Milá Aduš,

pokud jsem tě správně pochopila, tvůj kamarád ti normálně odpovídá, ale někdy se stane, že si zprávu zobrazí a už neodepíše. To nemusí rovnou znamenat, že už se s tebou nechce kamarádit. V době sociálních sítí jsme si zvykli, že by všichni měli být neustále a okamžitě odpovídat. Je možné, že tvůj kamarád nemá tolik času (když je starší, nejspíš chodí na střední, možná i na brigádu, navíc má přítelkyni, se kterou chce jistě také trávit nějaký čas) a může se stát, že si zprávu zobrazí, ale v tu chvíli nemá příležitost odpovědět a pak na to zapomene. Také pro něj může být obtížné s někým si takto dopisovat, protože je to přece jen něco jiného než s někým trávit čas na táboře. Chápu, že to zamrzí, když tvoje zpráva zůstane bez odezvy, ale pokud si myslíš, že je to pro tebe dobrý kamarád a pokud si spolu jinak rozumíte a máte se o čem bavit, klidně mu zkus ještě napsat a třeba se i poptat, proč ti neodpovídá a jestli nemá nějaké starosti. Rozhodně ale na něj netlač, aby si nepřipadal jako u výslechu.

Také píšeš, že jste se poznali na táboře už před sedmi lety a tobě tenkrát tedy bylo asi sedm nebo osm. Teď je ti čtrnáct a od té doby jsi se změnila a hlavně jsi dospěla. I tvůj kamarád se za tu dobu změnil. Proto je možné, že v této době máte každý už jiné zájmy a jiný pohled na svět. To se občas stane, že některá kamarádství nevydrží a prostě pomalu vyšumí. Kdyby to byl i tvůj případ, nezoufej a raduj se z toho krásného, co ti přítelství s tvým kamarádem přineslo pěkného, a ze vzpomínek na tábory. V životě ještě potkáš spoustu lidí, ale ne se všemi zůstaneš v kontaktu. Snad to nebude případ i tvého kamaráda z tábora :) Martina

Ahoj Natali, her je plný internet. Podle věku a velkosti skupiny, podle prostředí - venku, v místnosti, si můžeš najít spoustu zajímavých her. Hezké hry jsou třeba tady http://www.milan.cernoch.net/web/hry_klub.htm, nebo tady http://hra.webz.cz/priroda.html

Nikčo, ahoj!

Kamarádky jsou pro nás moc důležité a ve většině případů máme nejvíce komplikací právě s nimi. Navrhuji přečíst si u nás na webu články o kamarádství. Myslím, že ti pomůžou k uvědomění si, co je na vztahu důležité, jak odpustit a jak navázat nová přátelství. Nebude to jednoduché, to už víš, ale za tu námahu to stojí. :-)

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/

držím pěsti. Majka

Ahoj Jaro,

život i vstahy jsou složité a je jasné, že pokud nemáme kolem sebe lidi, kteří by nám naslouchaly a chápaly, je to pro ná velmi těžké. Můžeme se cítit bezradní a osamocení.

Zdá se mi, že nevěříš, že se dá něco změnit, ale nemohu s tebou souhalsit. Není pravdou, že za všechno mohou jen ti druzí, že jen na druhých záleží. Ty sama můžeš spoustu věcí změnit. Píšeš, že když jsi chtěla, tak jsi se s ostatními bavila, a bylo to v pohodě. Mělo by tě to spíše motivovat, ne přivádět do splínu. Vztahy - jakékoli- vyžadují stálou invetici, aby byly dobré. Nabízím ti náš článek o kamarádství a doufám, že ti pomůže vykročit na dobrou cestu za novými vztahy.

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/nejlepsi-kamaradka-gbq.htm

Ahoj Verunko, tábory jsou bezva věc a vůbec se nedivím, že se na nějaký chceš vydat. Protože o tobě nic nevím, nemohu ti radit konkrétně, ale rozhodně se porozhlédni po okolí. Super bývají tábory pořádané farnostmi, salesiány nebo různými společenstvími. Také se můžeš obrátit na Diecézní centra pro mládež, kde bývají prázdninové pobyty s programem. Možná by stačilo zajít za vašim knězem, ti mají informace o dění v děkanátu/vikariátu a mohl by ti pomoci. Přeji  krásné léto podle tvých představ. Majka

Ahoj, každá z nás toužíme po té nej kamarádce na celém světě a taky na celý život. Kamarádství je ale vztah, který prochází různými fázemi. Je závislí na mnoha okolnostech a jednou z nich je také věk. Píšeš, že jste kamarádky už moooc dlouho, mnoho jste toho zažily, ale teď to nějak skřípe. Myslím, že to souvisí s vaším věkem, kdy se člověk sám mění a někdy ani neví co chce, zkouší a experimentuje. Nechce být už dítě a chce něco nového. A to si myslím, že i tvoje kamarádka zažívá, chce zažít něco jiného, a bohužel mění i staré kamarádky za nové. Jediná cesta jak z toho ven, je promluvit si sní. Říct jí o svých obavách, navrhnout jí, že spoustu věcí můžete dělat společně dál, nebo vymyslet nové téma, které vás bude bavit, ale také ji nechat svobodu. Nevyčítat a nezlobit se. Prosím, netrap se tím. Je mnoho lidí (skoro bych řekla - všichni) okolo tebe, kteří prožívají nejistotu ve vztazích, ale nemluví o tom, aby nevypadali divně. Hledej kolem sebe přátele, se kterými se můžeš bavit a společně prožívat čas a nemusí být jen NEJ.

Majka

Milá Klárinko :),

je vidět, že ti na přátelství záleží a že jsi opravdová kamarádka. Jsou ale situace, v nichž, byť bychom chtěli sebevíc, nemůžeme udělat vše potřebné. Přechod do nového prostředí je vždycky těžký a hledat nové kamarády není snadné, ale věřím, že se to tvé kamarádce dříve či později podaří a na nový domov i město si zvykne. Do té doby jí můžeš zůstat oporou alespoň na dálku, když už to nejde jinak, psát jí, volat, ale především se za ni modlit. Určitě se tvé přímluvy za ni neztratí :) A co víš, třeba půjdete na vysokou školu do stejného města a budete si moct být zase o něco blíž :)

Hodně sil tobě i tvé kamarádce přeje redakce :) +

Milá Madlen,

takřka všechna přátelství mají svá kritická období. Je možné, že jedním z nich teď procházíš právě ty a tvá kamarádka. Může to být způsobeno řadou faktorů - jedna z vás prošla nebo prochází nějakou osobnostní změnou, takže si už tolik nerozumíte a v jiném prostředí, na SŠ, začínáte mít odlišné zájmy; dlouho jste kamarádily jen spolu a potřebujete zdravý oddech jedna od druhé atd. Neznamená to ale, že je vaše kamarádství ztraceno. Můžeš se za vaše přátelství modlit a snažit se být ke kamarádce otevřenější a vstřícnější, můžeš si také promluvit přímo s ní o tom, zda to cítí stejně a třeba společně vymyslíte cestu, jak z bludného kruhu ven. Věřím, že si kamarádky vážíš, máš ji ráda a nechceš jí ublížit. Pověz jí to společně se svými obavami o ztrátu vašeho přátelství a neboj se - komunikace je základ jakéhokoli vztahu :)

Přejeme tobě i tvé kamarádce hodně štěstí!

Milá Kájo,

vím, že to možná není rada, kterou chceš slyšet, ale důležité je se ve smutku neutápět. Poplakat si, přiznat si, že je ti to líto, pokud je to možné, pohovořit si s člověkem, ve kterém ses zklamala a pokud možno mu odpustit i přesto, že tě bude zraňovat dále. Není to rozhodně jednoduché, ale s Boží pomocí to jistě jde. Zkus se modlit za to, abys dokázala sestřence odpustit a taky za pokoj v srdci.

Vždycky, když na tebe přijde smutek nebo naopak vztek, zkus si rychle v duchu říct střelnou modlitbu (třeba "Pane, pomoz mi odpustit a zůstat radostnou.") a pokud je to možné, hledej ve volném čase nějaké veselé rozptýlení - podívej se na dobrou komedii, začti se do oblíbené knížky, běž ven jen tak na procházku - cokoli, co tě rozveselí a přivede na jiné myšlenky. Pokud máš nějakou dobrou kamarádku nebo si rozumíš s maminkou, zkus si o tom promluvit i s ní.

A ještě na závěr - píšeš, že sestřenka, která ti ublížila, je nevlastní. Je dost možné, že je sama někde hluboko uvnitř nešťastná z nějakých vztahů v rodině a to, co o tobě řekla, byl jen způsob její obrany sebe samé. Nezlob se proto na ni a vnitřně se neužírej - člověk, kterému tím nejvíce uškodíš, jsi ty sama.

Přejeme ti hodně štěstí!

Milá Kiko,

možné jsou obě varianty. Pokud tvůj kamarád nemá mnoho dalších přátel, je možné, že si pouze cení vašeho přátelství natolik, že se ti někdy může zdát jakoby do tebe byl zamilovaný, stejně je tak možné, že se mu opravdu i líbíš. Pokud ti mohu poradit, zkus být k sobě a především k němu pravdivá a chovej se tak, jak se chová kamarádka ke kamarádovi. Hranici toho, kam vztah může zajít, určuje vždy děvče, a proto nemusíš mít strach, že se nějaká hranice přešlápne, pokud ty sama nebudeš chtít.

Pravdou ale je, že nějaké vážné chození máte asi oba ještě dost času, a proto je v tomto věku ideální rozvíjet pravá přátelství a také - rozvíjet svou vlastní osobnost. (I něco takového můžeš kamarádovi nenápadně naznačit mezi řečí, aby případně pochopil, že si od vašeho kamarádství nemá prozatím nic víc slibovat :) A když to řekneš jen tak obecně, nebude to alespoň pro nikoho z vás nepříjemné :))