Otázka: Kam na střední školu, když nemám žádný konkrétní zájem? Hezký den do redakce. O prázdninách bych se chtěla rozhodnout na jakou střední školu půjdu. Mám samé jedničky, kromě matematiky a zeměpisu. Nechci na gymnázium, protože bych si vyčítala, že jsem nešla na osmileté :-( Myslíte si, že v učení (kromě zaměření) není rozdíl mezi odbornou střední školou a gymnáziem? Někdy se říká, že odborná s.š. připraví na maturitu mnohem hůř než gympl. Co si myslíte? A jak si mám vybrat střední školu, když nemám žádný konkrétní zájem? Děkuju 5.7.2014 22:07
KLára, 14 let
Odpověď:
Milá Kláro,
jestli se dobře učíš, jak píšeš, a nemáš vztah třeba k pomoci druhým ve zdravotnictví nebo tě víc nebaví něco jiného (vaření, výtvarná výchova, hra na hudební nástroj, ruční práce atd.), volila bych čtyřleté všeobecné gymnázium. Nevidím jediný důvod, proč by sis měla vyčítat, že jsi nešla na osmileté. Naopak. Myslím, že zkušenost druhého stupně ZŠ je oproti studiu na osmiletém gymnáziu k nezaplacení. Poznáš více spolužáků, najdeš si víc kamarádů, změníš prostředí a začneš s čistým štítem. Věř mi, že to, že jsi na osmiletém gymnáziu nebyla, má spíš výhody než nevýhody. Já sama jsem osmileté gymnázium studovala a už bych zpátky nechtěla :-). Přece jenom - vidět ty samé spolužáky a učitele osm let v kuse a být osm let "zaškatulkovaná" u některého z učitelů v té horší kategorii a vědfět, že s tím nic nenaděláš... Podle mě jsi o nic zásadního nepřišla. Navíc na všeobecném gymnáziu získáš další čtyři roky k tomu, aby ses rozhodla, co chceš v životě dělat.
Můžeš se ale samozřejmě rozhodnout jinak. Je to jenom rada, doporučení. Myslím si, že nemůžeme jednoduše říct, že SOŠ připraví na státní maturitu hůř než gymnázium. Všechno záleží na konkrétní škole a učitelích. Určitě existuje i spousta kvalitních SOŠ s dobrými výsledky. Chce to zajímat se, ptát se, hledat informace. Držíme palce, ať jsi v životě šťastná, ať už bude tvé rozhodnutí jakékoli!
redakce IN!
Otázka: Proč mi všichni dělají naschvály? proč jenom mě dělají všichni naschvály a ostatním ne????? od 1. třídy 5.7.2014 17:03
cindy, 13 let
Odpověď:
Milá cindy,
je dobře, že jsi se někomu s těmito problémy svěřila. Udělala jsi první důležitý krok. Možná, že ti ostatní dělají naschvály také proto, že se sama nedokážeš bránit nebo naopak reaguješ tak, že provokatéry baví sledovat tvoje reakce. Co s tím? Nejdřív bych vyzkoušela přecházet naschvály tím, že budeš spolužáky, kteří se jimi baví, ignorovat. Jednoduše si toho nevšímej. Většinou po nějaké době posměváčky přestane provokování bavit. Pokud by to nezabralo, řekni jim do očí, že je ti nepříjemné, jak se k tobě chovají. Zetej se, proč ti pořád dělají naschvály, když ty sama se tak nechováš. Snaž se při tom nekřičet a nebrečet, ale v klidu jim říct, jak se cítíš, aby si uvědomili, že dělají něco špatně. Nikdo ti nezaručí, že ti naschvály ze dne na den dělat přestanou, ale důležité je ozvat se, když ti někdo ubližuje.
A ještě něco: Pokud ti někdo ubližuje a dělá ti naschvály už tolik let, promluv si o tom s rodiči, s učitelkou nebo výchovnou poradkyní ve škole a popros je o radu. Nezůstávej sama. Snaž se rozvíjet přátelství, protože když budeš mít kamarády/kamarádky, kteří se tě zastanou, ostatní si na tebe s naschvály netroufnou. Myslíme na tebe a přejeme hezké letní dny.
redakce IN!
Otázka: Mimo školu se se mnou kluci baví, ve škole se mi ale posmívají. Jak si to vysvětlit? Mám taký divný pocit.Na táboroch, doma, a vonku väčšinou sa chalanom páčim. (chcú si so mnou písať :D) ale keĎ PRíDEM DO TRIEDY VŠETCI MA PREZÝVAJÚ POSMIEVAJÚ SA MI A HOVORIA MI, žE SOM ŠKAREDÁ....AKO SI TO MÁM VYSVETLIŤ 29.6.2014 20:51
Ivka, 13 let
Odpověď:
Milá Ivka,
s klukama je to někdy složité. A zvlášť, když jsou ve věku, kdy ještě sami nevědí, co chtějí. Hlavně se ale nechtějí ztrapnit přes ostatními spolužáky a vrstevníky. Proto se někdy ve skupině (větším počtu lidí) chovají jinak než o samotě. To konec konců platí i pro nás děvčata a ženy a pro dospělé muže. Je těžké dát najevo své opravdové pocity před svými kamarády. Daleko jednodušší je schovávat se za posměšky a "jít s proudem". To změníš jenom těžko.
Co ale změnit můžeš, je, že si nenecháš jejich posměšky líbit - uč se mluvit o tom, že ti něco není příjemné. Až se to příště stane, řekni jim, třeba, že ti přijde trapné, jak se chovají. Že ti to vadí a jestli by toho nemohli nechat. Minimálně je to trochu zarazí a většinou se nad tím později i zamyslí, i když to asi v první chvíli nedají znát (aby se neshodili před ostatníma). To, jestli se něco změní nebo ne, zaručit nemůžeme. Ale ty můžeš mít dobrý pocit, že jsi pro to něco udělala. Zbytek už bude na nich. Myslíme na Tebe! Krásné prázdniny!
redakce IN!
Otázka: Ve škole na mě tlačí, abych se rozhodla pro budoucí povolání. Já ale nevím. Co s tím? Ahoj IN! Jsem v prvním ročníku na vysokém gymnáziu a cítím, že na mě ze všech stran doléhají lidé ohledně mého budoucího zaměření. Mám dvě kamarádky, které by se chtěly vydat na medicínu - i mě biologie baví, ale nejsem si jistá, jestli by medina byla pro mě ta pravá. Náš učitel na biologii je naprosto skvělý, je krásné sledovat, jak je někdo do něčeho tak zapálený. Snaží se mě a moje kamarádky do tohoto nadšení zapojit, a proto nám říká o mnohých přednáškách a poukazuje nám, kam bychom se měli podívat. Líbí se mi to, ale zároveň jsem pod jistým stresem. Nevím totiž, jestli se budu v budoucnu zabývat biologií a nevím, jestli pak není škoda, když právě kvůli nějakým přednáškám chybím ve škole. Mám ale strach, že kdybych na nějakou přednášku nešla, že si mě už nebude tolik všímat a bude chválit pouze moje kamarádky, apod. Nevím, co mám dělat. Závidím kamarádkám, které už o své budoucnosti mají představu a chtěla bych, abych také přišla na tu svou... Objevit moje přednosti a schopnosti a zjistit, kým bych se měla stát... Prosím o radu. 17.6.2014 11:10
Natka, 15 let
Odpověď:
Ahoj Natko, děkujeme za zajímavou otázku. Současná doba nás neustále do něčeho tlačí a bere nám pokoj a klid.
Jsi teprve v prvním ročníku, takže na starosti spojené s volbou budocího zaměření máš ještě minimálně jeden až dva roky čas. Zatím zkoumej, co tě baví, poznávej sama sebe, zkoušej i nové zájmy a nesoustřeď se jen na jeden obor. Neznamená to, že se nemůžeš věnovat biologii, i když ještě nevíš, jestli ji chceš dál studovat. Člověk totiž nikdy neví, co se může v životě hodit. Já jsem maturovala z biologie, protože mě moc bavila, a nakonec jsem si vybrala úplně jinou aprobaci (záleží také hodně na tom, na jakou školu se člověk dostane.
Plány jsou jen jeden z mnoha faktorů, který o našem budoucím povolání rozhoduje). Nelituji však hodin strávených na biologických olympiádách a volitelných seminářích. Daly mi hodně do života a naučily mě dívat se na svět z nových úhlů pohledu. Je dobré, že váš učitel je do svého oboru zapálený. Věřím ale, že by pochopil, kdybys mu řekla to, co jsi nám napsala. Že se zatím rozhoduješ, co dál, že tě biologie baví, ale přece jen bys kvůli ní nerada zanedbávala ostatní předměty. Takže na přednášku možná občas zajdeš, ale jenom, když kvůli ní nebudeš muset vynechat školu. Klidně si s ním někdy takto otevřeně promluv. Třeba až se tě zeptá, jestli jsi na nějaké jím doporučené přednášce byla. I kdyby tě potom nechválil tolik jako tvé kamarádky, netrap se tím a zkus jim to přát. Vždyť každá máte jiné talenty a kdoví čím se vlastně nakonec stanete. Ani sebevětší pochvala v biologii nikomu nezaručí šťastný život. Štěstí totiž není ukryté v pochvale jednoho učitele. Pokud prožíváš dobu postní, můžeš si dát jako postní sebezápor to, že kdykoli tě "přepadne" závist, v duchu se za kamarádky pomodlíš. Držíme palce a přejeme, ať správně poznáváš, čemu se budeš chtít věnovat.
redakce IN!
Otázka: Spolužačky mě šikanují Ahoj redakce, trápí mě moje spolužačky. Víte, mám od mala takověj jemnější obličej než ostatní, a řekla bych, že to je právě ten kámen úrazu. Nechci aby to vyznělo namyšleně, já sama mám problémy často se sebepřijetím, ale okolí mi neustále potvrzuje, že jsem prostě hezčí než ostatní. A to je právě ten problém, protože mě kůli tomu holky ze třídy nemaj rády, kamarádství kůli tomu prostě zase krachne. Přitom fakt nejsem nafoukaná, snažím se být milá atd...a když se ještě učím, tak je to ještě horší. Víte, mám pocit, že lidi chcou, abyste byli buď hezcí, ale zato blbí, a pokud jste ještě milí, tak máte útrum. Ty holky si na mě prostě asi zasedli. Ony vyloženě čekaj na jakejkoliv můj přeřek, pětku, omyl nebo trapas. Nemůžu si už ani prostě zívnout, aby se jim na tom něco nezdálo. A to doslova. Navíc jsem zjistila, že se domluvili, že mi schválně nebudou radit, abych to měla blbě. A pak když mi učitelka něco vytkne , taj je to \"strašně vtipný\". Vůbec si neuvědomujou, jak mi tím ubližujou.:(( sem smutná, a trápí mě to. Moje sebevědomí je už tak dole, že už se ve škole radši vůbec neprojevuju. O to víc mě to příjde trapný, protože jsme už ve čtvrťáku. Ach jo. Nemáte nějakou radu? 17.6.2014 11:06
J., 19 let
Odpověď:
Ahoj, děkujeme, že jsi sebrala odvahu a svěřila se nám se svým problémem, moc si toho vážíme. V redakci jsem se shodly na tom, že to nejlepší, co teď můžeš udělat, je obrnit se trpělivostí a odvahou a přetrpět těch posledních několik měsíců školy.
Jsi v situaci, kdy sama poznáváš, že lidská závist a nepřejícnost někdy nezná mezí a i když jí nedáš záminku, sama si nějakou najde. Takže se připrav i na to, že i když se nebudeš projevovat, tak si ty, které "chtějí psa bít, hůl vždycky najdou". Bohužel druhé lidi ze dne na den nezměníme, i kdybychom sebevíc chtěly. Můžeš si se spolužačkami v klidu a na rovinu promluvit o svých pocitech (a nezapomenout dodat, že ti přece nemají co závidět, že i ony mají spoustu schopností a dobrých vlastností), můžeš se za ně začít modlit, můžeš spolužačce ve chvíli, kdy se ti posmívá nebo má nejapné poznámky říct třeba: "Udělala jsem ti něco, že jsi na mě taková?" (aby si uvědomila ona i její okolí, že dělá něco špatně).
Další rady, jak reagovat na posměch, najdeš v dubnovém čísle IN! v rubrice INkognito. Nic z toho ti ale na 100 % nezaručí, že to tvoji situaci zlepší. Proto radíme: Vykašli se teď na spolužačky a na jejich řeči. Soustřeď se na to, aby ses dobře připravila na maturitu a na přijímací zkoušky. Jsi už ve čtvrťáku, takže školu brzo opustíš a v dalších letech si už budeš kamarády vybírat sama (ať už půjdeš dál na školu nebo do zaměstnání). Nějaké depky a rozčilování ti už za to nestojí. Víš, kdo závidí a ubližuje druhému, trestá nejvíc sám sebe. To si připomínej ve chvílích, kdy ti bude těžko. Hlavu vzhůru, zatnout zuby a vydržet! Držíme palce a myslíme na tebe v modlitbě. A kdyby něco, klidně nám znovu napiš.
redakce IN!
Otázka: Mám problém s nervozitou Ahoj! Mám problém se svojí nervozitou. Když se něco děje, třeba říkám nějakou prezentaci, nebo jen říkám něco víc lidem nebo i jednomu člověku, něco důležitýho, najednou se úplně změním. Ztuhne mi obličej,nevím, jak se tvářit, potím se. Nevím, co s tím mám dělat, protože před tou událostí nervozní nikdy nejsem, začne to vždycky až když řeknu první slovo...Nevím, jak s tím bojovat, protože si to nemůžu nacvičit, když se mi to stane až při té situaci.. přitom prakticky vždycky když se mi to stalo tak šlo maximálně o dobrou známku, kterou vlastně ani omc nepotřebuju. Mrzí mě to, protože pak ve společnosti nevypadám přirozeně a je to takový trapný ;) Neumíte, prosím, nějak poradit? Letos budu maturovat, a bojím se, že se mi to stane i při maturitě... 16.6.2014 10:06
Deni, 18 let
Odpověď:
Ahoj Deni, jedna rada hned na úvod: Je zbytečné bát se dopředu, že se něco stane, protože si to potom často vsugerujeme a nakonec jednáme podle "scénáře", který jsme si ze svých obav připravili sami. Mnohem lepší je si dopředu říkat, že to zvládneš, že o nic nejde. Přece tě nikdo nezabije, když řekneš něco špatně. Zvlášť u maturity má komise pro nervózní studenty pochopení, to mi věř. Nebyla bys první ani poslední, komu by pomáhali, aby z něj něco dostali. Jsou na to zvyklí. Takže žádné zbytečné strachy předem. I kdyby se ti to stalo, tak co. Můžeš se ale učit s trémou, kterou máš při mluvení s lidmi, pracovat. Docela dobře fungují dechová cvičení. Předtím (nebo i přitom, když se v tobě začne všechno stahovat), se zkus v řeči zastavit a několikrát se zhluboka nadechni a pomalu vydechni. Při nádechu je dobré si třeba představit, že máš nahoře na hlavě háček a něco tě v průběhu nádechu jakoby táhne vzhůru. Opravdu to funguje a nádech je tak hlubší. ;-) Co také pomáhá, je představit si své posluchače v nějaké netypické situaci (třeba v pyžamu nebo na záchodě) a celou situaci tak odlehčit. Také pomáhá, když se před tím, než budeš mluvit, napiješ, nejlépe čisté vody. To proto, aby ti nevysychalo v krku a nevedlo to k ještě vyšší nervozitě. No a na závěr to, co funguje nejlépe, ale je k tomu potřeba být na sebe přísná: mluvit, mluvit a mluvit. Vyhledávat co nejvíce situací, kdy se můžeš chopit před druhými slova a učit se s nervozitou pracovat. Protože nic nejde samo, všemu se člověk musí učit. Uvidíš, že až se trochu "otrkáš", nervozita se bude postupně zmenšovat a možná vymizí úplně. Držíme palce při tréninku i při maturitě! P.
redakce IN!
Otázka: Má v dnešní době smysl VŠ? Ahojky, má v dnešní době smysl vysoká škola? Ze všech různých pohledů... Přeji vám krásný den :-) 12.6.2014 09:53
lola, 17 let
Odpověď:
Ahoj, asi nečekáš, že na tuto otázku odpovíme "ano" nebo "ne". To totiž ani nejde. Vysoká škola má určitě svůj význam, je ale otázka, jestli v dnešní době není spousta mladých "tlačena" na školu rodiči a příbuznými, jenom aby "měli nějaké lepší vzdělání a uplatnění". Jsou totiž obory, kde se člověk uplatní i bez VŠ a pokud je šikovný a práce ho baví, nevidím důvod, proč by měl studovat školu, která mu v jeho případě k ničemu nebude (např. kadeřnice, cukrářka, kuchařka, absolventka polygrafické školy, tesař, zedník,... ale i spousta IT specialistů a programátorů si vystačí se střední školou). Na druhou stranu jsou střední školy a obory, kde se absolvent bez pokračování na VŠ moc neuplatní (čtyřletá a víceletá gymnázia a z oborů třeba všeobecné lékařství, práva, učitelství na ZŠ a SŠ, architektura, psychologie, sociální práce...). Ani tady není zaručeno, že se člověk bude živit tím, co vystuduje, ale ať už studuje jakýkoli obor, vysoká škola mu zpravidla dá do života určité schopnosti a dovednosti, které se můžou později hodit - psaní odborných textů, komunikativní dovednosti (přednes referátů a vystupování před mnoha spolužáky zbavuje postupně trémy), schopnost vyhledávání informací, řešení problémů, zvládání nárazových stresových situací (zkoušky, státnice) a v neposlední řadě si řada lidí na vysoké škole najde kamarády, se kterými je v kontaktu po zbytek života. Protože na rozdíl od školy základní a střední už nejsme nuceni být v kolektivu cca 30-ti lidí náhodně vybraných, ale z velkého množství spolužáků si vybíráme ty, kteří nám nejlépe "sedí". Věřící studenti VŠ se můžou zapojit do vysokoškolského katolického hnutí (VKH), které pořádá duchovní, sportovní, kulturní a společenské akce a najít tam spoustu přátel. Já osobně nelituji toho, že jsem na vysokou školu šla. Léta strávená na vysoké škole jsou pro mě zatím nejhezčím obdobím života. Netvrdím ale, že tomu tak musí být u každého, ne všichni jsme společenské typy a rádi se seznamujeme. Na otázku, zda na VŠ ano nebo ne, si každý musí odpovědět sám. Já jsem se jen pokusila podívat se na Tvoji otázku z různých úhlů pohledu, jak jsi chtěla. Pěkný den. P.
redakce IN!
Otázka: Co dělat, když si na mě učitel zasedl? Dobrý den, dostali jsme ve škole nového angličtináře, který mi vůbec nesedí. Bojím se kvůli němu chodit do školy. Doteď jsem měla angličtinu moc ráda a měla jsem z ní i dobré známky, teď je všechno jinak. Připadá mi, že si na mě zasedl a ponižuje mě tím, že mi dokazuje, že nic nevím. Co mám dělat? 1.1.2014 07:00
Renča, 13 let
Odpověď:
Milá Renčo, asi by sis o tom měla popovídat s někým z Tvých blízkých. Dovedu si představit, že si o tom možná povídáš se svými kamarádkami ve škole, které mohou být v podobné situaci. Bylo by ale dobré, kdyby sis o tom promluvila s někým, kdo v celé situaci není tak „namočen“ jako Tvoji spolužáci. Zkus si o tom popovídat doma s mamkou nebo s taťkou. Máš-li takhle nepříjemné pocity, mělo by se to nějak řešit. Rodiče si o tom pak mohou promluvit s paní učitelkou třídní nebo přímo s panem učitelem. Je důležité, aby učitel věděl, že o to, jak děti učí, mají zájem i rodiče. Když bude pan učitel vědět, že rodiče zajímá, proč se jejich dcera výrazně zhoršuje v angličtině, začne se možná i on na celou situaci dívat jinak a pokusí se najít si k Tobě cestu. Otázkou ovšem je, dáš-li mu Ty, poté, co Tě tak „dusil“, ještě šanci. Tak to zkuste doma všechno probrat a s panem učitelem nějak vyřešit. A tak Ti držím palce, abys i nadále mohla mít angličtinu ráda. (PhDr. Markéta Kavale) redakce IN!
Otázka: Proč se mi holky posmívají? Milá redakce, nevím, co mám dělat. Holky ve třídě se mi posmívají. Někdy se se mnou baví a rozumíme si, druhý den na mě nepromluví ani slovo.Vyvrcholilo to, když mi jedna holka řekla: "Co to máš za HNUSNÝ tričko?"
A druhá se přidala: " To jsi našla někde u popelnice?" (takhle to řekly, a to doslova) Dobře, nelíbilo se jim, ale mohly to říct úplně jinak - copak tohle by řekla kamarádka?) Přišla jsem domů a brečela. Co mi zbývá jiného, než tohle tričko si do školy už nikdy nebrat. Co mám dělat, abych si našla NEJLEPŠÍ kamarádku? 22.3.2007 16:42
Markeez , 0 let
Odpověď:
Milá Markeez, máš plnou pravdu, taková slova kamarádky neříkají. Byla to jasná provokace. Odborně se tomu říká psychická šikana. Někteří lidé jsou škodolibí a baví je, když mohou někoho dráždit, trápit a posmívat se mu. Jak se tomu bránit? Hlavně nesplnit jejich očekávání, oni totiž čekají na to, jak se začneš rozčilovat, brečet, jak zrudneš a utečeš. Můžeš ale reagovat naprosto opačně. Máš dvě možnosti - nenech se vytočit a ignoruj je. Pak už pro ně tahle zábava nebude mít smysl. Uvidí, že jsi nad věcí, že jsi suverénka. Chovají se jako malé děti a ty jim to tímto způsobem dáš najevo. Druhou možností je, si to nenechat líbit. Ukaž jim, že se nedáš zastrašit a můžeš jim nějak peprně odseknout. Často jsou posměváčky právě ti, kteří jsou si nějak nejistí a něco ti závidí nebo z tebe mají strach. Případně jsou to lidi trpící nějakým komplexem.
Posmívání jsem si s příjmením Cigánková užila až až. Spíš jsem to ignorovala, ale když se mi posmíval spolužák Jahoda, už jsem to nevydržela a řekla mu, že jestli mě bude štvát, tak si ho dám se šlehačkou ;-). Chvíli na mě vyjeveně koukal a zmlknul. Od té doby jsem od něho měla pokoj. A dnes, když se po nějakém tom roce vidíme na srazu s třídou, bavíme se úplně v pohodě.
Chtějí tě podráždit, proto řeknou, že máš hnusné tričko, že jsi "Cigán" apod., ale o tričku to není, tričko se dá koupit, příjmení se dá změnit, ale když už je někdo jednou hlupák a posmívá se druhým, ten si rozum nenakoupí! A schválně bych to tričko nosila. Jestli se líbí tobě, pak se neohlížej, co si kdo závistivý nebo hloupý říká.
Nejlepší kamarádka je asi něco jako „ideální“ partner, něco, co ve skutečnosti neexistuje. Jsme všichni jen lidé, proto není dobré se spoléhat jen na jednoho člověka. I při chození je dobré nepřerušit kontakty s kamarádkami a přáteli. Měřítkem přátelství je to, jestli se s druhým cítíš dobře, jestli pro něj chceš to nejlepší a jestli i on/ona chce to samé pro tebe. Přátelství je o vzájemnosti v dávání a přijímání , stejně jako láska. Je lepší mít přátel víc. Možná ve třídě kamarádky nenajdeš, ale třeba potkáš na chodbě někoho, kdo bude stejně osamocený jako ty, zkus ho/ji oslovit. Nevyhýbej se jiným holkám ani klukům. Zkus sama navazovat řeč a nestyď se, zajímej se o druhé. A za ty, kdo ti nerozumí a nechovají se k tobě dobře, se zkus modlit. Někdy je to těžké, ale časem to přebolí. Výhodou je, že ve škole jsi jen na omezenou dobu. Nemáš-li přátele ve škole, zkus je hledat jinde, např. ve farnosti, ve spolču, při sportování, zkus chodit někam, kde jsou věřící a podívat se na nějaké setkání mládeže. Jestli se chceš dozvědět víc, jak řešit tento problém i jiné potíže spojené s hledáním sebedůvěry, přátelství a lásky, doporučuji zajít do knihovny pro knížky:
James Dobson „Život na pokraji propasti“ nebo Dale Carnegie „Jak získávat přátele a působit na lidi“