Ahoj B, díky za dotaz. Podle tvého dotazu úplně nevím, jestli se ptáš konkrétně nebo spíš teoreticky, co by kdyby... Tak zkusím odpovědět obecně. Když s někým začneš chodit, obyčejně je to proto, že se ti ten druhý líbí, sice ho ještě moc neznáš, ale jsi okouzlená, zamilovaná do jeho očí, postavy, úsměvu... To je určitě moc důležité na začátku, protože tak se lidi navzájem potkávají a najdou v sobě nějaké zalíbení, super, ale to je teprve začátek. Začínáte se poznávat - svoje záliby, svoje povahy, svoje náhledy na život, učíte se, jak spolu řešit i rozdílné názory a pohledy na svět, svoje kamarády... O tom všem a ještě mnoha dalších věcech chození je. A může se stát, že jeden z vás nebo i oba, po nějaké době zjistí, že vlastně takto by jim to nevyhovovalo, že s něčím u toho druhého nesouzní, nesouhlasí tak moc, že bude lepší se rozejít. (Nepíšu vůbec o nějakých násilnostech, hrubostech, přezírání atd., tam by to bylo snad jasné) A potom není nic špatného na tom, když se dva lidé rozejdou, protože prostě zjistili, že si nerozumí. Nikdo neví dopředu, jak to dopadne, ale od toho chození je, jeden druhého poznávat, komunikovat spolu, být k sobě upřímný a otevřený. A když to nevyjde? I tak může člověk z tohoto vztahu odejít obohacený o nové zkušenosti, které mu pomohou zase v další životní cestě. Přejeme ti z redakce hezké dny. M.

Ahoj eeee.:) Díky za dotaz. Úplně na začátku moc doporučuju přečíst listopadový IN, str. 14-15, název článku: Abych byla oblíbená, (NE)musím... Je tam spousta dobrých nápadů a vychytávek, jak na to. Chápu, že je ti smutno a chtěla by ses zapojit ve třídě, mít partu kamarádů nebo spolužáků. Víš, asi neexistuje žádný 100% návod, jak být oblíbená, ale existují pravidla, která se vyplatí dělat. Moc hezky je to popsané např. v tomto článku na webu: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm Jasně, že to není o tom, že někdo mávne kouzelnou hůlkou a stane se oblíbeným. Je to práce na sobě, někdy pořádná makačka, ale myslím, že stojí za to. K těm šesti klíčům na webu bych přidala ještě dobrou komunikaci. Může se stát, že jeden řekne něco, druhý to špatně pochopí a problém je na světě. A když se neřeší, tak přetrvává a trápí se tím obě strany. Možná by stálo za to si s kamarádkou, (které jak píšeš, závidíš její povahu) zkusit popovídat. Třeba někde v cukrárně, kde bys ji mohla pozvat a svěřit se s tím, co tě trápí, a možná ji poprosit  o její názor, jak to vidí ona, jak vidí tebe, jak to vidí ve třídě, jestli byste nemohly třeba společně něco vymyslet, do něčeho se zapojit... Myslím na tebe a držím palce. M.

Ahoj Dario, díky za důvěru a upřímnost. Poprosila jsem o pomoc kamarádku, ale hlavně výbornou psycholožku Anetu, nabízíme ti náš pohled. Určitě by bylo fajn si o tom s někým promluvit, ano vím, žes psala, že s tím nechceš zatěžovat kamarády nebo někoho dalšího, ale nemáš možnost navštívit třeba školního psychologa? Ono i to vypovídání často pomůže ke srovnání myšlenek. A k tomu co tě tíží nejvíc: Zkus se na to podívat jinak. Kdyby ses nenarodila, neměla bys ani tyto svoje sourozence, co máš, nebyla by spousta dobra, které tví rodiče za tu dobu do vaší rodiny přinesli (sama jsi psala, že jsi měla krásné dětství), a už vůbec by nebylo žádné dobro, které jsi svým životem přinesla ty. Je plno důvodů a má velký smysl, že ses narodila, ale naplno to asi poznáš až postupně, jak dospěješ a půjdeš životem dál a dál. Takže tvůj život má obrovský smysl, tak jako každého z nás, možná jenom teď to tak nedokážeš vnímat, protože máš bolest, máš starosti, bojíš se o své rodiče, o vás všechny. Tomu rozumíme. A taky je normální, a to asi v každé rodině, že rodiče mají někdy ve vztahu krizi. Často je to jenom určité období a přejde to, a někdy může být ta krize i nepřekonatelná, to je pravda, ale rozhodně to není tvoje zodpovědnost!! Píšeš taky o tom, že se ti maminka svěřila, že kdyby mohla, tak si sbalí kufry a odejde. Víš, někdy se může stát, že rodiče řeknou něco v návalu zlosti, smutku, bolesti a ani to tak nemyslí, jenom tím že to řeknou, si uleví nebo se jim uleví a už třeba kolikrát ani nedomyslí, jak to působí na druhé, nejbližší. Maminka ti určitě nechtěla ublížit tím, co řekla, i když to nevědomky asi trošku udělala. A navíc je to maminčin pohled, jaký je tatínkův? V každém případě pochybnosti o tom, jestli ses měla nebo neměla narodit, nejsou na místě. A tím spíš není na místě posuzovat to podle toho, že se rodiče hádají a ty snad můžeš za to, že jsou spolu. Nemůžeš! Rodiče se rozhodli. Je to jejich svobodné a dospělé rozhodnutí. Stejně tak je jejich rozhodnutí, jak naloží se svou manželskou krizí. Sama píšeš, že jste se měli všichni moc hezky, není nikde řečeno, že to tak nemůže zase být. Pěkné vzpomínky... i na tom se dá stavět. Nevíme, jaký máš s rodiči vztah, jestli jim třeba můžeš o svých myšlenkách říct, jestli si s nimi můžeš popovídat. Pokud by to šlo, můžeš jim říct, jak se cítíš, jak to vidíš, možná si tím i rodiče uvědomí něco, co jim předtím uteklo, možná by je to mohlo „popíchnout“ k tomu ,aby svou situaci nějak řešili,...Můžeš jim také doporučit návštěvu manželské a rodinné poradny. A i kdyby to nešlo, můžeš se za ně modlit a svěřovat je P.Bohu, tím určitě nic nepokazíš. Zkus se také zaměřit i na své cíle do budoucna. Kam bys po maturitě chtěla směřovat, jak svůj život naplno a dobře využiješ? I ty jsi jedinečná, jsi důležitá, tak jako každý z nás. A je fajn si to čas od času připomenout. Je moc dobře, že je pro tebe rodina důležitá, ale jsou věci, které si musí vyřešit jenom rodiče. Moc na tebe myslíme a klidně se zase ozvi. A+M.

Ahoj Riley, díky za dotaz. Někdo se potřebuje "kámošit" se všema, to ale nemusí znamenat, že je to nějaké hlubší přátelství, může být i povrchnější. Např. s každým se baví, vlastně s nikým nemá nijak zásadní problém a potřebuje mít okolo sebe pořád někoho.:) A není na tom nic špatného, ale pak jsou lidé jako ty, kteří jsou na své kamarády, aspoň tak to z tvého dotazu vnímám, opatrnější. Neřeknou všechno všem, hlídají si své soukromí, a jenom tak někoho tam nepustí. A taky na tom podle mě není nic špatného. Každý z nás je originál, každý člověk je trošku jiný a to je dobře,ne?:) Protože tím, že každý jsme v něčem jiný, můžeme lidi okolo nás obohacovat tím co umíme, tím co nám jde a naopak zase od druhých si můžeme vzít a naučit se třeba to, co nám moc nejde, co se nám nedaří a tak... Myslím si, že to vzájemné obohacování je pro každého z nás moc důležité a vlastně na každém z nás záleží, jestli si něco z toho druhého vezmeme nebo ne. A je asi jedno, jestli je člověk extrovert nebo introvert, jestli je spíš otevřenější nebo uzavřenější. Myslím si, že když se ke svým kamarádům a lidem okolo sebe budeš chovat hezky, s úsměvem a s porozuměním, budou se s tebou cítit fajn. A je opravdu jenom na tobě, koho si k sobě pustíš blíž a koho ne. Možná, že když se budeš na ostatní dívat jako na vzácné originály, i tvůj pohled se na některé z nich změní.... Díky za to, že nad sebou přemýšlíš, to je moc fajn. Přejeme ti z redakce opravdový naplněný život. M.

Milá Rito, vidím, že poctivě promýšlíš svůj život. Ano, víra je dar od Boha. Ale On ho jistě nabízí každému, kdo o něj stojí. Nápad modlit se růženec je výtečný. Svěřuj se Panně Marii a pros ji, aby Ti vyprosila dar víry. Nakonec můžeš v srdci volat často i takto: "Ježíši, dej mi více víry." A ještě jednu věc. Byla jsi u biřmování? Pokud ne, najdi místo, kdo se koná příprava a projdi kvalitní dlouhou přípravou. Vím, že super příprava probíhá vždy jednou za dva roky v centru života mládeže v Příchovicích. Víru je třeba prožívat sice jako osobní setkání s Ježíšem, ale zároveň ve společenství. Máš nějaké věřící kamarády, se kterými se modlíš, diskutuješ o víře? Pokud ne, pak hledej. Je jich jistě i v naší zemi hodně. Centra života mládeže nabízejí super společenství.

Milá Rito, budu se za Tebe modlit, abys potkala Ježíše a stal se Tvým přítelem. Budu za Tebe sloužit mši svatou.

Ahoj M, díky za tvou důvěru i otevřenost. Je moc dobře, že na své problémy nejsi sama, že máš, jak píšeš terapie i lékařku, která se o tebe stará. To je super. A co se týká redukce váhy? Spalovače tuků, to jsou většinou jen marketingové triky a snadné cesty k hubnutí, nemají dlouhodobý efekt. Pokud už se člověku podaří něco zhubnout, tak to stejně za chvilku přibere zpátky. Vím, že tě to štve, a chtěla bys rychle zase kilogramy navíc shodit. Ale to víme všichni, kteří jsme zkoušeli rychle zhubnout (jasně, taky s tím máme v redakci zkušenosti:)), že to rychlé hubnutí nakonec moc nefunguje. Je to totiž spíš dlouhodobý proces, běh na dlouhou trať. Je to o osobním nastavení, člověk se např. rozhodne, že bude pravidelně chodit na procházky, pak začne víc cvičit... Úplně v redakci ale rozumíme tomu, že je to teď v této tvé situaci hodně náročné a složité. Jsi fakt skvělá, že se tak snažíš. Pomalé hubnutí je správné hubnutí. Zkus se soustředit na to, aby se postupně zlepšoval tvůj psychický stav a spolu s tím se ti pak postupně bude dařit být aktivní i jinde. Můžeš začít třeba tím, že si budeš např. týden poctivě zapisovat co jíš: a za týden uvidíš a můžeš popřemýšlet: Mám tam dost ovoce a zeleniny? Nedaly by se vyškrtnou sladkosti, sladké nápoje, chipsy? Nepřejídám se zbytečně večer? atd...A pak můžeš třeba postupně přidávat pohyb, jak ti to půjde. Můžeš začít tím, že když už budeš někde venku, tak si to třeba o deset - patnáct minut protáhneš, později můžeš vyrazit na delší procházku atd. A když to bude ze začátku třeba jenom jedna procházka za týden? I to je super start. Píšeš, že chodíš na terapie a k lékaři, pravděpodobně tedy bereš i nějaké léky, které ti pomáhají, ale zároveň se po nich můžeš cítit třeba unavená nebo zavodněná.... Moc bychom ti radily probrat to se svým lékařem. Lékař tě  může nasměrovat a dát konkrétní doporučení, může vyhodnotit, jestli by nebylo fajn to zkonzultovat ještě s někým, doporučit třeba nutriční terapeutku... Na terapii ti zase mohou pomoct s tím, jak začít do denního režimu zařazovat pohyb, vysvětlí ti co a jak. Neboj se prosím zeptat a nechat si poradit, jsou to všechno odborníci, kteří ví co a jak. A když budeš v pochodě psychicky, uvidíš, že to pak půjde všechno líp, i to hubnutí. Moc na tebe myslíme, a klidně se zase ozvi. M+M.