Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz

Vyhledávání v poradně:  
Polož novou otázku
 Přezdívka: 
 Věk: 
 Email:  (nebude zveřejněn!)
 Otázka: 
 Dotaz odeslat do poradny:   
 Napiš číslem   sto čtyřicet šest:

Poradna 'Víra'

- dotazy a odpovědi
Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11  >>  95

Pokud se ti některý dotaz líbí, klikni na ikonu vlevo vedle otázky.

Otázka: Jak správně litovat svých hříchů?
Hezký den, mám velkou prosbu o odpověď na tuto otázku: jak správně litovat svých hříchů? Co to vlastně znamená? Jak to správně praktikovat? V životě jsem se teď do toho zamotala. Moc děkuji a přeji krásný den.
2.4.2024 17:34
Klára, 21 let
Odpověď:
Otázka: Chtěla bys se zúčastnit nějaké duchovní obnovy.
Dobrý den, mám dotaz, letos bych se chtěla zúčastnit nějaké duchovní obnovy nemáte nějaký typ? Klidně i v době psotní. dekuji Klarísek
24.2.2024 20:02
Klarísek, 13 let
Odpověď:
Otázka:
Ahoj, na instagramu jsem videla jedno video, ve kterém je muž, který uzdravuje a nejspíše vyhání zlé duchy. Má tam těch videí spoustu, např. na jednom byl chlapec, který nemohl chodit, ten muž se ještě s nějakými lidmi modlil, potom chlapec vstal a chodil. V modlitbě volal k Bohu, ale pak také několikrát zakřičel fire (oheň)...moc nevím, co si o tom mám myslet. Většinou se to odehrávalo na nějakém večeru chval, nebo něčem takovém. Na další videu se modlil za ženu, také volal k Bohu, ptal se jí, jestli věří v Krista, pak také něco zakřičel a ona se najednou uklidnila (behem modlitby se tak zvlastne třásla a něco křičela). A pak na konci řekla, jak jí Bůh vysvobodil. No, zajímalo by mě, jestli je to opravdu uzdravení od Boha a co třeba lidé před uzdravením prožívali (ti lidé, ze kterých vyháněli zĺ duchy). Může člověk např. trpící úzkostí tento uzdravovací proces zažít? Předem děkuji za odpověď
21.2.2024 23:04
Barča, 19 let
Odpověď:
Otázka: Co mám dělat?
Milá redakce, obracím se na Vás primárně s prosbou na tipy na literaturu. Byla jsem v nakladatelství Cesta a nedokázali mi vyhovět. Na jejich obranu, jsme se možná úplně pochopili... Mám přítele a chceme se vzít. Přítel je věřící, základ víry mu dala babička a pak ho prohloubila jeho bývalá přítelkyně. Na přípravu ještě nechodíme, ale probíráme různá témata. Když jsme se bavili o výchově dětí ve víře, řekl mi, že mě určitě rád ve všem podpoří. Jenže já bych si přála, aby mě nejen podporoval, ale aby se i aktivně zapojil a byl iniciativní, a aby nebylo všechno jen na mě. U nás doma všechno vedla máma, táta ač je aktivní katolík, nikdy se na tomto moc nepodílel a někdy to mámě ještě ztěžoval. Líbilo by se mi, kdybychom v budoucí případné rodině měli oba podíl na duchovním vedení dětí a abychom se mohli duchovně opírat jeden o druhého. S přítelem se spolu modlíme, chodíme ke svátostem, účastníme se duchovních akcí, ale z 99 % jsem toho iniciatorkou já. Nezdá se nikdy, že by to bylo proti jeho vůli, naopak, je mi za to podle všeho vděčný, ale sám by se o to nezajímal. Možná si říkáte, co víc bych ještě v dneska chtěla... nechci si stěžovat, jsem šťastná, že se máme, že je věřící, že ho můžu takto duchovně inspirovat, a že skrze mne může v tomto růst, ale někdy moc toužím po tom, abych i já mohla čerpat od něj, aby mě duchovně obohatil, abych ho nemusela pořád popostrkávat. A obdobně toužím po tom, aby byl dobrým \"Abrahámem\", který vede naši rodinu. Jenže mám pocit, že on ani této mé tužbě moc nerozumí. Argumentuje tím, že ani neví jak se to dělá, že nemá z domu žádné návyky výchovy ve víře, a že to budu nést spíše já, protože on neví jak tím \"Abrahámem\" být. Chtěla bych se proto zeptat, zda nevíte o nějaké knize, přednášce, besedě... na toto téma. Ať už přímo pro něj nebo pro mě, abych věděla jak o tom lépe mluvit. Děkuji za odpověď a přeji krásné dny.
19.2.2024 12:12
Janča, 26 let
Odpověď:
Otázka:
Zdravím vás, minule jsem vám zasílala dotaz s mým problémem ohledně strachu. Bohužel se to moc nezlepšilo. Mám toho teď v hlavě opravdu moc a tak si dovolím napsat trochu delší dotaz. Asi bych měla začít tím, že jsem v minulosti měla problém se sebeukájením, aniž bych věděla, že se jedná o těžký hřích. Je mi to moc líto a nejvíc asi to, že jsem začala - už si to nepamatuji přesně - asi ve 3. třídě. Je mi to opravdu líto, moc se za to stydím a občas je mi líto té malé sebe, jestli mě chápete. Prostě představa, že toto dělá malá holčička je strašné a smutné a občas bych si TAK přála vrátit čas. Ovšem na dětství mám vzpomínky taky moc hezké a nedávno mi bylo hrozně líto, že už to dítě nejsem a přeji si dětství prožít znovu a tentokrát bez sebeukájení. Naštěstí jsem zjistila, co vlastně dělám a už bych si nikdy nedovolila nic takového provést. Ovšem v poslední době mám problém - jenom třeba sedím nebo ležím a najednou mi vyvstane myšlenka \"Masturbuješ!\" To ale není pravda, a tak, abych se jí zbavila, nějak změním pozici. Někdy to ale nepomůže a tak ta myšlenka naskočí znovu. Tak si říkám \"To není pravda!\" někdy i nahlas. Někdy to přejde, ale někdy to jakoby nabije na síle a druhá myšlenka \"Chceš to!\" já to popřu a začnu se s tím jakoby hádat nebo to ignorovat (i když v poslední době je to spíš, že už nemám sílu tomu odolávat). Jenže když to začnu ignorovat (nebo to nechám jen tak plynout, protože už \"nemůžu\") tak zase něco ve smyslu \"Vidíš? Kdybys to nechtěla, tak to neignoruješ a snažíš se s tím bojovat! Chceš to!\" mi naskočí v hlavě. V ten moment se s tím začnu pochopitelně hádat už doopravdy a tak mi zní v hlavě dva hlasy: \"Masturbuješ!\" A \"To není pravda!\". Ono to zní strašně zdlouhavě, jenže všechno se to sehraje v řádu několika sekund. No a tím pádem vlastně nevím, co je pravda. A pak nastává dilema \"Udělalas těžký hřích?\" To samé mám při tom, když třeba náhodou uvidím nějaký pár, jak si třeba dává pusu. Zase to samé, akorát mi v hlavě zní \"Vzrušuje tě to!\" a dál už to znáte. Já si pak vlastně ani nejsem jistá, jestli si ty pocity toho vzrušení a tak nedomýšlím. Že je vlastně necítím, ale moje hlava si je domýšlí. Netuším, jak se z toho \"vyléčit\". To je pak potíž se rozhodnout, zda mám nebo nemám jít ke přijímání. Zatím jsem dala na vaši radu, vždy jsem to odevzdala Bohu, prosila o odpuštění a šla jsem ke přijímání. A samozřejmě se za to všechno modlím. No a tady mám další problém. Já vlastně ani nevím, v co věřím. Když se modlím, tak vnímám, že to vážně někomu říkám, ale když si to mám představit jako realitu, tak můj mozek prostě nepobere, že existuje nějaký Bůh, že je všemocný, spravedlivý, laskavý, milující a že On miluje i mě. Dokážu teď nad tím žasnout, když jsem to vypsala, jaký je a dojímá mě to, ale zase - podívám se po pokoji, snažím se cítit jeho přítomnost, ale připadá mi, že v hlavě mám nějakou hranici chápání, přes kterou se dál nedostanu a jakoby ta hranice byla stavěná ze strachu z Boha, ale ne té bázně, kterou bychom měli mít před Bohem všichni, ale opravdu strach. Jakoby mě Bůh vyloženě děsil (snad jsem to vysvětlila srozumitelně), ale to se mi stává jen občas. Třeba letos jsem byla na Godzone tour a tam jsem opravdu tak nějak cítila Boží blízkost a že jsem milována. Ty pocity pak ale postupem času odešly. Přišla jsem na to, že mě celkem uklidňuje chválové a písničky, tak si je občas pouštím a někdy znovu zažiju ten pocit. Čtu si Písmo každý den a věřím, že jednou přijde \"zlom\" v mém životě, kdy to všechno pochopím, kdy vlastně OPRAVDU poznám Ježíše. No a na to musím navázat s tím, že mám starosti. Co, když nejsem dostatečně připravená nebo se nestihnu připravit na Ježíšův příchod? Co, když nebude připravená moje rodina? Kamarádi? Sourozenci? Co, když někdo z nás skončí v pekle? A tak dál. Někdy si připadám odsouzená už teď, že půjdu do pekla. Snažím se mé starosti odevzdat Bohu, ale jak bez dostatečné víry? Jak mám odevzdat někomu něco, když nevím, jestli je? Možná to zní moc ošklivě, ale tohle mně prostě občas napadne. Prosím Boha, aby mi dal dar víry, čistoty a další potřebné dary. Prosím Pannu Marii, mého strážného anděla a moje patrony, aby mi je vyprošovali a taky aby tyto dary dostali mí sourozenci. Často teď také zažívám takové úzkosti. Přemýšlím, jestli to není tak trochu šok z nové školy a intru - jsem v prváku. Že je to z těch změn - už nevídám tak často rodinu, kamarádky, se kterými jsem se znala už od školky, noví učitelé, třída, prostředí atd. a k tomu všemu všechno to, co jsem vám tu vypsala. Ta úzkost mi začala už asi před Vánoci a začalo to spíš strachováním se z toho, že spáchám těžký hřích znovu, to už jsem psala minule. Bojím se, že ty úzkosti zajdou ještě dál.... Je toho opravdu hodně, tak vám děkuji za váš čas, který jste tomuto dotazu a vlastně mně věnovali. Ze srdce přeji všem (a sobě také), kteří mají podobné problémy jako já nebo dokonce ještě horší, aby se s nimi brzy vypořádali a poznali opravdového milujícího Boha!!💞 Přeji krásné a požehnané dny a blížící se postní dobu!💕
1.2.2024 18:31
Anonym, 15 let
Odpověď:
Otázka: Zajímal by mě váš názor
Milá redakce, zajímal by mě váš názor (nebo názor nějaké kněze ve vašem okolí) na dokument, který umožňuje žehnání rozvedeným, kteří žijí spolu v novém vztahu nebo homosexuálním párům. Děkuju za odpověď a přeju krásné dny.
5.1.2024 10:43
Klára, 22 let
Odpověď:
Otázka: V poslední době mám pořád strach...
Zdravím, prosím o radu - v poslední době mám pořád strach. Strach z toho, že udělám (nebo jsem udělala) nějaký těžký hřích, a že se nestihnu vyzpovídat. Strach z toho, že skončím v pekle. Strach z toho, že tam bude někdo z mé rodiny. Strach, že pořád dělám něco špatně. Strach, že mně Bůh odsoudí. Prostě se bojím, nevím, jak se toho zbavit. A bojím se, že ztrácím důvěru v Boha. Modlím se, aby k tomu nedošlo. Aby k ničemu, z čeho mám strach, nedošlo. A ještě jedna věc: Byla jsem u zpovědi ještě přede mší a byla jsem za to hrozně ráda. Ale během mše mě začaly vyloženě napadat (v tom smyslu jakože napadnout někoho, jestli chápete :) ) úplně škaredé myšlenky, které se bohužel týkaly Boha. Já se je snažila odhánět, ale čím víc jsem se na ně snažila nemyslet, tím víc jsem na ně myslela. Jakoby moje podvědomí myslelo samo za sebe. Začala jsem uvažovat, jestli smím ke přijímání a prosila jsem Pána Boha za odpuštění (málem jsem se tam rozbrečela). A šla jsem i přes tu nejistotu a teď mám myšlenky, že jsem neměla a že to byl těžký hřích. V poslední době uvažuju, jestli náhodou nemám úzkostlivé svědomí. A mám pořád strach... Předem děkuju za odpověď...
2.1.2024 20:48
Anonym, 15 let
Odpověď:
Otázka: Veganství a křesťanství
Ahoj:D Mám dotaz. Nedávno jsem se začala více zamýšlet nad veganstvím. Došlo mi, že se chci stát vegankou, protože nechci podporovat utrpení zvířat na farmách atd. Přijde mi, že by to nechtěl ani Ježíš. A tak jsem se dostala k otázce: Jak se křesťanství dívá na veganství? Děkuji za odpověď a za to, že nám holkám tady tak pomáháte.
9.12.2023 09:56
Veronika, 14 let
Odpověď:
Otázka: Mám dotaz....
Dobrý den, mám tento dotaz: upřímně toho lituji, ale stalo se mi, že jsem použila Postinor (nouzovou antikoncepci). Chci se zeptat, je to vnímáno v katolické církvi jako hřích? Po případě jak těžký? A jak se k tomu teď postavit? Vyzpovídala jsem se u kněze ve farnosti, ale slyšela jsem, že \"nestandartní\" hříchy řeší zpovědníci k tomu určení... Předem moc děkuji za odpověď...
6.10.2023 21:13
., 20 let
Odpověď:
Otázka: Mám rpoblém se svou vírou
Ahoj redakce, mám jednu otázku. Mám problém se svou vírou. Nesouhlasím a mám jiný názor na některé věci, které vyznává kostel a naše víra. Mám prostě na to jiný názor. Na druhou stranou, když jsem byla v osobním životě na nule tak mě víra zachraňovala a byla jsem často v kostele. Pokaždé, když mám nějaký problém tak jdu do kostela a vždy se cítím lépe. Nechci, aby to vyznělo, že chodím do kostela jenom když jsem na své dráze úplně dole. Chodím skoro každou neděli. Teď, ale k tomu problému. Říkám si, že bych ráda šla k biřmování. Chtěla bych se ještě víc přiblížit Bohu, ale jak ho můžu přijmout když nesouhlasím s některými věci, které kostele/víra vyznává. Co mám dělat? (Nemám s knězem žádný vztah a v kostele se střídájí 4 knězi.)
21.9.2023 12:18
Ella, 21 let
Odpověď:
Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11  >>  95
 
 
     

    Vydavatelství IN s.r.o.
    Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou

    objednávky:
    tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
    mail: objednavky@in.cz

    redakce:
    Purkyňova 5, 772 00 Olomouc

    tel.: 775 598 603
    mail: redakce@in.cz