Milá K.S.,

nemyslím si, že bys Pána Boha pokoušela, i když se obecně takovéto modlitby nedoporučují. Přeci jenom Pánu Bohu moc diktují, co má dělat :-).

Ty jsi spíše prožívala chvíli veliké důvěry v Pána Boha, a proto jsi ho o to prosila. Pán Bůh Tě má rád, a tak třeba i Tvou modlitbu vyslyšel, ale to poznáš až po čase. Uvidíš, jak se bude váš vztah rozvíjet nebo zda ho ukončíte, protože zjistíte, že si v něčem zásadním nerozumíte. Píšete si o Bohu, o svém vztahu k Ježíši, modlite se spolu? 

Milá K.S.,

modlitba je prožívání vztahu k Ježíši Kristu. Proto je modlitba = rozhovor, daleko širší, než jak prozatím znáš. Jsi ve věku, kdy je třeba rozvinout celou šíři modlitby. Mohu Ti nabídnout dvě inspirace. V Kancionálu (= kniha, ze které zpíváme v kostele) je na začátku celá řada krásných modliteb. V Karmelitánském nakladatelství vyšla též knížka YOUCAT - modlitební knížka pro mladé. Tam je naznačena ranní a večerní modlitba pro 14 dnů a pak je uvedeno mnoho dalších modliteb.

Ale pozor. Mohlo by se zdát, že modlitba je opakování nějakých naučených či napsaných fomulek. To zdaleka ne. Jen Ti nabízím možnost, jak poznat celou škálu modlitby. Ve skutečnosti je třeba, abychom postupně dokázali hovořit s Ježíšem svými vlastními slovy, svěřovat mu své starosti, děkovat mu za pomoc, prosit za nemocné, za trpící, chválit ho za to, že je láska. Krásná modlitba je meditace či rozjímání (třeba 15 minut v tichu s Pánem rozmlouvat), růženec atd. 

Mrkni na ty knížky, co jsem ti napsal, začni se více modlit a pak se klidně zeptej kněze, aby ti poradil.

Milá tazatelko,

s modlitbou je to tak, že se jedná o rozhovor s Pánem. A takový rozhovor může mít obsah, že za něco prosíme.

A můžeme prosit ve společenství s druhými, se svatými a s tou nejvíce svatou, s Mariií. Taková společná přímluva má jistě větši cenu. Proč? Naše modlitba je potřísněna nedokonalostí a hříchem, modlitba svatých a zvláště Marie je čistá, Bohu "vonící", a Maria má jako matka přístup k Ježíšovu srdci.

Ale pozor: Prosit je dobré vždy s velikou důvěrou: Pane, prosím o toto, ale vím, že ty to máš "zmáknutý" a víš, co je nejlepší. Ať se tedy stane to, co chceš ty. Moje úvahy a prosby mohou být přeci moc úzkoprsé. Takže Pane, s důvěrou tě prosím a dávám Ti důvěru, že vše zařídíš tak, jak je to nejlepší.

Milá tazatelko,

je pravdou, že ani Bůh nesvede nic proti člověku, který se mu uzavře. Ale na druhou stranu jedině Bůh dokáže něžně a nevtíravě klepat na srdce člověka až mu dotyčný dveře svého srdce otevře.

Takže má velikou cenu modlit se za obrácení druhých, za dar víry pro někoho. Naše modlitba má být vytrvalá. A Bůh už ví, kdy ten konkrétní člověk bude ochotný otevřít se jeho lásce. I když může existovat zatvrzelost, na nás je, abychom důvěřovali v možnost obrácení a modlili se za druhé.

Milá tazatelko,

myslím si, že není správné, aby ses utápěla v myšlenkách, že můžeš za hlad a úmrtí chudých lidí.
Za to Ty osobně nemůžeš. Naopak, buď vděčná Pánu Bohu za to, co Ti vše dal. Často mu za to děkuj.

A buď vděčná i rodičům, kteří se o Tebe starají.

Zároveň ale platí, že člověk by měl užívat všeho, co má k dispozici, rozumně, tedy dle ctností: moudrost, spravedlnost, umírněnost, statečnost. Co to znamená? Je třeba učit se užívat všeho s rozumem, moudře (např. nekupovat zbytečnosti, nekupovat mnoho věcí, které pak ani neužijeme), spravedlnost - zde by znamenala tato ctnost solidaritu, dokázat se rozdělit - máš-li peníze, se kterými můžeš disponovat, můžeš se účastnit se svou rodinou či se spolčem např. adopce na dálku, můžeš přispět na Papežská misijní díla (ne všem organizacím je dobré přispvíat, ale jen jistým!). Umírněnost znamená, že máme všeho využívat s mírou (např. je důležité, abys chodila jako dítě Boží oblékaná pěkně, ale to neznamená, že musíš na sobě mít vše podle aktuální módy; je dobré nebýt vybíravá v jídle, ale jíst vše), a statečnost -  když bude vážná nouze, ochotu vzdát se něčeho pro dobro druhých; to ale nebývá každý den, ale pro tebe to může znamenat v tuto chvíli ochotu snést posměšek, že nemáš nejnovější módu na sobě, sebezápor, že sníš i to, co ti nechutná, že si nekoupíš zbytečný pamlsek, že si doma uděláš čaj a nekoupíš si drahou limonádu (a ušetřené peníze daruješ).

Jednoduše řečeno, Bůh si jistě přeje, aby každý měl to, co je třeba k slušnému životu. Raduj se, že to máš. Ale uvažuj, zda někdy nežiješ jen ve vleku konzumu. Proto se uč šetřit a rozdělovat.

Milá A.,

pocity, které máš, patří k mladému člověku. Prostě uvažuješ, přemýšlíš o životě.

Zároveň je to ale chvíle, kdy je třeba prohlubovat své poznání Pána Ježíše. On je náš Pán, v jeho rukou je náš život. Vše, co nás v životě potká, je projev jeho lásky. I když je to téžké, on nám dá sílu to překonat. I když je to bolestné, on ví, jaký to má smysl. Není nic, co by se stalo a on by nás v tom nechal osamocené. Čti evangelia, tam to najdeš. On je pastýř, který pečlivě pase své ovečky, on je pečlivý vinař, který se stará o révu, on je ten, který mnohokrát říká: Nebojte se.

Co tedy dělat? Čti evangelia. A kdykoliv přijdou pochybnosti a černé myšlenky, řekni v duchu takovouto modlitbu: Pane Ježíši, děkuji, že mě máš rád. Celý svůj život Ti odevzdávám. Postarej se o mě. Důvěřuji ti. 

Milá EO,

křesťanské společenství ICF je jedna z mnoha evangelikálních církví, které se ovšem prohlašují za nedominační. V tom samém je už ale rozpor. Nechtějí se s nikým jiným spojovat, ale vytváří svou vlastní vizi církve. Mimo jiné pocházejí z USA, kde takových církviček je stovky. Stojí na bázi evangelického přístupu k Bibli, používají moderní sdělovací prostředky a snaží se nadchnout pro Ježíše. Jistě mají dobrou vůli.

Ovšem je třeba říci, že jejich přístup k víře je tak trochu na hranici sektářství. Osobně si velice vážím katolické církve i z toho důvodu, že se vždy zastává a vždy počítá s darem rozumu. Ne vše, co je líbivé a na první pohled emotivní, je už pravdivé a hlavně hluboké. Modlitba ve společenství, s krásnou hudbou, je jistě povznášející, ale takové rozjímání či růženec je ve skutečnosti daleko důležitější modlitba. Proč? Protože k ní stačí chtít a nepotřebuji dobrou atmosféru, kamarády, prostě jenom chci být se svým milovaným Pánem.

Milá tazatelko,

platné ty soboty byly, protože jsi aspoň nejaký úmysl shodný s novénou určitě měla. Chtěla jsi dělat novénu tak, jak je ustanovena.

A že se to nestalo hned? Bůh má své cesty. A obrácení je skutečně zázrak. Vzdyť ani Bůh se nevlamuje do srdce člověka násilím. Tvá modlitba vyslyšena byla a ukáže se to až časem.

Milá tazatelko,

je výborné, že jsi vykonala pobožnost prvních sobot. Je to skutečně veliký dar Boží, že se můžeme více přimknout k Pánu a jeho Matce Marii. Že jsi se naučila chodit pravidelně ke svaté zpovědi. 

Je jistě dobré, že jsi měla svůj úmysl. Že se něco nestalo podle tvého přání? Bůh nás má velice rád a skutečně nám přeje vše dobré. Proto vyplní naše prosby, ale často trochu jinak, než jsme si přáli. Proč? Naše přání jsou někdy moc naivní, taková přízemní, prostě taková dětinská. (Jako když dítě chce stále jen čokoládu. Musí jít i chleba.) Bůh ví, co nám prospívá a co je dobré pro druhé, a naši modlitbu vyslyší, i když trochu jinak - dokonaleji.

Takže je dobré se učit modlit ne upjatě - Bože, prosím přesně o toto, ale spíše: Bože, máš mě rád, jsem v tvé náruči, postarej se o mně, vyřeš toto a toto, udělej ve své lásce to, co považuješ za nejlepší. Prostě modlit se s důvěrou, říci Pánu, co si myslíš, ale vždy mu to říkat v pozici, že víš, že On je mocný a veliký a ty jen pouhé dítě, které On má rád. Postoj důvěry je pro modlitbu ten nejkrásnější. Když se modlíš, nauč se představovat, že sedíš u Ježíšových nohou jako evangelijní Marie, nebo že jsi v jeho náručí.

Milá Aničko,

o bezpečnostní situaci jsme psali. Nesmíme se bát. Kdo žije s Kristem, i kdyby se stalo cokoliv, ví že je v jeho láskyplných rukou. Budeme-li se bát tak, jak nám vnucují média, budeme se za chvíli bát i doma.