Otázka: Ráda se bavím s kluky jako kamarádka. Ráda se bavím s kluky jako kamarádka. Ale mám strach, že kluk který se mi líbí si to začne třeba vykládat jinak . Co mám teda dělat? 13.2.2019 11:56
K, 13 let
Odpověď:
Ahoj K, díky za dotaz. Je ti třináct let a v tomto věku je podle mě důležité učit se s klukama kamarádit, jen tak se poznávat, oťukávat, zjišťovat,co se ti na klucích líbí, co ne, co bys od svého kluka čekala, co by ti naopak moc vadilo. A taky se naučit znát lépe sama sebe, zvýšit svoje sebevědomí, umění komunikovat a vycházet s lidmi – to se ve vztahu taky moc hodí. Kamarádství s klukama je velmi cenné samo o sobě, a nikde není řečeno, že z něj po čase nemůže být i něco víc. Ve tvém věku ale není vůbec kam spěchat, kamarádstvím tedy rozhodně nic nezkazíš. A pokud si to nějaký kluk začne, jak ty píšeš, vykládat jinak, a chtěl by s tebou např. chodit a ty nechceš? Stačí říct, že je to bezva kamarád, ale ty zatím chodit s nikým nechceš. Myslím si, že je důležité říkat věci tak jak jsou, a nevodit nikoho za nos. Z redakce fandíme. M.
redakce IN!
Otázka: Jsou kluci žárliví ? Mám otázku. Jsou kluci žárliví ? 11.2.2019 11:08
Kika, 13 let
Odpověď:
Ahoj Kiko, díky za dotaz. Myslím si, že kluci žárlí podobně jako holky. Některý víc a některý míň. M,
redakce IN!
Otázka: Ukončila jsem vztah, a teď nevím, jestli mi chybí nebo je to jenom lítost Ahoj in, obracím se na vás ohledně vztahu, před rokem jsme začla chodit s klukem ze stejné školy, bylo mi 16 a hrozně jsme v tu dobu chtěla vztah. Byli jsme spolu 8 měsíců a já vztah ukončila. teď dva měsíce poté začínám mít zvlaštní výčitky, po rozchodu jsme byla ráda, že jsem toukončila, že jsem to dokázala, ale ted mi začíná chvilema vadit pocit smaoty (samozžejmě mám rodinu a kamarády, ale víte jak to myslím). Hodně ted nad naším vztahem přemýšlím, jeslti jsme nebyla moc naročná, jeslti si ted vubec někoho najdu, jestli na mě nebyl dost dobrý atd... Přitom jsme neměli moc věcí společných a byly chvíle , kdy jsme brečela a přemýšlela o rozchodu, ale byl hodný a opravdu mě miloval a já si pak říkám, že mám být ráda, že někoho mám a uplně jsem si to vyčítala, měla jsme to tak často, že jsme to tedy ukončila. Jneže ted nevím, mám chut mu napsat a říct, že se za vše omlouvám a že nad tím pořád přemyšlím a pak zase už nevím, protože nechci ten vztah znovu. Taky mě zaráželo, že jsme si víc rozumněla s kamarády než s ním. Jsme ted hrozně zmatená, je mi líto a, ale nevím jeslti z němu ještě něco cítím, zase byl to můj první vztah a já jsme taková citlivější a nevím, jak tohle řešit, už mě ted ani na chodbách nezdraví, jeho kamarád mim řekl, že mu dlouho trvalo se z toho dostat. Jsme ted ve stavu, kdy nevím, nevím, co se se mnou děje,e jestli mi chybí, nebo jestli to je jenom lítost? Děkuji za názor a odpověd 6.2.2019 21:24
Eliška, 17 let
Odpověď:
Ahoj Eliško, včera jsem odpovídala na podobný dotaz, přečti si ho, je také v této rubrice. Ale asi pořád platí: Nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Časem silné city k němu odezní samy. Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ TADY A TEĎ! Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělej to bez reptání. Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času na něj myslet. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky/muže a "dostaneš ho z hlavy". Měj se hezky. M.
redakce IN!
Otázka: Chodili jsme spolu 9 let, ale rozešli jsme se a já nevím co dál... Ahoj, potřebuji poradit. Jsem už trošku starší je mi víc jak 25 let Ale nevím si vůbec rady.
Měla jsem přítele chodili jsme spolu 9 let měli jsme se i brát.
Opravdu hodně jsem toho spolu zažili jak krásné věci tak i opravdu hodně těžké. Ale rozešli jsem se.
Já teď vůbec nevím co mám dělat vše bylo tak jasné a teď prostě vůbec nic....
Je to už skoro půl rok ale mě je pořád hrozně. Myslím, že je to ještě horší... Okolí vůbec nic netuší. Nechci nikoho otravovat. Nemůžu vůbec spát pořád mám šílené pocity úzkosti a už jsem úplně vyčerpaná.Taky jsem pořád mám nějaké zdravotní menší problémy třeba rýmu, afty opary atd...
Když už se mi podaří usnout tak se mi zdává většinou něco hnusného.
Do toho se snažím zvládat normální život.
Každý mi teď říká, že si musím někoho najít což chci ale zároveň se nového vztahu bojím a navíc hlavně vůbec netuším jak si někoho najít????Všechny kamarádky se už v mém věku vdávají nebo jsou vdané a některé třeba mají i děti. Nebo s někým chodí. Já??? Jsem sama... Nic prázdno
Taky tak často nechodím ven není s kým a ani kam.Jsem skoro pořád doma jen povinnosti z velké části.
Také se hrozně bojím, že už nikdy nikoho nebudu tak milovat jako bývalého přítele.
Ale i přesto se snažím chodit ven třeba na nějaké akce abych někoho poznala a taky aby nikdo nic nepoznal.
Ale opravdu jsem nezajímavá.Vždycky se chlapi zajímají jen o mé kamarádky.
Taky mám kamarádky co jsou o dost starší než já a jsou sami. Hrozně se bojím, že tak dopadnu. Oni jsou šťastné ale já určitě ne. 2.2.2019 20:49
Viktorie, 25 let
Odpověď:
Ahoj Viktorie, díky za otevřenost a upřímnost. Píšeš, že jsi chodila 9 let s klukem, měli jste před svatbou, ale pak následoval rozchod. Je ti úzko a špatně. Ani po půlroce ti není líp, a ty nevíš, co máš dělat. Úplně to chápu, musí to být pro tebe hodně bolestné a náročné. 9 let je hodně dlouhá doba a nejde ji smazat mávnutím ruky. Vím, že se to jednoduše napíše, a daleko hůř žije - ale musí to přebolet. A myslím si, že k tomu patří i ten smutek, hněv, strach, nezájem a podobné reakce. Podle mě na ně máš právo, ale neměly by trvat moc dlouho. Proč? Protože by tě zbytečně ubíjely a ničily. Psala jsi, že jste spolu zažily krásné, ale i hodně těžké chvíle. Za ty krásné jsi určitě vděčná, a z těch horších se zkus "poučit" pro další život. Chození je cesta, kde zjišťuješ, o sobě i tom druhém spoustu věcí, a vzájemně také zjišťujete, jestli dokážete být spolu celý život nebo ne. Neber to prosím jako prohru (a opravdu ti věřím, že prožíváš těžké chvíle), ale jako zkušenost. Píšeš také, že okolí nic netuší. Není někdo, s kým by sis mohla popovídat? Víš, říká se, že sdílená bolest, je poloviční bolest. Člověk, když se může vypovídat, tak se mu obyčejně i hodně uleví. Můžeš se také ze všeho vypsat, a pak třeba papír spálit. Nenuť se za každou cenu hned do dalšího vztahu. Všechno má svůj čas. Udělej si každý den nějakou malou radost (dobrá knížka, výstava, film, poslouchání hudby, zákusek...) prostě cokoliv, z čeho budeš mít dobrý pocit. I když si momentálně asi připadáš rozbitá na malé kousíčky, zrazená a nemilovaná, není to celá pravda. Máš rodinu, kamarádky, známé? Povídej si s nima, a zkus se radovat z maličkostí. Můžeš změnit také např. účes, najít si nový koníček, jít na pouť, jet někam na víkend.... Někdy pomáhá i to, podívat se na sebe cizíma očima. Co vidíš? Slečnu, která má dvě zdravé ruce i nohy, vidí, slyší, je soběstačná, má domov, práci, atd. Kolik lidí na světě má takové štěstí? A při takovém přemýšlení si často člověk uvědomí, že je mu sice pořád nic moc, ale taky poznává, že spousta lidí je na tom, daleko, daleko hůř... Viktorie, moc na tebe myslím a věřím, že to zvládneš. A klidně se zase ozvi. M.
redakce IN!
Otázka: Proč jsou krásní lidé a pak lidé, kteří té vnější krásy moc nepobrali, proč jsou oblíbení a neoblíbení...? Ahoj! Proč se rodí lidé, kteří jsou pěkní a to třeba i uvnitř, a pak lidi, kteří moc té vnější krásy nepobraly? Proč Bůh nemůže dávat všem alespoň trochu stejně? Proč pěkni lidé jsou oblíbeni a otáčí se za nimi skoro každý a za těmi méně pěknými se otočí jen málokdo a kdyz uz, tak jen v případě, aby se podíval, co to je za člověka, že může žít na téhle planetě?... 28.1.2019 20:55
:), 17 let
Odpověď:
Ahoj :), díky za dotaz. Vždy, když se snažím odpovědět na nějaký dotaz, představuju si, že dotazující sedí naproti mně a povídáme si:), protože je dost těžké odpovídat imaginárně a přesně na míru. Už proto, že je to jenom pár vět, které nám o sobě řeknete, navíc to mohou být i otázky obecné. Těžko říct, kam paří zrovna tato, ale obecně si myslím, že se každý z nás (nebo skoro každý:)) obyčejně soustředí na to, co nemá. Např. znám dvě holky, které mají krásné dlouhé vlasy. Jedna vlnité, druhé rovné, a vždy si to přály mít naopak, jedna je pořád žehlila a rovnala a druhá zase kulmovala a natáčela. A po několika letech "zkoušení" přišly obě dvě na to, že vlastně nejlíp se cítí v těch svých vlasech, nemusí s nima nic moc dělat, a přesto jsou krásné. A to se mi zdá, že je obyčejně ten problém, proč jsme často tak nespokojení a smutní. Soustředíme se totiž na věci, které nemáme, místo abychom byli vděčni za ty, co máme. Nezdá se ti také, že často vidíme hlavně to negativní v nás, a nezaměřujeme se na to pozitivní? Myslím si, že oblíbený člověk nemusí být nutně krásný, spíš je veselý, komunikativní, dokáže druhým poradit, zajímá se o druhé a o věci okolo sebe, dokonce se dokáže zasmát i sám sobě, a potom může mít např. křivé nohy, nebo velký nos, a nikdo si toho ani nevšimne. Proč? Protože ty druhé zaujme to pozitivní, to dobré, co z tebe vyzařuje. Myslím si, že každý člověk je originál, a i když se to může zdát na první pohled hodně těžké, je důležité se umět přijat a naučit se mít rád. A pak to půjde i s lidma okolo. Dotaz o sebedůvěře je přímo pod tímto tvým dotazem. Mrkni na něj. Myslíme na tebe. M.
redakce IN!
Otázka: Co mám se sebou dělat, abych měla ze sebe dobrý pocit? Ahoj IN! Ještě jsem stále nepotkala toho pravého. Mívám o sobě pochybnosti, jestli u mě není chyba, že o sebe nedostatečně dbám. Bojuji s komplexy, že se nemusím nikomu líbit, nejsem dost atraktivní. Nevím, jak mám na sobě zapracovat, abych se stala \"tou pravou\"? Když od někoho slyším, že kluci holky jako jsem já nechtějí, nevím, co je na tom pravdy a dostane mě to do komplexů. Co mám se sebou dělat, abych měla ze sebe dobrý pocit? Je mi jedno, kdy toho pravého potkám, jde mi hlavně o to, abych se líbila. Předem děkuji za odpověď. 27.1.2019 13:50
Hana, 26 let
Odpověď:
Ahoj Hano. díky za tvou otevřenost a upřímnost. Moc si toho vážím. Z tvého dotazu se mi zdá, že největší tvůj problém je možná přijetí sebe sama. I když se to zdá těžké, je to moc důležité. Chce to sice fůru trpělivosit a pevnou vůli, ale zdravé sebevědomí se vytvořit dá!! Nakonec i jedno známé přísloví říká, že co nic nestojí, za nic nestojí. Zkus si udělat takový svůj minitestík. Napiš si na papír 5 činností a 5 vlastností, ve kterých jsi fakt dobrá. Určitě je máš, možná je nevidíš na první pohled, ale určitě tam někde jsou:). A potom si papír polož někde poblíž. Vždycky, když si budeš připadat k "ničemu", tak si ho přečti. Víš, každý člověk má důležitou hodnotu, jenom někdy trvá déle, než ji objeví. A je moc důležité ji hledat. Napíšu ti ještě takové desatero sebepřijetí, o kterém jsme před několika lety psali v INu.
1. Nemluv o sobě negativně, 2. Když selžeš, přiznej si to, 3. Buď k sobě stejně laskavá, jako k jinému člověku, 4. Nesrovnávej se s ostatními, jsi totiž jedinečná (tak jako oni), 5. Najdi si přátele, kteří mají radost ze života, 6. Nauč se smát, 7. Uvolni se a netrap se. Něco se ti nepovedlo? Nevadí, zkus to znovu, 8. Jednej podle svého svědomí, 9. Zkus, jak dlouho vydržíš, aniž bys řekla něco negativního o druhé člověku nebo situaci, 10. Kvůli kritice se neužírej, raději začni pomáhat ostatním... Můžeš si tyto body napsat, a snažit se vždy jeden z nich každý den dodržet. A hlavně se nevzdávej. Nic totiž nejde samo od sebe a vytrvalost se vyplácí. Schválně, jestli na tobě někdo zpozoruje nějakou změnu?
Je i hodně knih o zdravím sebevědomí, např. Jak přežít, když si nevěřím od nakladatelství Portál. Najdeš v ní praktické úkoly, jak si vybudovat sebevědomí. Zapátrej v nejbližší knihovně, zda by se nedala někde sehnat.
Z redakce ti moc fandíme. M.
redakce IN!
Otázka: Jsem mladá holka, která má ráda zábavu. A nevím, co se životem. Zdravím, jsem mladá holka, která má ráda zábavu. Nevím, co se životem, před rokem nebo dvěma jsem střídala kluky,a nebylo jich málo, ale ne že bych s nimi chodila ale vždy jen na nějaké akci jsme se společně líbali a pak nic víc. Je to hřích? A nevím jak mám toto stopnout , protože to trvá, jsem věřící, z věřící rodiny ale jsme i mladá holka, která si chce užívat, nevím nikdy jak to mám přiznat ve zpovědi, nebo s kým si o tom promluvit. Chci mít už nějakého nastálo ale je to těžký.. 24.1.2019 21:41
Paťa, 21 let
Odpověď:
Ahoj Paťo, díky za dotaz. Píšeš, že jsi hodně střídala kluky na různých akcích, (pusa a nic víc), píšeš také, že jsi z věřící rodiny, ale jsi mladá holka, která si chce užívat. Na druhé straně, nevíš jak to stopnout ani přiznat ve zpovědi, a už ráda bys měla někoho "nastálo". A co pro tebe znamená slovo UŽÍVAT SI? Být středem pozornosti? Mít pocit, že jsi pro druhé (v tomto případě kluky) důležitá, jedinečná? A je to něco špatného? Vzhledem k tomu, že nevíš, jak "to" přiznat ve sv. smřžení, asi sama cítíš, že všechno tak úplně v pohodě nebude. Znám jednu maminku, která radila svým dospívajícím dětem přibližně toto: Pokud něco chceš udělat a nejsi si jistý, zkus popřemýšlet o tom, jestli bych s tím souhlasila já, a pak se rozhodni.... To mi přiijde jako docela dobrý pomocník:). A také ti věřím, že bys chtěla mít někoho, jak píšeš, nastálo. Možná by stálo za to, dívat se na kluky trošku jinýma očima. Flirt může být sice možná napínavý, ale také obvykle bývá úplně nezávazný, a obě dvě strany tak nějak tuší, že je to vlastně jenom zábava a žádný opravdový vztah, a to je škoda. Věřím, že časem se ten pravý objeví, a ty ho určitě poznáš. Přeji ti, abys zkusila hledát víc srdcem než očima. Hezký den z redakce. M.
redakce IN!
Otázka: Nevím, co si o tom mám myslet Myslíte že když jsem měla něco s jedním klukem ale on měl vždycky přípito ale vždycky jsme šli ven jen po tmě a nikdy se mi neozval za dne a za střízliva a on my jednou řekl že mě miluje myslíte že to myslel vážně ?(ale je to složitější je že stejné výši a je to kamarád mého bratra) 24.1.2019 17:13
Ádis, 16 let
Odpověď:
Ahoj Ádis, díky za dotaz. Píšeš o klukovi, se kterým jsi měla něco (polibky nebo víc?), který měl ale vždy upito, chodili jste spolu ven jen po tmě, za střízliva a za dne si ti nikdy neozval, jednou ti řekl, že tě miluje. Vím, že to bude asi těžké, ale zkus si představit nějakou imaginární holku - kamarádku, na které ti hodně záleží, a které má podobný problém. Zkus se na to mrknout jakoby zvenku. Co by jsi jí poradila? Zdálo by se ti fajn, že si tvé nej kámošky všímá kluk jenom potmě a když má upito, jak píšeš? Že mu nestojí za to, aby si s ní popovídal, pozval ji třeba do cukrárny, do kina? Poradila bys jí, ať si s ním o tom promluví? Ať má, ať už to dopadlne jakkoli, jasno? Víš, vztah - chození je o vzájemné úctě, poznávání toho druhého i sebe sama, o komunikaci... Zkus popřemýšlet o sobě, o svých prioritách, o tom, co je v budoucím vztahu a chození pro tebe důležité a co ne. Moc držíme z redakce palce. M.
redakce IN!
Otázka: Bojím se sexu Zdravím do redakce.
Chtěla bych se zeptat jestli je normální že se hrozně bojím sexu. Nedokážu si to ani představit. Jsem hodně stydlivá. Změní se to když začnu s někým chodit?
Budu moc ráda za každou radu, jak se s tím třeba vypořádat nebo se přestat stydět..Přijde mi ,že všechny holky v mém okolí se spíš bojí že to nevydrží do svatby, ale já si to třeba ani jinak představit neumím.. je se mnou něco špatně? je to znamení že mám jít do řádu?
Předem děkuji za odpověď..Mějte krásný den.Stela 18.1.2019 16:19
Stela, 16 let
Odpověď:
Ahoj Stelo, zdravím z redakce a děkuji za otázku. Je naprosto normální, že se bojíme toho, co je pro nás neznámé. Každá z nás se zamiluje až tehdy, když je na to připravená (a to je hodně individuální). Do té doby třeba kluky vůbec neřeší a najednou BUM! a je to tady. :-) Potom už ti např. vůbec nepřijde těžké vodit se s někým za ruce. Když totiž uvidíš, že ten, koho máš ráda ty, má rád i tebe, bude to pro tebe najednou jedna z nejpřirozenějších věcí.A sex? To je hodně intimní záležitost. Krásná, naplňující, ale hodně intimní. Proto je to také tak dobře vymyšleno, a sex patří až do manželství. To totiž už předpokládá naprostou důvěru, otevřenost a hlavně lásku obou lidí. A v takové důvěryhodné a láskyplné atmosféře se potom může jeden druhému navzájem odevzdat. Není to žádná "rychlovka" ani nic divného, je to darování sebe navzájem. A rada od nás? Zkusz zatím dobře prožívat každý den života, raduj se z maličkostí, nauč se být vděčná za to, co máš a rozvíjej svá přátelství s ostatními. Fandíme ti. M.
redakce IN!
Otázka: Nikdy jsem s nikým nechodila... Ahoj. Je mi 18 let, nikdy jsem s nikym nechodila, s klukama sotva promluvím slovo. Hodne tím trpím, sžírám se den co den. Všechny kamarádky s někým chodily nebo chodí. Jenom já se topim mezi romantickými knížkami a filmy. Toužím po tom, aby mě někdo miloval, toužím po tom tak moc, ze se nechavam opojet tou iluzi. V celém těle mi poletuji motylci, spatne se mi dycha a srdce mi busi tak moc, ze mam pocit, ze se mi vyskoci z hrudi. Nepredstavuju si urcitou osobu, ale představuji si ten pocit, jaky to je, kdyz vas nekdo miluje a objímá v náručí.
Byla jsem v kine na Bohemian Rhapsody, Rogerse Taylora hraje Ben Hardy, a ja se zamilovala do jeho postavy, kterou hraje, i do nej samotneho. Jelikoz ho nemuzu mít, tak stale dokola posloucham pisnicky od Queen, koukám na videa s ním. A muzu se z toho zbláznit. Mam to jako drogu. Je to spatne, ze se takhle nechavam zdrogovat?
Kdyz se mi nejaky kluk zacne nejak dvorit, ja se ho snazim vystrnadit pryc. A on nakonec odejde. Jsem z toho spatna a zoufala.
Modlím se za to k Bohu, ale mam strach, ze mi vybere nejakyho moulu, ikdyz se modlim slovy \"at je to kdokoli a at je kdekoli...\". Jsem vybirava a sobecka.
Děkuji za odpověď a za radu.
Přeji hezky den. 10.1.2019 09:31
Mona, 18 let
Odpověď:
Ahoj Mono, díky za důvěru. Začnu od konce tvého dotazu. Modlitba je moc důležitá, a to v každé situaci. Můžeš si přečíst svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky. Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole... A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to...
Nikdo nepřijde, když člověk sedí doma a užírá se, že je sám. Nejdůležitější je začít být šťastná sama se sebou, učit se radosti ze života a pak jde všechno.