Milá Anko,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Udělat takové rozhodnutí je velká věc a nemělo by to být nic uspěchaného, ale to určitě sama víš. Ve výsledku to ale bude rozhodnutí, které budeš muset udělat ty sama.

Zkus se na to podívat z různých stran. Sportu už jsi toho hodně dala, aby ses dostala tam, kde jsi. Zároveň ses dosala opravdu daleko, takže v tom musíš být dobrá. Určitě by proto byla škoda toho jen tak nechat. Na druhou stranu jsou na tebe zřejmě kladeny velké nároky, abys vyhrávala a ještě byla dobrá ve škole atd., a jistě si uvědomuješ, že se sportu musíš věnovat opravdu na plno a proto nestíháš věci, které tvoji vrstevníci - třeba chození s kamarády ven.

Při rozhodování pomáhá zamyslet se a sepsat si všechny klady a zápory obou možností - čím je to pro tebe přínosné, co ti to dává a naopak bere, co tě na tom baví, co získáš a co ztratíš, když se rozhodneš pokračovat nebo odejít... Klidně si to sepisuj postupně několik dní. Také se zkus zamyslet nad tím, co bys jednou v životě chtěla dělat a čeho bys chtěla dosáhnout a polož si otázku, jestli a jak k tomu směřuješ.

Máš ve svém okolí někoho, s kým by sis o všem mohla popovídat? Je to velké rozhodnutí, takže by to nemělo být něco, co sis rozhodla jen tak bez dalšího názoru a ze dne na den. Zkus se o tom, co se ti honí hlavou pobavit s rodiči. Možná by stálo za to zvážit, jestli bys třeba nemohla mít ve škole individuální studijní plán. Také by ses mohla obrátit na někdo z trenérů - ti už takovou situaci museli určitě několikrát řešit. Třeba zjistíš, že existuje ještě nějaká další možnost, než se sportem úplně přestat, nebo ti pomohou podívat se na věc z jiného úhlu a vidět věci, které tobě unikly. Já sportu vůbec nerozumím, takže nevím přesně, jaké jsou možnosti, ale někdo, kdo se v té oblasti pohybuje, bude vědět. Ve škole také bývají různí poradci, ti mimo jiné studentům pomáhají s výběrem povolání atd., kam by i tohle spadalo, takže se nemusíš bát zkusit toho vašeho poprosit o radu. Potom mě ještě napadá, jestli neznáš nějakou starší kolegyni sportovkyni, která prožívá podobné, se kterou se kamarádíš a mohla by sis s ní popovídat, sdílet svoje pocity a zkušenosti. Sport je dřina, takže určitě nejsi jediná, kdo tohle prožívá.

Vezmi si na rozhodnutí dostatek času a klidu. Myslím na tebe a klidně nám zase napiš, kdybys potřebovala :) Martina

Ahoj Rochelle,

díky za tvůj dotaz. Podle toho, co popisuješ, toho máš poslední dobou opravdu hodně. Před Vánoci se ještě učitelé zřejmě snaží stihnout nějaké písemky, pokud vás v dramaťáku čeká vystoupení, je potřeba zkoušet, k tomu další povinnosti... Člověk ani neví jak, a hned se mu toho nahromadí dost.

Vím, že je těžké přijmout, že se ti občas něco nepodaří tak, jak bys chtěla. Trojky z písemky nejsou konec světa, takže si je zkus nebrat jako svoje selhání. Nekoukej se na to, jak se na tebe dívají učitelé, a nepřemýšlej o tom, co si myslí. Jasně, možná jsou trochu překvapení, že jsi dostala trochu horší známku než obvykle, ale to neznamená, že by si o tobě mysleli něco špatného. Takové věci se občas stanou. Ber to tak, že ty jsi toho pro danou písemku v té chvíli udělala maximum, ale prostě se to nepovedlo. Budeš mít ale příležitost si to zase příště opravit, nebo se třeba nechat vyzkoušet...

Když je toho na tebe hodně, je potřeba nezapomínat na to, že je důležitý i odpočinek, především spánek, ale i nějaké to odreagování a pobyt na čerstvém vzduchu, abys načerpala sílu na všechny ty povinnosti. Pokud na tebe jde nějaký "hysterák", většinou pomáhá zhluboka dýchat a najít si nějakou činnost, u které se odreaguješ - třeba poslech hudby, antistresové omalovánky atd. Záleží, co tě baví a co ráda děláš.

Zkus se ale hlavně pobavit s rodiči o tom, kolik toho teď máš a musíš teď stíhat, a neboj se jim říct, jak se ohledně toho cítíš (včetně těch "hysteráků", jak jim říkáš). Společně se zkuste zamyslet, jestli toho máš hodně, protože se toho v tuhle chvíli sešlo moc, a příští měsíc už zase bude klidnější. Nebo jestli toho máš hodně přes celý školní rok a jestli by třeba nestálo za to popřemýšlet, jestli bys nemohla vypustit třeba nějaký kroužek, nebo spolu zkuste najít nějaké další řešení, abys to vše zvládala v klidu, protože být neustále ve stresu není ani trochu dobré. Člověk v životě nemůže stihnout všechno a občas se musí rozhodnout, co je důležitější.

Myslím na tebe, kdybys ještě potřebovala, klidně se nám zase ozvi :) Martina

Ahoj Terko,

neboj se v hodině přihlásit a poprosit vyučující o vysvětlení, určitě to ocení i ostatní spolužáci. Pokud se ale opravdu nechceš ptát v hodině, můžeš také za vyučující zajít o přestávce a poprosit ji o dovysvětlení probírané látky. V případě, že se v matematice ztrácíš delší dobu, bude nejlepší popřemýšlet o vyřízení nějakého delšího doučování. Buď učitele ze školy, nebo třeba někoho ze spolužáků, jinak ale není v době internetu problém sehnat někoho na doučování odjinud. Doučování není nic, za co by ses musela stydět. Občas člověk ve škole narazí na něco, co mu dělá problém a potřebuje víc času na pochopení, nebo to vysvětlit jiným způsobem. Zrovna matematika takhle dělá problém spoustě studentů - je obtížná na pochopení a pokud člověk nepochopí jednu věc, většinou se ztrácí i v ostatních... Tak přejeme hodně štěstí v matematice i ostatních předmětech :) Martina

Ahoj Myšíku,

tak to je otázka opravdu k zamyšlení. Díky za ni. Pokud je obrázek v rámci výuky používám k výuce a nesměřuje k ničemu jinému, je to v pořádku. Dokážu si představit hloupé poznámky spolužáků, nevhodné vtipy a podobně. Ale věř, že všichni to dělají, aby zakryli nervozitu, nejistotu a nepříjemné pocity, které se v nich mísí, když sexuální výchovu probíráte. Jsem si jistá, že nikomu z vaší třídy to nebude příjemné.

Bohužel, vás ale mohou tyto i podobné obrázky a fotografie vést k touze dívat se na ně, ne ze "studijního a vědeckého" pohledu, ale mohou vést k nevhodným slovům a představám i k touze po vzrušení, a to už je svobodná volba a skutek. A to už je pak hřích.

Pokud si nebudeš jistá, klidně se ještě zeptej i paní katechetky, nebo nějaké starší holky ze scholy, spolča a podobně, jak se máš chovat, jak oni tyto situace řešily.  Je dobré o to m mluvi i když je to těžké.

Držíme pěsti!

Ahoj Anitko. Věříme, že zkoušky zvládneš, protože vítězství přeje připraveným:). Ale je pravda, že tréma dokáže člověka pořádně potrápit.  Mrkni na tento článek na našem webu, je přímo o trémě, ale hlavně, jak na ni. Neboj, to zvládneš. Držíme palce! M.

https://www.in.cz/clanky/skola/strasak-trema-itc.htm

Ahoj Eve,

rozhodně se nemusíš malovat, oblékat vyzývavě ani s někým chodit, abys zapadla do kolektivu a měla kamarády. Tvoje spolužačky a vrstevnice ve tvém okolí mají sice trochu jiné zájmy než ty, ale to vůbec neznamená, že nemůžete mít nic společného. Zkus tomu dát šanci a hledat něco, co byste měly společného. Možná si některá z tvých spolužaček po večerech ráda něco přečte nebo si pustí stejný seriál jako ty... To ale nezjistíš, pokud se s nimi nezkusíš bavit, takže se jich nestraň, neříkej si už dopředu, že nezapadáš, a zkus se s nimi bavit třeba o škole a postupně přejít k dalším tématům.

Víš, jak jsem se já seznámila se svojí nejlepší kamarádkou? Byla to dlouhovlasá, blonďatá, výrazně namalovaná slečna, co vždycky nosila sukně, zatímco já jsem byla jako ty - knihomol, kterého absolutně nezajímala móda a nakupování, a jednou jsme takhle společně skončily na praxi. Tam jsme zjistily, že vlastně máme hodně společného a ona taky ráda čte, a už to bylo. Dokonce jsem jí šla za svědka na svatbu. Tím chci říct, že i když to tak někdy nevypadá, můžeme si rozumět i s někým, s kým na první pohled nemáme nic společného. I když třeba nebudete hned nejlepší kamarádky, můžete být aspoň kamarádky, co si popovídají, někam zajdou a i to je fajn :)

Zároveň si můžeš zkusit začít hledat kamarády někde jinde. Neseď jen doma (i když čtení je fajn, já vím ;)), vyraz občas ven někam, kde by mohli být lidé s podobnými zájmy - nějaký čtenářský kroužek, akce pořádaná knihovnou nebo knihkupectvím, autogramáda oblíbeného spisovatele... Nebo třeba i spolčo a schola. Začni tím, že zavedeš řeč na oblíbené knížky, spisovatele, co říká na tu a tu knížku, to ti půjde, to je přece tvoje parketa :) Hlavně zůstaň taková, jaká jsi, nemá cenu si hrát na někoho, kdo nejsi, a přetvařovat se způsobem, jaký ti jde proti srsti. Martina

Ahoj Maty, díky za dotaz. Mít nejlepší kamarádku je fajn, že? Můžete si spolu o všem povídat, sdílet společná tajemství, smát se, mít společné zážitky atd.. Píšeš, že jsi své kamarádce slíbila, že spolu půjdete na stejnou školu, ale objevila jsi jinou školu, pro tebe mnohem zajímavější, A ty teď nevíš co s tím, nechceš svou kamarádku ztratit a nevíš, jak jí říct, že jsi změnila názor. Co třeba zkusit to takto: Pozvi svou kamarádku do cukrárny na  zákusek a čaj, na čokoládu (prostě na to, co má ráda) a otevřeně a upřímně jí řekni, jak to cítíš. Asi bude zpočátku překvapená, možná se bude i zlobit nebo se naštve, ale jestli jste opravdové kamarádky, tak to dříve či později pochopí. Je velká výhra studovat školu, která tě bude bavit a naplňovat tě. Je sice pravdou, že ve škole spolu nebudete, ale obě dvě budete mít spoustu zážitků z nových škol a nových kamarádů a můžete se navzájem sdílet, povídat si.. Z redakce držíme palce. M. PS: Budeme  rádi, když nám napíšeš, jak to dopadlo.

Ahoj Kuky,

děkujeme ti za důvěru se kterou se na nás obracíš. Není vůbec snadné zapadnout do kolektivu, kde už se všichni znají a kamarádí, takže chápu, že je to pro tebe hlavně takhle ze začátku těžké. Až se vzájemně víc poznáte, budeš se ve třídě cítit mnohem lépe. A to, že jsou všchni takoví živí, by mohla být i výhoda, protože většinu mluvení a aktivity obstarají oni, tak se toho tolik neboj :)

Zkus začít postupně. Nemusíš se bavit hned s celou třídou, to by ti asi nebylo ani trochu příjemné, začni komunikovat se jednotlivci, kteří jsou ti sympatičtí. Neboj se svých spolužáků a komunikace s nimi. Bav se s nimi hodně o škole, protože to máte v tuhle chvíli společné a pak se třeba dopracujete ke společným zájmům a tak - vytipuj si na to nějaké klidnější spolužáky, spolusedící v lavici a postupně poznávej svoje spolužáky. Jsi tam nová, takže se můžeš ptát, jak to tam funguje, jaké písemky dává ten a ten učitel, jak zkouší, kde byli spolužáci v minulých letech na výletech, co pořádá škola za aktivity, atd. Zeptej se taky spolužáků, jestli si je můžeš přidat na sociálních sítích, pokud je používáš, nebo si vyměňte jiné kontakty. Po škole si tak můžete napsat a bude se to hodit, když budeš chybět a budeš potřebovat zjistit, co se dělo ve škole.

Zapojuj se i do mimoškolních aktivit, kde jsou příležitosti se víc poznat, než při sezení ve škole. Zeptej se, jestli si ke spolužákům můžeš přisednout při obědě... Hodně taky udělá úsměv. Usmívej se a netvař se, že si ze svých spolužáků vyděšená, ale ukaž jim, že jsi pohodová holka. Pár tipů, jak dobře působit na ostatní najdeš u nás na webu:   http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm  

Myslím na tebe, ať do kolektivu zapadneš, a určitě nám zase napiš, kdybys potřebovala :) Martina

Milá Káťo,

děkujeme ti za tvůj dotaz. Ptáš se, jestli v dospívání zvládneš všechna pokušení. Odolat pokušení je těžké, ale jde to. Důležité je ujasnit si, co chceš a nechceš, a pak dokázat odmítnout věci, které se ti příčí. Někdy i za cenu toho, že to ostaním bude připadat zvláštní. Neboj se v modlitbách prosit o sílu pokušením odolávat a obklopuj se lidmi, kteří mají podobné zájmy a názory jako ty, třeba ve farnosti, ve spolču... Myslíme na tebe, a kdybys potřebovala nějakou duchovní posilu, tak nám zase napiš buď sem do poradny, nebo holkám do diskuze :) Martina

Milá Mandy,

děkujeme ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš se svým dotazem. Chápu, že po takové zkušenosti je nesmírně obtížné věřit spolužákům a začlenit se do kolektivu.

Ptáš se, co zmůže jedna omluva. Právě omluva od spolužáků je první cestou ke zlepšení vztahů. Ano, spolužáci se k tobě vůbec nezachovali hezky, ale situace se vyřešila a oni se ti omluvili. Teď je řada na tobě, abys jim odpustila. Rozhodnutí odpustit neznamená úplně zapomenout, ale důležité je udělat za minulostí tlustou čáru, prosit o uzdravení a nepřipomínat si staré křivdy. Pomůžeš tím hlavně sama sobě i svému sebevědomí a bude to lepší, než se celý rok trápit.

Co se týče budování vztahu se svými spolužáky a zvyšování sebevědomí, začni po malých krůčcích. Nemusíš hned dávat návrhy, kam pojedete na školní výlet, zkus malé věci: že se zeptáš spolužáků, co bylo v písemce, jak jim vyšel domácí úkol... A klidně se začni bavit se spolužáky, kteří jsou trochu tišší a nejsou v takovém to aktivním jádru vaší třídy. Uvidíš, že s nimi to půjde snáz. Jak se s někým skamarádit a dobře působit na ostatní by ti mohl pomoct tento článek: http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Sebevědomí úzce souvisí se sebepřijetím. Každý máme jinou povahu, někdo je bavič a je vždycky středem pozornosti, někdo je zase tichý a zůstává stranou. Je to v pořádku, nemůžeme být každý jiný. Hodně tady holkám s podobným trápením jako máš ty radíme, aby si vyzkoušely následující: Každé ráno, když se podíváš do zrcadla, řekni si v duchu "Pane, děkuji ti, žes mě tady chtěl právě takovou jaká jsem. Prosím tě, nauč mě mít se ráda." Ze začátku ti to možná nepůjde úplně ze srdce, ale nevzdávej se. Každá modlitba proměňuje tvoje srdce.

A tady pár rad, jak si trochu víc věřit z květnového In!u 2014. Vyber si jeden bod, který pro tebe bude nejsnadnější a snaž se ho dodržovat. Až ti to půjde, přidej si další:

1. Nemluv o sobě negativně a pochval se, pokud se ti něco podaří, klidně i maličkost.

2. Když selžeš, přiznej si to, ale neobviňuj se.

3. Buď k sobě stejně laskavá jako ke kterémukoli jinému člověku.

4. Nesrovnávej se s ostatnimi, protože jsi jedinečná.

5. Nauč se smát, hledej v životě humor.

6. Uvolni se a netrap se. Když se ti něco nepodaří napoprvé, nevěš hlavu a zkus to znovu.

7. Dělej, co je správné, jednej podle svého svědomí.

8. Když se tě dotkne něčí kritika, neužírej se jí, ale raději začni pomáhat ostatním.

Doufám, že ti odpověď aspoň trochu pomůže. Kdybys ještě potřebovala, klidně nám zase napiš sem do poradny nebo třeba holkám do diskuze, nebo zkus popřemýšlet, že by sis zase zašla za školním poradcem. Myslím na tebe a držím ti palce, aby ses ve třídě cítila dobře. Martina