Ahoj Bernardette, díky za tvůj upřimný dotaz. V jedné starší knížce W. Trobische (Dva středy - však jeden kruh) autor popisuje situaci v Africe. Píše, že zatímco v Evropě jsou dva lidé na začátku vztahu jako rozpálený hrnec na plotně, který, když se nepřikládá do kamen, postupně vychladne, v Africe je tomu naopak. Lidé se často berou z rozumu nebo jsou k tomu přinuceni rodiči a začínají "na studené plotně". Ale tím, že začnou přikládat do kamen, se jejich vztah postupně "zahřeje" a oni prožijí krásné manželství. Zamilují se do sebe "zpětně". Samozřejmě to může platit i obráceně. Snad jsem srozumitelně napsala, co jsem tím chtěla říct. Zamilovanost je sice krásná, ale vybudovat vztah jenom na ní, to je málo. Znám páry (i evropské :-)), kdy spolu začali dva lidé chodit "z rozumu" a postupně se do sebe zamilovali, ale už trochu jinak. Dokázali totiž už od začátku ocenit nejenom vzhled, ale i vlastnosti a způsob jednání toho druhého. Vyhnuli se tak řadě zklamání. Láska má mnoho různých podob. Každá zamilovanost časem vyprchá. A co potom? Láska je (především) rozhodnutí. Každý den se rozhodovat, že toho druhého budu milovat, i když je to někdy těžké. Důležité je učit se odpouštět a usmířit se, učit se přijímat toho druhého takového, jaký je... Ale je také možné, že zjistíš po nějakém čase, že takto sis to nepředstavovala, že jste každý jiný. Ale i to je v pořádku. Vůbec neplatí, že kluka, se kterým začneš chodit, si musíš také vzít. To v žádném případě. Chození je o poznávání toho druhého, v úctě, v respektu. A když jeden zjistí, že to není ono, není špatné se rozejít, naopak. Užívej si dobu chození, povídejte se, radujte se ze společných chvil, poznávejte se a uvidíš, jak to bude dál. A samozřejmě modlitba za správné rozhodování taky rozhodně neublíží:)... Z redakce přejeme krásný jarní čas. M.

Ahoj Eliško,

chápu tvoje pocity, každého by zamrzelo, že není v kolektivu přijímaný takový, jaký je. Sama jsem si něčím podobným kdysi prošla a proto vím, že je to těžké. V ideálním světě by se každý bavil s každým a všichni by se navzájem respektovali, ale tak to bohužel vždycky není. Zkus se proto zaměřit na budování přátelství s těmi spolužáky, kteří tě berou takovou, jaká jsi. Píšeš, že jednu takovou spolužačku ve třídě máš – je fajn trávit čas hlavně s ní. Stačí mít pár skutečně dobrých přátel než obrovskou partu, která tě ve skutečnosti ani pořádně nezná. A taky nemá cenu se snažit zavděčit někomu, kdo nás z nějakého důvodu nepřijímá mezi sebe. Někdy najdeme nové přátele na místech, kde bychom to vůbec nečekaly – rozhlížej se kolem sebe ve spolču, ve farnosti, při volnočasových aktivitách, na setkáních mládeže a podobně. Rozhodně se nevyplatí snažit se zavděčit všem, stejně se zčista jasna objeví někdo, s kým si zkrátka padneme do noty.

A teď k těm posměškům od kluků. Jak se tomu bránit? Hlavně nesplnit jejich očekávání, oni totiž čekají na to, jak se začneš rozčilovat, brečet, jak zrudneš a utečeš. Můžeš ale reagovat naprosto opačně. Máš dvě možnosti – nenech se vytočit a ignoruj je. Pak už pro ně tahle zábava nebude mít smysl. Uvidí, že jsi nad věcí, že jsi suverénka. Chovají se jako malé děti a ty jim to tímto způsobem dáš najevo. Druhou možností je, si to nenechat líbit. Ukaž jim, že se nedáš zastrašit a můžeš jim nějak peprně odseknout. Často jsou posměváčky právě ti, kteří jsou si nějak nejistí a něco ti závidí nebo z tebe mají strach. Případně jsou to lidi trpící nějakým komplexem.

Kdybys ses někdy potřebovala svěřit s tím, že tě něco trápí, neváhej oslovit svou kamarádku nebo rodiče, případně vyhledat školního poradce. Neboj se být svá a obklopuj se lidmi, kteří to ocení 😊

Ahoj F, díky za dotaz. Píšeš, že se ti nelíbí tvé jméno, které jsi dostala po babičce, a ráda by sis ho změnila. Na druhé straně  nechceš ublížit mamince ani rodině, a tak vlastně moc nevíš, co  s tím, ale tvé jméno se ti zdá zastaralé a tvrdé. Na internetu je spousta info, jak si jméno změnit, co k tomu potřebuješ atd. Podmínkou je tvá plnoletost, a dokonce si ke svému stávajícímu jménu můžeš přidat  druhé, a je jenom na tobě, které budeš používat, takže teoreticky tu možnost, až budeš plnoletá, mít budeš. Já bych ti ale zkusila nabídnout ještě jiný pohled. Zkus dát svému jménu šanci. Proč to píšu? Sama jsem podobný problém měla na základce. Moje jméno se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Marie, Majka, Maruška, a já chtěla být Hankou, no nebylo by to o 100% lepší?? To několik let trvalo. Pak jsme si o jménech povídali na střední škole, a měli jsme o něm zjistit co nejvíc informací. A já jsem zjistila, že moje jméno vybral tatínek, taky si moc přál, abych se jmenovala po své mamince. Uvědomila jsem si, že to jméno vzniklo z velké lásky, a že ho mám taky trošku po P.Marii, a že znamená mmj. i milovaná, krásná... Od té doby jsem se na své jméno začala dívat jinak, to jméno se vlastně vůbec nezměnilo, ale můj pohled na něj ano. A teď jsem naopak na své jméno hrdá a nikdy bych ho nevyměnila.:) Uvědomila jsem si taky, že to jméno jde se mnou od miminka a je mou neoddělitelnou součástí. Zažilo se mnou všechno to krásné, dobré i to horší, že prostě patříme k sobě. Nabízím svůj pohled, třeba ti pomůže. Klidně se zase ozvi. Požehnané Velikonoce. M.

Ahoj Fanny, díky za dotaz. Tak se na to zkusíme společně mrknout.:) Máš dlouholetého kamaráda, ale poslední dobou se ti
zdá, že je mezi vámi z jeho strany něco jinak, že by asi chtěl něco víc než jenom kamarádství. Ale ty zatím nechceš s nikým chodit, protože se ti zdá, že jsi ještě dost mladá a taky protože ho máš ráda jaké kamaráda, ale tím to končí. Je pravda, že holka, asi nějakým svým "šestým smyslem", obyčejně pozná, jestli se jí kluk dvoří nebo ne. Pokud si tedy myslíš, že ano a není ti to příjemné, zkus si s ním o tom popovídat. Upřímně, citlivě a otevřeně, tak jak ty to cítíš. Jestli se mu opravdu líbíš, asi to pro něj nebude úplně jednoduché, ale na druhé straně ocení, že ho netaháš za nos. Je taky ale možné, že v tom něco víc vidíš jenom ty. V každém případě tím, že si popovídáte, se věci vyjasní. A modlitbou před rozhovorem určitě taky nic nezkazíš. Z redakce přejeme hezké dny. M.

Milá tazatelko,

biřmovací patron má být přímluvce v nebi, který Ti nějak imponuje. Můžeš si vzít jednoho patrona nebo i dva. Mnoho děvčat si volí jméno + Maria. Můžeš si zvolit i patrona svatého muže. Hlavně ať se na biřmování dobře připravíš, aby v Tobě mohl Duch svatý působit.

Ahoj anonymko, díky za dotaz. Otázky ohledně používání tamponů v naší redakci už několikrát padly. Okopírovala jsem ti odpověď z podobného dotazu, od paní doktorky Lázničkové, gynekoložky. A přeji ti z redakce hezké dny. M.

Tady je:

Co se týče užívání tamponů - myslím si, že v dnešní době je velký výběr vložek na trhu různých velikostí a kvality a přece jen zvlášť při dynamickém životě, jaký dnešní mladé dívky vedou, je jistější, že vložku si vymění a že nezapomenou tampon pochvě. Mám opakovanou zkušenost s vytahováním starých zhnisaných tamponů.  Tampony  obzvláště na noc vůbec nejsou vhodné.

Stále platí hrozba rizika šoku při rozkladu určitých bakterií, které právě díky tamponu se v pochvě rozmnoží. Na toto riziko je dokonce i upozornění v příbalovém letáku. Rozhodně nedoporučujeme dnes tak hojně propagované menstruační kalíšky

Při menstruaci je obecně nutné dbát na hygienu, ale v době menstruace obzvlášť. Je důležité se pravidelně se sprchovat, vložky často měnit, dbát také na dostatek spánku a pestrou stavu. Silné krvácení se musí řešit. Rádi Vám poradíme cestou přes naši poradnu pro zdraví.

MUDr. Ludmila Lázničková

Gynekoložka, vedoucí Centra naděje a pomoci 

www.cenap.cz