Ahoj B, díky za dotaz. Podle tvého dotazu úplně nevím, jestli se ptáš konkrétně nebo spíš teoreticky, co by kdyby... Tak zkusím odpovědět obecně. Když s někým začneš chodit, obyčejně je to proto, že se ti ten druhý líbí, sice ho ještě moc neznáš, ale jsi okouzlená, zamilovaná do jeho očí, postavy, úsměvu... To je určitě moc důležité na začátku, protože tak se lidi navzájem potkávají a najdou v sobě nějaké zalíbení, super, ale to je teprve začátek. Začínáte se poznávat - svoje záliby, svoje povahy, svoje náhledy na život, učíte se, jak spolu řešit i rozdílné názory a pohledy na svět, svoje kamarády... O tom všem a ještě mnoha dalších věcech chození je. A může se stát, že jeden z vás nebo i oba, po nějaké době zjistí, že vlastně takto by jim to nevyhovovalo, že s něčím u toho druhého nesouzní, nesouhlasí tak moc, že bude lepší se rozejít. (Nepíšu vůbec o nějakých násilnostech, hrubostech, přezírání atd., tam by to bylo snad jasné) A potom není nic špatného na tom, když se dva lidé rozejdou, protože prostě zjistili, že si nerozumí. Nikdo neví dopředu, jak to dopadne, ale od toho chození je, jeden druhého poznávat, komunikovat spolu, být k sobě upřímný a otevřený. A když to nevyjde? I tak může člověk z tohoto vztahu odejít obohacený o nové zkušenosti, které mu pomohou zase v další životní cestě. Přejeme ti z redakce hezké dny. M.

Ahoj Delfíne, díky za dotaz. Píšeš, že se hodně bojíš a nevíš co s tím. Ono to trošku může souviset i s tím, že začínáš dospívat, při dospívání se nemění jenom tělo, ale můžeš být i citlivější a vnímavější ke všemu okolo sebe. Globální oteplování, tornáda, málo dešťů nebo naopak hodně asi moc neovlivníš, ale co můžeš ovlivnit je, zbytečně si takové články nečíst. Často jsou i zbytečně nafouklé a nepřesné a tebe to pak zbytečně trápí. Víš strach, jako takový, není špatný, je to emoce jako každá jiná. A v lecčems ti může i pomoct, např. strach z některých zvířat v ZOO je důležitý, proto jsou zabezpečené a tebe strach vlastně ochrání, protože nepřelezeš zábradlí, nestrkáš do klece prst.... Proč bys to dělala? Víš, že by se ti mohlo stát něco špatného. Ale pak jsou strachy, které jsou zbytečné, a je lepší se jich pomaličku zbavovat. Jak? Pomáhá si o tom, co tě trápí, si s někým popovídat (možná i tím, že ses tu z toho vypsala, se ti trošku ulevilo). Mohla bys to zkusit? S maminkou, taťkou nebo babičkou? S kýmkoliv, komu věříš. A večer už je fajn se zklidnit, tzn. žádné napínavé seriály, dlouhé zírání do mobilu, přecpávání se brambůrkami nebo něčím sladkým, ale spíš hezká knížka nebo film, poslouchání oblíbené hudby... A teď mě napadá ještě jedna důležitá věc: pobyt na čerstvém vzduchu. Když je člověk např. nemocný a musí ležet, tak po týdnu, no často i dřív,:), už to obyčejně nikoho nebaví, a i ten, koho to normálně moc nebaví, se už ven moc těší. A takový každodenní pobyt venku dělá divy. Jízda na kole, procházky, nejrůznější míčové hry, brusle, plavání, cokoliv, u čeho se člověk příjemně unaví. Protože pak večer už obyčejně nad ničím nepřemýšlí, hupsne do postele a spí až do rána.:) Pokud jsi věřící, tak moc doporučuji také každodenní modlitbu a stačí úplně jednoduše: Pane Ježíši, víš, že mám nejrůznější strachy, prosímtě buď se mnou, pomoz mi se jich zbavit, ať můžu prožívat radostný a naplněný den. Moc ti to z redakce přejeme. M.

Ahoj Anežko, díky za dotaz. Píšeš, že studuješ VŠ a strašně moc lpíš na známkách, zvlášť teď ve druhém ročníku, kdy tě čeká bakalářka a přála by sis ji obhájit s červeným diplomem a chceš pro to udělat maximum. Na tom bych neviděla nic špatného, že se snažíš. ALE nemělo by to být za každou cenu. Vysvětlím.:) Učíš se, jsi pečlivá, snažíš se mít v pořádku a v termínu nejrůznější seminární práce, chystáš se na bakalářškou práci. To je super. A myslím si, že když to všechno děláš podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, že to stačí. A může se stát, že ti např. některá otázka při zkoušení nebo psaní nesedne, to je normální, žádný člověk není robot, aby se naučil slovo od slova a myslím si, že někdy může být C daleko poctivější než A, pokud se člověk připravuje opravdu poctivě a dělá pro to podle sebe maximum. Kdysi šel v televizi zábavný pořad Nikdo není dokonalý, a ono je to tak i v životě, nikdo z nás nejsme dokonalí, a to je dobře! Proč? Protože, když člověk udělá nějakou chybu, něco se mu nepodaří, nepovede, tak ho to zastaví, ale může se z té chyby poučit, a jít dál, o tu chybu "obohacený", prostě udělala jsem nějakou botu, a teď už si na ni dám příště větší pozor. Jenom jsem tím chtěla napsat, že i cesta je cíl. A možná ta cesta je i mnohem důležitější, jakákoliv, kterou jdeme, protože nás něčemu v životě učí - radosti, ale i pády, prohry, všechno nás může nějak posunout, když o to budeme stát. Neznáme se, ale podle tvého dotazu se mi zdá, že jsi pečlivá, starostlivá, a chceš být ve studiu poctivá. A to je moc super, opravdu. Jenom si můžeš určitě také dovolit někdy zvolnit - zajít do kina, něco hezkého si přečíst nebo poslechnout, zaplavat si teď v létě, cokoliv, co ti udělá radost a odpočineš si u toho, protože i to je část cesty, odpočinek, kde člověk zase nabere síly do dalšího učení (práce...). Zdá se mi, že jsi moc hezky vystihla to, že si možná tím studiem pokud možno "bez chybičky" nahrazuješ i lásku, která ti chybí nebo ji nevnímáš, že máš strach, že se ztratíš v davu, že jsi neviditelná... Nechci, aby to znělo jako nějaké klišé, ale každý člověk má svoji hodnotu, ty také, to mi věř! I když se ti to teď možná tak nezdá. A něco ti prozradím, je fůra lidí, která okolo sebe pokřikuje a ukazuje, jak jsou super, ale mnohdy to tak vůbec není, jsou jenom možná taky nějak zranění, a zakrývají to tím, jak se chovají. Buď sama sebou, opravdovým a poctivým člověkem a zkus se sem tam mrknout okolo sebe, na někoho se ve škole usmát, prohodit s ním pár slov, jenom tak, a možná poznáš, že je tam spousta super lidí, kterých sis zatím nevšimla. A pokud jsi věřící, moc doporučuju každý den svěřovat Pánu Bohu, protože pak už najednou nejsi vůbec sama, a o svůj život, radosti i starosti  se můžeš podělit s Tím, který nás všechny nejlíp zná a nejlíp pomůže, moc se ti uleví, najednou na to nebudeš sama.. Přeju ti krásný, opravdový a naplněný život. M.

Ahoj Králíku,:) díky za dotaz, za to, že jsi měla odvahu, a tak hezky jsi svůj dotaz popsala. Protože se srovnáváním bojujeme asi každá/ý z nás. Nedávno jsem k tomuto tématu četla docela dobrý příklad: mrknu na Instagram a vidím tam krásnou, mladou a hlavně štíhlou holku, která se cpe, a s úsměvem, velkou ocukrovanou koblihou. A autorka píše, hned jsem si pomyslela, no to se ti cpe, jsi tak hubená, to já NIKDY nedokážu. A pak se zamýšlí nad tím, že možná ta hubená holka pak tři dny skoro nejedla, jenom aby si nepokazila postavu, nebo možná může opravdu sníst co chce a má dobrý metabolismus, možná... Člověk vlastně denně srovnává nebo porovnává, a možná že někdy i nevědomky, svůj život s ostatním. A porovnávání nemusí být špatné, když si z toho pro sebe vezmu to dobré.:)  Myslím, že je fajn, že o tom přemýšlíš, a přiznáváš si, že máš nějaký problém, protože když si něco přiznám, tak pak to můžu i řešit. Píšeš: Kamarádka je hezká a mám pocit, že jí vše jde. Pro každého "hezká" může znamenat něco jiného - pro někoho šibalský úsměv, modré oči, dlouhé vlasy, souměrná postava nebo třeba dolíček na bradě. Je to hodně individuální, a to je moc dobře, představ si, že bychom byli všichni stejní, to by byla nuda, ne?:) První úkol: zkus se na sebe podívat do zrcadla,ale jako na někoho úplně cizího. Co se ti na "něm" líbí? Určitě něco najdeš.:) Dále píšeš, mám pocit, že jí všechno jde. Možná to tak je, možná, že jí to dá taky práci, akorát o tom třeba nemluví... A pokud se ti zdá, že opravdu flirtuje s tvým klukem, zkusila bych si s ní o tom promluvit mezi čtyřma očima. A druhý úkol nebo spíš takové doporučení: zůstaň sama sebou. Víš spousta holek se vydává za někoho kým nejsou, jenom proto, aby na sebe nějak upozornily, možná skrývají nějaká zranění, chtějí tím zakrýt nějaký svůj nedostatek, podobat se svým instagramovým idolům... Moc ti přeju, abys dokázala být sama sebou, být svá, mít svou hodnotu a uvědomovat si ji. Vážit si sama sebe, je totiž moc moc důležité. Díky za tebe a krásný zbytek prázdnin. M.

Ahoj Terko, díky za napsání. Ty se vlastně ani na nic konkrétního neptáš, ale pochopila jsem, že ti zřejmě vadí, že kamarádkám v této duchovní "oblasti" moc nestíháš. Ale ono je to celkem logické. Sama píšeš, že ony chodí častěji do kostela na mši svatou, ale také do scholy, kde se modlitby, písničky, popř. ukazovačky a nějaké hry naučí, a potom je na nejrůznějších setkání znají. Píšeš, že bydlíš v jiné, vzdálenější vesnici, a je to pro tebe obtížnější. A u vás nemáte kostel? Pokud ano, zkus se zapojit ve vaší farnosti, (schola, čtení, společenství...) kamarádky mají určitě spoustu nápadů, které bys mohla použít. Přejeme ti z redakce krásný letní čas. M.

Ahoj anonymko, díky za dotaz a důvěru k nám. Píšeš, že se trápíš myšlenkami na budoucnost. To někdy asi každý z nás, ale nemělo by nás to "převálcovat". Jeden moudrý citát je o tom, jak je důležité žít přítomností. Minulost už byla a budoucnost teprve bude a nevíme, co všechno nás v ní potká, ale to, co můžeme nějak ovlivnit, je teď, teď se můžu na někoho usmát, teď můžu někomu pomoct, teď si můžu přečíst knížku, zacvičit si, poslechnout hezkou hudbu, jít na procházku... A můžu si to užít, můžu ten okamžik nějak prožít, protože za chvíli i tento okamžik už bude minulostí, a je škoda ho "prošustrovat". Jedna dívka, která bojovala s rakovinou a měla velmi malou šanci na vyléčení, se rozhodla svůj život, který jí bude ještě dopřán, opravdu prožít, a tak každý den, každý okamžik se snažila prožít na 100%. Řekla jednu moc důležitou větu, která je myslím platná pro nás všechny: Nemůžete čekat na to, AŽ život přestane být těžký, abyste se rozhodli být šťastní. Moc ti přeju, abys každý den brala jako příležitost, jako možnost být šťastná, jako možnost něco hezkého prožít, třeba jenom nějakou maličkost, protože když se pak ty maličkosti sečtou, najednou jich může být pořádný ranec. Schválně si zkus každý večer, třeba jeden týden, zapisovat, co hezkého jsi prožila, co se ti líbilo, za co jsi vděčná... Můžeš si založit i takový deníček vděčnosti, a když ti bude někdy ouvej, tak si namátkově nějakou stránku přečíst. Taky bych moc doporučovala omezit soc. sítě, člověk nemusí vědět všechno, navíc některé katastrofické články bývají záměrně nafouklé, aby se dobře kupovaly a četly. Taky se můžeš se svými problémy někomu svěřit - mamince, kamarádce, někomu, komu důvěřuješ. Ne nadarmo se říká svěřená bolest, (strach, trápení) poloviční bolest. Nakonec jeden citát z Bible, který mám moc ráda: Všechnu svou starost svěř Hospodinu, protože mu na tobě záleží.... A já jenom dodávám: A má tě moc rád!:) Neboj se každý večer nebo ráno nebo přes den svěřit Pánu Bohu svoje starosti, ale i radosti, všechno co cítíš a potřebuješ, za co chceš prosit, ale i děkovat. Uleví se ti. Přeju ti krásný a naplněný život. M.