Otázka: Jak se chovat ke klukovi, co mě štve, ale záleží mi na něm? Ahoj In,
chtěla jsem se zeptat. Dřív jsem byla zamilovaná do jednoho kluka. Moc se mi líbil měli jsme si toho opravdu moc co říct. Jenže po té co se mě zeptal na vztah, ucouvla jsem a vymluvila se. On mě taky měl moc rád a svoji náklonost projevoval více než já.. Což mě pak začalo odrazovat. Nedokázala jsem si představit že bych s někým chodila, stále jsem objevovala spoustu otázek na které stále hledám odpověď... jsem dobrým přáteli, je to člověk kterému se nebojím svěřit, a mám ho moc ráda a záleží mi na něm. Ale tím že jsem ho odmítla změnil ke mě přístup.. Zároveň mu na mě záleží, ale na druhou stranu je dost arogantní... Někdy mě tím dost naštve, jak se chová nebo co napíše a já pak vybuchnu. Ale vůbec nevím, jak se k němu mám chovat.. Protože sama mám v sob zmatek... na jednu stranu bych se s ním nikdy neviděla ale na druhou sebe dost přistihuju jak na něj myslím, a představuju si coby kdyby.. Tyto stavy se neustále střídají.. Většinou ty stavy zamilovanosti dorazí když se vidíme na spol. akcích co mám prosím dělat... Napadlo mě se přestat bavit nebo se nevídat..
děkuji M. 2.4.2018 14:56
Mini, 17 let
Odpověď:
Milá Mini,
podle toho, co píšeš, to vypadá, že máš v sobě trochu zmatek. Nejspíš by ses měla držet toho, že s ním chodit nechceš, protože jsi úplně na začátku měla nějaký důvod, že do toho nechceš jít. Když přemýšlíš, že by ses s ním přestala bavit a vídat, nejspíš s ním nechceš mít nic ani teď. Je to v pořádku, rozhodně se do ničeho nenuť. Možná se v tuhle chvíli necítíš na vztah připravená, což je ve tvém věku ještě úplně pochopitelné. Každý jsme nějaký.
Chvíle, kdy na něj myslíš, jsou nejspíš chvíle, kdy máš pocit, že už bys třeba s někým měla chodit, protože všichni okolo tebe jsou zadaní, nebo jsi zvědavá a zajímá tě, jaké by to bylo s někým chodit... To, že občas takhle na někoho myslíš, je normální. Jen je potřeba naučit se poznat, kdy je to jen zvědavost nebo platonická láska a kdy opravdová zamilovanost.
Důležité je pokusit se urovnat si svoje pocity. Chtěla bys s ním chodit a budovat nějaký vztah? Ve vztahu je potřeba druhého přijímat i s jeho negativními vlastnostmi a je zbytečné čekat, že se ten člověk nějak radikálně změní, takže chtěla bys budovat vztah s někým, kdo je arogantní a štve tě? Když si ujasníš, co vlastně cítíš, bude snazší se pak rozhodnout, jak dál - jestli si promluvíte a ujasníte, že budete kamarádi, nebo jestli s ním omezíš kontakt nebo se přestanete vídat úplně. Martina
Otázka: Jsem outsider? Ahoj IN!...mám dotaz...nebo možná víc dotazů...je to normální?... Poslední dobou mi je docela dost smutno...vlastně už to trvá tři roky (od 6té třídy)...nemám moc vysoké sebevědomí, vlastně si myslím že fakt hoodně malé a vůbec v ničem si nevěřím...někdy mám i období, že kvůli tomu probrečím celý večer...mám hodně kroužků a tím pádem hodně kolektivů a to i křesťanských a problém je v tom, že se nikde, ani v jednom z těch mnoha kolektivů necítím jako doma...jako že bych se nestyděla, že by mi tam všichni sedli a hlavně mám ocit že nesednu já někomu...je mi to hrozně líto a pak si říkám, že ani nemám právo žít a znepříjemňovat někomu život a mám pocit že si to určitě myslí i ti ostatní...je mi to hrozně líto...snažím se abych nedělala nic nikomu proti srsti a stejně mám takový dojem... Hrozně moc bych chtěla mít nějaký kolektiv, který by byl sehraný, kde bych se nemusela stydět a nebyla nikomu \"proti srsti\".. Navíc mám taky dojem, že se se mnou musí každý hrozně nudit a že jsem prostě nudná a taky všude kolem vidím lidi, kteří mají tolik kamarádů a já mám 3 opravdové kamarádky a ti ostatní...s nimi prohodím pár vět o škole, nebo o lidech které společně známe, nebo prostě o to, co máme společného...je tohle normální a nebo jsem outsider? Je mi z toho opravdu moc smutno... Předem děkuji za odpověď 8.3.2018 18:51
FanIN!ka, 13 let
Odpověď:
Milá FanIN!ko,
děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Mohu tě uklidnit, že teď dospíváš, měníš se a pocity, které popisuješ, k tomu občas patří a někdy je těžké se s tím poprat. V první řadě je potřeba říct, že každý jsme jiný. Někdo je otevřený, snadno se seznamuje a hýří sebevědomím, někdo je zase uzavřený a moc si nevěří. Nikde není psáno, co je správně, každý je prostě originál a je potřeba přijímat se taková, jaká jsem a naučit se s tím pracovat.
Píšeš, že máš malé sebevědomí. S tím se potýká spousta holek a dá se s tím bojovat. Zkus se zaměřovat na to, co se ti ten den povedlo, i kdyby to měla kdejaká maličkost, a pochval se za to. Klidně si večer udělej seznam. Ze začátku to možná půjde těžko, ale časem se naučiš ocenit sebe sama a tvoje sebevědomí povyskočí nahoru a začneš si víc věřit :)
Co se týče začleňování do kolektivu, jen málokdy se stane, že si všichni sednou a jsou to velcí kamarádi. Vždycky je někdo, s kým se bavíme víc, protože toho máme hodně společného, a někdo, s kým si tolik nerozumíme, tak se bavíme méně. Je to tak přirozené a úplně v pořádku, takže kvůli tomu rozhodně nemusíš mít nějaké výčitky, že bys někomu znepříjemňovala život. To není pravda. Mrkni na náš článek na webu, kde se dozvíš pár tipů, jak dobře působit na ostatní a třeba ti pomohou snáze se začlenit do kolektivu: http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm
To je super, že máš tři opravdové kamarádky. Víš, i když bys chtěla být obklopená velkou spoustou kamarádů, ono je někdy lepší mít jen pár opradových přátel, než milion falešných. Máš pár opradových přátel, ze kterých se můžeš radovat, a k tomu máš nějaké známé, se kterými se můžeš pobavit o vašich společných zájmech, chodíš do kroužků, kde se stýkáš s dalšími lidmi... Takže určitě nejsi outsider, jen třeba nemáš takovou ukecanou povahu, abys byla obklopená spoustou lidí, ale na tom není nic špatného. Jsi taková, jaká jsi a měj se za to ráda. Možná nejsi tak upovídaná, ale třeba zase dokážeš dobře naslouchat. Soustřeď se na svoje kamarády, raduj se z toho, co máš a snaž se hledat společná témata s ostatními lidmi, se kterými se stýkáš :) A kdyby ti zase někdy bylo smutno, tak nám klidně zase napiš do poradny nebo holkám do diskuzí :) Martina
redakce IN!
Otázka: Mám říct kamarádce, že nám učitelka řekla o jejích problémech? Milá redakce, dneska jsem zjistila, ze moje nejlepší kamarádka, která je hodně velký introvert a je ticha a velmi citlivá na okolí, se necítí dobře ve škole, je vystresovana ze známek, aby je měla co nejlepší (a opravdu má), netěší se do školy, protože to pro ni nejspis znamená strest a vypětí, bere prášky. Tyto informace jsem se já a půlka naši třídy dozvěděla o jedné učitelky, která zastávala i funkci školní psycholožky, a do nich je zamichany i její pohled a jak ona to cele vnímá, takže nejsou úplně směrodatné a na 100% přesně, ale přesto se o ni bojím. Ta kamarádka se mi nesvěřuje, má nízké sebevědomí, neerada mluví o sobě, takže když z hodiny odešla a já jsem se ji potom zeptala, co se řešilo, nechtěla mi to říct a já jsem nenaléhala, protože vím, ze to nemá rada. Je mi to líto, ale totéž není to podstatně. Podstatně je, ze ona neví, ze to všechno nakonec vím já i půlka naši třídy. A já se bojím ji to říct, protože by ji to mohlo ublížit, ze tolik lidi ví o jejím dost osobním problému; také ze by se na mě zlobila, ze to vím. Ale zase mi přijde nespravedlivé ji to nerict. Poraďte, co mám dělat? Jak se vůbec bavit s takovýmto člověkem, který je hodně uzavřeny a citlivý? Děkuji mnohokrát, moc mi tím pomůžete. 6.3.2018 21:10
Anna, 17 let
Odpověď:
Milá Anno,
děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Ptáš se, jestli kamarádce říct nebo neříct o tom, že o jejím problému víš ty a půlka třídy. Je to dost ožehavá a komplikovaná situace. Asi bych začala u toho, proč vám to učitelka řekla a co ji k tomu vedlo. Možná bylo jejím záměrem vás upozornit na to, že si vaše spolužačka a kamarádka právě prochází velmi těžkým obdobím, měli byste se ji snažit pochopit a co nejvíce jí pobyt ve škole usnadnit. Kdybys pak kamarádce řekla, že to ty a spolužáci víš, mohla by se před vámi začít cítit trapně, ještě víc se uzavřít, nebo přestat důvěřovat školní psycholožce. Každopádně chápu tvoje dilema, že ti přjde nefér jí to neříkat. Nicméně v některých citlivých situacích je možná lepší některé věci neříct, takže bych se já osobně asi přikláněla spíš k neříkání, jenže dost záleží na situaci. Je nějaká možnost, že by ses mohla zastavit za školní pycholožkou a poradit se s ní? Říct jí, že je to tvoje dobrá kamarádka a že máš o ni strach a nevíš, jak se k tomuhle postavit, protože nechceš, abys jí tím, že jí to řekneš, ještě víc ublížila. A že máš na druhou stranu strach, že by jí mohlo ublížit, kdyby zjistila, že jsi to celou dobu věděla a neřekla jí to. Pak je tady totiž ještě možnost, že kamarádka ví, že vám to školní psycholožka řekla, jenom se o tom s vámi nechce bavit.
A jak se s kamarádkou bavit? Správně jsi pochopila, že nenaléhat, tím bys ji totiž jen uváděla do dalších rozpaků. Dál jí ukaž, že tu pro ni jsi a máš o ni zájem. Snaž se hledat témata, o kterých se můžete bavit ve škole, aby třeba o přestávce přišla na jiné myšlenky a netrápila se jen školou. Zaměřuj se spíš na pozitivní věci, i kdyby to měly být jen maličkosti. Sebevědomí jí můžeš zkusit zvednout tím, že ji pochválíš - tričko, účes a klidně i tu dobrou známku. Zkus ji taky někdy vytáhnout ven, běžte třeba na procházku, a společně podnikněte něco i mimo školu.
Píšeš, že kamarádka bere prášky, což znamená, že už svou situaci řeší s odborníkem a to je dobře. Ty teď pro ni můžeš být kamarádka, která ji podrží a podpoří. Tvoje kamarádka teď prožívá těžké období a je dobře, že máš o ni starost a není ti lhostejná. V tuhle chvíli je hlavně potřeba být empatická, snažit se pochopit, jak se tvoje kamarádka cítí a brát na to ohled. Taky je potřeba být hodně trpělivá, protože tvoje kamarádka to nedělá schválně, nemůže za to a nejspíš chvíli potrvá, než se trochu srovná. Martina
redakce IN!
Otázka: Jak mít aspoň jednu dobrou kamarádku a zapadnout do kolektivu? Dobrý den, před 6lety jsme se přestěhovali. Všichni u z vesnice chodí do jiné školy než já, jelikož jsem se přestěhovala a školu jsme měnit nechtěli. Takže když už sedím v kroužku s holkama s vesnice nevím o čem se baví (baví se o škole, když byli malé jejich spol. zážitky, kluky které neznám,..) Prostě ať se snažím jak chci prostě jim nerozumím a tak si po chvilce připadám že mezi ně nepatřím a jsem navíc(což je vlasně pravda), že tu na světě nikoho nemám komu bych se mohla svěřit a měl mě rád. Ve třídě to totiž není o moc lepší. Moje nejlepší kamarádka se už se mnou tak rok nebaví, našla si 3 druhý nej kámošky, tak jsem se snažíla mezi ně zapadnout, ale neberou mě. Tak je to všude všechny mají nejlepší kamarádku a nikoho dašího nepotřebují.Už tak rok se s tím snažím něco dělat(přát na narosky, chválit, nasloucht, být nápomocná), celkem často o tom rozmlouvám s Bohem, jelikož je asi jedinej kdo mě má rád a naslouchá mi. Kamarádi jsou pro mě hodně důležití, moc mi chybí nějaká kamarádka, nebo někdo kdo by mě měl rád. Hodně mě to bolí a nejednou jsem k vůli tomu brečela. Do budoucna mám v plánu se odstěhovat a skusit začít znovu, ale to je ještě daleko... Jak tedy zapadnout a mít aspoň jednu kamarádku? Co by mohlo za příčiny, že se se mnou nebaví i když se snažím? Případně jak se vyrovnávat s tím, že nemám nikoho kdo by mě měl rád? 18.2.2018 22:27
Terez, 14 let
Odpověď:
Milá Terez,
někdo si hledá přátele snáz, někomu to chvíli trvá, než se s někým skamarádí. Je to tak v pořádku a každý jsme nějaký. V situaci, když už se všichni okolo tebe s někým kamarádí, není lehké najít si blízké kamarády a chce to velkou trpělivost. Píšeš, že holkám ze svého nového bydliště nerozumíš a připadáš si navíc, ale při tom jste se přestěhovali už před šesti lety, což je dost dlouhá doba. Neříkej si proto, že jsi tam nová, cizí a nepatříš mezi ně, uvidíš, že se pak budeš cítit mnohem jistější. To, jak se cítíš, z tebe vyzařuje a pokud jsi nejistá a uzavřená, okolí to pozná. Zkus se proto usmívat a chovat přirozeně.
Četla jsi náš článek, jak být holkou do nepohody? Koukni na něj, třeba se tam dozvíš nějaké tipy, které jsi třeba ještě nezkoušela: http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm
Nemusíš vždycky jen v kolektivu mluvit, ale naslouchej ostatním a zkus zjistit, kdo má podobné zájmy jako ty, aby ses s ním mohla víc skamarádit. Zkus se také s holkami scházet v menším počtu, protože když se vás sejde víc, ty méně průbojnější jsou vždycky trochu odstrčené. Neboj se ani zorganizovat nějakou akci - promluv si s maminkou, že by ses s holkami z vesnice chtěla víc spřátelit a pozvi je a uspořádej třeba filmový večer, nějaké tvořivé odpoledne, kdy budete neco vyrábět, nebo si třeba zahrajete nějakou deskovou hru, záleží na tom, co ty a holky rády děláte. Stejně tak zkus podniknout i něco s holkami ze třídy.
Píšeš, že nemáš nikoho, kdo by tě měl rád a bolí tě to. Je pochopitelné, že bys chtěla mít někoho ve svém věku, s kým by ses mohla kamarádit. Svěř svoje trápení Bohu v modlitbě a popros ho o trpělivost, abys dokázala počkat, na tu svoji nej kámošku. Mezitím se neboj svěřovat třeba mamince nebo babičce, abys na svoje trápení nebyla sama.
Myslíme na tebe a držme palce, aby sis brzy našla nej kámošku, a kdybys ještě potřebovala, zase nám klidně napiš do poradny, nebo můžeš napsat u nás na webu do diskuzí ostatním čtenářkám :) Martina
redakce IN!
Otázka: Je špatně oblékat se extravagantně? Ahoj In! mám poslední dobou problém se svým zevnějškem. Nepřipadám si škaredá nebo něco takového,jen teď hodně řeším oblečení. Nejsem ten typ co by u skříně stál hodiny a hodiny a stále nevěděl co si vzít na sebe. Mám ve skříni několik oblíbených kousků, ale bojím se ,že kvůli nim připadám okolí \"nafintěná\". Ve farnosti máme spolčo a já mám lidi odtamtud moc ráda. Ale nějakou dobu se mi zdálo, že se na mě dívají skrze prsty. Hlavně kluci. Většina z nich se se mnou nebaví a sotva o mě ve škole nebo na veřejnosti zavadí pohledem. Zatímco s ostatními děvčaty se baví normálně, smějí se jejich vtipům a jsou k sobě milí. Bojím se ,že se se mnou nechtějí bavit ,protože jim přijdu zkrátka \"nafintěná\". Mám dvě o dost starší sestry. Malují se a oblékají pěkně. Často bych chtěla být jako ony. Neoblékám se nevhodně, ale mám ráda extravaganci a originalitu. Je to špatně? Není to na můj věk brzy? 1.2.2018 22:21
Maruš, 15 let
Odpověď:
Milá Maruš,
ptáš se, jestli je špatně mít ve tvém věku svůj styl a oblékat se extravagantně a originálně. Nevím, co přesně máš na mysli, ale píšeš, že se nevhodně neoblékáš, tak by to mělo být v pořádku :) Důležité je být vždycky oblečená slušně a přiměřeně situaci, dbát, aby oblečení zakrývalo to, co má, a dávat pozor na to, co říkají nápisy nebo obrázky na oblečení.
Je úplně pochopitelné, že chceš mít svůj styl, a je to v pořádku. Teď jsi ve věku, kdy hledáš a zkoušíš, co ti sluší a v čem se čítíš dobře. Pokud je to v mezích slušnosti a cítíš se tak dobře, nevidím v tom problém.
Oblečení je také komunikační prostředek. To, co máš na sobě, tvému okolí ledacos řekne. Možná jsou lidé (hlavně kluci) okolo tebe zmatení, co to vlastně vysíláš za signály, protože na něco takového nejsou zvyklí. Soustřeď se na to, jak se k nim chováš, abys jim dokázala, že jsi pohodová holka a nezáleží na tom, co má kdo na sobě. Martina
redakce IN!
Otázka: Moje kamarádka mě s její kamarádkou a ještě jedním klukem začali šikanovat Ahoj, byla jsem půl měsíce nejlepší kámoška se svojí spolužačkou, ale teď, i když nevím co jsem udělala, s spojila s jinou její kámoškou a jedním klukem o všichni tři se snaží o to, abych se co nejvíc ztrapnila....chtěla bych se vás zeptat: JE TOTO ŠIKANA? Mám přestoupit do druhé třídy? 10.1.2018 14:44
Makyky, 12 let
Odpověď:
Ahoj Makyky, děkujem ti za tvou důvěru k nám. Píšeš, že tvá kamarádka se tě najednou i se svou kamarádkou a dalším klukem snaží ztrapňovat a dostávat do situací, aby ses co nejvíc ztrapnila. To co dělají je špatné. Zkusilas ses nějak bránit? Zeptat se jich, proč to dělají, že tě to zraňuje, a nelíbí se ti to? Pokud to nijak nepomůže, doporučujeme obrátit se na vaši školní psycholožku, a pokud ji nemáte, tak na svou třídní učitelku a svěřit se jí. A myslíme si, že by ses měla svěřit také svým rodičům, co tě trápí, a jak to vnímáš... Popovídat si s nima o tom. Myslíme na tebe a klidně se zase ozvi. M.
redakce IN!
Otázka: Mám velký strach o kamarádku. Ahoj, mám dvě dobré kamarádky. Kamarádka K. už má delší dobu psychické problémy a deprese. Před Vánoci mi zavolala kamarádka E., že jí K. řekla, že už si vše promyslela a že se chce do několika měsíců zabít. A že to řekne jen jí a jen ona to bude vědět. A nemá to nikomu říkat. A že je prostě už rozhodnutá. Na druhou stranu, vůbec tomu nerozumím, se mnou a ostatními si normálně povídá, dokonce si i hledá vztah k Bohu a myslela jsem, že je vše na dobré cestě. A tak teď opravdu nevíme, co dělat. Já jí nemůžu dát najevo, že to vím, protože se bojím, že by to mohlo jen urychlit to, co chce udělat. A taky nevím, jak moc velké právo vlastně mám zasahovat do jejího života, když je dospělá a je to její rozhodutí? Modlím se za ní, ale bojím se, že nezvládnu najít hranici toho, co mám udělat a nakolik už to není moje záležitost...
Předem moc děkuju za odpověď. 4.1.2018 19:27
Veru, 19 let
Odpověď:
Ahoj Veru, je moc dobře, že ti není kamarádčin život lhostejný. V tomto případě je potřeba urychleně jednat. Kontaktuj prosím jakékoliv Dětské krizové centrum (např.https://www.zachranny-kruh.cz/pro-verejnost/pomoc-v-krizi/linky-pomoci/pro-deti/sdruzeni-linka-bezpeci.html nebo Dětské krizové centrum poblíž vašeho domova), kde ti poradí, jak v této situaci postupovat. Budeme rádi, když nám napíšeš, jak vše dopadlo na redakce@in.cz.
redakce IN!
Otázka: Mám strach, že se se mnou kluk rozejde kvůli prsům... Ahojte, mám takový choulostivý dotaz, tak snad to nebude vadit. Mám problém se svou postavou, mám totiž sice velká, ale strašně povislá prsa. Mému příteli to sice zatím nevadí, ale mám strach, že se se mnou kvůli tomu brzo rozejde. A taky mám spolubydlící, která tento problém nemá a je úplně pěkná a nemůžu s zbavit toho, že jí závidím. Co mám dělat, jak se mám se sebou vyrovnat? Děkuju moc. 15.12.2017 12:56
Markéta, 17 let
Odpověď:
Milá Markéto,
k dospívání patří, že občas koukáme po kamarádkách a srovnáváme se, kdo jak vypadá, a občas na sobě vidíme spoustu nedostatků, a chtěly bychom vypadat jinak. Ve skutečnosti ale máme tendenci zaměřovat se na detaily a občas si neuvědomujeme, že ostatní nás vidí a vnímají jako celek. Proto se zkus zaměřit na svoje jiné přednosti. Stoupni si před zrcadlo a pochval se, co se ti na sobě líbí, řekni si každé ráno, že ti to sluší... A nezapomeň se usmívat a být milá na ostatní, protože na tom mnohdy záleží víc, než na vzhledu. Také v modlitbě děkuj Bohu za to, jakou tě stvořil a jaká jsi :)
Ve vztahu je spousta důležitějších věcí, než jen fyzický vzhled. Důležité je, aby sis se svým partnerem mohla o všem popovídat, rozuměli si, shodli se na plánech do budoucna... A pokud by se s tebou tvůj kluk náhodou rozešel kvůli tvým prsům, tak aspoň poznáš, že to nebyl ten pravý, protože sama musíš uznat, že vztah, který je založený na tvých prsou, není opravdový.
A ještě tip na konec. Píšeš, že prsa máš velká, ale povislá. Důležité je, abys nosila správnou podprsenku, která ti bude sedět, dobře prsa podepře, aby tě nebolela záda. V jednom z minulých čísel jsme psali, jak si vybrat podprsenku, nebo se poraď s maminkou a klidně zajděte do specializovaného obchodu, kde ti poradí, jaká velikost a střih pro tebe bude vhodná. Martina
redakce IN!
Otázka: Nic mi nedělá radost a netěším se na Vánoce... Ahoj In, připadá mi že mi nic nedělá radost, ani maličkosti. A ke všemu se netěším na Vánoce. 12.12.2017 18:14
Ewa, 14 let
Odpověď:
Milá Ewo,
zkus se zamyslet nad tím, proč se tak cítíš a co by mohlo být příčinou. Možná toho teď máš hodně ve škole, nebo jsi se nepohodla s kamarádkou... Když tě takhle něco trápí, promítá se to do všeho ostatního. Dobré by taky bylo, kdyby sis o svých pocitech mohla s někým popovídat, třeba s maminkou, s kamarádkou nebo klidně s babičkou a tetou. Ono když se někomu svěříme, tak se nám vždycky uleví a dokážeme společně přijít na nějaké řešení a vidět věc z jiného úhlu.
A to, že ti nedělají radost ani maličkosti... Teď na podzim, kdy se zkracují dny, nesvítí sluníčko a je takové pochmurné počasí, bývá i naše nálada horší, a to nám pak nedělá radost nic. Ale právě radost z maličkostí dokáže být někdy tou největší. Zkus se každý večer zamyslet nad tím, co ten den bylo skvělého a co ti udělalo radost - a právě hledej i ty nejmenší věci, uvidíš, že jich postupně bude víc a víc.
Že se netěšíš na Vánoce? Zase si polož otázku proč se netěšíš a snaž se najít řešení, jak to netěšení odstranit nebo si najdi jiný důvod, proč se těšit. Ono se to dá pochopit, že se spousta lidí netěší na Vánoce, protože už od října nás ze všech stran otravuje vánoční reklama, k tomu jsou všichni hrozně natěšení a mají vánoční náladu atd. atd. a my pak máme pocit, že bychom taky měli hrozně moc prožívat nakupování a balení dárků... Pro křesťany jsou Vánoce svátky radosti, že se nám narodil Spasitel Ježíš Kristus a to je opravdu důvod k radosti. No a taky bude o Vánocích volno ;), k tomu se nejspíš uvidíš se svou rodinou, budete mít cukroví, trávit společně čas... Určitě vymyslíš nějakou věc, kvůli které bude stát za to se aspoň maličko těšit na Vánoce :) Martina
redakce IN!
Otázka: Co dělat, když kamarádka přestává jíst? Ahoj holky! Mám trochu problém s kamarádkou... ona se mi teď docela dost oddaluje a je to podle mě hodně proto, že přestává jíst. V jídelně občas nesní ani sousto a já se s ní pak hádám. Teď jsem četla v INu, že s takovými kamarádkami o jídle nemáme mluvit, ale je to občas těžké... Moje jiná kamarádka to s ní občas drsnějc probírala a teď ji ta druhá nemá ráda... nechci, aby to tak bylo... Mám ale vůbec šanci to nějak změnit? 30.11.2017 17:11
Bětka, 13 let
Odpověď:
Milá Bětko,
děkujeme ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Opravdu je zbytečné se s kamarádkou hádat o jídle a třeba ji do něj nutit, nebo jí vyčítat, že se nenajedla atd. Spíš se zkus nenápadně zeptat, proč zrovna nejí oběd, jestli jí třeba nechutná a tak. Kamarádka může mít třeba nějaké trápení, a proto nemá hlad, nebo ji může z nervozity bolet břicho, nebo je k obědu zrovna něco, co doopravdy nemá ráda... Možností je spoustu. A i když nějaké to vynechání oběda není pro tělo moc zdravé, nemusí to rovnou znamenat, že má kamarádka anorexii, o které jsme psali v IN!u. Přesto je super, že ti na kamarádce záleží a máš o ni starost.
Pokud má kamarádka nějaký sklon k poruše příjmu potravy, je mnohem důležitější, než se s ní hádat kvůli jídlu, aby věděla, že ji má někdo rád a někomu na ní záleží. Anorexie je totiž většinou důsledek toho, že holky nemají rády samy sebe. Zajímej se o kamarádku, o to, jak se má. Pochval ji (tričko, účes, dobrou známku ve škole...). Podnikejte spolu různé akce, bavte se spolu i s ostatními spolužáky... Můžeš pro kamarádku udělat to, že pro ni prostě budeš oporou, aby věděla, že není sama a někomu na ní záleží :)
Teprve ve chvíli, kdy by sis všimla, že kamarádka přestala jíst úplně, najednou hodně zhubla, je posedlá svojí váhou a počítáním kalorií... by bylo vhodné upozornit někoho dospělého (rodiče, učitele), protože s tím ty nic sama nesvedeš a je k tomu potřeba pomoc odborníka.
Občasné vynechání oběda anorexii ještě neznamená, proto tu buď pro svoji kamarádku a chovej se k ní úplně normálně. Kdyby ses ještě potřebovala poradit, tak nám klidně zase napiš do poradny :) Martina