Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz

Vyhledávání v poradně:  
Polož novou otázku
 Přezdívka: 
 Věk: 
 Email:  (nebude zveřejněn!)
 Otázka: 
 Dotaz odeslat do poradny:   
 Napiš číslem   sto osmdesát jedna:

Poradna 'Rodina'

- dotazy a odpovědi
Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11  >>  18

Pokud se ti některý dotaz líbí, klikni na ikonu vlevo vedle otázky.

Otázka: Chtěla bych být nejlepší
Dobrý den, studuji vysokou školu, dokončila jsem teď druhák a čeká mě psaní bakalářky, ale mám jeden problém - strašně moc lpím na známkách. Nedokážu to změnit, snažila jsem se, ale nejde to. Vlastně nejde ani tak o známky, ty nemám zas tak hrozné (Mám většinou A, B, C, teď jsem měla jedno D, ale to jsem si opravila). Horší je můj přístup k celkovému studiu. Zjistila jsem, jaké jsou podmínky pro dosažení červeného diplomu a snažila jsem se, abych na něj dosáhla, ale až nedávno jsem si všimla, že je nutné mít ještě určitý průměr, který zatím nemám. Strašně jsem se k tomu upnula a z mého přístupu v prváku (kdy jsem se učila a brala studium vážně, ale zároveň jsem byla více v pohodě a chtěla jsem hlavně projít a mít už volno :)) se stal přístup, kdy potřebuju mít všechno správně a dostávat nejlépe jen A, abych stáhla průměr a červený diplom jsem dostala. Od 1. třídy jsem mívala na vysvědčení samé 1, maximálně pár 2, dokonce jsem měla i maturitu se samými 1, ale tehda mě učení opravdu bavilo a šlo to tak nějak samo, ale teď je to jiné a stojí mně to strašně moc energie a nervů a ač bych chtěla, tak to nedokážu pustit a nedokážu se smířit s tím, že bych měla ten diplom modrý, protože mám pocit, že to bude ten dokument, který budu všude ukazovat a zrovna já ho nebudu mít v podstatě dokonalý a s vyznamenáním. Strašně moc mě to trápí, navíc jsem dneska promeškala šanci si jednu známku opravit (mimochodem to jsem taky nedělala, ale už jsem si začala známky i opravovat) a přitom mi chyběl jen 1 bod, ale vyučující mi už napsala, že má dovolenou a nemůžu si to opravit. Vnímám, že si tím nahrazuju lásku, která mi chybí v okolí a stavím na tom svoji hodnotu, protože na základní škole jsem si připadala jako neviditelná a jediné, čím jsem vynikala byly známky. Mám asi strach, že se ztratím v davu, že musím mít všechno dokonalé. Vím, že je to špatně, ale nedokážu s tím hnout. Také se mi poslední dobou zhoršuje rozhodování, nedokážu si vybrat mezi více variantami, svazuje mě strach, že se rozhodnu špatně, že toho budu litovat. Prosím, poraďte, co s tím. Děkuji za odpověď.
30.6.2022 14:55
Anežka, 21 let
Odpověď:
Otázka: Prosím o radu
Ahoj, prosím o radu! Víte náš tatínek je hodně přepracovaný a pořád někam spěchá. Potom když přijde domů, je hrozně mrzutý, křičí a celkově je prostě zlý, jestli to tak mohu říct. Co se pamatuju, nikdy si nevzpomínám, že by k nám nebo k mamince přišel, a řekl, že nás má rád. On měl i problémy v dětství, a maminka říká, že neumí dávat najevo svoje pocity lásku. Nejspíš to je pravda, ale i tak jsem z toho zoufalá. Potom kvůli němu maminka brečí a já často taky. Ráda bych jim, jejich manželství ,a i nám. Máme malého sourozence, a nechci aby tohle zažíval. Prosím, nemáte nějakou radu nebo ,,pokus\", jak by si mohl taťka uvědomit co dělá, aby dokázal mamince opětovat lásku, aby prostě pochopil, že takhle nás ztratí a začal s tím něco dělat? Děkuji mnohokrát za všechno. Moc mi pomůžete. Děkuji. Mějte se krásně.
23.6.2022 19:47
eli, 15 let
Odpověď:
Otázka: Nelíbí se mi moje jméno
Ahoj redakce, už od malička se mi moc nelíbí moje jméno. Je takové zastaralé a zní tvrdě. Mamka chtěla, abych se jmenovala po její mámě, která umřela 5 let před tím, než jsem se narodila, a tak se takto jmenuji. Vím, že to není žádný velký problém, ale prostě bych byla šťastnější, kdybych se jmenovala jinak (mám už i vymyšleno jak). Nechci být ale neuctivá k babičce a rozesmutnit mámu a zároveň nevím, jestli by to lidem kolem mě nepřipadalo divné. Znám taky pár holek, co se jmenují stejně, a nerada bych je urazila. Už měsíc se teď, když se představuji někomu novému, představuji tím druhým jménem, ale to dlouhodobě určitě nepůjde, aby mě každý znal pod jiným jménem. Kdybych si opravdu měnila jméno, byla by to určitě velká administrativa i ve škole a tak... Je v pořádku se přejmenovat? Jde to vůbec? A nebudou mě za to lidé kolem, spolužáci i mamka odsuzovat, že to vůbec řeším? Děkuji za radu!
10.4.2022 16:18
F., 16 let
Odpověď:
Otázka: Všichni mají radši mého bráchu
Zdravím! Mám na Vás dotaz, nevím co mám dělat. Stále více mi přijde, že mého bratra mají všichni radši než mě. Je mu sedmnáct a je hodně extrovertní, zatímco já toho moc nenamluvím. Mamka mu všechno říká, ale mě nikdy nic neřekne. Děda ho má taky radši, a čím dál tím více vidím, že je lepší a oblíbenější než já. Nevím co mám dělat, myslím, že to není jenom v mojí hlavě. Poraďte mi prosím. Děkuji mnohokrát.
9.3.2022 10:58
elicech, 14 let
Odpověď:
Otázka: Co dělat, když zapomínám na úkoly?
Dobrý den, chtěla bych od vás radu. Mám strašně krátkou paměť. Nevím co dělat. NA všechno zapomenu. Na úkoly, povinnosti, i cokoliv dalšího. Snažím se co nejvíce mi to jde, ale nic nepomáhá. Prosím pomožte mi.
27.1.2022 10:27
Karolly, 12 let
Odpověď:
Otázka: Strašně ráda píšu...
Dobrý den, poradno! Chtěla bych radu ohledně mého psaní. Strašně ráda píšu. A nevím jak to využít. Jak napsat třeba první knihu, článek, nebo jak vlastně začít? Ráda se vždy rozepíšu, a tak se snažím jestli by jste mi nemohli pomoct. Děkuji mockrát. 😁
26.1.2022 14:57
Jitka, 13 let
Odpověď:
Otázka: Chtěla bych změnit studijní obor a nevím, jak o tom mluvit s rodiči...
Dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně těžkého rozhodnutí, které se týká mé budoucnosti. Moji rodiče si pro mě vysnili jeden určitý vysokoškolský obor a povolání a přemlouvali a vedli mě k němu už od dětství. Mně tento obor dříve také lákal, dostala jsem se na něj a studuji ho už druhým rokem, ale tento rok jsem si uvědomila, že to nebylo dobré rozhodnutí. Chtěla bych zkusit jinou VŠ, o které si myslím, že by mi šla lépe, ale o které vím, že se rodičům nebude líbit. Kromě pocitu selhání mě moc trápí hlavně pocit provinění, protože mě rodiče celou dobu studia podporovali a poskytovali mi dobré zázemí a já je takto zklamu. Přemýšlím, zda mám vůbec právo z VŠ odejít a zda by nebylo fér vůči rodičům ten obor dostudovat (zatím ho zvládám). Na druhou stranu mě představa, že bych se mu měla věnovat dalších 40 let, opravdu děsí. Můžete mi prosím poradit, jak by se v takové situaci měla zachovat správná křesťanka a jestli to znamená, že své rodiče nectím, když se rozhodnu tuto první školu nedokončit? Jak o tom můžu s rodiči mluvit tak, abych nebyla neposlušná a nevděčná dcera? Děkuji.
15.12.2021 11:09
Taťána, 20 let
Odpověď:
Otázka: Jaký je příklad milosrdné lži?
Dobrý den, moc by mě zajímal příklad milosrdné lži. Vím co to je, ale moc jsem to nepochopila. Díky moc.
10.12.2021 19:32
Marťa, 12 let
Odpověď:
Otázka: Mamka mi nechce dovolit koupit si knížku a diář...
Ahoj, Mám problém s tím že si chci koupit diář a přísně tajné ale mamka mě říká že už toho mám dost. Co mám dělat? Děkuju moc
4.12.2021 12:05
Ane, 10 let
Odpověď:
Otázka: Složitá rodinná situace...
Ahoj poradno, tak nějak nevím, jak začít. Mezi mými rodiči to nikdy nebylo růžové (alespoň vo pamatuju), otec má problémy s alkoholem, je netaktní , ponižuje nás a nadává, ale vydělává peníze, takže je to podle něj v pohodě a má na to právo. Mamka je učitelka v MŠ a co si budem, moc jí to nenese. Naše rodina žije v polorozpadlém domě s nefunkční koupelnou (funguje jen malá koupelnička se sprchovým koutem a záchod), já s bratrem máme jeden pokoj dohromady, a to je mezi námi tříletývěkový rozdíl a obecně je náš \"domov\" spíš něco jako levný penzion na přechodné přežití. Ale to otec ignoruje. On vydělává, my máme zařídit všechno ostatní. Jeho osobnost nemá moc světlých stránek, je to narcis se syndromem méněcennosti, který si vybíjí na nás. Ale přece jen pár dobrých vlastností má. Jenže ty dokážu spočítat na prstech jedné ruky. Vlastně i handicapovaný člověk s třema prsty by je dokázal napočítat. Alespoň jsem vždycky měla ten pocit, že mám \"rodinné zázemí\". V praxi to, že mí rodiče nejsou rozvedení a jsou si věrní, narozdíl od 90% mých kamarádek. (To je mimochodem jedna z těch dobrých vlastností.) Jenže teď jsem zjistila, že ani to není pravda. (Máma následující fakt taky ví.) Šla jsem mámě pomoct s praním a narazila na jeho košili. S červeným flekem na krku. Od rtěnky. Máma se nelíčí. Co víc říct. Brečím, přišla jsem o všechny iluze ohledně svojí rodiny. Asi je to špatně, ale chtěla bych, aby se naši rozvedli. Aspoň bych nežila v toxické domácnosti a mohla být s mámou. Jo, i otec má právo na kontakt s dětmi, ale nevím, co by soud řekl na to, že si mě ten můj fotil, když jsem spala a bylo mi vidět spodní prádlo. Navíc o mě otec nestojí, jediný, co ho zajímá, jsou prachy, společenská reputace a můj mladší brácha, co v něm vidí vzor. Jenže rozvod možnej není. Z finančních důvodů. Máma na otce po svatbě přepsala dům, a navíc si nevydělá. A alimenty jsou nanic, moje sestřenice je rozvedená s dvěma dětma a její ex na ně platí je 5 000 měsíčně, což by nám fakt moc nepomohlo. Takže budu žít takhle až do chvíle, kdy budu mít vlastní bydlení. Což jen tak nebude, mimo jiné i proto, že otec není ochotnej vůbec přemýšlet o možnosti koleje, až budu na střední (kvůli čemuž nemůžu jít na svou vysněnou školu). Vím, že mi asi nemůžete poradit, ale děkuju aspoň za možnost se z toho vypsat. Kamarádkám až tak nedůvěřuju, a navíc mají svých starostí taky dost, k psycholožce jít nechci (ještě by zavolala sociálku) a na Linku bezpečí se dovolá jen třetina volajících, takže i kdyby se mi poštěstilo, měla bych výčitky, že jsem možná neumožnila hovor někomu s většími problémy, než mám já. Takže díky. L.
1.12.2021 19:55
L., 13 let
Odpověď:
Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11  >>  18
 
 
 

Vydavatelství IN s.r.o.
Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou

objednávky:
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz

redakce:
Purkyňova 5, 772 00 Olomouc

tel.: 775 598 603
mail: redakce@in.cz