Milá tazatelko, církev na vše nemá prefabrikované odpovědi, ale počítá, že máme rozum a dokážeme ho používat a že lidé mají zkušenosti, ze kterých se umí poučit.

Chodit s mužem, který už jednou v životě zaškobrtl, může být riziko pro nový vztah. Vezme si tě? Bude ti věrný? Nebo tě opět vymění? Nebo má nějakou vážnou povahovou vadu? Na druhé straně je ten tvůj docela mladý. Životní chyba může být tedy jen mladistvým úletem. Takže musíš hledat, zkoumat, musíte hledat oba, zda si spolu budete rozumět. Nelze spoléhat jen na city, je třeba rozumem zjišťovat, zda se k sobě hodíte. Už jsi navštívila jeho rodiče? Znáš jeho názory na výchovu dětí, na víru, na... Dokáže uznat chybu?...

Je třeba hledat jako v jakékoliv známosti a zde dokonce o něco více být ostražitá. Chcete-li vybudovat rodinu, mít děti, chceš-li jeho dítě přijmou jako maminka, to vše vyžaduje makat na sobě a na svém vztahu.

Ahoj Lucko,

děkujeme ti za tvůj dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Je dobře, že si uvědomuješ, že nemusíš být nejlepší a že se svět nezboří, když dostaneš špatnou známku, ale chápu, že je těžké to dodržet, když na to dojde. Zřejmě jsi dlouhodobě ve stresu a motáš se v takovém začarovaném kruhu. Není se ovšem za co stydět, to se občas přihodí, když je toho na člověka moc.

Máš nějaké koníčky nebo nějakou činnosti, co tě baví a dělá ti radost? Nebo jsou pro tebe kroužky jenom nějaká nutná povinnost? Možná máš pocit, že se musíš jen a jen učit, ale důležité je také si občas odpočinout a načerpat sílu. Zkus se třeba mezi učením projít nebo si pustit nějakou hudbu, chvilku si kreslit... Cokoliv, co ti dělá radost. Vím, že ti to možná zní jako ztráta času, který bys mohla věnovat učení. Když se ale pořád učiš a stresuješ, musíš být hrozně unavená a informace ti pak nelezou tak snadno do hlavy. Odpočinek je také důležitý.

Stejně tak je důležité mít dostatek spánku. Píšeš, že nemůžeš usnout. Zkus už se neučit před spaním a nemyslet na školu a na to, co tě čeká další den nebo ses nestihla nenaučit. Zkus si třeba si něco přečíst nebo pustit hudbu a odreagovat se. Celkově odevzdej uplynulý den v modlitbě, poděkuj za to, co se ti povedlo a ostatní svěř Bohu.

Zkus taky ještě zvážit návštěvu psychologa. Já vím, že to pro tebe možná zní děsivě, jenom o tom alespoň popřemýšlej, že bys to zkusila. Naprosto chápu důvody, proč se ti tam nechce. Není snadné se někomu otevřít a svěřit, stejně tak je úplně pochopitelné mít z něčeho takového strach. Psycholog je ovšem speciálně školený, aby dokázal pomoct překonat těžké období apod. Mohl by ti tak pomoct vidět tvoji situaci z jiného úhlu, poznat sebe samu a bojovat se stresem. Pokud nechceš k psychologovi, kterého ti vybrali rodiče, neboj se to říct rodičům. Zkus s nimi najít nějakou alternativu a najít nějakého, kterému by ses nebála svěřit. Předtím se také zeptej a zjisti si, co všechno tě tam čeká, uvidíš, že to nebude nic hrozného. Možností by také mohlo být navštívení výchovného poradce nebo školního psychologa, kterého máte u vás ve škole.

Pro někoho je obtížné mluvit s druhými. Nesrovnávej se se svými sourozenci. Každý máme povahu jinout. Pokud je pro tebe těžké s rodiči mluvit, co kdybys jim napsala dopis a tam se jim svěřila s tím, co prožíváš? Třeba i to, co se týče návštěvy psychologa. Podle toho, co píšeš, se zdá, že rodiče o tebe mají starost a chtěli by ti pomoct.

Mluvení s ostatními zkus trénovat postupně. Začni malými a obecnými věcmi, se kterými se rodičům svěříš. Nepíšeš, jak přesně probíhá vaše společná modlitba s rodinou, ale zkus se zapojit alespoň něčím obecným, třeba prosbou za všechny nemocné atd. Postupně získáš jistotu, že se opravdu nemusíš bát jim s něčím svěřit.

Když se modlíš, jenom prosíš nebo i děkuješ? Zkus v rámci modlitby (nebo klidně i mimo modlitbu) poděkovat za to, co se ten den povedlo, co bylo super a co ti udělalo radost. Taky si řekni (nebo si sepiš) za co jsi vděčná. Ze začátku to možná nepůjde snadno, ale počítá se každá maličkost.

Klidně nám zase napiš, kdybys ještě potřebovala :) Martina

Milá Mio,

moc děkujeme za tvůj dotaz. Je hezké, že máš strach o sestřenici a chtěla bys jí pomoct. Bohužel neexistuje žádný univerzální návod, jak si v takovém případě přesně promluvit. Rozhodně je třeba postupovat citlivě.

Pokud je to sestřenka, tedy někdo z rodiny, možná bych si nějdřív zkusila promluvit s mamkou. Zkus přivést řeč na to, že se ti zdá, že je sestřenka dost hubená a moc nejí, že máš o ni trochu obavy. Zeptej se mamky, jestli třeba teta se strejdou něco neříkali a jestli mamka neví, co se děje. Při takové výšce a váze, kterou píšeš, je dost zvláštní, že by nikdo jiný neměl nějaké podezření. Je proto dost možné, že už rodina něco řeší, jenom to neříká všem. Když zjistíš, že se zřejmě opravdu nic neřeší, stálo by za to navrhnout mamce, jestli by si nechtěla (samozřejmě citlivě) promluvit s tetou. Při tak nízké váze vzhledem k výšce se totiž většinou doporučuje navštívit praktického lékaře a poradit se s ním.

Je potřeba říct, že ty osobně nejsi úplně v pozici, kdybys dokázala sama něco vyřešit. Můžeš ovšem být sestřence oporou, vyslechnout ji, co ji trápí, popovídat si s ní a nabídnout případné možnosti řešení, především ji povzbudit, aby se nebála promluvit si s rodiči. Nejspíš nemá cenu, aby ses snažila sestřence říkat, že by měla víc jíst a měla dělat tohle a tamto. Stejně tak nebude moc efektivní za každou cenu ji nutit, aby se najedla, tak se jí akorát jídlo ještě víc zprotiví. Lepší by bylo zkusit se spíš zaměřit na to, co je příčinou, proč sestřenka nejí - něco ji trápí, je ve stresu, připadá si tlustá? Možností by pak mohlo být pobavit o tom, jestli sestřenku něco netrápí, jak jí to jde ve škole (gymnázia bývají obtížná), jak vychází se spolužáky, s kamarády a s rodiči... Pokud by ses s ní chtěla opravdu bavit přímo o jídle, můžeš třeba vyjádřit obavy, že se ti zdá, že jedla málo, tak jestli nebude mít hlad a nebude unavená...

A jak si promluvit? Nejlepší je nějaké klidné a příjemné místo, kde vás nebude nikdo rušit nebo poslouchat. Důležité je věnovat se jen kamarádce, nekoukat u toho do telefonu nebo na hodinky, ale opravdu ji poslouchat. Ideální je dopracovat se k tomu postupně a nevytahovat vážná témata hned na začátku vašeho setkání. Martina

Milá Danielo,

moc děkujeme za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš. Šikana bývá velký problém a mrzí mě, že neskončila tvým přestupem na jinou školu a trvá tak dlouho. Máš ve svém okolí někoho, komu by ses mohla svěřit a vypovídat se vždycky, když se něco takového stane? Třeba rodiče nebo kamarádka? Hodně pomůže, když víš, že na to nejsi sama a máš se na koho obrátit.

Nevšímat si bývalých spolužáků je určitě dobrá cesta. Zvedni hlavu a snaž se nedávat najevo svoje obavy. Říkej si, že už tě i nemusí zajímat, že s nimi nemáš nic společného. Vím, že je to nesmírně těžké a že je hrozně nepříjemné jít po ulici a slyšet nějaké nadávky a nevhodné poznámky na svoji adresu. To, že se ti tvoji bývalí spolužáci stále vysmívají a nadávají ti, není tvoje vina, takže se nemusíš bát někomu se svěřit. Stejně tak nebyla tvoje vina, že tě na předchozí škole šikanovali. Často se stává se takhle kolektiv proti někomu obrátí a je to opravdu nepříjemné. Máte ve škole nějakého pedagogického nebo psychologického poradce? Zkus zvážit, že by ses zastavila za ním a o všem si popovídala. Bude tě umět povzbudit a podle konkrétní situace i poradit a postupovat.

Napadá mě, zda by nebyla možnost obrátit se s rodiči přímo na tvoji předchozí školu, kam chodí studenti, kteří ti takhle stále ubližují, a trvat na tom, aby se škola snažila situaci řešit. Nevím, jak se na té škole řešila šikana před tím, než jsi odešla, a zda třeba byla snaha vyřešit situaci tak, abys tam mohla zůstat. Zřejmě tam je pořád v kolektivu nějaký problém, který přetrvává i po té, co jsi odešla, a škola by se měla snažit s tím něco dělat, protože studenti tu školu reprezentují ne úplně vhodným způsobem a především tobě pořád ubližují.

Chápu, že je to pro tebe celé hrozně těžké, navíc ještě ve chvíli, kdy šikana proíhá ze strany žáků jiné školy. Pokud bys měla pocit, že je toho na tebe až moc a styděla by ses obrátit na někoho ve svém okolí, můžeš využít třeba Linku bezpečí (www.linkabezpeci.cz) nebo Modrou linku (www.modralinka.cz) nebo existuje stránka i mobilní aplikace Nenech to být (www.nntb.cz), která se zaměřuje přímo na problémy šikany a šikana se přes ní dá nahlásit i konkrétní škole. Samozřejmě můžeš i kdykoliv zase napsat nám :) Martina

Milá tazatelko,

je super, že se o Bibli zajímáš a přemýšlíš o ní. Jedná se o slovo Boha, který miluje lidi a chce se nám dát poznat.

Ale zde narazíme na jednu obtíž. Bůh se musí v Bibli vyjadřovat tak, abychom byli schopni mu rozumět. Proto Bůh jinak hovořil v Novém zákoně, jinak v době krále Davida a jinak úplně na počátku. Lidé měli různou míru znalostí, proto bylo třeba, aby Bůh používal jiná přirovnání a jiný styl. To znamená, že není úplně snadné Bibli pochopit.

Pak je třeba vnímat, že máme v Bibli celou řadu literárních druhů. Jinak se čte a vykládá báseň a jinak evangelium a jinak apokalypsa sv. Jana.

Pokud se týká Tvých otázek, tak jen stručně: první stránky Bible nejsou vědeckým zápisem, ale výpovědí víry, že za vším, co existuje, stojí Stvořitel; že první lidé se obrátili proti Bohu; jedná o oslavný epos, druh básně.

Starý zákon byl dobou obětí zvířat - to vše předobrazovalo oběť Pána Ježíše na kříži. V Novém zákoně oběti zvířat jsou zbytečné, Ježíšova smrt všechen hřích zahladila.

Starý zákon má nádherné výpovědi o Boží lásce také třeba u proroků: Izaiáš, Ozeáš či Jeremiáš.

Doporučuji Ti:

1) Číst především v tuto chvíli evangelia a vždy se před četbou pomodlit o dary Ducha svatého.

2) Trochu též studovat a o Bibli se více dozvědět. Pro mladé existují dvě moc pěkné knížky: Vřele ti doporučuji opatřit si knihu: Bible katolické církve pro mládež z řady knih YOUCAT. Vydalo Karmelitánské nak. 2016 a pak také Tweetuj s Bohem od Michel Remery, vydaly Paulínky 2016.

Ahoj Sušenkožroute:), díky za dotaz. Nám se zdá váha k výšce ok, ale pořád asi platí staré, dobré a osvědčené: Jíst pravidelně v menších dávkách, a pokud možno doplnit základní jídelníček o čerstvé potraviny, především ovoce, zeleninu a také oříšky, a naopak se vyhnout slazeným limonádám a potravinám s velkým množstvím tkzv. "éček". Je to zároveň i dobrý způsob, jak nepřibírat na váze. Pokud totiž člověk jí nepravidelně,  tělo se "bojí", že další porci už nedostane a začíná si vytvářet tukové zásoby. Nezapomínej ani na přísun tekutin (především vody nebo neslazeného čaje), zkus zařadit každý den 10 minut cvičení ke zpevnění postavy. Možná se ti to zdá málo, ale vyzkoušej a uvidíš. Než se trápit hlady, je lepší nahradit tuky svalovou hmotou. A možná méně sušenek? :) Budeš se nejen lépe cítit, ale i tvé tělo to ocení. Měj se hezky. M.