Ahoj Elen, díky za dotaz. Píšeš, že se vám všem líbí jeden kluk. No, to je docela možné. Zvlášť, jestli je milý, kamarádský, se všemi se baví, dokáže ostatním poradit, prostě sympaťák... Je asi pravda, že když se zamilujeme do nějakého kluka, začneme si ho mnohem víc všímat a nejednou nám jeho kamarádky (nebo i sestry) začnou být "trnem v oku". Je taky pravda, že existují kluci, kterým dělá dobře pohybovat se ve společnosti dívek, možná si trochu povzbuzijí svoje ego nebo jsou jim holky prostě jenom vzácnější (nemají sestry ani moc spolužaček apod.). A vy spolu nechodíte, jenom se ti (tak jako těm ostatním) líbí, tak s tím nemůžeš nic moc udělat. Jenom to brát tak, jak to je a snažit se mít ráda i ty holky, které se kolem něj pohybují. A pokud si s ním povídáš jako kamarádka, tak na tom přece není vůbec nic špatného. Myslím si, že pokud by si ten kluk jednu z vás vybral, určitě byste to poznaly:). Krásný adventní čas. M.

Milá Faustyno,

díky za tvoji důvěru a za dotaz, který je v těchto týdnech velice aktuální. Bohužel nejsi jediná, kdo má kvůli online výuce mnohem víc starostí. Opravdu moc mě mrzí, že tohle prožíváš a je toho na tebe moc, protože tohle období je pro všechny opravdu náročné.

V první řadě bych ti doporučila popovídat si s rodiči. Vyjádři pochopení, že víš, že toho i rodiče mají hodně, protože jsou celý den v práci, ale svěř se jim s tím, že i na tebe je toho moc, když máš spoustu vlastní práce a ještě pomáháš sourozencům. Zkuste společně najít způsob, jak si pomoc sourozencům s výukou rozdělit mezi sebe, aby nikdo nebyl moc přetížený. Nepíšeš, kolik máš sourozenců a jak jsou staří. Určitě si i oni můžou pomoct mezi sebou navzájem, nebo se zapojit do chodu domácnosti tím, že poklidí atd., aby toho rodiče neměli tolik v téhle oblasti a mohli se společně věnovat škole. Věřím, že společně najdete nějaké schůdné řešení. Možná si ani rodiče neuvědomují, jaký tlak na vás kvůli online výuce může být a že i když se to nezdá, tak je to prostě náročné. Proto je potřeba jim o tom říct.

Podle toho, co popisuješ, tak jsi zřejmě velmi pěčlivá a svědomitá a záleží ti na dobrých známkách, takže nejsi žádný flákač. To je super. Taky píšeš, že máš vyplněné pracovní listy, což je dobře, takže učení zvládáš. Máš ale problém si to zapamatovat. To je pochopitelné, jestli toho máš hodně, pořád na něco myslíš, musíš se ještě soustředit na školu svých sourozenců... Někdy se ale stane, že se nám něco nepovede. Není to konec světa, známky se dají opravit a do konce pololetí ještě zbývá dost času. Učitelé by v tomto období měli být shovívavý a chápat, že je to náročné a obtížné učit se doma. (Nevím, jaký přístup má vaše škola, ale opravdu doufám, že vás podporují, co to jde.) Důležité je pro danou věc udělat maximum, co je v tvých silách, říct jsi, že jsi pro to udělala, co jsi mohla a pak to nechala být.

Když máš online hodinu, věnuj se jenom online hodině, ať si z ní odneseš co nejvíc. Ono to láká se za vypnutou kamerou učit něco dalšího, ale sama jsi přišla na to, že pak neumíš ani jedno, protože se nedokážeš soustředit. Na další předmět si pak zkus najít jiný klidný čas. Možná by ti mohlo pomoct udělat si nějaký časový rozpis, kdy se čemu budeš věnovat. Sourozencům vysvětli, že jim pomůžeš v tuhle a tuhle dobu a pak zase potřebuješ mít klid, aby ses věnovala svému studiu.

Máš taky nějaký čas sama pro sebe a věnovat se tomu, co tě baví? Svým koníčkům? A teď nemyslím jen hru na klavír, která tě podle toho, co píšeš, poslední dobou taky docela stresuje. (Ale jestli tě toopravdu  baví, tak se mu určitě věnuj, řekni si, že každý den k němu aspoň na chvilku sedneš.) Možná ti to může připadat jako ztráta času, ale důležité je také si odpočinout, odreagovat se a chvilku na tu školu přestat myslet. Mozek taky potřebuje pauzu. Ono to učení pak půjde líp. Pokud jsi celý den doma, bylo by fajn vyrazit ven, třeba na zahradu nebo na nějakou delší procházku. Klidně vezmi sourozence, zachumlejte se, nasaďte roušky a vyrazte ven, ať si od toho neustálého sezení u počítače a online výuky odpočinete :) Super by mohlo být třeba kreslení, malování, nebo nějaká činnost, která nebude podobného typu jako učení, koukání do knížek a sezení u pc. Napadá má třeba ještě pletení, háčkování nebo různé tvoření. (Teď můžeš třeba nachystat něco na Vánoce a advent.)

Vím, že je tohle období náročné, takže na tebe moc myslím, a klidně se zase ozvi, jak se ti daří, nebo kdybys ještě něco potřebovala. Zkusíme spolu něco dalšího vymyslet. A někdy pomůže se aspoň někomu svěřit se svými starostmi. Jsme tu pro tebe :) Martina

Ahoj B.,

díky za dotaz a tvoji důvěru, že se na nás obracíš. Teď dospíváš, což je období náročné, protože je plné změn a nějaké ty výkyvy nálad k tomu prostě občas patří. Také k tomu patří i zmatek, že občas nevíme, co chceme a máme pocit, že už bychom to měli vědět, když to přece vědí ostatní. Ale tak to není, každý máme svoji cestu.

Nesrovnávej se se svojí kamarádkou. Přej jí, že je spokojená a našla to, co ji baví. Udržujte kontakty a navzájem se podporujte. Ty jsi ale ty, jsi jedinečná a úžasná, i když prostě právě teď ještě nevíš přesně, co bys v životě chtěla dělat. To nevadí, někdo na to přijde dřív, nekdo až později, dokonce se to časem můžeš i změnit.

Píšeš, že jsi humanitní typ a máš moc ráda děti. Myslím, že už v tomhle se ti rýsuje nějaká představa toho, co bys v životě mohla dělat. Už máš nějaký směr, ve kterém se můžeš porozhlédnout, co tě mohlo bavit. Je tolik možností od učitelství, vychovatelství, sociální práce nebo třeba psychologie... Hledej si informace, najdi si nějaké příběhy lidí z dané oblasti, neboj se někoho zeptat.

Jet pomáhat do Indie je pěkný a odváždný sen. Tvoje maminka má pravdu, že na takové cesty pomáhat musí jet silní lidé, protože to je náročné. To ale v žádném případě neznamená, že ty silná nejsi. Teď je ti patnáct a nejedeš do té Indie zítra. Jela bys tam dejme tomu nejdřív třeba za deset let. Za tu dobu nasbíráš spoustu životních zkušeností a praxi, něco vystuduješ, něco poznáš, dospěješ. Chtěla bych tě povzbudit, že je fajn mít velké cíle a nebát se do něčeho pustit. Je potřeba si to rozdělit na menší části, třeba takhle: vystudovat (v tomhle případě možná nějaké učitelství), naučit se pořádně jazyk, získat praxi nejdřív tady u nás... Zároveň bych ti ale chtěla říct, že není nic špatného na tom dělat "malé" věci. Můžeš být paní učitelka v mateřské školce nebo sociální pracovnice, co pracuje z dětmi ze znevýhodněných rodin, a přesto žít naplněný život a dělat něco smysluplného. Matka Tereza přece říká, že máme dělat malé věci s velkou láskou :)

Je také pochopitelné, že máš strach, že nechceš zklamat mamku... Neboj se s ní o tom popovídat, klidně se zeptej, co jí by se k tobě hodilo za povolání. Určitě se také modli za svoji cestu, za to, aby ti Bůh v pravý čas poslal do života lidi, kteří ti v tomto hledání mohou pomoci... Někdy bychom chtěli slyšet od Boha jasné: "Běž tudy a rozhodni se tak.", ale takhle to nefunguje. Můžu tě ale ujistit, že Bůh je v tom s tebou, má tě rád a neopouští tě, i když máš pocit, že ti nedává odpovědi na tvoje otázky.

Někdy je potřeba se vypsat a svěřit, tak kdybys ještě potřebovala, zase se nám ozvi. Moc ti držím palce a myslím na tebe. Věřím tomu, že najdeš něco, co budeš dělat ráda, a bude tě naplňovat :) Martina

Milá H.,

díky za dotaz. Není nějaká možnost, že byste se ségrou vyrazily tu a tam na procházku a popovídaly si při tom? Bude to skoro jako cesta do školy. Pobyt na čerstvém vzduchu je zdravý a ještě strávíte čas spolu se sestrou, se kterou jste si očividně hodně blízké :)

A pokud jde o tu známou, se kterou chodíš ze školy i do školy, zkuste hledat nějaká společná témata a víc se poznat. Je to super příležitost, jak poznat někoho nového a rozšířit si okruh přátel. Třeba nakonec budeš ještě překvapená, jak si spolu rozumíte. I když samozřejmě chápu, že to nikdy nebude jako vztah se sestrou, který je prostě jedinečný :) Martina

Milá Lexi,

díky za důvěru, že se k nám zase vracíš. V první řadě se omlouvám, že tahle odpověď pro tebe mi trvala trochu déle. Hledala jsem, co už jsem ti psala, a snažila se přijít s něčím dalším a povzbudit tě. Tvoji otázku sem proto vkládám znovu, aby nezapadla, ale objevila se mezi nejnovějšími a odpověď si k tobě našla cestu :)

Úplně na začátek ti chci říct, že Bůh tě má rád. Bůh odpouští a je milosrdný. Nemusíš si připadal hloupě, když ho prosíš o odpuštění. Ty s tím chceš bojovat, což je super, a snažíš se. Nespoléháš na to, že ti Bůh odpustí automaticky, ale snažíš se tuhle věc zlepšit. Už jenom to, že jsi sebrala odvahu a napsala nám po druhé, svědčí o tom, že se nevzdáváš. Bůh vidí tvoji snahu a moc dobře ví, že je to běh na dlouhou trať, že tě to trápí a chceš s tím něco dělat.

Psala jsem ti to už minule, že je to na delší dobu. Klidně se pochval, že si to nevzdala a nerezignovala na svoji snahu, ale že máš pořád chuť a vůli s tím něco dělat. Kolegyně říkala, že jeden bezva kněz, jim vždycky na setkávání mladých říkával: „Hříchy budeme mít všude, i na poli čistoty, ALE důležité je zase vstát a jít dále. Víš, nevzdávat to a bojovat.“ Takže tě chci povzbudit, ať to nevzdáváš, i když máš pocit, že ti Bůh nemůže odpustit. Může. A taky odpouští a má tě rád :)

Stále platí, co jsem ti psala minule, tak mrkni, ať si to připomeneš. Pokud bys tu odpověď nemohla najít, je to otázka z 21. listopadu 2019 a v tuhle chvíli je v kategorii Víra na deváté, možná už dokonce na desáté stránce. Zkoušela jsi použít nějaké tipy? Jak ti to šlo?

Podařilo se ti přijít na to, co je spouštěčem, a vyhýbat se jim? Důležité je snažit se směřovat svoji energii jinam, zaměřit se na nějaké pozitivní a kreativní činnosti nebo do sportu. Určitě máš spoustu skvělých koníčků, nebo je příležitost si nějaký další najít.

Také pořád platí, že je super postupovat po malých krůčcích. Nepíšeš, jak často to děláš, ale pokud se nepletu, minule jsi psala, že každý den. Zkus vydržet den a pochválit se. Zkus dva dny. Tři... A možná se ti to pak nepodaří, ale to nevadí. Důležité je poprosit Boha o odpuštění a zkusit to znovu. Jeden den, dva... Je to těžké, ale ne nemožné a moc ti držím palce. Co třeba si to zkusit psát? Třeba do kalendáře nebo pomocí nějaké značky, kterou budeš znát jen ty, na kousek papíru, který si někam schováš? Bude super, když uvidíš, že se ti alespoň pár dní podařilo vytrvat.

Měla jsi také možnost si o tom s někým popovídat a někomu se svěřit ve skutečnosti? Třeba mamince? A jak probíhá zpověď? Řešil to s tebou zpovědník nebo se tomu tématu vyhýbá? Je fajn mít stálého zpovědníka, ke kterému chodíš pravidelně. Ideálně pokud by to byl někdo chápavý, kdo se věnuje práci s mládeží a má nějaké zkušenosti, protože tohle téma řeší spousta mladých. Je někdo takový ve tvém okolí?

Tady ti dám úryvek z knížky S mladými ke Kristu (P. Jan Balík, nakl. Paulínky 2019) ohledně zpovědi:

„Nelze opomíjet, že masturbace je objektivně těžký hřích. Zároveň ale snížená příčetnost (dobrovolnost činu) vážnost hříchu umenšuje. Kdo zápasí s takovým hříchem, neměl by střídat zpovědníky, ale měl by přistupovat ke svátosti smíření k jednomu knězi, se kterým se má také radit. Se svým zpovědníkem se kajícník snaží posoudit, jak je konkrétní hřích závažný. Pokud se člověk stal otrokem svého pudu (dlouhodobě a často masturbuje), jedná se tedy ne o zcela svobodný čin, pak většinou nepůjde pokaždé o těžký hřích. Je ale třeba pravidelně a často (třeba i jednou za týden či za dva týdny) přistupovat ke zpovědi; v takovém případě to však nemusí být po každém hříchu, a tedy před každým svatým přijímáním. Z výchovného důvodu a z důvodu uzdravující milosti eucharistie je třeba člověka vést ke snaze o lítost nad hříchem ihned po činu, na začátku mše svaté a k častému pokornému volání před přijetím eucharistie: „Bože, uzdrav mou slabost.“ Zmenšení viny však neznamená zmenšení úsilí o vymanění se z hříchu. Rada se zpovědníkem je v této oblasti velice důležitá. Existuje totiž nebezpečí, že hříšník a kajícník v jedné osobě upadne do úzkostlivosti (traumatizování z hříchu) nebo laxnosti (brát hřích na lehkou váhu).“

Jednoduše řečeno, masturbace je objektivně těžký hřích. Není ale dobré mít z toho zbytečné trauma a zaměřovat se jenom na tuhle jednu věc, kvůli které si připadáš hrozně. Chci říct, že máš spoustu dalších vlastností, jsi skvělá v mnoha ohledech a nedefinuje tě jenom tvůj problém s masturbací. Zaměř se prosím na svoje pozitivní vlastnosti, pochval se, poděkuj za to, co se ti povedlo, co ti udělalo radost, za co jsi vděčná.

Víš, Lexi totiž není jenom masturbace. Lexi je skvělá holka, která se nevzdává a snaží se. Lexi má svoje koníčky a zájmy, má svoje sny, kamarády a spoustu pozitivních vlastností.

Kromě modlitby a prosby za odpuštění, pros také za dar čistoty a sílu vytrvat. Nezapomínej také Bohu děkovat za všechny skvělé a pozitivní věci, které se ve tvém životě

A ještě jedna inspirace. Obracej se často k Marii. Ona je vzorem ženy a je naší přímluvkyní. Pros ji často, ať ti vyprosí dar čistoty a ať ti vyprosí i to, abys poznala své životní povolání, a bude-li to manželství, ať ti pošle skutečné výborného partnera...

Chápu, že to, co prožíváš, je náročné. Někdy se člověk potřebuje svěřit se svým trápením a vědět, že na to není sám a že je tu někdo, kdo ho vyslechne, takže se určitě neboj zase nám napsat. Taky vím, že je to velmi citlivé téma. Nejsi jediná, kdo s masturbací bojuje. V poradně se nám tahle otázka objevuje často. Dost často se holky stydí a nechtějí, aby to tady bylo zveřejněné, tak nás prosí, abychom jim odpověď poslaly na email, a my jim vycházíme vstříc. Nabízím i tobě, že pokud by ses chtěla třeba víc rozepsat a styděla se, protože si to v poradně můžeš přečíst kdokoliv, možnost napsat mi přímo na email matlova@in.cz a můžeme si vyměnit pár zpráv. Záleží na tobě, jestli budeš chtít a budeš mít pocit, že by ti to mohlo pomoct. Slibuju, že to zůstane jen mezi námi :)

Milá Lexi, moc na tebe myslím a modlím se za tebe. Jsi statečná a já ti fandím. Měj se pěkně! Martina

Ahoj Millie, díky za dotaz. Tvé tělo se teprve vyvíjí, takže bych žádné radikální (rychlé) hubnutí nedoporučovala. Je pravděpodobné, že část své váhy ztratíš, když ještě povyrosteš. Spíš bych se zaměřila na zdravý životní styl. Každý totiž máme určité kilogramy, které nám ukazuje váha. Otázkou je, zda je to hmota tuková nebo svalová. Nejde totiž ani tak o to ztratit kilogramy, ale zpevnit tělo - nahradit tukovou hmotu svalem. Při stejné váze může tvoje tělo vypadat úplně jinak a ty se budeš cítit lépe. K tomu pomůže pravidelné cvičení, procházky, prostě pohyb.  Nezapomínej také jíst 5x - 6x denně v menších dávkách, jez hodně ovoce a zeleniny a pij dostatečné množství tekutin. A hlavně - uč se radovat z maličkostí a přijímat se taková jaká jsi. A uvidíš, ono to půjde, samozřejmě ne hned, ty špíčky taky nenarostly přes noc:). Klidně si udělej na papír tabulku, zapiš si tam snídaně, svačinky, obědy i večeře, aktivity, a potom si jenom odškrtávej. A když se něco hned nepodaří, nevadí, podaří se zítra. Jenom vydrž, a uvidíš, že se brzy dostaví i výsledky. A nezapomeň: co nic nestojí, za nic nestojí. To dáš!! A klidně se nám zase ozvi. Hezký den. M.