Otázka: Poraďte mi prosím Ahoj, mám jeden takový dotaz. Jak si mám najít někoho na vztah popřípadě do manželství?
Měla jsem přítele 8 let. Byl na invalidním vozíku a nevidomý a já se o něj opravdu starala a skutečně ho milovala. bohužel nám to nevyšlo. Ale rozhodně jsem ho neopustila kvůli jeho handicapu to rozhodně ne i když si to spousta lidí myslí. Hrozně moc mi ten vztah dal ale i vzal. Je to už dva roky a já pořád se z toho nedokážu nějak vyhrabat opravdu nevím co mám dělat...... Ani se neumím moc seznamovat ani si o sobě nemyslím že jsem pěkná. Všechny kamarádky mě radí že musím toho kluka sbalit ale jak? Navíc mě to přijde divné nějaké odporné....
Všechny kamarádky mají ale už nějaký vážný vztah...
Ale já opravdu nevím jak se seznámit vždy nevím co říct a připadám si blbě. Ani si nedokážu představit,že by mě měl být někdo tak blízko jako můj bývalý přítel. Na jednu stranu bych hrozně někoho chtěla. Bojím se, že zůstanu sama. dokonce už uvažuji nad tím, že navštívím nějakého psychologa, ale nevím jestli s tímhle můžu za někým jít? Zkoušela jsem se o tom bavit s lidmi, kterým věřím a říkají že musím být odvážná, usmívat se a chodit ven. Tohle všechno jsme dělala, ale tak nějak na sílu a bylo to k ničemu ani se mi nikam chodit nechce a ani nemám moc příležitostí kam chodit a když už někam jdu tak je to většinou místo kde bych nechtěla potkat svého budoucího partnera. Poraďte mi prosím.
Děkuji.:-)
Viktorie, 29 let
Odpověď:
Ahoj Viktorie, díky moc za tvůj dotaz i důvěru k nám. Být s někým 8 let je dlouhá doba a chápu, že není jednoduché to jenom tak odložit a zapomenout. Ale jak sama píšeš, jsou to už dva roky a je potřeba se posunout dál. Určitě jste spolu prožily krásné chvíle, za ty jsi právem vděčná, a potom také okamžiky, které nebyly fajn, ale z těch se zase můžeš poučit, tak jako každý člověk. Víš, nikdo z nás, nikdo, není dokonalý, ale z různých okamžiků, okolností, věcí se člověk může poučit nebo něčemu naučit. To platí myslím pro každého z nás. A důležité je také mít rád a vážit si sama sebe. Být sama se sebou spokojená, udělat si každý den radost, třeba jenom poslechnou si písničku, kterou máš ráda, popovídat si s někým blízkým nebo mrknout po obchodech.)... Možností je fůra. Chodit mezi lidi, ne s cílem někoho ulovit, to je jasné, že ti může být jak píšeš, odporné, když je to vynucené a necítíš to tak, ale být mezi druhýma lidma, a hlavně být spokojená sama se sebou, vyrovnaná, přijat sebe samu takovou, jaká opravdu jsi. Pokud se pořád cítíš ještě nějak zraněná, zkus se z toho vypsat, napiš všechno, co tě trápí, bolí, štve, zraňuje, a pak papír klidně vyhoď nebo spal, ale tím, že se vypíšeš, se ti také uleví. A pokud si myslíš, že by bylo dobré navštívit nějakého odborníka, klidně ho navštiv, na tom přece vůbec nic není. Z redakce ti přejeme hodně síly, odvahy a radosti. M.
Otázka: Co dělat, když si na mě učitelka zasedla? Ahoj, chodím do 6. třídy a už máme odpoledky. Chodím na přírodovědná praktika a bohužel i na anglickou konverzaci. Ta učitelka je na mě zasedlá. Vždy v úterý se mi tam nechce. Každé přestávky nářečím na zachodech. Poraďte mi prosím co s tím.
Děkuji
Viki, 11 let
Odpověď:
Milá VIki,
díky za tvůj dotaz. Občas se stane, že si někteří lidé navzájem "nesednou", k tomu může dojít i mezi žákem a učitelem. Někdy to může být po ukvapeném prvním dojmu, po nějakém nedorozumění a někdy to možná nemá ani žádnou objektivní příčinu. Takové situace jsou vždy dost nepříjemné.
Píšeš, že je na tebe učitelka zasedlá, ale už nepíšeš, jak se to konkrétně projevuje. Zamysli se nad tím, co považuješ za znaky toho, že je na tebe učitelka zasedlá. Zkus pak popřemýšlet, jak by se tyhle jednotlivé věci daly postupně řešit. Také popřemýšlej, jestli mezi vámi třeba nedošlo k nějakému nedorozumění, které by stálo za to si vyjasnit.
Bavila ses někdy se spolužáky o tom, jak oni tuto učitelku vnímají? Možná i jim připadá, že je zlá a že je na ně zasadlá a nejsi v tom sama. Někteří učitelé prostě bývají takoví. V tom případě byste pak mohli situaci řešit společně třeba s třídním učitelem.
Také by stálo za to promluvit si o celé situaci a tvých pocitech s rodiči, kteří by pak třeba mohli situaci řešit (nebo třeba nenápadně zjistit, co se děje) na třídních schůzkách, zastavit se za konkrétní učitelkou a zjistit, jestli ona s tebou má nějaký problém a to pak řešit... Pokud máte ve škole schránku důvěry, nebo nějakého školního poradce, zkus zvážit, že by ses obrátila tam.
Chodí s tebou na tu angličtinu někdo, s kým se víc kamarádíš? Někdo, komu se můžeš svěřit se svými pocity a obavami? Taková kamarádka by tě vždycky mohla vyslechnout, podpořit a ty bys věděla, že v té hodině nejsi sama proti učitelce. :) Myslím na tebe a klidně zase napiš, jak to vypadá. Martina
Otázka: Sestřenka hrozně málo jí Ahoj poradno, potřebuju poradit ohledně mé sestřenice. Je z dvojčat, je jí 12 let, chodí do sekundy na gympl, měří asi 154 cm a váží asi 32 kg. Nechce jíst, když už si něco dá, tak má porci jako moje dvouletá sestra. Stačil by jí suchý rohlík na jeden den. Padají ji hodně vlasy. Její dvojče je na tom trošku lépe, ta sice taky nejí úplně dobře, ale není to tak hrozné(podle mě nejí moc kvůli tomu, že nejí ani její sestra...jsou na sebe strašně vázané). Ta první, o které Vám píšu je trošku \"pomalejší\" než ta druhá...ráčkuje a myslím, že se jí za to hodně smáli ve škole. Chci jí pomoct, ale nevím jestli se to ještě nezhoršuje, když se jí do toho jídla nutí anebo se s ní o tom baví. nevím, jestli chodí k psycholožce, ale spíše ne. Prosím, poraďte mi, jak s ní mám o tom mluvit(pomoct). Myslíte, že je dobrý nápad jít spolu ven na procházku jen my dvě? Jak mám uvést dialog s ní? Děkuju za skvělý časopis a za odpověď. Mia
Mia, 14 let
Odpověď:
Milá Mio,
moc děkujeme za tvůj dotaz. Je hezké, že máš strach o sestřenici a chtěla bys jí pomoct. Bohužel neexistuje žádný univerzální návod, jak si v takovém případě přesně promluvit. Rozhodně je třeba postupovat citlivě.
Pokud je to sestřenka, tedy někdo z rodiny, možná bych si nějdřív zkusila promluvit s mamkou. Zkus přivést řeč na to, že se ti zdá, že je sestřenka dost hubená a moc nejí, že máš o ni trochu obavy. Zeptej se mamky, jestli třeba teta se strejdou něco neříkali a jestli mamka neví, co se děje. Při takové výšce a váze, kterou píšeš, je dost zvláštní, že by nikdo jiný neměl nějaké podezření. Je proto dost možné, že už rodina něco řeší, jenom to neříká všem. Když zjistíš, že se zřejmě opravdu nic neřeší, stálo by za to navrhnout mamce, jestli by si nechtěla (samozřejmě citlivě) promluvit s tetou. Při tak nízké váze vzhledem k výšce se totiž většinou doporučuje navštívit praktického lékaře a poradit se s ním.
Je potřeba říct, že ty osobně nejsi úplně v pozici, kdybys dokázala sama něco vyřešit. Můžeš ovšem být sestřence oporou, vyslechnout ji, co ji trápí, popovídat si s ní a nabídnout případné možnosti řešení, především ji povzbudit, aby se nebála promluvit si s rodiči. Nejspíš nemá cenu, aby ses snažila sestřence říkat, že by měla víc jíst a měla dělat tohle a tamto. Stejně tak nebude moc efektivní za každou cenu ji nutit, aby se najedla, tak se jí akorát jídlo ještě víc zprotiví. Lepší by bylo zkusit se spíš zaměřit na to, co je příčinou, proč sestřenka nejí - něco ji trápí, je ve stresu, připadá si tlustá? Možností by pak mohlo být pobavit o tom, jestli sestřenku něco netrápí, jak jí to jde ve škole (gymnázia bývají obtížná), jak vychází se spolužáky, s kamarády a s rodiči... Pokud by ses s ní chtěla opravdu bavit přímo o jídle, můžeš třeba vyjádřit obavy, že se ti zdá, že jedla málo, tak jestli nebude mít hlad a nebude unavená...
A jak si promluvit? Nejlepší je nějaké klidné a příjemné místo, kde vás nebude nikdo rušit nebo poslouchat. Důležité je věnovat se jen kamarádce, nekoukat u toho do telefonu nebo na hodinky, ale opravdu ji poslouchat. Ideální je dopracovat se k tomu postupně a nevytahovat vážná témata hned na začátku vašeho setkání. Martina
Otázka: Jak se nehádat s kamarádkou? Víte ten to příběh je o moji kamarádce Emě a Kristýně, Emu znám už 6 let a je to moje kamarádka. Už od první třídy jsme se nikdy nepohádali, začalo to právě v 6. třídě když sem potkala její kamarádku Kristýnu,Kristýna mi někoho připomínala a přece jen chodila semnou do školky a už sem si ji moc nepamatovala proto že to je už hodně dávno. S Kristýnou jsme se rychle spřátelily a nejednou byla moje BFF, nevím jestli Ema na nás žárlí jako by tak trošku ano mi to někdy příjde. S Emou jsme byli dobré kamarádky jenže jsme se kvůli tomu začali hádat Ema hodněkrát řekla Kristýně že mě ovlivňuje a že mě ji přebrala a to bylo hodněkrát, a taky se to někdy opakuje někdy si myslím že za to právě můžu já pro tože sem šla na tu stejnou školu kam šla Ema. Ema se od té doby dost změnila a od té doby se pořád hádáme. Někdy jsme se pohádali i kvůli ničemu po messengeru ale pak se zase semnou začala bavit i když mi říkala že se semnou nechce bavit a tak to jde pořád dál a nevím co mám vlastně říct aby jsme se tak zbytečně nehádali. Mohli by jste mi dát nějákou řadu aby jsme se pořád nehádali? Děkuji
Neznámá, 12 let
Odpověď:
Milá neznámá,
díky za dotaz. Popisuješ dost komplikovaný vztak tří kamarádek. Pro jistotu to shrnu, jestli jsem to dobře pochopila. Nejdřív ses hodně kamarádila s Emou, se kterou chodíš do školy. Pak jsi ale potkala Eminu kamarádku Kristýnu a začala ses hodně kamarádit s ní. Od té chvíle to pak začalo skřípat mezi tebou a Emou.
Hned na začátek je potřeba říct, že vztah tří kamarádek bývá velmi problamatický, protože stačí málo a jedna z nich může rychle začít mít dojem, že další dvě se spolu baví víc a ona je odstrčená. Píšeš, že máš pocit, že Ema žárlí. Možná to ani nemusí být žárlivost, ono stačí, aby ji mrzelo, že se najednou jedna její kamarádka začala bavit s druhou její kamarádkou a navíc jsou BFF. Ona si pak snadno může začít připadat odstrčená.
Představ si, že bys najednou zjistila, že Kristýna s Emou jsou BFF a ty jsi najednou ta třetí, odstrčená. Jak by ses cítila? Mrzelo by tě to? Měla bys pocit, že jedna druhou ovlivňuje? Mysli na to, protože právě takhle se s největší pravděpodobností cítí Ema, možná jí je smutno a mrzí ji to. To pak může být důvodem, proč se spolu hádáte.
Není nic špatného na tom, že ses s Kristýnou skamarádila a staly jste se BFF. Pokud máš ale Emu ráda, záleží ti na ní a je to pořád tvoje dobrá kamarádka, je potřeba na vašem vztahu pracovat. Zamysli se nad konkrétními věcmi, kvůli kterým se hádáte a jak by tomu šlo předcházet. Občas to můžou být jenom maličkosti, které za hádku ani nestojí. Než něco napíšeš, představ si, jak by ses cítila ty, kdyby ti tohle někdo řekl. Pokud už se pohádáte, je dobré umět se omluvit, přiznat, že jsem třeba udělala chybu nebo jsem reagovala příliš ostře. Dej Emě najevo, že je to pořád tvoje kamarádka a že ti na ní záleží, věnuj jí svůj čas (napiš první, zeptej se, jak se má, zajímej se o ni a dávej si pozor, ať před ní zbytečně nemluvíš moc o sobě a o Kristýně...) a klidně podnikněte něco všechny tři dohromady, když se znáte a kamarádíte. Neboj se taky s Emou si v klidu promluvit, zeptat se, jak se cítí a co ji trápí... A vždycky měj na paměti, jak by ses cítila ty, kdyby byla situace obrácená.
Měj se krásně a držím palce, aby vztahy mezi tebou a tvými kamarádkami byly fajn :) Martina
Otázka: Jak mluvit o druhých lidech? Ahojky, řeším teď svatou zpověď po dlouhé době a prosím o radu ve věci mluvení o druhých lidech. Vím, že by se nemělo mluvit o druhých lidech špatně, ale ani naslouchat špatným věcech o nich. I jeden svatý se zmiňuje o tom, že kdo mluví o těžkém hříchu svého bližního, proviňuje se těžkých hříchem sám. A kdo nactiutrhá, poskvrňuje sebe, pomlouvaného i naslouchajícího. Já vím o řadě lidí - věřících, i nevěřících dost, ta spí s tímhle, tahle potratila, tahle doma neuklízí, tahle se chová levně, tahle hraje hry místo starosti o děti, tenhle je pijan, tenhle doma manželce nadává apod. Můžu říct, že tyto informace u mě končí, pokud si je neověřím nebo pokud sama nevnímám, že jsou pravdivé a že je k obecnému dobru je říkat dál. Pokud vím, že vůči člověku, o němž něco vím, nemám skrytou závist, tak že by byla moje slova o něm pokřivená a neobjektivní, je možné, že o něm něco řeknu, pokud předpokládám, že to poslouchajícím k něčemu poslouží. Jsem také ráda, že ty informace vím sama, protože se za ty lidi mohu modlit, a když přijdu do kostela nepřipadám si alespoň jako vyvržená černá ovce (vidím, že mají hříchy i jiní lidé.) Podle církve bych ale tyto informace správně vědět neměla a už vůbec bych se o rysech druhých lidí neměla bavit.
Hovory o druhých rovná se 80% všech hovorů a já se o druhých bavit chci i po svaté zpovědi. Tak jak to, prosím, tedy je? Co mám dělat? :-) Děkuji moc za odpověď a přeji krásný den.
Marina, 25 let
Odpověď:
Milá Marino,
máš důležitý dotaz, který je dosti spletitý, protože lidé prostě o druhých hovoří.
Jak se v tomto tématu vyznat?
Nactiutrhání je pravda, kterou zbytečně o druhém šíříme.
Pomluva je to, když rozšiřujeme nepravdy či polopravdy.
Pokud máme radost, ze slyšeného o druhém, není to moc dobré. Je to neláska.
Pokud sami zbytečně hovoříme o chybách druhých, je to jistě hřích.
Těžký hřích je ale velká pomluva, která vážně poškodí druhého (např. média zničí politika).
Na druhé straně o druhých máme říci i to, co není k jejich cti, ale jen tenkrát, když je to třeba říci někomu, kdo má právo na to, aby je o tom člověku věděl (např. mám vydat svědectví o druhém před kněžských svěcením).
V praxi platí, že o druhých máme na veřejnosti hovořit spíše jen v dobrém, spíše vyzdvihovat to, co dělají dobrého.
A když se přistihneme, že o druhých hovoříme negativně zbytečně, nebo že máme radost z toho, že slyšíme drby, pak ihned v duchu tomu člověku požehnat: Bože, žehnej mu. A dále už v drbech nepokračovat.
Ostatně, pro každého je bolestné, když se o něm hovoří za zády a drbe se.
A ještě jedno. Platí, že máme být ochotní, když je to třeba, vytknout chybu druhému mezi čtyřma očima. Tak je to dle evangelia.
Naučit se smýšet o druhých dobře, to je křesťanská cesta. Tak přece o nás všech smýšlí Bůh, který dobře vím, co jsme za lumpy, nešiky a dareby.
Otázka: Rovnátka a brýle Ahoj,
mám hodně křivé zuby a máma mě asi před měsícem objednala k ortodontovi, který rozhodl, že budu muset nosit fixní (stálá) rovnátka.
Dostanu je už za DESET dní a mám velké starosti, protože k nim nejspíš dostanu i brýle. Jenomže mně zrovna brýle vůbec nesluší. Nechci vypadat jako nějaká obluda. Nevíte, co dělat, aby ty rovnátka a brýle nebyly tak nápadné???
Ta, která nechce mít kov v puse a brýle na nose, 11 let
Odpověď:
Ahoj, děkujeme za dotaz. Píšeš, že máš hodně křivé zuby, a proto musíš začít nosit fixní rovnátka, možná budeš muset nosit i brýle, a bojíš se, že budeš vypadat jako nějaká "obluda". Co s tím? Myslím si, že je moc dobře, že jste se pro rovnátka rozhodli, protože křivé zuby by se ti zřejmě jinak nesrovnaly, ortodontista je přece jenom odborník a má se zuby zkušenost. Ze začátku to bude nezvyk, to je pravda, ale znám spoustu slečen tvého věku, které rovnátka nosí. Mysli na to, že je to jenom dočasné a odměnou ti pak bude krásný rovný chrup. A stejné je to i s brýlemi. Pokud lékař doporučí brýle, není to pro "parádu", ale protože to očím pomáhá. Existuje spousta různých zajímavých a hezkých obrouček, a tak věřím, že spolu s maminkou a odborníkem v optice správně vyberete a bude to hezký doplněk tvého obličeje. Z redakce držíme palce a přejeme hezký den. M.
