Milá Mini,

podle toho, co píšeš, to vypadá, že máš v sobě trochu zmatek. Nejspíš by ses měla držet toho, že s ním chodit nechceš, protože jsi úplně na začátku měla nějaký důvod, že do toho nechceš jít. Když přemýšlíš, že by ses s ním přestala bavit a vídat, nejspíš s ním nechceš mít nic ani teď. Je to v pořádku, rozhodně se do ničeho nenuť. Možná se v tuhle chvíli necítíš na vztah připravená, což je ve tvém věku ještě úplně pochopitelné. Každý jsme nějaký.

Chvíle, kdy na něj myslíš, jsou nejspíš chvíle, kdy máš pocit, že už bys třeba s někým měla chodit, protože všichni okolo tebe jsou zadaní, nebo jsi zvědavá a zajímá tě, jaké by to bylo s někým chodit... To, že občas takhle na někoho myslíš, je normální. Jen je potřeba naučit se poznat, kdy je to jen zvědavost nebo platonická láska a kdy opravdová zamilovanost.

Důležité je pokusit se urovnat si svoje pocity. Chtěla bys s ním chodit a budovat nějaký vztah? Ve vztahu je potřeba druhého přijímat i s jeho negativními vlastnostmi a je zbytečné čekat, že se ten člověk nějak radikálně změní, takže chtěla bys budovat vztah s někým, kdo je arogantní a štve tě? Když si ujasníš, co vlastně cítíš, bude snazší se pak rozhodnout, jak dál - jestli si promluvíte a ujasníte, že budete kamarádi, nebo jestli s ním omezíš kontakt nebo se přestanete vídat úplně. Martina

Milá FanIN!ko,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Mohu tě uklidnit, že teď dospíváš, měníš se a pocity, které popisuješ, k tomu občas patří a někdy je těžké se s tím poprat. V první řadě je potřeba říct, že každý jsme jiný. Někdo je otevřený, snadno se seznamuje a hýří sebevědomím, někdo je zase uzavřený a moc si nevěří. Nikde není psáno, co je správně, každý je prostě originál a je potřeba přijímat se taková, jaká jsem a naučit se s tím pracovat.

Píšeš, že máš malé sebevědomí. S tím se potýká spousta holek a dá se s tím bojovat. Zkus se zaměřovat na to, co se ti ten den povedlo, i kdyby to měla kdejaká maličkost, a pochval se za to. Klidně si večer udělej seznam. Ze začátku to možná půjde těžko, ale časem se naučiš ocenit sebe sama a tvoje sebevědomí povyskočí nahoru a začneš si víc věřit :)

Co se týče začleňování do kolektivu, jen málokdy se stane, že si všichni sednou a jsou to velcí kamarádi. Vždycky je někdo, s kým se bavíme víc, protože toho máme hodně společného, a někdo, s kým si tolik nerozumíme, tak se bavíme méně. Je to tak přirozené a úplně v pořádku, takže kvůli tomu rozhodně nemusíš mít nějaké výčitky, že bys někomu znepříjemňovala život. To není pravda. Mrkni na náš článek na webu, kde se dozvíš pár tipů, jak dobře působit na ostatní a třeba ti pomohou snáze se začlenit do kolektivu: http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

To je super, že máš tři opravdové kamarádky. Víš, i když bys chtěla být obklopená velkou spoustou kamarádů, ono je někdy lepší mít jen pár opradových přátel, než milion falešných. Máš pár opradových přátel, ze kterých se můžeš radovat, a k tomu máš nějaké známé, se kterými se můžeš pobavit o vašich společných zájmech, chodíš do kroužků, kde se stýkáš s dalšími lidmi... Takže určitě nejsi outsider, jen třeba nemáš takovou ukecanou povahu, abys byla obklopená spoustou lidí, ale na tom není nic špatného. Jsi taková, jaká jsi a měj se za to ráda. Možná nejsi tak upovídaná, ale třeba zase dokážeš dobře naslouchat. Soustřeď se na svoje kamarády, raduj se z toho, co máš a snaž se hledat společná témata s ostatními lidmi, se kterými se stýkáš :) A kdyby ti zase někdy bylo smutno, tak nám klidně zase napiš do poradny nebo holkám do diskuzí :) Martina

Milá Anno,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Ptáš se, jestli kamarádce říct nebo neříct o tom, že o jejím problému víš ty a půlka třídy. Je to dost ožehavá a komplikovaná situace. Asi bych začala u toho, proč vám to učitelka řekla a co ji k tomu vedlo. Možná bylo jejím záměrem vás upozornit na to, že si vaše spolužačka a kamarádka právě prochází velmi těžkým obdobím, měli byste se ji snažit pochopit a co nejvíce jí pobyt ve škole usnadnit. Kdybys pak kamarádce řekla, že to ty a spolužáci víš, mohla by se před vámi začít cítit trapně, ještě víc se uzavřít, nebo přestat důvěřovat školní psycholožce. Každopádně chápu tvoje dilema, že ti přjde nefér jí to neříkat. Nicméně v některých citlivých situacích je možná lepší některé věci neříct, takže bych se já osobně asi přikláněla spíš k neříkání, jenže dost záleží na situaci. Je nějaká možnost, že by ses mohla zastavit za školní pycholožkou a poradit se s ní? Říct jí, že je to tvoje dobrá kamarádka a že máš o ni strach a nevíš, jak se k tomuhle postavit, protože nechceš, abys jí tím, že jí to řekneš, ještě víc ublížila. A že máš na druhou stranu strach, že by jí mohlo ublížit, kdyby zjistila, že jsi to celou dobu věděla a neřekla jí to. Pak je tady totiž ještě možnost, že kamarádka ví, že vám to školní psycholožka řekla, jenom se o tom s vámi nechce bavit.

A jak se s kamarádkou bavit?  Správně jsi pochopila, že nenaléhat, tím bys ji totiž jen uváděla do dalších rozpaků. Dál jí ukaž, že tu pro ni jsi a máš o ni zájem. Snaž se hledat témata, o kterých se můžete bavit ve škole, aby třeba o přestávce přišla na jiné myšlenky a netrápila se jen školou. Zaměřuj se spíš na pozitivní věci, i kdyby to měly být jen maličkosti. Sebevědomí jí můžeš zkusit zvednout tím, že ji pochválíš - tričko, účes a klidně i tu dobrou známku. Zkus ji taky někdy vytáhnout ven, běžte třeba na procházku, a společně podnikněte něco i mimo školu.

Píšeš, že kamarádka bere prášky, což znamená, že už svou situaci řeší s odborníkem a to je dobře. Ty teď pro ni můžeš být kamarádka, která ji podrží a podpoří. Tvoje kamarádka teď prožívá těžké období a je dobře, že máš o ni starost a není ti lhostejná. V tuhle chvíli je hlavně potřeba být empatická, snažit se pochopit, jak se tvoje kamarádka cítí a brát na to ohled. Taky je potřeba být hodně trpělivá, protože tvoje kamarádka to nedělá schválně, nemůže za to a nejspíš chvíli potrvá, než se trochu srovná. Martina

Milá Terez,

někdo si hledá přátele snáz, někomu to chvíli trvá, než se s někým skamarádí. Je to tak v pořádku a každý jsme nějaký. V situaci, když už se všichni okolo tebe s někým kamarádí, není lehké najít si blízké kamarády a chce to velkou trpělivost. Píšeš, že holkám ze svého nového bydliště nerozumíš a připadáš si navíc, ale při tom jste se přestěhovali už před šesti lety, což je dost dlouhá doba. Neříkej si proto, že jsi tam nová, cizí a nepatříš mezi ně, uvidíš, že se pak budeš cítit mnohem jistější. To, jak se cítíš, z tebe vyzařuje a pokud jsi nejistá a uzavřená, okolí to pozná. Zkus se proto usmívat a chovat přirozeně.

Četla jsi náš článek, jak být holkou do nepohody? Koukni na něj, třeba se tam dozvíš nějaké tipy, které jsi třeba ještě nezkoušela: http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Nemusíš vždycky jen v kolektivu mluvit, ale naslouchej ostatním a zkus zjistit, kdo má podobné zájmy jako ty, aby ses s ním mohla víc skamarádit. Zkus se také s holkami scházet v menším počtu, protože když se vás sejde víc, ty méně průbojnější jsou vždycky trochu odstrčené. Neboj se ani zorganizovat nějakou akci - promluv si s maminkou, že by ses s holkami z vesnice chtěla víc spřátelit a pozvi je a uspořádej třeba filmový večer, nějaké tvořivé odpoledne, kdy budete neco vyrábět, nebo si třeba zahrajete nějakou deskovou hru, záleží na tom, co ty a holky rády děláte. Stejně tak zkus podniknout i něco s holkami ze třídy.

Píšeš, že nemáš nikoho, kdo by tě měl rád a bolí tě to. Je pochopitelné, že bys chtěla mít někoho ve svém věku, s kým by ses mohla kamarádit. Svěř svoje trápení Bohu v modlitbě a popros ho o trpělivost, abys dokázala počkat, na tu svoji nej kámošku. Mezitím se neboj svěřovat třeba mamince nebo babičce, abys na svoje trápení nebyla sama.

Myslíme na tebe a držme palce, aby sis brzy našla nej kámošku, a kdybys ještě potřebovala, zase nám klidně napiš do poradny, nebo můžeš napsat u nás na webu do diskuzí ostatním čtenářkám :) Martina

Milá Maruš,

ptáš se, jestli je špatně mít ve tvém věku svůj styl a oblékat se extravagantně a originálně. Nevím, co přesně máš na mysli, ale píšeš, že se nevhodně neoblékáš, tak by to mělo být v pořádku :) Důležité je být vždycky oblečená slušně a přiměřeně situaci, dbát, aby oblečení zakrývalo to, co má, a dávat pozor na to, co říkají nápisy nebo obrázky na oblečení.

Je úplně pochopitelné, že chceš mít svůj styl, a je to v pořádku. Teď jsi ve věku, kdy hledáš a zkoušíš, co ti sluší a v čem se čítíš dobře. Pokud je to v mezích slušnosti a cítíš se tak dobře, nevidím v tom problém.

Oblečení je také komunikační prostředek. To, co máš na sobě, tvému okolí ledacos řekne. Možná jsou lidé (hlavně kluci) okolo tebe zmatení, co to vlastně vysíláš za signály, protože na něco takového nejsou zvyklí. Soustřeď se na to, jak se k nim chováš, abys jim dokázala, že jsi pohodová holka a nezáleží na tom, co má kdo na sobě. Martina

Ahoj Makyky, děkujem ti za tvou důvěru k nám. Píšeš, že tvá kamarádka se tě najednou i se svou kamarádkou a dalším klukem snaží ztrapňovat a dostávat do situací, aby ses co nejvíc ztrapnila. To co dělají je špatné. Zkusilas ses nějak bránit? Zeptat se jich, proč to dělají, že tě to zraňuje, a nelíbí se ti to? Pokud to nijak nepomůže, doporučujeme obrátit se na vaši školní psycholožku, a pokud ji nemáte, tak na svou třídní učitelku a svěřit se jí. A myslíme si, že by ses měla svěřit také svým rodičům, co tě trápí, a jak to vnímáš... Popovídat si s nima o tom. Myslíme na tebe a klidně se zase ozvi. M.

Ahoj Veru, je moc dobře, že ti není kamarádčin život lhostejný. V tomto případě je potřeba urychleně jednat. Kontaktuj prosím jakékoliv Dětské krizové centrum (např.https://www.zachranny-kruh.cz/pro-verejnost/pomoc-v-krizi/linky-pomoci/pro-deti/sdruzeni-linka-bezpeci.html nebo Dětské krizové centrum poblíž vašeho domova), kde ti poradí, jak v této situaci postupovat. Budeme rádi, když nám napíšeš, jak vše dopadlo na redakce@in.cz.

Milá Markéto,

k dospívání patří, že občas koukáme po kamarádkách a srovnáváme se, kdo jak vypadá, a občas na sobě vidíme spoustu nedostatků, a chtěly bychom vypadat jinak. Ve skutečnosti ale máme tendenci zaměřovat se na detaily a občas si neuvědomujeme, že ostatní nás vidí a vnímají jako celek. Proto se zkus zaměřit na svoje jiné přednosti. Stoupni si před zrcadlo a pochval se, co se ti na sobě líbí, řekni si každé ráno, že ti to sluší... A nezapomeň se usmívat a být milá na ostatní, protože na tom mnohdy záleží víc, než na vzhledu. Také v modlitbě děkuj Bohu za to, jakou tě stvořil a jaká jsi :)

Ve vztahu je spousta důležitějších věcí, než jen fyzický vzhled. Důležité je, aby sis se svým partnerem mohla o všem popovídat, rozuměli si, shodli se na plánech do budoucna... A pokud by se s tebou tvůj kluk náhodou rozešel kvůli tvým prsům, tak aspoň poznáš, že to nebyl ten pravý, protože sama musíš uznat, že vztah, který je založený na tvých prsou, není opravdový.

A ještě tip na konec. Píšeš, že prsa máš velká, ale povislá. Důležité je, abys nosila správnou podprsenku, která ti bude sedět, dobře prsa podepře, aby tě nebolela záda. V jednom z minulých čísel jsme psali, jak si vybrat podprsenku, nebo se poraď s maminkou a klidně zajděte do specializovaného obchodu, kde ti poradí, jaká velikost a střih pro tebe bude vhodná. Martina

Milá Ewo,

zkus se zamyslet nad tím, proč se tak cítíš a co by mohlo být příčinou. Možná toho teď máš hodně ve škole, nebo jsi se nepohodla s kamarádkou... Když tě takhle něco trápí, promítá se to do všeho ostatního. Dobré by taky bylo, kdyby sis o svých pocitech mohla s někým popovídat, třeba s maminkou, s kamarádkou nebo klidně s babičkou a tetou. Ono když se někomu svěříme, tak se nám vždycky uleví a dokážeme společně přijít na nějaké řešení a vidět věc z jiného úhlu.

A to, že ti nedělají radost ani maličkosti... Teď na podzim, kdy se zkracují dny, nesvítí sluníčko a je takové pochmurné počasí, bývá i naše nálada horší, a to nám pak nedělá radost nic. Ale právě radost z maličkostí dokáže být někdy tou největší. Zkus se každý večer zamyslet nad tím, co ten den bylo skvělého a co ti udělalo radost - a právě hledej i ty nejmenší věci, uvidíš, že jich postupně bude víc a víc.

Že se netěšíš na Vánoce? Zase si polož otázku proč se netěšíš a snaž se najít řešení, jak to netěšení odstranit nebo si najdi jiný důvod, proč se těšit. Ono se to dá pochopit, že se spousta lidí netěší na Vánoce, protože už od října nás ze všech stran otravuje vánoční reklama, k tomu jsou všichni hrozně natěšení a mají vánoční náladu atd. atd. a my pak máme pocit, že bychom taky měli hrozně moc prožívat nakupování a balení dárků... Pro křesťany jsou Vánoce svátky radosti, že se nám narodil Spasitel Ježíš Kristus a to je opravdu důvod k radosti. No a taky bude o Vánocích volno ;), k tomu se nejspíš uvidíš se svou rodinou, budete mít cukroví, trávit společně čas... Určitě vymyslíš nějakou věc, kvůli které bude stát za to se aspoň maličko těšit na Vánoce :) Martina

Milá Bětko,

děkujeme ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Opravdu je zbytečné se s kamarádkou hádat o jídle a třeba ji do něj nutit, nebo jí vyčítat, že se nenajedla atd. Spíš se zkus nenápadně zeptat, proč zrovna nejí oběd, jestli jí třeba nechutná a tak. Kamarádka může mít třeba nějaké trápení, a proto nemá hlad, nebo ji může z nervozity bolet břicho, nebo je k obědu zrovna něco, co doopravdy nemá ráda... Možností je spoustu. A i když nějaké to vynechání oběda není pro tělo moc zdravé, nemusí to rovnou znamenat, že má kamarádka anorexii, o které jsme psali v IN!u. Přesto je super, že ti na kamarádce záleží a máš o ni starost.

Pokud má kamarádka nějaký sklon k poruše příjmu potravy, je mnohem důležitější, než se s ní hádat kvůli jídlu, aby věděla, že ji má někdo rád a někomu na ní záleží. Anorexie je totiž většinou důsledek toho, že holky nemají rády samy sebe. Zajímej se o kamarádku, o to, jak se má. Pochval ji (tričko, účes, dobrou známku ve škole...). Podnikejte spolu různé akce, bavte se spolu i s ostatními spolužáky... Můžeš pro kamarádku udělat to, že pro ni prostě budeš oporou, aby věděla, že není sama a někomu na ní záleží :)

Teprve ve chvíli, kdy by sis všimla, že kamarádka přestala jíst úplně, najednou hodně zhubla, je posedlá svojí váhou a počítáním kalorií... by bylo vhodné upozornit někoho dospělého (rodiče, učitele), protože s tím ty nic sama nesvedeš a je k tomu potřeba pomoc odborníka.

Občasné vynechání oběda anorexii ještě neznamená, proto tu buď pro svoji kamarádku a chovej se k ní úplně normálně. Kdyby ses ještě potřebovala poradit, tak nám klidně zase napiš do poradny :) Martina