Otázka: Líbí se mi jedna spolužačka Dobrý den,
Líbí se mi jedna spolužačka. Jmenuje se Lucka, má dobré známky a celkově je velmi sympatická. Nevím co mám dělat.
Předem děkuji za radu. 23.10.2021 22:11
Barbora, 17 let
Odpověď:
Ahoj Barboro, díky za dotaz. Pochopila jsem správně, že k ní cítíš něco "víc" než jenom ke kamarádce? Jestli je to tak, věřím, že tě pocity, které prožíváš, zneklidňují. A děkuji za tvoji důvěru, za to, že ses se svými starostmi na někoho obrátila. Téměř totožný dotaz se tu nedávno v Poradně objevil. Okopírovala jsem ti odpověď, ať ji nemusíš hledat. Tady je: Je ti 17 let a dospíváš, všechno se postupně mění. Podle psychologů, kteří vycházejí ze zkušeností tisíců dívek po celém světě, je úplně normální, když si dívka v dospívání najde blízkou kamarádku ("nejlepší", "na život a na smrt"), se kterou sdílí nejenom své zájmy, ale také své nejvnitřnější pocity. Odborně se této životní etapě říká "individuální izosexuální fáze" a nastává ještě před tím, než se u dívek vytvoří zájem o opačné pohlaví (než se začnou zajímat o kluky). Je také běžné, že se kamarádky chytí za ruce nebo si dají pusu a zažívají při tom pocity, jaké později budou zažívat s kluky, muži. Protože je to všechno nové a vzrušující a všemu se vlastně "učí". Možná tě podobné pocity zmátly a zneklidnily, obzvlášť, když se dnes o sexuální orientaci více mluví. Pro nás ženy je ve vztahu také důležitá citová blízkost - to, že nám někdo rozumí a sdílí s námi naše přání, touhy, radosti i bolesti. Není proto divu, že dívky v tomto období mluví o svých kamarádkách, které všechno toto splňují, jako o někom, koho "milují"... Protože je jim spolu dobře, věří si, sdílí spolu všechno, co je potká a učí se poznávat své tělo a jeho reakce, emoce a také hodnoty, které jsou pro ně důležité a které budou dál v životě hledat a rozvíjet. Je také důležité, v jakém prostředí jsi zvyklá se pohybovat. Pokud jsi např. od malička vyrůstala mezi kluky nebo se mezi nimi často pohybuješ, není divu, že jsou pro tebe jiné dívky něčím "neznámým", což tě svým způsobem může přitahovat. Ať už je to jakkoli, chtěla bych tě především uklidnit. Sexuální orientace se podle odborníků dá bezpečně poznat až po skončení období dospívání. Proto si myslím, že je předčasné dělat např. závěry typu "nikdy se mi nebudou líbit kluci". Zůstaň klidná a prožívej tuto dobu jako součást svého života. Nemá cenu se znepokojovat a trápit předem něčím, co může být nakonec úplně jinak. Z redakce ti přeji pěkný den. M.
Otázka: Chci vás poprosit o radu... Milé In! Chci Vás poprosit o radu. Už několik let mám ráda kamaráda. Jelikož měl přítelkyni a přišlo mi, že na mě žárlí. Tak jsem se stáhla do ústraní, abych nenarušila nějak jejich vztah. I když jsem trpěla, tak jsem jim to moc přála... Nedávno se rozešli a já a kamarád jsme začali společně trávit víc času a psát si. Což u mě vyvolává, že ho mám radši a radši. Mám strach, že kdybych mu řekla, že ho mám ráda, náš vztah by se pokazil. Nebo kdybychom spolu začali chodit a nevyšlo to, tak že bych ztratila skvělého kamaráda. Ani nevím, jestli mu mám něco říct, když mi sám řekl, že žádný vztah nechce a bude se věnovat škole a práci.
Poradili byste mi, co s tím? Předem děkuji za odpověď. 5.10.2021 14:44
Maruška, 22 let
Odpověď:
Ahoj Maruško, díky za dotaz. Píšeš, že máš kamaráda, který se nedávno rozešel s přítelkyní. Teď spolu trávíte více času, ty ho máš raději a raději, ale on ti sám řekl, že žádný vztah nechce a bude se věnovat škole a práci. Co s tím? Jeho odpověď je jasná. Nevím, proč se spolu rozešli, ale asi si teď chce od všeho odpočinout, nezačínat nic nového, chce čas... Zdá se mi (ale možná se pletu), že tě bere jako dobrou kamarádku, které se může svěřit. A zřejmě vůbec netuší, že ty to vnímáš jinak. Jestli jste opravdu dobří kamarádi, ale být a mluvit s ním jako s kamarádem ti dělá čím dál větší potíže, tak to zkus, a řekni mu, jak ho vnímáš ty, že je to pro tebe těžké, bavit se s ním jako s kamarádem, protože k němu cítíš něco víc. Třeba spolu přijdete na nějaké řešení, v každém případě se mezi vámi vyjasní. Víš, někdy je to moc těžké přijat i fakt, že ten druhý to cítí jinak, že není připravený, že... Ale tak už to někdy je. Přejeme ti z redakce hezký podzimní čas. M.
redakce IN!
Otázka: Nevím, co dělat. Ahoj mám otázku jak se chovat ke klukovi který je o tři roky starší a možná má holku. Bohužel už asi rok se mi líbí a tak nevím jestli mu naznačit že něco cítím nebo čekat jestli za mnou nepřijde sám. ( Ale nevím kdo jsem jen že zahlédnutí) prosím a děkuji za radu. 15.9.2021 21:15
Jana, 14 let
Odpověď:
Ahoj Jano, díky za dotaz. Jsi teď ve věku, kdy to snad bez zamilovanosti ani nejde. Neznamená to ale, že hned musíš s někým chodit nebo se snažit, aby láska byla oboustranná. Většinou se totiž stává, že se zamilujeme do toho, kdo zrovna chodí s někým
jiným. A k lásce nemůžeme nikoho přinutit. Je to sice smutné, ale k tomuto věku zklamání z často neopětované lásky tak nějak
patří. Za několik let uvidíš, že tě to mnohému naučilo. Naše rada zní: Nepořádej žádný "hon na kluka". Prostě ho nech být a dělej to, co tě baví. Rozvíjej svoje zájmy, navazuj nová kamarádství, každý den si něčím udělej radost. A také druhým. Třeba právě to, že budeš v pohodě, se mu na tobě zalíbí. Víš, my ženy jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat opačnému pohlaví. Z redakce přejeme krásný den.
redakce IN!
Otázka: Byla bych moc vděčná za radu. Hezký den do redakce, byla bych moc vděčná za radu ohledně vztahu v čistotě. S přítelem jsme se kvůli rozdílnosti názorů na tuto oblast rozešli, on měl poté vztah s jinou slečnou, se kterou spolu žili a rozešli se. My jsme se teď znovu potkali, a protože se pořád máme rádi, chtěli bychom s pomocí Boží jít do vztahu znova. Pro mě je předmanželská čistota prioritou číslo jedna, ale pro něj (i vzhledem k tomu, že s minulou přítelkyní sexuálně žil) je to dost těžké. Je něco, čím bych to mohla alespoň částečně změnit, zlepšit, něco pro to udělat? Respektive...jak to vydržet, aby i on byl šťastný a neměl pocit, že mu v tom vztahu pořád něco chybí? 28.8.2021 18:22
K., 18 let
Odpověď:
Ahoj K, děkujeme za dotaz. Píšeš, že s přítelem jste se rozešli kvůli rozdílnosti názorů na sex před manželstvím. On potom byl s jinou slečnou, ale rozešli se a chtěli byste to opět zkusit znovu. Pro tebe je předmanželská čistota priorita, on ale se svou přítelkyní sexuálně žil, a ty bys pro něho chtěla něco udělat, aby neměl pocit, že mu ve vztahu něco chybí.... A co teď s tím? Jak poradit? No, je hezké, že na svého chlapce tak myslíš, ale myslím, že to si musí srovnat v hlavě on. Buď mu za to opravdu stojíš a počká nebo ne. Vím, není to jednoduché, ale co za něco stojí, to něco stojí! Můžeš se modlit za vás oba, předcházet pro něj těžkým situacím, to všechno můžeš, ale chtít a snažit se musí také tvůj chlapec. Moc hezká knížka, kterou jsem tady už mnohokrát zmiňovala je Sex, šlehačka na dortu, zde v elektronické podobě: https://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html. Doporučuji si ji společně přečíst. A moc myslím na vás oba. M.
redakce IN!
Otázka: Jak pomoci dceři, poté, co se rozešla s klukem? Jak pomoci dceři ,-21 let, která se trápí, po že ,co se rozešla s klukem. Měla a má ho moc ráda, ale nebyla s ním spokojená, nedokázal opětovat lásku, jak by si představovala.dekuji 19.7.2021 14:59
Janka, 49 let
Odpověď:
Dobrý den paní Janko, děkuji za dotaz. Pro své děti bychom chtěli všichni to nejlepší, to je jasné. Myslím si, že v tomto případě je opravdu nejlepší lék čas. Sama píšete, že ho má dcera sice pořád hodně ráda, ale rozešla se s ním proto, že jí nedokázal opětovat lásku, tak jak ona by si představovala. Vždy je těžké ztratit někoho, na kom nám záleží, ale na druhé straně, byla by šťastná, kdyby ve vztahu pokračovala? Když spolu dva lidé chodí, poznávají jeden druhého a někdy se stane, že přijdou na to, že to prostě nepůjde, že mají odlišný názor na různé věci atd. Na tom není nic špatného. Myslím, že nejlépe své dceři pomůžete, když bude vědět, že jste tu pro ni, a že se na vás může kdykoliv obrátit. A určitě pomůže také modlitba. Hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Mám ráda jednoho spolužáka Dobrý den, mám ráda jednoho spolužáka, kamarádka mi řekla, že on mě taky, ale nejsem si jistá, jestli je to pravda. Ráda bych mu to pověděla, ale nevím jak na to zareaguje, moc si s holkama nepovídá. Nevím, co mám dělat. 17.6.2021 22:26
K., 13 let
Odpověď:
Ahoj K, díky za dotaz. Víš, dnes je spoustě holek podsouván názor, že by měly kluka "ulovit" nebo "sbalit", sehnat si jeho číslo, oslovit ho jako první s návrhem na schůzku apod. My si však přesto myslíme (a odborníci na partnerské vztahy to potvrzují), že dobývat má muž a dívka má být ta, která dobývání řídí, která pootevírá nebo naopak přivírá pomyslnou bránu. To znamená, že my ženy jsme mistryně v náznacích, úsměvech, vysílání signálů, že je možné nás "ulovit", ale roli lovce bychom měly nechat opačnému pohlaví.
Ještě jedna krátká úvaha: Kdo dostane všechno zadarmo na zlatém podnose, většinou si toho moc neváží. A tak to bohužel bývá často i v dnešních vztazích, kde je iniciativní holka a pasivní kluk, kterému to tak vyhovuje. Jenomže později se není schopný "rozhýbat" ani k žádosti o ruku, protože se doteď nemusel o nic snažit. A potom spousta děvčat pozdě lituje, že svým přístupem udělaly z Prince na bílém koni Líného Honzu. Z redakce ti přeju hezké dny. M.
redakce IN!
Otázka: Co mám dělat? Ahoj :), chci se jen zeptat, jak se namotivovat k tomu, že na mě někde čeká ten pravý? Ještě nikdy jsem s nikým vyloženě nechodila, moc si přeji mít velkou rodinu a manžela. Už dlouho se modlím, aby mi Bůh poslal toho správného. S přibývajícím věkem se čím dál víc trápím, snažím se to nechat na Bohu a netrapit se, ale i vlivem okolí a všeho možného na to pořád myslím a bojím se, aby se vůbec někdy objevil. Tak se chci zeptat, jak na to čekání vyzrát? :) Děkuji za odpověď 6.4.2021 00:27
B., 20 let
Odpověď:
Ahoj B, díky za důvěru. Začnu od konce tvého dotazu. Jasně, že modlitba je moc důležitá, a to v každé situaci, doporučuji pokračovat dál:).... A k tomu svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky.Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole... A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to.Takže jednoduchá rada: nikdo nepřijde, když člověk sedí doma a užírá se, že je sám. Nejdůležitější je začít být šťastná sama se sebou, učit se radosti ze života a pak jde všechno.
Na webu v rubrice Vztahy a podrubrice Kluci a holky si můžeš přečíst další články na toto téma. Z redakce ti přejeme krásný, naplněný život.
redakce IN!
Otázka: Co mám dělat? Milý In!, zdravím Vás a žádám o radu.
Před pár měsíci jsem si našla o dva roky staršího kluka. Přišel k nám v září, do té doby žil v Americe, ale oba jeho rodiče jsou Češi, takže česky umí dobře a celkově se s ním dobře vychází. Ze začátku to šlo všechno skvěle, jenže před třemi měsíci se začala chovat zvláštně. Žije jen s matkou, rodiče se rozvedli a otec zůstal v Americe. Se svojí matkou tedy právě jeli sem. Párkrát se mi zmínil, te má o ni strach, že teď stále pláče. Oba jsme se shodli na tom, že je to následek rozvodu a jiné země a celkově všech těch nových věcí, jenže pak se mi svěřil s tím, že má dojem, že má jeho mamka problém v práci a že ji nadřízený vydírá. Moc jsem tomu nevěřila, myslela jsem si, že je to jen nějaká jeho domněnka, která plyne z jeho starosti. Od té doby jsme o tom spolu nemluvili, když se ho na to zeptám, nechce o tom mluvit a od té doby je to s ním dost náročný, protože je nesmírně náladový. V jedné chvíli je se mnou a je to krásný, ale pak zničehonic se úplně uzavře.
Moc nevím,jak to vysvětlit. Víte, on byl předtím fakt úžasnej, respektoval to, že s ním nechci spát a snažil se sám sebe ovládat a byl veselej a milej. Jenže od té doby, co se děje to s jeho mamou, tak začíná být dost nepříjemný. Jak jsem řekla, v jedné chvíli je to s ním jako dřív, ale v druhé se stane najednou nepříjemným. Uzavře se do sebe, nechce se mi moc věnovat, chová se ke mně zle a to mě strašně moc zraňuje. A bohužel teď začal i tlačit na to, abych se s ním vyspala. Já se snažím odolat, jenže je to těžší a těžší, překračuje hranice, jenže já ho mám neskutečně moc ráda a nechci se s ním rozejít. Bojím se, že jednou se mu neubráním. A to nejen, že já sama se podvolím emocím, ale že on jednou nedokáže ovládnout svůj vztek a v a fektu mě přemůže. Takhle se chová jen, když nějak \"přepne\". Když se zase vrátí zpátky, někdy se zdá, jako by si na to ani nepamatoval. A když si vzpomene, tak se sám sebe úplně zhnusí. Pořád se mi omlouvá a já vidím, jak se v té chvíli hnusí sám sobě. Začínám se v něm ztrácet, ty nálady se mění někdy i dost často, nedá se přijít na to kdy. Jsem z toho už strašně moc zoufalá a přestávám to zvládat. Chtěla bych ho nějak dostat k psychologovi, jenže on se ještě nepřenesl sám přes sebe, že tohle dělá a stydí se tam jít, ale zároveň tam chce jít kvůli mně, protože ví, že mi ubližuje, ale nedokáže sebrat odvahu...Prosím, pomozte mi. Nechci ho ztratit a myslím si, že je to vyvolané jeho situací, Neměl to jednoduchý, když se mu rodiče rozváděli, přestože už je plnoletý čerstvě a jediný, koho z rodiny má, je jen jeho mamka, protože dva úrarodiče mu zemřeli a dva bydlí za hranicemi. Je mi strašně líto, protože má svojí mamku rád a vviděla jsem předtím, než se začal uzavírat a pak přišli i tyhle \"záchvaty\", že má o ni nesmírnou starost, bojí se o ni, zhoršil se kvůi tomu i ve škole a zároveň má na něj dopad i ta situace momentální...A já vidím, že se to podepisuju dost i na mě, ztrácím sílu s tím nějak bojovat, přemáhají mě pocity bezmoci, začínám kvůli tomu trpět úzkostmi a mám i depresivní stavy, kdy pomoc začínám hledat v omamných látkách a začínám se zamotávat do bludného kruhu...co mám dělat? Nechci ho ztratit, opravdu ne, chci mu pomoct, ale on sám nemá odvahu si o pomoc říct, všechno se to zhoršuje...prosím...
omlouvám se za zmatené popsání, já jsem z toho už emočně docela ne dně...mějte se krásně. 20.3.2021 18:12
A., 17 let
Odpověď:
Ahoj A, díky za dotaz. Vždy, když některá z vás napíše taková nebo jiná trápení a bolesti, je mi moc líto, že si spolu nemůžeme sednout a někde při zákusku nebo zmrzce všechno pořádně probrat. Věřím, že je ti smutno, a že nevíš co s tím. Tak to zkusíme spolu trošku rozebrat online?:) Seznámila ses s o dva roky starším klukem, který přijel s maminkou z Ameriky, kde předtím bydleli. Tatínek tam zůstal (rozvod). Ze začátku bylo všechno skvělé, ale poslední dobou je hodně náladový, tlačí na tebe i v sexuální oblasti, a možná to všechno pramení i z toho, že jeho maminka je dost nešťastná (nová zem, rozvod, práce, kde ji nadřízený možná i vydírá..) a syn má o ni strach a samozřejmě se to projevuje i ve vašem vztahu. Rozumím tomu, že tvůj kluk může být nervózní, nešťastný, z toho, jak to u nich doma vypadá, z toho, že má o maminku strach. Ale v žádném případě ti nesmí ubližovat. Víš, každý člověk má svou jedinečnou cenu. Nikdo, nikdo, tě nemůže nutit do ničeho, do čeho ty nechceš! Je pravda, že jednu věc za tebe nikdo neudělá: doporučuji ujasnit si, co chceš a pak s tím zkusit něco postupně dělat. Protože jinak to bude takový začarovaný kruh. Napiš si např. na papír, co je pro tebe opravdu důležité, co ti vadí, atd. Když to člověk vidí napsané na papíře, tak se hned líp orientuje. A potom si myslím, že je opravdu moc důležitá komunikace. Řekni třeba svému klukovi, že si s ním potřebuješ promluvit, a potom mu zkus upřímně říct, jak a co cítíš, a proč nechceš některé věci. Jestli tě má opravdu rád, tak to pochopí. Jestli jsi věřící, zkus prosit o pomoc i P.Boha. Vím, že i ta dnešní doba je hodně náročná, zmatená, pro každého. Vyzkoušej: Každý den jednu maličkost, která ti udělá radost. Šlo by?:) Nemusí to být nic velkého, stačí opravdu maličkost, ale poctivě a každý den. A třeba si můžeš taky psát, co ti každý den udělalo radost. A když ti bude pak někdy mutno, tak si to pročítej. A zjistíš kolik dobrého jsi mohla zažít. Každý den kousíček a za týden, měsíc už to bude pořádná dávka dobra. Zkus takto poctivě jít minutu po minutě, den po dni, a když se někdy něco pokazí, nic se neděje, vstaň a běž dál. Když se člověk z nějaké chyby nebo průšvihu poučí, tak je to pro jeho další život velká diviza a postrčí ho to dál. Moc ti fandím. A klidně se zase ozvi. M.
Otázka: Milá poradno, mám problém. Milá poradno, mám problém. Nedávno jsem začala chodit do kostela a na katechezi a ráda bych žila s Bohem. Nemůžu se dočkat až budu moct přijmout svátosti, ale je tu jeden háček. Už 2,5 roku chodím se svým přítelem a od začátku spolu spíme. Nikdy se mi na tom nezdálo nic divného, ale teď když vím, že je to hřích, bych s tím ráda přestala. S přítelem jsem o tom už dvakrát mluvila a on z toho moc nadšený nebyl, zřejmě si myslí, že mi církev vymyla mozek... Hlavně je tu ten problém, že jsem s ním o tom sice mluvila, ale neřekla jsem to rezolutní NE, odteď už spolu prostě nespíme, a on to bere tak, že teda stále je vše dovoleno, nebo jak to říct. A já moc nevím, co s tím.. Mám strach, že když ho začnu odmítat, tak mu tím ublížím, takže se většinou snažím se tomu prostě nějak vyhnout, ale to se mi moc nedaří, protože jemu je to jedno. Hlavně mám pořád slabou víru, a bojím se tenhle krok udělat, protože pořád mám v hlavě takový hlásek, který mi říká: \"celé sis to vybájila, žádný Bůh není a teď kvůli svojí pomatenosti ztratíš tohohle skvělýho kluka...\"
Dost mě to trápí, protože jsem většinou v kostele hrozně šťastná a ráda se modlím a čtu evangelia. Nikdo od nás z rodiny věřící není, snad na babičku, ale ta to zřejmě nikdy moc neprožívala a o Bohu se mnou nikdy nemluví.
Aby toho nebylo málo, tak se mě přítel nedávno zeptal, jestli bych se k němu po maturitě nenastěhovala, jenomže já vím, že je to proti Bohu, tak jsem mu řekla, že ještě nevím, a on je z toho dost roztrpčený. Bojím se, že se se mnou rozejde. Je to teď ještě horší i s tím koronavirem, protože se bojím, že už to nikdy nebude jako dřív a pokud ztratím jeho, tak už si nikdy nikoho nenajdu, protože nám vláda bude zakazovat kontakty donekonečna.
Moje jediná naděje je svátost smíření, ke které snad budu moct v blízké době jít. Jenomže mám ještě větší strach, že budu stejně slabá i potom a zase to nezvládnu. Cítím se opravdu jako v jámě, ze které není úniku, navíc je to všechno moje vina, protože jsem měla možnost se s přítelem rozejít, ale neudělala jsem to, protože ho mám tak ráda... Prosím poraďte mi, nebo se za mě aspoň pomodlete, děkuji. 14.3.2021 18:23
Mika, 20 let
Odpověď:
Milá tazatelko, děkuji za důvěru. Rozumím Tvým obavám, hledání a také jistému strachu z možného rozchodu. Nejprve je třeba si položit otázku? Proč církev tvrdí, že sex patří až na dobu po svatbě a ne mimo manželství? Proč je tedy nedobré spolu spát před svatbou či spolu před svatbou bydlet? Protože to odporuje řádu, který Bůh vložil do nitra člověka. Kdo tento řád nedodržuje, ten si škodí. Příklad: auto má jezdit po kolech a ne po střeše. Jede-li po střeše, tak je to havárie.
Boží řád vložený do člověka poznáváme svým rozumem a víra v Boha nám umožňuje poznat ho snadněji a podrobněji. Sexualita je dar Boží a má své mimořádné místo při sjednocení muže a ženy v manželství. Tam lidské tělo hovoří řečí lásky a je otevřené početí nového člověka - plodu lásky. Mimo manželství jde o nepravdu, faleš, lidské tělo lže, protože svým tělesným spojením hovoří o sjednocení, ale ve skutečnosti o žádnou jednotu nejde, jedná se jen o vyhovění pudu.
Hříšnost sexuality mimo manželství vychází i z Písma svatého. Příklad z Písma: Geneze 2,24 a slova Pána Ježíše evangelium podle Marka 10,11 a Matouše 5,27-28.
V současnosti si mladí lidé myslí, že chození s druhým skoro vždy znamená též spaní spolu. Ale co je láska? Schopnost být s druhým sladěn, být schopen pro druhého se obětovat. To nikomu nejde samo od sebe. Každý muž a každá žena se lásce musí učit. Cvičiště je známost.
Neboj se hovořit se svým chlapcem o důvodech, proč chceš změnit styl života, proč s ním nechceš bydlet před svatbou. Má-li Tě skutečně rád, i když to pro něj bude těžké, postupně pochopí. Pokud Tě nechá, i když Tě to bude bolet, nic tak vážného se neděje, jeho láska je příliš egoistická a stejně by Tě někdy v budoucnu pravděpodobně opustil.
Možná, že se Ti moje odpověď zdá tvrdá. Jen tak vypadá. Kdyby lidi dělalo šťastnými to, že spolu spí před svatbou, bydlí spolu před svatbou, kdyby to vedlo k pevným manželstvím a rodinám... ale pravý opak je pravdou: rozchody, střídání partnerů, děti bez otce...
Modlím se za Tebe a za Tvé hledání a přeji krásné setkání s Ježíšem.
Ještě nabízím několik knížek, kde se můžeš více o daru sexualita dozvědět:
Kateřina Šťastná: Umíš v tom chodit. Paulínky
Kateřina Šťastná: Jedeme v tom spolu. Paulínky
Jan Balík: Máš na víc. Paulínky
West: Teologie těla pro začátečníky, Paulínky
Heylová: Muží
Martin Kvapilík: Proč spolu před svatbou nebydlet a nespat (lze koupit na: www.knihydobrovsky.cz).
Healyová: Muži a ženy jsou z ráje. Paulínky
Jan Balík
Otázka: Mám skvělého spolužáka...a nevím, co s tím Milá redakce,
mám skvělého spolužáka. Nějakou dobu jsme byli nejlepší kamarádi, jenže po nějaké době se do mě zamiloval. Mně rozhodně není lhostejný. Mám ho moc ráda, jenže si vůbec nejsem jistá, jestli ho mám ráda tak, jako on mě. Občas si říkám, že bych tomu chtěla dát šanci, třeba to přeroste v něco víc i z mé strany, ale myslím, že to k němu není fér. No a pak mě ten stav přejde a být s ním mi přijde naprosto nemyslitelné. Na chvíli. Upřímně mě nijak fyzicky nepřitahuje. Na druhou stranu máme až děsivě moc společného, neustále si píšeme, myslím na něj. Bavit se s ním je sen. Do toho všeho jsem zatím neměla žádný vztah a úplně nechci někomu dát svou první pusu ,,na zkoušku\". Co byste mi poradili? Jsem z toho celá zoufalá... 14.3.2021 17:40
Růžena, 17 let
Odpověď:
Ahoj Růženo, díky za dotaz. Bývají někdy ty vztahy pořádně zamotané, že? Zamilovat se, vzplanout velkou láskou, být přitahována k tomu druhému, těšit se na něj a trávit např. spoustu času před zrcadlem, abych se mu líbila, je sice krásné, ale je to pořád jenom cit. Dnes si lidé často myslí, že bez zamilovanosti nemůžou jít do vztahu. Někteří se dokonce snaží budovat vztahy jenom na zamilovanosti. Ale zamilovanost (cit) nebývá úplně dobrým rádcem. Zamilovanost je sice krásná, ale nestálá. Od zamilovanosti ke skutečné lásce (ochotě žít pro dobro druhého, sloužit druhému) je dlouhá cesta. Během zamilovanosti ti tvůj protějšek připadá skvělý a dokonalý (ne nadarmo se říká, že druhého vidíme přes růžové brýle). Pravá láska ale přichází ve chvíli, kdy jsi schopná vidět toho druhého i s jeho chybami. Přijde jakési "vystřízlivění". Najednou si všímáš více toho, že přijde na schůzku pozdě, že má různé zlozvyky, že má i špatné povahové vlastnosti, které jsi dříve přehlížela.Skutečná láska spočívá právě v ROZHODNUTÍ mít druhého rád, i s jeho chybami a nedostatky. Přijímat ho takového, jaký je. Tomu se učíme po celý život. Rozhodovat se pro druhého každý den znovu, odpouštět, budovat důvěru, otevírat své srdce. Když s někým chodím, tak ho poznávám, povídám se s ním, zažívám různé situace, a také se rozhoduji (já i on), jestli si spolu sedneme, jestli je nám spolu dobře. A někdy se stane, a není na tom vůbec nic špatného, že dva lidé, kteří spolu chodí, tak přijdou na to, že měli jiné představy, atd. A rozejdou se, to se stává a není na tom opravdu vůbec nic zlého, od toho doba chození je, abychom se navzájem dobře poznali a poznali, jestli k sobě patříme nebo ne. I toto rozhodnutí, jestli budeš se svým spolužákem chodit nebo ne, za tebe nikdo jiný nerozhodne. Ať už se rozhodneš jakkkoli, přejeme ti, ať pravou lásku ať už teď nebo v budoucnu zakusíš a ať v ní denně rosteš. Měj se moc pěkně. M.