Mezi všeobecně oblíbené oblečení patří bezesporu džíny. Bez nich ani ránu! Dobře to vystihla herečka Cameron Diaz: „Jsem jako každá jiná žena: skříně plné oblečení, ale nic na sebe. Tak nosím džíny.” Co všechno se ale za nimi skrývá?
U zrodu dnes asi nejpopulárnějších kalhot stáli dva pánové – obchodník Levi Strauss původem z Bavorska a krejčí Jacob Davis původem z Lotyšska, oba žili v Americe.
Levis Strauss obchodoval mimo jiné s textilními látkami a pevné našedlé plátno si v jeho obchodě pravidelně kupoval Jacob Davis, který z něj šil plachty na auta a stany. Právě za ním v roce 1870 přišla zákaznice s prosbou, aby jí ušil pro muže levné a hlavně pevné kalhoty. Jacob kalhoty ušil a aby kapsy hodně vydržely, připevnil jejich horní okraje nýtky a kapsy ještě zpevnil stehem. A babičky našich riflí byly na světě! Kalhoty měly okamžitý úspěch, zájemců o ně stále přibývalo a brzy je začali napodobovat i ostatní krejčí. Jacob Davis se bál, že mu někdo jeho nápad ukradne, ale neměl potřebných 68 dolarů na to, aby si své kalhoty nechal patentovat. Proto se o svůj nápad podělil s obchodníkem Levi Straussem, který jím byl nadšen, a společně jim byl patent uznán 20. května. 1873. Tenhle den by mohly džíny slavit narozeniny. To už se kalhoty šily převážně z modrého denimu (rifloviny), který byl tradičním materiálem pro výrobu velmi odolných pracovních oděvů.
Pánové společně založili továrnu a do roku 1890 byla společnost Levi Strauss & Co. jediným výrobcem riflí, tzv. „levisek”.
Jak takové kalhoty, tehdy nazývané „pasové montérky”, vypadaly? Byly ušity z modrého denimu, měly jednu zadní kapsu, obloukově prošitou, hodinkovou kapsu, sedlový řemen, knoflíky na šle (standardní výbava tehdejších pánských kalhot) a nýty na horním rohu kapes a v rozkroku. Zapínání bylo vpředu na knoflíky. V roce 1886 byla poprvé použita kožená nášivka dvou koní, kteří se marně snaží džíny Levis roztrhnout. Jejím cílem bylo ukázat pevnost kalhot. Po vypršení ochranného patentu se výrobou džín začalo zabývat mnoho dalších oděvních firem. Dnes existuje několik desítek značkových výrobců. České džíny značky William & Delvin šije OP Prostějov.
Během první poloviny 20. století byly džíny převážně pracovním oděvem, který stále více získával na oblibě nejen mezi zlatokopy, námořníky či pracovníky v továrnách, ale i mezi kovboji.
Roku 1948 byly poprvé vyrobeny džíny v Evropě. O pět let později byly v Evropě ušity první džíny pro ženy, jmenovaly se „Girls-Camping-Hose” a zip měly cudně umístěn na straně. I na pánských kalhotách začaly zipy postupně nahrazovat knoflíky.
Věhlas Levi’s® džínám a všeobecně kalhotám z denimu přinesla 50. léta. Džíny byly symbolem rebelství a vzpoury mladé generace. V negativním světle je proslavil film Frajer Luke, kde moc slušely Paulu Newmanovi, tehdejšímu lamači dívčích srdcí, nebo Rebel bez příčiny (James Dean – idol všech rebelů). Obraz denimového oděvu „mladistvých zločinců” ve filmech a v televizi vedl mnoho ředitelů škol k zákazu nošení džín ve škole, protože se obávali, že pouhé jejich nošení by mohlo způsobit rebelství proti autoritám. Přesto nikdo nemohl zastavit stále rostoucí poptávku po džínách. V roce 1958 jeden novinový článek oznamoval, že,… „asi 90 % amerických mladíků nosí džíny všude, kromě postele a kostela”.
Během komunizmu bylo mezi českou mládeží nošení „západních” džín symbolem odporu proti režimu. K dostání byly jen v Tuzexu na zvláštní poukázky, „bony”. Kdo ze studentů by se odvážil nosit do školy džíny v kombinaci třeba s hipie halenou a typickými korálky, mohl být ze školy vyloučen za oblékání nevyhovující socialistické morálce.
V češtině existují nejméně tři názvy pro denimové kalhoty: džíny, texasky a rifle. Nejstarší pojmenování – džíny – pravděpodobně souvisí s italským městem Janov (Genova), kde se vyráběly hrubé bavlněné kalhoty na způsob dnešních džín. Tento název (jeans) se běžně používá v anglicky mluvících zemích. Slovo texasky zase odkazuje na dobu, kdy byly džíny oblečením kovbojů. Rifle jsou nejmladším označením. Šlo o italskou značku, která byla v komunistickém Československu dostupnější než legendární levisky.
K výrobě jedněch džín je třeba až 100 postupných kroků. Poté, co je denim podle příslušných pravidel nastříhán, dostává každý kus své označení a popis a postupuje dále do výroby. Některé části kalhot musí být předpřipraveny – prošívají se zadní kapsy, připravují poutka na pásek apod. Samotné šití je do detailu promyšlené a sladěné. Velmi důležitá je konečná úprava, která je ovlivněna módními trendy. Ušité kalhoty putují do prádelny, kde několik hodin probíhá jejich další zpracování. Praní má několikerý význam. Dělá materiál měkčí, zesvětluje a švy dostávají svůj typický vymytý a autentický vzhled. Podle různých druhů praní jsou pak džíny světlé, tmavé, plísňové apod. V konečné fázi jsou vymáchány, změkčeny a vyžehleny.
Podle střihu rozlišujeme několik základních druhů džín.
Jde o nejstarší typ džín. Nohavice mají od stehen až po kotníky stejný obvod. Vyrábí se v dámské i pánské variantě. Klasický a nestárnoucí střih lichotí prakticky všem typům postav a patří mezi nejoblíbenější.
Jsou typické svou úzkou partií pasu a stehen a velice širokými nohavicemi od kolen až po dolní okraj. Střih je následkem vlny hippie konce 60. let. Šlo o první velkou změnou stylu, která byla podmíněna především módou a ne funkčností. Střih měl odrážet svobodomyslnost mladých lidí. Nosili je muži i ženy, nejčastěji v kombinaci s volnými a pestrobarevnými tunikami. Dnes jde především o dámský střih.
Jedná se o typický střih džín od konce 70. let. Obepínají tělo jako druhá kůže. Protože bývají u kotníků velmi úzké, jsou někdy nohavice pro snadnější oblékání opatřeny uzávěry (např. zipy). V poslední době jsou opět velmi oblíbené. Vyžadují však velmi štíhlou postavu s menšími boky a nejlépe vypadají v kombinaci s vysokými podpatky či kozačkami.
Tento typ džín začal být velice populární v 80. letech. Nejširší část je v oblasti boků, od kterých se postupně zužují ke kotníkům.
Velmi pohodlné džíny, které se většinou nosí pod pasem. Tento styl vznikl teprve v 90. letech, kdy se stal velmi oblíbeným u hip hopperů a snowboardistů. Často bývají doplněny výraznými kapsami. Dnes se vyrábí modely také pro ženy.
Zpracováno podle bakalářské práce Pavlíny Hrbáčové (časopis IN!dívčí svět)
Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.