Ahoj B, díky za důvěru. Začnu od konce tvého dotazu. Jasně, že modlitba je moc důležitá, a to v každé situaci, doporučuji pokračovat dál:).... A k tomu svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky.Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole... A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to. Takže jednoduchá rada: nikdo nepřijde, když člověk sedí doma a užírá se, že je sám. Nejdůležitější je začít být šťastná sama se sebou, učit se radosti ze života a pak jde všechno.

Na webu v rubrice Vztahy a podrubrice Kluci a holky si můžeš přečíst další články na toto téma. Z redakce ti přejeme krásný, naplněný život.

Ahoj Eli,

díky za dotaz :) Teď jsi v období, kdy dospíváš, takže už tvůj pohled není takový dětský, jak říkáš. Máš mnohem víc zkušeností a chápeš, že některé věci nejsou takové, jaké se ti dřív zdály. Chápu, že to pro tebe může být občas dost matoucí. Chtěla bych ti ale říct, že všechno nutně není jinak než dřív. Některé věci se možná změnily, ale určitě se nezměnilo všechno. I když ti změna může připadat šílená a děsivá, ne vždycky jsou změny špatné. Můžou nám přinést spoustu nových věcí atd.

Nechceš vyvracet to, jak se k tobě kamarádky chovají, tak ti to vyvracet nebudu. Když budeš k ostatním rovnou přistupovat tak, že si o tobě myslí divné věci nebo nemyslí vážně to, co říkají, tak si téměř vždycky najdeš v jejich chování něco, co ti tvoji domněnku potvrdí, i když to není pravda. Zkus k tomu přistupovat trochu uvolněněji. A i kdyby někdo z tvého okolí nebyl takový kamarád, jak sis myslela, tak to vůbec nevadí. Nemůžeme se zavděčit všem. Je fajn se snažit, dělat vstřícné kroky vůči druhým, ale někdy se stane, že kamarádi přichází, odchází, nahrazují je noví... Může to být smutné, ale patří to k životu a je to součástí změn, které nás v životě provází.

A jestli se dá poznat, jestli někdo říká pravdu? Žádný obecný návod neexistuje. Jestli někoho dobře znáš, víš jak reaguje v různých situacích, tak zřejmě poznáš, když nemluví pravdu.

Pokud jde o povyšování, protože ti to jde ve škole, tak každý jsme nějaký, každý máme schopnosti, ve kterých jsme dobří. Pochvala (třeba ve škole) nás dokáže povzbudit a potěšit a je to super. Není nic špatného na tom mít radost z úspěchu, pochval se za to, co se ti povedlo, protože ti určitě dalo práci připravit se pořádně na test atd. Neměli bychom ale zapomínat na určitou skromnost a pokoru, to znamená nepovyšovat se na ostatní, nemyslet si, že jsem něco víc, když já mám jedničku a spolužáci ne, umět ocenit úspěchy ostatních, nabídnout druhým pomoc s tím, v čem nejsou tak dobří... Jako takové zamyšlení k tomuto tématu se můžeš podívat do Bible a přečíst si tyto úryvky: Lk 18,9-14 a Mt 7,1-5.

Kdybys potřebovala ještě něco konkrétního, tak se klidně zase ozvi. Martina

Ahoj, třeba podle tohoto návodu: https://support.google.com/youtube/answer/55759?hl=cs#zippy=%2Ctrval%C3%A9-smaz%C3%A1n%C3%AD-kan%C3%A1lu

V případě podobných dotazů prosíme nejdříve zkusit použít internetový vyhledávač, kde se dají najít návody snad na cokoliv. Ušetří nám to práci v redakci, protože jinak musíme jít my, najít požadovaný návod a dát ho sem. Děkujeme za pochopení. Redakce.

Ahoj,

díky za dotaz. Chápu, že pro někoho je těžké začlenit se do kolektivu. Každý jsme nějaký a pro někoho je to mluvení s ostatními trochu náročnější. Navíc teď v době koronaviru není vůbec lehké navazovat nějaké vztahy. Ale je moc super, že se chceš se spolužáky spřátelit :)

Když se chceš začlenit do kolektivu, určitě se neboj se spolužáky mluvit. Stačí jen nějaká maličkost ohledně školy a tak. Třeba se jich na něco zeptej, když potřebuješ poradit. Taky se neboj ozvat, když víš, že někdo potřebuje pomoct a mohla bys mu pomoct ty. Může pro tebe být snazší, když se začneš bavit nejdřív s někým, kdo má podobnou povahu jako ty a není středem pozornosti a dění ve třídě.

Dobrý začátek je také pozdravit své spolužáky a usmát se na ně. Už to je navázání nějakého kontaktu. Doteď jsi byla zvyklá bavit se jen s jednou kamarádkou, ale teď je fajn dát najevo, že se chceš bavit i s ostatními. Pár tipů, jak s ostatními komunikovat, najdeš v tomhle článku: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Při online výuce je to navozování komunikace trochu horší, ale jestli máte nějakou skupinu, kde spolu komunikujete, tak se neboj vyjádřit, když se řeší něco, k čemu máš co říct apod. Až se zase vrátíte do školy po té dlouhé době, můžeš to brát jako takový další začátek, kdy se pomalu krok za krokem začneš sbližovat se svými spolužáky.  Po té době strávené doma to pro všechny bude takové nové seznamování :)

Myslím na tebe a kdybys potřebovala, klidně ještě napiš. Ať se daří ve škole! Martina

Milá tazatelko,

křesťan by se měl držet především těch způsobů meditace, které nám zanechaly generace křesťanů před námi. Proč? Katolická meditace je setkání s Ježíšem a to ji odlišuje zcela podstatně od veškerých různých metod, které vedou k soustředění, nebo vytváří určité psychologické stavy. O katolické meditaci a modlitbě Ti nabízíme k inspiraci předmluvu z Bible, kterou dostávali mladí lidé na setkání v Krakowě: https://www.in.cz/download/jakcistbibli.pdf

A jiné metody nedoporučujeme.

Ahoj Lucko, díky za dotaz. Nejsme odborníci ani lékaři, ale ke tvé dětské lékařce nebo přímo na gynekologii, bychom tě z redakce určitě poslali. Jenom odborník totiž může určit, o co se jedná, jestli to nějak může souviset s dospíváním nebo je to zánět atd.  Domluv se  s maminkou, ta ti určitě poradí, ke kterému lékaři ve vašem blízkém okolí zajít. Hezký den. M.