Milá Taťáno,

moc díky za tvůj dotaz a za důvěru. Píšeš, že tě rodiče celý život vedli k určitému studiu, ale ty jsi zjistila, že to nakonec nebude to pravé pro tebe, a teď řešíš, jak se zachovat, aby jsi neublížila rodičům.

V první řadě bych tě chtěla uklidnit tím, že to, co řešíš, není nijak neobvyklé a stává se to. Spousta studentů jde studovat nějaký obor, o kterém si myslí, že je bude bavit a bude pro ně ten pravý, ale v průběhu studia zjistí, že to není ono, že měli trochu jinou představu atd. Já osobně mám spoustu kamarádů a spolužáků z výšky, kteří změnili obor studia, protože se napoprvé úplně netrefili, a nakonec dělají něco, co je moc baví. Jsou i lidé, kteří nastoupili do práce (nebo tam už nějakou dobu pracovali), a pak zjistili, že je to moc nebaví, a nakonec jdou pracovat třeba do úplně jiného oboru. Není tedy nic špatného rozhodnout se udělat nějakou takovou zásadní změnu. Jenom je potřeba o tom popřemýšlet a zvážit všechna pro a proti, aby se pak nestalo, že člověk každý rok mění studijní obor nebo práci a nikdy nic nedotáhne do konce.

Co se týče toho, jak o tom s rodiči mluvit, moc doporučuju najít nějakou vhodnou chvilku, kdy budete mít klid si popovídat. Popros třeba rodiče, jestli by si s tebou mohli sednout v kuchyni nebo v obýváku, že by sis s nimi chtěla popovídat. Uvařte si klidně kávu, čaj, dejte si nějakou sušenku či buchtu. (Já jsem takhle s rodiči vždycky mluvila v neděli po obědě, protože to měli čas a u kávy a něčeho sladkého měli i dobrou náladu :D)

Máš obavy, že se tvoje rozhodnutí nebude rodičům líbit. Je dost pravděpodobné, že pro ně tato informace bude v první chvíli šok a možná budeš z jejich strany cítit nějaké zklamání. Přece jen počítají s tím, že budeš pokračovat ve studiu a pak budeš vykonávat povolání, na které se připravuješ. Nezlob se na ně, pokud zareagují tím, že budou naštvaní, zklamaní. Je to jejich první reakce. I oni potřebují čas o tom přemýšlet a získat trochu odstup.

Začni třeba tím, že poslední dobou nejsi ve škole úplně spokojená a děsí tě představa, že by ses měla tomu oboru věnovat celý život, a tak jsi přemýšlela, že by bylo možná lepší, kdybys změnila školu, a chceš to s rodiči probrat, protože si vážíš jejich názoru a jejich podpory při studiu. Je fajn trochu se na ten rozhovor připravit, sepsat si různá pro a proti změny oboru, pro a proti toho, když se rozhodneš zůstat... Možná to nebude jen na jeden rozhovor, ale bude třeba to nechat chvíli "uležet" a pak se k tomu s rodiči vrátit. (Abys měla dost času na rozmyšlenou a zároveň nepřišla o rok, kdy budeš studovat, je možnost podat si na nový obor přihlášku, protože termíny bývají do února, a pak tam případně nenastoupit, pokud by ses rozhodla zůstat tam, kde jsi.)

Píšeš, že si pro tebe rodiče tento obor vysnili a přemlouvali tě k tomu. Rodiče občas mají představu, co by jejich děti měli v životě dělat. Většinou je to snaha poskytnout dětem dobré vzdělání a tím pádem šanci na dobrou práci, pěkný plat atd. (Mnohdy jsou to věci, které rodiče sami v životě moc neměli, tak je chtějí dopřát aspoň svým dětem.) Ze strany rodičů v tom není žádný špatný úmysl, ale někdy se prostě jejich představa nenaplní. Mluvte i o tom, proč tolik chtějí, abys studovala zrovna tento obor.

Také je potřeba zvážit, jak dlouho tyto pocity trvají. Jsou dlouhodobějšího rázu, nebo jde spíš o krátkodobou záležitost? Studium na vysoké škole je náročné, takže nastávají okamžiky, kdy to studenty občas opravdu nebaví a chtějí studium ukončit. Někdy to třeba po zkouškovém nebo během praxe odezní, někdy je to ale opravdu poslední ztráta motivace k danému studiu. Moc proto doporučuju vzít si nějaký čas na rozmyšlenou.

Pokud jde o tvoje obavy, jestli to, že nedostuduješ tento obor, je z křesťanského hlediska projev neúcty k rodičům, tak bych tě chtěla uklidnit, že není. Podle toho, co píšeš, si svých rodičům vážíš opravdu hodně. Seš jsi vědoma toho, že tě podporují při studiu a poskytují ti zázemí, a to je důležité. Velká část studentů to totiž bere jako samozřejmost. Není nic neuctivého na tom mít jiný názor než tvoji rodiče. To se prostě v některých věcech stává. Důležité je umět o tom mluvit v klidu, vyslechnout si názor druhých a respektovat, že si myslí něco jiného.

Na vysokých školách také existují různé druhy poradenství, ať už kariérní nebo psychologické. Podívej se, co přesně nabízí tvoje současná škola a zvaž, jestli bys je nezkusila požádat o nějakou konzultaci. Budou tam lidé, kteří mají zkušenosti s podobnými záležitostmi, co řešíš i ty. Mohli by ti pomoct vidět celou situaci zase z jiného úhlu a třeba tě přivést na něco, co tě ještě nenapadlo. Nemuselo by být špatné zkusit popřemýšlet o tom, že bys studium neukončila, ale zkusila ho přerušit a mohla se tak případně vrátit.

A nezapomínej na modlitbu. Svěř se Pánu, požádej ho pomoc při rozhodování i rozhovoru s rodiči.

Moc na tebe myslím a jelikož jsem nedávno řešila něco podobného (Odcházela jsem z doktorského studia a taky jsem měla hrozný strach z toho, že zklamu rodiče, ale nakonec to bylo v pohodě.), chápu, že teď prožíváš náročné období. Sama víš, že je to velké rozhodnutí, které ovlivní tvoji budoucnoust. Držím palce, aby ses dokázala správně rozhodnout a vyřešit danou situaci. Kdybys potřebovala, klidně zase napiš :) Martina

P.S.: Ještě jedna organizační a praktická věc. Možná to víš, ale pro jistotu ti to napíšu. Existuje standardní doba studia (U bakalářského studia jsou to tři roky plus jeden navíc, takže je ideální za čtyři roky vystudovat.), po jejímž vypršení student platí poplatky za studium. Do této doby ale se počítá i každé nedokončené studium. Pokud dobře počítám, v tvém případě by se tě tento poplatek týkal. Je to něco, co je potřeba vzít také na vědomí a zjistit si, jak vysoké jsou poplatky na tebou zvolené škole. Vysvětlené je to třeba tady, ale samozřejmě je potřeba najít si konkrétní školu.

Ahoj Marťo,

díky za zajímavý dotaz. Příkladem milosrdné lži může být třeba lékař, který vážně nemocnému či dokonce umírajícímu pacientovi neřekne, jak špatný je ve skutečnosti jeho stav. Za "milosrdenství" je v tomto případě považováno právě to, že špatné informace by nemocnému mohly ještě více přitížit.

I když by se mohlo zdát, že je milosrdná lež něco správného a povoleného, je potřeba říct, že i milosrdná lež je pořád lež. Je proto potřeba opravdu dobře přemýšlet a hledat způsoby, jak místo lži říct citlivě a s nadějí ve vhodný okamžik pravdu, i když je nepříjemná. Třeba v případě umírajícího pacienta je vhodnější říct pravdu, aby se nemocný stihl připravit na svůj odchod a přijmout svátosti, než mu lhát, že na tom není tak špatně.

Je to pro tebe takto pochopitelnější? :) Martina

Ahoj Ane,

v první řadě nás moc těší, že máš zájem pořídit si náš diář a knížku Přísně tajné :) Určitě je to něco na diskuzi s maminkou. Možná máš teď před Vánoci spoustu přání, tak co takhle si věci od nás přát až za vysvědčení, k narozeninám, svátku...? Oranžový diář máme ve dvou variantách: Oba jsou nedatované, ale Inspirativní začíná lednem a Studentský začíná zářím. Můžeš si tak později pořídit diář ve studentské verzi a zahájit s ním příští školní rok.

Kolem nás je k dostání spousta krásných věcí, které bychom moc rádi měli, ale občas je potřeba učit se trpělivosti, protože ne vždycky můžeme mít všechno hned. Takže doporučuju ještě se o tom pobavit s maminkou a najít nějaký kompromis, že by sis knížku a diář pořídila až později, nebo je ještě vyměnila za nějaké jiné přání. Neboj se, knížek i diářů máme na skladě pořád dost, takže určitě budou k dostání i příští rok :) Měj se krásně a přeji hezký advent. Martina

Ahoj L.,

díky za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Chápu, že situace, kterou prožíváš, pro tebe není vůbec snadná, a mrzí mě, že se ti něco takového děje. Situace, co popisuješ, by byla dost obtížná i bez rtěnky na košili. Z toho, co píšeš, tě trápí především stav domu, ve kterém žijete, a vztah tvých rodičů. Bohužel, oboje je něco, co ty ze své pozice třináctileté slečny jen těžko dokážeš ovlivnit. Zároveň jsou to ale docela zásadní věci, které ovlivňují to, jak se cítíš, takže je naprosto pochopitelné, že tě to trápí.

Píšeš, že bys chtěla, aby se rodiče rozvedli. To je bohužel něco, co ty sama neovlivníš. Je to rozhodnutí tvých rodičů a záleží na nich, v tomto případě asi především na mamince, jestli chce zůstat. Popisuješ důvody, proč podle tebe rozvod není možný a uvádíš především finance. Určitě budou existovat možnosti, jak i toto všechno vyřešit. Rozvod nikdy není snadná záležitost, ale existují různé organizace, které poskytují poradenství či pomoc v různých oblastech, ať už jde o odchod od partnera, který má třeba problémy s alkoholem nebo se například se dopouští domácího násilí, nebo o pomoc rodičům-samoživitelům. Pravděpodobně ani dům není napsaný jenom na tátu, ale na oba rodiče a je součástí společného jmění manželů, takže tvoje maminka teoreticky není úplně bez prostředků... To jsou ale všechno právnické věci a věci, které by musela řešit maminka, pokud by z manželství chtěla odejít. Jak už jsem říkala, je to její volba, nelze maminku do ničeho nutit. Ona sama ví, jak se v tom vztahu cítí, jestli a proč chce setrvat.

Co tedy můžeš udělat ty, aby? Asi nejzásadnější věc je to, jaký máte vztah s maminkou? Je-li to aspoň trochu možné, neboj se s maminkou mluvit o tom, jak se cítíš a co tě trápí, z čeho máš obavy. Ale neboj se s ní mluvit i o tom, co by sis přála - třeba vlastní pokoj. Předpokládám, že v domě asi máte nějaké další místnosti, jen nejsou úplně vhodné k bydlení - možná bude stačit jen vymalovat, natáhnout koberec a přestěhovat nábytek (zařizovat se dá postupně, aby to nebyla taková finanční zátěž) a s tím může pomoct třeba nějaký rodinný známý nebo strejda, dědeček... I skromě zařízený pokojíček by ti poskytl vlastní prostor a soukromí. Zkus probrat s maminkou, jaké jsou možnosti a jak po malých krůčcích budovat něco, co by ti pomohlo se doma cítit trochu lépe. Mohla by sis třeba něco z toho přát jako vánoční dárek?

Velmi zarážející je to, že si tě táta fotil ve spánku. Jak jsi to zjistila? Ví o tom maminka? Byl to ojedinělý případ, nebo máš podezření, že se to opakuje? Děje se i něco dalšího? To je určitě něco, co by maminka měla vědět, popřípadě to řešit dál. Takové věci by se určitě dít neměly.

Píšeš, že jsi zřejmě přemýšlela o zavolání na Linku bezpečí. V první řadě bych tě chtěla ujistit, že nemusíš mít výčitky, že bys svým zavolání tam neumožnila hovor někomu, kdo má větší problémy než ty. Samozřejmě, že existují lidé, kteří objektivně vzato mají problémy, které bychom mohli hodnotit jako "větší" než ty tvoje, to ovšem neznamená, že tvoje problémy nemají žádnou váhu. Problém je vždycky problém a na jeho velikosti nezáleží. Proto bych tě chtěla povzbudit, aby ses tam nebála zavolat v případě, že se budeš doma cítit ohrožená a podobně.

Možnosti, kam se obrátit jsou následující:

- Taková ta klasická bezplatná linka důvěry/bezpečí: https://www.linkabezpeci.cz/

- Modrá linka, co funguje na podobném principu, akorát volání není zdarma, ale podle tvého tarifu. A mají tam i chat nebo skype: https://www.modralinka.cz/

- Česká asociace pracovišť linek důvěry má seznam, kde jsou čísla na tyto linky pomoci podle krajů a měst, mohla by tam být větší šance se dovolat a popřípadě najít konkrétní řešení dostupné ve tvém okolí: https://www.capld.cz/linky-duvery-cr/

- Možností může být i Dětské krizové centrum: https://www.ditekrize.cz/

- Pro případ domácího násilí (Neznamená to jen fyzické násilí, ale i psychické.) existuje organizace Bílý kruh bezpečí: https://www.bkb.cz/

Vím, že pravděpodobně hledáš spíš nějakou anonymní pomoc, protože máš strach, že by k vám někdo poslal sociálku, ale chci, abys věděla, že je možnost obrátit se i na někoho ve svém okolí: širší rodina, popřípadě někdo ve škole (třídní učitel, školní psycholog, výchovný poradce, učitel, kterému důvěřuješ...), může to být i kněz, katechtka, vedoucí nějakého kroužku... Popřemýšlej, ke komu máš ve svém okolí důvěru.

A klidně zase napiš nám, jestli se budeš potřebovat svěřit a něco spolu vymyslíme :) Přeji krásný advent! Martina

Ahoj Lůďo,

díky za dotaz. Ptáš se, jestli máš říct tatínkovi, že jsi porušila slib. Opravdu záleží na tobě. Na jednu stranu není nutné tatinkovi něco říkat, když jsi situaci napravila a uvědomuješ si svou chybu. Důležité je ale do budoucna dodržovat to, co máte s rodiči domluvené. Na druhou stranu se zdá, že je to asi něco, co tě hodně trápí, když se nás na to ptáš. V takovém případě se neboj tatínkovi svěřit a promluvit si s ním o tom, že tě to mrzí a tak.

Je moc fajn, že máte s rodiči nastavená nějaká pravidla. Není nic špatného na tom mít sociální sítě, ale je potřeba chovat se na nich zodpovědně a umět rozlišit, co je pro tebe vhodné a bezpečné. Určitě se s rodiči bavte o tom, co na internetu děláš, co tě tam zajímá atd. Martina

Ahoj Lenko,

v tomhle případě asi pomůže jenom hledat a hledat, dokud nenarazíš na kroužek, který tě bude bavit a bude pro tebe dostupný. Není třeba ve vašem okolí nějaké jiné město/vesnice, kde probíhají kroužky, kam by tě mohl někdo odvézt, nebo bys tam mohla dojet autobudes/vlakem?

Další možnost je zkusit požádat nějakého provozovatele kroužků (třeba Domov mládeže nebo školu), jestli by nechtěli otevřít nějaký další kroužek, který by se týkal toho, co tě baví.

Moc držím palce, ať najdeš něco, co tě bude bavit :) Martina

Ahoj Májo,

díky za zajímavý dotaz.

Začnu asi tím, že lhaní není správná věc a ty to víš. Na druhou stranu chápu, že ses možná necítila na to, abys tohle téma probírala s rodiči cestou autem. Co kdyby sis s rodiči (nebo třeba jenom s maminkou) teď v klidu sedla, řekla jim o Instagramu a probrali jste spolu, proč sis ho založila, co na něm chceš dělat, koho sledovat, že víš, jak je důležité dbát o své bezpečí na internetu apod.? Najdi si nějakou vhodnou chvíli, kdy budete mít prostor si promluvit a nikdo vás nebude rušit. Klidně rodičům ukaž, jak to na Instagramu vypadá, koho sleduješ a co tě tam zajímá, aby věděli, co tam děláš.

Sociální sítě se staly běžnou součástí života většiny lidí. Mohou nám přinést mnoho dobrého, protože na nich můžeme udržovat kontakt s přáteli a s rodinou, když se zrovna nemůžeme vidět osobně, můžeme sledovat různé zajímavé účty, ze kterých se dozvíme něco nového... Zároveň ale mají sociální sítě spoustu negativních efektů, na které nesmíme zapomínat. V první řadě na nich velmi snadno promarníme spoustu času a ze sociálních sítích se rychle stanou žrouti našeho času, který bychom mohli využívat jinak. Na sociálních sítích se k nám mohou dostat cizí lidé, kteří nám mohou různým způsobem ublížit, proto je důležité s cizími lidmi nenavazovat kontakt. Je totiž snadné se na sociálních sítích za někoho vydávat. Také je potřeba dávat pozor, co sdílíme, abychom o sobě neprozradili něco, co mohou druzí zneužít, apod.

Chválím, že máš účet soukromý. Zřejmě si uvědomuješ, že je potřeba dbát na sociálních sítích na vlastní bezpečí. Jen je potřeba nezapomínat na to, že i když máš účet soukromý, mohou se tvoje příspěvky objevit jinde, protože je někdo z tvých sledujících nasdílí někam jinam nebo je někomu ukáže. Soukromý účet tedy neznamená, že můžeš sdílet cokoliv. I tady je potřeba dbát na to, abys nezveřejňovala osobní údaje, příliš citlivé informace apod.

Také je potřeba zvážit, koho chceš na Instagramu sledovat ještě kromě tvých kamarádů. Existuje spousta zajímavých účtů a influencerů, ale stejně tak existuje i spousta účtů, které šíří nevhodné, sprosté nebo lživé informace. Moc doporučuju se vždycky zamyslet nad tím, koho budeš sledovat a jestli účet sdílí věci, které jsou v pořádku.

Trochu mě zaráží, že píšeš, že jsi na Instagramu klidně celý den, dokud tě nezačně bolet hlava. Tolik času strávených na sociálních sítích určitě není v pořádku. Co celou tu dobu na Instagramu děláš? Nešel by tento čas využít nějak smysluplněji? Nezapomínej kvůli sociálním sítím na tvoje koníčky a kamarády. Člověk se totiž snadno stane otrokem sociálních sítí, protože nabízejí lákavou a nenáročnou zábavu, která nevyžaduje žádnou aktivitu - jenom projíždíme obrázky, které nám toho většinou moc nedají, a najednou jsme promarnili několik hodin, ani nevíme jak. Dávej si na to prosím pozor, stanov si limit, jak dlouho budeš na mobilu, a věnuj se i ostatním aktivitám. (Existují aplikace, které ti měří čas strávený na mobilu a na jednotlivých aplikacích a dokonce si tam můžeš nastavit, aby tě to po určitém času v nějaké aplikaci upozornilo, že jsi tam moc dlouho.)

Martina

Milá Terezie,

jsi moc hodná, že máš o svoji sestru strach a chtěla bys jí pomoc. Anorexie je závažná nemoc, která vyžaduje podporu rodiny, tak je moc super, že se sestře snažíte všichni pomoct.

Napadá mě, že by možná bylo nejlepší zeptat se jejího lékaře, jak s ní o těchto věcech mluvit. Někdy je totiž lepší mlčet a zbytečně na jídlo sestru neupozorňovat. Na druhou stranu je opravdu potřeba, aby se najedla. Doktor by vám mohl poradit, jak konkrétně v tomhle případě postupovat, protože každý vyžaduje něco jiného.

Pokud neznáte, tak moc doporučuju poradnu Anabell na http://www.anabell.cz/ Tam byste taky mohli najít spoustu rad, jak sestře pomoci.

V životě tvé sestry se teď nejspíš všechno točí okolo jídla. Je proto super zaměřovat se i na jiné věci. Můžete spolu něco podniknout, pustit si film, vyrazit na výlet, něco kreativně tvořit... I to je forma podpory, kterou svojí sestře můžeš poskytnout.

Moc na vás myslím a držím palce! :) Martina

Ahoj, třeba podle tohoto návodu: https://support.google.com/youtube/answer/55759?hl=cs#zippy=%2Ctrval%C3%A9-smaz%C3%A1n%C3%AD-kan%C3%A1lu

V případě podobných dotazů prosíme nejdříve zkusit použít internetový vyhledávač, kde se dají najít návody snad na cokoliv. Ušetří nám to práci v redakci, protože jinak musíme jít my, najít požadovaný návod a dát ho sem. Děkujeme za pochopení. Redakce.

Ahoj Jančo,

díky za tvůj dotaz. Je super, že ti není jedno, jaký vztah má tvoje mamka s bráchou a chtěla bys jim pomoct. Hned na začátek je potřeba říct, že je to jejich vzájemný vztah, takže ty sama ze své pozice nemáš moc velkou moc něco nějak radikálně změnit. To ale neznamená, že jim nemůžeš být alespoň oporou.

Nepíšeš, kolik přesně bráchovi je, ale jelikož je starší, tak předpokládám, že už je v nějakém tom věku, kdy je v pubertě. Každý ji prožívá jinak, ale často je to docela náročné období. Určitě je potřeba hodně trpělivosti, hlavně teď, když nikam nemůžeme a jsme kvůli pandemii zavření doma, což celou situaci ztěžuje.

Ty znáš bráchu, tak nebylo by možné mu třeba občas v klidu říct: "Mamku mrzí, že jsi na ni křičel a hádal se s ní. Nechtěl by sis s ní o tom příště promluvit raději v klidu?" Nemá smysl, abys bráchovi promlouvala nějak víc do duše, to by se stejně nesetkalo s úspěchem. Taky můžeš třeba zkusit navrhnout, že se domluvíte a na nějaké ty domácí práce, kvůli kterým se hádáte a jsou neoblíbené, si uděláte rozpis, kdo co kdy dělá, abyste se vystřídali. Když to bude napsané na papíře, brácha uvidí, že se zapojujete stejně.

Když je to možné, zeptej se tu a tam bráchy, jak se má, jestli něco nepotřebuje, dej mu najevo, že ti na něm záleží, aby si nepřipadal odstrčený a ještě víc se rodině nevzdaloval. Mamku se snaž podpořit, aby se při komunikaci s tvým bráchou snažila být co nejvíc v klidu

To, že se teď o bráchu bojíš, jak to bude zvládat, až se odstěhuje, je hezké. Chtěla bych tě uklidnit, že do té doby brácha ještě dospěje, získá zkušenosti a okolnosti ho tak nějak donutí, aby se o sebe postaral. Takže věřím, že to brácha s vaší pomocí všechno zvládne.

Myslím na tebe a přeju hodně trpělivosti. Užij si prázdniny a Velikonoce! Martina