Ahoj holky, tak jsem tu zase a se mnou hmyzáci. Ach ne! Fůj! Hrůza! To snad nebudu ani číst...No, není zbytí. Žijí s námi, a dokonce (a na to si raději sedněte) je jich na jednoho člověka 250 milionů. Marná snaha, hmyzu neutečeme, takže odložte „odpor” a raději se se mnou pojďte podívat na nějakou tu zajímavost z jejich života.
Komáři bzučí, to víme všichni. Zvuk, který vydávají samičky, je jiný než ten, který vydávají samečkové. Dokonce právě vylíhlé bzučí jinak než ty starší. My to bohužel nepoznáme, ale takovému samečkovi rozhodně není jedno, na jakou komářici narazil. Kdybychom přece jen chtěli rozeznat, kdo nás právě obletuje, poznáme to 100% podle tykadel. Sameček je má chlupatá, a samička ne. Tykadly sameček zaznamenává zvuk, který samička vydává.
I včela medonosná má spoustu vlastních dorozumívacích signálů. Když se vrátí včela průzkumnice do úlu, má určitý pach, podle kterého ostatní určují například druh a kvalitu pylu. Máváním křídel včela sděluje informace, jak daleko jsou květy, které byly objeveny. Když včela mává křídly o něco méně než půl sekundy, znamená to, že květy jsou ve vzdálenosti 200 m. Čím je mávání živější, tím jsou nalezené květy lepší.
Pro noční motýly je největší nepřítel netopýr. Je neuvěřitelně rychlý v lovení své oběti. Vysílá rychlou sérii ultrazvuků a jimi „ohmatává” terén. Dokáže ve zlomku vteřiny určit velikost i tvar překážky a zda je jedlá, či nikoli. Můry na něj ale vyzrály. Mají perfektně vyvinutý sluch. Jakmile zachytí ultrazvuky a netopýr je opravdu blízko (4 m), okamžitě padnou na zem. Pokud je vzdálenost větší, natočí se k netopýrovi zády a tím mu stíží identifikaci „jedlého sousta”. Například takový lišaj dokáže nebezpečí odhalit už na vzdálenost třiceti metrů.
Při procházce do lesa je zajímavé všímat si listů stromů. Třeba na listech dubu a buku můžeme najít „nádorky” nebo „pupence” (tzv. hálky), ve kterých se vyvíjí larvy žlabatek. Líhnou se z nich drobné vosičky. Dříve se hálky používaly k výrobě inkoustu. Jaké mají štěstí, že teď už píšeme na PC!
Obrovský komár nahánějící hrůzu je tiplice. My ale víme, že je chudinka úplně neškodná. Neumí ani bodnout, ani kousnout. Vlastně je milounká, že? Pokud se ji pokusíme chytit, upadne jí noha. Je to její jediná obrana.
Tiplice má jednu malou příbuznou – bedlobytku. Je to malinký komárek, který klade svá vajíčka do hub. Takže při rozkrojení krásného hřibu, který bude uvnitř „provrtaný“, se můžeme právem zlobit na larvy bedlobytek.
Tak doufám, že právě nabyté vědomosti použijete nejen při toulkách přírodou, ale že se změnil i váš pohled na hmyzí svět. Vždyť všechno, co Bůh stvořil, je úžasné. Jen to umět objevit.
Vaše Maruška St.
(časopis IN!dívčí svět)