Ahoj Kiki, píšeš, že se víc přátelíš s klukama, ale žádný vztah zatím nechceš, a někdy nevíš, jak se k nim proto chovat. Je fajn, že v 15. letech chceš s klukama "jenom" kamarádit a poznávat je. Pokud jsi kamarádská, milá, veselá, tak se prostě někdy stane, že si některý kluk může myslet, že mu dáváš, jak píšeš, šanci. A pak ti opravdu nezbude asi nic jiného, než mu vysvětlit, že zatím žádný vztah nechceš, ale že jsi ráda, že jste kámoši, a nerada bys o kamarádství s ním přišla. Oni kluci ocení, když k nim budeš férová a řekneš  to, co si myslíš, citlivě, ale pravdivě. Z redakce držíme palce. M.

Milá Natálko,

obecně je třeba být na jógu opatrný. Proč? Protože je postupně spojována pochopitelně s učením, které není křesťanské. Základní cviky jistě nejsou ničím špatným. Ale je zde riziko. Jak reagovat? No předně by ten, kdo se o jogu zajímá, měl velice poctivě zajímat o křesťanské způsoby meditace a askeze a měl by se v nich zdokonalovat. Zajímavá je třeba kniha kardinála Špidlíka: Prameny světla a Duchovní cvičení s Janem Pavlem II. A s táborem? Ví o tom zodpovědný za tábor? Je to křesťanský či farní tábor? Pokud ano, měla by odpovědná osoba (např. kněz) o tom vědět a na něm záleží posoudit vhodnost či nevhodnost.

A co ty? Můžeš se sama začíst do zmíněných knih, kde mnoho zajímavého objevíš.

Ahoj Luci, kamarádky jsou pro nás důležité a je úplně normální, že se cítíš nejistě, když se holky baví s někým jiným. Nicméně s tím jde něco dělat. Tak za prvé, ostatní holky nejsou nepřátelé, ale přátelé, za druhé, domluvte si s kámoškama, že něco budete dělat jen spolu, třeba .... hrát minigolf, cokoliv. To tě uklidní a ujistí, že jste opravdové kamarádky a ostatní aktivity jako je zpěv, nebo výlety, můžete podnikat s ostatními. Držím pěsti. Majka

Ahoj Háňo, vztahy (nejen mezi kamarádkami) nejsou jednoduché. Ale hodně se jimi učíme. Třeba teď máš před sebou výzvu jak se naučit říkat pravdu s láskou. Být upřímná. I za cenu toho, že to bude bolet. Položím ti otázku: Kdyby se tvoje kamarádka topila, přivolala bys pomoc nebo se ji pokusila zachránit? Předpokládám, že ano. I za cenu toho, že bys musela obětovat trochu času a sil, že by sis při zachraňování mohla nějak ublížit nebo se minimálně namočit, za cenu toho, že bys ty sama utrpěla šok. A teď přemýšlej - sama vidíš, že to, jak se tvoje kamarádka chová, ti vadí. Dá se s tím něco dělat? Můžeš to alespoň zkusit. Jak? Tím, že si ji vezmeš někam stranou, třeba si zajdete na čaj nebo na zákusek a promluvíte si spolu. Komunikaci z očí do očí totiž nic nenahradí. Přestaneš v sobě dusit to, co tě trápí a všechno jí řekneš. Ale ne hněvivě, povýšenecky nebo se strachem. Pokud chceš, můžeš se za to, abys k ní dokázala být upřímná a zároveň ji nezranila, pomodlit. Kamarádka na tebe možná bude protivná, každá kritika se totiž hodně špatně poslouchá a pokud jí dělá problém uznat svou chybu, bude to nejspíš snášet těžko. Je to podobné jako když se tonoucí člověk při zachraňování naloká vody, táhne záchranáře ke dnu nebo se odře o kamenitý břeh. Ale nakonec pozná, že to všechno bylo pro jeho dobro.

I když to pro tebe bude těžké, tak tím, že jí řekneš, jak na tebe působí, tím, že jí pomůžeš otevřít oči, jí vlastně pomáháš. Možná to nebude vnímat hned, ale až s odstupem času - po týdnu, měsíci, roce, několika letech. V tom případě se nevyhneš zranění, ale pokud to dokážeš, uděláš pro ni maximum, a můžeš mít klidné svědomí. A naučí tě to důležité věci: že ne pohoda, ale právě zkoušky a trápení nás učí novým věcem a dávají nám nové zkušenosti, které se potom v životě moc hodí.

Na závěr ještě důležitá věc: nezapomeň dát své kamarádce dostatek prostoru, aby se k tomu, co jí řekneš, vyjádřila. Třeba zjistíš, že i ona se trápí kvůli tobě a vaše přátelství to zachrání.

Moc na tebe i tvoji kamarádku myslíme. Můžeš nám potom do redakce napsat, jak to dopadlo. M.

Ahoj, vztahy jsou vždy náročné. Je těžké lidi neodsoudit a ještě víc nás bolí, když je to kamarádka, která mám lže, nebo se chová nečestně. Z tvého dolpisu je jasné, že se změnila, našla si jiné přátele, se kterými tráví čas a zřejmě ji to neprospívá. Je otázkou, jestli to můžeš změnit. Pokud se cítíš stále jako její kamaráda, navrhni jí nějakou společnou aktivitu. Ty sama víš, co by bylo nejlepší. Můžete spolu běhat, jít do kina, na výstavu, zahrát si stolní hry, vyrazit na výlet, společně někomu z blízkých pomoci. Možností je spousta, a při té příležitosti se jí zeptat, jak se má, a snažit se o otevřenost. Možná se ti svěří s tím, co se děje, nebo proč se takto změnila. Jediná zásada je: neobviňovat a neodsuzovat, jen naslouchat.  Přeji, aby jste si znovu porozuměli a aby se ti podařilo najít si i další kamarádky ve svém okolí.

Majka

Ahoj Emi,díky za dotaz i důvěru, se kterou se na nás obracíš. Vážíme si toho. Píšeš, že jsi docela velký introvert a bojíš se toho, že pojedeš do Krakowa s jinou diecézí, to znamená s lidmi, které vůbec neznáš. Obecná rada na začátek: Je zbytečné bát se dopředu, že uděláme něco špatně, protože si to potom často vsugerujeme a nakonec jednáme podle "scénáře", který jsme si ze svých obav připravili sami. Mnohem lepší je si dopředu říkat, že to zvládneš, že o nic nejde. Přece tě nikdo "nepřerazí", když řekneš něco špatně, a to ani při seznamování.

Super zpráva je, že se můžeš učit trémy, kterou máš při mluvení s lidmi, postupně zbavovat. Docela dobře fungují dechová cvičení. Předtím (nebo i přitom, když se v tobě začne všechno stahovat), se zkus v řeči zastavit a několikrát se zhluboka nadechni a pomalu vydechni. Při nádechu je dobré si třeba představit, že máš nahoře na hlavě háček a něco tě v průběhu nádechu jakoby táhne vzhůru. Opravdu to funguje a nádech je tak hlubší. ;-)

Co funguje nejlépe, ale je k tomu potřeba být na sebe přísná: mluvit, mluvit a mluvit. Vyhledávat co nejvíce situací, kdy se můžeš chopit před druhými slova a učit se s nervozitou pracovat. Protože nic nejde samo, všemu se člověk musí učit. Uvidíš, že až se trochu "otrkáš", nervozita se bude postupně zmenšovat a možná vymizí úplně. Pokud jsi věřící, svěř svoje strachy a obavy Bohu v modlitbě.

A ještě něco: Nejistota při seznamování může souviset i s tím, že nemáš dostatečné sebevědomí. A sebevědomí úzce souvisí se sebepřijetím. Hodně tady holkám s podobným trápením jako máš ty, radíme, aby si vyzkoušely následující: Každé ráno, když se podíváš do zrcadla, řekni si v duchu: "Pane, děkuji ti, žes mě tady chtěl právě takovou jaká jsem. Prosím tě, nauč mě mít se ráda..." Ze začátku ti to možná nepůjde úplně ze srdce, ale nevzdávej se. Každá modlitba proměňuje tvoje srdce.

A nezapomeň, že i sebevědomí se buduje po malých krůčcích. Tak do toho, neboj se... Myslíme na Tebe a držíme palce. M.

Ahoj Kiki, děkjeme za dotaz. Píšeš, že se ti vyhýbá kamarád, protože si myslí, že se ti líbí, ale není to pravda, a ty bys si s ním o tom chtěla popovídat, ale bojíš se jeho reakce, a navíc je okolo něj pořád fůra lidí...

Zkus "netlačit na pilu". Když ho potkáš, normálně ho pozdrav, kamarádsky se na něj usměj, popř., když se tě na něco zeptá, tak mu zkus v klidu odpovědět. A možná, někdy přijde i úplně přirozeně řeč na  to, jak to s vámi dvěma vlastně je. Pokud se s tebou ale nebude chtít bavit, měla bys to asi respektovat a do ničeho ho nenutit. Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé. Měj se moc hezky. M.

O odpověď jsme poprosily paní psycholožku Ilonu Špaňhelovou:

Ahoj Elko, máš teď před sebou prázdniny a možnost zapracovat sama na sobě. Začneš pak novou etapu ve svém životě - střední školu. Můžeš začít úplně jinak, nově. To, co ti doporučuji, je posílit víru sama v sebe. Při čemkoliv, co se ti podaří, se aspoň na chvíli zastav a pochval se - podívej se na sebe do zrcadla a buď se vnitřně pohlaď nebo se i sama před sebou pohlaď opravdově.

Řekni si, do čeho ještě chceš jít a do čeho už ne. Měj se ráda. Zachovej si svoji důstojnost. Čili například, když stojíš venku před stanem  a prší a tato holka tě nechce vzít do stanu - zvaž zda hlasitě zavolat - já už tu stát nebudu, nebaví mě to (je mi zima, vadí mi stát na dešti ... ), odcházím. A opravdu odejdi. Není možné, aby tě toto děvče mělo takto "v hrsti". 

Zkus ji navenek ignorovat, vnitřně a komunikačně pracuj sama se sebou. Nebude tě chtít třeba pustit v nové škole do dveří - počkej před nimi než přijde profesor, slovně to okomentuj - tak já počkám a vnitřně se podporuj, že se z toho nepicneš...

Zkus se zamyslet, když ti dělá někdo něco, co není pro tebe dobré (v jiných prostředích), jak se umíš ohradit. Zkus si to natrénovat doma - pokud je to možné. Můžete si vyměnit role - například tvůj sourozenec nebo rodič bude hrát tebe a ty budeš hrát tuto spolužačku. Třeba ti druhý člověk dá nebo řekne nějaké slovo, které bude pro tebe inspirací. 

Zkus hledat, jestli budeš moct mít nové kamarády. Zkus se zamyslet, jestli ta druhá holka, která s tebou jde na střední školu, může být tou, která ti bude rozumět. 

Přeju ti všechno dobré a odvahu, jsi výborná, viď se v tomto světle ... Ilona Špańhelová       

Milá Iňačko,

příští setkání čtenářek časopisu IN! - dívčí svět se s největší pravděpodobností uskuteční v rámci Celostátního setkání mládeže v Olomouci (15. - 20. srpna 2017). Bližší informace budou postupně zveřejňovány na našem webu (www.in.cz) a facebookovém profilu (IN! - dívčí časopis). Těšíme se na setkání s Tebou! :)

Milá gogo,

stejně jako kamarádka působí na tebe, můžeš zkusit zapůsobit ty na ni. Upozornit ji na to, že by vaše hlučnost možná mohla občas někomu vadit, nenechávat se zatahovat do všeho, co vymyslí apod. Zábava by ve škole neměla chybět, ale je třeba ji mírnit, pokud přesahuje nějaké hranice. Kamarádka to jistě pochopí a možná, že i ocení tvoji upřímnost a ohleduplnost vůči ostatním :)