Ahoj Katko, díky za dotaz a hlavně upřímnost a otevřenost. Moc si toho vážíme. Píšeš, že ses už poněkolikáté zakoukala do mladšího kluka, bojíš se, že je s tebou něco špatně, stydíš se za to, ale nemůžeš si pomoct. O pomoc a názor jsem poprosila kamarádku a naši bývalou redaktorku, psycholožku Mgr. et Mgr. Anetu Hrabovskou, moc za něj děkuji. Zkusme se tedy na to společně mrknout: Co pro tebe znamená zakoukání se? Obdivuješ např. jeho dovednosti, znalosti, humor nebo účes? Protože na tom přece nic není, každému může imponovat i někdo mladší, když je na něm něco, co dokáže nějakým způsobem oslovit. Takže pokud je takový obdiv u tebe podložený něčím konkrétním,  může to být tak, že někdo  v něčem vyniká, a tobě osobně je to natolik sympatické, že si toho více všímáš. Pokud ale vnímáš, že z tvé strany je v tom nějaká vášeň nebo sexuální podtext,  tak potom by určitě bylo dobré to řešit a obrátit se na odborníky - psychology. Existují i on-line sexuologické poradny. Z redakce na tebe myslíme.

PS: Pokud vnímáš, že by ti pomohlo zase někdy napsat a popovídat si, ozvi se. V tomto případě by asi bylo dobré poslat i svoji e-mailovou adresu, kterou zde samozřejmě smažu.

Ahoj Terko,

neboj se v hodině přihlásit a poprosit vyučující o vysvětlení, určitě to ocení i ostatní spolužáci. Pokud se ale opravdu nechceš ptát v hodině, můžeš také za vyučující zajít o přestávce a poprosit ji o dovysvětlení probírané látky. V případě, že se v matematice ztrácíš delší dobu, bude nejlepší popřemýšlet o vyřízení nějakého delšího doučování. Buď učitele ze školy, nebo třeba někoho ze spolužáků, jinak ale není v době internetu problém sehnat někoho na doučování odjinud. Doučování není nic, za co by ses musela stydět. Občas člověk ve škole narazí na něco, co mu dělá problém a potřebuje víc času na pochopení, nebo to vysvětlit jiným způsobem. Zrovna matematika takhle dělá problém spoustě studentů - je obtížná na pochopení a pokud člověk nepochopí jednu věc, většinou se ztrácí i v ostatních... Tak přejeme hodně štěstí v matematice i ostatních předmětech :) Martina

Milá Mio,

moc děkujeme za tvůj dotaz. Je hezké, že máš strach o sestřenici a chtěla bys jí pomoct. Bohužel neexistuje žádný univerzální návod, jak si v takovém případě přesně promluvit. Rozhodně je třeba postupovat citlivě.

Pokud je to sestřenka, tedy někdo z rodiny, možná bych si nějdřív zkusila promluvit s mamkou. Zkus přivést řeč na to, že se ti zdá, že je sestřenka dost hubená a moc nejí, že máš o ni trochu obavy. Zeptej se mamky, jestli třeba teta se strejdou něco neříkali a jestli mamka neví, co se děje. Při takové výšce a váze, kterou píšeš, je dost zvláštní, že by nikdo jiný neměl nějaké podezření. Je proto dost možné, že už rodina něco řeší, jenom to neříká všem. Když zjistíš, že se zřejmě opravdu nic neřeší, stálo by za to navrhnout mamce, jestli by si nechtěla (samozřejmě citlivě) promluvit s tetou. Při tak nízké váze vzhledem k výšce se totiž většinou doporučuje navštívit praktického lékaře a poradit se s ním.

Je potřeba říct, že ty osobně nejsi úplně v pozici, kdybys dokázala sama něco vyřešit. Můžeš ovšem být sestřence oporou, vyslechnout ji, co ji trápí, popovídat si s ní a nabídnout případné možnosti řešení, především ji povzbudit, aby se nebála promluvit si s rodiči. Nejspíš nemá cenu, aby ses snažila sestřence říkat, že by měla víc jíst a měla dělat tohle a tamto. Stejně tak nebude moc efektivní za každou cenu ji nutit, aby se najedla, tak se jí akorát jídlo ještě víc zprotiví. Lepší by bylo zkusit se spíš zaměřit na to, co je příčinou, proč sestřenka nejí - něco ji trápí, je ve stresu, připadá si tlustá? Možností by pak mohlo být pobavit o tom, jestli sestřenku něco netrápí, jak jí to jde ve škole (gymnázia bývají obtížná), jak vychází se spolužáky, s kamarády a s rodiči... Pokud by ses s ní chtěla opravdu bavit přímo o jídle, můžeš třeba vyjádřit obavy, že se ti zdá, že jedla málo, tak jestli nebude mít hlad a nebude unavená...

A jak si promluvit? Nejlepší je nějaké klidné a příjemné místo, kde vás nebude nikdo rušit nebo poslouchat. Důležité je věnovat se jen kamarádce, nekoukat u toho do telefonu nebo na hodinky, ale opravdu ji poslouchat. Ideální je dopracovat se k tomu postupně a nevytahovat vážná témata hned na začátku vašeho setkání. Martina

Milá Emili,

díky za dotaz. Jak to tak čtu, trochu to na mě působí, že pokud je kamarádka atletka a věnuje se tomu na nějaké vyšší úrovni (jezdí na závody atd.), je zřejmě zvyklá se neustále s někým přeměřovat. Nevím, jaká je v tomto sportu konkurence, ale nejspíš je kamarádka pod tlakem, aby byla pořád lepší a lepší, u toho se srovnává se soupeřkami... Navíc se v tomhle věku holky neustále srovnávají s různými ideály krásy, celebritami a influencerkami. Pak už jen stačí, aby někdo utrousil nějakou poznámku ohledně jejich vzhledu a postavy a najednou může být průšvih. Někdy ale ani nikdo nemusí mít žádnou poznámku, aby dospívající slečna začala mít pocit, že není dost hezká.

Budování sebedůvěry nejde jen tak. Nemůžeš čekat, že kamarádce vysvětlíš, že má hezkou postavu a ona najednou úplně změní své smýšlení. Zkus kamarádku povzbuzovat a chválit průběžně. Řekni jí prostě jen tak, že jí to sluší, že má pěknou vysportovanou postavu, za kterou by jiné holky daly kdoví co. Taky že ji máš ráda. Pochval ale i jiné věci než její vzhled, třeba úspěchy ve škole nebo sportu. Povzbuď ji, že je dobrá, když má pocit, že se jí něco nedaří. Buď tu pro ni, když jí nevyjde nějaká písemka nebo závod a povzbuď ji, že to se stává, ale dá se to opravit a vylepšit příště.

Když budete mít nějakou příležitost, můžeš jí citlivě říct, že sis všimla, že poslední dobou mluví o tom, jak se sebou není spokojená, a že je to pro ni asi něco, co ji hodně trápí. Nesmí to ovšem vyznít tak, že si myslíš, že si kamarádka pořád jen stěžuje. V takové chvíli se jí můžeš zeptat, co ji k tomu vede a proč si to myslí. Můžete si pak zkusit společně říct, co se vám líbí na té druhé (a ne jen vzhled), pak si zkuste zase říct, co se vám líbí na sobě. A co třeba si zkusit dát společně výzvu, že se na sebe každé ráno usmějete do zrcadla a něco na sobě pochválíte? Taky společně můžete kouknout třeba na projekt Za normální holky, který se snaží pomáhat holkám budovat zdravé sebevědomí a učit je, že nemají za potřebí se neustále s někým srovnávat.

Pokud jde o počítání kalorií, běhání a cvičení, možná by stálo za to zkusit zjistit, jestli je to něco, co kamarádka dělá pod vedením trenéra nebo někoho podobného (V takovém případě by to neměl být problém.), nebo jestli si takové věci vymýšlí sama. Ve čtrnácti letech se totiž tělo ještě pořád vyvíjí a je potřeba, aby mělo dostatek živin. Hlavně v případě, kdy se kamarádka věnuje sportu na nějaké vyšší úrovni, má úplně jiný energetický výdej než někdo, kdo nesportuje. Je proto potřeba, aby se dobře stravovala a příliš nezatěžovala, aby to později neodnesly třeba klouby atd. Martina

Milá Blanko,
ptáš se tak, jak se dotazují lidé tvého věku. Mladý člověk musí od své dětské víry postupně vstoupit do víry dospělého člověka. A k tomu patří kritické zkoumání víry a i různé otázky. Jak upevnit svou víru? Začni se více modlit - aspoň několikrát za týden si najdi čas na rozjímání (cca 15 minut modlitby nad úryvkem evangelia). Věnuj se více studiu víry (např. YOUCAT, Tweetuj s Bohem). Také je užitečné najít nějakou skupinu mladých, kde se o víře diskutuje, kde se lidé společně modlí. A ještě jedna inspirace. Už jsi byla u svátosti biřmování? Pokud ne, začni se připravovat. Uvidiš, že se tak Tvá víra upevní.

Tvou otázku jsem poslali paní gynekoložce, až bude zodpovězena, dáme zde do Poradny. Hezký den. M.