Milá Nelo,

rád odpovídám na Tvou otázku.
Za prvé. To, co se učíte ve škole ohledně vzniku planety, dinosaourů atd., jsou jistě zajímavé poznatky, ale mnohé z toho patří to tzv. hypotéz - tedy doměnek vědců. Jistota, jak vše bylo na počátku, to ale není. To už se ve školách ale neříká, že.
Za druhé. I kdyby byla pravda vše o velkém třesku, vývoji, evoluci atd., vůbec nic to nenabourává ne víře v Boha. Pokud řekneme: za vše může evoluce. Pak je třeba se ptát též: A kdo evoluci dal do pohybu? Je to jako u míče: míč se kutálí, ale někdo do míče musel před tím kopnout. Není možné, aby se míč dal do pohybu sám od sebe bez nějaké příčiny - síly. Snad je tato úvaha dost obtížná, ale stojí za to si ji proymslet.
Astronimii, biologii... a mnoha dalším vědeckým oborům přísluší hledat, jak to vše na počátku světa bylo. Absolutní jistotu ale vědci nikdy mít neboudou.
Kdo věří v Boha, není proti těmto poznatkům, jen vždy podotkne: ať to bylo, jak to bylo, na počátku do toho "strčil" Bůh a tak to začalo.
A kdo věří v Ježíše Krista, ten k tomu přidá: a tento Bůh, ten je s námi stále a má nás rád.

Ještě poznámka o člověku. Ať se objevil na naší planetě jakýmkolik způsobem, jasné je a víra nás k tomu vede, že člověk se objevil tehdy, když Bůh vdechl hmotě duši. Bůh totiž stvořil vše viditelné (hmotu, vesmír) a též neviditelné (duchové bytosti - anděle) a pak to spojil a tak stvořil člověka, který má účast na obojím. Každou duši tvoří Bůh ve chvíli, kdy vzniká nový lidský život. Proto Bůh spolupracuje s manželi, s rodiči při početí dítěte. 

O duši se dnes ale moc nehovoří, že?

Úkol přírodních vědců je, aby zkoumali vznik světa, života i člověka. Jim ale nepřísluší dokazovat existenci či neexistenci Boha. Bůh je za vším viditelným i neviditelným. O tom nás ujišťuje jednak lidský rozum (pravá filosofie, třeba sv. Tomáše Akvinského) a pak též víra v Ježíše.

Milá Pájuško,

je skvělé, že se chceš setkávat s Ježíšem a slyšet Jeho hlas. Ale rozhovor s Bohem se vede jinak, než takový ten lidský běžný rozhovor. Říká se mu modlitba a zvláště rozjímavá. Ber si často Písmo svaté a nauč se rozjímat. Jak se to dělá? V Bibli, kterou dostávali účastníci v Krakově či letos na celostátním setkání mládeže je úvod, kde se o rozjímavé modlitbě dozvíš to podstatné. Je to pod nadpisem: Meditativní četba Písma. Nemáš-li či neseženeš-li, můžeme ti poslat text emailem. Nejčastěji totiž Bůh používá slovo Písma svatého, kterým nás oslovuje, vrývá nám je do srdce. Když se budeš snažit často rozjímat, po nějaké většinou delším čase, poznáš, že se Boží hlas nějak vynořuje v Tvém nitru. A pak ještě druhá možnost, jak se setkávst s Pánem. Chodit před eucharistii adorovat - klanět se Pánu, být s ním třeba i tichosti, sedět mu u nohou... A adorovat může člověk s druhými nebo i klidně jen tak sám se zastaví v kostele.

Milá Verčo,

výborně. Pán Ježíš Tě má rád a přitahuje tě. Najdi si v Novém zákoně scénu o tom, jak Ježíš odpouští. Je plný lásky a raduje se nad každým, kdo k němu přijde. Např. o cizoložné ženě (Jan 8,3-11), o Zacheovi (Lk 19,1-10), o marnotratném synu (Lk 15,11-32). Ježíš neváhá zvolat: „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky“ (Mt 9,13). Přesně to se děje u zpovědi. Neboj se tedy zajít za knězem a požádat o tuto svátost. Kněz ti jistě rád vyhoví. Můžeš zajet na nějaké centrum života mládeže, kde jsou kněží, kteří mladým lidem rozumí. Svátost smíření a pak eucharistie, jsou mimořádné Boží způsoby, jak nás duchovně posiluje. A pak je vhodné najít v okolí nějaké mladé věříci a setkávat se s nimi. Nemáš-li, obrať se na diecézní centrum života mládeže a začni tam jezdit.

Milá Kláro,

děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Ano, sebeuspokojování je hřích. Avšak ten, který se naučí sebeuspokojovat, ten se podobá člověku, který je závislý – je tedy jakýmsi způsobem svázán otroctvím. Z toho vyplývá, že pokud nedojde k zázraku, což také může, je cesta k osvobození se od této závislosti poměrně dlouhá. Říkáme jí duchovní boj. A jak se vede?

Především žádné nadávání sobě samé, žádná zoufání. Pán Ježíš tě má rád, skutečně, on přeci přišel, aby zachránil to, co bylo ztracené, přišel ne kvůli spravedlivým, ale kvůli hříšníkům. Má tě rád, hledá tě, je ti blíž, než pociťuješ.  

Dojdi si před svatostánek a Ježíši řekni: Ježíši, má tě ráda. Ty víš, jaká jsem. Prosím, vysvoboď mě z mého hříchu. Tobě důvěřuji.

A jak pak žít v běžném životě? Když znovu do svého hříchu upadneš, co nejdříve se obrať na Ježíše (když to jde, můžeš při tom pokleknout) a řekni mu: Pane, prosím, odpusť. A pak vstaň, netrap se, litoval jsi, on ti odpustil. U další zpovědi pak hřích vyznej. A pak jdi a snaž se mít otevřené oči a udělat nějaký malý skutek lásky pro někoho druhého (třeba se jen za někoho kratince pomodlit). A klidně pak můžeš jít co nejdříve k eucharistii, litovala jsi. Vůbec je důležité, abys chodila pro Boží posilu ve svátostech, co nejčastěji: ke svátosti smíření třeba jednou za tři týdny či měsíc a k eucharistii třeba denně nebo prostě co nejčastěji. A než Ježíše v eucharistii přijmeš, nauč se mu říkat: Ježíši, když teď ke mně přijdeš, prosím, uzdrav, co je ve mně nedobré a špatné.

U děvčete vzniká sebeuspokojování buď tím, že se ho naučí jako malá nebo je důsledkem nějakého nedobrého psychického stavu, třeba rozkolu v rodině, nepřijetí svého těla, introvertními sklony. Děvčeti velice pomůže, když má s kým si o svých pocitech povídat. Může to být babička, maminka, starší kamarádka, řeholnice nebo kněz (duchovní rozhovor). Žena potřebuje své pocity sdílet s druhými, jen tak pochopí samu sebe, a začne rozlišovat emoce, které jsou dobré a ty, které ji vedou na scestí.

A ještě jednu inspiraci. Obracej se často k Marii. Ona je vzorem ženy a je naší přímluvkyní. Pros ji často, ať ti vyprosí dar čistoty a ať ti vyprosí i to, abys poznala své životní povolání, a bude-li to manželství, ať ti pošle skutečné výborného muže, budoucího otce tvých dětí.

Milá Kláro, být ženou je úžasný dar. Ježíš tě má rád a uvidíš, že jednou přijde chvíle, kdy díky Boží milosti budeš od svého hříchu osvobozena. Přeji ti vytrvalost a modlím se za tebe.

Milá Anno,

super, že se chystáš na přijetí svátosti biřmování.
Určitě si můžeš zvolit jako patrona světce - muže.  A sv. František Saleský je super. Napsal krásné knihy, hlavně dvě: Jednodušší s názvem: Úvod do zbožného života a pak delší a náročnější (ale hlubokou) knihu: Pojednání o lásce s Bohu. Obě jsou o tom, jak žít svůj život, abychom následovali Pána Ježíšel
Kde všude hledat svaté? Existují dvě knihy vydané u Karmelitánů: Rok se svatými a pak encyklopedie: Svaté na každý den.
Mimo to existuje jedna super stránka: http://www.santiebeati.it/

tam se dá najít leccos aktuálního, tedy i novější. Blahoslavených a světců přibývá.

A ptáš se i na patrona spisovatelek. Sice nebyla vyhlášena, ale třeba by to mohla být sv. Terezie Beneditka od kříže civilním jménem Edith Stein, filosofka a autorka mnoha spisů, které začínají vycházet i v češtině. Jsou ale dost obtížné, ale hluboké. Její život byl ukončen v koncentračním táboře v Osvětimi.

Neboj se a zvol. Ono nakonec je nejdůležitější, že se ten svatý či ta svatá bude za Tebe v nebi přimlouvat. o je nejdůležitější ze všeho.

Milá N., tvoje otázka má jasnou odpověď. Ke svatému přijímání můžeme přistoupit jednou denně. Avšak, pokud jsme podruhé na CELÉ mši svaté, můžeme přistoupit i podruhé. V praxi je to tedy tak, že jsem třeba ráno přistoupil k přiímání na mši (nebo jen na bohoslužbě slova) a pak se zúčastním nečekaně večerní celé mše, mohu tedy podruhé přijmout. Ale pokud budu třeba ráno na mši a budu přijímat a odpoledne budu v nemocnici na bohoslužbě slova, to k přijímání nemohu. Ta možnost přistoupit podruhé je z toho důvodu, že tím, že přistupujeme k eucharistii při mši plně prožíváme společenství, které z nás tvoří sám Pán.

Milá Any, děkuji za tvou důvěru se na nás obrátit se svojí otázkou. Je vidět, že přemýšlíš. To je dobře. Ale zároveň je třeba studovat (číst Nový zákon, YOUCAT...), modlit se a diskutovat s důvěryhodnými lidmi (rodiče, kněz, řeholnice). Bůh nás má každého velice rád. A chce naše štěstí. Ale pozor. Jeho štěstí si nemůžeme představovat jako plnost pohodlíčka a úspěchu zde na zemi. Tato zem, ať se nám to líbí nebo ne, je přípravou na věčnost. Tedy plnost Božího požehnání a štěstí je nebe, kam směřujeme. Na této zemi nás provází kříž tak, jako Ježíše. A Ježíšův kříž byl na jedné straně prohrou, ale na druhé, to nám říká víra, byl vítezstvím Boží Lásky nad hříchem člověka, Kdo svůj kříž spojuje s Ježíšovým, ten postupně objeví obrovskou sílu Boží moci. V Olomouci během Ceslostátní setkání mládeže bylo právě o tomto nádherné svědectví. Můžeš si ho pustit: https://www.youtube.com/watch?v=2PQQeGNwf_I&t=824s

To tedy znamená, že musíme na této zemi jen trpět a být smutní? Vůbec ne. Bůh plný lásky nás ale chce naučit hlubšímu pohledu na věci tohoto světa a chce nám dát hlubší uspokojení a štěstí, než je jen uspokojení z úspěchu, z toho, že se ze všeho uzdravíme a že nám vše vyjde.

Zrovna dnes jsem o tom četli v breviáři:

http://www.breviar.op.cz/?a=2&datum 17-09-22&k=

Milá Aničko,

gratuluji Ti, že se připravuješ na svátost biřmování. Buď bez obav. Biřmování je vždy Boží dar, ten si nemůžeme zasloužit ani se na něj připravit. Bůh nás obdarovává zadarmo -  z lásky, protože Tě má rád, chce ti darovat svátost biřmování, tedy upevnění ve víře.
Ano, ty se pochopitelně chceš na biřmování připravit, to je jasné. Těšíš se na dar od Pána a proto se chceš na tu chvíli připravit. Víš jak především? Láskou k Pánu Bohu. A jak ji zintenzvinit? Setkávat se s ním: v modlitbě a ve studiu. Pokus se každý den věnovat více času modlitbě (třeba s evangeliem v ruce, s růžencem...). A přečti si postupně třeba YouCat nebo Tweetuj s Bohem.
To je také jediná cesta, jak zakusit, že Ježíš je živý a že vše, co je o něm v evangeliích je skutečné. Setkávat se s ním a více ho ve studiu poznávat.
Víra v Boha je velikým obohacením každého člověka. Podívej se do historie. Kolik vědců a dobrodinců lidstva bylo věřících, byli to kněží, řeholníci.

Takže, nezaobírej se obavamy, to by ses do nich zamotala. Obavy bývají spíše druhem pokušení. Ale věnuj svou energii do modlitby a do hlubšího studia víry.

Ahoj Lucko,

my v redakci nevíme a žádné informace nemáme k dispozici. Můžeš napsat tady na webu do diskuze, kde ti mohou odpovědět přímo ostatní čtenářky, které třeba budou něco vědět. Pak je možnost obrátit se přímo na nějaké DCM, jestli jedou, nebo jestli alespoň neví o někom, kdo jede.

Šťastnou cestu! :) Martina

Ahoj Fany,

to je velmi hezké,  a máme z toho radost, že půjdeš k biřmování :-)

Myslím, že je dost brzy se trápit nad tím, že nemáš patrona, příprava teprve začíná a ty se o spoustě svatých  možná budeš dozvídat na přípravě. Tam tě může některý oslovit a ty budeš chtít, aby se za tebe v nebi přimlouval.

Jak najít patrona je široká otázka, někdo pročítá knihy o svatých, někdo čte knihy a životopisy,  někdo pobírá kalendář, kde jsou napsány svátky svatých a pak dohledává informace o těch, kteří ho zaujaly. Dnes je velmi jednoduchá doba internetu, kde se dočteš o svatých velmi lehce. Důležité je, aby ti byl v něčem vzorem, aby s tvým životem, situací, povahou souzněl. Je to patron, kterého si vybíráš ty a tak by ti měl být sympatický.

S výběrem kmotra je to tak, že musí být pokřtěn a též biřmován. Je dobré, když je to někdo koho znáš a komu se nebudeš bát zavolat, když ti bude úzko, nebo budeš potřebovat poradit. Doporučuje se, aby byl vyspělejší ve víře než ty, a mohl s tebou diskutovat o věcech víry. Toto je ideální stav, a někdy bohužel, člověk nenajde někoho blízkého, a tak se například žádají naši křestní kmotrové. K duchovnímu provázení, pak můžeš oslovit nějakého kněze, kterému budeš důvěřovat. Krásnou přípravu a hodně Božích darů.