Ahoj, třeba podle tohoto návodu: https://support.google.com/youtube/answer/55759?hl=cs#zippy=%2Ctrval%C3%A9-smaz%C3%A1n%C3%AD-kan%C3%A1lu

V případě podobných dotazů prosíme nejdříve zkusit použít internetový vyhledávač, kde se dají najít návody snad na cokoliv. Ušetří nám to práci v redakci, protože jinak musíme jít my, najít požadovaný návod a dát ho sem. Děkujeme za pochopení. Redakce.

Ahoj Jančo,

díky za tvůj dotaz. Je super, že ti není jedno, jaký vztah má tvoje mamka s bráchou a chtěla bys jim pomoct. Hned na začátek je potřeba říct, že je to jejich vzájemný vztah, takže ty sama ze své pozice nemáš moc velkou moc něco nějak radikálně změnit. To ale neznamená, že jim nemůžeš být alespoň oporou.

Nepíšeš, kolik přesně bráchovi je, ale jelikož je starší, tak předpokládám, že už je v nějakém tom věku, kdy je v pubertě. Každý ji prožívá jinak, ale často je to docela náročné období. Určitě je potřeba hodně trpělivosti, hlavně teď, když nikam nemůžeme a jsme kvůli pandemii zavření doma, což celou situaci ztěžuje.

Ty znáš bráchu, tak nebylo by možné mu třeba občas v klidu říct: "Mamku mrzí, že jsi na ni křičel a hádal se s ní. Nechtěl by sis s ní o tom příště promluvit raději v klidu?" Nemá smysl, abys bráchovi promlouvala nějak víc do duše, to by se stejně nesetkalo s úspěchem. Taky můžeš třeba zkusit navrhnout, že se domluvíte a na nějaké ty domácí práce, kvůli kterým se hádáte a jsou neoblíbené, si uděláte rozpis, kdo co kdy dělá, abyste se vystřídali. Když to bude napsané na papíře, brácha uvidí, že se zapojujete stejně.

Když je to možné, zeptej se tu a tam bráchy, jak se má, jestli něco nepotřebuje, dej mu najevo, že ti na něm záleží, aby si nepřipadal odstrčený a ještě víc se rodině nevzdaloval. Mamku se snaž podpořit, aby se při komunikaci s tvým bráchou snažila být co nejvíc v klidu

To, že se teď o bráchu bojíš, jak to bude zvládat, až se odstěhuje, je hezké. Chtěla bych tě uklidnit, že do té doby brácha ještě dospěje, získá zkušenosti a okolnosti ho tak nějak donutí, aby se o sebe postaral. Takže věřím, že to brácha s vaší pomocí všechno zvládne.

Myslím na tebe a přeju hodně trpělivosti. Užij si prázdniny a Velikonoce! Martina

Milá Niko,

díky za tvůj dotaz a tvůji důvěru. V první řadě, nikdo ti nemá právo takhle ubližovat. I když jsou nějaké ty konflikty a hádky mezi sourozenci občas běžné, určitě by neměly spočívat ve fyzickém ubližování a bití. Moc doporučuju hledat nějakou účinnou strategii, jak se bránit (ne fyzicky).

Snaž se být při jednání se sestrou co nejvíc v klidu. Když máš chuť odseknout atd., na chvíli se zastav, třeba počítej do pěti, a zamysli se, jestli je opravdu potřeba to říkat a riskovat další konflikt. Někdy je fajn odejít ještě před tím, než se konflikt zhorší. Sestře fyzické násilí neoplácej, ale byla by třeba možnost chytnout jí (lehce) ruku, než tě bouchne, a zabránit jí v tom? Pak odejít.

Když sestra reaguje agresivně na věci, na které by podle tebe neměla, snaž se ji vyslechnout a nabídnout jí jiný způsob řešení. Můžeš ji třeba vybídnout třeba takto: "Řekni mi, co tě ročílilo, co ti vadí. Poslouchám tě. Když mi řekneš, co se ti nelíbí, můžeme se snažit, aby se to už příště neopakovalo. Když nevím, co tě rozčílilo, nemůžu s tím nic dělat, ale můžeme si o tom v klidu popovídat a vyřešit to jinak než bitím..."

Rozhodně se nevzdávej svých snah mluvit o tom s rodiči. V klidu, rozumně, bez rozčilování. Když jsi o tom zkoušela mluvit s rodiči, pochopila jsem to tak, že jsi s nimi mluvila o tom, že nadržují sestře. Je to tak? Každopádně, určitě rodiče neobviňuj, že oni dělají něco špatně, protože sestře nadržují, nic s tím nedělají atd. Je dost možné, že ani sami rodiče si se sestrou pořádně neví rady.

Váš rozhovor spíš směřuj tak, že tě mrzí, že se sestrou nevycházíte, ale že opravdu nevíš, jak vaše vzájemné vztahy zlepšit. Že ti není příjemné, když dochází ke konfliktům. Že si nevíš rady s tím, když sestra zareaguje agresivně v naprosto běžné situaci. Že tě opravdu bolí, když ti sestra ublíží fyzicky, a že bys ráda, aby se případné neshody naučila řešit v klidu a mohly jste si o tom radši v klidu popovídat a tak zlepšit vaše sesterské vztahy...

Pokud se cítíš ohrožená, tak kromě různých linek bezpečí existuje ještě Centrum Locika, které se věnuje domácímu násilí. Najdeš ho tu: http://centrumlocika.cz/ Na první pohled to může vypadat, že tam je možné jenom osobní setkání, ale v záložce "Kontakt" tam najdeš i možnost jim napsat nebo zavolat.

Kdyžtak napiš i nám. Myslím na tebe! Martina

Milá Adino,

díky za důvěru a za tvůj dotaz, který je momentálně velmi aktuální. Pořádně nikam moc nemůžeme, tak je pochopitelné, že vztahy v rodině občas bývají napjaté, protože jsme spolu víc, než jsme byli zvyklí, nemáme moc vlastního prostoru, čas být sami... Prostě je to náročné. Je moc dobře, že ti to není jedno a chtěla bys dělat něco s tím, aby vztahy ve vaší rodině byly co nejlepší.

Ty znáš svoji rodinu, tak bylo by možné, kdybyste si sedli, popovídali si? Chápu, že ne ve všech rodinách funguje takové společné sezení a povídání. Pokud by u vás něco takového šlo, je fajn si sednout, udělat si pohodu, uvařit čaj (kávu), dát si sušenky... A v klidu si promluvit. Neskákat si do řeči, neobviňovat se, ale říct si, jak se cítíte, co prožíváte, co byste chtěli zlepšit, co ostatní potřebují, jestli je nějaký způsob, jak si můžete navzájem pomoct a vyjít vstříc...

Zkuste trávit čas společně jako rodina nějakou příjemnou činností. Vycházejte z toho, co máte rádi a co vás baví. Udělejte si třeba filmový večer, klidně i s popcornem. Zahrajte si nějakou hru, ale radši nějakou, u které nehrozí, že se hráčí pohádají.

Vyraz ven, sama nebo s rodinou. Taková procházka udělá divy, člověk na chvíli vypadne z bytu (z domu), vyvětrá se, teď už si dokonce užije i nějaké to sluníčko. Pokud je to možné, doporučuju vyrazit každý den aspoň na chvilku. Samozřejmě za dodržení vládních nařízení.

I doma si udělej čas sama na sebe. Klidně ostatním řekni, že teď potřebuješ (chceš) být chvíli sama, ať tě neruší. Vezmi si třeba sluchátka, zalez si do svého koutku, čti si, nebo dělej něco jiného, co tě baví. Není to žádná známka toho, že by ses své rodině vyhýbala. Někdy prostě potřebujeme být chvíli sami a ztišit se.

Snaž se být trpělivá. Ani pro ostatní tohle není zrovna příjemné období. Když tě něco štve, nebo cítíš, že se ti chce na někoho křičet, zhluboka se na dechni a počítej do pěti, klidně i do desíti, než zareaguješ. Těch pár vteřin tě zklidní a i tvoje reakce bude trochu mírnější.

Pokud ti něco vadí, je fajn to druhému říct, ale neobviňovat ho a nedělat z něj toho nejhoršího. Naopak popros o trochu ohleduplnosti: "Potřebovala bych se teď učit, myslíš, že by ses mohl trochu ztišit?" I ty buď ohleduplná, zeptej se, jestli ostatní nerušíš, jestli jim nevadí to nebo to, jestli nepotřebují s něčím pomoct... (A mimochodem, na vypořádání se s hlukem jsou hrozně super špunty do uší, tak si je nech jako takový záložní plán :) Dají se sehnat v lékárně nebo drogerii.)

Někomu také pomáhá psát si deník. Je to fajn způsob, jak se odreagovat a vypsat se ze svých pocitů. Je úplně v pořádku, že se teď necítíš zrovna příjemně. Nejde být pořád veselá a nadšená. I ty horší pocity k nám patří. Tím, že se z nich vypíšeš, je ze sebe dostaneš a naučíš se je pojmenovat.

Další fajn věc je soustředit se na ty pěkné maličkosti, co se nám dějí. (Je možnost psát si třeba do deníku list vděčnosti.) Někdy to je třeba jen jedna dvě drobnosti za den, někdy je toho víc. Nezapomínej děkovat ani za malé věci. Víš, co třeba mě včera udělalo radost? Že jsem si koupila krekry ve tvaru zvířátek a mezi těmi zvířátky byla i želva, což je moje oblíbené zvíře :)

Nezapomínej, že tahle situace je jen dočasná. (I když se to občas nemusí zdát, protože to trvá dlouho.) Můžeš si třeba udělat seznam věcí, na které se těšíš, až bude po karanténě, s kým se uvidíš, co podnikneš...

Myslím na tebe a kdybys potřebovala, určitě ještě napiš. Měj se pěkně, užij si víkend a odpočiň si! Martina

Ahoj, je super, že hledáš i jiný způsob trávení prázdniny než jen sezení u počítače. Protože jsi nenapsala, co ráda děláš, co tě baví atd., nevím, co přesně ti poradit. Myslím, že by ti mohl pomoct náš článek, ve kterém je opravdu spousta tipů, co dělat v této době, kdy nemůžeme moc chodit ven a do kroužků. Najdeš ho tady: https://www.in.cz/clanky/info-z-redakce/zapisnik-redakce-martina-per.htm Teď nedávno vyšel ještě takový malý jarní update: https://www.in.cz/clanky/info-z-redakce/zapisnik-redakce-martina-the.htm Tak se mrkni, určitě tam najdeš inspiraci, která ti pomůže přijít na to, co bys mohla dělat. Mj se pěkně! Martina

Ahoj Gabi,

díky za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Máš tušení, kdo ti to mohl napsat? A kam ti to napsal? Určitě mu neodpovídej a ignoruj ho. Pokud je to možné, tak si ho zablokuj, aby tě už nemohl kontaktovat. (Samozřejmě kdyby ti takhle někdo psal opakovaně, třeba i z různých účtů, bylo by potřeba začít to řešit jinak.)

Je úplně pochopitelné, že tě něco takového vyděsilo. Nechci to zlehčovat, ale chtěla bych tě v první řadě uklidnit, že s největší pravděpodobností to nebude tak zlé, jak se ti teď může zdát. Na internet může psát vlastně kdokoliv cokoliv. Anonymita internetového prostředí dává lidem pocit, že můžou psát bez zábran, protože se schovávají za počítačem. Ve skutečnosti se ale na nic jiného nezmůžou. Třeba se nudí, tak pak píšou něco takového, snaží se druhé vystrašit...

Co kdyby sis o tom také promluvila s rodiči nebo s někým jiným ve tvém okolí? V první řadě budeš trošku klidnější, že to ví i někdo další a jsi v bezpečí. Zároveň se společně můžete podívat, kdo to napsal, zablokovat jeho účet atd.

Myslím na tebe. Kdybys potřebovala, určitě ještě neváhej znovu napsat. Klidně buď trochu víc konkrétní. (Kdybys ohledně toho potřebovala napsat něco osobnějšího, co nechceš, aby se objevilo tady v poradně, stačí říct, a já ti pošlu odpověď na tvůj mejl, nebo v otázce před zveřejněním v poradně nějaké údaje skryju.) Něco spolu vymyslíme :) Martina

Milá Faustyno,

moc díky za tvou důvěru a za dotaz. Moc mě mrzí, že toto období prožíváš takto. Tohle je věc, která v téhle době trápí nejednoho studenta, takže v tom určitě nejsi sama. Teď je to všechno náročné, protože nemůžeš jít do školy a vidět se s kamarády. Navíc už to všechno trvá hrozně dlouho. Už to ale vypadá, že byste se snad postupně mohli vracet do škol, tak doufejme, že to tak v brzké době opravdu bude a aspoň něco se vrátí alespoň trochu do normálu.

Chtěla bych ti moc doporučit, aby sis každý den našla chvilku času na to, co tě baví a dělá ti radost. V téhle době se může zdát, že spousta věcí za moc nestojí, ale pořád tady jsou různé maličkost, které nás těší a dokážou nám zvednout náladu. Udělej si chvilku pro sebe, pusť si oblíbenou hudbu, zatancuj si, něco si něco přečti (ale něco, co není do školy), kresli si nebo dělej cokoliv, co ti dělá radost. Je potřeba si hledat takové malé, veselé chvilky, abychom se odreagovali a připomněli si, že je tu pořád spousta věcí, které jsou fajn.

Také je možnost se každý večer na chvilku zastavit a sepsat si, co se ti ten den líbilo a co tě bavilo. Ze začátku stačí třeba jedna, dvě maličkosti. Že byla legrace na online hodine, že jste brali něco zajímavého, že sis psala s kamarádkou... Časem se ti podaří nacházet těch věcí víc a víc.

Pokud jde o setkávání s kamarády, tak určitě využívejte aspoň možnost vidět se přes videochat. Domluvte se, zavolejte si a proberte, co je nového. Vím, že to stoprocentně osobní setkání nenahradí, ale je to v současné situaci super možnost, jak zůstávat v kontaktu.

Chodíš ven? Teď není moc příležitostí někam vyrazit, ale být pořád doma taky není úplně ideální. Jako takovou skvělou alternativu vidím zachumlat se do něčeho teplého, vzít si roušku a vyrazit ven na procházku. Aspoň na chvilku. Pobyt na čerstvém vzduchu a změna prostředí taky umí udělat divy.

Máš ve svém okolí někoho, s kým by sis mohla o svých pocitech popovídat? Třeba rodiče. Hodně pomáhá, když se můžeme svěřit někomu ve svém okolí a můžeme za ním přijít, když je nám zrovna smutno a tak. Další možností je obrátit se ve škole třeba na třídního učitele, výchovného poradce nebo školního psychologa, a popovídat si s ním. Ve škole by měli být připravení na to, že někteří tuto situaci neprožívají zrovna s nadšením, a mohli by ti pomoct vymyslet, jak postupovat ve tvé konkrétní situaci. A někdy pomůže i samotné popovídání si s někým.

Kdybys potřebovala, klidně napiš zase nám. Nejsi jediná, kdo nám kvůli tomuhle psal a my víme, jak moc je pro vás tohle období těžké, takže jsme tu :) Moc na tebe myslím! Martina

Ahoj Helčo,

zapomínání někdy není snadné, hlavně když je to něco, co nás trápí. Ale jde to. Určitě ti doporučuju zpověď, pokud jsi ještě nebyla, abys věděla, že ti odpustil Bůh, a to je to nejvíc. Ty sama se pak soustřeď na jiné věci a zkus se k tomu už moc nevracet. Postupně to bude slábnout a slábnout. Věnuj se nějakým aktivitám, co tě baví, buď kreativní, zkus něco nového, komunikuj s lidmi, které máš ráda... Je spousta skvělých věcí, co můžeš dělat, tak se zaměř na to, co je dobré ve tvém životě.

A kdybys ještě potřebovala, tak nám klidně zase napiš :) Martina

Milá Lízo,

díky za důvěru. Chápu, že je tohle citlivé téma, takže se o něm stydíš mluvit. Je to pro tebe změna a naprosto nová zkušenost, tvé tělo se mění a dospíváš. Chtěla bych ti říct, že menstruace je naprosto normální a přirozená věc v životě ženy. I tvoje maminka ji jednou dostala poprvé. Správně ti přijde, že bys to měla říct mamince. Už jenom z praktického hlediska si potřebuješ minimálně koupit vložky nebo maminka potřebuje vědět, že jich má koupit víc, aby bylo dost pro vás obě. Maminka ti taky může dát různé tipy, jak to zvládnout atd.

Moc bych tě chtěla povzbudit, aby ses nebála s maminkou si promluvit. Najdi si nějakou vhodnou chvíli, kdy budete sami dvě a budete si moc v klidu popovídat a nebudeš se muset stydět, že vás slyší tatínek nebo brácha. Můžeš třeba začít tím: "Mamko, chtěla bych si s tebou o něčem popovídat, můžeš jít chvilku ke mně do pokoje?" Třeba si můžete i uvařit čaj, dát si něco sladkého a udělat si spolu takovou hezkou chvilku. Pak řekni mamince, kdy jsi mensturaci dostala a že chceš, aby to věděla. Neboj se jí svěřit s tím, že ses jí to styděla říct dřív. Můžete si popovídat i o tom, jaké vložky používat. Maminka ti dá určitě nějaká doporučení, protože už má zkušenosti. Na trhnu jich je spousta a možná ti budou vyhovovat nějaké jiné, než ty, co používá maminka.

Myslím na tebe, všechno to zvládneš :) Kdybys ještě něco potřebovala, můžeš mám zase napsat. Martina

Milá Katarin,

díky za tvůj dotaz. Je moc hezké mít nějaký sen. Píšeš, že si myslíš, že by to byla ztráta času a že se teď netočí. Je pravda, že v tohle chvíli situace okolo koronaviru některým profesím obzvlášť nepřeje, ale všichni doufáme a snažíme se, aby bylo všechno zase co možná nejvíc normální. Takže věřím tomu, že se zase točit bude :)

Okolo filmu existuje spousta profesí, ne jenom herci. Třeba právě, jak říkáš, scénáristka. Ta píše scénář, tedy vytváří, co se ve filmu bude dít a říkat. Taky réžisérka, ta zase řídí natáčení (popř. interpretaci v divadle), aby z díla vznikl jednotný celek. Producentky se pak zase starají o finanční a propagační stránku, řídí výrobu atd. Je ale spoustu dalších profesí, kameramani, zvukaři, kostymní výtvarníci... Moc doporučuju koukat se na různé Film o filmu, tam se dozvíš spoustu věcí z natáčení a uděláš si představu o tom, jak to chodí. Čti si také různé rozhovory s lidmi od filmu, tam také zjistíš spoustu věcí, které ti pomůžou se rozhodnout, jestli by něco z toho bylo pro tebe, nebo se zkusíš vydat úplně jinou cestou.

Je pravda, že herectví i práce okolo filmu není snadná, hodně je to o štěstí, ne každému se podaří uchytit. Dovedu si představit, že rodiče mají strach, jestli tě povolání herečky uživí, jestli nebudeš muset natáčet nějaké problematické scény... Je to z jejich strany dost pochopitelné. Chodíš (když je to zrovna možné) někam do dramaťáku, i to je skvělá příležitost, jak si to všechno vyzkoušet a zjistit, jestli se do toho pustíš. Zároveň se ale poohlédni i po jiných profesích, které by tě mohly bavit a třeba nebudou tolik s filmem souviset. Víš, můžeš být herečka, hrát u vás v divadle (u ochotníků atd.), občas zaskočit jako komparz ve filmu a tak dělat, co tě bude bavit. Zároveň tvým hlavním povoláním, co tě bude živit, může být něco naprosto jiného (a taky tě to bude bavit) a z herectví bude moc krásný koníček.

Myslím na tebe a držím palce, abys brzy přišla na to, jakou cestou se v životě vydáš :) Martina