Ahoj anonymko, díky za dotaz. Závislá se můžeš stát na čemkoliv - na sladkostech, na mobilu, na cvičení... i na čtení romantických knížek. Je dobré si říct, že to není realita, že je to "jenom" knížka, čtení, kde všechno obyčejně dopadne dobře, je to "slaďárna", je to obyčejně i velká romantika, a navíc je to napsané tak, aby se to moc dobře četlo. Jsou to vesměs příběhy kluků a holek ve  vašem věku, takže příběhy, které náctileté slečny samozřejmě zajímají, ale z reálného života to moc není. To je důležité si uvědomit. Ale pokud to budeš brát jako oddychovku, čtení, u kterého si odpočineš, tak proč ne. Je prostě důležité zůstat nohama na zemi a uvědomovat si rozdíl mezi knížkou a realitou. Krásné dny. M.

Ahoj Katrino, díky za dotaz. Je sice teprve srpen, ale je vidět, že škola už se pomaličku blíží:)...Chápu, že jsi naštvaná, že při "rozesazování" ve třídě jste byly zrovna s kamarádkou na táboře, ale to se stává. O prázdninách je dost těžké vybrat jeden den, kdy by byli všichni doma. Možná příště bude dobré určit si datum hned koncem června, abyste všichni věděli, kdy to bude a mohli se podle toho zařídit (např. poprosit ty druhé kamarádky, aby zapsaly i vás dvě). Píšeš, že chcete celá vaše holčičí parta sedět pohromadě za sebou a vypadá to, že to nevyjde. Chápu i vaši paní učitelku třídní. Jak by vás měla "rozsoudit?" Pamatuju si, že i my jsme chtěli všichni sedět nejlépe v posledních lavicích, ale ať se nám to líbilo nebo ne, posledních lavic bylo pár, a někdo prostě musel sedět i v těch ostatních. První lavice se na první pohled zdá to nejhorší místo vůbec, ale ono to tak úplně není. Zkusím napsat pár předností: Nutí tě to, ať chceš nebo nechceš, dávat větší pozor v hodinách (potom se možná krátí doba učení, protože si toho hodně pamatuješ ze školy), bavení se sousedkou si necháváte až na přestávku a tím pádem nehrozí tolik poznámek, nikdo tě nerozptyluje, tak se ti líp soustředíš a možná by se ještě nějaká ta pluska našla:)...Asi se budete muset smířit s tím, že nebudete sedět všichni  pohromadě, ale možná vás to nebude aspoň svádět k povídání v hodinách atd...A spoustu nejrůznějších dobrodružství si můžete užít po škole  a popovídat si o přestávce nebo cestou ze školy. Někdy člověk musí přijmout věci, tak jak jsou a tím se učí i do dalšího života... Představ si, kdyby všichni spolužáci chtěli sedět např. v zadních lavicích, nebo všichni kamarádi jenom spolu nebo za sebou, to byste se asi nikdy nezačali učit, protože by bylo nemožné udělat nějaký zasedací pořádek. Někdy je důležité věci přijmout a a smířit se s nimi. A kdo ví, možná najdete tolik kladů v přední lavici, že příští rok už nebudete chtít jinam... Krásný zbytek prázdnin. M.

Ahoj anonymko, díky za dotaz. Píšeš, že přibližně tři roky řešíš, že tě rodiče srovnávají s mladší sestrou a zdá se ti, že ji hodně upřednostňují. Jsi třetí v pořadí, máš ještě dva starší bratry. Rozumím tomu, že jsi nešťastná, naštvaná i zraněná, asi od všeho trošku, že? Tak zkusíme tu situaci trošku rozebrat, i když, aby to bylo opravdu poctivé a objektivní, bylo by fajn znát i názory mamky,taťky, ségry, bratrů... Proč? Protože, každý z nich na to má asi svůj nějaký názor. Proto také tak často píšu, že je fajn si udělat nějaký čas při čaji, kávě a třeba zákusku nebo koláči a vzájemně se sdílet o tom, co a jak kdo z vás cítí a co a jak kdo z vás vidí. Protože se taky může stát, že když např. mamce neřekneš (samozřejmě slušně a chápu, že se ti do toho moc nechce, protože je mezi vámi zřejmě napjatý vztah) co tě trápí, co cíítíš a jak ti je, tak mamka to možná nikdy nebude vědět, protože to vidí třeba jinak. Rodiče někdy dělají věci, které si ani neuvědomují nebo si myslí, že je to to nejlepší a pak mohou zjistit, že to tak úplně třeba není. Ale bez vzájemné komunikace to půjde fakt  těžko. Tak asi záleží na tobě, co uděláš: buď se  můžeš trápit a sebelitovat a mít pocit neustálé křivky nebo s tím můžeš něco zkusit udělat. Vždy je ale dobré hledat slušné cesty. Můžeš zkusit pomluvit i s tatínkem nebo starším bratrem, jak to vidí oni. Je opravdu dost těžké posoudit situaci, když neznáme obě strany. A teď ta mladší sestra, možná je lepší v učení, jde jí učení snadněji než tobě, to je všechno možné. Ale určitě i ty máš spoustu plusů. Zkus se zamyslet a klidně si to hoď i na papír, v čem jsi dobrá. Víš, byla by škoda, aby sis pokazila vztah s maldší sestrou, jenom proto, že je v něčem lepší než ty. Je dobře, žes nám napsala, mohla jsi totiž "vypustit páru", vypsat se z toho, co tě trápí, a už to se člověku uleví, že?:) Pokud nemáš možnost si o tomto problému s někým popovídat, je fajn se prostě vypwsat na papír, a pak ho spálit, zničit...A taky je fajn si přiznat, že každý člověk dělá chyby. jasně, i maminka i tatínek, dospěláci prostě taky dělají chyby, a asi nikdo není výjimka, ale je dost důležité si přiznat, že nějakou tu chybku, dělám i já.:) Tak to prostě je. A když se z toho pak člověk poučí, tak mu to může paradoxně v životě i dost pomoct. Protože už si na různé věci dává bacha. Ještě mě napadá jedna věc: píšeš, že maminka je učitelka. To je hodně náročné povolání, a dovedu si představit, že už toho má taky ke konci školního roku plné brýle. Zkus zvážit, jestli by jí neudělalo radost, kdyby po takové jedné náročné "šichtě" ve škole, jsi jí neudělala třeba dobré kafe nebo umyla nádobí, vynesla koš, cokoliv, co jí pomůže si více odpočinout...Jenom tak pro radost. Myslíme na celou vaši rodinu. A přejeme i pěkně prožité prázdniny.:) M.

Ahoj anonymko, díky za dotaz. To, o čem píšeš, jsou hodně vážné věci, to je pravda. Na druhé straně žádný člověk není "všemocný" a ani ty nemůžeš mít zodpovědnost za všechny okolo tebe. Tady je důležité velmi zdůraznit, že za to v žádném případě nejsi zodpovědná, i když je ti z toho smutno. Za činy druhých neneseme zodpovědnost!! Moc oceňujeme, že ses snažila. Tvá kamarádka už je ale, jak jsem pochopila z tvého dotazu, 5 měsíců pod dozorem a v péči lékařů, tak věřím, že jí pomohou, i když doba léčení a uzdravování bude asi dlouhá. Píšeš, že sis vyčítala, žes jí nějak nepomohla, na druhé straně ale také píšeš, že ses jí ptala, jestli je v pohodě, a odpověděla, že ano. Možná do budoucna by bylo fajn svěřit se se svou obavou někomu dospělému, komu důvěřuješ a pokud jsi věřící, tak se za svou kamarádku můžeš také modlit a svěřovat ji Bohu. Každý z nás má svobodnou vůli a rozhoduje se sám za sebe, s tím nic nenaděláš a také nikdo z nás nemůže pomoci všem lidem na celém světě, to prostě nejde. Ale můžeš se snažit pomoci, tam kde právě jsi, tak jak už jsem psala, modlitbou za toho daného člověka nebo právě i tím, že se svěříš někomu dospělému, komu opravdu věříš a poprosíš ho o pomoc. A ještě jedna důležitá věc: Samozřejmě záleží na tom, jak se cítíš i ty, na tvých pocitech. Neboj se o tom, co a jak cítíš ohledně svých kamarádek, mluvit s rodiči nebo si zajdi za školním psychologem, můžeš tím předejít tomu, že i ty se budeš kvůi nejrůznějším kamarádkám a věcem stresovat. Když chceme pomáhat druhým, i my samy bychom měli být v pohodě. A 14let a celé to období dospívání je hodně náročné období samo o sobě, z dívek se pomaličky měníte v ženy a to není jednoduché a dá to jednomu zabrat. A ty věci, o kterých píšeš, jsou hodně náročné, věřím, že když se s nima podělíš s někým dospělým, uleví se ti. Myslíme na tebe i tvé kamarádky. M.

PS: Zde je ještě odkaz na aplikaci Nepanikař https://nepanikar.eu/, kde můžeš najít další tipy, co dělat, na koho se obrátit... Tuhle aplikaci taky můžeš doporučit a nabídnout např. kamarádce, pokud vidíš, že není v pohodě, ale nechce o tom mluvit.

Milá tazatelko, společenství je třeba hledat a klidně začít jezdit pravidelně na nějaké Diecézní centrum života mládeže nebo okolní farnost. V naší vlasti není církev tak veliká, že každá farnost může vůbec spolčo mládeže mít. Takže hledej někde jinde. To, co pak načerpáš někde jinde, tak to přineseš jednou do své farnosti.

Ahoj A., díky za dotaz. Úplně nejdřív bych tě chtěla uklidnit, protože úplně přirozeně bílé zuby nemá nikdo. Možná tě zmátly obrázky nebo fotky  v časopisech, kde jsou ale zuby často běleny uměle, pomocí grafických editorů (Photoshopu apod.). Jinak máme každý zuby do jisté míry zažloutlé. Mnohem důležitější než mít zuby bílé, je mít zuby čisté a zdravé. A k tvé otázce: Samy od sebe zuby nezbělí. Zkus se zeptat svého zubního lékaře, jistě ti rád poradí, protože jestli existují nějaké vychytávky, kdo jiný by to měl vědět, než odborník "přes zuby":).  Z redakce přejeme krásný den. M.