Ahoj Mrkvičko, díky za dotaz. Co to pro tebe znamená: miluji kluka? Líbí se mi jeho vlasy, postava, líbí se mi, jak se chová k ostatním spolužáíkům a spolužačkám, že je sebejistý nebo naopak nesmělý? To všechno může být a je to naprosto v pořádku. Rosteš, začínáš pomaličku dospívat ( i když to je ještě běh na dlouhou trať) a taky se může stát, že se ti někdo líbí a za týden třeba zase někdo jiný... Je to špatně? Ale vůbec ne, ale než opravdová láska, řekla bych, že je to možná spíš taková krátkodobá zamilovanost do něčeho, co ti na tom kamarádovi/ spolužákovi imponuje. Víš, život je krásný právě v tom, že se skládá z řady období a každé z nich je hezké něčím jiným. Období přicházejí postupně a každé má svůj čas. A nevyplácí se nějakou etapu překočit, protože pak už se ta doba nikdy nevrátí. Například pro tebe a tvoje spolužáky je teď ve tvém věku důležité hledat si nové kamarády a učit se kamarádství rozvíjet - naslouchat druhým, odpouštět si, ocenit druhého, pomáhat si navzájem, komunikovat spolu, něco hezkého prožít ve skautu, v kroužcích, ve spolču.... Protože když se to člověk nenaučí v kamarádství, nebude to umět ani později během chození. Možná už tušíš, kam tím mířím. Než začneme s někým chodit, měli bychom se naučit vycházet s kamarády a rozvíjet kamarádství (i s klukama). Vždyť právě z přátelství mohou časem vzejít i hezké partnerské vztahy, ale v deseti letech je na to opravdu ještě hodně, hodně brzy.. Nenech se o žádné období života okrást tlakem kolem sebe a dobře a hezky si prožívej každý den, protože už se nikdy nevrátí. Určitě není kam spěchat... Krásné májové dny. M.

Ahoj Sofi, díky za dotaz i důvěru k nám. Někdy stačí jenom nereagovat, prostě si provokatérů nevšímat. Už jenom tím, že je budeš ignorovat, se může stát, že je to přestane bavit, protože, když ten druhý nijak nereaguje, tak je to vlastně nuda a ani provokatéry to pak už obvykle moc nebaví. Taky jim můžeš říct, že je ti nepříjemné, jak se k tobě chovají, v klidu, stručně a jasně. Je důležité ozvat se, když ti někdo jakýmkoliv způsobem ubližuje. Píšeš, že od září nastupuješ na novou školu, posílám odkaz na náš článek, který by ti mohl taky pomoct.  Z redakce ti přejeme, ať vše dobře zvládneš a taky hezky prožité prázdniny.

https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Ahoj Lojzo, díky za dotaz. Píšeš, že tě tvá o rok starší sestra natáčela při tom, jak jste se u babičky dívaly na televizi a pak to posílala dál. Chápu, že tě to štve. Zkusila bych si s ní  o tom promluvit po "dobrém" - že ti není vůbec příjemné, když se něco takového děje, že už to není jenom o tom, že si někoho natáčí, ale i o tom, že to potom posílá dál, a že si to nepřeješ. Možná, že to bude stačit, sestra si uvědomí, že je to vůči tobě nefér, a přestane s tím. Pokud by se to ale opakovalo, asi by bylo dobré ji upozornit, že to budeš to muset říct svým rodičům, protože se ti to fakt nelíbí a nevíš, co jiného bys mohla udělat. Existují určité hranice, které by se prostě překračovat neměly, protože to druhým může ublížit!  Ale jak píšu výše, možná bude stačit si upřímně se sestou promluvi a nic dalšího nebude potřeba. Moc bych vám to oběma přála. Hezký den. M.

Ahoj Kačíku, díky za dotaz. Chápu, že je to pro tebe těžké. Člověk má potřebu se sdílet a my, ženy, zvlášť. Teď jde asi spíš o to, jak. Každý člověk má svobodnou vůli, a podle toho se může taky chovat. Může se svěřovat, ale taky nemusí a hlavně, nemusí říkat úplně všechno. A o tom to je: člověk nemusí říkat úplně všechno. Je dobré, nechat si něco i pro sebe - i proto, že někdy to, co se zdá v jednu chvíli špatné, hloupé, prostě k ničemu, už za pár dní může být nebo vypadat úplně jinak. No jo, ale když je toho v tobě tolik a potřebuješ to ze sebe "dostat" nejlépe ihned? Zkus si vzít papír a tužku a svoje pocity, trápení, naštvanost, nespravedlonost, prostě cokoliv, co tě zrovna trápí, si napsat, tak jako bys o tom mluvila se svou kamarádkou nebo kamarádem.  Tobě se uleví a papír to unese a nikomu to nerřekne:). A pak ho klidně roztrhej a vyhoď. Zkusíš to? Klidně nám zase napiš. Hezké prázdninové dny. M.
 

Milá Kláro, lítost nad hříchy, která je třeba u odpuštění hříchů, je vnímání, že jsem svým špatným činem zranil Boží lásku a že jen on mi může odpustit. Stačí, když vědomě vyslovíme: Bože, prosím, odpusť mi mé hříchy, smiluj se nade mnou nebo jinou modlitbu. Může pomoci i četba Písma. Třeba Žalm 51 nebo stať z evangelia, kde Ježíš někomu odpouští. Můžeš na sebe nechat text chvíli působit a pak vlastními slovy pohovořit s Ježíšem a prosit o odpuštění. Pokud se někdy přidá pocit lítosti, slzy lítosti....to je vše jen možný důsledek, ale ne nutný. Takže lítost je ve své podstatě přesvědčení, že jsem zranil Boží lásku a tuto svou vinu vyznávám, uznávám a prosím o očištění.

Ahoj Luco, díky za dotaz. Píšeš, že jsi byla u lékaře před dvěma měsící, vše v pořádku, a nyní dva měsíce menstruaci nemáš. Někdy se může stát, při velkém vytížení, stresu nebo nemoci, že se menstruace může opozdit, ale protože nejsme žádní odborníci, nemůžeme ti napsat je to tak nebo tak. Ale, rozhodně neuděláš žádnou chybu, když svému gynekologovi zavoláš a popíšeš mu svoji situaci. Přece jenom je to odborník, který má v této oblasti spoustu zkušeností a dokáže ti poradit. Měj se hezky. M.