Milá Maky,

Facebook a Instagram mají, podobně jako ostatní podobné platformy, podmínky použití. Podle těchto podmínek musí být uživateli Faceboku a Instagramu minimálně 13 let. Z toho tedy vyplývá, že pokud ti ještě třináct let nebylo, nemůžeš si tam vytvořit účet a používat je. Ještě chvíli vydrž :) Martina

Milá Maky,

to se jen tak říká. Určitě nebývá pravidlem, že na vesnici jsou lidé hodnější. Hodní i zlí lidé mohou být kdekoliv. S holkami z vesnice se dá kamarádit úplně normálně. Stačí neřešit, kdo je z vesnice a kdo z města a nedělat z toho takový rozdíl. Holky všude mají podobné zájmy. Je jedno, odkud jsou :) Martina

Milá Justo,

děkujeme za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš. Jsi hodná, že máš o svoji kamarádku zájem a chtěla bys jí pomoct. Situace, kterou popisuješ, není jednoduchá. Podle toho, co píšeš, rozhodně není v pořádku, pokud kamarádka nemá dostatek spánku a času na přípravu do školy, protože je zahlcována tolika povinnostmi, že ani nemůže chodit do kroužku nebo aspoň jet na tábor. Nadávky a urážky také v žádném případě nejsou v pořádku a dovedu si představit, jak hrozně kamarádce ubližují a shazují jí sebevědomí.

Zřejmě bude potřeba postupovat citlivě, aby se kamarádky situace doma ještě víc nezhoršila. Nicméně by stálo za to zkusit něco podniknout. Ještě na začátek je potřeba říct, že je ti třináct, sice dospíváš, ale pořád jsi ještě skoro dítě, takže ty sama toho moc nezmůžeš.

Popřemýšlej (klidně spolu s kamarádkou), kdo z dospělých ve vašem okolí by mohl nějak pomoct. Má kamarádka prarodiče, tetu, strejdu.... kterým důvěřuje a které by mohla poprosit o pomoc, aby se jí zastali, naznačili jejím rodičům, že tohle pro ni asi není úplně vhodné, že by měla mít víc času na školu, odpočinek a ideálně i na nějaký koníček. Nebo má třeba nějaké starší sourozence?

Jak to máte ve škole? Máte nějakého fajn třídního nebo jiného učitele, kterému důvěřujete? Nebo třeba výchovného poradce nebo školního psychologa, které by bylo možné požádat o pomoc? Předpokládám, že učitelé si ve škole musejí všímat, že se možná něco děje, pokud kamarádka ve škole moc nevnímá. Bylo by fajn učiteli (poradci) pořádně vysvětlit situaci, aby to rodičům náhodou nepodal tak, že kamarádka se nesnaží ve škole atd., protože to by její situaci ještě víc zhoršilo. Učitelé zřejmě budou znát osobně kamarádčiny rodiče, tak by třeba mohli vědět, jak na ně.

Bylo by nejlepší, kdyby si o pomoc řekla přímo kamarádka sama. (Ty můžeš jít s ní a podpořit ji.) Určitě ale nedělej nic takového za jejími zády.

I ty sama můžeš něco udělat. Jsou to různé drobnosti, ale i maličkost může hodně pomoct. Buď tady pro kamarádku, vyslechni ji, když se bude chtít vypovídat. Řekni jí, že tu jsi pro ni, ať ti klidně napíše/zavolá, když bude něco potřebovat, třeba se jen někomu svěřit. Pokud je to ve tvých silách, nabídni jí pomoc se studiem - můžete spolu občas napsat úkoly, můžete se spolu učit a při tom jí můžeš vysvětlit to, co třeba nechápe. Když to bude možné, vezmi kamarádku ven, ať se alespoň trochu odreaguje. Povzbuď ji pochvalou, ať už je to třeba hezké tričko, náramek, když se jí něco povede... Taky zkus kamarádce nenápadně navrhnout, že by se se svým trápením mohla svěřit někomu dospělému, komu důvěřuje, podpoř ji v tomhle rozhodnutí a když to bude možné a ona si to bude přát, běž tam s ní.

Přikládám kontakty, kam je také možné se obrátit. Existuje Linka bezpečí (www.linkabezpeci.cz) a Modrá linka (www.modralinka.cz). Jsou tam školení odborníci, na které je možné se anonymně obrátit. Řekni o nich kamarádce, že je to také možnost, kam se může obrátit a s kým si může popovídat o své situaci.

Zkus popřemýšlet, zda je možné něco z toho, co jsem ti napsala, vyzkoušet. Určitě se neboj ty (nebo třeba rovnou sama kamarádka) znovu ozvat, zkusíme popřemýšlet, co dál, by se dalo dělat, aby tvoje kamarádka dostala dostatečnou pomoc.

Je moc hezké, že ti není tvoje kamarádka lhostejná, a už jenom to, že má takovou kamarádku, jako jsi ty, je pro ni určitě velká pomoc :) Měj se hezky, myslím na vás na obě! Martina

Milá Bettynko,

odpovídáme na všechny dotazy, které nám dorazí, jak nejrychleji umíme. Někdy to může trvat delší dobu, třeba i víc jak týden, pokud je to nějaký závažnější problém. Občas se stane, že se dotaz neodešle, tak ho klidně zkuste napsat znovu, ale to se moc často nestává.

Při vyzvedávání odpovědi z poradny je potřeba rozkliknout si konkrétní poradnu, do které byl dotaz posílaný. V případě, o kterém mluvíš, je dotaz v poradně rodina. Odpovídala jsem na něj téměř okamžitě, jak dorazil.

Pozdravuj kamarádku a mějte se pěkně :) Martina

Ahoj,

na Instagramu a Facebooku si založíš vlastní profil a pak nás tam můžeš sledovat.

Martina

Ahoj Maky.

Někdy to trvá, než si člověk najde dobré kamarády. Je potřeba trpělivost, než potkáš někoho s kým si sednete a budete velcí kamarádi. Neboj se druhé oslovit, popovídat si s nimi, zajímat se o ně. Stejné je to i se začleňováním do kolektivu. Víš, někdo vždycky musí zůstat poslední. Nemusí to rovnou znamenat nic špatného, i když chápu, že je to nepříjemné, já jsem taky vždycky zůstávala mezi posledními

Zkus mrknout na náš článek Jak být holkou do nepohody. Jsou tam tipy, jak dobře působit na ostatní a mohlo by ti to pomoct se lépe začlenit do kolektivu a najít si kamarády: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Matika je jenom zkrácená a hovorová verze oficiálního názvu matematika. Myslím, že teď už i učitelé ve velké míře používají kratší název. Mělo by být úplně jedno, jaká verze se používá.

Martina

Milá Julčo,

díky za tvůj dotaz a důvěru. Já jsem taky introvert, tak moc dobře chápu, jak těžké někdy může být, když je člověk s lidmi, které moc nezná, nebo si s nimi nesedl. Pro někoho jsou pak letní tábory skvělý zážitek a pro někoho právě moc ne. Je to v pořádku, každý jsme nějaký a a máme jinou povahu.

Pokud bys radši šla na táboře do kuchyně, nestálo by za to zkusit ještě s rodiči promluvit o změně? I když už tatínek tábor zaplatil, někdy se s tím dá ještě něco dělat, změnit, domluvit... Co kdyby ses alespoň zkusila rodičů zeptat, jaké jsou možnosti, co by se s tím dalo dělat? Nevím, jak moc jsi s rodiči o táboře a o svých pocitech z něj mluvila. Rozhodně se neboj s rodiči  mluvit o svých pocitech a co nejpřesněji pojmenovat, co tě trápí, proč se ti tam nechce a co se ti nelíbí a co bys radši dělala místo toho. Pokud druhým neřekneme, jak se cítíme, tak na to většinou nepřijdou. Pro introverty je někdy těžké mluvit s ostatními, hlavně o svým pocitech. Rodiče by přesto měli vědět, s jakými pocity na tábor jedeš.

Ptala ses především, jak to tam vydržet, když už pojedeš. Nevím, jak přesně to funguje na vašich táborech, ale tady je pár tipů:

- Zkus najít způsob, jak na táboře trávit čas se sestrou. I když bude ve vedení, určitě se spolu uvidíte a budete si moct popovídat a budeš jít moct říct, jaké to tam je a svěřit se jí.

- Co mladší brácha, který také jede? Můžeš tam být někdy i s ním?

- Popros sourozence, především starší sestru, když je ve vedení, aby ti pomohli se s někým seznámit. Tady dávám ještě odkaz na náš článek na webu, který by ti třeba mohl pomoct při hledání kamarádů, se kterými by tábor nemusel být tak hrozný zážitek: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

- I když tvoje kamarádka, kterou sis tam našla, pojede s jinou kamarádkou, ničemu to nebrání, abyste čas na táboře trávily ve třech a poznala jsi tam někoho dalšího. Pokud nepojede vůbec, vezmi to jako příležitost se s někým novým seznámit.

- Nezaměřuj se na to, co se ti tam nelíbí, ale zkus se soustředit na pozitivní věci, které ti to může přinést: třeba zase potkáš někoho, s kým se skamarádíš, třeba budeš mít i letos fajn rádkyni a bude to super, zažiješ něco nového... Vím, že je to těžké, hlavně po nepěkných zážitcích z minulých let. Zkus si sepsat, co bylo na minulých táborech super, na co se můžeš těšit teď. Počítá se každá maličkost :)

- Zůstaň ve spojení s ostatními kamarády a s rodiči přes mobil, pokud ho tam můžeš mít s sebou. Ale zase pozor, ať nejsi na telefonu moc a máš čas věnovat se táboru.

Milá Julčo, myslím na tebe a klidně nám ještě napiš. I kdyby ses jenom potřebovala vypovídat :) Martina

Ahoj Ani,

díky za dotaz. Jsi hodná, že kamarádce pomůžeš a úkoly jí pošleš. Tolik nevadí, když tu a tam dáš kamarádce úkol opsat. To se ještě dá chápat jako určitá pomoc. Sama jsi ale dobře pochopila, že pokud to je často, kamarádce už to může akorát uškodit, protože se sama nic nenaučí. Ideální by tedy bylo kamarádce vysvětlit, že takhle to nejde. Je totiž dost pravděpodobné, že do školy ještě nějakou dobu nepůjdete, takže kamarádka by se toho moc nenaučila a měla pak mezery, které jí budou chybět příští rok. Nemusí to ale znamenat, že se na kamarádku vykašleš. Můžeš jí nabídnout, že jestli má s něčím problém, můžete se na to podívat spolu. Třeba si zapnout videohovor a udělat nějaké úkoly společně. Bude to skoro jako ve škole :) Martina

Milá Danielo,

moc děkujeme za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš. Šikana bývá velký problém a mrzí mě, že neskončila tvým přestupem na jinou školu a trvá tak dlouho. Máš ve svém okolí někoho, komu by ses mohla svěřit a vypovídat se vždycky, když se něco takového stane? Třeba rodiče nebo kamarádka? Hodně pomůže, když víš, že na to nejsi sama a máš se na koho obrátit.

Nevšímat si bývalých spolužáků je určitě dobrá cesta. Zvedni hlavu a snaž se nedávat najevo svoje obavy. Říkej si, že už tě i nemusí zajímat, že s nimi nemáš nic společného. Vím, že je to nesmírně těžké a že je hrozně nepříjemné jít po ulici a slyšet nějaké nadávky a nevhodné poznámky na svoji adresu. To, že se ti tvoji bývalí spolužáci stále vysmívají a nadávají ti, není tvoje vina, takže se nemusíš bát někomu se svěřit. Stejně tak nebyla tvoje vina, že tě na předchozí škole šikanovali. Často se stává se takhle kolektiv proti někomu obrátí a je to opravdu nepříjemné. Máte ve škole nějakého pedagogického nebo psychologického poradce? Zkus zvážit, že by ses zastavila za ním a o všem si popovídala. Bude tě umět povzbudit a podle konkrétní situace i poradit a postupovat.

Napadá mě, zda by nebyla možnost obrátit se s rodiči přímo na tvoji předchozí školu, kam chodí studenti, kteří ti takhle stále ubližují, a trvat na tom, aby se škola snažila situaci řešit. Nevím, jak se na té škole řešila šikana před tím, než jsi odešla, a zda třeba byla snaha vyřešit situaci tak, abys tam mohla zůstat. Zřejmě tam je pořád v kolektivu nějaký problém, který přetrvává i po té, co jsi odešla, a škola by se měla snažit s tím něco dělat, protože studenti tu školu reprezentují ne úplně vhodným způsobem a především tobě pořád ubližují.

Chápu, že je to pro tebe celé hrozně těžké, navíc ještě ve chvíli, kdy šikana proíhá ze strany žáků jiné školy. Pokud bys měla pocit, že je toho na tebe až moc a styděla by ses obrátit na někoho ve svém okolí, můžeš využít třeba Linku bezpečí (www.linkabezpeci.cz) nebo Modrou linku (www.modralinka.cz) nebo existuje stránka i mobilní aplikace Nenech to být (www.nntb.cz), která se zaměřuje přímo na problémy šikany a šikana se přes ní dá nahlásit i konkrétní škole. Samozřejmě můžeš i kdykoliv zase napsat nám :) Martina

Ahoj,

chápu, že tě hodně mrzí, když zrovna od kamarádky slyšíš nějaký nepěkný komentář. Od kamarádky zřejmě jako všichni ostatní čekáš pochvalu, popřípadě radu.

První cestou by bylo si s kamarádkou o všem promluvit a upozornit ji na to, jak ti její poznámky ubližují. Vím, že je to někdy těžké takové věci říkat. Pokud je ti nepříjemné řešit to s kamarádkou zvlášť, můžeš ji alespoň upozornit v reakci na její poznámku. Když ti zase něco takového řekne, zkus se zeptat, proč si to myslí a proč ti to pořád říká. Při tom ji můžeš upozornit, že tě to mrzí, když od ní v jednom kuse něco takového slyšíš.

Další věc pak je naučit se tyto poznámky nebrat vážně. Každý totiž máme úplně jiný styl a vkus. Důležité je, jestli se tvoje oblečení líbí tobě? Cítíš se v něm dobře? Byla by škoda, kdybys něco přestala nosit jen proto, že někomu se nelíbí. Chápu, že od kamarádky to mrzí víc než od někoho cizího. Občas ale v životě uslyšíš různé ne úplně hezké věci, takže zkus tohle brát jako takový trénink, jak se postavit za svůj názor.

Drž se a klidně se nám zase ozvi! Martina