Otázka: Jak správně litovat svých hříchů? Hezký den, mám velkou prosbu o odpověď na tuto otázku: jak správně litovat svých hříchů? Co to vlastně znamená? Jak to správně praktikovat? V životě jsem se teď do toho zamotala. Moc děkuji a přeji krásný den. 2.4.2024 17:34
Klára, 21 let
Odpověď:
Milá Kláro, lítost nad hříchy, která je třeba u odpuštění hříchů, je vnímání, že jsem svým špatným činem zranil Boží lásku a že jen on mi může odpustit. Stačí, když vědomě vyslovíme: Bože, prosím, odpusť mi mé hříchy, smiluj se nade mnou nebo jinou modlitbu. Může pomoci i četba Písma. Třeba Žalm 51 nebo stať z evangelia, kde Ježíš někomu odpouští. Můžeš na sebe nechat text chvíli působit a pak vlastními slovy pohovořit s Ježíšem a prosit o odpuštění. Pokud se někdy přidá pocit lítosti, slzy lítosti....to je vše jen možný důsledek, ale ne nutný. Takže lítost je ve své podstatě přesvědčení, že jsem zranil Boží lásku a tuto svou vinu vyznávám, uznávám a prosím o očištění.
Jan Balík
Otázka: Chtěla bys se zúčastnit nějaké duchovní obnovy. Dobrý den, mám dotaz, letos bych se chtěla zúčastnit nějaké duchovní obnovy nemáte nějaký typ? Klidně i v době psotní. dekuji Klarísek 24.2.2024 20:02
Klarísek, 13 let
Odpověď:
Ahoj Klarísku, díky za dotaz. Nejlepší by bylo se obrátit na kněze vaší farnosti a zeptat se ho, farnosti pořádají různé duchovní obnovy, uričtě i ve vašem okolí, tak by ti mohl poradit. Také na Centrech mládeže duchovní obnovy probíhají, můžeš se tedy zeptat i tam. Diecézní setkání s mládeží bývají také v sobotu před Květnou nedělí. Z redakce přejeme hezké postní dny. M.
redakce IN!
Otázka: Ahoj, na instagramu jsem videla jedno video, ve kterém je muž, který uzdravuje a nejspíše vyhání zlé duchy. Má tam těch videí spoustu, např. na jednom byl chlapec, který nemohl chodit, ten muž se ještě s nějakými lidmi modlil, potom chlapec vstal a chodil. V modlitbě volal k Bohu, ale pak také několikrát zakřičel fire (oheň)...moc nevím, co si o tom mám myslet. Většinou se to odehrávalo na nějakém večeru chval, nebo něčem takovém. Na další videu se modlil za ženu, také volal k Bohu, ptal se jí, jestli věří v Krista, pak také něco zakřičel a ona se najednou uklidnila (behem modlitby se tak zvlastne třásla a něco křičela). A pak na konci řekla, jak jí Bůh vysvobodil. No, zajímalo by mě, jestli je to opravdu uzdravení od Boha a co třeba lidé před uzdravením prožívali (ti lidé, ze kterých vyháněli zĺ duchy). Může člověk např. trpící úzkostí tento uzdravovací proces zažít?
Předem děkuji za odpověď 21.2.2024 23:04
Barča, 19 let
Odpověď:
Milá tazatelko, na videích se toho dá vidět, ale ne vše je skutečnost.
Pán Ježíš i dnes uzdravuje. Například se dějí zázraky uzdravení v Lurdech. Pokud církev prohlásí nějakého člověka blahoslaveným či svatým, vyžaduje se také zázrak Boží na přímluvu toho člověka. Je to jakési Boží potvrzení, že onen člověk je v nebi. Někdy se uzdravení dějí i při modlitbě. Církve ale dobře ví, že se dějí spíše v tichu a ne veřejně a na povel nějakého guru. Takže na taková videa a "večery uzdravení" pozor.
Podobně církev zná i službu vysvobození od posedlosti - exorcismus. Avšak ten může dělat jen biskup nebo kněz jím pověřený. A dobře vím, že exorcismus sice chce kdekdo, ale ve skutečnosti většinou jde o psychické problémy a ne posedlost.
A nyní k poslední části Tvého dotazu. Co lidé, pokud jsou uzdraveni od Boha, prožívají? No osvobození, úlevu, vnitřní pokoj. V jejich životě se změní něco, co sami změnit nemohli.
Z toho, co jsem napsal, je zřejmé, že nejdůležitější uzdravení je uzdravení nitra člověka, osvobození od hříchu. Ano, člověk, který je úzkostlivý, může u Boha nalézt pokoj a klid, protože si uvědomí a prožije, že je jeho život v rukou Božích. Pokud je někdo věřící, přistupuje k eucharistii a ke svátosti smíření, je dobré si uvědomit, že tyto svátosti jsou nejintenzivnějším setkáním s Ježíšem, který uzdravuje. Pokud někdy vnímáme, že potřebujeme pomoc Boží, proč po přijímání eucharistie nevyslovit modlitbu: Ježíši, prosím, uzdrav ve mě to, co je nezdravé. A u zpovědi podobně.
Bůh dobře ví, co nám prospěje. Jednou uzdravení, jindy nesení kříže obtíží.
Nakonec i svatý Pavel to říká (2 Kor 12, 7nn): "A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.
8Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil,
9ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.
10Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný."
Jan Balík
Otázka: Co mám dělat? Milá redakce, obracím se na Vás primárně s prosbou na tipy na literaturu. Byla jsem v nakladatelství Cesta a nedokázali mi vyhovět. Na jejich obranu, jsme se možná úplně pochopili... Mám přítele a chceme se vzít. Přítel je věřící, základ víry mu dala babička a pak ho prohloubila jeho bývalá přítelkyně. Na přípravu ještě nechodíme, ale probíráme různá témata. Když jsme se bavili o výchově dětí ve víře, řekl mi, že mě určitě rád ve všem podpoří. Jenže já bych si přála, aby mě nejen podporoval, ale aby se i aktivně zapojil a byl iniciativní, a aby nebylo všechno jen na mě. U nás doma všechno vedla máma, táta ač je aktivní katolík, nikdy se na tomto moc nepodílel a někdy to mámě ještě ztěžoval. Líbilo by se mi, kdybychom v budoucí případné rodině měli oba podíl na duchovním vedení dětí a abychom se mohli duchovně opírat jeden o druhého. S přítelem se spolu modlíme, chodíme ke svátostem, účastníme se duchovních akcí, ale z 99 % jsem toho iniciatorkou já. Nezdá se nikdy, že by to bylo proti jeho vůli, naopak, je mi za to podle všeho vděčný, ale sám by se o to nezajímal. Možná si říkáte, co víc bych ještě v dneska chtěla... nechci si stěžovat, jsem šťastná, že se máme, že je věřící, že ho můžu takto duchovně inspirovat, a že skrze mne může v tomto růst, ale někdy moc toužím po tom, abych i já mohla čerpat od něj, aby mě duchovně obohatil, abych ho nemusela pořád popostrkávat. A obdobně toužím po tom, aby byl dobrým \"Abrahámem\", který vede naši rodinu. Jenže mám pocit, že on ani této mé tužbě moc nerozumí. Argumentuje tím, že ani neví jak se to dělá, že nemá z domu žádné návyky výchovy ve víře, a že to budu nést spíše já, protože on neví jak tím \"Abrahámem\" být. Chtěla bych se proto zeptat, zda nevíte o nějaké knize, přednášce, besedě... na toto téma. Ať už přímo pro něj nebo pro mě, abych věděla jak o tom lépe mluvit. Děkuji za odpověď a přeji krásné dny. 19.2.2024 12:12
Janča, 26 let
Odpověď:
Ahoj, naše poradna sice primárně slouží pro naše INové čtenářky tak do 20let, ale myslím, že tuto otázku může člověk řešit vlastně kdykoliv, když začne s někým chodit. Píšeš, že chodíš s nevěřícím klukem, který se ale rád do všeho s tebou zapojuje, jen nebývá iniciátorem. Myslím si, že to tak bývá ale i u věřících kluků nebo mužů. Iniciátorem obvykle u různých akcí i výletů bývají asi spíše holky nebo ženy. Co se týká přednášek na nejrůznější témata o vztazích, zkus se obrátit na Centrum pro mládež, které u vás působí nejblíž (pokud nevíš, stačí zadat na netu) a myslím si, že nějaký program a témata, o které bys stála, tam najdeš. Ale sama za sebe si myslím, že nejlepší je vždycky si o všem spolu popovídat, vysvětlit si různé věci. Ocenila bych např. to, že ti tvůj kluk řekl a přiznal, že nemá podobné návyky z domu a neví, jak to má dělat a rád se zapojí... Víš, ani v manželství není všechno vždycky dokonalé, jsou různé problémy i rozdíly, ale tím, že si spolu o nich dva lidé povídají a rozebírají různá řešení, s úctou jeden ke druhému, se právě navzájem obohacují a mohou společně růst a věřím, že Pán jim k tomu s velkou láskou žehná. V manželství, ale už i když s někým chodíš, je to hlavně o komunikaci, o přijetí toho druhého i s tím, že není ve všem podle našich představ. A druhé člověka nepředěláš. Ledacos se může změnit, ale žádné knížky a přednášky asi nikoho nezmění o 180 %. Každý z nás je originál, má svoje dobré ale i horší stránky a vlastně celý život se s nima učí nějak pracovat. A partneři se o spoustu věcí mohou v manželství podělit a není na tom vůbec nic špatného, naopak. Snad ti toto krátké zamyšlení trošku pomohlo. Z redakce ti přeji požehnaný postní čas. M.
redakce IN!
Otázka: Zdravím vás, minule jsem vám zasílala dotaz s mým problémem ohledně strachu. Bohužel se to moc nezlepšilo. Mám toho teď v hlavě opravdu moc a tak si dovolím napsat trochu delší dotaz. Asi bych měla začít tím, že jsem v minulosti měla problém se sebeukájením, aniž bych věděla, že se jedná o těžký hřích. Je mi to moc líto a nejvíc asi to, že jsem začala - už si to nepamatuji přesně - asi ve 3. třídě. Je mi to opravdu líto, moc se za to stydím a občas je mi líto té malé sebe, jestli mě chápete. Prostě představa, že toto dělá malá holčička je strašné a smutné a občas bych si TAK přála vrátit čas. Ovšem na dětství mám vzpomínky taky moc hezké a nedávno mi bylo hrozně líto, že už to dítě nejsem a přeji si dětství prožít znovu a tentokrát bez sebeukájení. Naštěstí jsem zjistila, co vlastně dělám a už bych si nikdy nedovolila nic takového provést. Ovšem v poslední době mám problém - jenom třeba sedím nebo ležím a najednou mi vyvstane myšlenka \"Masturbuješ!\" To ale není pravda, a tak, abych se jí zbavila, nějak změním pozici. Někdy to ale nepomůže a tak ta myšlenka naskočí znovu. Tak si říkám \"To není pravda!\" někdy i nahlas. Někdy to přejde, ale někdy to jakoby nabije na síle a druhá myšlenka \"Chceš to!\" já to popřu a začnu se s tím jakoby hádat nebo to ignorovat (i když v poslední době je to spíš, že už nemám sílu tomu odolávat). Jenže když to začnu ignorovat (nebo to nechám jen tak plynout, protože už \"nemůžu\") tak zase něco ve smyslu \"Vidíš? Kdybys to nechtěla, tak to neignoruješ a snažíš se s tím bojovat! Chceš to!\" mi naskočí v hlavě. V ten moment se s tím začnu pochopitelně hádat už doopravdy a tak mi zní v hlavě dva hlasy: \"Masturbuješ!\" A \"To není pravda!\". Ono to zní strašně zdlouhavě, jenže všechno se to sehraje v řádu několika sekund. No a tím pádem vlastně nevím, co je pravda. A pak nastává dilema \"Udělalas těžký hřích?\" To samé mám při tom, když třeba náhodou uvidím nějaký pár, jak si třeba dává pusu. Zase to samé, akorát mi v hlavě zní \"Vzrušuje tě to!\" a dál už to znáte. Já si pak vlastně ani nejsem jistá, jestli si ty pocity toho vzrušení a tak nedomýšlím. Že je vlastně necítím, ale moje hlava si je domýšlí. Netuším, jak se z toho \"vyléčit\". To je pak potíž se rozhodnout, zda mám nebo nemám jít ke přijímání. Zatím jsem dala na vaši radu, vždy jsem to odevzdala Bohu, prosila o odpuštění a šla jsem ke přijímání. A samozřejmě se za to všechno modlím. No a tady mám další problém. Já vlastně ani nevím, v co věřím. Když se modlím, tak vnímám, že to vážně někomu říkám, ale když si to mám představit jako realitu, tak můj mozek prostě nepobere, že existuje nějaký Bůh, že je všemocný, spravedlivý, laskavý, milující a že On miluje i mě. Dokážu teď nad tím žasnout, když jsem to vypsala, jaký je a dojímá mě to, ale zase - podívám se po pokoji, snažím se cítit jeho přítomnost, ale připadá mi, že v hlavě mám nějakou hranici chápání, přes kterou se dál nedostanu a jakoby ta hranice byla stavěná ze strachu z Boha, ale ne té bázně, kterou bychom měli mít před Bohem všichni, ale opravdu strach. Jakoby mě Bůh vyloženě děsil (snad jsem to vysvětlila srozumitelně), ale to se mi stává jen občas. Třeba letos jsem byla na Godzone tour a tam jsem opravdu tak nějak cítila Boží blízkost a že jsem milována. Ty pocity pak ale postupem času odešly. Přišla jsem na to, že mě celkem uklidňuje chválové a písničky, tak si je občas pouštím a někdy znovu zažiju ten pocit. Čtu si Písmo každý den a věřím, že jednou přijde \"zlom\" v mém životě, kdy to všechno pochopím, kdy vlastně OPRAVDU poznám Ježíše. No a na to musím navázat s tím, že mám starosti. Co, když nejsem dostatečně připravená nebo se nestihnu připravit na Ježíšův příchod? Co, když nebude připravená moje rodina? Kamarádi? Sourozenci? Co, když někdo z nás skončí v pekle? A tak dál. Někdy si připadám odsouzená už teď, že půjdu do pekla. Snažím se mé starosti odevzdat Bohu, ale jak bez dostatečné víry? Jak mám odevzdat někomu něco, když nevím, jestli je? Možná to zní moc ošklivě, ale tohle mně prostě občas napadne. Prosím Boha, aby mi dal dar víry, čistoty a další potřebné dary. Prosím Pannu Marii, mého strážného anděla a moje patrony, aby mi je vyprošovali a taky aby tyto dary dostali mí sourozenci. Často teď také zažívám takové úzkosti. Přemýšlím, jestli to není tak trochu šok z nové školy a intru - jsem v prváku. Že je to z těch změn - už nevídám tak často rodinu, kamarádky, se kterými jsem se znala už od školky, noví učitelé, třída, prostředí atd. a k tomu všemu všechno to, co jsem vám tu vypsala. Ta úzkost mi začala už asi před Vánoci a začalo to spíš strachováním se z toho, že spáchám těžký hřích znovu, to už jsem psala minule. Bojím se, že ty úzkosti zajdou ještě dál....
Je toho opravdu hodně, tak vám děkuji za váš čas, který jste tomuto dotazu a vlastně mně věnovali. Ze srdce přeji všem (a sobě také), kteří mají podobné problémy jako já nebo dokonce ještě horší, aby se s nimi brzy vypořádali a poznali opravdového milujícího Boha!!💞 Přeji krásné a požehnané dny a blížící se postní dobu!💕 1.2.2024 18:31
Anonym, 15 let
Odpověď:
Milá tazatelko, to, co popisuješ, není něco neobvyklého. Je to prostě útočení pokušení. To, co jsi dělala malá a bez znalosti, jistě nebyl hřích, i když to bylo špatně. Hřích musí být dobrovolné a vědomé. Máme žít nyní, ne v minulosti či budoucnosti, teď je chvíle, kdy máme žít s Pánem. Minulost patří do Božího milosrdenství a budoucnost do jeho lásky. Ale jak nyní z toho pokušení, viď? Prostě nejlépe je s vtíravými myšlenkami pohrdnout vykašlat se na ně. Aby to šlo, je vhodné zabavit mozek v tu chvíli něčím jiným. Třeba počítat ovečky...
Hlavně: neboj se. Je dobré bojovat a nepodlehnout pokušení, ale i kdyby se stalo, Bůh rád odpouští. A pak, přemýšlíš o mnoha věcech - třeba ta spása rodiny. Jsou to otázky, kdy musíme vše vložit do Božíh lásky a milosrdenství. Spolehnout se na Boha. Jednoduše střelnou modlitbou je svěřit Bohu a přestat se o to zajímat. Jinak to nejde.
Myslím, že by ti moc pomohlo, kdyby ses přihlásila někde v centru pro mládež na kurz animátorů nebo jiný kurz. Poznáš nové věřící kamarády a prohloubíš se ve víře. Bůh nás má rád, proto nemusíme žít v křeči a obavách, ale jako jeho milované děti.
A ještě jednu radu. Máš někoho, s kým si můžeš o sobě povídat? Maminka, babička, kněz? Je to moc dobré, najdeš-li někoho. Třeba kněze na centru života mládeže.
Jan Balík
Otázka: Zajímal by mě váš názor Milá redakce, zajímal by mě váš názor (nebo názor nějaké kněze ve vašem okolí) na dokument, který umožňuje žehnání rozvedeným, kteří žijí spolu v novém vztahu nebo homosexuálním párům. Děkuju za odpověď a přeju krásné dny. 5.1.2024 10:43
Klára, 22 let
Odpověď:
Milá tazatelko, o novém dokumentu z Vatikánu o žehnání se hodně diskutuje a sám Vatikán k němu už vydal další vysvětlující zprávu. Z toho je vidět, že je to dokument trochu nepovedený. V církvi se žehná především v liturgii nebo se žehná a je to tzv. svátostnina (žehnání snoubenců, žehnání křížků...). Ale je přece žehnání k lidem obecně - třeba na konci mše svaté. Pak máme žehnání rodičů dětem. Žehnání popelcem, žehnání svící na sv. Blažeje - k tomu může přijít každý člověk (hříšný, lidé žijící různě zmateně - rozvedení a znovu seznadní....prostě kdokoliv, třeba i lidi, kteří žijí spolu i sexuálně jako dva homosexuálové - tedy podle Bible špatně). Žehnání bytu a těm, kdo v něm žijí. Bůh rád žehná každému člověku, ale ono Boží požehnání musí člověk také přijmout - třeba jako cestu k vymanění se z hříchu. To chtěl říci zřejmě autor onoho dokumentu. Ale dokument není přesně napsaný a pak novináři z něj udělali, že je to dokument o žehnání homosexuálním párům a rozvedeným žijícím v novém svazku. Pro svou nejasnost mnoho biskupských konferencí ze světa - třeba z Afriky - konstatovali, že ho neberou vážně.
Jan Balík
Otázka: V poslední době mám pořád strach... Zdravím, prosím o radu - v poslední době mám pořád strach. Strach z toho, že udělám (nebo jsem udělala) nějaký těžký hřích, a že se nestihnu vyzpovídat. Strach z toho, že skončím v pekle. Strach z toho, že tam bude někdo z mé rodiny. Strach, že pořád dělám něco špatně. Strach, že mně Bůh odsoudí. Prostě se bojím, nevím, jak se toho zbavit. A bojím se, že ztrácím důvěru v Boha. Modlím se, aby k tomu nedošlo. Aby k ničemu, z čeho mám strach, nedošlo.
A ještě jedna věc: Byla jsem u zpovědi ještě přede mší a byla jsem za to hrozně ráda. Ale během mše mě začaly vyloženě napadat (v tom smyslu jakože napadnout někoho, jestli chápete :) ) úplně škaredé myšlenky, které se bohužel týkaly Boha. Já se je snažila odhánět, ale čím víc jsem se na ně snažila nemyslet, tím víc jsem na ně myslela. Jakoby moje podvědomí myslelo samo za sebe. Začala jsem uvažovat, jestli smím ke přijímání a prosila jsem Pána Boha za odpuštění (málem jsem se tam rozbrečela). A šla jsem i přes tu nejistotu a teď mám myšlenky, že jsem neměla a že to byl těžký hřích. V poslední době uvažuju, jestli náhodou nemám úzkostlivé svědomí. A mám pořád strach... Předem děkuju za odpověď...
2.1.2024 20:48
Anonym, 15 let
Odpověď:
Milá tazatelko, to, co popisuješ se mladým lidem stává. Jak píšeš, může to být i projev úzkostlivého svědomí. Osobně se domnívám, že vzhledem k věku půjde spíše o to, že své svědomí potřebuješ dobře vytrénovat. Svědomí je sice hlas Boží v nitru člověka, ale je to také úsudek rozumu, který rozhoduje zcela logicky: zde je zákon Boží a zde moje jednání = jednám buď podle Božího zákona a tedy dobře nebo moje jednání je proti Božímu zákonu a tedy je špatné - hříšné. Jakmile jdeme do podrobností jednání, není tak jednoduché poznat, co se s Božím zákonem shoduje a co je proti. Proto zvláště mladý člověk potřebuje pomoc druhých, aby se zorientoval a svědomí dobře trénoval.
Co konkrétně doporučuji
Máš-li strach, že stále jednáš špatně, je to hloupost a nesmysl. Bůh tě má rád. Doporučuji číst Písmo a vyhledávat místa, která ti pomohou prožívat, že tě Bůh má rád, že se o tebe stará a že ti jistě vše odpouští. Neboj se i prosit v modlitbě: Bože, prosím, kéž poznám, že mě máš rád.
Doporučuji Ti najít kněze, který pochopí tvé niterné boje, a pomůže ti se orientovat. Ptej se ho a jeho rady pak poslouchej! Aspoň nějakou dobu, to je léčba. Když se ho zeptáš, co je hřích a co není, když se s ním budeš bavit o svých pocitech atd., pak jednej podle jeho rad.
A k tomu, co se Ti stalo po zpovědi. Hříchem může být jen to, co vím, že jsem konkrétně udělal špatného, ne pocit, ne myšlenka. Myšlenka je hříchem jen tehdy, když je špatná a když se rozhodnu, že s ní souhlasím.
Více jsem o tomto tématu jsem psal v knížce, která je stále možná koupit jako e-kniha:
Pokud tě cokoliv zneklidní, budeš mít pocit, žes hrozně zhřešila atd., hned v duchu řekni: Pane, prosím, odpusť mi. A přestaň se tím zaobírat. Pokud jsi udělala něco špatně, je ti odpuštěno, pokud ne, tak jsi se malinko pomodlila a to je dobře.
Jan Balík
Otázka: Veganství a křesťanství Ahoj:D
Mám dotaz. Nedávno jsem se začala více zamýšlet nad veganstvím. Došlo mi, že se chci stát vegankou, protože nechci podporovat utrpení zvířat na farmách atd. Přijde mi, že by to nechtěl ani Ježíš. A tak jsem se dostala k otázce: Jak se křesťanství dívá na veganství?
Děkuji za odpověď a za to, že nám holkám tady tak pomáháte. 9.12.2023 09:56
Veronika, 14 let
Odpověď:
Milá tazatelko, pán Ježíš maso zvířat normálně jedl. Například beránka na Velikonoce. Jeho následovníci - křesťané - tedy maso vždy jedli. Moc pěkně o tom je naspáno v Bibli v Novém zákoně ve Skutcích apoštolů 10: "V tom k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ Petr odpověděl: „To ne, Pane! Nikdy jsem přece nejedl nic nečistého nebo poskvrněného.“ Ale hlas k němu promluvil znovu: „Co Bůh očistil, neměj za nečisté!“ Starý zákon považoval za nečisté některé druhy zvířat, ale vidíme, že pán Ježíš v tom má jasno: vše je stvořeno Bohem pro člověka.
Dnes je ve světě moderní vegetariánství, veganství... ale křesťan je člověkem svobodným, který ví, že vše je darem Božím. Proto ví, že může jíst vše, ale ke všemu se zároveň chová s úctou a šetrností: neplýtvá potravinami, nevyhazuje potraviny, jí vše, i když mu to nechutná, dokáže se také zapřít - postit se z lásky k Pánu.
Jan Balík
Otázka: Mám dotaz.... Dobrý den, mám tento dotaz: upřímně toho lituji, ale stalo se mi, že jsem použila Postinor (nouzovou antikoncepci). Chci se zeptat, je to vnímáno v katolické církvi jako hřích? Po případě jak těžký? A jak se k tomu teď postavit? Vyzpovídala jsem se u kněze ve farnosti, ale slyšela jsem, že \"nestandartní\" hříchy řeší zpovědníci k tomu určení... Předem moc děkuji za odpověď... 6.10.2023 21:13
., 20 let
Odpověď:
Milá tazatelko, postinor může způsobit miniinterupci, vypuzení oplodněného vajíčka z těla ženy, tedy zabití nevinného člověka. Takový prostředek je tedy proti 5. přikázání - nezabiješ! Jeho použití je tedy hříchem a to jistě těžkým - riziko zabití. Je vidět, žes to jako hřích vnímala, když jsi s tím byla u zpovědi. Bůh ti jistě odpustil. Bohu díky, že je plný milosrdenství. A je to i připomínka toho, že do svatby je nejen správné, ale i moudré žít v sexuální zdrženlivosti, tedy bez sexu. Až se jednou rozhodneš pro nějakého muže, aby se stal otcem tvých a vašich dětí, pak bude čas na svatbu a společné sdílení lásky i v sexualitě. Některé hříchy, například dokonaný potrat, odpadnutí od víry atd. jsou vyhraženy k odpuštění biskupovi a knězi, kterého pověří. Proč? Aby se ukázalo, že se jedná o vážné činy proti Bohu. Aktuálně je to tak, že potrat může odpouštět každý kněz. Má ale kajícníka poučit o vážnosti a udělat vhodné pokání.
Milá zatazelko, věř Bohu, který odpouští, ale také ukazuje správnou cestu.
Jan Balík
Otázka: Mám rpoblém se svou vírou Ahoj redakce, mám jednu otázku. Mám problém se svou vírou. Nesouhlasím a mám jiný názor na některé věci, které vyznává kostel a naše víra. Mám prostě na to jiný názor. Na druhou stranou, když jsem byla v osobním životě na nule tak mě víra zachraňovala a byla jsem často v kostele. Pokaždé, když mám nějaký problém tak jdu do kostela a vždy se cítím lépe. Nechci, aby to vyznělo, že chodím do kostela jenom když jsem na své dráze úplně dole. Chodím skoro každou neděli. Teď, ale k tomu problému. Říkám si, že bych ráda šla k biřmování. Chtěla bych se ještě víc přiblížit Bohu, ale jak ho můžu přijmout když nesouhlasím s některými věci, které kostele/víra vyznává. Co mám dělat? (Nemám s knězem žádný vztah a v kostele se střídájí 4 knězi.) 21.9.2023 12:18
Ella, 21 let
Odpověď:
Milá tazatelko, myslím, že je právě doba, kdy najdeš někde kolem sebe přípravu na biřmování. Je to čas, ve kterém více poznáš Pána Boha a jeho lásku k nám. Zároveň je to i období, kdy se nad vírou budeš více zamýšlet a leccos pochopíš. V každé větší farnosti přípravy na biřmování probíhají. Nesouhlasit je snadné. Ale pochopit proč Ježíš něco učí, proč církev je Bohu věrná a některé činy nazývá dobrými a některé špatnými, to vše vyžaduje určité hledání. Znáš YOUCAT nebo TWEETUJ s BOHEM? Obě super knížky pro mladé lidi.
Bůh nás má rád a proto nás učí cestě dobra. Kolem nás je ale mnoho odlišných názorů, dokonce i lidé, kteří tvrdí, že jsou věřící, učí něco, co je sice líbivé, ale odporuje Bibli. Takový je kolem nás svět. Proto je pochopitelné, že některé věci ti dělají obtíž. Doporučuji: často se modli k Duchu svatému o dar víry, naděje a lásky. A pak čti evangelia a víru studuj, třeba z knížek, které jsem výše označil. Postupně mnohé pochopíš a zjistíš, že v církvi je skutečně živý Bůh, který vede lidi k dobru. A je moc dobře, když se zapojíš do nějaké skupiny mládeže či spíše studentů.