Otázka: Je normální, když patnáctiletý kluk nechce slyšet o věcech spojených se sexualitou? Ahoj redakce, když kluk v 15 letech nechce vůbec slyšet o věcech spojený se sexualitou, když ve škole při tomhle tématu dává pozor jen z donucení, nemůže to mít vliv na jeho sexuální život po svatbě? Když to myslí tak, že je mu to trapný vůči holkám a aby to u něj nevzbuzovalo zvědavost. Právě i díky jeho nevědomosti si z něj pomocí dvojsmyslů dělají ostatní kluci, hlavně ve třídě, srandu. Přitom vyspělý na zamilovanost, jak se ukázalo, je. :) Předem děkuji... 26.1.2016 17:49
Sněhurka, 14 let
Odpověď:
Milá Sněhurko,
podle mě se vůbec nemusíš trápit tím, že se ten patnáctiletý kluk zatím (aspoň veřejně) o sexualitu a její prožívání nezajímá. V jeho věku je to úplně normální, má na to ještě čas. Přece jenom kluci dospívají v průměru o dva roky později než my dívky. Naopak můžeš být ráda, že na veřejnosti nevystupuje jako ostatní spolužáci, nelibuje si v dvojsmyslných řečech a nechová se jako zakomplexovaný puberťák.
Jen poznámka: Pokud by posměch spolužáků přerostl únosnou mez, bylo by dobré o tom říct minimálně některému učiteli. Nikdo z nás není povinný snášet urážky a výsměch. Přejeme klidné dny! P.
redakce IN!
Otázka: Zamilovala jsem se do bratra. Co mám dělat? S bratrem k sobě máme obrovskou důvěru, jsme nejlepší přátelé. Ale ve víc se to změnilo před asi čtvrt rokem, kdy jsem se do něj zamilovala. Myslím, že on ke mně taky cítí něco víc.
Snažím se od něj odpoutat všímáním jiných kluků. Ale když před bratrem mluvím o nějakém klukovi, že bych se s ním třeba mohla seznámit, zareaguje tak, že hned řekne nějakou špatnou vlastnost toho kluka. Řekla bych že žárlí. Je to i opačně. Když on promluví, že by se s nějakou slečnou seznámil, hned ho od ní odradím a žárlím.
Láska mezi námi roste, cítím to. Nemůže to tak být, ale je to tak. Prosím pomožte mi, aby to neskončilo opravdovým partnerským vztahem s polibky, či něčím větším.
Zároveň všem přeji, aby se sourozenci měli přátelský vztah. Pak v rodinách vládne opravdová harmonie.
Předem děkuji... 24.1.2016 20:50
Sestra, 14 let
Odpověď:
Milá Sestro,
o odpověď na Tvoji otázku jsme poprosili paní psycholožku. Tady je:
Ahoj ...,
ptáš se nebo prosíš o pomoc, aby mezi vámi nevznikla láska, čili abyste měli k sobě vztah jako bratr a sestra.
Co tento vztah pro tebe znamená? Jak ho vnímáš? Je to vztah, že se můžeš na bráchu spolehnout, můžeš se mu s něčím svěřit, pomůže ti, když něco potřebuješ? Máš přirozený vztah k bráchovi - někdy se na něj taky nazlobíš, naštve tě?
Když o někom vyprávíš před bráchou, že se ti líbí, jdeš s ním pak na procházku, do kina? Co máš v sobě, když o tom před bráchou mluvíš? Chceš mu to "jen" oznámit, chceš ho třeba trochu vyprovokovat nebo znát názor na tohoto kluka od něj?
Jak pracuješ s myšlenkou, že se ti brácha líbí, že jsi do něho zamilovaná? Mluvila jsi o tom s někým? Co se v tobě děje? Zaráží tě to? Polekala ses toho? Nebo jak si prožíváš tuto myšlenku?
Přeju ti, abys o tom mohla s někým mluvit, kdo tě zná a kde bys využila komunikaci ve dvou. Ne jen jednostranný e-mail. Máš
takový vztah k někomu dospělému, kdo by tě vyslechl a ke komu bys měla důvěru?
Také se může stát, že v období dospívání, ve kterém ty jsi, se různě střídají pocity, jednou jsou nahoru, dolů, jsou s
nimi spojené zmatky ... Můžeš si prožívat i toto. Měj se pěkně.
PhDr. Ilona Špaňhelová
autor _externí
Otázka: Jak se naučit mít se ráda a říkat ostatním ne? Ahoj, jak se naučit rozhodovat se podle sebe a ne podle toho, jak by se to líbilo druhým, aby mě měli ostatní rádi? Příklad: Nemám vůbec čas a někdo mě o něco požádá a já mu vyhovím a pak nestihnu to, na co jsem se těšila, co jsem chtěla dělat. Jak se naučit ostatním říkat ne? Snažím se každému moc vyhovět a nakonec pořádně nezvládnu nic, ani udělat radost druhým, ani sobě. Ještě by mě zajímalo, jak se naučit nebýt na sebe tak přísná, nesebemrskačit se, jestli mi rozumíte. Těžko se mi odpouští sama sobě a když se mi něco nepovede, tak se na sebe zlobím. Jak se tedy naučit mít se ráda? Záleží mi na tom, protože jsem zjistila, že když nebudu šťastná já, nebudou ani ostatní.... 21.1.2016 16:43
ta nejanonymnější anonymka, 16 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
ptáš se, jak se naučit mít se ráda. To je moc důležitá otázka. Zvlášť ve tvém věku, kdy poznáváš sebe samu, sžíváš se se sebou, a učíš se přijímat se takovou, jaká jsi. Napadá mě, že bys mohla využít "desatero sebepřijetí", které jsme před nějakým časem otiskli v IN!. Tady je:
1 Nemluv o sobě negativně („Jsem moula, jsem blbec“ apod.). Máme tendenci se stát tím, zač se sami označujeme. Naopak se v duchu pochval, pokud se ti něco (třeba jenom nějaká maličkost) podaří.
2 Když selžeš, přiznej si to. Zakaž si obviňovat a zatracovat se.
3 Buď k sobě stejně laskavá jako ke kterémukoli jinému člověku.
4 Nesrovnávej se s ostatními. Jsi jedinečná!
5 Najdi si přátele, kteří mají radost ze života i z tebe (Pokud takové přátele nemáš, zajeď třeba na víkend na Centrum života mládeže, začni se věnovat nějakému kolektivnímu sportu nebo vyhledej nejbližší skautský oddíl a staň se jeho členkou).
6 Nauč se smát. Hledej v životě humor a naplno ho prožívej.
7Uvolni se a netrap se. Když se ti něco nepodaří napoprvé, nevěš hlavu a zkus to znovu.
8 Dělej, co je správné, jednej podle svého svědomí. Když děláme radost druhým, děláme ji tím i sobě a máme ze sebe dobrý pocit.
9 Zkus, jak dlouho vydržíš, aniž bys řekla něco negativního o druhém člověku nebo situaci.
10 Když se tě dotkne něčí kritika, neužírej se jí, ale raději začni pomáhat ostatním. Příležitostí je vždycky dost!
Jak postupovat: Vyber si jeden bod, třeba ten, který pro tebe bude nejsnadnější, a snaž se ho celý den (nebo několik dní, týden) dodržovat. Záleží jen na tobě, jaké „tempo“ si nastavíš. Až se ti to podaří, přidej další bod a pokus se dodržovat oba. Potom přidej třetí, čtvrtý,... až postupně projdeš všechny. Nevzdávej se! Nic nejde samo od sebe a s chybami a opravnými pokusy se počítá. Vytrvalost se ti vyplatí. Schválně, jestli na sobě zpozoruješ nějakou změnu. :)
A s tím slušným odmítnutím? Tomu se člověk učí celý život, ale rozhodně není nic špatného ani neslušného na tom, když upřímně řekneš: mrzí mě to, ale mám toho teď dost, nezlob se, nepůjde to. Můžeš se modlit i za to, abys k tomu nacházela sílu. Vždyť Bůh po nás nechce, abychom se pomocí druhým ničili, ví, že je důležité si i odpočinout. Pomoci by ti mohla i nějaká duchovní obnova. Brzy začne postní doba, tak se porozhlédni třeba po nabídkách diecézních center života mládeže.
Měj se moc pěkně! ;-) P.
redakce IN!
Otázka: Jsem žárlivá. Co proti tomu mám dělat? Ahojky IN. Mám jednu starost. Mám se svým klukem nádherný vztah. Jasné důkazy věrnosti z obou stran. Vztah založený na víře. Ale. Proč mám v sobě pořád pocit, že kolem sebe má tolik úžasných holek, mám pocit, že se s nima často baví, říkám si, že jednou ho nějaká okouzlí až tam nebudu. a proč mám v sobě takovéto úvahy? Proč takovýto strach? a proč tak žárlím a co proti tomu mám dělat? 18.1.2016 16:28
Anet, 17 let
Odpověď:
Milá Anet,
díky za tvůj upřímný dotaz. Píšeš, že žárlíš na svého kluka, i když sama přiznáváš, že máte nádherný vztah a žárlit vlastně nepotřebuješ, ale je to „větší“ než ty a nevíš co s tím. Tak se na to spolu podíváme. Kdykoli chceme jakýkoli zlozvyk odstranit, musíme mu nejprve porozumět. Pochopit ho. Žárlivost je jako kterákoli jiná obava, která nám bere sebevědomí a vede ke vzteku, nejistotě.
Chodíš se skvělým klukem? A co když s ním chce chodit i Jana, Pavla, Martina,... Chápeš? Tvá představivost začne pracovat proti tobě, vytváříš „katastrofické scénáře“. Ztrácíš půdu pod nohama, vidíš něco, co vůbec není. Existuje moc hezké přirovnání: Důvěra je lepidlo, které všechno drží při sobě. Nedůvěra je ředidlo. Všechno slepené se rozpadne... Jak by vlastně vypadal svět, kdyby si lidé vůbec nedůvěřovali? Kdyby jeden druhého neustále podezíral?
Žárlivost je bacil živený nízkou sebedůvěrou. Kdykoli se ohlížíme po druhých a snažíme se hledat, v čem zaostáváme, najdeme to. Protože kdo hledá, najde :-). Možná si říkáš: Jak někdo může milovat někoho takového, jako jsem já? Janča i Martina je o hodně hezčí. Ale: Pokud tě má někdo upřímně rád, jsi pro něj bezkonkurenční, protože nikdo nedokáže být jako ty. Jsi totiž originál, tak jako každý z nás.
A další moudro:
Jestliže neumíme přijmout své přednosti i slabiny a milovat sebe pro to, jací jsme, nikdy nedáme šanci nikomu dalšímu, aby nás upřímně miloval. Protože by musel milovat někoho, kým se snažíme být, ale nejsme.Kdykoli si připadáme nedostateční, srážíme svou hodnotu, kterou máme. Jen proto, že ji nevidíme, neznamená to, že ji nemáme.
Takže pokud se chceš zbavit žárlivosti, zkus zapracovat na přijetí sebe samé. Zkus třeba v modlitbě každé ráno a večer Bohu poděkovat za to, že jsi jaká jsi, že tě tady chtěl právě takovou. Na našem webu i v poradně najdeš spoustu dalších tipů, jak posílit své sebevědomí a jak se naučit mít ráda. Stačí si jenom vybrat. ;-) Měj se moc pěkně!
redakce IN!
Otázka: Od páté třídy se mi líbí jeden kluk. Mám mu to říct? Ahoj, už od páté třídy se mi líbí jeden kluk. (22 let). Bohužel já nevím jak to má on, jestli mě má rád. Vím, že žádné děvče nemá. Chtěla jsem mu nějak říct, že ho mám ráda už dlouhou dobu, ale nevím jak by reagoval.Chtěla by se zeptat co si myslíte vy- jaký máte názor. Jen by mu nechtěla ublížit a aby byl v životě šťastný. 18.1.2016 16:00
beruška, 14 let
Odpověď:
Milá beruško,
na Tvém místě bychom se do žádného vyznání lásky nepouštěly. Chápeme, že máš pocit, že jsi do něj zamilovaná už hodně dlouho, ale přece jen - je ti 14 let. To je čas, kdy se teprve učíš být sama sebou. Je to etapa života, kdy se rozhoduješ o tom, co dál po škole, o dalším studiu, kdy přestáváš být dítětem a stáváš se dospělou. A právě v této etapě života se ukazuje jako lepší, když může dívka v klidu dozrávat a není svázaná nějakým vztahem. Navíc kluk, který se ti líbí, se nachází v úplně jiné životní fázi a řeší jiné věci než ty, takže by takový vztah fungoval jenom velice obtížně.
Něco jiného je totiž osmiletý věkový rozdíl, pokud jeden z dvojice je ještě na základní škole a druhý už pracuje nebo studuje vysokou školu, a něco jiného, když např. oba pracují nebo jeden končí studium a druhý už pracuje (např. osmnáctiletá dívka a mladý muž, kterému je 26 let). Vztah se totiž nedá vybudovat jenom na citu, zamilovanosti, na tom, že se nám někdo líbí, ale také na rozumu a vůli.
Ve tvém věku je správný čas na prožívání platonických lásek, na snění o druhém, na to, aby sis ujasnila, jaké vlastnosti se ti na klucích a mužích líbí a které naopak ne. Ale na chození v pravém slova smyslu máš ještě čas. Proto nic neuspěchej, pokud nechceš přátelství mezi vámi pokazit. S čím ale můžeš začít už teď, je modlitba za budoucího partnera. Protože i když ho možná ještě neznáš, Bůh ano. A rozhodně ti ho v pravý čas pošle do cesty.
Myslíme na Tebe!
redakce IN!
Otázka: Může se zamilovanost dostavit s časem? Ahoj In chtěla bych se zeptat zda podle vás může přijít zamilovanost s časem?..... je tady jistý kluk který mě má rád (teda aspoň si to myslím). jenže já při každém našem setkání neprožívám úžasné chvíle těšení na něj a ani nějak nečekám na každou jeho zprávu a ani nestrávím spoustu času před zrcadlem abych kvůli němu byla \"nejkrásnější\" ... možná je to i kvůli tomu že mě od začátku zná v teplácích, nevyspalou z táborů ale i tak :) ... 18.1.2016 11:33
marťánek, 20 let
Odpověď:
Milý marťánku,
zamilovat se, vzplanout velkou láskou, být přitahována k tomu druhému, těšit se na něj a trávit spoustu času před zrcadlem (jak píšeš), je sice krásné, ale je to pořád jenom cit. Dnes si lidé často myslí, že bez zamilovanosti nemůžou jít do vztahu. Někteří se dokonce staží budovat vztahy jenom na zamilovanosti. Ale zamilovanost (cit) nebývá úplně dobrým rádcem. Nehledě na to, že když citová přitažlivost člověka zachvátí a člověk ji neovládne rozumem a vůlí, snadno se nechá strhnout k jednání, které může být nerozumné - prostě mylné.
Vždy máme jednat jako celý člověk: jednat podle rozumu, řídit se pak vůlí a pak se postupně i cit uklidní a ustálí. Zamilovanost - strhnutí citem - je sice krásná, ale nestálá. Od zamilovanosti ke skutečné lásce (ochotě žít pro dobro druhého, sloužit druhému) je dlouhá cesta. Když dnes lidé dají průchod jen a jen citu, nechají se ovládnout tělesnou přitažlivostí, pak se snadno stane, že sice prožívají nádherná období, ale jejich vztah nevyspěje, nestane se postaveným na celé lidské bytosti: jakoby spí rozum a necvičí se vůle. A bez zapojení rozumu a vůle je budoucí manželství a rodina dosti obtížná, možná i nemožná. Právě proto se mnozí lidé dnes rozvádí. Nenaučili se milovat druhého a nechali se unášet jen citem a tělesnou blízkostí, ale láska je neuchvátila celé - i rozum a vůli. A cit pomíjí, a to i ten nejkrásnější.
Takže se netrap tím, že nezažíváš stavy euforie, protože to není úplně podstatné. ;-) Naopak když se později dostaví opravdová láska, bude to ještě krásnější. Měj se moc pěkně.
redakce IN!
Otázka: Kluk, kterého jsem jednou odmítla, se teď se mnou nebaví. Co se s ním stalo? Dobrý den, jsem totálně zmatená a nevím, co se děje. Začnu od začátku: před třičtvrtě rokem jsem se seznámila s hrozně milým, hodným, pohodovým a správňáckým klukem-M přes mojí kamarádku (tento M je nejlepší kamarád přítele od té mé kamarádky), poměrně brzo jsem se od nich dozvěděla, že se mu líbím. Přidal si mě na FB, pár dnů jsme si psali a pak mě pozval ven. Na venek s ním, jsem se hrozně těšila, díky jeho suprové a vyspělé povaze a gentlemanskému charakteru..., ale jak jsme se uviděli a já si uvědomila, že se mu líbím, vše se změnilo. Bylo to vlastně poprvé, co jsem s klukem byla sama venku (krom kamarádů) a navíc jsem byla v poměrně složitém období (byla jsem nešťastně zamilovaná do mého dobrého kamaráda), ten venek byl poměrně trapný (dopředu už byl seznámen se situací od přítele mé kamrádky), já mu řekla, že teď to nejde, abychom byli něco víc... Dali jsme si nějakou pauzu, pak si začali zase psát, ale už to bylo samozřejmě jiné než předtím. Párkrát jsme se viděli, ale to bych se nejraději propadla do země, začal mi vadit jeho vzhled (není nejhezčí z venku, sice se z osobního života neznáme tolik, ale je vidět, že uvnitř je opravdu nádherný). Opravdu bych si přála, abych se do něho zamilovala (pokud se mu stále líbím-doposud to tak vypadalo), abych si zamilovala jeho čisté a ohromné srdce, jeho duši... Před pár dny jsem byla na plese, šel tam i on. Bála jsem se, že až ho uvidím, budu se zase chovat hloupě-že mi bude vadit jeho vzhled...kupodivu se tak nestalo. Jak jsem ho uviděla, chtěla jsem se s ním bavit, dát nám znova šanci, jít spolu ven, alespoň to zkusit, pokud by chtěl, nevím, co se ve mě stalo. Chtěla jsem ho normálně pozdravit, jako kamaráda, pak bychom se mohli třeba pobavit, nebo ne, záleží jak by chtěl. Dvakrát jsem ho pozdravila, když kolem mě procházel, ale to si mě nemohl všimnout, natož v hlasité hudbě slyšet... až byla příležitost, pozdravila jsem ho znovu, naposledy, ale on mi neodpověděl a přitom se na mě podíval, prostě kolem mě prošel, jako bychom se neznali. Zkusila jsem mu po plese neutrálně napsat (Tak jak bylo na plese? :)), kdyby mě náhodou neslyšel a neviděl ani jednou, pouze si to zobrazil a nic. Co jsem ho na plese pozorovala, choval se jinak, než jindy, divně. Tak jsem se ho ještě zeptala, jestli se něco děje, opět bez sebemenší reakce. Nechápu to, přece jen tak z ničeho nic, nemůže přít BUM a konec? Nevím o důvodu, proč by mě měl ignorovat, i pár dnů před plesem jsme si normálně psali... Omlouvám se, že je to tak dlouhé, možná i nesrozumitelné, vlastně tady není položena ani konkrétní otázka, prosím vás, co si o tom myslíte? Myslíte, že když mě nezaujal hned, že bych se do něj mohla zamilovat? Co se asi může dít? Proč nereagoval?? Děkuji za přečtení a za každý sebemenší názor. Zdravím celou redakci a přeji krásné prožití těchto dnů :) 17.1.2016 00:32
Dorka, 17 let
Odpověď:
Milá Dorko,
podle mě je reakce toho kluka celkem přiměřená. Jednou jsi ho už odmítla, tak nejspíš ztratil zájem. Možná byl do tebe jenom zamilovaný, ale na pouhé zamilovanosti se nedá postavit kvalitní vztah. Je to cit, který dříve nebo později vyprchá, je nestálý.
To stejné platí i u tebe. Zamilovat se do něj klidně můžeš i později, ale není to ještě láska. Láska je (každodenní) rozhodnutí mít toho druhého rád a přijímat ho i s jeho chybami a nedostatky. Rozhodnutí komunikovat, i když je to zrovna těžké, omluvit se, i když jsme třeba v právu, odpustit, i když to může bolet.
Můžeš si s tím klukem někdy v klidu popovídat osobně, pokud bude mít zájem. Protože řešit vztahy přes chat je vždycky zrádné - nevidíš přímou reakci toho druhého, gesta a výraz tváře, neslyšíš tón jeho hlasu, neznáš důvod, proč nezareagoval na tvoji otázku hned... A tím, jak si spoustu věcí domýšlíš, můžeš si jeho odpovědi vyložit jinak než jsou myšlené. Takže na to pozor.
Držím palce, ať se to mezi vámi vyjasní. P.
redakce IN!
Otázka: Zamilovaly jsme se s kamarádkou do stejného kluka. Co mám dělat? Ahoj In nevím si rady. Moje kamarádka se zamilovala do jednoho kluka u nás ve třídě. Jenže mě se líbí taky ,ale ona se do něho zamilovala dřív. Chtěla bych s ním chodit ,ale nemůžu protože nechci přijít o kamarádku co mám dělat? 16.1.2016 11:55
martule 13, 13 let
Odpověď:
Milá martule13,
děkujeme za Tvoji upřímnost. Máme jeden návrh: Co takhle začít řešit problém až opravdu nastane? Nevadí, že se vám oběma líbí jeden a ten samý kluk. Důležitější je, jestli se jemu líbíš Ty nebo tvoje kamarádka (nebo ani jedna z vás).
Pokud by se mu líbila Tvoje kamarádka, musela bys to uvnitř nějak překousnout a srovnat se s tím. Pokud nebude mít zájem ani o jednu z vás, také není co řešit. Zamilovanost časem sama vyprchá. No a jestli se mu budeš líbit Ty? Potom je teprve ten správný čas na upřímný rozhovor s kamarádkou. Zatím tomu nech volný průběh, dál sni o tom klukovi a netrap se tím, co zatím není.
Myslíme na Tebe, ať se všechno vyřeší. Měj se krásně! ;-)
redakce IN!
Otázka: Jsem hodně nesmělá a bojím se, že nikdy nepotkám toho pravého. Prosím o radu. Zdravím. :) Mám taký problém, že sa neviem otvoriť pred druhými ľuďmi, dokonca aj pred tými, ktorých mám najradšej, som strašný introvert... Nedokážem sa rozprávať s cudzími ľuďmi bez toho, by som sa cítila vtieravo. Napriek tomu, že už mám 20 rokov, nikdy som s nikým nechodila. Dlho ma to vôbec netrápilo, ale už sa začínam cítiť staro a pri mojej povahe mám pocit, že to takto navždy ostane. Bojím sa toho, že si nikdy nikoho nenájdem a budem úplne sama a nezaložím si rodinu. Nedávno sa mi cez Facebook ozval jeden chalan, ktorého osobne ešte nepoznám, ale chodí na tú istú univerzitu a tak ma nejako vyhľadal a pozval ma na rande... lenže neviem, ako mám zareagovať... Veľmi ma to neláka, najmä môj rozum sa proti tomu búri bez toho, aby som sa nad tým hlbšie zamyslela... Bojím sa, že aj tak nebudeme mať nič spoločné, on by nakoniec zistil, aká som hanblivá a nudná a skončilo by to ako veľký trapas... ale na druhej strane to môže byť úžasný človek, ktorému by som mala dať šancu... Aj keď si to zrovna nemyslím, ktovie... A neviem sa zbaviť tohto strachu z neznámeho, bojím sa, že už nikdy nikoho nestretnem, s mojou povahou je to fakt ťažké... Navyše si myslím, že väčšina dobrých chalanov je už v tomto veku zadaných... Mňa ani tak netrápi to, že som teraz sama, práveže keď si predstavím, že by som bola vo vzťahu, trápila by som sa, ako málo času by som mala pre toho priateľa... Predsa len štúdium na vysokej škole a iné povinnosti... Neviem, či som zrozumiteľne formulovala svoj problém, ale ďakujem Vám za každú radu a modlitbu. 15.1.2016 20:55
Camelia, 20 let
Odpověď:
Milá Camelie,
děkujeme Ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Pokud jde o náš názor, myslíme si, že strach z neznámého se nejlépe překoná tím, že se vystavíš situaci, ze které máš obavy. A komunikaci s druhými se také učíme jen postupným překonáváním sebe samých a tím, že se snažíme s druhými komunikovat. Nic nepomůže sedět doma a utápět se v sebelítostných pocitech a myšlenkách. Takže hlavu vzhůru, za jednu schůzku s tím klukem nic nedáš. Nikde přece není psáno, že s ním musíš začít chodit. Pokud si "nesednete", na další setkání už jít nemusíš.
A ještě něco: Není dobré dopředu vymýšlet scénáře, co by se stalo, kdyby. Mnohem lepší je situace prožívat naživo a řešit je v reálu. Reagovat na to, co se opravdu děje tady a teď. Přemýšlet nad deseti variantami, které se s největší pravděpodobností vůbec nestanou, je zbytečné. A pokud tě podobné obavy a myšlenky přepadnou, odevzdávej je Bohu v modlitbě. Uč se větší důvěře a bližšímu vztahu s Bohem, kterému se můžeš svěřit s čímkoli, a nevadí mu, že jsi introvertka. Modli se i za svého budoucího partnera a buď otevřená příležitostem, které se Ti nabízí.
Myslíme na Tebe a přejeme hezké dny.
redakce IN!
Otázka: Je hřích, když se manželé spolu dívají na porno? Dobrý den,
zajímalo by mě, jestli lze považovat za hřích (lehký/těžký), když se manželé spolu dívají na porno.... Přece jen jsou manželé. Díky. 14.1.2016 15:25
K., 21 let
Odpověď:
Milá K.,
zda je hřích, když se manželé dívají spolu na porno? Ano. Proč? Porno je falší, nepravdou, lží. Je tam zobrazována sexualita jako živočišné ukájení pudu. Tedy porno odporuje přímo tomu, co je sexualita - vzájemné sebedarování se v lásce, vrchol jednoty manželů, které je otevřené daru dítěte.
Aby sexualita byla pravdivá a byla tím, čím je od Boha, je třeba, aby byla vrcholem sjednocení manželů. Vyžaduje sjednocení v mnoha dalších oblastech života. Porno můžeme přirovnat k tomu, že si do počítače místo kvalitního programu natáhneš schválně vir, aby ti počítač pokazil. K tomu navíc máme sexuální paměť a porno scény často zůstávají v mysli, jsou pak rušivým elementem.
Pokud by se manželé na porno dívali dokonce s cílem, aby se navzájem sexuálně ukájeli, ale bez manželského spojení, pak by šlo jistě o těžký hřích. Ze zkušenosti manželů vím, že pokud mají zdravou vzájemnou komunikaci, vnímají, že porno je mimo a ani je nenapadne se jím zaobírat. Ale pokud jejich vztah někdy vázne, může být porno pokušením. Řešením je posílit vztah.
