Milá tazatelko,

podobný dotaz jako tento se nám objevil v kategorii víra. Pod názvem Co mám dělat, když depkařím a řežu se? ho najdeš tu http://www.in.cz/poradna-vira/?idPoradny=4

Myslíme i na tebe! Martina

Milá Andulko,

tohle je záležitost, kterou musíš probrat především s rodiči. Přece jenom je to rozhodnutí na čtyři roky. Zkus jim vysvětlit, proč chceš jít na to vybrané gymnázium, že se tam cítíš líp, ta škola se ti více líbí a že jsi připravená na každodenní dojíždění. Držíme palce, ať se s rodiči domluvíš a jdeš na školu, na kterou chceš :) Martina

Milá Natko,

poradit sem tam spolužákovi při písemce už je sice podvádění, ale občas to může být pomoc, když se třeba spolužák doopravdy neměl výjimečně čas pořádně naučit. To se prostě může stát každému. Nicméně z toho, co píšeš ty, že se to stává několikrát denně, to spíš vypadá, že tě tvůj spolusedící využívá, neučí se a spoléhá na tvoji pomoc. Tím ochuzuje hlavně sám sebe, protože se tak nic nenaučí, a navíc ještě vystavuje tebe postihu, kdyby vás nachytal učitel. Doporučujeme tak napovídání tvému spolusedícímu omezit, popřípadě rovnou zastavit. Nenech se jím využívat. Martina

Milá Aničko,

strach je u člověka přirozený a každý se něčeho bojí. Většinou se s tím však dá něco dělat a to tak, že si na situaci pomaličku a postupně budeš zvykat a tak zjistíš, že ti při ní ve skutečnosti nehrozí žádné nebezpečí. Ve své konkrétní situaci popros učitele, zdy by při cviku, ze kterých máš strach, stál blízko tebe a jistil tě, protože si nejsi jistá a bojíš se, že spadneš. Zajdi za ním třeba před hodinou a promluv si s ním sama, nikdo jiný o tom nemusí vědět. Vědomí, že vedle tebe stojí učitel, který tě v případě pádu chytí, by tě mohlo uklidnit a dát ti větší jistotu. Až se ti pak cvik povede, zjistíš, že to nebylo zase tak těžké a příště to půjde mnohem snáz. Před cvičením se snaž také soustředit na něco jiného a nemysli na to, co tě čeká. Bav se třeba se spolužačkami, nebo mysli na to, co budeš dělat odpoledne atd. Držím palce, ať se ti tvůj strach podaří překonat :) Martina

Ahoj,

máme opravdu radost, že jsme tě motivovali. Založit a vytvářet časopis tak, jak ho děláme my, stojí spoustu práce a úsilí. Není to jen naše redakce, kde časopis vymýšlíme a píšeme, ale podílí se na tomspousta dalších lidí. Fotograf, grafik, korektor (opravuje chyby v textu), distribuce, propagace, tiskárna, produkční... A spoustu dalších lidí, takže než se časopis dostane k našim čtenářkám, urazí dlouhou cestu.

To ale neznamená, že by ses měla vzdávat svého snu, a nenech se tím odradit. Máš spoustu možností, jak se ve svém věku zapojit a taky vytvářet nějaký časopis. Pokud u vás ve škole funguje školní časopis (nebo školní noviny), můžeš se zapojit tam a získat první zkušenosti. Nebo se domluv se spolužáky a navrhnětě učitelům (nejspíš češtinářům, ale může být i jakýkoliv jiný), zda by nechtěli rozjet školní časopis. Můžete tam psát o tom, co se ve škole děje, dělat rozhovory s učiteli, psát reportáže z výletů a cokoliv, co si vymyslíte. Zase to bude skvělá příležitost získat zkušenosti a zjistit, co všechno je potřeba při tvorbě časopisu.

Nebo se můžete domluvit s kamarádkami, udělat si redakce z pokojíčku a zkusit si vytvořit časopis jen tak pro radost doma, vytisknout na tiskárně a pak ho zkusit rozdat dalším kamarádkám. Tvorbě časopisu je taky podobné blogování. Můžeš si zkusit začít psát svůj blog o tom, co tě zajímá, a navíc je to finančně nenáročné. Doporučujeme Signaly.cz, kde je tvorba blogu opravdu snadná. Martina

Milá Fluffy,

vím, že je to nepříjemné, když na tebe někdo pokřikuje a má hloupé narážky, a je to těžké nechat to jen tak bez odpovědi. Zkus to přesto udělat stejně jako ten kluk. Neřešit to. Když na tebe bude někdo na chodbě pokřikovat, nevšímej si jich, nic jim nevysvětluj a nerozčiluj se.  Nejspíš tě popichují jenom proto, že čekají na tvoji reakci, takže žádné vysvětlování nemá cenu. Když reagovat nebudeš, brzy je to přestane bavit a situace se uklidní. Hlavu vzhůru a nenech si jimi kazit den :) Martina

Milá Terko,

to co píšeš, může být začátek nekončících porblémů. Prosím, zamysli se nad tím, kdy se ti dělá "špatně". Je to před písemkou, je to  kvůli některému učiteli, náledě ve škole (třídě, partě) - příčin může být hodně. Naše psychika může na nepříjemné podněty reagovat právě nevolností, nechutenstvím, bolestí hlavy. Osobně bych rozhodně tento problém nepodceňovala. Moje rada, nestyď se a zajdi si k doktorovi. Pokud je to často, jak píšeš, už to není úplně v pohodě a doktor ti opravdu pomůže. Není to nic, za co byses měla stydět. Buť vůči sobě i vůči němu otervřená, aby se mohla příčina odstranit. Držím ti palce a neboj se. Majka

Ahojky cestovatelko:-)

Cestování je lákavá věc, já bych se hned také někam vydala. Navíc všichni mluví o tom, že někde byli a že to bylo super :-) tím nás samozřejmě ovlivňují, a nám se to zdá lákavé a strašně jednoduché. Pokud je ti patnáct, takových možností moc není a dokonce bych ti ani nedoporučovala se někam vydat na vlastní pěst. Vždy je dobré mít nějakou zaštiťující organizaci, která akci pořádá. Myslím, že se ti více otevřou dveře, když začneš studovat na střední škole, protože mnoho jich pořádá výměnné pobyty v zahraničí. Pokud budeš chtít, je dobré se zajímat a zapojovat se do různých charitních akcí spojených s pomocí potřebných lidem.

A teď trochu prakticky: Být dobrovolníkem v cizí zemi je náročné a zdlouhavé, každá organizace má své požadavky a jde jim o to, aby lidé, které posílají do svých destinací to dělali pro dobrou věc a ne pro zážitky. Školní výměnné pobyty jsou závislé na známkách. Takže z toho plyne, že cestovat po světe se dá, ale musíš proto něco udělat.

Držím pěsti, aby se ti to jednou podařilo :-) Majka

Eliško, tak to je tedy nářez. Vůbec ti to nezávidím. Rozhodovat se kam na střední je zásadní krok a vidím, že nad ním trávíš opravdu hodně času.

Co jsem pochopila hned je, že cokoliv jiného, než gympl.  Takže? Prostě to vašim řekni. Myslím, že není jiná možnost. Je dobré mít sama v sobě jasno proč to tak chceš. Napiš si seznam proč ano a proč ne. Bez obalu, si přiznej věci, kterých se bojíš. Pak k ty věci předlož mámě. Pokud se bojíš, že by to nedopadlo dobře a neudržely byste klidnou debatu, klidně ji to napiš jako dopis. I mamka určitě chce, aby jsi byla spokojená a dělala, co tě baví. Každá situace má své řešení.

Ahoj, J, díky za důvěru, věřím  že to pro tebe je hodně těžké období a vůbec si s ním nevíš rady. Mám trochu pocit, že školu neděláš ani tak kvůli sobě, ale kvůli druhým. To není úplně dobře. A ještě pokud tě daný obor nebaví a nejde ti to, ne opravdu na snadě otázka, co dál. Předně si musíš ujasnit, proč chceš zůstat na škole, co tě motivuje tam zůstat. Tebe samotnou, člověk musí vědět proč věci dělá, jaké má sny, a plány. Pokud najdeš smysl u sebe sama, je vyhráno. Pokud jsou důvody ke studiu jen obavy z okolí, nebo cokoli z venčí, můsíš zvážit zda ti to stačí k boji se zkouškami a studiem. Rozhodnout se musíš sama, ale tvé rozhodnutí by mělo být na reálných základech. Držím pěsti Majka