Otázka: Potřebuju poradit. Ahoj, mám takový problém. Jsme totiž strašně zamilovaná do jednoho kluka ale k tomu se váže trochu delší příběh ...
Začalo to tím že jsme minulí rok jela na tábor a tam jsme poznala jednoho kluka. Hned se mi začal líbit a tak jsme se s ním začala bavit.
Úplně normálně jsme se spolu bavili ale pak jsme se rozhodla že mu řeknu že se mi líbí. No tak jsme se normálně bavili a já jsme najednou řekla ,,líbíš se mi\" a rychle jsme utekla.
Na tom táboře byla taková taneční zábava Country a tam byla pánská, dámská a smíšená volenka a on si pro mě pokaždé přišel .
Pak už byl konec tábora my jsme se rozloučili a já jsme mu dala telefonní číslo.
Asi půl roku jsme si psali a pak jsme přestali a ani jeden druhému jsme nepsali... Byla jsme z toho dost zklamaná že mi nepíše ale smířila jsem se s tím . Přes rok jsme ne něho úplně zapoměla a byl mi úplně ukradenej.
No ale teď letošní rok... To bylo dost špatný . Vůbec jsme s espolu nebavili ale mě se zase začal líbit a co hůř úplně jsem se do něho zamilovala. (Ten kluk se jmenuje Vojta tak ať tady o něm nemluvíme jako o nějakém klukovi).
Ten Vojta měl aji kamaráda jménem Ondra. No a já jsme se s tím Ondrou jen tak občas bavila a on mi pak najednou začal říkat různé věci .
Nejdřív mi řekl že mu Vojta minuli rok říkal že jsme prý hezká a že s emu líbím. Hned druhý dne na to mi řekl že si našel někoho lepšího a z toho jsem byla straně smutná a brečela jsem. A pak když už jsem se s tím nějak smířila tak mi asi za tři dny řekl že o mě Vojta říkal něco hnusnýho. To mě docela naštvalo ale zároveň mě to dost mrzelo. Jenže pak ke konci tábora mi ten Ondra řekl že na mě Vojta změnil názor (jakože k lepšímu) no a to jsem už měla v hlavě takovej zmatek že se mi normálně udělali blbě .
Když jsme mu napsala tak mi vůbec neodpověděl a z toho jsme dost smutná a celí je to strašně zamotaný.
Potřebovala bych od vás poradit co mám udělat. Jestli se mám nějakým způsobem s es ním zase začít bavit a nebo jestli bude lepší když se na něho pokusím zapomenout(což jsme mimochodem zkoušela ale moc to nešlo). Ale vlastně je ještě jeden velkej problém v tom že já bydlím v Brně a on v český Lípě což je úplně na druhý straně republiky.
Prosím vážně potřebuju moc poradit.
Děkuji. 10.8.2020 00:52
Mia, 12 let
Odpověď:
Ahoj Mio, díky za dotaz. Je to někdy s klukama trápení, že? I ve dvanácti letech se o kluky samozřejmě zajímat můžeš, ale zatím jako o kamarády. Už teď ale získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Samozřejmě, že se ti čas od času některý z nich bude líbit (jako např. Vojta) - bez zamilovanosti a trápení kvůli ní by ani nebylo dospívání :-), ale je to období spíš tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. To je úplně normální a většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá už dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. Snaž se brát kluky zatím "jenom" jako kamarády. Uvidíš, že se tak vyhneš dalšímu zbytečnému trápení. Krásný zbytek prázdnin. M.
redakce IN!
Otázka: Mám výčitky svědomí Mila redakce,
Jsem na chalupe na vikendovem odpocinku a jela sem i moje kamaradka se svoji drahou polovickou.
Mela jsem chvilemi pocit, ze jsem kren, ale nakonec to bylo v poradku. Do te chvile, nez zacala noc. Nechala jsem jim totiz spolecny pokoj, aby meli “soukromi”. Ted mam ale vycitky svedomi, jestli jsem tim neprospela k necemu nekalemu. Totiz pohlavnimu styku pred svatbou... bojim se, ze jsem jim tim nedala prostor pro hrich a davam si to za vinu. Rano jsem je totiz nasla ve spolecnem obeti nahe v jedne posteli. Mam neskutecne vycitky svedomi a bojim se, ze jsem sklamala Boha, protoze rozhodnuti bylo na mne.
Kamaradka mi slibovala, ze nic nebude, ale asi se tomu tak nestalo. Pred spanim jsem se spolecne pomodlili, jsme vsichni krestani, ale myslim, ze to nepomohlo.
Co mam delat? 23.7.2020 22:27
L., 18 let
Odpověď:
Ahoj L, díky za dotaz i důvěru k nám do redakce, vážíme si toho. Z tvého dotazu to není jasné, ale předpokládám, že jste všichni dospělí, a dospělí lidé mají nebo by měli mít zodpovědnost sami za sebe a taky svědomí, které jim říká v různých situacích, co ano a co už ne. Jestli máš výčitky svědomí, a cítíš svůj díl "viny", řekla bych to té kamarádce i jejímu klukovi, to jak se cítíš, a proč to tak je. Kamarádsky a upřímně. To, jak se zachovají tví kamarádi je už věc druhá, a to ty asi moc neovlivníš. Je možné, že by si našli jinou příležitost, je možné, že to nezvládli, i když chtěli nebo je to ještě nějak jinak. Ale to mi nepřísluší soudit ani hodnotit. V každém případě je to i pro tebe zkušenost a příště se budeš možná i ty rozhodovat jinak. Jeden bezva kněz nám (tehdy dospívajícím dětem) vždy říkal: Hříchy budete mít vždy, i na poli čistoty,...(doplň si, co tě zrovna trápí, a v čem jsi selhala), ale máte dobrého Vykupitele. Je důležité se zvednout, poučit se z toho a jít dál... Ty věty jsou hodně pravdivé. Víš, každý z nás někdy udělá nějakou "botu", něco, na co není vůbec pyšný, co ho trápí - ale důležité je se z toho poučit, "vstát" a snažit se být zase o něco lepší, jít dál cestou, o které víš, že je správná. Díky, za to, že ses nám svěřila, díky za tvou otevřenost, tvůj dotaz může pomoct i ostatním, co prožívají něco podobného. Měj se moc fajn a krásný zbytek prázdnin. M.
redakce IN!
Otázka: Řeším dilema... Ahoj in! Už dlouhou dobu řeším jedno dilema: mám mu napsat nemám mu napsat. (Asi) se líbím jednomu klukovi ale je to ten nejstidlivější kluk kterého jsem kdy viděla. Párkrát jsme si psali (asi 7 SMS) ale vždycky jsem začala já a na konci nenapsal ani ahoj nebo tak něco. Teď jsem mu nepsala 20 dní a on taky nic. Všichni říkají že mu nemám psát a abych se mu nevnucovala, že ho mám nechat \"vycukat\" ale já to nechci jen tak zahodit protože ho mám opravdu moc ráda. Předem děkuji za odpověď. 20.7.2020 19:46
H., 12 let
Odpověď:
Ahoj H., díky za dotaz. Rada je jednoduchá, i když se ti možná nebude moc líbit. Nedělej nic. Pokud by o tebe ten kluk stál, určitě to poznáš. Víš, kluci nemají moc rádi, když jim holky nadbíhají a vnucují se. To potom většinou ztratí zájem. Ve dvanácti - třinácti letech mají kluci obyčejně úplně jiné zájmy než "holky". Ty je začínají zajímat až o něco později, prostě je to tak. A jestli je introvert, nechce se bavit nebo se stydí před holkama, tak si myslím, že bys to měla respektovat. Sama určitě víš, jak se cítíš, když ti někdo něco říká, co je ti nepříjemné, co se ti nezdá nebo nelíbí. Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé. Hezké prázdninové dny. M.
redakce IN!
Otázka: Netuším, co mám dělat. Ahoj! Moje kamarádka chodí už tři roky s klukem, a už mezi nimi proběhlo něco v posteli, ale nevím co mám dělat. Já jim to přeji, ale...ale. Nevím, vůbec netuším co mám dělat. Moc díky za odpověď ať jim nezkazím \"kamarádství\" 17.7.2020 17:00
Máňa, 19 let
Odpověď:
Ahoj Máňo, díky za dotaz. Přiznávám, že vlastně moc nevím, na co se přesně ptáš. Ale zkusím ti odpovědět tak, jak jsem tvou otázku pochopila:). Píšeš, že tvá kamarádka chodí s klukem tři roky, něco mezi nimi proběhlo v posteli, a ty nevíš, co dělat, nechceš jim zkazit "kamarádství". Nevím, jak velké jste vy dvě kamarádky, přítelkyně. Co je to vlastně přátelství? Jeden z mnoha citátů říká, že: "Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, se kterou se odvažujete být sám sebou." Až tak silné a pevné opravdové přátelství bývá nebo by mohlo být. Možná na tebe tvá kamarádka už nemá tolik času, protože ho hodně tráví se svým klukem, možná nesouhlasíš s tím, jakým způsobem spolu "chodí",(žijí?), možná... No, v každém případě je to život tvé kamarádky, a ty jí na to můžeš říct svůj názor, pokud o něj bude stát, ale tam to asi končí. Je dospělá, má svou svobodnou vůli a také si nese odpovědnost za svůj život. A znovu opakuji, je to jenom takové hodně teoretické zamyšlení z těch tvých pár řádků, a toho jak jsem je pochopila. Ale jestli máš svou kámošku opravdu ráda, tak platí: Měj svou kamarádku ráda takovou, jaká je. A pokud jsi věřící, můžeš se za ni a její život modlit. Krásný zbytek prázdnin. M.
redakce IN!
Otázka: Mám strašný zmatek v tom, co je správné. Ahoj In!
Mám strašný zmatek v tom co je správné. Píšete, že sex před svatbou je podle církve špatný a že rozchod pak více bolí. Na různých videích od youtuberek, které o tom otevřeně mluví, to zní jako by v tom žádný problém nebyl. I moje kamarádky, které jsou věřící chtějí mít sex před svatbou a já si připadám jako jediná, která nad tím, že to není správné přemýšlím. Zároveň si, ale nedokážu představit, že bych třeba za dva roky měla s někým spát. 3.7.2020 21:41
Nikča, 14 let
Odpověď:
Ahoj NIkčo, jsme moc rádi, že o takových věcech přemýšlíš. Díky za to. Podle toho, co píšeš, předpokládám, že už jsi tady v Poradně hodně názorů na toto téma přečetla. Zkus si přečíst tuto knížku, je opravdu hodně krátká, ale bohatá svým obsahem. A její autor tam píše dost jasně a výstižně:). Můžeš nám po jejím přečtení napsat, co si o ní myslíš, a jestli ti pomohla. Budeme se v redakci těšit:). Tady je ni odkaz v elektronické podobě: http://www.tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html
Hezky prožité prázdniny. M.
redakce IN!
Otázka: Už asi dva roky miluju jednoho kluka... Dobrý den chtěla bych se zeptat. Už asi dva roky miluju jednoho kluka. Je věřící, hezký o rok starší a máme podobné zájmy. Tak jsem mu pomocí mojí nejlepší kamarádky poslala zprávu že jsem se do něho zamilovala a jestli to cítí stejně a odepsal že to cítí mega stejně. Tak jsem mu dvakrát psala jestli nechce jít ven a odepsal že nemůže. Ale pak jsme se viděli na vysvědčení a tam se na mě díval a řekl mi ahoj, tak nevím jestli mě miluje pořád a nevím co mám dělat a jestli to není ztracené ( moje první známost ). 3.7.2020 16:12
H., 12 let
Odpověď:
Ahoj H., díky za dotaz. Život je krásný právě v tom, že se skládá z řady období a každé z nich je hezké něčím jiným. Období přichází postupně a každé má svůj čas. A nevyplácí se nějakou etapu překočit, protože pak už se ta doba nikdy nevrátí. Například pro tebe a tvoje stejně staré kamarády je důležité hledat si nové kamarády a učit se kamarádství rozvíjet - naslouchat druhým, odpouštět si, ocenit druhého, pomáhat si navzájem, komunikovat spolu. Protože když se to člověk nenaučí v kamarádství, nebude to umět ani později během chození. Možná už tušíš, kam tím mířím. Než začneme s někým chodit, měli bychom se naučit vycházet s kamarády a rozvíjet kamarádství (jasně, že i s klukama:)). Vždyť právě z přátelství můžou časem vzejít i hezké partnerské vztahy, na které máš ale zatím spouuustu času:)... Nenech se o žádné období života okrást a dobře prožívej každý den, protože už se nikdy nevrátí. Přeji ti krásné prázdniny plné nových dobrodužství. M.
redakce IN!
Otázka: Nevím, co si o tom mám myslet. Milá redakce, moc ráda bych Vás poprosila o radu. Před rokem jsem se na jednom táboře seznámila s klukem. Nestihli jsme si dát na sebe kontakt, ale z málo informací, co mi řekl o sobě, jsem ho našla a napsala. Začali jsme si spolu psát. Jak začal školní rok, naše psaní začalo pomalinku upadávat, ale z jeho strany. Chápala jsem, že má hodně povinností a nějak jsem to neřešila.Před cca dvěma/třemi měsíci jsme se bavili o karanténě, kde jsem mu napsala, že hlavní je, že jsou všichni spokojení. Natož mi napsal, že on ještě spokojený není, ale že jsem na nejlepší cestě, aby toho docílil. Teď je to měsíc a půl co vůbec nenapsal. Nevím, jak se k tomu všemu postavit nebo jak si to vyložit. Jak bych se měla zachovat? Snažím se na něj nějak nemyslet, ale nejde to. Když už si to všechno srovnám v hlavě, tak napíše a jsem zase tam, kde jsem byla. Předem děkuji za odpověď. 29.6.2020 09:03
Maruška, 21 let
Odpověď:
Ahoj Maruško, díky za dotaz. Píšeš, že ses na táboře před rokem seznámila s klukem, a pak jste si občas psali, více ze tvé iniciativy. Odmlčel se, ale pak ti napsal, a tobě se zdálo, že je v tom něco víc, a pak měsíc a půl zase nic. A ty nevíš, co si o tom myslet. To naprosto chápeme. Možná je stejně zmatený, a neví, co vlastně chce, možná je to jeho způsob komunikace, možná flirtuje, možná...těžko říct. A neuvidíte se zase někde na táboře i tento rok? Nebo někde jinde? Navíc si myslím, že pokud o tebe bude opravdu stát, tak si způsob, jak se setkat nebo nějak jinak spojit,určitě najde, neboj! Asi i v tomto případě platí, že čas ukáže. A navíc začínají prázdniny. Nová přátelství, nová dobrodužství, a zážitky, a možná, kdo ví:)... Přejeme ti z redakce, ať jsou tvé prázdniny naplněné a krásné.M.
redakce IN!
Otázka: Žárlím, nevím co s tím. Dobrý den,
Chtěla bych se zeptat, už dva roky chodím s klukem a všechno je skvělé. Jen já mám problém se žárlením. Občas se baví s nějakou holkou a mě to vadí. Bavili jsme se o tom spolu a já mu věřím a vím že se mu nelíbí. Ale nedokážu se zbavit toho blbého pocitu. Nevím co dělat. 27.6.2020 14:31
Petra, 22 let
Odpověď:
Ahoj Petro, díky za tvůj upřímný dotaz. Píšeš, že žárlíš na svého kluka, i když sama píšeš, že všechno je skvělé a žárlit vlastně nepotřebuješ, ale je to „větší“ než ty a nevíš co s tím. Tak se na to spolu podíváme:). Kdykoli chceme jakýkoli zlozvyk odstranit, musíme mu nejprve porozumět, pochopit ho. Žárlivost je jako kterákoli jiná obava, která nám bere sebevědomí a vede ke vzteku, nejistotě. Chodíš s bezva klukem? A co když s ním chce chodit i Jana, Pavla, Martina,... Chápeš? Tvá představivost začne pracovat proti tobě, vytváříš „katastrofické scénáře“. Ztrácíš půdu pod nohama, vidíš něco, co vůbec není. Někde jsem četla moc hezké přirovnání: Důvěra je lepidlo, které všechno drží při sobě. Nedůvěra je ředidlo. Všechno slepené se rozpadne... Jak by vlastně vypadal svět, kdyby si lidé vůbec nedůvěřovali? Kdyby jeden druhého neustále podezíral? Žárlivost je bacil živený nízkou sebedůvěrou. Kdykoli se ohlížíme po druhých a snažíme se hledat, v čem zaostáváme, najdeme to. Protože kdo hledá, najde:). Možná si říkáš: Jak někdo může milovat někoho takového, jako jsem já? Janča i Martina jsou o hodně hezčí. Jestliže tě má někdo upřímně rád, jsi pro něj bezkonkurenční, protože nikdo nedokáže být jako ty. Jsi totiž originál, tak jako každý z nás. A další moudro: Jestliže neumíme přijmout své přednosti i slabiny a milovat sebe pro to, jací jsme, nikdy nedáme šanci nikomu dalšímu, aby nás upřímně miloval. Protože by musel milovat někoho, kým se snažíme být, ale nejsme. Kdykoli si připadáme nedostateční, srážíme svou hodnotu, kterou máme. Jen proto, že ji nevidíme, neznamená to, že ji nemáme. Z redakce ti fandíme a věříme, že to zvládneš, protože už tím, že jsi to napsala, je vidět, že o to, zbavit se žárlivosti moc stojíš. M.
redakce IN!
Otázka: Jsou nějaké hranice ve flirtování? Milá redakce, chtěla bych se zeptat, jak se církev staví k flirtování. Myslím tím to, když chci \"otestovat\", jestli se tomu klukovi líbím, a tak se na něho třeba usměji nebo se na něho často podívám. Není to hřích, když si nejsem jistá, jestli se mi líbí on (ale před nějakou dobou jsem do něj byla platonicky tajně zamilovaná, ovšem do jeho idealizované podoby)? Nechci ho zranit, jen chci vědět, na čem jsem. Jsou nějaké hranice ve flirtování? Děkuji za odpověď. 21.6.2020 20:54
Adéla, 21 let
Odpověď:
Ahoj Adélo, díky za dotaz. Pokud se na nějakého kluka např. častěji podíváš, usměješ se na něho, není vůbec nic špatného. Špatné by bylo, kdybys to dělala jenom proto, že by ses tím bavila, a chtěla mu nějak ublížit, ale to myslím není tvůj případ:). Na webu máme článek, který o flirtu píše víc. Mrkni:
Otázka: Mám kamaráda, se kterým bych chtěla chodit ,ale... Dobrý den, mám kamaráda se kterým bych chtěla chodit - máme to navzájem. Ale když přijde na takovou tu,, romantickou,, chvilku tak nějakým zvláštním způsobem nemůžu v tom fyzickém kontaktu(puse) pokračovat - spíš to vubec začít. Jako my si skvělé rozumíme. Cítím se s ním jako bych nemusela nic řešit. Přijde mi že pokaždé když cítím že to má zajít někam dál než povídání tak,, utecu,,. Dá se stim nějak pracovat? Nebo to nemá smysl? Děkuji. 19.6.2020 00:54
Janča, 17 let
Odpověď:
Ahoj Jančo, děkujeme za tvoji důvěru a upřímnost. Pojďme se společně zamyslet nad tvým problémem. Bojíš se něčeho, co jsi nikdy nedělala a co neznáš. To je úplně přirozená reakce. Většina lidí (včetně mě) se bojí neznámého, toho, co nikdy předtím nezkusili. Ale když se na to podíváme trochu rozumově, strach se začne postupně zmenšovat. Je dobré zamyslet se nad tím, čeho se vlastně bojíš a co nejhoršího by se mohlo stát. Bojíš se, že budeš u líbání vypadat hloupě a že se ztrapníš? I takové situace k životu patří a časem se tomu určitě zasměješ. Je dobré učit se dívat na sebe samu s odstupem, s nadhledem, nebrat se až tak vážně. Nebo se bojíš toho, že se s tebou kluk kvůli tomu, že neumíš líbat, rozejde? Pokud se opravdu někdo takový najde, pak ho nebude žádná škoda.Nebo se bojíš něčeho úplně jiného? Líbání je krásný prožitek, dar, který můžeš druhému dát. Je o postupném objevování toho, co dělá tomu druhému radost. Nejde ani tak o techniku, protože každému se líbí něco jiného. Je vyjádřením nejhlubších citů, intimním prožitkem. Při prvním polibku bývají většinou nervózní obě strany, takže tvůj budoucí kluk bude možná prožívat to samé, co Ty. A není nic hezčího než se líbání učit společně. :-) Jsou to ale krásné chvíle, na které potom budete dlouho vzpomínat. I kdyby se stal nějaký trapásek, to mi věř. Vztah je o budování vzájemné důvěry a postupném odhalování svých strachů, nejistot a pocitů tomu druhému. O tom, abyste se naučili přijímat jeden druhého i se všemi jeho nedostatky. Strach z líbání je jen jednou z mnoha "položek", kterou budeš se svým klukem jednou sdílet. Časem se objeví spousta jiných (v té chvíli důležitých) věcí, které budete společně překonávat a na své obavy z líbání si už ani nevzpomeneš. Teď můžeš svůj strach odevzdávat třeba každý den v modlitbě a uvidíš, že tvůj první polibek bude nakonec moc hezký, když si jej "schováš" pro někoho, koho budeš mít opravdu ráda a on tebe. Možná, že to bude tento kluk, ale možná že ne. To sama časem poznáš. Fandíme ti. M.