Mému klavíru se splnil jeho několikaletý sen - konečně ho někdo naladil. Pan ladič se u toho pořádně zapotil, tak strašný klavír aby člověk pohledal. Rozladěný, celé roky ve špatné náladě, prožraný moly a zanesený prachem :)...

Ale

• pan ladič byl milý, věděl, co a jak má udělat, aby to fungovalo
• k tomu měl notnou dávku trpělivosti 
• takže to nakonec spolu zvládli:).

Klavír má teď určitě radost, kdybyste ho jen mohli slyšet. Jásavé tóny jiskří pokojem... - a není sám. Ona totiž radost je nakažlivá a každý, kdo si teď najde aspoň chvilku času, aby poslechl, co mu klavír chce říct, má možnost nechat si vykouzlit úsměv na tváři.

A já až teď, když tóny zní tak, jak by měly, teprve pořádně slyším, jak strašně byl chudák celé ty roky mimo. Dalo se na něho hrát, to jo, ale ani dobrý klavírista nepomůže, když se na něho klavír mračí a nespolupracuje.

A tak si říkám, že je načase dát do pořádku nejen klavír. Zkusit se trochu zastavit a rozhlédnout se, co všechno je v mém životě rozladěné a zamračené - a nechat se naladit :).

Kaťulda

zdroj:www.signaly.cz

Článek vznikl pro potřebu IN! a je chráněn autorskými právy. Lze jej uveřejnit jen se souhlasem redakce.