Ahoj Katrino, díky za dotaz. Je sice teprve srpen, ale je vidět, že škola už se pomaličku blíží:)...Chápu, že jsi naštvaná, že při "rozesazování" ve třídě jste byly zrovna s kamarádkou na táboře, ale to se stává. O prázdninách je dost těžké vybrat jeden den, kdy by byli všichni doma. Možná příště bude dobré určit si datum hned koncem června, abyste všichni věděli, kdy to bude a mohli se podle toho zařídit (např. poprosit ty druhé kamarádky, aby zapsaly i vás dvě). Píšeš, že chcete celá vaše holčičí parta sedět pohromadě za sebou a vypadá to, že to nevyjde. Chápu i vaši paní učitelku třídní. Jak by vás měla "rozsoudit?" Pamatuju si, že i my jsme chtěli všichni sedět nejlépe v posledních lavicích, ale ať se nám to líbilo nebo ne, posledních lavic bylo pár, a někdo prostě musel sedět i v těch ostatních. První lavice se na první pohled zdá to nejhorší místo vůbec, ale ono to tak úplně není. Zkusím napsat pár předností: Nutí tě to, ať chceš nebo nechceš, dávat větší pozor v hodinách (potom se možná krátí doba učení, protože si toho hodně pamatuješ ze školy), bavení se sousedkou si necháváte až na přestávku a tím pádem nehrozí tolik poznámek, nikdo tě nerozptyluje, tak se ti líp soustředíš a možná by se ještě nějaká ta pluska našla:)...Asi se budete muset smířit s tím, že nebudete sedět všichni  pohromadě, ale možná vás to nebude aspoň svádět k povídání v hodinách atd...A spoustu nejrůznějších dobrodružství si můžete užít po škole  a popovídat si o přestávce nebo cestou ze školy. Někdy člověk musí přijmout věci, tak jak jsou a tím se učí i do dalšího života... Představ si, kdyby všichni spolužáci chtěli sedět např. v zadních lavicích, nebo všichni kamarádi jenom spolu nebo za sebou, to byste se asi nikdy nezačali učit, protože by bylo nemožné udělat nějaký zasedací pořádek. Někdy je důležité věci přijmout a a smířit se s nimi. A kdo ví, možná najdete tolik kladů v přední lavici, že příští rok už nebudete chtít jinam... Krásný zbytek prázdnin. M.

Ahoj Adélo, díky za dotaz. To tě musíme zklamat, protože o ničem takovém nevíme. Je sice pravda, že např. Salesiáni vysílají dobrovolníky do různých zemí světa, ale to není brigáda, ale dobrovolnická akce na delší dobu, pokud by ses o to zajímala, mrkni na salesiánské stránky. Co se týká brigády, možná by bylo dobré zeptat se přímo u vás ve škole, jestli nemají vaši vyučující nějaké dobré a ověřené kontakty. A chystáš se sama nebo s nějakou kamarádkou?  Když člověk jede sám, naučí se víc mluvit, protože ho to donutí:)... na druhé straně ve dvou je větší klid a pohoda, protože se člověk necítí tak sám a má ve druhém oporu. Přejeme ti, ať ti brigáda vyjde podle tvých představ, ať už je kdekoliv. Měj se hezky. M.

Ahoj čtenářko, díky za dotaz. Na začátek bych tě chtěla ujistit, že rozhodně nejsi sama, kdo prožívá podobné pocity. Zvlášť ve věku dospívání je pro nás holky (ale i kluky) těžké získat sebevědomí, protože nám všichni připadají hezčí a lepší než my sami a ti ostatní umí všechno nejlíp, že? Ale tak to není.:) Jsi jedinečná a originální a bylas "naplánovaná" právě taková, jaká jsi. Na tobě je teď důležitý úkol: Objevit svoji krásu, talenty a svoje schopnosti a naučit se za ně být i vděčná. Občas radím děvčatům s podobným trápením: Každé ráno, když se podíváš do zrcadla, řekni si v duchu "Pane, děkuji ti, žes mě tady chtěl takovou, jaká jsem. Prosím, uč mě mít se ráda." I když to ze začátku třeba nebude jednoduché, snaž se vytrvat. A uvidíš, že to bude lepší a lepší:)... A bezva článek  o trémě vyšel před nějakou dobou v našem časopise a později i na webu. Mrkni, jsou tam dobré rady, jak na trému, jak na to, když se něčeho bojíš.... http://www.in.cz/clanky/skola/strasak-trema-itc.htm  Hezký den. M.

Ahoj Katie, díky za dotaz i důvěru k nám. Píšeš, žes bydlela v Anglii 11 let, teď jsi tady v Česku a spousta věcí je jinak, holkám ve třídě se zdá, že jsi jiná, protože např. piješ čaj s mlékem, některé tvoje práci z češtiny nemáš oznámkované atd. Chápu tě a rozumím ti a na druhé straně trošku chápu i ty tvé spolužačky.:) Hned vysvětlím. Tys přijela z jiné země, kde jsou i jiné zvyky a hlavně jiný jazyk, a máš teď spoustu práce se všechno to nové, co tady u nás je jiné, jak bylo v Anglii, naučit a pochopit. Nejsem si ale jistá, jestli tohle všechno ví a chápou i tvoje spolužačky. Jestli prostě jenom nevidí neoznámkovaný úkol z češtiny atd. a nedovedou si představit, co to pro tebe znamená ocitnout se někde úplně jinde, v jiném prostředí. Nebylo by možné domluvit se s paní učitelkou třídní, vysvětlit jí co a jak a poprosit ji, jestli by si o tom s vámi všemi někdy nepopovídala? Některé věci bereme všichni tak nějak samozřejmě, a teprve potom, když nám něco chybí nebo je něco trošičku jinak, tak jsme schopni se na to i jinak dívat. Většina neporozumění je spíše z nedorozumění, z nepochopení, ze špatné komunikace. Možná by stálo za to to změnit. Možná i taková tvá prezentaci o místě, kde jsi vyrůstala, o zvycích v tamní škole, o oblíbeném jídle a třeba i o tom čaji s mlékem by tvým spolužačkám hodně věcí ozřejmila a spoustu věcí by i takto mohly pochopit. V redakci držíme palce a věříme, že se věci vyřeší a budeš i u nás v Česku spokojená a šťastná! M.

Ahoj, díky za dotaz. Je fajn, že víš, jak píšeš, že je to horoskop a že to není pravda. Od toho bychom se mohli v této odpovědi odpíchnout.:) Horoskopy jsou nesmysly a je dokázané, že nefungují. Člověk si v nich najde to, co tam chce vidět, pak se s tím ztotožňuje a věří tomu a úplně zbytečně se trápí... Každý člověk má svoje kladné i záporné vlastnosti. Souhlasíš? A je dobře, když se snaží ty horší vlastnosti vylepšovat. A je na každém, jestli to dělá nebo ne, jestli se snaží, protože každá snaha se počítá, každá! Příklad ze školy: můžeš se rozhodnout, jestli se na své spolužáky usmíváš nebo mračíš, jestli někomu poradíš nebo ne, jestli se někomu posmíváš nebo se ho zastaneš, jestli někoho s úsměvem pozdravíš, nebo si ho nevšímáš, jestli.... Takových jestli je každý den fůra a nejenom ve škole, ale v životě každého z nás. A někdy jsou dny super, kdy se všechno daří a ani se nenaděješ a je večer a můžeš jít spokojeně spát a někdy jsou dny těžké a dají jednomu pořádně zabrat. Jestli chceš, můžeš si přečíst tento článek z našeho webu, je tam pár tipů, jak se stát bezva parťákem/parťačkou ve škole i jinde. A není to úplně zadarmo, to je jasné. Chce to odříkání a pevnou vůli, ale pak to stojí za to. Moc bych ti přála,aby ses dokázala správně rozhodovat a byla spokojená a šťastná. Hezký den. M.

A tady je ten článek:https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Ahoj eeee.:) Díky za dotaz. Úplně na začátku moc doporučuju přečíst listopadový IN, str. 14-15, název článku: Abych byla oblíbená, (NE)musím... Je tam spousta dobrých nápadů a vychytávek, jak na to. Chápu, že je ti smutno a chtěla by ses zapojit ve třídě, mít partu kamarádů nebo spolužáků. Víš, asi neexistuje žádný 100% návod, jak být oblíbená, ale existují pravidla, která se vyplatí dělat. Moc hezky je to popsané např. v tomto článku na webu: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm Jasně, že to není o tom, že někdo mávne kouzelnou hůlkou a stane se oblíbeným. Je to práce na sobě, někdy pořádná makačka, ale myslím, že stojí za to. K těm šesti klíčům na webu bych přidala ještě dobrou komunikaci. Může se stát, že jeden řekne něco, druhý to špatně pochopí a problém je na světě. A když se neřeší, tak přetrvává a trápí se tím obě strany. Možná by stálo za to si s kamarádkou, (které jak píšeš, závidíš její povahu) zkusit popovídat. Třeba někde v cukrárně, kde bys ji mohla pozvat a svěřit se s tím, co tě trápí, a možná ji poprosit  o její názor, jak to vidí ona, jak vidí tebe, jak to vidí ve třídě, jestli byste nemohly třeba společně něco vymyslet, do něčeho se zapojit... Myslím na tebe a držím palce. M.

Ahoj Marie, díky za dotaz. Chápu tě a rozumím ti a na druhé straně trošku chápu i ty tvé spolužáky.:) Hned vysvětlím. Ty víš, že máš dyslexii, že to pro tebe není nic příjemného, že sis to nevymyslela a že ti tyto "úlevy" v učení pomáhají. Nejsem si ale jistá, jestli tohle všechno ví i tvoji spolužáci. Jestli vidí jenom to, že máš podle nich "jednodušší" texty, tak prostě závidí, protože neví. Nebylo by možné domluvit se s paní učitelkou, vysvětlit jí co a jak a poprosit ji, jestli by si o tom s vámi všemi někdy nepopovídala? Některé věci bereme všichni tak nějak samozřejmě, a teprve potom, když nám něco chybí nebo je trošičku jinak, tak jsme schopni se na to i jinak dívat. Většina neporozumění je spíše z nedorozumění, z nepochopení, ze špatné komunikace. Možná by stálo za to to změnit. V redakci držíme palce! M.

Ahoj holky, díky za dotaz. Je hezké, že máte o spolužačku starost a chcete jí pomoci. Sebepoškozování je vážná věc, vaše spolužačka se trápí, je ve stresu, a tu bolest a všechno okolo zřejmě ventiluje takto. Jak jí můžete pomoct? Být s ní a pro ni. Ale  nejdůležitější je poprosit o pomoc někoho dospělého, komu věříte!! Paní učitelka, školní psycholog? Na webu máme článek, který se této problematice věnuje, nevím, jestli by si ho chtěla vaše spolužačka přečíst, ale nabídnout jí to můžete. Tady je:https://www.in.cz/clanky/rodina/kdyz-tece-krev-neboli-duse-tjz.htm. Existuje také bezplatná linka bezpečí, kde by se mohla spolužačka svěřit a popovídat si: https://www.linkabezpeci.cz/

Z redakce moc myslíme, klidně se zase ozvěte. M.

Ahoj V, díky za dotaz. Jak na trému? Posílám ti odkaz na naše dva články na webu, zkus si je pročíst, je tam spousta dobrých rad. A co se týká matematiky, píšeš, že ti matematika vždycky šla, zdá se mi, že jde spíš o časový pres. Zkus si doma nastavit čas např. na mobilu a počítej si příklady nebo trénuj příklady z geometrie, Pokud si zvykneš na určitý krátký časový limit doma, kde se cítíš v bezpečí, myslím si, že by ti to mohlo jít líp a hlavně ve větším klidu i ve škole. Můžeš si také zkusit domluvit nějaké doučování. Ale z tvého dotazu mám spíš pocit, že potřebuješ překonat stres a vnitřní neklid. Z redakce moc myslíme, A klidně se zase ozvi. M.

https://www.in.cz/clanky/skola/strasak-trema-itc.htm

https://www.in.cz/clanky/skola/boj-s-tremou-tfd.htm

Ahoj Delfíne, díky za dotaz. Píšeš, že se hodně bojíš a nevíš co s tím. Ono to trošku může souviset i s tím, že začínáš dospívat, při dospívání se nemění jenom tělo, ale můžeš být i citlivější a vnímavější ke všemu okolo sebe. Globální oteplování, tornáda, málo dešťů nebo naopak hodně asi moc neovlivníš, ale co můžeš ovlivnit je, zbytečně si takové články nečíst. Často jsou i zbytečně nafouklé a nepřesné a tebe to pak zbytečně trápí. Víš strach, jako takový, není špatný, je to emoce jako každá jiná. A v lecčems ti může i pomoct, např. strach z některých zvířat v ZOO je důležitý, proto jsou zabezpečené a tebe strach vlastně ochrání, protože nepřelezeš zábradlí, nestrkáš do klece prst.... Proč bys to dělala? Víš, že by se ti mohlo stát něco špatného. Ale pak jsou strachy, které jsou zbytečné, a je lepší se jich pomaličku zbavovat. Jak? Pomáhá si o tom, co tě trápí, si s někým popovídat (možná i tím, že ses tu z toho vypsala, se ti trošku ulevilo). Mohla bys to zkusit? S maminkou, taťkou nebo babičkou? S kýmkoliv, komu věříš. A večer už je fajn se zklidnit, tzn. žádné napínavé seriály, dlouhé zírání do mobilu, přecpávání se brambůrkami nebo něčím sladkým, ale spíš hezká knížka nebo film, poslouchání oblíbené hudby... A teď mě napadá ještě jedna důležitá věc: pobyt na čerstvém vzduchu. Když je člověk např. nemocný a musí ležet, tak po týdnu, no často i dřív,:), už to obyčejně nikoho nebaví, a i ten, koho to normálně moc nebaví, se už ven moc těší. A takový každodenní pobyt venku dělá divy. Jízda na kole, procházky, nejrůznější míčové hry, brusle, plavání, cokoliv, u čeho se člověk příjemně unaví. Protože pak večer už obyčejně nad ničím nepřemýšlí, hupsne do postele a spí až do rána.:) Pokud jsi věřící, tak moc doporučuji také každodenní modlitbu a stačí úplně jednoduše: Pane Ježíši, víš, že mám nejrůznější strachy, prosímtě buď se mnou, pomoz mi se jich zbavit, ať můžu prožívat radostný a naplněný den. Moc ti to z redakce přejeme. M.