Předplatné časopisu
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz, info.in.cz

Vyhledávání v poradně:  
Polož novou otázku
 Přezdívka: 
 Věk: 
 Email:  (nebude zveřejněn!)
 Otázka: 
 Dotaz odeslat do poradny:   
 Napiš číslem   devět set dvanáct:

Poradna 'Víra'

- dotazy a odpovědi
Strana: 1  <<  41 42 43 44 45 46 47 48 49  >>  95

Pokud se ti některý dotaz líbí, klikni na ikonu vlevo vedle otázky.

Otázka: K čemu je biřmování?
Dobrý den, chci se zeptat, jaký je vlastně význam biřmování. U křtu, eucharistie, zpovědi je to jasné a o co vlastně jde ve svátosti biřmování? Děkuji za odpověď :)
21.1.2017 12:15
M., 18 let
Odpověď:
Otázka: Jsem nejistá ve víře
Ahoj In!, Vánoce jsem moc slavit nemohla, protože jsem byla nemocná. I když jsem si ale každý den četla Bibli a snažila se nad ní uvažovat (s modlitbou k Duchu svatému), nebylo to ono. Zdá se mi, že ve mně nic nezůstávalo. Mám zřejmě nějakou duchovní krizi. Přestože se modlím, moje modlitby jsou zřejmě úplně hrozné a nemají žádný účinek. Ani nemám sílu se modlit, stále jsem unavená... Cítím se špinavě, poskvrněně a neskutečně hříšně... Nejhorší ze všeho je, že se to bojím říct ve zpovědnici, protože si nejsem jistá, jestli se tam něco takového může \"řešit\". Taky si nevím rady s tím, že cítím (nebo jsem cítila) něco zvláštního (nevím, jestli to byla zamilovanost) k jednomu klukovi, kterého jsem potkávala ve škole i na různých akcích. Takový stav byl asi rok... začala jsem se mu vyhýbat (mám pocit, že si všiml toho mého stavu), ale cítím se zahanbeně a hrozně... Jak se toho všeho zbavit a zlepšit svůj duchovní vztah s Bohem? Pomůžete mi aspoň nějakým vyjádřením, radou? Díky.
19.1.2017 20:51
Iňačka, 18 let
Odpověď:
Otázka: Rozešla jsem se s klukem
Ahoj. Už půl roku se nemohu vzpamatovat z jednoho kluka. Přišel náhle do mého života, bylo to velmi intenzivní a krásné, ale po měsíci to skončilo. Do teď je to nevyřešené. Jednou jsme se viděli, ale nedokázala jsem s ním mluvit o svých pocitech. Je mi cizí, zlobím se na něho, na sebe, ale stále po něm toužím. Nejen duševně, ale také fyzicky. Už nevím, co je uměle vytvořená iluze, co realita. Bolí to dennodenně, ale uvědomuji si, že to pominulo a už nikdy ho nebudu mít tak blízko. Mám v sobě velkou bolest, ale částečně ustupuje vděku. Vážím si, že jsem mohla prožít ty Chvíle s ním, poznat někoho takového. Vyřeší to opravdu jen čas, modlení? Zároveň během toho půl roku jsem poznala jiného kluka. Žádné city, ale dala jsem mu mnohem více sebe, než bych chtěla. Zajímavé je, že toho aktu nelituji. Uvědomuji si, že jsem se dopustila hříchu, smilstva, ale lituji pouze toho, že jsem to vše nedala tomu, kterého jsem měla, mám bezmezně ráda. Mám pocit, že mu to dlužím. Jak je to s hříchy, kterých nelitujeme, jsou stále s námi, nemůžeme se z nich vyzpovídat, nechceme, ale zároveň v nás hnijí? Děkuji.
19.1.2017 11:57
A., 19 let
Odpověď:
Otázka: Dar víry
Dobrý den :) chtěla bych Vás poprosit o názor, radu. Zajímalo by mě, jestli dar víry dostane úplně každý člověk, nebo jen někteří \"vyvolení\". Napadlo mě to i ve spojitosti s veršem Sk 13,48. Děkuju za odpověď. :)
17.1.2017 15:06
Terka, 16 let
Odpověď:
Otázka: Můj matikář :-)
Dobrý den, redakce. Sešlo se moc náhod najednou a já mám takové tušení, že je to Boží plán. Začátkem listopadu nám kněz, který nás učí náboženství řekl, že jede na pět dní do Itálie (bylo to 3 dny před odjezdem), a že má dvě volná místa. Dva spolužáci se přihlásili dřív než já, a tak jsem nad tím mávla rukou. Další den jsem zjistila, že ten druhý jet nemůže, a tak jsem se hned přihlásila. A za dva dny jsme vyrazili na cestu. Společně se mnou a mou kamarádkou jelo ještě dalších 6 ministrantů z farnosti, z které pocházel kněz. A mezi těmi ministranty byl právě ten \"Jeden\"... Ještě v Itálii jsem si ho moc nevšímala, ale po pár dnech zpátky doma jsem si na něj vzpomněla, a už nemohla zapomenout. V Itálii říkal, že studuje na vysoké matiku, což mi přišlo vhod. Matematika je pro mě peklo, plavu v ní, jak se dá, a tak jsem ho požádala, zdali by mě nedoučoval. A on souhlasil. Prostě mi přijde, že to není \"jen tak\", že jsem jela do Itálie, kam jsem původně jet neměla, že zrovna on je vynikající matematik. Říkám si, že to má nějaký důvod, že jsme se poznali. A já jsem při modlitbě nejednou Bohu říkala: \"Bože, jestli je toto Tvůj plán, tak je nanejvýš fantastický!\" Myslíte, že je toto Boží plán? Děkuji, Lucy
15.1.2017 20:06
Lucy, 17 let
Odpověď:
Otázka: Definice lásky
CO je to láska? Existuje nějaká definice (mimo list Korintským, kde se píše jaká je) - nebo jaký by měl být ten kdo miluje?
8.1.2017 17:50
mimozemšťan, 17 let
Odpověď:
Otázka: Odpovídám na internetu
Dobrý den, doufám, že nevadí, že píšu do Vaší poradny, když neodebírám časopis In!, jenom si občas přečtu něco takhle na stránkách... Potřebovala bych ale poradit, protože jsem se dostala do průšvihu a nevím, co mám dělat, abych nezpůsobila něco špatného nebo nespáchala hřích. Jde o to, že jsem psala na různé diskuzní portály, přímo do diskuzí i osobní zprávy diskutujícím, hlavně na taková témata jako potraty, umělé oplodnění apod., abych jim zabránial v těhlech věcech, protože jsem silně proti tomu. Jenže ve svých 19 letech nemám ještě takové zkušenosti a asi jsem to dělala úplně blbě. Bojím se, abych tím někoho nezranila nebo aby to nevyznělo jinak, než jsem to myslela. Třeba jedné uživatelce jsem psala, že je mi líto, že jí nevyšlo umělé oplodnění a ptala jsem se jí, jak jí dopadl druhý pokus (abych jí případně mohla navrhnout nějaké přijatelnější řešení), a to mohlo vyznít, jako že to umělé oplodnění schvaluju. To se mi stalo vícekrát, když jsem se pokoušela těm ženám vyjádřit empatii, nenapsala jsem tam samozřejmě, že s tím souhlasím, ale asi to tak vyznělo. A zase jim nechci znovu psát a vysvětlovat, že jsem proti tomu, zvlášť když některé jsou už těhotné. Nebo tam byl nemanželský pár, který uvažoval o potratu, a když jsem jim to rozmlouvala, v podstatě jsem tím schvalovala, aby byli spolu, i když nejsou manželé. Jindy zase mi tam ostatní přispívající vymlouvají moje názory a já mám pocit, že když jim neodpovím, bude to znamenat, že s nimi souhlasím. Nejradši bych všechno vymazala, co jsem tam kdy napsala, ale to by taky vyznělo, jako že to beru zpátky, zvlášť když ostatní už na to reagovali nebo když se tam potom objeví poznámka, že komentář byl smazaný na žádost autorky. Můj farář mi říkal, ať už do těch diskuzí nepíšu, ale já pořád nemůžu přestat myslet na to, co jsem tím mohla způsobit, někoho ovlivnit, ublížit... Jsem už z toho úplně na nervy, pořád na to musím myslet a chtěla bych se tím už přestat zabývat. Děkuju za odpověď a Bůh Vám žehnej.
6.1.2017 09:55
Musichetta, 19 let
Odpověď:
Otázka: Kopírování otázek
Dobrý den, nejsem si jistá, jestli to co dělám, není hřích. 1. Se spolužáky jsme se domluvili, že se všichni složíme na jedny maturitní otázky a pak si je rozkopírujeme. 2. Kamarádka si koupila sadu maturitních otázek a nabídla mi, že mi může nějaké dát ofotit. Tak jsem jí na ně taky trochu přispěla. Není to špatné? Děkuji :)
5.1.2017 18:42
xyz, 19 let
Odpověď:
Otázka: Jsem líná a nic nestíhám
Ahoj IN!, prosím o radu. Mám pocit, že jsem strašně líný člověk. Pokaždé, když přijdu domů, se mi vůbec nechce do učení, skoro do ničeho. Říkám si, že si dám třeba hodinku pauzu, jenže pak to přetáhnu a je pozdě večer, doháním učení, a jdu pozdě spát. (Hodně bývám na You Tube, do něčeho se zakoukám a je problém.) Taky mám teď trochu potíž s modlitbou: jako bych měla v hlavě prázdno, nějak se mi nechce modlit, večer při modlitbě usínám, ráno ji zase moc nestíhám. Připadá mi, jako by Bůh byl někde daleko a já ho nedokázala oslovit, v takových chvílích mi není moc veselo a já si připadám jak nevěřící, protože i pochybnosti rády přicházejí. Chtěla bych to nějak změnit, více se v tom všem snažit, ale pořád se ne a ne z toho vymotat. Prosím o radu, kde začít, jak bojovat proti mé věčné pohodlnosti, jak se modlit a nebýt znechucená tím, že mi modlitba nejde nebo se mi do ní nechce? A ještě bych se chtěla zeptat: do jaké míry je lenost hříchem? Mnohokrát děkuji za odpověď. J.
4.1.2017 16:31
J., 17 let
Odpověď:
Otázka: Je špatně, že nosím tanga?
Ahoj, mám problém. Ráda už dlouhou dobu (asi od 10 let - začala jsem kvůli gymnastice) nosím tanga. Jako malé se mi zdály nepohodlné a nosila jsem je jen na závody a tréninky, ale od 13 je nosím normálně a docela často, tak 1 týdně. Není to z hlediska víry špatně? Nenosím je nijak výživě, ví to jen pár spolužačej, nebo kamarádek které mě viděli se převlékat. A za druhé, občas mě vzruší. Např. při tělocviku jak se mi pohybují mezi půlkami, nebo když si uvědomím \"holý zadek.\" Co mám dělat?
2.1.2017 18:35
Terezka, 15 let
Odpověď:
Strana: 1  <<  41 42 43 44 45 46 47 48 49  >>  95
 
 
 

Vydavatelství IN s.r.o.
Horní náměstí 12, 466 01 Jablonec nad Nisou

objednávky:
tel.: 480 023 408-9, 775 598 604
mail: objednavky@in.cz

redakce:
Purkyňova 5, 772 00 Olomouc

tel.: 775 598 603
mail: redakce@in.cz