Milá Bettynko,

díky za tvou důvěru, že ses ozvala znovu :)

Moc mě mrzí, že ses u dospělých ve svém okolí nesetkala s pomocí, kterou by sis představovala. Proč s tím paní učitelka nemůže nic dělat? Ona právě by se měla snažit s tím něco dělat. A i když ti spolužačky dělají něco v autobuse, pořád jsou to spolužačky a je to tedy i školní záležitost. Zkus popřemýšlet, jestli ve škole není nějaký jiný učitel nebo poradce, za kterým bys mohla jít. A nemáte třeba ve škole schránku důvěry, kam bys mohla anonymně napsat, co se ti děje?

Vytrvej i ve svěřování se rodičům. Popiš jim, jak se cítíš, ohledně toho, co ti spolužačky provádějí. Není někdo další v rodině, komu by ses mohla svěřit a popovídat si o tom? Třeba babička nebo teta?

Teď budou prázdniny. Zkus na školu moc nemyslet, odpočinout si od ní a odreagovat se. Kdo ví, třeba to spolužačky do září přestane bavit a budeš mít klid. Teď se tím každopádně netrap, dělej něco, co tě baví a máš z toho radost. Prázdniny jsou tady od toho, aby si člověk odpočinul od školy :)

Milá Bettynko, nám samozřejmě můžeš napsat kdykoliv, i když se budeš potřebovat třeba jenom svěřit :) Pokud bys chtěla, můžeš nám napsat i na email, kdybys nechtěla, aby se to všechno objevovalo v poradně. Napiš nám na mejl soutez@in.cz, do předmětu napiš šikana nebo něco takového, a my si to tam vyzvedneme a můžeme si spolu vyměnit pár emailů, pokud myslíš, že by ti pomohlo si takto s někým popovídat :) Martina

Milá Bettynko,

díky za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Píšeš, že tě spolužačky pomlouvají a dělají to, i když jsi jim řekla, aby přestaly. Zkus se jich zeptat, proč to dělají. Donutíš je tak zamyslet se nad jejich chováním. Říkat jim, ať toho nechají většinou nikam nevede, právě naopak je to může podnítit jen k dalšímu a dalšímu pomlouvání. Většinou ten, kdo takto někomu ubližuje, má sám nějaký problém.

Až zase k něčemu takovému dojde, snaž se zůstat v klidu a klidně se zeptej nějak takto: "Proč o mě říkáš takové věci? Víš, že o mě roznášíš nepravdu? Kde jsi vzala takovou informaci?" A podobně. Stejně tak i jejím kamarádkám můžeš zkusit říct, jestli vědí, že o tobě šíří výmysly a nepravdy, spolužačka jim o tobě lže atd.

Chápu, že je to těžká situace a nebojuje se proti tomu snadno a je to pro tebe nepříjemné. Je nutné zdůraznit, že každý člověk má svou hodnotu a nikdo nemá právo ti jakkoliv ubližovat. Říkáš tomu "trochu šikana". Šikana je špatná vždy. Nepíšeš, jak často se to děje a kolik spolužáků je do toho zapojených. Určitě zvaž možnost svěřit se rodičům, třídnímu učiteli, jinému učiteli, kterému důvěřuješ, školnímu poradci atd.

K tématu šikany máme i článek na webu, můžeš se na něj podívat tu: https://www.in.cz/clanky/skola/nebojim-se-ucitelu-ale-spoluzaku-pct.htm

Pokud bys měla pocit, že je toho na tebe až moc, horší se to a je to opravdu zlé a bála by ses obrátit na někoho ve svém okolí, můžeš využít následující možnosti: Existuje stránka i mobilní aplikace Nenech to být (www.nntb.cz), která se zaměřuje přímo na problémy šikany a šikana se přes ní dá nahlásit i konkrétní škole. Pak existuje Linka bezpečí (www.linkabezpeci.cz) a Modrá linka (www.modralinka.cz).

Klidně zase napiš i nám, pokud by ses potřebovala svěřit :) Martina

Milá H.,

moc ti gratuluju k přijetí na gymnázium!

Jak se rozhodnout, které si vybrat? Vezmi si papír a sepiš si různá pro a proti. Jak daleko školy jsou a je potřeba dojíždět? Má škola vlastní jídelnu nebo budeš muset chodit na obědy jinam? Jaké škola naízí volnočasové aktivity? Je ve škole možnost nějakého výjezdu do zahraničí? Jaké jazyky se tam vyučují? Jaké nabízí volitelné semináře? Umisťují se studenti pravidelně v nějakých soutěžích? Atd. Většinu informací bys měla najít na webových stránkách školy. Podívejte se na to spolu s rodiči, porovnejte obě školy a vyberte tu, která bude nejvíc vyhovovat tomu, co bys chtěla studovat a dělat.

Měj se pěkně a ať se ti na nové škole líbí! Martina

Ahoj Maky, díky za dotazy!

Jak se nechovat jako šprtka? Záleží, co si pod pojmem šprtka představuješ. Já si většinou představím otravného studenta, co pořád dává na obdiv svoje úspěchy a že má lepší známky než ostatní, neustále podlézá učitelům a myslí si o sobě, že je něco víc než ostatní. Je naprosto v pořádku, když má někdo lepší známky než ostatní spolužáci. Prostě to tak je, že každému jde učení jinak. Není ale hezké vystavovat všude na obdiv, že mně jde škola lépe. Je třeba mít určitou pokoru a pochopení, že ne každý má jedničky.

Jak vysvětlit kamarádce, že nechceš podvádět? Úplně normálně jí to v klidu řekni tak, jak to cítíš, že nechceš podvádět. Můžeš kamarádce nabídnout, že se na písemku můžete učit společně, že jí pomůžeš látku pochopit a tak.

Jestli se může při písemce radit? Nemělo by se to dělat. Pomocí písemek učitelé zjišťují, jak jste na tom ze znalostmi a pokud si bude radit a psát je "společně" nebude to moc održet reálný stav věcí.

A opisování domácí úkolů? Jsou to domácí úkoly, protože se mají dělat doma. Samozřejmě se může stát, že někdo domácí úkol nestihl, protože měl spoustu jiných povinností, nebo na něj prostě zapomněl. To se stává. V takové chvíli se dají přivřít oči a nechat spolužáka úkol opsat. Měly by to být ale jen výjimečné situace. Rozhodně by to nemělo fungovat tak, že někdo úkoly nebude psát vůbec a bude spoléhat na to, že je opíše ve škole.

Snad ti odpovědi pomohly. Měj se hezky! Martina

Milá M.,

díky za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Mobily, internet a všechny tyhle věci jsou hrozně super, protože nám v mnoha oblastech usnadňují život a přináší spoustu nového. Komunikace a přenos informací ještě nikdy nebyly snazší a rychlejší. Na druhou stranu nám ale tyto technologie přináší spoustu negativních jevů. Mnoha z nich sis už všimla: Všichni sedí, koukají do mobilů a vůbec se nebaví mezi sebou navzájem, často ani neví, jak trávit volný čas, když nemají po ruce mobil. V některých případech dokonce může vzniknout na mobilu, hrách a sociálních sítích regulérní závislost podobně jako třeba na drogách.

Je úplně v pořádku používat internet jen v omezeném míře a nebýt na sociálních sítích vůbec. Není to nic, za co by ses musela stydět. Každý jsme nějaký a to nás dělá jedinečnými. Kdybychom byli všichni stejní, byla by to nuda. Teď si možná připadáš trochu vyčleněná, ale jak budeš starší, budeš určitě potkávat další podobně smýšlející lidi. Já mám spoustu kamarádů, kteří sociální sítě používají minimálně nebo dokonce vůbec. Spousta z nich taky ani nemá internet v mobilu.

A jak to zvládnout? Zkus z toho, že někdo má sociální sítě a ty ne, nedělat stěžejní odlišnost. Tohle možná se spolužáky nemáš společné, ale za to existuje spousta témat a koníčků, o kterých se můžete bavit a které máte společné. Není potřeba zbytečně zdůrazňovat a dávat na obdiv, že nemš sociální sítě. Ber to jako fakt, že takhle to je. Měj připravené nějaké odpovědi, když na to dojde řeč: "Nepoužívám takové sociální sítě. Nebaví mě to, mám pocit, že na tom člověk strašně snadno promarní spoustu času, je to ztráta soukromí, mám bez sociálních sítí mnohem víc času, který mohu využít lépe... Můžeš se se mnou spojit přes sms, email...)" Lidé ve tvém okolí se to časem naučí přijímat. A jednou možná dojdou k tomu, že jsi na tom líp, když tě neobtěžuje neustálé pípání telefonu, zprávy a upozornění ze spousty aplikací.

Nestavěj se vůči svým spolužákům do pozice, že ty jsi lepší, protože netrávíš celý den koukáním do mobilu. Nemá cenu je poučovat a říkat jim, že není úplně vhodné, aby trávili tolik času na mobilu. To už totiž nejspíš slyšeli od rodičů a učitelů a mezi vámi by to akorát vyvolávalo zbytečné konflikty. Když bude vhodná chvíle, můžete se pobavit o tom, v čem je to pro ně prospěšné a proč ty tyto technologie nechceš používat. Třeba že se ti nelíbí, že když jste spolu, tak si stejně každý sám sedí u svého telefonu místo toho, abyste trávili čas společně jako třída. Stejně tak je nepříjemné, když s někým mluvíš a on u toho kouká do mobilu. Klidně se zeptej, jestli je nezbytně nutné to, co právě vyřizuje, že je ti nepříjmné s někým mluvit, když on ti nevěnuje pozornost.

Pokud nechceš používat sociální sítě a mít internet v mobilu, je to naproto v pořádku. Nenech se k tomu nutit. Věnuj svůj čas něčemu jinému než je koukání do mobilu. Třeba právě kreslení. Když nastane nějaká podobná situace, že všichni zase budou koukat do mobilů, můžeš spolužákům navrhnout, že si zahrajete nějakou hru, nebo zkus nadhodit nějaké téma k povídání. Nenuť je, jen jim navrhni alternativu, jak trávit čas jinak, než koukáním do mobilu.

Tady ještě posílám odkaz na jeden náš článek na webu. Mohl by tě taky třeba trochu povzbudit: https://www.in.cz/clanky/k-zamysleni/neboj-se-byt-jina-asg.htm

Ať se ti daří a buď svá! :) Martina

Milá H.,

díky za tvůj dotaz a důvěru. Je naprosto pochopitelné mít v určité míře strach z přijímacích zkoušek, to k tomu tak nějak patří. Já to znám, taky jsem z každé zkoušky vždycky hrozně vystresovaná. Někdo má strach větší, někdo menší, každý jsme nějaký. I se strachem se dá alespoň trochu bojovat a ovládnout ho.

Už jsi nám jednou psala do poradny, takže vím, že se připravuješ opravdu dlouho a poctivě. Opakuj si tedy, že jsi na přípravu k přijímačkám udělala maximum toho, co jsi mohla a co bylo ve tvých silách. Po takové přípravě určitě nehrozí, že bys tam nic nenapsala. Udělej si plán, kdy si co ještě zopakuješ, abys byla v klidu, že to zvládneš a jsi připravená.

Možná máš pocit, že si z učení vůbec nic nepamatuješ a nic neumíš. To je proto, že si najednou snažíš vybavit všechno naráz. Až budeš psát test, budeš se vždycky soustředit jenom na danou otázku a informace se ti budou vybavovat postupně. Když náhodou přece jen nebudeš vědět, nenech se tím rozhodit, v klidu otázku přeskoč a můžeš se k ní na konci vrátit. Nic se neděje. Když na tebe půjde strach, zhluboka se nadechni, řekni si, že ses připravovala, že tam půjdeš a napíšeš to.

Zkus ty přijímačky taky brát spíš jako takovou větší písemku, kterých už jsi určitě napsala spoustu, a nemysli moc na to, že to jsou právě přijímačky.

Neboj se popovídat si o svých obavách z přijímaček s rodiči, s prarodiči, s kamarády nebo třeba s nějakým učitelem. Popovídejte si o tom, co přesně tě na přijímačkách nejvíc děsí. Hodně pomáhá, když se někomu svěříme a víme, že nejsme sami, že na nás někdo myslí nebo se za nás modlí. Nejspíš tě na přijímačkách nejvíc děsí případný neúspěch. I o tom si s rodiči popovídej. Vím, že je to hozná představa neuspět v něčem, co moc chceš. Pomáhá ale vědět, že kdyby přece jen náhodou k neúspěchu došlo, svět se nezboří, že tu jsou i jiné plány a možnosti.

Pořád je důležitý dostatek spánku, odpočinout si chvíli od učení a načerpat sílu. Nezapomínej na vyváženou stravu a dostatek ovoce a zeleniny. Před přijímačkami už si jen maximálně zlehka opakuj, pořádně si před nimi odpočiň a dostatečně se na ně vyspi.

Naplánuj si něco hezkého, co budeš dělat, až napíšeš přijímačky, aby ses měla na co těšit, až to bude za tebou. Třeba nějaký sraz s kamarádkou, zmrzlinu s rodinou... Nebo si kup nějakou drobnost jako odměnu jenom za to, že jsi k přijímačkám šla a psala je.

Nevím, jak si zvyklá se modlit, ale věřícím lidem pomáhá, když svoje obavy svěří do Božích rukou. Nebo se můžeš pomodlit k Panně Marii nebo třeba ke svému patronovi...

Myslím na tebe a moc ti držím palce! Klidně nám zase napiš a můžeš dát i vědět, jak jsi dopadla :) Martina

Ahoj H.,

díky za tvůj dotaz. Chápu, že několika měsíční příprava na přijímací zkoušky musí být opravdu vyčerpávající. Jak se znovu nadchnout? Důležité je, aby sis uměla odpočinout a odreagovat se. Děláš pořád jenom věci do školy a pak k přijímačkám, nebo máš čas i na nějaké svoje koníčky a odpočinek? Může to být cokolit, třeba kreslení, čtení, nějaký sport nebo klidně jen procházka někam do přírody, při které si vyčistíš hlavu. Když budeš odpočatá, půjde ta příprava přece jen snáz.

Také se zamysli (Klidně si to můžeš sepsat, ať to máš před sebou a nezapomeneš to.), proč to všechno vlastně děláš. Proč chceš jít na tu školu? Potkáš nové kamarády, naučíš se nové věci, budeš mít lepší šanci jít na vysněnou vysokou školu a dělat to, co tě baví... Záleží jen na tobě, co je tvoje motivace. Je potřeba, aby ses motivovala k tomu, proč to vlastně děláš, a chápala, že teď je to možná občas otrava, ale když se ti podaří dostat se na gymnázium, přinese ti to spoustu nových věcí, kvůli kterým ses k tomu rozhodla.

Ať se daří a hodně štěstí u přijímaček! Držím palce :) Martina

Ahoj, přísudkem je v tomto případě "byl jsem rád". Jedná se o přísudek jmenný se sponou. Hodně štěstí u přijímaček! Martina

Ahoj Lucko,

děkujeme ti za tvůj dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Je dobře, že si uvědomuješ, že nemusíš být nejlepší a že se svět nezboří, když dostaneš špatnou známku, ale chápu, že je těžké to dodržet, když na to dojde. Zřejmě jsi dlouhodobě ve stresu a motáš se v takovém začarovaném kruhu. Není se ovšem za co stydět, to se občas přihodí, když je toho na člověka moc.

Máš nějaké koníčky nebo nějakou činnosti, co tě baví a dělá ti radost? Nebo jsou pro tebe kroužky jenom nějaká nutná povinnost? Možná máš pocit, že se musíš jen a jen učit, ale důležité je také si občas odpočinout a načerpat sílu. Zkus se třeba mezi učením projít nebo si pustit nějakou hudbu, chvilku si kreslit... Cokoliv, co ti dělá radost. Vím, že ti to možná zní jako ztráta času, který bys mohla věnovat učení. Když se ale pořád učiš a stresuješ, musíš být hrozně unavená a informace ti pak nelezou tak snadno do hlavy. Odpočinek je také důležitý.

Stejně tak je důležité mít dostatek spánku. Píšeš, že nemůžeš usnout. Zkus už se neučit před spaním a nemyslet na školu a na to, co tě čeká další den nebo ses nestihla nenaučit. Zkus si třeba si něco přečíst nebo pustit hudbu a odreagovat se. Celkově odevzdej uplynulý den v modlitbě, poděkuj za to, co se ti povedlo a ostatní svěř Bohu.

Zkus taky ještě zvážit návštěvu psychologa. Já vím, že to pro tebe možná zní děsivě, jenom o tom alespoň popřemýšlej, že bys to zkusila. Naprosto chápu důvody, proč se ti tam nechce. Není snadné se někomu otevřít a svěřit, stejně tak je úplně pochopitelné mít z něčeho takového strach. Psycholog je ovšem speciálně školený, aby dokázal pomoct překonat těžké období apod. Mohl by ti tak pomoct vidět tvoji situaci z jiného úhlu, poznat sebe samu a bojovat se stresem. Pokud nechceš k psychologovi, kterého ti vybrali rodiče, neboj se to říct rodičům. Zkus s nimi najít nějakou alternativu a najít nějakého, kterému by ses nebála svěřit. Předtím se také zeptej a zjisti si, co všechno tě tam čeká, uvidíš, že to nebude nic hrozného. Možností by také mohlo být navštívení výchovného poradce nebo školního psychologa, kterého máte u vás ve škole.

Pro někoho je obtížné mluvit s druhými. Nesrovnávej se se svými sourozenci. Každý máme povahu jinout. Pokud je pro tebe těžké s rodiči mluvit, co kdybys jim napsala dopis a tam se jim svěřila s tím, co prožíváš? Třeba i to, co se týče návštěvy psychologa. Podle toho, co píšeš, se zdá, že rodiče o tebe mají starost a chtěli by ti pomoct.

Mluvení s ostatními zkus trénovat postupně. Začni malými a obecnými věcmi, se kterými se rodičům svěříš. Nepíšeš, jak přesně probíhá vaše společná modlitba s rodinou, ale zkus se zapojit alespoň něčím obecným, třeba prosbou za všechny nemocné atd. Postupně získáš jistotu, že se opravdu nemusíš bát jim s něčím svěřit.

Když se modlíš, jenom prosíš nebo i děkuješ? Zkus v rámci modlitby (nebo klidně i mimo modlitbu) poděkovat za to, co se ten den povedlo, co bylo super a co ti udělalo radost. Taky si řekni (nebo si sepiš) za co jsi vděčná. Ze začátku to možná nepůjde snadno, ale počítá se každá maličkost.

Klidně nám zase napiš, kdybys ještě potřebovala :) Martina

Ahoj Bety,

díky za zajímavou otázku a tvoji důvěru, se kterou se na nás obracíš. Hodně záleží na tom, do kterého řádu bys chtěla vstoupit a co bys chtěla studovat. Kromě kontemplativních řádů jsou tady řády, které se věnují službě druhým třeba ve zdravotnictví nebo ve školství. Tam by se ti vysoká škola mohla hodit.

Vysokou školu bych nevnímala jako něco "zbytečného." Může ti hodně dát, i kdyby ses třeba v budoucnu už svému oboru tolik nevěnovala. Stejně tak někdy bývá i možnost jít na vysokou už jako řádová sestra. Někdo zase dospěje k názoru, že vysoká škola opravdu není pro něj a uplatní se jinak. Taky znám sestřičku, která šla na vysokou, něco si takzvaně odžila, ale už při tom byla v kontaktu se sestrami, ke kterým po státnicích nastoupí. Je ovšem opravdu potřeba řešit každý případ individuálně, protože univerzální návod neexistuje

Máš ve svém okolí nějakého kněze nebo ideálně sestru z řádu, do kterého bys chtěla vstoupit, se kterými by ses mohla o těchto věcech pobavit, popř. dál řešit svoje případné povolání? Martina