Ahoj Z, díky za dotaz i důvěru k nám. Tak si to společně zkusíme rozebrat.:) Ptáš se, jestli by bylo správné obnovit vztah, který před nějakou dobou skončil. Také píšeš o tom, že vám to spolu až na nějaké drobnosti klapalo. A ptáš, pokud byste to oba cítili stejně, proč to nezkusit znovu. Z tvého dotazu nevím, jestli to tak stejně cítí a vnímá i "druhá strana", protože to se mi zdá dost důležité. Teoreticky se může stát, že se dva lidé rozejdou a za nějaký čas oba vnímají, že ten jejich společný čas byl natolik vzácný a důležitý, že by ho chtěli zpět. Důležitá otázka k zamyšlení: Proč náš vztah skončil? Dokážeme se přes to tentokrát přenést, dokážeme to nějakým způsobem řešit? A pokud by to chtěli opravdu oba dva, potom by možná takový vztah fungovat mohl. V jedné knížce je napsáno, že když chci hrát na nějaký hudební nástroj, tak nestačí, že mám ráda hudbu nebo že ráda zpívám. Je to sice důležité, je to možná ten impuls, proč se chci naučit hrát např. na klavír. Ale co je důležité? Spousta času, trpělivosti, často i dřiny a odříkání, abych si zahrála něco hezkého, abych uměla číst noty. A i když už nějaký čas hraju, stejně musím cvičit, protože to prostě dobrá hudba potřebuje. A stejné je to i s láskou, s dobrým vztahem. Je to krásné, ale často je to taky pořádná "dřina", je to spousta společného povídání, prožívání, vzájemného doplňování. Vidět v druhém to dobré, ale zároveň nezavírat oči před jeho chybami. Člověk by všechno chtěl mít hned, jenže tak to nefunguje, ani ve vztazích. Láska se nedá nijak koupit ani přesvědčit ani vydupat ze země. Láska se postupnými a pomalými krůčky trpělivě buduje. A ano, je to dřina, ale zároveň je to něco moc krásného a velkého. Ale vždy musí chtít oba. Asi si teď říkáš: no ale to není žádná jasná rada. A máš pravdu, není, ani nemůže být, protože každý z nás je jiný, je originál. Je to jenom pár myšlenek k zamyšlení, tak snad ti trošku pomůžou. Moc myslím. M.

Milá tazatelko, katolická církev byla a je průkopníkem důstojnosti každého člověka. Zároveň střeží i základní pravdy o Božím stvoření. Církev osoby s citovou orientací ke stejnému pohlaví doprovází a nechce, aby byly pro svou orientaci diskriminovány.

Avšak zároveň církev jasně říká, že manželství je vztah jednoho muže a jedné ženy. Papež František to jasně řekl například nedávno na cestě ze Slovenska. Takové manželství a rodinu stvořil Bůh.

Vím, že jde o bolestné téma. Proto vřele doporučuji studium dokumentů církve o této oblasti (například v Katechismu katolické církve).

Před rokem vydala velice ucelený text polská biskupská konference:

https://www.konzervativninoviny.cz/stanovisko-polske-biskupske-konference-k-otazkam-lgbt/

Ahoj Iruš, díky za upřímný dotaz. A není vůbec neslušný. Jak sama  píšeš, poprvé ses pořádně zamilovala a začínáš zjišťovat, že uchovat si ve vztahu čistotu, není až tak jednoduché. Chození je čas poznávání toho druhého - jeho názory, jeho životní postoje, koníčky... A hlavně je moc důležité vzájemné povídání, komunikace. Pokud si důvěřujeme, máme se rádi, objímáme se, tak bychom si měli dokázat o těchto věcech i promluvit. Např.: Chtěla bych ti něco říct, chtěla bych si s tebou popovídat o tom, co prožívám, když se objímáme, když mi dáváš pusu... Moc ráda doporučuju tuto knížečku, píšu knížečku, protože je opravdu útlá, ale svým obsahem hodně hutná. A úplně jednoduše vysvětluje, jak prožívá okouzlení dívka, jak ho prožívá kluk, co je a co není ve vztahu důležité. Jmenuje se Sex, šlehačka na dortu. Možná by bylo fajn, si ji přečíst i společně, a pak si o ní popovídat. O tom, jak to kdo z vás vidí. https://eknizky.sk/wp-content/uploads/2020/02/ABATOP_Sex-slehacka.pdf. Držím palce a přeju vám, ať jste jeden pro druhého obohacením. A klidně se zase ozvi. M.

Ahoj Inn, díky za dotaz. Píšeš, že tě balí kamarád, který má ale holku. Znáš ho už dlouho, je moc fajn, a ty bys s ním možná i chtěla chodit. Ale... Jestli, je to opravdu tvůj kamarád, asi bych mu to řekla. Třeba nějak takto: Ráda bych si s tebou o něčem důležitém popovídala. Možná se mi to jenom zdá, nebo to nějak špatně chápu, ale zdá se mi, že mě balíš a přitom chodíš s xy... Byla bych moc ráda, kdybys mně to vysvětlil, protože si moc cením našeho přátelství a nechtěla bych ho zničit nějakým domníváním se něčeho, co může být úplně jinak.... A uvidíš. Třeba je to tak, jak si myslíš, ale třeba je jenom kamarádský, a usmívá se tak a komunikuje se všema holkama. Často se povídáním hodně věcí vyřeší, osvětlí a vysvětlí. Moc ti přeju, aby to tak bylo. Krásný den a klidně se zase ozvi. M.

Ahoj Barboro, díky za dotaz. Pochopila jsem správně, že k ní cítíš něco "víc" než jenom ke kamarádce? Jestli je to tak, věřím, že tě pocity, které prožíváš, zneklidňují. A děkuji za tvoji důvěru, za to, že ses se svými starostmi na někoho obrátila. Téměř totožný dotaz se tu nedávno v Poradně objevil. Okopírovala jsem ti odpověď, ať ji nemusíš hledat. Tady je: Je ti 17 let a dospíváš, všechno se postupně mění. Podle psychologů, kteří vycházejí ze zkušeností tisíců dívek po celém světě, je úplně normální, když si dívka v dospívání najde blízkou kamarádku ("nejlepší", "na život a na smrt"), se kterou sdílí nejenom své zájmy, ale také své nejvnitřnější pocity. Odborně se této životní etapě říká "individuální izosexuální fáze" a nastává ještě před tím, než se u dívek vytvoří zájem o opačné pohlaví (než se začnou zajímat o kluky). Je také běžné, že se kamarádky chytí za ruce nebo si dají pusu a zažívají při tom pocity, jaké později budou zažívat s kluky, muži. Protože je to všechno nové a vzrušující a všemu se vlastně "učí". Možná tě podobné pocity zmátly a zneklidnily, obzvlášť, když se dnes o sexuální orientaci více mluví. Pro nás ženy je ve vztahu také důležitá citová blízkost - to, že nám někdo rozumí a sdílí s námi naše přání, touhy, radosti i bolesti. Není proto divu, že dívky v tomto období mluví o svých kamarádkách, které všechno toto splňují, jako o někom, koho "milují"... Protože je jim spolu dobře, věří si, sdílí spolu všechno, co je potká a učí se poznávat své tělo a jeho reakce, emoce a také hodnoty, které jsou pro ně důležité a které budou dál v životě hledat a rozvíjet. Je také důležité, v jakém prostředí jsi zvyklá se pohybovat. Pokud jsi např. od malička vyrůstala mezi kluky nebo se mezi nimi často pohybuješ, není divu, že jsou pro tebe jiné dívky něčím "neznámým", což tě svým způsobem může přitahovat. Ať už je to jakkoli, chtěla bych tě především uklidnit. Sexuální orientace se podle odborníků dá bezpečně poznat až po skončení období dospívání. Proto si myslím, že je předčasné dělat např. závěry typu "nikdy se mi nebudou líbit kluci". Zůstaň klidná a prožívej tuto dobu jako součást svého života. Nemá cenu se znepokojovat a trápit předem něčím, co může být nakonec úplně jinak. Z redakce ti přeji pěkný den. M.

Mnoho zajímavých informací, často málo zveřejňovaných, najdeš na: http://homosexualita.cz/.

Ahoj Maruško, díky za dotaz. Píšeš, že máš kamaráda, který se nedávno rozešel s přítelkyní. Teď spolu trávíte více času, ty ho máš raději a raději, ale on ti sám řekl, že žádný vztah nechce a bude se věnovat škole a práci. Co s tím? Jeho odpověď je jasná. Nevím, proč se spolu rozešli, ale asi si teď chce od všeho odpočinout, nezačínat nic nového, chce čas... Zdá se mi (ale možná se pletu), že tě bere jako dobrou kamarádku, které se může svěřit. A zřejmě vůbec netuší, že ty to vnímáš jinak. Jestli jste opravdu dobří kamarádi, ale být a mluvit s ním jako s kamarádem ti dělá čím dál větší potíže, tak to zkus, a řekni mu, jak ho vnímáš ty, že je to pro tebe těžké, bavit se s ním jako s kamarádem, protože k němu cítíš něco víc. Třeba spolu přijdete na nějaké řešení, v každém případě se mezi vámi vyjasní. Víš, někdy je to moc těžké přijat i fakt, že ten druhý to cítí jinak, že není připravený, že... Ale tak už to někdy je. Přejeme ti z redakce hezký podzimní čas. M.

Ahoj Jano, díky za dotaz. Jsi teď ve věku, kdy to snad bez zamilovanosti ani nejde. Neznamená to ale, že hned musíš s někým chodit nebo se snažit, aby láska byla oboustranná. Většinou se totiž stává, že se zamilujeme do toho, kdo zrovna chodí s někým
jiným. A k lásce nemůžeme nikoho přinutit. Je to sice smutné, ale k tomuto věku zklamání z často neopětované lásky tak nějak
patří. Za několik let uvidíš, že tě to mnohému naučilo. Naše rada zní: Nepořádej žádný "hon na kluka". Prostě ho nech být a dělej to, co tě baví. Rozvíjej svoje zájmy, navazuj nová kamarádství, každý den si něčím udělej radost. A také druhým. Třeba právě to, že budeš v pohodě, se mu na tobě zalíbí. Víš, my ženy jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat opačnému pohlaví. Z redakce přejeme krásný den.
 

Ahoj K, děkujeme za dotaz. Píšeš, že s přítelem jste se rozešli kvůli rozdílnosti názorů na sex před manželstvím. On potom byl s jinou slečnou, ale rozešli se a chtěli byste to opět zkusit znovu. Pro tebe je předmanželská čistota priorita, on ale se svou přítelkyní sexuálně žil, a ty bys pro něho chtěla něco udělat, aby neměl pocit, že mu ve vztahu něco chybí.... A co teď s tím? Jak poradit? No, je hezké, že na svého chlapce tak myslíš, ale myslím, že to si musí srovnat v hlavě on. Buď mu za to opravdu stojíš a počká nebo ne.  Vím, není to jednoduché, ale co za něco stojí, to něco stojí! Můžeš se modlit za vás oba, předcházet pro něj těžkým situacím, to všechno můžeš, ale chtít a snažit se musí také tvůj chlapec. Moc hezká knížka, kterou jsem tady už mnohokrát zmiňovala je Sex, šlehačka na dortu, zde v elektronické podobě: https://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html. Doporučuji si ji společně přečíst. A moc myslím na vás oba. M.

Dobrý den paní Janko, děkuji za dotaz. Pro své děti bychom chtěli všichni to nejlepší, to je jasné. Myslím si, že v tomto případě je opravdu nejlepší lék čas. Sama píšete, že ho má dcera sice pořád hodně ráda, ale rozešla se s ním proto, že jí nedokázal opětovat lásku, tak jak ona by si představovala. Vždy je těžké ztratit někoho, na kom nám záleží, ale na druhé straně, byla by šťastná, kdyby ve vztahu pokračovala? Když spolu dva lidé chodí, poznávají jeden druhého a někdy se stane, že přijdou na to, že to prostě nepůjde, že mají odlišný názor na různé věci atd. Na tom není nic špatného. Myslím, že nejlépe své dceři pomůžete, když bude vědět, že jste tu pro ni, a že se na vás může kdykoliv obrátit. A určitě pomůže také modlitba. Hezký den. M.

Ahoj K, díky za dotaz. Víš, dnes je spoustě holek podsouván názor, že by měly kluka "ulovit" nebo "sbalit", sehnat si jeho číslo, oslovit ho jako první s návrhem na schůzku apod. My si však přesto myslíme (a odborníci na partnerské vztahy to potvrzují), že dobývat má muž a dívka má být ta, která dobývání řídí, která pootevírá nebo naopak přivírá pomyslnou bránu. To znamená, že my ženy jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat opačnému pohlaví.

Způsobů, jak nám kluci dávají najevo, že se jim líbíme, je spousta - v jednom z článků jsme se je pokusily zobecnit. Víc najdeš tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm

Ještě jedna krátká úvaha: Kdo dostane všechno zadarmo na zlatém podnose, většinou si toho moc neváží. A tak to bohužel bývá často i v dnešních vztazích, kde je iniciativní holka a pasivní kluk, kterému to tak vyhovuje. Jenomže později se není schopný "rozhýbat" ani k žádosti o ruku, protože se doteď nemusel o nic snažit. A potom spousta děvčat pozdě lituje, že svým přístupem udělaly z Prince na bílém koni Líného Honzu. Z redakce ti přeju hezké dny. M.