Ahoj Miško,

četla jsem všechny tvoje dotazy. Snažíme se odpovídat co nejrychleji, ale občas to chvíli trvá. Jsem ráda, že jsi to nakonec vyřešila tím, že jsi napsala panu faráři.

Chtěla bych ti říct, že je všechno v pořádku. U zpovědi nám jsou odpuštěny i hříchy, které zrovna zapomeneme říct. Nesmíme je schválně zamlčovat, ale pokud náhodou na nějaký zapomeneme, Bůh nám ho i tak odpustí, protože je milosrdný a ví, co se děje v našem srdci.

A jak ti pan farář říkal, neudělala jsi nic úmyslně špatně. U hříchu je totiž to hlavní, že je páchám dobrovolně a s vědomím, že je to špatně. Jak tak koukám, to u tebe v žádném případě nebylo.

Vidím, že tě tyto věci okolo zpovědi často trápí, tak kdybys potřebovala, zase napiš. Kdyžtak předám tvůj dotaz našemu otci Janovi :) Měj se krásně a přeji klidný požehnaný advent! Martina

Milá tazatelko, jistě si nikoho neproklela. Prostě se ti honí hlavou nějaká myšlenka, což se někdy stává. Co s tím? Prostě se snaž tu myšlenku o proklínání, jak Tě napadne, odvrhnout, vykašlat se na ni. A k tomu můžeš přidat takovou malou modlitbu za toho, o kom tě to proklínání napadlo: Pane Ježíši, požehnej tomu člověku. A pak se už víc tou myšlenkou nezaobírej a nech ji plavat. Bude to potřebovat trochu cviku, ale jistě to postupně zvládneš.

Milá tazatelko,

zpívat písničky, zvláště ty, které oslavují Pána Boha, můžeme pochopitelně jakékoliv kdykoliv. Ovšem je moc dobré zvyknout si například v době adventní zpívat především adventní písně, v době vánoční koledy, a to proto, že nám pomáhají naladit se k určité atmosféře liturgické doby. Takže můžeš používat jakékoliv písničky kdykoliv (Třeba v době adventní v pátek nějakou k Pánu Ježíši Ukřižovanému.), ale na druhé straně je vhodné pochopit, proč nějaké melodie, písničky a slova patří k určité liturgické době.

Milá tazatelko,

co se týká svátosti biřmování, tak tu může přijmout opravdu každý katolicky pokřtěný křesťan, který se na tuto svátost připravil a platí, že má být ve stavu milosti, bez těžkého hříchu. Normálně to znamená, že před přijetím svátosti biřmování se ten, kdo k ní přistupuje, vyzpovídá, což by měl ostatně dělat každý katolík pravidelně.

Ptáš se, co je těžký hřích. Těžký hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci. Tu vážnou věc poznáváme podle Pána Ježíše, podle Jeho slov a podle nauky církve. To znamená, že to nejsou zdaleka všechny hříchy, ale jsou to takové hříchy, které vážně poškozují vztah k Bohu, k druhým lidem či k sobě. Např. je to potrat, mimořádně velká krádež, záliba v erotice či pornografii, nebo když člověk dlouhodobě setrvává v ezoterice a magii. Těžký hřích nerovná se hlavní hříchy, o kterých hovoříš. Hlavní hříchy ukazují takové základní špatné sklony člověka, které vedou k hříchům a ze kterých pramení celá řada dalších hříchů.
 

Ahoj,

díky za dotaz. Nemyslím si, že by ses tímto dopustila hříchu. Ve tvém jednání nebyl žádný špatný úmysl. Chtěla ses jen s kamarádkami podělit o to, co děláš.

Pro příště bych ale doporučovala být opatrnější. Dostala jsi velkou důvěru od pana faráře, že máš vlastní klíče od kůru, abys mohla cvičit hru na varhany. Je proto potřeba chovat se podle toho s patřičnou zodpovědností a dobře rozmýšlet, jestli a koho pustíš dovnitř. Jistě víš, že varhany nejsou zrovna levná záležitost. V některých kostelích mají navíc varhany nevyčíslitelnou historickou hodnotu, protože jsou něčím jedinečné. Varhany jsou úžasný nástroj a jen málokdo na ně umí hrát, takže zajímají i nevěřící. Na mnoha místech je běžné, že se konají různé prohlídky varhan a jejich představení. V případě nějakých tvých dalších exkurzí k varhanům by bylo vhodné poprosit o svolení a domluvit se s panem farářem, kostelníkem nebo hlavním varhaníkem, aby věděli, kdo se v kostele pohybuje, popřípadě šel někdo pro jistotu s vámi.

Měj se krásně a ať se ti daří hraní :) Martina

Ahoj Bety,

moc díky za důvěru a sdílení tvé zkušenosti. Udělala jsi dobře, že jsi dotyčného člověka zablokovala. V podstatě není už nutné dělat nic dalšího. Ignorovat takové lidi je nejjistější.

Pokud bys chtěla, můžeš svoji zkušenost napsat do zprávy instagramovému účtu @pozor_sekta, který je prověřený a věnuje se právě varování před Sinčchondžhi. Jestli chceš, můžeš se s nimi podělit o to, kdo ti co psal a že to odpovídá právě jednání této sekty. Možná už účet znají, možná před ním budou moci varovat ostatní.

Kdybys ohledně toho ještě něco potřebovala, ozvi se! Měj se krásně :) Martina

Ahoj Miško,

četla jsem oba dva tvoje dotazy. Pořád platí, jak už psal otec Jan minule, nemusíš se bát, opravdu ti bylo odpuštěno. Dostala jsi rozhřešení a Bůh viděl tvoji lítost a touhu se sním smířit. Všechno tedy platí. Můžeš jít bez obav na bohoslužbu i k přijímání a užít si Boží přítomnost :)

Přemýšlíš o tom, jestli jsi neudělala špatně, když jsi šla po druhé ke zpovědi. Určitě neudělala. I pan farář ti říkal, že nevadí, že jsi šla po druhé. Nebyla sis jistá, tak jsi šla po druhé. Z tvé strany to nebylo žádné pohrdání Božím milosrdenstvím. Z tvé strany to byla touha být smířená s Bohem a mít jistotu, že můžeš přimout eucharistii.

Z tvých dotazů vidím, že o těchto věcech hodně přemýšlíš, nejseš si vždycky jistá a pak se trápíš. Stává se to. Jak dospíváš, tak se mění i tvoje původně dětská víra, objevuješ nové věci, přemýšlíš jinak a hlouběji poznáváš víru i učení církve. Zřejmě jsi citlivá a přemýšlivá a hodně ti záleží na tvém vztahu s Bohem, proto se občas trápíš, jestli jsi něco neudělala špatně.

Jsou dvě takové základní poučky, které ti pomůžou se orientovat:

1. Hřích je „svobodné a vědomé porušení Božího zákona". To znamená: Vím, že je něco špatně a stejně jdu a dobrovolně to udělám. Těžký hřích, po kterém člověk nesmí přijímat eucharistii, je pak toto provinění v nějaké opravdu závažné věci. Po lehkém hříchu můžeme přijímat eucharistii, na začátku bohoslužby je svěříme Bohu při zpytování svědomí. U hříchu je tedy důležité, že je spáchaný dobrovolně a s vědomím, že je to špatně.

2. Při zpovědi je nám odpuštěno, i když něco zapomeneme nebo něco řekneme nepřesně. Důležité je nic schválně nezamlčovat a snažit se vše vyznat. Někdy se ale stane, že i navzdory přípravě na něco zapomeneme nebo něco řekneme nepřesně. Bůh ví, jak to je doopravdy.

Moc bych ti chtěla doporučit následují:

- Mrkni na knížku, kterou ti doporučoval otec Jan: Jan Balík - Máš na víc.

- Bylo by možné, abys měla stálého zpovědníka a chodila na zpověď k jednomu knězi, který tě bude znát a bude ti pomáhat se v těchto věcech orientovat, aby ses naučila správně rozlišovat?

Bůh tě má rád a vidí, jak se snažíš být s ním usmířená. Chtěla bych tě povzbudit, aby ses zkusila tolik nezaměřovat na to, jestli jsi náhodou neudělala něco špatně. Zkus se víc zaměřovat na to, co můžeš udělat a co už děláš dobrého, že miluješ Boha a lidi okolo sebe a Bůh miluje tebe. My lidé nejsme dokonalí a občas děláme chyby. Dokonalý je jenom Bůh a miluje nás, i když my nejsme dokonalí. Důležité je milovat Boha i lidi okolo sebe, dělat věci s láskou, být tu pro druhé, snažit se... Přeji ti, abys dokázala krásně prožít dnešní bohoslužbu :) Martina

Milá Maki,

navrhuji Ti léčbu Tvého strachu a to následovnou: před zpovědí si pročti nějakou část z evangelia, ve které Ježíše odpouští a pak si opakuj - zpověď, to je moje setkání s Ježíšem, přesně to, co jsem četla, se stane mě a Ježíš se mě láskou dotkne a uzdraví z hříchu. Uvidíš, že to pomůže.

o. Jan

Milá tazatelko,

správně jsi si přečetla, že některé hříchy musíme napravit. Ale. Ne vždy to jde. Jsme tedy vázáni k nápravě, pokud je možná. Pokud není, prostě to musíme ponořit do Božího milosrdenství. Mnohdy se jedná o malé tlachání a pomluvy, které sice jsou hříchem, ale zase ne takovým, že bychom se museli všem neustále omlouvat. Spíše bychom se měli učit o druhý vždy hovořit pěkně a nebo aspoň mlčet. A pak taková rada na ty běžné drby. Když si uvědomíš, že jsi o někom špatně mluvila, v duchu se pomodli takto: Bože, požehnej tomu člověku. Aspoň uděláš malý dobrý skutek.

o. Jan

Milá Miško, otec Jan četl oba tvoje dotazy, které spolu souvisely a přišly v jeden den, a zde je jeho odpověď:

Milá Miško,

buď si jistá, že Ti Pán Ježíš odpustil. Takové pocity, jaké popisuješ, je třeba zaplašit. Problém je jedině tehdy, když se někdo plánovaně a vědomě nevyzná z těžkého hříchu. Takže buď opravdu v klidu. Nenech se zneklidňovat, to je také druh pokušení. Je ti odpuštěno a žádnou svatokrádež jsi nespáchala.

Před několika lety jsem napsal knížku: Jan Balík: Máš na víc. Doporučuji Ti ji. Najdeš v ní hodně inspirací pro takové myšlenky, které se Ti honí hlavou a mnoho dalšího.

o. Jan