Milá FanIn!ko,

právě dorůstáš do věku, kdy si začínáš uvědomovat, že i rodiče jsou jenom lidé a nejednají vždycky podle našich představ. Tvoje maminka má svoji metodu, která Ti může vadit, ale v životě často musíme zkousnout i to, co se nám až tak nezamlouvá.

Samozřejmě, že si můžeš s maminkou o její metodě promluvit a společně třeba přijdete na jiný způsob kontroly úklidu, který by vyhovoval vám oběma. Ale když bude maminka na svém postupu trvat, měla bys to respektovat. Konec konců máš velkou výhodu, že přesně víš, v které dny Tvůj pokoj kontroluje a můžeš si ho předem uklidit. Pak se to obejde bez "pokut" a budete spokojené obě - maminka i ty.

Držíme palce!  

Milá D. R.,

je moc dobře, že chceš pro vztah s mamkou něco udělat. Kromě modlitby (která je moc důležitá), můžeš vyzkoušet následující tipy:

Zamysli se nad tím, co má tvoje mamka ráda, co ji potěší - například návštěva cukrárny, nějaké výstavy, procházka v přírodě, sportovní aktivita,... - možností je spousta, a potom ji zkus někam pozvat (využij třeba blížícího se Dne matek). Udělejte si chvíli nebo odpoledne jenom pro sebe, kdy budete samy, najděte si na sebe čas.

Jsi ve věku, kdy si začínáš vytvářet vlastní názory a postoje, a je přirozené, že s mamkou nebudeš vždy souhlasit. Začínáš vnímat, že i maminka má svoji povahu a osobité reakce a právě v dospívání se učíš tomu, že lidé nebudou vždy reagovat podle toho, jak si to představuješ. Záleží ale vždycky jenom na tobě, jak se k tomu postavíš. V předchozích odpovědíš najdeš rady, jak pracovat s hněvem, abys neublížila sobě ani druhým. Podívej se na ně a zkus některou z nich využít, až bude příště hádka viset ve vzduchu. 

Myslíme na tebe i na mamku a držíme palce, ať všechno zvládneš!

Milá Inajo,

bylinky a zdravý životní styl jsou teď hodně v módě, takže i Tví rodiče nejspíš propadli kouzlu tohoto způsobu života. I když se Ti to nelíbí a máš na věci jiný pohled než oni, měla bys jejich názor respektovat. Ber to jako dobrý trénink pro další život. I později se určitě setkáš s lidmi, s jejichž názory nebudeš souhlasit. To, že má někdo jiný názor než ty, ale nemusí znamenat, že je to špatně.

Doba dospívání je užitečná v tom, že se učíš vybírat si to, co se líbí Tobě a tolerovat postoje ostatních. Je Ti dvanáct let a nejspíš začínáš vidět svět a rodiče kritičtějším pohledem. Patří to k životu a je to krok ke Tvému postupnému osamostatňování. Zkus se ale někdy zaměřit nejen na to, co Ti na rodičích vadí, ale i na jejich dobré vlastnosti, na to, co všechno pro Tebe dělají. Můžeš si napsat seznam těchto pozitivních věcí a až Tě zase příště rozzlobí řečmi o bylinkách a doktorech, mrkni se do něho ;-).

Držíme palce!

Milá SecretMonster,

moc si vážíme důvěry, se kterou se na nás obracíš. Pojďme se společně podívat na Tvé trápení. Píšeš, že máš pocit, že se vám postupně rozpadá rodina. Trápí Tě především vztah s mamkou a ráda bys zlepšila (upevnila) vztahy ve Vaší rodině. Je skvělé, že se o něco takového chceš snažit. Nebude to úplně snadné, ale když napneš síly a třeba se na tento úmysl i budeš modlit, jistě se nějaké zlepšení projeví.

Jsi teď ve věku, kdy si postupně začínáš všímat toho, že i rodiče jsou jenom lidé se svými nedostatky a mají právo dělat chyby. Mají svou povahu a názory, se kterými nemusíš vždycky souhlasit. Ale pořád jsou to Tvoji rodiče a určitě Tě mají moc rádi. Jen si třeba myslí, že už je tolik nepotřebuješ a neuvědomují si, jak toužíš po jejich pozornosti a přijetí. Nemají jak zjistit to, co prožíváš, dokud jim to sama neřekneš. Nejlepší bude, když se pokusíš najít nějakou vhodnou chvíli, uvaříš rodičům (nebo jenom mámě) kávu nebo čaj a v klidu jí povíš o tom, jak vnímáš rodinu a jak Tě mrzí, že teď není vztah mezi vámi tak hezký jako dřív. Snaž se, aby to nevyznělo příliš ukřivděně a zatrpkle.

Pokud je to pro Tebe příliš velké sousto, zkus mamce navrhnout, jestli byste nemohly občas dělat něco společně. Nevíme, co TVoji maminku baví a kam ráda chodí, tak nabízíme jenom několik tipů: návštěva cukrárny, výstavy, procházka v přírodě, sportovní aktivita, společné pečení nebo vytváření výzdoby domu, společná modlitba, zpěv...  Stejně tak můžeš zkusit naplánovat rodinný výlet, navrhnout členům rodiny, abyste si společně zahráli nějakou společenskou hru, vyrazili někam za kulturou, sportem apod. Většina vztahů se totiž upevňuje společnými zážitky. A pokud nepřichází iniciativa od rodičů, chop se toho sama. Přemýšlej, navrhuj, zapoj do vymýšlení programu i rodiče a sestru a buď trpělivá. Lidé nebudou vždycky reagovat podle toho, jak si to představuješ. Záleží ale jenom na Tobě, jak se k tomu postavíš.

A ještě něco: Možná Tví rodiče a Tvá sestra také trpí tím, že si jich nevšímáš. Kdy naposledy ses mámy zeptala, jak se měla, co hezkého zažila? Kdy naposledy jsi někoho z rodiny za něco pochválila nebo ho jinak potěšila (třeba objetím, drobným dárkem, překvapením)? Kdy naposledy ses sama nabídla, že rodičům s něčím pomůžeš? Vždyť čím víc lásky dáváme druhým, tím víc se nám jí vrátí. Přemýšlej nad tím. 

Myslíme na Tebe a na celou Tvoji rodinu!

Milá P.,

děkujeme za důvěru, s jakou se na nás obracíš. Píšeš, že máš už delší dobu problémy se svou starší sestrou, mj. kvůli její tvrdohlavosti, o které ona ví, ale považuje ji za svou kladnou vlastnost. Zkoušela jsi to s ní řešit mezi čtyřma očima, ale pokud jsem to správně pochopila, nevedlo to k výsledku, který jsi očekávala.   

Víš, sourozenecké vztahy, a zvlášť vztahy mezi sourozenci stejného pohlaví, bývají často napjaté. Je mezi vámi poměrně malý věkový rozdíl, a navíc Ty i Tvá sestra procházíte obdobím dospívání, kdy se hodně měníte. Netvrdíme, že je nemožné mít i přesto hezký vztah, ale je to velmi komplikované.

Ráda bys chování své sestry změnila, aby Tě nezraňovala tím, co říká, ale to si bohužel nemůžeš vydupat ani vyjednat. Všechno záleží na ní. Možná na Tebe žárlí, možná je tak tvrdá ke všem a má nějaké osobní problémy a nebo je to způsobené jednoduše změnami nálad v dospívání, tím, že se Tvoje sestra hledá v životě. Možná i proto se snaží prosadit si svou, i když jí Ty i rodiče radíte opak. Někdy je potřeba, aby si člověk přišel na věci sám - získal vlastní zkušenosti. Možná to Tvá sestra neumí dát najevo, ale jistě se z chyb poučí. A postupně přijde na to, že sesterství není soutěž, že nezáleží na tom, která z vás je úspěšnější nebo oblíbenější u rodičů. Že se počítá hlavně to, jak si navzájem dokážete být oporou. Může na to přijít zatýden, ale třeba až za několik let. 

Ty můžeš udělat jednu náročnou, ale moc důležitou věc: snažit se starší sestru přijímat takovou, jaká je. I s její tvrdohlavostí a neschopností uznat vlastní chybu. Jedině přijetí a láska totiž dokáže druhého proměnit. A když Tě občas svým přístupem zraní, neuzavírej se do sebe, ale pokus se to přejít a udělej něco pro zlepšení vlastní nálady - sejdi se s kamarádkou, podívej se na oblíbený film, běž na procházku, poslouchej hudbu,... Nesnaž se sestře její špatné chování oplácet ani žalovat rodičům nebo se chovat povýšeně ("já jsem Ti to říkala"), tím se nic nevyřeší. Někdy je lépe mlčet. Pros v modlitbě za váš vztah a také za to, abys ponala, jak se v konkrétní situaci zachovat. 

Myslíme na vás obě. 

Milá leničko,

píšeš, že Tě tvoje mladší sestra někdy "otravuje" a nepomáhá ani, když jí to řekneš. Možná je to pro ni způsob jak na sebe upoutat pozornost (Tvoji nebo rodičů), možná se s Tebou snaží soupeřit, protože si připadá ve srovnání s Tebou malá a nedoceněná. Stejně jako ona, i Ty dorůstáš a měníš se, takže si nerozumíte tolik jako dřív. Příště, až tě začne sestra otravovat, vyzkoušej tyto možnosti: 

- Než promluvíš nebo něco uděláš, zastav se a zamysli se. Myslíš, že to, co se chystáš udělat, situaci zlepší nebo zhorší? Jestli je pravděpodobné, že ji to zhorší, rozhodni se pro něco jiného, co můžeš říct nebo udělat. Máš zodpovědnost za svoje chování. To, co řekneš nebo uděláš, je na tobě. 

- Řekni si: Cítit hněv je v pořádku. Není v pořádku někomu ublížit, i když mi on ublížil jako první.

- Když Tě mladší sestra rozzlobí, upusť páru pozitivním způsobem, který neublíží tobě ani nikomu jinému. Běž si zaběhat. Chvíli buš do polštáře. Udělej z papíru kuličky a házej je proti zdi. Skákej ze všech sil na místě. 

A ještě jedna rada: Zkus si mladší sestry víc všímat. Navrhni, že byste si mohly zahrát nějakou hru, zeptej se jí, jak se jí vedlo ve škole, jděte si společně hrát ven,... Možná potom nebude mít důvod, aby na sebe upozorňovala jiným (Tobě nepříjemným) způsobem.

Myslíme na Tebe! 

Milá maruško,

děkujeme za Tvoji otázku. Bohužel jsi nenapsala, jestli je Tvůj bratr starší nebo mladší ani kvůli čemu se hádáte. Tak můžeme dát jenom obecné rady, jak vybít vztek na bráchu tak, abys nikomu neublížila.

Bratrovu reakci příliš ovlivnit nemůžeš. Svoji ano. Vyzkoušej některé z následujících způsobů, jak dostat hněv pod kontrolu:

Jestli ti připadá, že každou chvíli vybuchneš, vzdal se od bráchy nebo situace, která u tebe vyvolává hněv. Pokud se vzdálit nemůžeš, pětkrát se zhluboka nadechni. Pak ještě pětkrát. Nebo hodně pomalu počítej do deseti. Klidně to několikrát zopakuj. Udělej všechno proto, aby ses nenechala vyprovokovat a k výbuchu nedošlo.

Než se příště pustíš s bratrem do hádky, zastav se a zamysli se: Myslíš, že to, co se chystáš udělat nebo říct, situaci zlepší, nebo zhorší? Jestli je pravděpodobné, že ji to zhorší, rozhodni se pro něco jiného, co můžeš říct nebo udělat. Měj na paměti: máš odpovědnost za svoje chování. To, co řekneš nebo uděláš, je na tobě.

Napni a pak povol všechny svaly v těle, od hlavy po špičky prstů u nohou.

Změň svoje reakce při záchvatech hněvu. Když se na tebe brácha rozkřikne, přestaň na něj na oplátku křičet taky a radši vyzkoušej tohle: Klidným, tichým hlasem mu pověz: "Slyším, co říkáš. Říkáš, že..." 

Napiš bráchovi, až se na něho budeš zlobit, dopis. Použij stejná slova, jaká máš sto chutí mu říct. Ale neposílej mu ho ani mu ho nedávej. Nech si ho pro sebe. Ten dopis je určený jen pro tvoje oči. 

Upusť páru pozitivním způsobem, který neublíží Tobě ani nikomu jinému. Jdi si zaběhat. Projdi se venku nebo se projeď na kole. Chvíli buš do polštáře. Udělej z papíru kuličky a házej je proti zdi. Skákej ze všech sil na místě. 

Věříme, že si některý ze způsobů vybereš a podaří se Ti vztah s bratrem trochu zlepšit. 

Měj se moc hezky! 

Milá Kiky,

píšeš, že se cítíš sama, protože se maminka vrací z práce až večer a jinak už ve vašem domě nikdo nebydlí. Také
kamarádky se s Tebou podle Tvých slov příliš nekamarádí. 

Osamělost čas od času potrápí každého z nás. Jsi teď ve věku, kdy Tě čeká spousta změn a budeš mít v sobě
trochu zmatek. Neboj se, je to úplně normální a každý člověk si tímto obdobím prošel. Včetně nás v redakci. Možná
i proto Tě občas přepadnou silné emoce (smutek, sklíčenost, osamělost), se kterými si nevíš rady. Také Tě jistě
zasáhla smrt tatínka z nedávné doby. To všechno přináší směsici pocitů, které Tě sráží a brání Ti radovat se ze
života. Ale i s těmito pocity můžeš bojovat! 

Co tedy můžeš dělat? Víš, z toho, že se cítíš osamělá, nemůžeš vždycky vinit druhé. Někdy jsi to ty, kdo se
izoloval, takže udělej všechno, co můžeš, aby ses "vrátila do hry". Jediný, kdo s Tvou osamělostí může něco provést,
jsi totiž Ty sama. Kamarádky se s Tebou moc nekamarádí, ale co děláš pro vaše přátelství ty? Zkus vymyslet nějakou
společnou akci či výlet, pozvat je k vám nebo jim napsat dopis, vyrobit pro ně malý dárek,... Aby přátelství fungovalo,
musí se živit, udržovat. Pokud to nebude fungovat, snaž se najít si nové přátele – možná lidi, se kterými ses nikdy
spřátelit nezkusila. A nebo objev nové záliby, začni se učit hrát na nějaký hudební nástroj, zacvič si (například
nějakou sestavu z IN!), půjč si knížku s nápady na tvoření a začni něco vyrábět, přihlas se do nějakého kroužku,
zapoj se do života farnosti, začni navštěvovat nějakého staršího člověka ve svém okolí, který se možná cítí
stejně osaměle jako Ty,... Je mnohem lepší dělat něco aktivně než si sednout před televizi či počítač a přemýšlet
nad svojí osamělostí. Uvidíš, že i sama se sebou můžeš prožít hezké chvíle. 

A když tě příště osamělost přepadne, s někým si o tom popovídej. Svoje pocity si nenechávej pro sebe. Je dost
možné, že i jiní lidé, které znáš, se cítí podobně jako ty. Někdy je to tak, že všechno, co vlastně potřebuješ,
je jedna kamarádka, která tě udrží nad vodou.

Klidně napiš i nám do redakce!

Myslíme na Tebe 

Milá K,

životní kříž, který prožíváš, je jistě náročný a těžký. Rozvod rodičů je vždy velká rána pro všechny a snad nejvíce právě pro děti. Církevní soud manželství nezneplatňuje, ale může prohlásit, že ve chvíli, kdy vaše rodiče sňatek uzavírali, nebylo něco důležitého dodrženo a tedy bylo manželství uzavřeno neplatně. 

Nakonec to na situaci nic moc nemění. Ty a tvé sestry jste v situaci, která je pro vás nová a obtížná. Jak ji řešit?

Je na vás dětech, jak se rozhodnete, a bude dobré, když o tom otevřeně s maminkou a jejím přítelem pohovoříte. Buď se rozhodnete s ním komunikovat nebo se rozhodnete, že je to pro vás obtížné a požádáte, aby to dospělí respektovali. V tom případě se budete muset domluvit společně na nějakých pravidlech komunikace. Například, že se s ním budete vídat jednou za měsíc, že si budete vykat atd. Takové jednání je hodné dospělého člověka. Jen trucovat a dělat si naschvály? To k ničemu nevede. A živit v sobě zášť vůči někomu, kdo může být docela dobrý člověk, který to s vámi myslí dobře, to už vůbec nemá význam. Možná se ten muž trápí podobně jako vy.

Situace bude ale jiná, pokud se maminka jednou rozhodne, že i když bude znát váš názor, je pro ni důležité uzavřít manželství s novým mužem. Pak bude třeba se s ním nějak domluvit na dalším způsobu intenzivnější komunikace. 

Mít druhého rád, to neznamená, že hned se objímáme a padáme si kolem krku. Znamená to, že máme k sobě základní úctu, vážíme si jeden druhého a, když je třeba, pomáháme si. 

Pokud jsi ze sester nejstarší, hodně bude záležet na tom, jaký postoj zaujmeš ty. 

Nevím, kde bydlíš, ale v Praze je třeba výborná Křesťanská pedagogicko-psychologická poradna, kde jsou lidé, kteří ti mohou v nelehké chvíli života pomoci.http://www.kppp.cz/

V Brně je také http://www.kpppb.cz/

Hodně odvahy do vytváření komunikace, která je obtížná, ale nakonec osvobozuje. 

Milá Anjo,

je dobře, že máš své sny a představy. Díky nim jsi jedinečná. Stejně tak ale mají své sny a představy i tvoji rodiče, kteří se Ti snaží dát (z jejich pohledu) to nejlepší. Myslím, že třeba natáčení videí na youtube Ti nechtěji dovolit proto, že Tě chrání před různými nebezpečími, která na internetu číhají.

Zkus si o tom s nimi popovídat, zeptat se PROČ Ti tyto věci nechtějí dovolit. Možná dospějete k tomu, v čem jsou jejich a Tvoje názory podobné a nebo v čem jsou jiné a proč. Ale pozor! Do takového rozhovoru bys neměla jít s pocitem, že rodiče jsou proti Tobě. Jinak to nikam nepovede. Zkus rodičům říct, že víš, že to s Tebou myslí dobře, ale že Tvé představy jsou trochu jiné a ráda bys dělala něco, co Tě bude bavit víc (např. hip-hop). Možná se během rozhovoru dozvíš spoustu zajímavých věcí nejen o svých rodičích, ale i sama o sobě.  

A ještě něco... V období dospívání se nám často zdá, že nás rodiče do něčeho nutí, že nám to, co děláme, k ničemu nebude. Ale časem většinou zjistíme, že nic z toho, co jsme se naučili, se nám neztratí. Vím to z vlastní zkušenosti, kdy jsem se často vztekala, že do klavíru chodit nebudu, a dnes jsem moc ráda, že mě tam rodiče "dostrkali" a že si dokážu sama zahrát oblíbené skladby. Takže i kdyby rodiče na latinskoamerických tancích trvali, nevěš hlavu. Časem se ukáže, k čemu bylo dobré tam chodit. 

Měj se moc pěkně!