Otázka: Dá se v e-shopu koupit tričko s potiskem na přání? ahoj IN! Nejdřív bych chtěla říct, že in je skvělý časopis a moc si vaší práce vážím. S mojí kamarádkou si chceme koupit stejné tričko s nápisem. Ráda bych v tomhle podpořila in a taky vím z vlastní zkušenosti, že mi to příjde :)
Proto jsem se chtěla zeptat jestli by se nedalo koupit tričko s potiskem na přání?
děkuji moc xD 11.4.2016 14:58
ukecaná, 14 let
Odpověď:
Milá ukecaná,
moc děkujeme za pochvalu, vždycky máme radost, když se nám dostane pozitivní zpětné reakce a časopis se líbí :)
Bohužel náš e-shop momentálně možnost navržení vlastního potisku nenabízí, můžeš si tričko pouze navrhnout barevně a vybrat jeden z již přednadstavených potisků, nebo si na něj pak něco doma přikreslit fixou na textil, kterou v e-shopu také nabízíme.
Přejeme tobě i tvé kamarádce krásné a dlouhotrvající přátelství, myslíme na vás! :)
redakce IN!
Otázka: Vypadám starší a stydím se za svůj opravdový věk. Ahoj, mám takový problém... Na každého někdy padne otázka \"Kolik je ti let?\" Já jsem fyzicky i psychicky vyspělejší než ostatní např. ve škole atd. Vypadám tak na 15 let. Mám problém s tím že, když nastane taková situace, že se mě někdo na něco takového zeptá a já mu řeknu kolik mi je, tak se cítím trapně a za svůj věk se stydím. Vím, že Bůh nás stvořil takové, jací jsme a my to nezměníme, ale prosím poraďte mi nějak, co s tím mám dělat. Předem děkuji za odpověď. 7.3.2016 18:27
Baru, 12 let
Odpověď:
Milá Baru,
kolik lidí by s tebou rádo měnilo! :-D Čím je člověk starší, tím raději by se vrátil do dětských let, ale už to není možné. Když ale ty momentálně nejsi spokojená se svým věkem, nemusíš zoufat. Čas nezastavíš a ať chceš či ne, dospívat a stárnout zkrátka budeš. A nikde není psáno, že budeš vždycky vypadat o něco starší než jsi. Jen jsi možná zkrátka "předběhla dobu" a vypadáš už teď jako slečna, což mi ale naopak přijde jako příjemné plus :) Užívej si svého mládí a buď ráda, za to, jak vypadáš - měj ráda sebe i své tělo. Pokud se budeš ve svém těle cítit jako ryba ve vodě, budeš sebejistější a už jen to je samo o sobě sympatické a přitažlivé.
Myslíme na tebe! :)
redakce IN!
Otázka: Nová škola, starší rodiče, každodenní trapasy... Je toho na mě moc. Ahoj IN, potřebuju se už někomu svěřit, ale zase nechci, aby někdo věděl, co se děje. Poslední dobou je toho na mě asi moc. V září jsem nastoupila na šestiletý gympl --> víc učení... jsme nejmladší třída na té škole, to znamená mnoho každodenních trapasů, několikrát jsem se ztrapnila i před klukem, co se mi na škole líbí (16) :(. Našla jsem si kamarádky, ale všichni mají problémy... Ještě se trápím taky kvůli tomu, že patřím k sociálně slabším rodinám :/. A když byla posledně školní akce, hrozně jsem se styděla za svoje rodiče, hlavně za taťku, kterému je 65, a když tam moje spolužačky přišly s mnohem mladším taťkem, byla jsem zase ta trapná :(. O jarních prázdninách jsem jen seděla doma/zašla ven, ostatní na horách, v aquaparcích... Nevím poslední dobou je toho prostě strašně moc, všechno mě trápí :( Máte nějaký nápad, jak se od všeho odpoutat, odpočinout si od všech povinností, ve škole se vyhnout obloukem těm každodenním trapasům, které už mě taky dostávají? :/ 7.3.2016 17:39
Terez, 14 let
Odpověď:
Milá Terez,
díky za důvěru a za to, že píšeš. Změna školního prostředí je vždycky náročná - musíš si hledat své místo v kolektivu, získávat nové kamarády, přesvědčovat nové učitele znovu a znovu, že něco umíš... V každém případě je to ubíjející, ale takový je nakonec každý začátek :) Za asi nejúčinnější radu bych v tvém případě pokládala výzvu k tomu, aby ses naučila mít ráda sebe, svou rodinu a své zázemí nezávisle na tom, co si o něm budou myslet ostatní.
Osobně mám trochu podobnou zkušenost - od šesté třídy jsem začala chodit na osmiletý gympl, i mí rodiče byli jedni z nejstarších v porovnání s rodiči ostatních spolužáků a navíc jsem byla věřící. Měla jsem pocit, že ostatní holky ve třídě mají větší volnost, lepší oblečení, bližší vztah s rodiči (kvůli menšímu věkovému rozdílu), větší možnosti atd. Za některé aspekty svého života jsem se zkrátka před ostatními styděla. V průběhu osmi let, které jsme se spolužáky strávili v jedné třídě, jsme o sobě navzájem ale dozvěděli takřka všechno. Kdo pochází z jaké rodiny, kdo je v čem dobrý. Na jednu stranu to bylo trochu děsivé, protože člověk věděl, že se v takovém kolektivu nic moc neutají, na druhou stranu nesmírně osvobozující. Všichni věděli, že chodím do kostela a že mám rodiče, kteří vypadají spíš jako má babička a děda. O jiném klukovi ze třídy se zase vědělo, že je jeho rodina hodně chudá a že je možná i proto trochu "asociál". Ale nevadilo to. Tolerovali jsme se a mnozí si na určitých "zvláštnostech" svého života vybudovali ve třídě image (vč. mě). Ukázalo se, že je privilegium být "katolík expert" a že ostatním může připadat sympatické i to, že někdo nosí celý školní rok batikovaná trička, protože si jiná nemůže z finančích důvodů dovolit. Začali jsme se zkrátka vzájemně "brát".
Upřímně věřím, že stejnou zkušenost zažiješ i ve vaší třídě - vědomí toho, že si nemusíš před ostatními na nic hrát, vědomí toho, že tvůj život nemusí být "snový", aby jsi zapadla a rozhodně nemusí být dokonalý, abys byla šťastná. Především se prosím nenech znechutit a nenech si vzít radost ze života. Buď svá, činorodá, udrž si pozitivní přístup k věcem, neber své "trapasy" tolik vážně (za pár měsíců nebo let si na ně určitě ráda vzpomeneš a sama se nad nimi pousměješ :)).
A ještě praktický návod - zkus si sepsat alespoň 10 věcí, za které jsi ve svém životě opravdu ráda a které bys za nic na světě neměnila. Tento seznam si pak připomeň, když budeš mít pocit, že se všem daří lépe než tobě. Třeba zjistíš, že to ve skutečnosti vlastně není taková hrůza, jak se může zdát.
Hodně štěstí! :)
redakce IN!
Otázka: Pohádala jsem se kamarádkou kvůli hlouposti. Poraďte prosím. Ahoj IN, dnes jsem se pohádala s kamarádkou kvůli vyložené hlouposti. Přišla jsem do školy a měla jsem na sobě nový svetr, hned jak ho kamarádka uviděla, řekla: "Jé, já mám úplně samý, ach jo, budu vypadat jako kopírant". A já jí řekla, že jako kopírant vypadat nebude a že to nevadí. No a celý den bylo vše v pořádku. Až potom, co jsme odcházeli, mi to začala vyčítat a říkala jak ji hrozně s.... A nakonec mi ani ahoj neřekla. Vím, že ji to asi naštvalo, ale nemohla jsem to vědět, moc mě to mrzí, dokonce jsem se i rozbrečela. Prosím poraďte, děkuji. 7.3.2016 14:23
Anička, 14 let
Odpověď:
Milá Aničko,
i nám je líto, že ses s kamarádkou nepohodla. Musím ovšem říct, že její chování vůči tobě nebylo vůbec fér a těžko říct, co přesně jej vyvolalo. Nejspíš se těšila, že bude originální, měla radost z nového svetru, chtěla, aby jí slušel a ostatní jí ho chválili, a tak ji zamrzelo, že část této radosti nebude moci mít. Tys jí radosti ale neubrala naschvál a snad nejde zase o tak závažnou věc, abyste se jí nakonec společně nemohly zasmát. Zkus se jí zeptat, co přesně ji tolik naštvalo a pokud půjde situace zlehčit, navrhni jí, že můžete svetr klidně nosit ve stejný den do školy a vypadat tak jako ségry. Pokud ti na ní opravdu záleží, můžeš jí zkusit uplést třeba šálu (nebo klidně něco jiného), kterou - protože bude ručně vyrobená - jediná na světě - nebude mít už zaručeně nikdo další :)
Přejeme hodně sil a tobě i tvé kamarádce udobření :)
redakce IN!
Otázka: Maminčina kamaráda zřejmě spáchala sebevraždu. Jak jí pomoct? Je sebevražda hřích? Mojí kamarádce umřela mamka (zřejmě udělala sebevraždu) a já bych jí chtěla nějak pomoct, ale nevím jak. Bojím se, abych jí něčím neurazila nebo tak něco. Jak jí mám pomoci? Je sebevražda hřích? 25.2.2016 17:56
Ančíí, 13 let
Odpověď:
Milá Ančíí,
některé lidské záležitosti jsou tak složité, že jim nejsme schopní plně porozumět a spoléháme na Boží lásku, Boží milosrdenství. Co můžeš udělat? Řekni kamarádce, že jsi se za její maminku pomodlila. To jistě uděláš to nejlepší, co vlastně my lidé můžeme pro druhé vykonat. Prosit za druhé dobrého Boha. A to i tehdy, když je to složité. A pak buď kamarádce oporou a pomocí. Bude nyní jistě prožívat těžké chvíle a kamarádky ji mohou podržet.
Jinak sebevražda je hřích a vážně těžký. Ovšem pokud je provedena svobodně a vědomě. Dnes víme, že mnozí lidé ji udělají, ale na základě psychické nemoci, kterou mají. Pak jejich jednání není sice dobré, ale není hříchem. A jen Bůh vlastně ví, co se v tom kterém člověku, který sebevraždu vykonal, dělo. Tedy, i sebevrahy poroučíme do Božího milosrdenství.
Jan Balík
Otázka: Mám pocit, že jsem nejlepší kamarádce na obtíž - baví se s jinou kamarádkou víc. Co mám dělat? BFF??? Tak to si nejsem jistá... Mám nejlepší kámošku (btw. jsem v 9). Obě jsme věřící. Katolík, baptista. Ale teď se mi zdá, že nám to nějak neklape. Mám pocit, že se začíná víc bavit, víc rozumět s jinou holkou. Ona měla taky BFF, ale ta se s ní \"rozešla\" a začala se bavit s jinou holkou. A ona zůstala sama. Plonk. Tak jsme si já a má BFF řekly, že se s ní začnem bavit. Ale já si s ní nerozumím. Stále má narážky na věřící atd.... Ale ony dvě si prostě rozumí, já nevím jak to...
S kým bych se jinak bavila? S kým, nikdo jiný mi ze třídy nesedí. A já jí nechci překážet, ať se baví s kým chce, nechci a nebudu jí to určovat. Když jsme byli spolu a měly jsme normální vztah tak jsem byla opravdu štatná, ale ted jsem smutná, stále smutná..... Co se to s náma děje? Budeme stále spolu? Mám si s ní o to popovídat? Ale jak a kdy? Osobně, telefonem, skypem, smsky??? HELP ME, PLEASE GUYS!!! (redakčně zkráceno) 24.2.2016 19:30
Pája, 15 let
Odpověď:
Milá Pájo,
je vidět, že ti na tvé kamarádce opravdu záleží. Neodpustím si ale domněnku, že možná až moc. Samozřejmě bychom si měli svých přátel vážit a snažit se o to, abychom nezklamávali jejich důvěru, byli jim připraveni vždy pomoci atd. Ale asi bychom je neměli pokládat za střed našeho vesmíru, kolem kterého se všechno točí. Doporučuji ti si s kamarádkou popovídat o věcech, které tě trápí, upřímně, otevřeně a co nejdřív (určitě osobně). Možná má pro své chování nějaký důvod, třeba se ti "mstí" za něco, čím jsi jí ublížila ty a ani o tom nevíš - pak by bylo jistě dobré si to vyříkat. Možná si neuvědomuje, jaký dopad má na tebe to, co dělá, možná, že o tvé přátelství už skutečně tolik nestojí a nevadí jí, když tě zraňuje. Možností je jednoduše spousta...
Pokud by se ukázala být pravdivá ta poslední, rozhlédla bych se být tebou kolem sebe a přestala být závislá pouze na této jedné kamarádce. Určitě je ve tvém okolí někdo, kdo by o tvé přátelství stál (a nemusí to být pouze někdo ze třídy). A pokud by sis s hledáním kamarádů nevěděla rady, zkus se přihlásit na nějakou víkendovou akci na nejbližší DCŽM. Věřím, že sama nezůstaneš a podaří se ti najít takové přátelství, kde si budou obě strany toho druhého navzájem vážit.
Myslíme na tebe! :)
redakce IN!
Otázka: V minulosti jsem někomu ublížila, ale nevím, jak se zbavit pocitu provinění. Ahoj. Jsem dost citlivá a poslední dobou mě trápí taková věc a nevím komu jinému ji svěřit... Uvědomila jsem si, že jsem možná v minulosti (asi 4 roky nazpět) někomu ublížila, ale v té době jsem to ani nepostřehla. Nevím to vůbec jistě, ale jak tak vzpomínám bojím se, že to jak jsem se k nim zachovala - byla špatná kamarádka a ignorovala někoho pouze kvůli vzhledu - jim mohlo opravdu ublížit. Chtěla bych zjistit, jestli to tak bylo a jestli ano, tak bych to chtěla nějak odčinit. Jenomže nejsem v kontaktu ani s jednou z těchto osob a nějaké setkání je prakticky nemožné. Byla jsem možná taková, ale změnila jsem se a už nikdy něco podobného neudělám. Zkrátka teď vnímám city druhých. Vidí Bůh to, jak jsem se chovala, jako prohřešek? Modlím se za všechny, komu jsem v minulosti ublížila. Je způsob jak se očistit od pocitu provinění? Děkuji za Váš čas. 20.2.2016 21:54
Louise, 16 let
Odpověď:
Milá Louise,
myslím, že aniž bychom to tušili, ubližujeme ostatním lidem poměrně pravidelně. Nevhodným slovem, narážkou, kterou myslíme v žertu, nenasloucháním... Často se vzájemně zraňujeme bez toho, aby byl náš úmysl primárně špatný. Osobně se při zpovědi snažím přidávat i lítost nad zraněními, kterým jsem druhým způsobila, aniž bych o tom věděla a věřím, že mi Bůh odpouští. Můžeš něco podobného při zpovědi vyznat také a pokud se ti pocit provinění bude stále vracet, odpověz na něj v duchu krátkou modlitbou: "Pane, děkuji, že jsi mi odpustil. Uzdravuj prosím rány těm, kterým je nevědomky působím a uč mě své lásce, abych dokázala být pro ostatní vždy darem a ne utrpením."
Píšeš, že už teď se modlíš za všechny, kterým jsi v minulosti ublížila - z toho má Bůh určitě radost. Ani ty si proto radost nenech vzít a netrap se úzkostí z minulosti.
Hodně štěstí! :)
redakce IN!
Otázka: Jak si popovídat a nezažívat po každém slově trapnou chvilku ticha? Dobrý den, mám takový problém... nedokážu navázat konverzaci, když si chci s někým povídat třeba po chatu, skončí to že on napíše že se má dobře a já nevím o čem si s ním povídat. Nebo ve škole, když třeba čekám ve třídě na učitele a je tam jen pár spolužáků, nevím co si s nimi říct. Mám strach z toho, že třeba až budu dospělá s nikým se neseznámím a budu sama. Co s tím?? Jak si umět popovídat a nezažívat po každém slovu trapnou tichou chvilku? 20.2.2016 18:22
Anežka, 0 let
Odpověď:
Milá Anežko,
ne každý je od přirozenosti bavič a dobrý řečník. To ale neznamená, že ten, kdo není, se nikdy s nikým neseznámí, dobře si s lidmi nepopovídá a bude navždy odtržený od vší společnosti. Má první rada tedy zní - neměj strach! Pokud budeš mít už předem obavy z konverzace s ostatními, budeš tomu velice pravděpodobně přizpůsobovat i své chování a vystupování - budeš nejistá, ustrašená a hlavně - ne ve své kůži. A v momentě, kdy nebudeš moci být sama sebou, se ti konverzovat lépe zaručeně nebude. Zkus si vzít kousek papíru a napsat na něj alespoň 5 vlastností, kterých si na sobě vážíš a 5 věcí, o nichž si myslíš, že ti jdou. Zamysli se na chvíli nad otázkami: "Jaká jsem?" "V čem jsem dobrá?" "Co můžu nabídnout ostatním?" Odpovědi na tyto otázky pak měj na paměti v momentě, kdy budeš chtít někoho oslovit.
Co se týče témat hovoru, vybírej ta nejpřirozenější a nejběžnější témata - to, co tě právě napadne, čím zrovna teď žiješ (se spolužáky si můžeš povídat o tom, jak složitý byl třeba test z biologie, o tom, jakého učitele mají nejraději, jaké navštěvují kroužky, probrat s nimi zajímavý film, který jsi viděla, kapelu, kterou ráda posloucháš atd. ...). Nepřemýšlej dlouze nad tím, co řekneš, nepřipravuj si odpovědi dopředu - zkus být spontánní a neboj se, že něco pokazíš nebo řekneš špatně. Všichni si čas od času s někým neporozumíme a potom, jsou lidé, s nimiž se nám hovoří lépe, máme více společných témat a dovedeme se spolu zasmát, a pak jsou také lidé, s nimiž je dialog obtížnější a konverzace vázne. Na tom ale také není nic neobvyklého. Neboj se jednoduše mluvit, mluvit a mluvit a uvidíš, že čím více budeš procvičovat svůj projev, tím lépe se ti bude navazovat hovor.
Konverzace přes chat jsou trochu jinou kategorií - osobně mám zkušenost s tím, že sebelepší konverzační partnery dokáže internetový chat doslova pohřbít. Je to často proto, že lidé přihlášení na chatu dělají kromě práce na počítači tři další věci, nejsou soustředění a jejich pozornost na komunikaci s tebou je nevelká. Povídání si z očí do očí je zkrátka nenahraditelné.
Přeji ti, ať se ti v konverzování daří! :)
redakce IN!
Otázka: Kamarádka chce přejít na jinou školu. Nechci jí bránit ani ji ztratit. Co dělat? Ahoj redakce... Jsem v 9. třídě na gymnáziu (na osmiletém). Mé známky jsou docela dobré. Na vysvědčení jsem měla tři trojky - matika, fyzika, chemie... Pak dvojky a samozřejmě na ty nejlehčí předměty jedničky. Mám nejlepší kamarádku, její známky se od mojích zas tak moc neliší, měla jen více trojek a hrozila jí 4 z matematiky. Nechce dál studovat na gymnáziu a chce jít na lyceum... prý tam je míň fyziky, chemie a matematiky. To já nevím. Ptala jsem se jí proč chce odejít, řekla mi, že se nedokáže doma dokopat k učení... Hodně se kvůli tomu stresuje a někdy i nespí. Ji to trapí a trápí jí, že se kvůli ní trápí i její rodina... Každý se stresuje se školou, i já... Mám strach z různých předmětů. Tak i ona. PROSÍM o radu... Nechci ji ztratit, ale zase ji nechci nutit aby tu zůstala. Nechci ji tu držet. Máme spolu skvělý vztah... Děkuju moc. 16.2.2016 19:32
Klára, 15 let
Odpověď:
Milá Klárko,
je vidět, že ti na kamarádce opravdu záleží. Volbu studia si ovšem musí zvážit ona sama, nejlépe po konzultaci se svými rodiči. Pokud je ona i její rodina přesvědčená, že studium lycea by pro ni bylo vhodnější, pak by asi nebylo správné, abys ji od něho odrazovala. Je určitě dobré ji upozornit na některá úskalí (absolventi lycea zpravidla pokračují ve vzdělání na vysoké škole, protože nemají dostatek praxe po výkon povolání, takže se studiu jako takovému stejně nevyhne, navíc na ni můžou neblaze působit i faktory spojené se změnou prostředí a kolektivu atd.), ale bránit jí by mohlo mít špatný dopad i na vaše přátelství (mohla by ti třeba za pár let vyčíst, že se kvůli tobě nerozhodla tak, jak sama chtěla). Byť se nebudete denně vídat ve škole, neznamená to, že vaše kamarádství musí skončit. Vyhradit si čas navíc mimo školu je určitě náročnější, ale ne nemožné. Naopak se tím může váš vztah ještě upevnit, budete si vzácnější.
Pokud jsi přesvědčená, že by studium na gymnáziu zvládla stejně dobře jako lyceum, můžeš ji ještě do konce školní roku podporovat v učení (píšeš, že se k učení nedokáže dokopat sama - zkus jí třeba nabídnout možnost učení společného), ať si sama zváží, jestli pro ni gymnázium vhodné je, nebo by se jen trápila.
Přejeme tobě i tvé kamarádce hodně štěstí!
redakce IN!
Otázka: S kamarádkou se přestala bavit její spolusedící ve škole. Jak jí pomoct? Ahoj redakce,
potřebovala bych poradit, co mám dělat, když mám kamarádku, která se trápí, protože její druhá kamarádka, co s ní sedí ve škole, se s ní najednou z ničeho nic přestala bavit :/. Jediný o čem se s ní dá bavit jsou kluci, té kamarádky se jenom pořád ptá, co těm klukům má napsat za otázky a kamarádku to štve. Teď ji začala ignorovat na facebooku a neodepisuje jí ani na SMS. Pak jí konečně napsala na facebooku, ale řadu sprostých slov a pod to napsala, že se učí sprostý slova česky :(( (protože k nám přišla na začátku 8. z Francie). A přitom je věřící a chodí do kostela. Nevím, jak jí mám pomoct a ona sama neví, co má dělat. :( 12.2.2016 15:08
A, 13 let
Odpověď:
Milá A,
je od tebe super, že máš o kamarádku takovou starost. Těžko říct, co její spolužačce takříkajíc "přeletělo přes nos". Změna jejího chování může mít příčinu v mnoha věcech - od problémů doma po nějaký její vlastní vnitřní boj (píšeš, že se přistěhovala z Francie - dost možná na ni zpětně doléhá i tato skutečnost, která s sebou určitě nese spoustu nového - zvykání si na novou školu, kamarády, bydlení, úplně jiné zvyky, nová řeč atd.). Obzvláště v tomto zranitelném věku to pro ni jistě muselo být náročné a v lecčem se v novém prostředí asi musí hledat znovu. Tvé kamarádce bych poradila, aby si o tom s ní především promluvila - vyptala se jí, zda ji něco netrápí a ujistila ji, že pokud ano, může si o tom s ní promluvit.
Rozhodně by ale také neměla mít strach říct jí o tom, co se jí nelíbí a co z jejího chování ji zraňuje - být jeden k druhému upřímný je dobrým základem jakéhokoli vztahu a vyčistit vzduch i za cenu vzájemné neshody, stojí za to.
Ty pak můžeš na obě kamarádky myslet v modlitbě (která je mnohy účinnější, než čekáme). Přeji hodně štěstí tobě i tvé kamarádce :)