Milá tazatelko, dobrá otázka. Je vidět, že přemýšlíš. Pán Ježíš nás rozhodně vede k lásce k bližním a k pomoci v jejich nouzi. Zároveň nám dal také rozum, to je též jeho dar. Jak tedy řešit mnoho lidí, kteří chtějí třeba na nádraží peníze? Každý z nás by měl být otevřený k pomoci druhým - žít lásku. Ale zároveň by měla být naše pomoc rozumná. Doporučuji Ti toto. Urči si nějakou, třeba malou, částku, kterou daruješ opravdu potřebným - například Likvidace lepry nebo www.marysmeals.cz či pod charitou projekt adopce na dálku nebo papežská misijní díla. Všechny tyto návrhy jsou pomocí těm skutečně chudým ve světě. A na lepru a Merys meals můžeš dát klidně jen pár desetikorun ročně. Adopce na dálku vyžaduje více peněz - třeba z rodiny, z farnosti. Lidé, kteří po tobě chtějí peníze u nás v České republice na ulici, těm doporučuji nedávat. Je mnoho charitních projektů a řada organizací i státních institucí, které jim pomáhají. Není třeba jim dávat peníze. Naopak, můžeš jim darovat kratinkou modlitbu: Pane Bože, prosím za ně. Doporučuji ti se naučit na žadatele se podívat, říci slušně, že nedáváš a jít dál a v duchu pronést tu střelnou modlitbu za ně. Takto jsi jim lásku dala, ale rozumně a moudře. A zároveň se rozděluješ o své peníze s těmi, kteří finanční pomoc skutečně potřebují.

Ahoj Marie, díky za dotaz. Se sociálními sítěmi velmi opatrně, heslem Méně je více příště určitě nic nezkazíš. Ale co teď s tím? Asi by nebylo od věci promluvit si i se spolužačkou, která ke tvé fotce (kterou jsi ji dovolila dát na soc.sítě) přidala nelichotivý popisek, a říct jí, že se ti to vůbec nelíbí, protože takové věci se mezi kamarádkami prostě nedělají. A jak se bránit proti tomu, že si teď z tebe kluci dělají srandu atd.? Ten, kdo se posmívá druhému, k tomu má nějaký důvod. Mohou to být komplexy, strach, závist, žárlivost nebo jen snaha se předvést nebo se ukázat jako "vtipný/á".Co proti posměchu dělat? Hlavně nesplnit očekávání těch, kdo se ti posmívají, oni totiž čekají na to, jak se začneš rozčilovat, brečet, jak zrudneš a utečeš.
Můžeš ale reagovat naprosto opačně. Máš dvě možnosti - nenech se vytočit a ignoruj je. Pak už pro ně tahle zábava nebude mít smysl. Uvidí, že jsi nad věcí, že jsi suverénka. Chovají se jako malé děti a ty jim to tímto způsobem dáš najevo.
Druhou možností je si to nenechat líbit. Ukaž jim, že se nedáš zastrašit a můžeš jim nějak peprně odseknout. Jasně a jakoby beze strachu (s pohledem do očí) se ohraď: "Nechte si ty řeči. Tohle neberu. Starejte se o sebe. To na mě nezkoušejte." Nebo mlč, pohoď hlavou a odejdi. Často jsou posměváčky právě ti, kteří jsou si nějak nejistí a něco ti závidí nebo z tebe mají strach. Případně jsou to lidé trpící nějakým komplexem nebo se jim opravdu "jenom" líbíš, jak ti říkají rodiče, a tímto hloupým způsobem na sebe upozorňují.
V každém případě, posměch neznamená, že jsi špatná nebo že děláš něco špatně! Obvykle posměch během života prožije aspoň jednou každý z nás. Posmívající se je obvykle slaboch a sám má mnoho komplexů. Rozhodně nic nepokazíš ani modlitbou za své spolužáky. Myslíme na tebe. M.

Ahoj Katrino, díky za dotaz. Je sice teprve srpen, ale je vidět, že škola už se pomaličku blíží:)...Chápu, že jsi naštvaná, že při "rozesazování" ve třídě jste byly zrovna s kamarádkou na táboře, ale to se stává. O prázdninách je dost těžké vybrat jeden den, kdy by byli všichni doma. Možná příště bude dobré určit si datum hned koncem června, abyste všichni věděli, kdy to bude a mohli se podle toho zařídit (např. poprosit ty druhé kamarádky, aby zapsaly i vás dvě). Píšeš, že chcete celá vaše holčičí parta sedět pohromadě za sebou a vypadá to, že to nevyjde. Chápu i vaši paní učitelku třídní. Jak by vás měla "rozsoudit?" Pamatuju si, že i my jsme chtěli všichni sedět nejlépe v posledních lavicích, ale ať se nám to líbilo nebo ne, posledních lavic bylo pár, a někdo prostě musel sedět i v těch ostatních. První lavice se na první pohled zdá to nejhorší místo vůbec, ale ono to tak úplně není. Zkusím napsat pár předností: Nutí tě to, ať chceš nebo nechceš, dávat větší pozor v hodinách (potom se možná krátí doba učení, protože si toho hodně pamatuješ ze školy), bavení se sousedkou si necháváte až na přestávku a tím pádem nehrozí tolik poznámek, nikdo tě nerozptyluje, tak se ti líp soustředíš a možná by se ještě nějaká ta pluska našla:)...Asi se budete muset smířit s tím, že nebudete sedět všichni  pohromadě, ale možná vás to nebude aspoň svádět k povídání v hodinách atd...A spoustu nejrůznějších dobrodružství si můžete užít po škole  a popovídat si o přestávce nebo cestou ze školy. Někdy člověk musí přijmout věci, tak jak jsou a tím se učí i do dalšího života... Představ si, kdyby všichni spolužáci chtěli sedět např. v zadních lavicích, nebo všichni kamarádi jenom spolu nebo za sebou, to byste se asi nikdy nezačali učit, protože by bylo nemožné udělat nějaký zasedací pořádek. Někdy je důležité věci přijmout a a smířit se s nimi. A kdo ví, možná najdete tolik kladů v přední lavici, že příští rok už nebudete chtít jinam... Krásný zbytek prázdnin. M.

Ahoj Adélo, díky za dotaz. To tě musíme zklamat, protože o ničem takovém nevíme. Je sice pravda, že např. Salesiáni vysílají dobrovolníky do různých zemí světa, ale to není brigáda, ale dobrovolnická akce na delší dobu, pokud by ses o to zajímala, mrkni na salesiánské stránky. Co se týká brigády, možná by bylo dobré zeptat se přímo u vás ve škole, jestli nemají vaši vyučující nějaké dobré a ověřené kontakty. A chystáš se sama nebo s nějakou kamarádkou?  Když člověk jede sám, naučí se víc mluvit, protože ho to donutí:)... na druhé straně ve dvou je větší klid a pohoda, protože se člověk necítí tak sám a má ve druhém oporu. Přejeme ti, ať ti brigáda vyjde podle tvých představ, ať už je kdekoliv. Měj se hezky. M.

Ahoj čtenářko, díky za dotaz. Na začátek bych tě chtěla ujistit, že rozhodně nejsi sama, kdo prožívá podobné pocity. Zvlášť ve věku dospívání je pro nás holky (ale i kluky) těžké získat sebevědomí, protože nám všichni připadají hezčí a lepší než my sami a ti ostatní umí všechno nejlíp, že? Ale tak to není.:) Jsi jedinečná a originální a bylas "naplánovaná" právě taková, jaká jsi. Na tobě je teď důležitý úkol: Objevit svoji krásu, talenty a svoje schopnosti a naučit se za ně být i vděčná. Občas radím děvčatům s podobným trápením: Každé ráno, když se podíváš do zrcadla, řekni si v duchu "Pane, děkuji ti, žes mě tady chtěl takovou, jaká jsem. Prosím, uč mě mít se ráda." I když to ze začátku třeba nebude jednoduché, snaž se vytrvat. A uvidíš, že to bude lepší a lepší:)... A bezva článek  o trémě vyšel před nějakou dobou v našem časopise a později i na webu. Mrkni, jsou tam dobré rady, jak na trému, jak na to, když se něčeho bojíš.... http://www.in.cz/clanky/skola/strasak-trema-itc.htm  Hezký den. M.

Ahoj Katie, díky za dotaz i důvěru k nám. Píšeš, žes bydlela v Anglii 11 let, teď jsi tady v Česku a spousta věcí je jinak, holkám ve třídě se zdá, že jsi jiná, protože např. piješ čaj s mlékem, některé tvoje práci z češtiny nemáš oznámkované atd. Chápu tě a rozumím ti a na druhé straně trošku chápu i ty tvé spolužačky.:) Hned vysvětlím. Tys přijela z jiné země, kde jsou i jiné zvyky a hlavně jiný jazyk, a máš teď spoustu práce se všechno to nové, co tady u nás je jiné, jak bylo v Anglii, naučit a pochopit. Nejsem si ale jistá, jestli tohle všechno ví a chápou i tvoje spolužačky. Jestli prostě jenom nevidí neoznámkovaný úkol z češtiny atd. a nedovedou si představit, co to pro tebe znamená ocitnout se někde úplně jinde, v jiném prostředí. Nebylo by možné domluvit se s paní učitelkou třídní, vysvětlit jí co a jak a poprosit ji, jestli by si o tom s vámi všemi někdy nepopovídala? Některé věci bereme všichni tak nějak samozřejmě, a teprve potom, když nám něco chybí nebo je něco trošičku jinak, tak jsme schopni se na to i jinak dívat. Většina neporozumění je spíše z nedorozumění, z nepochopení, ze špatné komunikace. Možná by stálo za to to změnit. Možná i taková tvá prezentaci o místě, kde jsi vyrůstala, o zvycích v tamní škole, o oblíbeném jídle a třeba i o tom čaji s mlékem by tvým spolužačkám hodně věcí ozřejmila a spoustu věcí by i takto mohly pochopit. V redakci držíme palce a věříme, že se věci vyřeší a budeš i u nás v Česku spokojená a šťastná! M.

Ahoj, díky za dotaz. Je fajn, že víš, jak píšeš, že je to horoskop a že to není pravda. Od toho bychom se mohli v této odpovědi odpíchnout.:) Horoskopy jsou nesmysly a je dokázané, že nefungují. Člověk si v nich najde to, co tam chce vidět, pak se s tím ztotožňuje a věří tomu a úplně zbytečně se trápí... Každý člověk má svoje kladné i záporné vlastnosti. Souhlasíš? A je dobře, když se snaží ty horší vlastnosti vylepšovat. A je na každém, jestli to dělá nebo ne, jestli se snaží, protože každá snaha se počítá, každá! Příklad ze školy: můžeš se rozhodnout, jestli se na své spolužáky usmíváš nebo mračíš, jestli někomu poradíš nebo ne, jestli se někomu posmíváš nebo se ho zastaneš, jestli někoho s úsměvem pozdravíš, nebo si ho nevšímáš, jestli.... Takových jestli je každý den fůra a nejenom ve škole, ale v životě každého z nás. A někdy jsou dny super, kdy se všechno daří a ani se nenaděješ a je večer a můžeš jít spokojeně spát a někdy jsou dny těžké a dají jednomu pořádně zabrat. Jestli chceš, můžeš si přečíst tento článek z našeho webu, je tam pár tipů, jak se stát bezva parťákem/parťačkou ve škole i jinde. A není to úplně zadarmo, to je jasné. Chce to odříkání a pevnou vůli, ale pak to stojí za to. Moc bych ti přála,aby ses dokázala správně rozhodovat a byla spokojená a šťastná. Hezký den. M.

A tady je ten článek:https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Ahoj eeee.:) Díky za dotaz. Úplně na začátku moc doporučuju přečíst listopadový IN, str. 14-15, název článku: Abych byla oblíbená, (NE)musím... Je tam spousta dobrých nápadů a vychytávek, jak na to. Chápu, že je ti smutno a chtěla by ses zapojit ve třídě, mít partu kamarádů nebo spolužáků. Víš, asi neexistuje žádný 100% návod, jak být oblíbená, ale existují pravidla, která se vyplatí dělat. Moc hezky je to popsané např. v tomto článku na webu: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm Jasně, že to není o tom, že někdo mávne kouzelnou hůlkou a stane se oblíbeným. Je to práce na sobě, někdy pořádná makačka, ale myslím, že stojí za to. K těm šesti klíčům na webu bych přidala ještě dobrou komunikaci. Může se stát, že jeden řekne něco, druhý to špatně pochopí a problém je na světě. A když se neřeší, tak přetrvává a trápí se tím obě strany. Možná by stálo za to si s kamarádkou, (které jak píšeš, závidíš její povahu) zkusit popovídat. Třeba někde v cukrárně, kde bys ji mohla pozvat a svěřit se s tím, co tě trápí, a možná ji poprosit  o její názor, jak to vidí ona, jak vidí tebe, jak to vidí ve třídě, jestli byste nemohly třeba společně něco vymyslet, do něčeho se zapojit... Myslím na tebe a držím palce. M.

Ahoj Marie, díky za dotaz. Chápu tě a rozumím ti a na druhé straně trošku chápu i ty tvé spolužáky.:) Hned vysvětlím. Ty víš, že máš dyslexii, že to pro tebe není nic příjemného, že sis to nevymyslela a že ti tyto "úlevy" v učení pomáhají. Nejsem si ale jistá, jestli tohle všechno ví i tvoji spolužáci. Jestli vidí jenom to, že máš podle nich "jednodušší" texty, tak prostě závidí, protože neví. Nebylo by možné domluvit se s paní učitelkou, vysvětlit jí co a jak a poprosit ji, jestli by si o tom s vámi všemi někdy nepopovídala? Některé věci bereme všichni tak nějak samozřejmě, a teprve potom, když nám něco chybí nebo je trošičku jinak, tak jsme schopni se na to i jinak dívat. Většina neporozumění je spíše z nedorozumění, z nepochopení, ze špatné komunikace. Možná by stálo za to to změnit. V redakci držíme palce! M.

Ahoj holky, díky za dotaz. Je hezké, že máte o spolužačku starost a chcete jí pomoci. Sebepoškozování je vážná věc, vaše spolužačka se trápí, je ve stresu, a tu bolest a všechno okolo zřejmě ventiluje takto. Jak jí můžete pomoct? Být s ní a pro ni. Ale  nejdůležitější je poprosit o pomoc někoho dospělého, komu věříte!! Paní učitelka, školní psycholog? Na webu máme článek, který se této problematice věnuje, nevím, jestli by si ho chtěla vaše spolužačka přečíst, ale nabídnout jí to můžete. Tady je:https://www.in.cz/clanky/rodina/kdyz-tece-krev-neboli-duse-tjz.htm. Existuje také bezplatná linka bezpečí, kde by se mohla spolužačka svěřit a popovídat si: https://www.linkabezpeci.cz/

Z redakce moc myslíme, klidně se zase ozvěte. M.