Milá tazatelko,

v první řadě se omlouváme za pozdější odpověď. Kněz, který na otázky běžně odpovídá, je v těchto dnech velmi zaneprázdněný, proto jsme se odpovědi ujali samy a přece jenom nejsme úplně na slovo vzaté odbornice, takže to trvalo déle.

V první řadě: je moc dobře, že se snažíš přistupovat ke svátosti smíření často. Jen pozor na to, aby sis nevypěstovala příliš přecitlivělé svědomí. Zpytování a zpověď je setkání lásky, ne hnidopišské zkoumání každého záhybu života. Však Pán dobře ví, jací jsme. Podstata je tedy lítost a ochota snažit se s Boží pomocí žít správně.

K odpovědím na Tvoje otázky: 

Myslíme si, že ani v jednom případě, který jsi popsala, se o hřích nejedná. Rozhodně ne o těžký hřích. (V několika odpovědích tady v poradně najdeš vysvětlení toho, co je to vážná věc). Takže se nejednalo ani o svatokrádežné svaté přijímání a k eucharistii můžeš dál přistupovat. 

Proč? Hřích je totiž především takové jednání, které děláme dobrovolně, protože chceme. Ty píšeš, že jsi to dělat nechtěla, bránila ses tomu. Proto si myslíme, že to, co prožíváš, je spíše boj s pokušením, který k životu každého člověka patří. A je moc fajn, že se snažíš bojovat a bojuješ! Pokud bys měla přesto nějaké pochybnosti, klidně se na to zeptej zpovědníka při nejbližší svátosti smíření.  

Tipy pro Tebe: Zkus se denně modlit třeba každý večer (nebo ráno) takto: Pane, děkuji Ti, že jsi mě stvořil takovou, jaká jsem. Děkuji za všechny dary, které od Tebe mám. Uč mě vděčnosti za to, co dostávám a chraň mě pýchy. Nauč mě vidět příležitosti, kde mohu své schopnosti uplatňovat pro dobro druhých. Dej, ať vidím druhé i sebe tak, jak se na nás díváš Ty - pohledem milujícího Otce. Amen.  

A místo neustálého přemýšlení nad tím, jestli jsou Tvé myšlenky pyšné a špatné, si raději přečti úryvek Písma. 

Častokrát se totiž snažíme změnit sami ze sebe a potom se točíme v bludném kruhu a zbytečně se namáháme. Lidské srdce totiž dokáže změnit jedině Bůh. Tak mu to všechno svěř a uvidíš, že když budeš vytrvalá, Tvůj pohled na sebe samu se postupně začně proměňovat. Myslíme na Tebe!   

Milá abcd,

můžeš být klidná - zpověď je platná. Ve zpovědi jsme povinni vyznat všechny těžké hříchy, na které si pamatujeme. V praxi vyznáváme to, na co přijdeme ve zpytování svědomí. Běžně vyznáváme i lehké hříchy. Je to dobré, ale když nějaký lehký hřích vynecháme, což se nám vždy stane, tak to nevadí, protože když litujeme všeho, tak nám jsou lehké odpuštěny všechny.

Pokud bys zapomněla vyznat těžký hřích, pak je odpuštěn i ten. Kdybys sis na něj vzpomněla, tak ho prostě jen vyznáš u příští pravidelné zpovědi a můžeš bez problémů chodit k eucharistii.

Z redakce přejeme krásné dny!

Anežko,

je moc pěkné, že se snažíš myslet na víru kamarádky. Jak jí pomoci? No, předně ji povídej o tom, co pro Tebe mše svatá každou neděli znamená. No a pak asi bude pěkné, když ji pozveš a společně pojedete v červenci na světový den mládeže do Krakova. To je možnost, abyste povzbudily svou víru. krakov2016.signaly.cz

Milá asd,

domnívám se, že jsi hřích neudělala a že jsi správně zareagovala. Takováto pokušení (zvláště takováto snění) se stávají a je třeba na ně hledět s velkou opatrností.

Prostě někdy začneme dělat něco, protože jsme momentálně přemoženi citem. Pak se ale ozve rozum a svědomí a to je chvíle, kdy je třeba se vzpamatovat a přestat tu kterou činnost dělat. Pak to není hřích. Kdyby ale člověk pokračoval a dokonce s tím konáním souhlasil nebo ho pak znovu a znovu vyhledával, to už by hřích byl.

Abychom takovýmto pokušením odolali, je třeba pěstoval pevnou vůli. Je vidět, že se o to snažíš, když jsi pokušení zvládla.

Milá ABC,

Pamatovat na zemřelé je projev víry ve věčný život a skutek lásky, protože pomáháme svou modlitbou zesnulým.

Jakým způsobem na zemřelé máme pamatovat?

1) Křesťanský pohřeb

2) Mše svatá obětovaná za zemřelé

3) Modlitba za zemřelé, kající skutky za zemřelé.  

4) Odpustky za zemřelé, které vychází ze skutečnosti, že svatost jednoho pomáhá druhému. Zásluhy Ježíše, Marie a svatých jsou duchovním pokladem, ze kterého prostřednictvím církve čerpáme. 

Abychom učení církve správně pochopili, je třeba si uvědomit, že každý náš hřích má dva následky:

- za těžký hřích zasluhuji peklo – věčný trest.

- hřích mě samotného, ale i celé lidské společenství vnitřně oslabuje,  zraňuje; hřích má tedy i následky – časný trest.

Věčný trest je mi odpuštěn ve svátosti smíření.

Časný trest – tzv. následky hříchu, jsou ve svátosti smíření automaticky odpuštěny, smazány, smyty ovšem nejsou.

Např. Hřích potratu je odpuštěn, ale dítě se znovu nenarodí.

Hřích rozvodu je odpuštěn, ale zůstávají jeho následky jak pro rozvedené, tak pro děti.

Časný trest je tím, co zbývá po odpuštění. Je to jakási jizva po zahojení rány.

Následky hříchů Bůh může ve svátosti smíření uzdravit, ale nemusí. Záleží na dispozici kajícníka – kvalitě zpovědi a na Boží vůli. Dalšími způsoby, jak se časné tresty smývají, jsou např. přijímat často s velkou zbožností eucharistii, trpělivě nést životní kříž, konat skutky blíženské lásky, odpustit sobě i druhým, konat kající skutky (něco si odříci), a také ty odpustky.

Odpustky tedy nejsou a nikdy nebyly odpuštěním hříchů. Odpustky následují po odpuštění hříchů ve svátosti smíření jako dokonalé uzdravení, retušování duše člověka, uzdravení vztahů a napravení narušeného řádu. Jsou darem Božím, který uděluje církev.

Lze je získat pro sebe nebo pro duše v očistci. Plnomocné by znamenaly, že je smyto vše, co zbylo po odpuštění. Částečné - je smyto jen něco.

Abychom získali plnomocný odpustek, vyžadují se tři základní podmínky a specielní skutek.

Tři podmínky jsou:

- přistoupit k svatému přijímání,

- pomodlit se na úmysl Svatého otce

  (tyto dvě podmínky pro každý odpustek zvlášť)

- přistoupit někdy v tyto dny ke svátosti smíření (stačí jednou, protože podstatné je být v milosti posvěcující).

Specielní úkol pro získání plnomocných odpustků:

Je jich celá řada. Vyjmenujeme alespoň některé.

- adorace eucharistie alespoň půl hodinu

- pomodlit se křížovou cestu před vyobrazením 14 zastavení (či křížů)

- modlitba růžence (5 desátků bez přerušení, v kostele, ve společenství)

- alespoň půl hodiny číst rozjímavě Písmo svaté z církví schválené Bible

A specielní podmínka pro získání plnomocných odpustků pro duše v očistci pro začátek listopadu:

Buď: Od 1. listopadu odpoledne a celého 2. listopadu se při návštěvě kostela pomodlit Otče náš a Vyznání víry.

Nebo: Od 1. do 8. listopadu při návštěvě hřbitova se pomodlit třeba jen v duchu za zemřelé.

Poznámka: v ostatních dnech v roce můžeme na hřbitově získat pro naše zemřelé odpustky částečné.

Ano, můžeš si rozložit splnění těch podmínek do více dní.

Milá čtenářko,
Pán Ježíš řekl o manželství: "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" (Mk 10,9). „Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; a jestliže manželka propustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství“ (Mk 10,11-12). Pán Ježíš tedy obhajuje velikost a důstojnost manželství. Když si lidé slíbí před Bohem věrnost na celý život, mají to přece dodržet, ne?

Rozvod je vždy bolestný a nese bolestné důsledky pro všechny: otce, matku a hlavně pro děti. Je tedy na manželích, aby dělali vše proto, aby žili v harmonii, překonávali obtíže a vytrvali v manželství. Proto je třeba využívat různé podpůrné možnosti: kvalitní příprava na manželství, manželské společenství, společná modlitba v rodině, různá manželská setkání, někdy pomoc psychologa či manželského terapeuta atd.

Dnešní doba ale často zastírá, že rozvod je vždy bolest, a bere ho jako něco běžného.

Co dělat, když se tedy manželé rozvedou? Zde pozor: jedná se o rozvod před státem. Pokud se jednalo o manželství, které bylo uzavřené i před Bohem, manželství ve skutečnosti před Bohem stále zůstává a není zrušeno! Proto vlastně lidé, kteří uzavřeli manželství v kostele a rozvedou se, by neměli další manželství již uzavírat a měli by vytrvat ve věrnosti, kterou slíbili, aby svému slibu dostáli. Takové lidi znám a vážím si jich. A někdy se stane, že se po letech zase k sobě vrátí.

Církev je milosrdná, a proto se lidem, kteří se rozvedou, snaží pomáhat. Jak? Například tím, že v některých případech mají rozvedení manželé možnost dát své manželství k církevnímu soudu. V jakých případech? Když jsou přesvědčeni, že sice manželsvtí uzavřeli, ale něco podstatného nebylo dodrženo. Třeba: sice slibovali, že přijmou děti, ale ve skutečnosti děti nechtěli; jeden zatajil něco podstatného tomu druhému; nebyly na manželství zralí Církevní soud může dojít na základě svědků k rozhodnutí, že to první manželství ve skutečnosti před Bohem nebylo uzavřeno. Tak je cesta k uzavření manželství druhého - tentokrát již platného. Nejčastěji se takové možnost využívá u lidí, kteří celá léta žili bez víry a pak se obrátí a najednou musí řešit svůj život nebo u lidí, kteří se vzali jako mladí a po pár měsících se rozvedli.

Popisuji to pochopitelně zjednodušeně. Církevní právo má pro platně uzavřené manželství a na církevní proces o tom, že manželství ve skutečnosti nikdy nebylo uzavřeno, celou řadu paragrafů.

Milá tazatelko,

svatokrádeží nazýváme špatný čin, který má nějakou souvislost s Bohem a věcmi, které se k němu vztahují.

Jedná se o znesvěcování nebo nedůstojném zacházení se svátostmi či jinými liturgickými úkony, osobami, předměty a místy zasvěcenými Bohu. Např.: znesvěcení eucharistie (když přijímáš eucharistii v těžkém hříchu), krádež v kostele, napadnutí biskupa kvůli tomu, že je to biskup. 

Milá Marťulindo,

Píseň 712 je oslava eucharistie. Latinský originál složil sv. Tomáš Akvinský. Lidé měli dříve za to, že pták pelikán, když je třeba, krmí svá mláďata svým vlastním masem. Proto se do básně o eucharistii dostal jako symbol Ježíše Krista, který nám dává v eucharistii jíst své tělo.

Dnes se udává, že pelikán po vylíhnutí krmí mládě natrávenou potravou vyvrhovanou z volete.