Milá Terko,

na jedné straně chápu tvoji touhu kamarádit se staršími kluky, na druhou stranu i tvoje obavy.

Víš, někdy si kvůli tomu, že se ženeme za tím, co ještě nemáme, zapomínáme vážit toho, co máme. Ve tvém případě jsou to kamarádky. Pokud mám nějak poradit, spíš bych se na tvém místě soustředila na posilování přátelství s holkama ze školy. A když přijde příležitost, klidně se můžeš začít bavit i se staršíma klukama. Ale netlačila bych se nikam za každou cenu. Působilo by to hodně uměle a podivně.

Daleko lepší je ještě nějakou dobu počkat. Všechno v životě má svůj čas a až přijde ten, kdy ti nebude dělat problémy se se staršíma klukama začít bavit, poznáš to a všechno půjde přirozeně a samo.

Zatím si užívej nových přátelství a čekej na vhodnou příležitost. Krásné dny!  

Milá jarče,

v kamarádství občas nastávají situace, kdy poznáváme, kdo je náš opravdový kamarád, a kdo se s námi baví jen tak. Podobnou situaci právě zažíváš. Jestli se s tebou ostatní holky nechtěly bavit jenom proto, že sis našla kamarádku, která jim "nesedí", pak to nejsou takové kamarádky, které by tě podpořily a kterým by na tobě až tolik záleželo.

Na tvém místě bychom se zkusily s novou kamarádkou bavit veřejně, nic netajit. Můžeš se jí omluvit, že ses s ní chtěla bavit tajně a říct jí, že ti na ní záleží.

A co když kvůli tomu ztratíš ostatní holky? Myslíme si, že je lepší mít jednu opravdovou kamarádku než spoustu takových, které se k tobě při první příležitosti otočí zády. Na druhou stranu to může skončit i jinak - možná je to, že si za svojí novou kamarádkou stojíš, osloví a přiměje k zamyšlení. Myslíme na tebe, abyste nakonec byly všechny spokojené. 

Milá majo,

často v odpovědích na vaše otázky ohledně kluků radíme nezačínat s chozením moc brzy, protože ve věku, kdy teprve poznáváme sami sebe, hrozí, že si způsobíme řadu bolístek a zranění.

Něco podobného se přihodilo i tvojí kamarádce. Pustila se do randění příliš brzy a teď zjišťuje, žejejí kluk vlastně sám neví, co chce. To je v jeho případě pochopitelné. Teprve se učí mít zodpovědnost sám za sebe a svoje rozhodnutí, takže ještě není připravený nést zodpovědnost za vztah. Podle toho se také chová.

Co pro svoji kamarádku můžeš udělat ty? Hlavně se snaž být s ní, být jí oporou, protože teď tě hodně potřebuje. Snaž se ji nějak rozptýlit, aby nemyslela na nešťastnou lásku, udělejte si nějaký výlet, uspořádejte někomu oslavu narozenin, začněte sportovat, něco vyrábět, zajděte společně někoho navštívit, pokud jste věřící, můžete společně zajít na mši svatou nebo se pomodlit, zajet na víkend na diecézní centrum života mládeže,... Možností je spousta, zapoj fantazii a hlavně kamarádce naslouchej, když se ti bude chtít svěřit. Každé trápení přebolí a opravdové přátelství se pozná právě v takových chvílích, kdy ten druhý potřebuje pomoc.

Myslíme na vás obě!    

Milá záhadná,

je to úplně normální. Každý z nás totiž prožívá vztahy trochu jinak. Někdo se zamilovává rychle a stejně rychle u něj nejsilnější city i vyprchají, jiný (např. ty) je stálejší, dokáže být zamilovaný do jednoho člověka třeba i několik let. Bez ohledu na to, jestli je ti 12, 14, 15 nebo 20 let. Navíc se po celý život částečně měníme, takže občas překvapíme i sami sebe. ;-)

Přejeme Ti, ať využíváš svůj krásný věk k tomu, aby ses lépe poznávala a objevovala, co je na Tobě krásné a jedinečné. Takové poznávání se je velké dobrodružství, ve kterém Ti moc fandíme!

Milá tazatelko,

jedna rada hned na úvod: Je zbytečné bát se dopředu, že uděláme něco špatnně, protože si to potom často vsugerujeme a nakonec jednáme podle "scénáře", který jsme si ze svých obav připravili sami. Mnohem lepší je si dopředu říkat, že to zvládneš, že o nic nejde. Přece tě nikdo nezabije, když řekneš něco špatně. A to ani při seznamování. 

Super zpráva je, že se můžeš učit trémy, kterou máš při mluvení s lidmi, postupně zbavovat. Docela dobře fungují dechová cvičení. Předtím (nebo i přitom, když se v tobě začne všechno stahovat), se zkus v řeči zastavit a několikrát se zhluboka nadechni a pomalu vydechni. Při nádechu je dobré si třeba představit, že máš nahoře na hlavě háček a něco tě v průběhu nádechu jakoby táhne vzhůru. Opravdu to funguje a nádech je tak hlubší. ;-)

Co funguje nejlépe, ale je k tomu potřeba být na sebe přísná: mluvit, mluvit a mluvit. Vyhledávat co nejvíce situací, kdy se můžeš chopit před druhými slova a učit se s nervozitou pracovat. Protože nic nejde samo, všemu se člověk musí učit. Uvidíš, že až se trochu "otrkáš", nervozita se bude postupně zmenšovat a možná vymizí úplně.

Pokud jsi věřící, svěř svoje strachy a obavy Bohu v modlitbě.

A ještě něco: Nejistota při seznamování může souviset i s tím, že nemáš dostatečné sebevědomí. A sebevědomí úzce souvisí se sebepřijetím. Hodně tady holkám s podobným trápením jako máš ty, radím, aby si vyzkoušely následující: Každé ráno, když se podíváš do zrcadla, řekni si v duchu "Pane, děkuji ti, žes mě tady chtěl právě takovou jaká jsem. Prosím tě, nauč mě mít se ráda." Ze začátku ti to možná nepůjde úplně ze srdce, ale nevzdávej se. Každá modlitba proměňuje tvoje srdce. 

Sebevědomí se buduje po malých krůčcích. Jedno takové "desatero sebepřijetí" aneb tipy jak na sobě pracovat, najdeš v květnovém čísle časopisu IN! na straně 3. Objednat si jej můžeš tady: http://shop.in.cz/index.php?sh=1&druh=1&model=1&bid=-1405&bkod=&nosizes=1&cl=b#view

Myslíme na Tebe a držíme palce!

Milý lívanče,

nemyslíme si, že bys byla nějak divná proto, že se nesměješ pubertálním vtípkům svých spolužáků. Vůbec ne. Víš, je celá řada důvodů, proč se cítíš být starší než oni. Jednak každý dospíváme trochu jinak a jindy. Někdo je odmalička zodpovědnější nebo více vedený k zodpovědnosti než ostatní. Souvisí to s povahou (někdo je uzavřenější, jiný otevřenější), výchovou, vztahy v rodině a také s tím, zda jsi nejstarší ze sourozenců nebo naopak prostřední či benjamínek,...

Každopádně si nemyslíme, že je to něco, čím by ses měla trápit. Jsi prostě o kousek dál před svými vrstevníky, ale časem se to všechno srovná. A v budoucnu zjistíš, že je lepší mít jen několik dobrých kamarádů, se kterými si můžeš popovídat i o vážnějších věcech, než být "naoko" oblíbená u všech, a pak zjistit, že když s tebou přestane být zábava, nikdo se o tebe nezajímá.

PS: Zkus napsat i do diskuse Holky holkám, možná se najde někdo, kdo na tom je podobně jako ty.

Krásné dny!

Milá klárko,

odpověď je poměrně snadná: takovému kamarádovi bych nesvěřovala důvěrné nebo příliš osobní věci ani žádná tajemství. Říkala bych mu jenom to, co může "pustit dál".

Ale zároveň bych si s ním promluvila a řekla mu, že pokud chce být můj opravdový kamarád, že bude muset chování ke mně trochu změnit, že si kamarádství představuju trochu jinak. To je moc důležité - aby ses naučila v kamarádských (a později i v jiných) vztazích být upřímná a mluvit o tom, co tě trápí. Zároveň se ale musíš naučit, jak to říct tak, aby to druhého člověka nezranilo (to znamená: bez křiku, výčitek a ostrého obviňování). 

No a další krok - jestli si to vezme k srdci nebo ne - už bude na něm.

Myslíme na Tebe i na Tvého kamaráda! 

Milá Májo,

určitě to pro Tebe není jednoduché. Nezapomínej ale, že kamarádství je něco jiného než zamilovanost, která časem vyprchá. I když může být ze začátku tvoje kamarádka pro ostatní vztahy "nepoužitelná", pokud vydržíš, může se to upravit, až její zamilovanost trochu opadne. Myslíme si, že pokud jste dobré kamarádky, má vaše kamarádství větší šanci vydržet než zamilovanost.

Takže radíme: žádné urážení, vyčítání kamarádce, že se s tebou moc nebaví apod. Prostě vydržet, přečkat toto období a časem se ukáže, jak pevné vaše přátelství je. Nezapomeň, že také záleží na tobě, aby bylo příjemné s tebou být, aby se s tebou kmarádka nepřestala bavit jenom proto, že proti jejímu vztahu něco máš.

Myslíme na tebe a držíme palce, ať to všechno zvládneš!  

ano, máme druhým naslouchat z lásky. Pak zakusíme, že nám občas dá Duch svatý i slovo, kterým poradíme či potěšíme. Někdy nezbyde, než těžkosti druhých svěřit Bohu v kratinké modlitbě: Pane, Ty se o ni postarej, ty jí pomoz.

A že i ty sama potřebuješ, aby Ti někdo naslouchal? No to je jasné. Můžeš se svěřit mamince, babičce, nějaké starší kamarádce. Ale také si můžeš o všech svých trablích povídat s Pánem Ježíšem. To je modlitba. Prostě mu povídej o tom, co prožíváš, svěřuj mu svá trápení. A uvidiš, že Ježíš Ti ukáže, že On dokáže dodat odvahu, dát radost a osušit slzy.
A když chodíš ke zpovědi jednou za měsíc, můžeš i tam říci, co tě trápí. Kněz se ti bude jistě snažit poradit.

Žehná P. Jenda

Milá Palačinko,

introverze (a její opak extraverze) jsou rysy osobnosti. Zatímco extroverti jsou rádi středem pozornosti a jsou schopní mluvit "jen tak", introverti jsou více zaměření na svůj (bohatý) vnitřní svět, raději mluví o hlubších tématech a vytvářejí pevnější přátelské vztahy. Často se o nich říká, že se straní zábavy a lidí, ale není to tak úplně pravda. I introverti se rádi baví, jenom to nemusí být na hlučných zábavách, kde je spousta lidí.

Většina lidí má v sobě něco z introverta a něco z extroverta, ale jeden typ trochu převažuje. Na téma introvertství jsme měli v IN!u (září 2013) zaměřenou dvoustranu "Jsem introvertka. Je to problém?", kde můžeš najít i test, který ti pomůže určit, který rys osobnosti u tebe převažuje. Pokud o toto číslo budeš mít zájem, napiš na objednavky@in.cz a ve vydavatelství zjistí, zda je ještě k dispozici. 

Přejeme krásné dny!