Otázka: Připadám si lepší než ostatní, ale nechci si to myslet. Je to hřích? Ahoj In, poslední dobou se docela často trápím a tak bych vás chtěla poprosit o radu. Asi před týdnem jsem byla u zpovědi, po kterém jsem se cítila naprosto úžasně. Miluji ten pocit po zpovědi a chodím opravdu často. Po 14 ti dnech se cítím někdy špatně a musím jít ke zpovědi. Někdy mám i pocit, že mě to vnitřně sežere a těším se až zase vše vyznám. A tak jsem před týdnem přišla ze zpovědi a vše bylo ok. Jenomže teď se vše zase zvrtlo. A teď otázky k tomu 1) Myslím si o sobě, že jsem docela hezká a uvědomuji si, že to je díky Bohu, že on mi to dal. Ale najednou jsem přemýšlela a zjistila, že mi vadí, že taková můžu být jen díky Bohu.Nevím jestli mě chápete, ale chtěla jsem taková být sama ze sebe, ikdyž jsem věděla, že to nejde. Prostě jsem zjistila, že chci, abych taková byla ne díky Bohu, ale díky sobě. A to jsem nechtěla chtít. A pak mi došlo jestli to vlastně není pýcha. Tak jsem si vyhledala definici těžkého hříchu a našla jsem - vědomé a dobrovolné překročení božího zákona ve vážné věci. A tak se chci zeptat. Byla to pýcha? Když jsem tu věc chtěla, ale nechtěla chtít. Souhlasila jsem s tou myšlenkou a názorem, ale nechtěla souhlasit a hledala argumenty, aby to tak nebylo. Strašně mě sžírá pocit, že si tohle dokážku myslet, opravdu nechci. Když jsem tak nad tím přemýšlela, chvíli jsem si připadala lepší než Bůh a za chvíli nicotnější než mravenec. Úplně mi asi v hlavě přeskočilo něco se tam asi zvrtlo a já si začala myslet to, co si vůbec myslet nechci. A šla jsem i ke sv. přijímání. Byla jsem u sv. přijímání svatokrádežně? (Stále se nedokáži odprostit od toho, že chci tak hezká být sama ze sebe, že nechci být hezká díky Bohu, ale bojuji s tím a hledám argumenty proč si to tak nechci myslet.) Byla ta myšlenka těžký/lehký/žádný hřích?
2) Taky se mi často stává, že mám pocit, že už na mě není co zlepšovat.(např. krom 1. otázky) Nemyslím tím, že si o sobě myslím, že jsem bez hříchu, to ne, ale někdy mám pocit, že pokud ještě těch několik chyb odbourám, nebudu mět na čem pracovat. A nechci si to myslet. Svatí i před svou smrtí třeba v 50 ti letech věku říkali, jak jsou moc hříšní a já mám ve svém věku pocit, že zase tak moc hříšná nejsem. Nemyslím si, že jsem svatá, to opravdu ne. Vím, že mnoho lidí je lepších než já. Ale někdy mám prostě pocit, že zlepším už jen tohle a tohle a už nebudu mět kam růst. Jak se toho zbavit- nechci si to myslet, (chci si připadat male a nicotně)? je to těžký/lehký/žádný hřích, že si to myslím?
3) také mám někdy pocit, že mám strašně vysoké sebevědomí. (nemyslím si že jsem lepší než ostatní, vím že všichni mají v božích očích stejnou cenu, ale připadám si třeba chytřejší, hezčí, méně hříšná)Jak se toho zbavit a jak si ho snížit? je to těžký/lehký/žádný hřích? (nemyslím si že jsem lepší než ostatní, vím že všichni mají v božích očích stejnou cenu, ale připadám si třeba chytřejší, hezčí, méně hříšná)
prosím o napsání ke každé otázce zda je to těžký/lehký/žádný hřích a prosím u každé o zodpovězení zvlášť. děkuji vám mockrát za Vaší službu. Bůh Vám žehnej! 8.11.2015 16:38
tazatelka, 16 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
v první řadě se omlouváme za pozdější odpověď. Kněz, který na otázky běžně odpovídá, je v těchto dnech velmi zaneprázdněný, proto jsme se odpovědi ujali samy a přece jenom nejsme úplně na slovo vzaté odbornice, takže to trvalo déle.
V první řadě: je moc dobře, že se snažíš přistupovat ke svátosti smíření často. Jen pozor na to, aby sis nevypěstovala příliš přecitlivělé svědomí. Zpytování a zpověď je setkání lásky, ne hnidopišské zkoumání každého záhybu života. Však Pán dobře ví, jací jsme. Podstata je tedy lítost a ochota snažit se s Boží pomocí žít správně.
K odpovědím na Tvoje otázky:
Myslíme si, že ani v jednom případě, který jsi popsala, se o hřích nejedná. Rozhodně ne o těžký hřích. (V několika odpovědích tady v poradně najdeš vysvětlení toho, co je to vážná věc). Takže se nejednalo ani o svatokrádežné svaté přijímání a k eucharistii můžeš dál přistupovat.
Proč? Hřích je totiž především takové jednání, které děláme dobrovolně, protože chceme. Ty píšeš, že jsi to dělat nechtěla, bránila ses tomu. Proto si myslíme, že to, co prožíváš, je spíše boj s pokušením, který k životu každého člověka patří. A je moc fajn, že se snažíš bojovat a bojuješ! Pokud bys měla přesto nějaké pochybnosti, klidně se na to zeptej zpovědníka při nejbližší svátosti smíření.
Tipy pro Tebe: Zkus se denně modlit třeba každý večer (nebo ráno) takto: Pane, děkuji Ti, že jsi mě stvořil takovou, jaká jsem. Děkuji za všechny dary, které od Tebe mám. Uč mě vděčnosti za to, co dostávám a chraň mě pýchy. Nauč mě vidět příležitosti, kde mohu své schopnosti uplatňovat pro dobro druhých. Dej, ať vidím druhé i sebe tak, jak se na nás díváš Ty - pohledem milujícího Otce. Amen.
A místo neustálého přemýšlení nad tím, jestli jsou Tvé myšlenky pyšné a špatné, si raději přečti úryvek Písma.
Častokrát se totiž snažíme změnit sami ze sebe a potom se točíme v bludném kruhu a zbytečně se namáháme. Lidské srdce totiž dokáže změnit jedině Bůh. Tak mu to všechno svěř a uvidíš, že když budeš vytrvalá, Tvůj pohled na sebe samu se postupně začně proměňovat. Myslíme na Tebe!
redakce IN!
Otázka: Je platná zpověď, když jsem si po vyznání hříchů na nějaké vzpomněla, ale už jsem je nevyznala? Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na jednu otázku ohledně svaté zpovědi. Jde o to, že nevím, jestli jsem se dobře vyzpovídala. U minulé zpovědi jsem si po vyznání hříchů ještě na nějaké vzpomněla, ale neřekla jsem je panu faráři před rozhřešením. Znamená to, že jsem celou zpověď znesvětila a musím ji zopakovat? Děkuji za odpověď. 6.11.2015 17:40
abcd, 17 let
Odpověď:
Milá abcd,
můžeš být klidná - zpověď je platná. Ve zpovědi jsme povinni vyznat všechny těžké hříchy, na které si pamatujeme. V praxi vyznáváme to, na co přijdeme ve zpytování svědomí. Běžně vyznáváme i lehké hříchy. Je to dobré, ale když nějaký lehký hřích vynecháme, což se nám vždy stane, tak to nevadí, protože když litujeme všeho, tak nám jsou lehké odpuštěny všechny.
Pokud bys zapomněla vyznat těžký hřích, pak je odpuštěn i ten. Kdybys sis na něj vzpomněla, tak ho prostě jen vyznáš u příští pravidelné zpovědi a můžeš bez problémů chodit k eucharistii.
Z redakce přejeme krásné dny!
redakce IN!
Otázka: Proč je důležité chodit každý týden na mši svatou? Ahoj IN!, mám kamarádku, která je pokřtěná, ale chodí do kostela jenom 1x -2 x do měsíce s kamarádkou. Je z jiné vesnice než já, takže nemám šanci se s ní domluvit, že bychom třeba šly společně. Jak jí mám vysvětlit, proč je důležité chodit do kostela každý týden? 3.11.2015 08:09
Anežka, 16 let
Odpověď:
Anežko,
je moc pěkné, že se snažíš myslet na víru kamarádky. Jak jí pomoci? No, předně ji povídej o tom, co pro Tebe mše svatá každou neděli znamená. No a pak asi bude pěkné, když ji pozveš a společně pojedete v červenci na světový den mládeže do Krakova. To je možnost, abyste povzbudily svou víru. krakov2016.signaly.cz
Jan Balík
Otázka: Je hřích, když jsem snila o klukovi, který se mi líbí? ahoj IN :)
je hřích, když jsem snila večer a klukovi který se mi líbí. Když jsem si na něho vzpoměla, tak jsem se přitulila k polštáři a pak ho začala i líbat v představě, že ot je ten kluk. Ale když mě to začalo vzrušovat, tak jsem přestala. Ptám se jestli to byl chřích popř. lehký/těžký ? Byla jsem u příjmání, jelikož jsem si nebyla jistá tím jestli to byl hřích. 2.11.2015 21:01
asd, 16 let
Odpověď:
Milá asd,
domnívám se, že jsi hřích neudělala a že jsi správně zareagovala. Takováto pokušení (zvláště takováto snění) se stávají a je třeba na ně hledět s velkou opatrností.
Prostě někdy začneme dělat něco, protože jsme momentálně přemoženi citem. Pak se ale ozve rozum a svědomí a to je chvíle, kdy je třeba se vzpamatovat a přestat tu kterou činnost dělat. Pak to není hřích. Kdyby ale člověk pokračoval a dokonce s tím konáním souhlasil nebo ho pak znovu a znovu vyhledával, to už by hřích byl.
Abychom takovýmto pokušením odolali, je třeba pěstoval pevnou vůli. Je vidět, že se o to snažíš, když jsi pokušení zvládla.
Jan Balík
Otázka: Jak je to s odpustkami za zemřelé? Zdravím, co jsou to přesně plnomocné odpustky? Jak se liší od částečných? Jak můžeme vědět, že právě ty dané podmínky pomohou duším v očistci, podle čeho se to stanovilo? A mužu si tu zpověď, svaté přijímání, modlitbu na úmysl svatého otce a návštěvu hřbitova rozložit na více dní během tohoto týdne, aby to bylo platné? Moc děkuju za odpovědi :) 2.11.2015 18:40
ABC, 23 let
Odpověď:
Milá ABC,
Pamatovat na zemřelé je projev víry ve věčný život a skutek lásky, protože pomáháme svou modlitbou zesnulým.
Jakým způsobem na zemřelé máme pamatovat?
1) Křesťanský pohřeb
2) Mše svatá obětovaná za zemřelé
3) Modlitba za zemřelé, kající skutky za zemřelé.
4) Odpustky za zemřelé, které vychází ze skutečnosti, že svatost jednoho pomáhá druhému. Zásluhy Ježíše, Marie a svatých jsou duchovním pokladem, ze kterého prostřednictvím církve čerpáme.
Abychom učení církve správně pochopili, je třeba si uvědomit, že každý náš hřích má dva následky:
- za těžký hřích zasluhuji peklo – věčný trest.
- hřích mě samotného, ale i celé lidské společenství vnitřně oslabuje, zraňuje; hřích má tedy i následky – časný trest.
Věčný trest je mi odpuštěn ve svátosti smíření.
Časný trest – tzv. následky hříchu, jsou ve svátosti smíření automaticky odpuštěny, smazány, smyty ovšem nejsou.
Např. Hřích potratu je odpuštěn, ale dítě se znovu nenarodí.
Hřích rozvodu je odpuštěn, ale zůstávají jeho následky jak pro rozvedené, tak pro děti.
Časný trest je tím, co zbývá po odpuštění. Je to jakási jizva po zahojení rány.
Následky hříchů Bůh může ve svátosti smíření uzdravit, ale nemusí. Záleží na dispozici kajícníka – kvalitě zpovědi a na Boží vůli. Dalšími způsoby, jak se časné tresty smývají, jsou např. přijímat často s velkou zbožností eucharistii, trpělivě nést životní kříž, konat skutky blíženské lásky, odpustit sobě i druhým, konat kající skutky (něco si odříci), a také ty odpustky.
Odpustky tedy nejsou a nikdy nebyly odpuštěním hříchů. Odpustky následují po odpuštění hříchů ve svátosti smíření jako dokonalé uzdravení, retušování duše člověka, uzdravení vztahů a napravení narušeného řádu. Jsou darem Božím, který uděluje církev.
Lze je získat pro sebe nebo pro duše v očistci. Plnomocné by znamenaly, že je smyto vše, co zbylo po odpuštění. Částečné - je smyto jen něco.
Abychom získali plnomocný odpustek, vyžadují se tři základní podmínky a specielní skutek.
Tři podmínky jsou:
- přistoupit k svatému přijímání,
- pomodlit se na úmysl Svatého otce
(tyto dvě podmínky pro každý odpustek zvlášť)
- přistoupit někdy v tyto dny ke svátosti smíření (stačí jednou, protože podstatné je být v milosti posvěcující).
Specielní úkol pro získání plnomocných odpustků:
Je jich celá řada. Vyjmenujeme alespoň některé.
- adorace eucharistie alespoň půl hodinu
- pomodlit se křížovou cestu před vyobrazením 14 zastavení (či křížů)
- modlitba růžence (5 desátků bez přerušení, v kostele, ve společenství)
- alespoň půl hodiny číst rozjímavě Písmo svaté z církví schválené Bible
A specielní podmínka pro získání plnomocných odpustků pro duše v očistci pro začátek listopadu:
Buď: Od 1. listopadu odpoledne a celého 2. listopadu se při návštěvě kostela pomodlit Otče náš a Vyznání víry.
Nebo: Od 1. do 8. listopadu při návštěvě hřbitova se pomodlit třeba jen v duchu za zemřelé.
Poznámka: v ostatních dnech v roce můžeme na hřbitově získat pro naše zemřelé odpustky částečné.
Ano, můžeš si rozložit splnění těch podmínek do více dní.
Jan Balík
Otázka: Rozvody a manželství po nich... jak je to z hlediska víry? Je špatně, když rozvedený muž znovu založí rodinu? Prosím, napište mi všechno o rozvodech a manželství po nich, z hlediska víry, abych tomu rozumněla. 28.10.2015 21:00
Otázka, 14 let
Odpověď:
Milá čtenářko,
Pán Ježíš řekl o manželství: "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" (Mk 10,9). „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství“ (Mk 10,11-12). Pán Ježíš tedy obhajuje velikost a důstojnost manželství. Když si lidé slíbí před Bohem věrnost na celý život, mají to přece dodržet, ne?
Rozvod je vždy bolestný a nese bolestné důsledky pro všechny: otce, matku a hlavně pro děti. Je tedy na manželích, aby dělali vše proto, aby žili v harmonii, překonávali obtíže a vytrvali v manželství. Proto je třeba využívat různé podpůrné možnosti: kvalitní příprava na manželství, manželské společenství, společná modlitba v rodině, různá manželská setkání, někdy pomoc psychologa či manželského terapeuta atd.
Dnešní doba ale často zastírá, že rozvod je vždy bolest, a bere ho jako něco běžného.
Co dělat, když se tedy manželé rozvedou? Zde pozor: jedná se o rozvod před státem. Pokud se jednalo o manželství, které bylo uzavřené i před Bohem, manželství ve skutečnosti před Bohem stále zůstává a není zrušeno! Proto vlastně lidé, kteří uzavřeli manželství v kostele a rozvedou se, by neměli další manželství již uzavírat a měli by vytrvat ve věrnosti, kterou slíbili, aby svému slibu dostáli. Takové lidi znám a vážím si jich. A někdy se stane, že se po letech zase k sobě vrátí.
Církev je milosrdná, a proto se lidem, kteří se rozvedou, snaží pomáhat. Jak? Například tím, že v některých případech mají rozvedení manželé možnost dát své manželství k církevnímu soudu. V jakých případech? Když jsou přesvědčeni, že sice manželsvtí uzavřeli, ale něco podstatného nebylo dodrženo. Třeba: sice slibovali, že přijmou děti, ale ve skutečnosti děti nechtěli; jeden zatajil něco podstatného tomu druhému; nebyly na manželství zralí Církevní soud může dojít na základě svědků k rozhodnutí, že to první manželství ve skutečnosti před Bohem nebylo uzavřeno. Tak je cesta k uzavření manželství druhého - tentokrát již platného. Nejčastěji se takové možnost využívá u lidí, kteří celá léta žili bez víry a pak se obrátí a najednou musí řešit svůj život nebo u lidí, kteří se vzali jako mladí a po pár měsících se rozvedli.
Popisuji to pochopitelně zjednodušeně. Církevní právo má pro platně uzavřené manželství a na církevní proces o tom, že manželství ve skutečnosti nikdy nebylo uzavřeno, celou řadu paragrafů.
Jan Balík
Otázka: Co znamená "svatokrádežně"? co to znamená "svatokrádežně"??? Díky :) 22.10.2015 18:33
konev, 15 let
Odpověď:
Milá tazatelko,
svatokrádeží nazýváme špatný čin, který má nějakou souvislost s Bohem a věcmi, které se k němu vztahují.
Jedná se o znesvěcování nebo nedůstojném zacházení se svátostmi či jinými liturgickými úkony, osobami, předměty a místy zasvěcenými Bohu. Např.: znesvěcení eucharistie (když přijímáš eucharistii v těžkém hříchu), krádež v kostele, napadnutí biskupa kvůli tomu, že je to biskup.
redakce IN!
Otázka: Mám chodit do společenství KAM nebo raději na studentské mše svaté? Můžu jako katolička chodit na evangelické spolčo?
Už jsem tady psala dotaz, ale měla bych ještě pár otázek. Sama přesně nevím, jestli se jedná o spolčo evangelické, ale asi tomu tak bude. Vede to tento pán: http://www.kam.cz/lide/daniel-johnson
Spolčo je v Olomouci a ve stejnou dobu probíhají studentské mše v kostele Panny Marie Sněžné. Vždy jsem chodila tam ,ale teď jsme byla 2 krát na tom spolču. Tudíž budou pro mne lepší ty studentské mše katolíků než spolčo evangelíků, jestli se nepletu. Já jsme katolička. Jak to mám ale visvětlit ostatním a té kamarádce, která mě tam přivedla? Že to pro mne není dobré? POchopí to? Nebo mne budou přelouvat? Říct to i Danielu Johnsovi, že jsou pro mne lepší studentské mše. Navíc velké plus je, že na studenstké mši se zpovídá během mše a já pak nemusím vstávat v neděli dříve na zpověď :D ;-)
Manželka od Daniela mluví převážně anglicky, proto se mi tam i zalíbilo, že bych se konečně naučila anglicky, ale tak na povídání mohu sehnat úplně někoho jiného že :)
Omlouvá se za dlaší kladené otázky, ale v téhle situaci jsem se ocitla poprvé a jsem z ní zmatená. Děkuji předem za odpověď. 21.10.2015 16:03
Marry - An, 21 let
Odpověď:
Milá Marry - An,
KAM je takový zajímavý velice aktivní spolek věřících, ale není to vlastně ani církev, ale prostě společenství nadšených lidí - většinou evangelikálů - lidí, kteří pochází z letničních církví amerického ražení. Žijí si tak jaksi svobodné křesťanství. Sám jsem s nimi i párkrát spolupracoval. Dělají leccos zajímavého. Ale není to vždy jednoduché.
Pokud je to: buď na mši, nebo k nim, raději choď na mši.
V Olomouci je mnoho kvalitních společenství vysokoškoláků. Ptej se na VKH, poraď se s knězem, co u vás pro studenty slouží, zajdi za P. Šupolem - vícerektor s v kněžském semináři a správce mj. Stojanovy koleje.
Určitě najdeš to, co potřebuješ.
Jan Balík
Otázka: Co znamenají slova "dobrý Pelikáne" v jedné kancionálové písni? Ahoj redakce, měla bych na vás dotázek. Dneska v kostele jsem v písničce v Kancionálu zpívali něco, čemu jsem nerozuměla. Proč se v písničce č. 712 zpívá v 6.sloce "Dobrý Pelikáne"? Co to znamená? Díky 19.10.2015 22:23
Marťulinda, 22 let
Odpověď:
Milá Marťulindo,
Píseň 712 je oslava eucharistie. Latinský originál složil sv. Tomáš Akvinský. Lidé měli dříve za to, že pták pelikán, když je třeba, krmí svá mláďata svým vlastním masem. Proto se do básně o eucharistii dostal jako symbol Ježíše Krista, který nám dává v eucharistii jíst své tělo.
Dnes se udává, že pelikán po vylíhnutí krmí mládě natrávenou potravou vyvrhovanou z volete.
Jan Balík
Otázka: Mám několik otázek ke svaté zpovědi. Prosím o zodpovězení. Ahoj In, mám 4 otázky ohledně sv. zpovědi
1) Jde u zpovědi o to, aby člověk vyznal opravdu všechny hříchy? nebo jen aby řekl ty hlavní a i když si vzpomene i na nějaké jiné tak je říkat nemusí?
2) mám takovou potřebu vyznávat do puntíčku opravdu všechno...vyznám hříchy a řeknu, že lituji i toho na co jsem zapoměla nebo nevím, že je hřích. a pak kněz něco říká, jenomže z toho o čem mluví se mi začnou zase nějaké hříchy vybavovat a pořád mu skáču do řeči a říkám co mě dále napadá...a potom třeba ani nevím o čem mluvil, co mi říkal...jak to mám dělat s těmi hříchy, co mě napadnou po větě že lituji i toho co jsem zapoměla?
3) Naposledy jsem se u zpovědi soustředila na to, abych opravdu vyznala co nejvíc toho před tou větou že lituji všeho a potom se SNAŽILA aby mě už opravdu nic nenapadalo...je to těžký hřích-zamlčování hříchů u zpovědi, když jsem se snažila aby mě nic nenapadalo? já bych to brala asi spíše jako dobrou věc která mi pomůže k tomu, abych poslouchala kněze a nepřemýšlela pořád nad tím co jsem ještě neřekla...je tedy nutné vyznat do puntíku vše, co mě do rozhřešení napadne?
4) Když bych udělala těžký hřích a čistě teoreticky ho zapoměla vyznat u sv. zpovědi, a vzpoměla bych si na něj až po zpovědi, byl mi odpuštěn? nebo nesmím chodit ke sv. přijímání, dokud ten hřích nevyznám.
Prosím o zodpovězení otázek 1,2,3 a 4 zvlášť. Moc vám děkuji. 19.10.2015 15:38
já, 16 let
Odpověď:
Milá tazatelko, odpovídám tak, jak si přeješ.
1 - Ve zpovědi jsme povinni vyznat všechny těžké hříchy, na které si pamatujeme. V praxi vyznáváme to, na co přijdeme ve zpytování svědomí. Běžně vyznáváme i lehké hříchy. Je to dobré, ale když nějaký lehký hřích vynecháme, což se nám vždy stane, tak to nevadí, protože když litujeme všeho, tak nám jsou lehké odpuštěny všechny.
2 - Není to moc moudré. Podívej. Hřích ve vlastním slova smyslu je těžký hřích - dobrovolné a vědomé přestoupení Božího zákona ve VÁŽNÉ věci. A vážnou věcí není zdaleka všechno. Vážnou věcí je třeba oddávat se magii, předmanželský sex, potrat. Pokud jde o lehké hříchy, tam vyznáváme jen ty, na které si vzpomeneme při solidním zpytování svědomí. A solidní zpytování, to je modlitba, která trvá tak do 15 minut. Ano, modlitba, chvíle, kdy si uvědomujeme Ježíšovu lásku. Pak se podíváme na svůj života a opět prosíme o odpuštění.
3 - Není třeba vše vyznat do puntíku, ba není to ani správné. Vede to k duchovní úzkostlivosti.
4 - Pokud bys opravdu těžký hřích zapomněla vyznat, pak je jistě odpuštěn. Kdybys sis na něj vzpomněla, tak ho prostě jen vyznáš u příští pravidelné zpovědi a můžeš bez problémů chodit k eucharistii.
Podívej se, Ježíš nás má rád. Není trapič našeho svědomí. Příprava na zpověď není hrabání se v hnoji svých hříchů. Jedná se o chvíli, kdy si uvědomujeme, jak nás má Ježíš rád. No a předkládáme mu to, na co si vzpomeneme, to hlavní, co víme, že je v našem životě hříšné. Zpytování a zpověď je setkání lásky, ne hnidopišské zkoumání každého záhybu života. Však Pán dobře ví, jací jsme. Podstata je tedy lítost a ochota snažit se s Boží pomocí žít správně.
Radím Ti tedy následující: přestaň se zaobírat maličkostmi a podrobnostmi. Vždy se připrav na zpověď a kdyby tě kdykoliv napadlo, že jsi něco zapomněla, tak řekni v duchu: Ježíši, buď mi milostiv. A už se o to nestarej. Nech to na Božím milosrdenství.