Milá Čtenářko,

díky za dotaz. Hned na začátek je potřeba říct, že nemůžeme nikoho k ničemu nutit. Tvoje kamarádka má zřejmě nějaký důvod, proč se ti svěřit nechce, možná má strach, nebo se stydí. Ať je to cokoliv, je potřeba ji respektovat. Zřejmě to chceš zjistit, protože o ni máš strach. Tak jí dej najevo, že tu pro ni jsi, že ji máš ráda a záleží ti na ní, takže se na tebe může obrátit, pokud by něco potřebovala, že ji ráda vyslechneš nebo pomůžeš hledat řešení.

Martina

Ahoj Emmo,

díky za tvoji důvěru. Moc mě mrzí, že tě něco takového potkalo. Co s tím dělat? I když to vypadá hrozně, tak vždycky se se vším dá něco dělat. Hodně záleží na tom, kde a jak se tvoje fotky ojevily. Pokud víš, kdo je někam nahrál, je nejjednoduší požádat ho přímo o jejich stažení, protože neměl tvoje svolení k jejich publikaci. Další možnost je obrátit se na správce webu, popsat problém, že tam někdo dal tvoje fotky... V případě sociálních sítí je pak zřejmě nejjednodušší příspěvěk nahlásit. Tato varianta je u každého příspěvku, tam si vybereš, důvod, proč to nahlašuješ a oni to prověří.

Klidně nám napiš znovu víc informací a zkusíme spolu něco vymyslet :) Myslím na tebe! Martina

Ahoj Markéto,

obecně řečeno lhaní je hřích. Nepatří ale mezi sedm hlavních hříchů a dost často ale záleží na situaci - lhát třeba za války, aby člověk někoho jiného uchránil před gestapem nebo nespravedlivým pronásledování atd. určitě nebylo hříchem. Takových situací může být více a ne vždy je tedy hříchem lhát.

V Desateru je to: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. Ve starozákonní době totiž svědectví při soudu mělo velkou váhu a na jeho základě mohl dostat obžalovaný přísný trest. Kdyby svědek lhal, mohl obžalovaný být nevinný a odsouzený nespravedlivě. V takovém případě by to byl opravdu těžký hřích.

My dost často rozlišujeme všední věci - zalhat nebo říct pravdu? Někdy lžeme, protože si myslíme, že je to pro toho druhého lepšího. Musíme ale zvážit všechny důsledky. Ne nadarmo se říká, že lež má krátké nohy. Nepíšeš, v jaké konkrétní věci chceš kamarádce zalhat. Někdy je opravdu lepší neříct pravdu. Přátelství by ale mělo být založené na upřímnosti. Chtěla bys, aby ti kamarádka lhala v tom, v čem se jí chystáš zalhat ty?

Myslím na tebe, ať se správně rozhodneš. Přeji krásné svátky! Martina

Ahoj Cecilie,

díky za tvůj dotaz. Ptáš se, co dělat, když nemáš kamarády ani kamarádky. Určitě doporučuju nevzdávat se a hledat si je. Vím, že někdo je třeba uzavřenější, tak mu trochu trvá, než se s někým začne kamarádit. Místa, kde si můžeš najít kamarády, jsou hlavně škola a zájmové kroužky. Předvším v kroužcích potkáš spoustu lidí s podobnými zájmy. Ve škole bych doporučovala zkusit se skamarádit s někým, kdo nebývá středem pozornosti a taky nemá moc kamarádu. Bude to pro tebe snazší.

Další možnost je jet na nějaké setkání, které pořádá diecézní centrum mládeže ve tvé diecézi. Sleduj, co se tam děje, a až bude něco pro tvoji věkovou kategorii, neboj se vyrazit na víkend :)

Tady ti dávám odkaz na článek, který by ti mohl trochu pomoct při seznamování se: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm Neboj se někoho třeba ve třídě oslovit, pozdravit a zkusit začít nějaký nezávazný hovor.

Moc na tebe myslím a věřím, že si brzy dokážeš najít nějaké kamarády. Určitě nám zase napiš, jak to jde, nebo kdybys ještě něco potřebovala :) Přeji krásné svátky! Martina

Ahoj Jarmilo,

díky za tvůj dotaz. Tvůj nápad, jak s kamarádkou obnovit vztah, zní fajn. Určitě je důležité promluvit si o tom, co se stalo (Někde v klidu, kde vás nikdo neruší.) a umět se omluvit. Pokud se my, nebo někdo blízký nacházíme ve složitější situaci (třeba právě rozchod rodičů), snadněji než jindy dojde k nějakému nedorozumění. Z toho, co píšeš, mám trochu pocit, že sama moc netušíš, co vlastně se stalo. Je proto důležité umět si to vyříkat, takže popovídáním si s kamarádkou rozhodně nic nezkazíš. Můžete se vidět osobně, zavolat si, nebo třeba napsat. Pokud by tvoje kamarádka potřebovala trochu času a prostoru, respektuj to. Věřím, že to ale bude fajn, že si o tom dokážete popovídat, ujasnit si, co se stalo (příště se tomu vyhnout) a upevnit své přátelství. Myslím na vás obě a kdybys ještě potřebovala, klidně nám znovu napiš :) Martina

Milá H.,

díky za dotaz. Není nějaká možnost, že byste se ségrou vyrazily tu a tam na procházku a popovídaly si při tom? Bude to skoro jako cesta do školy. Pobyt na čerstvém vzduchu je zdravý a ještě strávíte čas spolu se sestrou, se kterou jste si očividně hodně blízké :)

A pokud jde o tu známou, se kterou chodíš ze školy i do školy, zkuste hledat nějaká společná témata a víc se poznat. Je to super příležitost, jak poznat někoho nového a rozšířit si okruh přátel. Třeba nakonec budeš ještě překvapená, jak si spolu rozumíte. I když samozřejmě chápu, že to nikdy nebude jako vztah se sestrou, který je prostě jedinečný :) Martina

Milá Májo,

díky za dotaz. Letos jsi nastoupila na novou školu a do toho velmi brzy zasáhla vládní nařízení, která školy kvůli koronaviru zavřela. Za tak krátkou dobu jsi určitě neměla možnost se seznámit se všemi a všechny pořádně poznat. Chápu, že teprve teď začínáš ostatní poznávat a až začnete zase chodit do školy, budeš mít další možnosti se s nimi víc seznámit.

Nevidím nic špatného na tom, že by ses začala bavit i s ostatními spolužačkami. Přece jenom jste jeden kolektiv a následující roky budete trávit společně. Je moc fajn snažit se udržovat přátelské vztahy, protože ve škole společně trávíte spoustu času, nejspíš pojedete i na nějaké výlety atd.

Napíšeš, jestli jsi přestoupila na školu do kolektivu, kde se ostatní znají, ale podle tvého věku předpokládám, že jste nejspíš všichni v prváku a návzájem jste se nikdo neznal. Tvoje spolužačka, se kterou ses skamarádila jako první, je možná jen introvertní, stydí se kamarádit s ostatními a víc jí vyhovuje bavit se jen s menším počtem lidí. Určitě se jí neboj zkusit vtáhnout do kolektivu, třeba jen potřebuje nějaký impulz. To, že se ty skamarádíš s ostatními, může být super způsob, jak i ona se zapojí :)

Myslím na tebe. Až zase začnete chodit do školy, určitě to všechno bude lepší :) Martina

Ahoj, úplně normálně se kamarádce se omluv, že máš v tu dobu, kdy jste byly domluvené na volání, online hodinu, na kterou jsi zapomněla nebo vám přibyla nečekaně na poslední chvíli. S kamarádkou se domluvte na jiném termínu, kdy si zavoláte. Věřím, že to pochopí :) Martina

Milá Annie,

díky za tvůj dotaz a důvěru.

Každý jsme nějaký a je proto úplně v pohodě, když máš jiné zájmy než tvoji vrstevníci. Není vůbec nic špatného na tom, nedělat to, co dělají ostatní. Hlavně pokud jde o kluby a diskotéky, tak myslím, že stejně není moc o co stát. Věřím, že máš spoustu skvělých koníčků a zájmů, které tě dělají jedinečnou.

Doporučila bych ti snažit se s ostatními hledat jiná společná témata. Určitě existuje spousta dalších věcí, které máte společné. A klidně se neboj nadhodit něco, co zajímá tebe, možná budeš překvapená, až najdeš někoho, kdo má pobodný zájem. Nezaměřuj se tedy na to, co tě od tvých vrstevníků odlišuje, ale snaž se hledat, co máte společného. Také se zkus zaměřit na to, jestli někde ve tvém okolí nejsou i lidé, které večerní zábava v klubech taky moc nezajímá. Určitě budeš překvapená, kolik takových lidí najdeš.

Moc ti přeju, abys našla spoustu lidí, kteří budou mít společné zájmy, se kterými si budeš rozumět a nebudeš si muset připadat kvůli něčemu odstrčená. Myslím na tebe a klidně se zase ozvi :) Martina

Ahoj Ani,

díky za tvůj dotaz. Píšeš, že máš pocit, že se před některými lidmi přetvařuješ, a chtěla by ses naučit, jak být sama sebou. Pro začátek bych ti doporučila, aby ses trochu zaměřila na sebepoznání. Je ti čtrnáct, což je období dospívání, které můžou provázet pocity nejistoty a hledání sebe sama. Sepiš si, nebo třeba nakresli, kdo jsi ty, co máš ráda, jaké jsou tvé sny a cíle, co je pro tebe v životě důležité, v čem jsi jedinečná, jaké jsou tvé vlastnosti a povaha... Možná se v průběhu měsíců nebo let nějaká odpověď změní, ale to je naprosto v pořádku. I změny k nám patří.

Potom se zkus zamyslet nad tím, v čem máš pocit, že se před ostatními přetvařuješ, a vybrat si z toho jednu věc, na které budeš pracovat. Chování k určitým lidem, které popisuješ jako přetvařování, máš totiž zřejmě dost zafixované, takže to vezmi po malých krůčcích, na které si budeš postupně dávat pozor a udeš se je učit. Až se ti podaří zapracovat na jedné věci, vezmi další.

Nezapomínej se mít ráda, pochval se za to, co se ti v životě daří, ať už to jsou různé maličkosti. Přijímej se taková, jaká jsi, usmívej se, věnuj se svým koníčkům a buď svá. Každý z nás je výjimečný a jedinečný :)

Na závěr bych ještě chtěla říct, že se během života budeme dostávat do různých situací, kdy budeme muset hrát určitou sociální roli, třeba při jednání na úřadech, atd. V takových chvílích člověk ne vždycky zůstává sám sebou, ale občas trochu skočí do jiné role. Na tom není nic neobvyklého a neznamená to, že by člověk zrazoval sám sebe.

Měj se krásně a kdybys ještě potřebovala, klidně zase napiš :) Martina