Milá Klárko,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Každý se může někdy dostat do situace, kdy je pod tlakem svých myšlenek a napadají ho různé věci. V takové chvíli je potřeba získat nadhled a s někým si o tom promluvit. Neměla by ses proto bát obrátit se na někoho ve svém okolí. Doporučujeme třeba na maminku, kněze nebo školního psychologa, řekni jim, co tě trápí a jak se cítíš. Oni tě znají osobně a dokáží ti poradit konkrétně. Požádat někoho o pomoc není nic špatného, naopak ti to pomůže.

Obzvlášť v období dospívání se občas stane, že o sobě mladí lidé často pochybují a mívají pocit, že je nikdo nemá rád. Vždycky je to ale jen pocit a není to pravda. Abys na to nemyslela, soustřeď se na to, co tě baví a co děláš ráda. Věnuj se svým koníčkům, můžeš si najít i nějaký další a tam třeba poznat nové kamarády. Udělej si něčím radost, přečti si, co máš ráda, nebo si kup nějakou drobnost.

Píšeš, že kdyby tu nebyla tvoje rodina, tak by tě tu toho moc nedrželo. Z toho usuzuji, že máš s rodinou pěkné vztahy, a to je dobře. Kromě toho, že se jim nemusíš bát svěřit, s nimi můžeš trávit víc času. Hledej si příležitosti, jak s nimi být víc, pomoz mamince v kuchyni nebo na zahradě, zahrajte si společně nějakou hru, běžte na procházku... Přijdeš tak na jiné myšlenky a uvidíš, že tu jsou lidé, kteří tě mají moc rádi a stojí o tebe :) Martina a o. Balík

Milá Lenko, biřmovacího patrona si vybíráš podel toho, kdo tě ze svatých nějak inspiruje nebo kým se chceš nechat inspirovat. Bude se za Tebe v nebi přimlouvat.

Milá tazatelko, to je jednoduché. Pokud je jí jako tobě kolem 16 let, ať zajde na faru a požádá kněze o přípravu. Taková příprava je super, protože je to doba, kdy se může na leccos zeptat, dostane odpovědi, kdy se dozví mnoho zajímavého.

Milá Martule, křesťanská meditace je snaha se ztišit, abys mohla vnitřně hovořit s Ježíšem. Super návod, jak se modlit a jak meditovat je v Bibli, kterou mladí dostali od pana kardinála Duky v Krakově. Je to tam v úvodní části. Nemáš-li ji, napiš si do redakce a oni ti pošlou emailem. Něco jiného je meditace východních náboženství, která vede jen k ztišení a uchýlení se do svého nitra pro odpoutání se od světa. To není meditace křesťanská. Naše meditace je způsob, jak se setkat s Ježíšem nějak více a osobněji. Takže se jí uč, je to super modlitba.

Milá Natálie,
je krásné, že se tvůj chlapec víře otevírá. Ale víra je i dar a cesta. Proto nikoho nemůžeme k víře dotlačit. Je třeba se za chlapce modlit. Ukaž mu krásné společenství mladých věřících (přijeďte na Celostátní setkání mládeže do Olomouce, zajeďte na Velikonoce na nějaké Centrum života mládeže). Je třeba počítat s tím, že rozdílnost víry bývá v manžetsví problémem i z pohledu výchovy dětí. Když se budeš modlit, když vytrváš v předmanželské zdrženlivosti, časem uvidíš, zda je vás vztah perspektivní nebo ne.
 

Milá Yvo, křesťanem se stáváme vírou v Ježíše a pak křtem. Na křest se dospělý člověk připravuje. Do 18 let by s Tvým křtem měli souhlasit rodiče. Co udělat? Zajdi na nějakou katolickou faru a řekni knězi, že bys chtěla být pokřtěna. No a pak to nějak vymyslíte. Většinou bývají po farách skupinky lidí, kteří se setkávají, hovoří o Ježíšovi a připravují se na křest. Sama můžeš pak více číst Nový zákon - hlavně evangelia. Nový zákon lze koupitnapř. www.kna.cz

Milá Káťo. Jak číst evangelium? Vyber si třeba evangeliu podle Marka nebo Lukáše a prostě si každý den si přečti kousek na pokračování. Na začátek popros Ducha svatého, abys dobře rozuměla. Po přečtení je dobré se chvíli zamyslet, co ti text říká. Je pravdou, že katolické vydání Nového zákona má mnoho poznámek, které Ti mohou pomoci k pochopení. Jedná se o text překladu, který čteme při mši a vydalo ho Karmelitánské nakladatelství. Hodně zdaru. evangelia jsou super četbou a možností, jak se setkávát s Ježíšem, který Tě má rád.

Milá Evanlyn, klidně můžeš říci, že i lidé z církve dělali chyby a že to neznamená, že by víra v Ježíše byla divná či špatná. Kdo z lidí je bez chyby?

Historicky ale bývají všechny výpady proti katolické církvi, včetně čarodějnických procesů, velice tendenčně podávány. Církev se ukazuje jako nejhorší a neříká se, jaká byla tehdy doba, co za problémy se řešilo atd.

Jistěže upalování lidí není správné. Ale církev často reagovala na zcela spontánní lidové soudy a snažila se, aby soudy měly řád a nebyly vedeny jen emocí lidí.

Sice to není o těchto procesech, ale vyšla kniha: Dějiny, jak je možná neznáte (www.fatym.com).

Nabízím dva pohledy historiků:
http://www.katolicka-dekadence.deml.cz/?p=121
https://eowyn.signaly.cz/0806/katolik-a-inkvizice-trosicku

Milá Anno, modlitba se obvykle rozděluje jako ústní, rozjímavá a kontemplativní. Ústní - používáme slova Písma či druhých a přisvojujeme si je. Taková modlitba je třeba Otče náš. Rozjímavá - vyžaduje delší čas, protože jde o určité hledání, pronikání do Božích věcí. Nějaký úryvek Písma, svatý obraz, slova nějakého svatého prostě vezmeme a pronikáme do nic. Nejprve převládá činnost rozumu a pak se přidává i duše, která pociťuje, sytí se a navazuje se vnitřní spojení s Ježíšem, které pozvolna začne časem přecházet v již důvěrný vztah. A tam někde se objevuje kontemplace. Jedná se o vnitřní modlitbu, která je postupně více a více přítomna v životě. Stále se sytí ústní a rozjímavou, ale ve skutečnosti s Bohem různým způsobem je stále, nebo skoro stále. Jedná se žití s Pánem. Někdy může být prožívána jako hluboký zážitek duchovního přátelství s Pánem. Jindy se podobá spíše bolestnému hledání Pána, který miluje, ale stále nějak uniká. 

V současnosti se domnívám, že kontemplativní zakoušení Boha někdy zažíváme uprostřed společenství mládeže. Ale pozor. Nejedná se o nějaké citové vzplanutí, spíše o vnitřní zakoušení Boha, vnitřní cit duše. Avšak i když takové hluboké zážitky Boha uprostřed společenství mohou být a bývají, nezbavuje nás to námahy modlit se osobně a vytrvale: pravidelně ráno a večer a pak se pokoušet o delší čas na rozjímání (třeba 15 minut každý den). Kdo chce postupovat v duchovním životě, potřebuje se modlit. Den, kdy začneme s pravidelným rozjímáním, je zásadní a první krok, který nás uvádí na cestu zrání.
Najdeš o tom pěkně v Katechismu katolické církve: 2700 - 2724.

Milá tazatelko,

za prvé je třeba říci jasně, že žádný předmět nemá sám o sobě nějakou moc. Význam tomu dáváme my a nebo někdo druhý: noviny s horoskopem - někdo chce vydělat na naší hlouposti a pověrčivosti lidí, kamínek - většinou jen dovedně vyrobený a za účelem finančního zisku prodávaný, antikoncepční pilulka - velký byznys. Ano, může se stát, že nějaký kamínek nějaký člověk nějak odevzdal ďáblu, ale myslím si, že to není až tak časté. Ano, antikoncepce může i zabíjet a ničí lásku manželů. Ale, když takový prášek někde leží, je to jen věc, které nějaký člověk při použití dává význam. Závěr: z věci nemusíme mít strach. Samy o sobě neškodí. Škodit mohou jen tehdy, když jim takový význam dáme my lidé. Proto: máš-li doma předměty, které mohou nějak navádět k esoterice, pak je lepší je vyhodit. Nebudou tě pokoušet.
A teď se podívejme na život křesťanů.

Křesťané se snaží používat posvěcené předměty (křížek na krku, medailku Panny Marie, růženec), žehnají jídlo, mají doma požehnaný kříž, svatý obraz. Žehnat znamená prosit Boha o pomoc a ochranu. Pokud žehná kněz, modlí se za nás celá církev. Proto se často žehnáme i svěcenou vodou. Prostě prosíme Boha o pomoc a ne jen sami, ale posilováni modlitbou celé církve. Máš takové posvěcené věci? Nosíš je u sebe?

A ještě k horoskopům. Nečíst, protože máme paměť a fantazii a mnohdy ji tím, co čteme, ovlivňujeme. Proč si zanášet mozek hloupými a od dovedných psychologů sestavenými hloupostmi?

Snad jsem Ti odpověděl. Prostě doporučuji především to, abys využívala církví požehnané předměty, protože tak se za tebe modlí církev.