Milá tazatelko, otázka je dosti široká. Níže je to, co o trestech napsal papež František před několika lety. Stručně: trest má pomoci dítěti pochopit, že některé věci mu škodí. Jde o to, aby trest byl přiměřený, důsledný a také udělení s rozvahou. Tedy, jistě i fyzické tresty nemusíme zavrhovat, ale vždy s velikou mírou. Běžně rodiče jdou do extrémů: buď dítěti dovolí vše nebo bývají tresty psychicky či fyzicky za hranicí. Kupodivu se dnes hovoří o trestech fyzických, že ne, že jsou špatné atd. Ale není daleko horší, když se např. rodiče rozvádí a dítě si berou jako bitevní pole? Závěr: výchova mnohdy nějaký přiměřený a s láskou udělení trest vyžaduje. Přísnější výchova je spíše lepší a nakonec za ni bývá dospělý spíše vděčný. Ale vše s mírou a láskou.

František: Amoris laetitae

Hodnota sankce jako podnětu
268. Rovněž je nezbytné senzibilizovat dítě i adolescenta, aby si uvědomili, že špatné skutky mají důsledky. Je
třeba probouzet schopnost vcítit se do druhého a želet jeho utrpení, když jsme mu přivodili něco zlého. Některé
sankce agresivního asociálního chování částečně mohou vést k tomuto cíli. Důležité je pevně dítě nasměrovat,
aby požádalo o odpuštění a napravilo škodu způsobenou druhým. Když výchova přináší plody uzráváním osobní
svobody, začne dítě samotné v určité chvíli s vděčností poznávat, že pro něho bylo dobré vyrůstat v rodině a
snášet také požadavky ukládané celou touto formací.
269. Napomenutí se stává podnětem, když se zároveň oceňují a uznávají snahy a když dítě zjistí, že jeho
rodiče k němu nadále chovají trpělivou důvěru. Dítě s láskou napomenutí cítí, že je zohledňováno, vnímá, že je
někým, a všímá si, že jeho rodiče uznávají jeho potenciál. K tomu není zapotřebí, aby rodiči byli bez poskvrny,
nýbrž aby uměli pokorně uznávat vlastní meze a ukazovat svoji osobní snahu být lepšími. Děti však potřebují,
aby rodiče dosvědčovali, že se nedávají strhávat hněvem. Dítě, které se dopustí nějaké špatnosti, musí být
napomenuto, ale nikdy ne jako nepřítel nebo jako někdo, na kom se vybíjí vlastní agresivita. Dospělý navíc
musí rozpoznat, že některá špatná jednání se pojí s křehkostí a omezením, jež jsou vlastní danému věku. Proto
by byl škodlivý postoj neustálého sakncionování, který by nepomohl vnímat odlišnou závažnost činů a vyvolal
by malomyslnost a podrážděnost: „Otcové, nedrážděte svoje děti“ (Ef 6,4; srov. Kol 3,21).
270. Zásadní věcí je, aby se kázeň nestávala mrzačením touhy, nýbrž podnětem jít stále dál. Jak integrovat
kázeň a vnitřní dynamismus? Jak dosáhnout toho, aby kázeň byla konstruktivní mezí na cestě, kterou se dítě
má vydat, a nikoli zdí, která jej anuluje, nebo výchovnou dimenzí, která jej potlačuje? Je třeba najít rovnováhu
mezi dvěma stejně škodlivými krajnostmi. Jednou je nárok vytvářet svět na míru tužeb dítěte, které vyrůstá s
pocitem, že je nositelem práv, ale nikoli povinností. Druhou krajností je přimět jej žít bez vědomí vlastní
důstojnosti, jedinečné identity a práv, trýznit jej povinnostmi, aby v podrobenosti uskutečňovalo tužby druhých.

Milá tazatelko, dát k vánocům tatínkovi akupresurní podložku klidně můžeš. Není to nic špatného. Určitě není používání takovéto podložky hřích. Není vůbec důvod, proč by něco takového bylo hříchem.

Milá Rito, vidím, že poctivě promýšlíš svůj život. Ano, víra je dar od Boha. Ale On ho jistě nabízí každému, kdo o něj stojí. Nápad modlit se růženec je výtečný. Svěřuj se Panně Marii a pros ji, aby Ti vyprosila dar víry. Nakonec můžeš v srdci volat často i takto: "Ježíši, dej mi více víry." A ještě jednu věc. Byla jsi u biřmování? Pokud ne, najdi místo, kdo se koná příprava a projdi kvalitní dlouhou přípravou. Vím, že super příprava probíhá vždy jednou za dva roky v centru života mládeže v Příchovicích. Víru je třeba prožívat sice jako osobní setkání s Ježíšem, ale zároveň ve společenství. Máš nějaké věřící kamarády, se kterými se modlíš, diskutuješ o víře? Pokud ne, pak hledej. Je jich jistě i v naší zemi hodně. Centra života mládeže nabízejí super společenství.

Milá Rito, budu se za Tebe modlit, abys potkala Ježíše a stal se Tvým přítelem. Budu za Tebe sloužit mši svatou.

Ahoj Terko, díky za napsání. Ty se vlastně ani na nic konkrétního neptáš, ale pochopila jsem, že ti zřejmě vadí, že kamarádkám v této duchovní "oblasti" moc nestíháš. Ale ono je to celkem logické. Sama píšeš, že ony chodí častěji do kostela na mši svatou, ale také do scholy, kde se modlitby, písničky, popř. ukazovačky a nějaké hry naučí, a potom je na nejrůznějších setkání znají. Píšeš, že bydlíš v jiné, vzdálenější vesnici, a je to pro tebe obtížnější. A u vás nemáte kostel? Pokud ano, zkus se zapojit ve vaší farnosti, (schola, čtení, společenství...) kamarádky mají určitě spoustu nápadů, které bys mohla použít. Přejeme ti z redakce krásný letní čas. M.

Ahoj Weru, tak to nevím. Ale můžeš si zvolit třeba Pannu Marii, která jistě i v noci bděla nad malým Ježíškem. Nebo bych navrhoval přímo anděla strážného, ten je super pomocník.

Milá Caro, nikde v církvi není psáno, že musí být u ženy patronka a ne patron, i když je to obvyklé. Církevní právo hovoří jen o tom, že se dává křesťanské jméno.

Navrhuji Ti, aby sis zvolila dvě biřmovací jména a tedy dva patrony: jednu patronku - třeba Pannu Marii a pak toho patrona, který tě inspiruje, a kterého sis vybrala. Koneckonců se to dříve dělávalo zcela běžně.

Kmotr u křtu má splňovat základní podmínky: být pokřtěn (ideálně i biřmován), žít křesťansky. Když budeš biřmována v blízké budoucnosti, není s kmotrovstvím problém. Radil bych více s knězem o tom popovídat. Možná má zbytečně vysoké nároky, které jsou vyšší, než jak říká církevní právo.

Milá tazatelko,

biřmovací patron má být přímluvce v nebi, který Ti nějak imponuje. Můžeš si vzít jednoho patrona nebo i dva. Mnoho děvčat si volí jméno + Maria. Můžeš si zvolit i patrona svatého muže. Hlavně ať se na biřmování dobře připravíš, aby v Tobě mohl Duch svatý působit.

Milý P., každý člověk má právo, aby se narodil z láskyplného objetí svých vlastních rodičů. Pokud je počat jinak (mimomanželsky, ze znásilnění, umělé oplodnění, je donošen v děloze jiné matky...), jde o početí, které není zcela dle Božího záměru a tedy je hříšné. Dítě za to nemůže, to tedy nenese hřích za své početí, ale následky samozřejmě ano (např. početí ze znásilnění může mít vliv na lásku maminky k dítěti a může dítěti ublížit). U umělého početí přistupuje ještě ničení a mražení oplodněných vajíček a později i jejich rozmrazení, tedy usmrcení. Takže to je jasné, že morální není. 

Ano, dá se říci, že objektivně je umělé početí těžkým hříchem.

Tvůj závěr je správný. Avšak, věřme, že v srdci každého člověka pracuje krok za krokem Boží milosrdenství. Prosit za odpuštění může každý....

V katechismu je celá kapitola s názvem Šesté přikázání obsahující mnoho pravidel. Znamená porušení některého z těchto pravidel automaticky porušení šestého přikázání? Na tuto otázku odpovídám: ano. Avšak ne každý hřích proti 6. přikázání je hned těžkým hříchem.

Milá tazatelko, duchovní boj je snaha přemáhat hřích, pokušení a své vlastní lidské slabosti. Obecně každý člověk musí na sobě pracovat celý život. Ale tato lidská snaha by nebyla úplná, kdyby nepočítala s Boží pomocí a s vlivem hříchu a pokušení.

Rozeznat psychické problémy od duchovních není snadné. Je třeba se poradit s někým, kdo je zkušený (např. kněz). Většinou to jde odhadnout, ale mnohdy je rozlišení velice obtížné. Ono se často obojí snoubí.

Ahoj Eliško, díky za dotaz. Píšeš, že jsi věřící, ale do kostela chodíš jenom občas s rodiči, kteří pracují v zahraničí a tebe to tam nebaví a obtěžuje tě to. Asi tomu úplně nerozumím, pochopila bych, že musíš chodit do kostela, kde tě to nebaví, ale ty píšeš, že jsi věřící. Zkus si odpovědět na otázku: Co to pro mě znamená být věřící? Něco to určitě znamenat musí. Dám ti takový příklad: představ si, že se ti hodně, ale fakt hodně líbí nějaký kluk a jsi totálně zamilovaná. Stačí to? Nebo by sis s ním chtěla povídat, procházet se, zažít něco hezkého, poznávat ho v nejrůznějších situacích... Možná by sis i něco přečetla, nějakou dobrou knížku o vztazích,  jak být vnímavější, laskavější, lepší... Když mi o něco a zvlášť o někoho jde, tak se snažím být lepší. Je to tak? A podobně je to se vztahem k P.Ježíši. Zkus se zamyslet nad tím, proč tě to v kostele nebaví. Další příklad:)... Ve škole máte matematiku a ta tě nebaví, ale přijde nová paní učitelka, která umí dobře a zajímavě vysvětlovat, a tak dokáže nadchnout vás žáky, že najednou i tu matematiku vnímáš jinak. Je jiná? Kdepak, ale ty ses na ni začala dívat jinýma očima, a protože jsi ji díky paní učitelce pochopila, začala tě i bavit. Nemáte v kostele scholu? Nebo společenství, kde se schází mladí lidé? Zkus si zjistit, jestli by ses nemohla zapojit... Můžeš se také přihlásit na víkendovky, které pořádají Diecézní centra mládeže. Výborná je taky knížka Youcat, která se pomocí otázek a odpovědí zamýšlí nad nejrůznějšími otázkami ohledně katolické víry. Vidíš, možností je fůra, rozhodně doporučuju něco vyzkoušet. Je pravda, že tě to bude něco stát - tvůj čas, možná přemýšlení nebo zamyšlení se nad sebou, svým životem. Ale obyčejně co nic nestojí, za nic nestojí. Přeji ti krásné Velikonoce. M.