Ahoj Eli, díky za dotaz. Co se týká stravování, platí staré a osvědčené: Jíst všechno, ale s mírou a hýbat se. Je jasné, že když jeden den hladovíš nebo jíš hodně málo, tak druhý den to pak stejně "doženeš", to asi všichni známe. Člověk se pak přecpe a je mu špatně.

A co se týká tvé nálady: Jsi ve věku, kdy dospíváš, měníš se pomaličku z dívky na ženu a to dá jednomu zabrat. Stavy euforie a naprostého štěstí a radosti se mohou " zničehonic" proměnit do stavu nikdo mě nemá rád, všechno je na nic... Zrovna nedávno jsme měli na webu článek: Jsem fakt dobrá. Moc doporučuji přečíst a řídit se radami, opravdu pomáhají. Vyzkoušej. Hezký den. M.

https://www.in.cz/clanky/pece-o-telo/jsem-fakt-dobra-zud.htm

Ahoj Natylo, píšeš že se ti zdá, že když děláš jakýkoliv pohyb, tak u něj kašleš a tvoje maminka s tím nechce nic dělat. A ty nevíš jak jí to máš říct. Můžeš zkusit si o tom s maminkou popovídat, až bude někdy příhodná chvíle. Třeba po obědě nebo udělej mamince kafe nebo co má ráda... V takové atmosféře se dá v klidu probrat spousta věcí. Zkus jí říct třeba: maminko potřebovala bych ti říct něco co mě trápí, atd. Můžeš také zkusit poprosit tatínka nebo někoho blízkého komu důvěřuješ, aby to zkusil s maminkou nějak pořešit. Maminka chce pro tebe určitě to nejlepší, ale možná byla zrovna unavená, měla moc práce... Měj se hezky. M.

Ahoj Aleno, díky za dotaz i důvěru k nám. Je moc dobře, že si uvědomuješ, že je to, jak píšeš blbost, prostě sebepoškozování je špatné, ale nedokážeš s tím přestat. Přečti si prosím článek na našem webu. Je od odborníka, od paní psycholožky, která této problematice rozumí. Také je bezva aplikace Nepanikař, o které jsme psali v březnovém čísle IN, kde jsou různé kontakty, tipy co dělat při úzkosti a nejrůznější vychytávky (https://nepanikar.eu/).  Moc na tebe v redakci myslíme. A klidně se zase ozvi. M.

https://www.in.cz/clanky/rodina/kdyz-tece-krev-neboli-duse-tjz.htm

Ahoj Kataríno, díky za dotaz, důvěru i odvahu nám napsat. Věřím, že to pro tebe bylo moc těžké. Myslím, že tvůj dotaz patří spíš do rukou odborníka, který tomu rozumí a studoval podobné věci. Takovou úzkost, paniku a trápení  je určitě dobré nepodceňovat a vyhledat psychologickou pomoc. První pomocí může být např. i zavolání na Modrou linku: https://www.modralinka.cz/ (Pomoc poskytují bezplatně, platí se pouze cena volání dle tarifu.)  Existuje také aplikace Nepanikař (https://nepanikar.eu/), o které jsme psali v březnovém čísle. To všechno by ti mohlo pomoci jako první pomoc. Ale rozhodně doporučujeme nebát se navštívit odborníka - psychologa, který poradí nejlépe, a dokáže s tvými úzkostmi stavy, které tě trápí, pomoci. Myslíme na tebe. M.

Ahoj Lído, podobné pocity v této  zvláštní době asi zažívá každý znás. V podzimním článku napsala na náš web kolegyně Martina spoustu tipů, návrhů a povzbuzení, jak tento náročný čas zvládnout. https://www.in.cz/clanky/info-z-redakce/zapisnik-redakce-martina-per.htm. Dnes vyjde na našem webu další podobný článek. Moc ti doporučuju si ho přečíst. Je mi také moc líto obou tvých dědečků, vím, že se to druhému jednoduše píše, ale nejlepším lékem na bolest je čas a také velká důvěra a naděje, že teď už je nic netrápí a jsou v náruči milujícího Boha. Jeden z mých nejoblíbenějších veršů v Bibli, který mi moc pomohl, když jsem vážně onemocněla a pomáhá mi vlastně pořád, je tento: Všechnu svou starost vlož na Hospodina, protože mu na tobě záleží. A já jenom dodávám: A má tě moc rád.

Víš, tuto dobu a situaci vlastně ještě nikdo znás nezažil, ani naši prarodičové ne, tak nikdo moc neví, co s tím, ale můžeme k sobě navzájem být ohleduplní, můžeme se modlit, můžeme prosit, můžeme doufat. Moc na tebe myslím. M.

Ahoj Adélo, podobný dotaz tu nedávno zazněl, a my jsme o odpověď poprosili lékařku - gynekoložku p.MUDr. Lázničkovou. Její odpověď jsem ti zde překopírovala, ať ji nemusíš složitě hledat:

Co se týče užívání tamponů - myslím si, že v dnešní době je velký výběr vložek na trhu různých velikostí a kvality a přece jen zvlášť při dynamickém životě, jaký dnešní mladé dívky vedou, je jistější, že vložku si vymění a že nezapomenou tampon v pochvě. Mám opakovanou zkušenost s vytahováním starých zhnisaných tamponů.Tampony obzvláště na noc vůbec nejsou vhodné. Stále platí hrozba rizika šoku při rozkladu určitých bakterií, které právě díky tamponu se v pochvě rozmnoží. Na toto riziko je dokonce i upozornění v příbalovém letáku. Při menstruaci je obecně nutné dbát na hygienu. Je důležité se pravidelně sprchovat, vložky často měnit, dbát také na dostatek spánku a pestrou stravu. Rádi Vám poradíme cestou přes naši poradnu pro zdraví. Za Centrum naděje a pomoci zdraví a přeje pěkný den MUDr. Ludmila Lázničková, gynekoložka.

Ahoj J, díky za dotaz. Vzhledem k tomu, že je ti teprve 13 let, rozhodně doporučujeme vložky. Hezký den. M.

Milá čtenářko, je od tebe moc hezké, že máš o sestru starost a záleží ti na jejím správném chování. Je dobře, že jsi ji upozornila, že by tohle dělat neměla. Nicméně tenhle boj si musí vybojovat ona sama a tím, že na to upozorníš maminku, jí moc nepomůžeš. V tomhle věku (a možná to znáš ze svého dospívání) se probouzí sexualita a experimentování s vlastním tělem je u dětí časté a moderní doba jej bere jako normální. Naše víra nás chce svobodné a proto se snaží nás od tohoto chování osvobodit a označuje to jako nesprávné. Někomu se tento boj daří líp, někdo (třeba tvoje sestra) s tím možná bojuje více. To, co potřebuje nejvíc, je tvoje porozumění, přijetí, podpora a sesterská láska, která přijímá druhého i s chybami (protože nějaké máme všichni a stejně nás Bůh miluje). Držíme palce vám oběma! Psycholožka Lucka a redakce

Ahoj U, díky za dotaz. Píšeš, že tě už delší dobu štve tvá váha. Vzhledem k tomu, že je ti teprve 12 let, tvé tělo se postupně vyvíjí, takže bych ti žádné radikální a rychlé hubnutí rozhodně nedoporučovala. Je pravděpodobné, že část své váhy ztratíš, když ještě povyrosteš. A pravidelné cvičení? Každý pohyb a cvičení se počítá, a to zvlášť v dnešní době, kdy většinu času trávíme u pc, mobilu nebo tabletu. Nezapomínej také jíst 5x - 6x denně v menších dávkách, jez hodně ovoce a zeleniny a pij dostatečné množství tekutin.

A ještě jeden tip, který na první pohled s hubnutím zdánlivě nesouvisí, ale ono jo:). Zkus se podívat okolo sebe a udělej druhému radost, jenom tak, nemusí to být nic velkého, jenom maličkost - můžeš umýt nádobí, pohlídat sourozence, usmát se na někoho ... Těch možností je spousta. Nehubne se po nich, to je pravda pravdoucí:), ale člověk se cítí hned líp, protože někoho druhého potěšil, udělal mu radost - a ta se odráží jako bumerang, takže "trefí" i toho, kdo obdarovává. A vlastní starosti se zdají o něco menší. Nechceš to zkusit? Přejeme z redakce hodně síly a radosti. M.

Ahoj M, díky za dotaz i důvěru k nám. Úplně tě chápu. Toto období je náročné pro všechny, trvá už dlouho a je to něco úplně jiného, než na co jsme byli všichni zvyklí. A máš pravdu, děje se něco, čemu nerozumíme, nedokážeme to ovlivnit… Když se člověk cítí osamocený, je fajn si o tom s někým promluvit, dostat to ze sebe. Zkus popřemýšlet, komu by ses mohla svěřit. Kámošce, mamince, školní psycholožce? Někomu pomáhá psát si svůj deníček, kde se můžeš vypsat ze všeho, co tě trápí (nebo ti dělá radost). Je úplně v pořádku, že tohle prožíváš, protože, jak píšeš, o tom to období dospívání je, hledáme se, nacházíme nebo nenacházíme a někdy sami sebe těžko poznáváme, to je úplně na místě. Teď jen najít cestu, jak to nějak urovnat. Možná bude úplně stačit, když o tom budeš, jak už jsem psala výše, s někým mluvit, protože už to tě může vést k nějakému utřídění myšlenek. Jedno pravdivé úsloví říká: sdílená bolest je poloviční bolest, člověk potřebuje to trápení dostat ze sebe ven. Svoje myšlenky můžeš klidně převést také do psaní, kreslení... (psaní svého deníčku, povídek, písniček, básniček, malování obrázků...).

Důležité je také naučit se věnovat čas sama sobě, umět se opečovávat. Když udělám něco hezkého pro sebe, objevuji tím také, co mám já ráda, poznávám sama sebe.

Nedávno jsem poslouchala jednoho otce františkána na tv Noe. Mluvil také o tom, jak je důležité právě v těchto časech, kdy je hodně věcí jinak, jak jsme byli zvyklí, něco dělat i PRO DRUHÉ. Víš, nepřemýšlet jenom sama nad sebou, ale vyjít ze sebe pro ostatní. Tak např. napíšu někomu dopis, uklidím doma jako překvápko pro maminku, vyrobím (upletu, uháčkuju, nakreslím) pro někoho nějakou věc, půjdu s někým blízkým na procházku, nebo si budeme jenom tak při čaji nebo kafi povídat o něčem hezkém, rozhodnu se každý den 10 min cvičit, atd. Možností je fůra, jenom člověk musí hledat. A klidně si i nějak rozdělit den, co kdy budu dělat, protože každý z nás má 24 hodin času, ale někdy je to tak, že člověk "ztvrdne" jenom u pc, mobilu nebo tabletu, den uteče jak nic, a je to škoda. Taky pomáhá uvědomit si, co všechno mám, např. jsem zdravá, mám okolo sebe blízké lidi, na které se mohu spolehnout. Zkus si na papír napsat 10 svých UMÍM, např. umím dobře naslouchat druhému, umím upéct moc dobrý  koláč, umím... Neboj, určitě je najdeš:), a když ti bude smutno, tak si je přečti.

Můžeš něco z toho vyzkoušet a klidně nám zase napiš, jak se ti daří to zvládat. Pokud by se ti ale zdálo, že už to opravdu nejde, není vůbec žádná ostuda vyhledat odbornou pomoc – psychologa. M

Za konzultaci moc děkuji naší bývalé redaktorce, Mgr. at Mgr. Anetě Hrabovské.