Ahoj Petro, díky za tvůj upřímný dotaz. Píšeš, že žárlíš na svého kluka, i když sama píšeš, že všechno je skvělé a žárlit vlastně nepotřebuješ, ale je to „větší“ než ty a nevíš co s tím. Tak se na to spolu podíváme:). Kdykoli chceme jakýkoli zlozvyk odstranit, musíme mu nejprve porozumět, pochopit ho. Žárlivost je jako kterákoli jiná obava, která nám bere sebevědomí a vede ke vzteku, nejistotě. Chodíš s bezva klukem? A co když s ním chce chodit i Jana, Pavla, Martina,... Chápeš? Tvá představivost začne pracovat proti tobě, vytváříš „katastrofické scénáře“. Ztrácíš půdu pod nohama, vidíš něco, co vůbec není. Někde jsem četla moc hezké přirovnání: Důvěra je lepidlo, které všechno drží při sobě. Nedůvěra je ředidlo. Všechno slepené se rozpadne... Jak by vlastně vypadal svět, kdyby si lidé vůbec nedůvěřovali? Kdyby jeden druhého neustále podezíral? Žárlivost je bacil živený nízkou sebedůvěrou. Kdykoli se ohlížíme po druhých a snažíme se hledat, v čem zaostáváme, najdeme to. Protože kdo hledá, najde:). Možná si říkáš: Jak někdo může milovat někoho takového, jako jsem já? Janča i Martina jsou o hodně hezčí. Jestliže tě má někdo upřímně rád, jsi pro něj bezkonkurenční, protože nikdo nedokáže být jako ty. Jsi totiž originál, tak jako každý z nás. A další moudro: Jestliže neumíme přijmout své přednosti i slabiny a milovat sebe pro to, jací jsme, nikdy nedáme šanci nikomu dalšímu, aby nás upřímně miloval. Protože by musel milovat někoho, kým se snažíme být, ale nejsme. Kdykoli si připadáme nedostateční, srážíme svou hodnotu, kterou máme. Jen proto, že ji nevidíme, neznamená to, že ji nemáme. Z redakce ti fandíme a věříme, že to zvládneš, protože už tím, že jsi to napsala, je vidět, že o to, zbavit se žárlivosti moc stojíš. M.

Milá Bettynko,

díky za tvou důvěru, že ses ozvala znovu :)

Moc mě mrzí, že ses u dospělých ve svém okolí nesetkala s pomocí, kterou by sis představovala. Proč s tím paní učitelka nemůže nic dělat? Ona právě by se měla snažit s tím něco dělat. A i když ti spolužačky dělají něco v autobuse, pořád jsou to spolužačky a je to tedy i školní záležitost. Zkus popřemýšlet, jestli ve škole není nějaký jiný učitel nebo poradce, za kterým bys mohla jít. A nemáte třeba ve škole schránku důvěry, kam bys mohla anonymně napsat, co se ti děje?

Vytrvej i ve svěřování se rodičům. Popiš jim, jak se cítíš, ohledně toho, co ti spolužačky provádějí. Není někdo další v rodině, komu by ses mohla svěřit a popovídat si o tom? Třeba babička nebo teta?

Teď budou prázdniny. Zkus na školu moc nemyslet, odpočinout si od ní a odreagovat se. Kdo ví, třeba to spolužačky do září přestane bavit a budeš mít klid. Teď se tím každopádně netrap, dělej něco, co tě baví a máš z toho radost. Prázdniny jsou tady od toho, aby si člověk odpočinul od školy :)

Milá Bettynko, nám samozřejmě můžeš napsat kdykoliv, i když se budeš potřebovat třeba jenom svěřit :) Pokud bys chtěla, můžeš nám napsat i na email, kdybys nechtěla, aby se to všechno objevovalo v poradně. Napiš nám na mejl soutez@in.cz, do předmětu napiš šikana nebo něco takového, a my si to tam vyzvedneme a můžeme si spolu vyměnit pár emailů, pokud myslíš, že by ti pomohlo si takto s někým popovídat :) Martina

Ahojky,

díky za dotaz. Nejlepší by bylo zkusit si s maminkou znovu promluvit. Jak na to? Počkej na nějakou vhodnou příležitost, kdy budete mít klid a dostatek času to probrat a promluvit si. Zeptej se maminky, proč ti to nechce dovolit, jaké ji k tomu vedou důvody. Zamysli se nad tím, co ti řekne. Ty pak v klidu mamince vysvětli, proč si chceš nohy oholit - že by ses chtěla cítit v kraťasích a sukni dobře, že je ti nepřijemné, když na tebe někdo kouká kvůli neoholeným nohám nebo se ti dokonce směje, že je teď opravdu vedro a ráda bys nosila i něco jiného než dlouhé kalhoty... Zároveň si dopředu nastuduj něco o holení, ať mamka ví, že to bereš zodpovědně. Martina

Milá Maky,

to se jen tak říká. Určitě nebývá pravidlem, že na vesnici jsou lidé hodnější. Hodní i zlí lidé mohou být kdekoliv. S holkami z vesnice se dá kamarádit úplně normálně. Stačí neřešit, kdo je z vesnice a kdo z města a nedělat z toho takový rozdíl. Holky všude mají podobné zájmy. Je jedno, odkud jsou :) Martina

Milá Alexis,

no, hřích to asi úplně není, ale dobré to též nebude. Nauč se spíše nějakou tzv. střelnou modlitbu, tedy krátkou modlitbu, kterou člověk může často přes den opakovat. Pochopitelně se tuto modlitbu musí nejdříve naučit - tedy vědomě si ji opakovat a opakovat. Může to být třeba: Bože, Ty jsi dobrý, přijmi dík a chválu.

Ahoj H, v 11.letech bych se ještě líčením vůbec netrápila. Nejprve je potřeba naučit se svou pleť pravidelně čistit, a až potom (za pár let)  uvažovat nad malováním. To, že někdo překrývá akné vrstvou make-upu, většinou pleť ještě více zanáší a ničí. Základem je jíst dostatek čerstvého ovoce a zeleniny a omezit slazené nápoje (ochucené minerální vody, Coca-colu apod.) a sladkosti vůbec a chodit ven na čerstvý vzduch:)! Dobré je pleť na obličeji pravidelně, 2x denně - ráno a večer, čistit pleťovou vodou. Poraď se s maminkou nebo ti určitě rádi poradí v každé drogerii, pokud řekneš, že chceš čisticí pleťovou vodu pro dospívající. Měj se hezky. M.