Otázka: Začala jsem chodi s klukem, je to můj první vztah... Před necelýma dvěma měsíci jsem se seznámila s jedním klukem. Zaujal mě a brzo jsme si začali psát. Asi o dva týdny později jsme spolu začali chodit ven, a za měsíc jsme spolu začali chodit. Připadá mi to všechno hrozně rychlé a mám hrozně zmatené pocity. Jednu chvíli mi přijde, že ho mám vážně ráda, a další chvíli moje pocity ochladnou. Hlava mi říká, že je to úžasný kluk, má všechny vlastnosti, které bych hledala u svého partnera a já ho nechci ztratit, protože tak skvělýho kluka bych už nemusela najít. I po fyzické stránce mě přitahuje. Ale moje srdce? To nevím. Myslíte, že je možné, že moje city k němu narostou? Myslím, nebo spíš vím, že on mě má rád mnohem víc než já jeho a připadá mi vůči němu nefér, že já to necítím stejně. Nechci mu ublížit, nechci mu zlomit srdce... Co mám dělat? Navíc je to můj první vztah a já ani pořádně nevím, co mám od něj očekávat a jak se vůbec lidé ve vztahu běžně cítí… 27.4.2022 21:38
Bernadette, 20 let
Odpověď:
Ahoj Bernardette, díky za tvůj upřimný dotaz. V jedné starší knížce W. Trobische (Dva středy - však jeden kruh) autor popisuje situaci v Africe. Píše, že zatímco v Evropě jsou dva lidé na začátku vztahu jako rozpálený hrnec na plotně, který, když se nepřikládá do kamen, postupně vychladne, v Africe je tomu naopak. Lidé se často berou z rozumu nebo jsou k tomu přinuceni rodiči a začínají "na studené plotně". Ale tím, že začnou přikládat do kamen, se jejich vztah postupně "zahřeje" a oni prožijí krásné manželství. Zamilují se do sebe "zpětně". Samozřejmě to může platit i obráceně. Snad jsem srozumitelně napsala, co jsem tím chtěla říct. Zamilovanost je sice krásná, ale vybudovat vztah jenom na ní, to je málo. Znám páry (i evropské :-)), kdy spolu začali dva lidé chodit "z rozumu" a postupně se do sebe zamilovali, ale už trochu jinak. Dokázali totiž už od začátku ocenit nejenom vzhled, ale i vlastnosti a způsob jednání toho druhého. Vyhnuli se tak řadě zklamání. Láska má mnoho různých podob. Každá zamilovanost časem vyprchá. A co potom? Láska je (především) rozhodnutí. Každý den se rozhodovat, že toho druhého budu milovat, i když je to někdy těžké. Důležité je učit se odpouštět a usmířit se, učit se přijímat toho druhého takového, jaký je... Ale je také možné, že zjistíš po nějakém čase, že takto sis to nepředstavovala, že jste každý jiný. Ale i to je v pořádku. Vůbec neplatí, že kluka, se kterým začneš chodit, si musíš také vzít. To v žádném případě. Chození je o poznávání toho druhého, v úctě, v respektu. A když jeden zjistí, že to není ono, není špatné se rozejít, naopak. Užívej si dobu chození, povídejte se, radujte se ze společných chvil, poznávejte se a uvidíš, jak to bude dál. A samozřejmě modlitba za správné rozhodování taky rozhodně neublíží:)... Z redakce přejeme krásný jarní čas. M.
Otázka: Spolužáci mě neberou Ahoj Marti a Verčo, no řekla bych že se chovám tak, že se chci s holkama bavit, ale když holky (spolužačky) řeknou něco vtipného, zasmějou se tomu všichni… Ale zase když já řeknu spokužačkám něco vtipného (myslím si že to je vtipné) oni třeba například řeknou: „Hmmmm. To je fakt vtipný a kdo se ptal? Nikoho to nezajímá….” A takový moc mě to mrzí kamarádím se nejvíc se spolužačkou která sedí přede mnou v první lavici. Mám teďka brýle asi už od 6. třídy a moji spolužáci (kluci) mi jednou řekli: „Hmmmm, hezký hípízácký brýle (nevím jak se to píše pardon:)) moc si toho nevšímavý ale i když to rěknu učitelovy/učitelce tak řeknou že si to máme řešit mezi sebou ale já se s nimi bavit FAKT NECHCI❌❌. Pomoc prosím❤😭 5.4.2022 20:08
Eliška, 13 let
Odpověď:
Ahoj Eliško,
chápu tvoje pocity, každého by zamrzelo, že není v kolektivu přijímaný takový, jaký je. Sama jsem si něčím podobným kdysi prošla a proto vím, že je to těžké. V ideálním světě by se každý bavil s každým a všichni by se navzájem respektovali, ale tak to bohužel vždycky není. Zkus se proto zaměřit na budování přátelství s těmi spolužáky, kteří tě berou takovou, jaká jsi. Píšeš, že jednu takovou spolužačku ve třídě máš – je fajn trávit čas hlavně s ní. Stačí mít pár skutečně dobrých přátel než obrovskou partu, která tě ve skutečnosti ani pořádně nezná. A taky nemá cenu se snažit zavděčit někomu, kdo nás z nějakého důvodu nepřijímá mezi sebe. Někdy najdeme nové přátele na místech, kde bychom to vůbec nečekaly – rozhlížej se kolem sebe ve spolču, ve farnosti, při volnočasových aktivitách, na setkáních mládeže a podobně. Rozhodně se nevyplatí snažit se zavděčit všem, stejně se zčista jasna objeví někdo, s kým si zkrátka padneme do noty.
A teď k těm posměškům od kluků. Jak se tomu bránit? Hlavně nesplnit jejich očekávání, oni totiž čekají na to, jak se začneš rozčilovat, brečet, jak zrudneš a utečeš. Můžeš ale reagovat naprosto opačně. Máš dvě možnosti – nenech se vytočit a ignoruj je. Pak už pro ně tahle zábava nebude mít smysl. Uvidí, že jsi nad věcí, že jsi suverénka. Chovají se jako malé děti a ty jim to tímto způsobem dáš najevo. Druhou možností je, si to nenechat líbit. Ukaž jim, že se nedáš zastrašit a můžeš jim nějak peprně odseknout. Často jsou posměváčky právě ti, kteří jsou si nějak nejistí a něco ti závidí nebo z tebe mají strach. Případně jsou to lidi trpící nějakým komplexem.
Kdybys ses někdy potřebovala svěřit s tím, že tě něco trápí, neváhej oslovit svou kamarádku nebo rodiče, případně vyhledat školního poradce. Neboj se být svá a obklopuj se lidmi, kteří to ocení 😊
Otázka: Nelíbí se mi moje jméno Ahoj redakce,
už od malička se mi moc nelíbí moje jméno. Je takové zastaralé a zní tvrdě. Mamka chtěla, abych se jmenovala po její mámě, která umřela 5 let před tím, než jsem se narodila, a tak se takto jmenuji. Vím, že to není žádný velký problém, ale prostě bych byla šťastnější, kdybych se jmenovala jinak (mám už i vymyšleno jak). Nechci být ale neuctivá k babičce a rozesmutnit mámu a zároveň nevím, jestli by to lidem kolem mě nepřipadalo divné. Znám taky pár holek, co se jmenují stejně, a nerada bych je urazila. Už měsíc se teď, když se představuji někomu novému, představuji tím druhým jménem, ale to dlouhodobě určitě nepůjde, aby mě každý znal pod jiným jménem. Kdybych si opravdu měnila jméno, byla by to určitě velká administrativa i ve škole a tak... Je v pořádku se přejmenovat? Jde to vůbec? A nebudou mě za to lidé kolem, spolužáci i mamka odsuzovat, že to vůbec řeším? Děkuji za radu! 10.4.2022 16:18
F., 16 let
Odpověď:
Ahoj F, díky za dotaz. Píšeš, že se ti nelíbí tvé jméno, které jsi dostala po babičce, a ráda by sis ho změnila. Na druhé straně nechceš ublížit mamince ani rodině, a tak vlastně moc nevíš, co s tím, ale tvé jméno se ti zdá zastaralé a tvrdé. Na internetu je spousta info, jak si jméno změnit, co k tomu potřebuješ atd. Podmínkou je tvá plnoletost, a dokonce si ke svému stávajícímu jménu můžeš přidat druhé, a je jenom na tobě, které budeš používat, takže teoreticky tu možnost, až budeš plnoletá, mít budeš. Já bych ti ale zkusila nabídnout ještě jiný pohled. Zkus dát svému jménu šanci. Proč to píšu? Sama jsem podobný problém měla na základce. Moje jméno se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Marie, Majka, Maruška, a já chtěla být Hankou, no nebylo by to o 100% lepší?? To několik let trvalo. Pak jsme si o jménech povídali na střední škole, a měli jsme o něm zjistit co nejvíc informací. A já jsem zjistila, že moje jméno vybral tatínek, taky si moc přál, abych se jmenovala po své mamince. Uvědomila jsem si, že to jméno vzniklo z velké lásky, a že ho mám taky trošku po P.Marii, a že znamená mmj. i milovaná, krásná... Od té doby jsem se na své jméno začala dívat jinak, to jméno se vlastně vůbec nezměnilo, ale můj pohled na něj ano. A teď jsem naopak na své jméno hrdá a nikdy bych ho nevyměnila.:) Uvědomila jsem si taky, že to jméno jde se mnou od miminka a je mou neoddělitelnou součástí. Zažilo se mnou všechno to krásné, dobré i to horší, že prostě patříme k sobě. Nabízím svůj pohled, třeba ti pomůže. Klidně se zase ozvi. Požehnané Velikonoce. M.
Otázka: Jde o jednoho chlapce... Milá redakce, chtěla bych Vás poprosit o radu... Jde o jednoho chlapce, mého dobrého kamaráda, se kterým se znám už několik let. Dříve jsme se spolu moc nebavili, ale vždy jsme byli kamarádi. Vážím si ho a mám ho ráda, rozumíme si, teď prý dokonce začal více číst Bibli. Ale mám posledních pár měsíců pocit, že je mezi námi něco trošinku jinak... Nejsem úplně pro, jelikož si připadám příliš malá/mladá na to, někoho mít, ale také protože si myslím, že do něj nejsem zamilovaná. Je to vážně skvělý kamarád, o kterého bych nechtěla nijak přijít. Na druhou stranu vím, že (alespoň zatím) nejsem schopná ho mít radši...a nechci mu dávat \"falešné naděje\", pokud tedy připustím, že by o mě mohl mít skutečně zájem. Nevím moc, jak se zachovat. Mám třeba trochu omezit kontakt s ním? Je mi ale třeba zase hloupé si vymýšlet jinou cestu domů, když ji máme společnou... Moc Vám předem děkuji za odpověď a také za všechno, co pro mě a ostatní děvčata děláte. 16.5.2022 20:33
Fanny, 14 let
Odpověď:
Ahoj Fanny, díky za dotaz. Tak se na to zkusíme společně mrknout.:) Máš dlouholetého kamaráda, ale poslední dobou se ti
zdá, že je mezi vámi z jeho strany něco jinak, že by asi chtěl něco víc než jenom kamarádství. Ale ty zatím nechceš s nikým chodit, protože se ti zdá, že jsi ještě dost mladá a taky protože ho máš ráda jaké kamaráda, ale tím to končí. Je pravda, že holka, asi nějakým svým "šestým smyslem", obyčejně pozná, jestli se jí kluk dvoří nebo ne. Pokud si tedy myslíš, že ano a není ti to příjemné, zkus si s ním o tom popovídat. Upřímně, citlivě a otevřeně, tak jak ty to cítíš. Jestli se mu opravdu líbíš, asi to pro něj nebude úplně jednoduché, ale na druhé straně ocení, že ho netaháš za nos. Je taky ale možné, že v tom něco víc vidíš jenom ty. V každém případě tím, že si popovídáte, se věci vyjasní. A modlitbou před rozhovorem určitě taky nic nezkazíš. Z redakce přejeme hezké dny. M.
Otázka: Biřmovací patronka - patron. Dobrý den.
V budoucnu bych ráda přistoupila k biřmování. Vím, že si mám vybrat nějakého patrona. Můžu si vybrat i mužského patrona, nebo jako holka musím mít patronku? Já bych chtěla sv. Jana apoštola. Oslovoval by mě biskup Jano? Předem děkuji za odpověď. 24.4.2022 10:42
Anička, 14 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
biřmovací patron má být přímluvce v nebi, který Ti nějak imponuje. Můžeš si vzít jednoho patrona nebo i dva. Mnoho děvčat si volí jméno + Maria. Můžeš si zvolit i patrona svatého muže. Hlavně ať se na biřmování dobře připravíš, aby v Tobě mohl Duch svatý působit.
Otázka: Tampony Zdravím, chtěla bych se zeptat, zda považujete za vhodné/běžné používat tampony. JÁ, přesto že mám menstruaci už 6 let, jsem k tomu ještě zatím nedošla. Chtěla bych vyzkoušet, zda mi to bude vyhovovat, když to bude třeba. Ale slyšela jsem, že to může způsobit mnoho problémů a mám jisté obavy. Takže nevím, na které straně více stát. Určitě nemám potřebu to používat stále, ale někdy to člověku může usnadnit život :-) Děkuji moc za váš názor/radu!!! 19.5.2022 15:01
anonymka, 18 let
Odpověď:
Ahoj anonymko, díky za dotaz. Otázky ohledně používání tamponů v naší redakci už několikrát padly. Okopírovala jsem ti odpověď z podobného dotazu, od paní doktorky Lázničkové, gynekoložky. A přeji ti z redakce hezké dny. M.
Tady je:
Co se týče užívání tamponů - myslím si, že v dnešní době je velký výběr vložek na trhu různých velikostí a kvality a přece jen zvlášť při dynamickém životě, jaký dnešní mladé dívky vedou, je jistější, že vložku si vymění a že nezapomenou tampon pochvě. Mám opakovanou zkušenost s vytahováním starých zhnisaných tamponů. Tampony obzvláště na noc vůbec nejsou vhodné.
Stále platí hrozba rizika šoku při rozkladu určitých bakterií, které právě díky tamponu se v pochvě rozmnoží. Na toto riziko je dokonce i upozornění v příbalovém letáku. Rozhodně nedoporučujeme dnes tak hojně propagované menstruační kalíšky
Při menstruaci je obecně nutné dbát na hygienu, ale v době menstruace obzvlášť. Je důležité se pravidelně se sprchovat, vložky často měnit, dbát také na dostatek spánku a pestrou stavu. Silné krvácení se musí řešit. Rádi Vám poradíme cestou přes naši poradnu pro zdraví.