Milá Terezko,

myslím, že když mu celou záležitost předložíš tak, jak jsi ji výličila nám, určitě se vám společně podaří dojít k nějakému řešení nebo alespoň kompromisu. Je jasné, že matematika nemůže být silnou stránkou všech. Pokud máš ale přímo doma tu možnost zeptat se na to, co ti není jasné, využij jí a možná, když tatínek uvidí, že máš snahu se zlepšit a jsi ochotná za ním i přijít s prosbou o vysvětlení složitější látky, bude přístupnější. Hlavně se spolu bavte na rovinu a upřímně. Pravdivá komunikace je klíčem k vyřešení mnoha problémů. Přejeme hodně štěstí! :)

Milá anonymní,

ve 13 letech může člověk procházet ledasčím, hledá sám sebe, snaží se nějak definovat a ukotvit. To, že tvoje sestra tvrdí, že se jí líbí děvčata, může být jenom jedním z jejích pokusů o sebeurčení, tedy to tak ve skutečnosti vůbec být nemusí. Být tebou, dala bych jí trochu času, aby si sama uvědomila, zda jsou její pocity pravdivé nebo je to celé jenom póza a pokus o získání pozornosti.

Pokud by v pozdějším věku skutečně poznala, že je její orientace homosexuální a není svobodně zvolená, bylo by nutné to respektovat. Nesvobodně zvolená homosexuální orientace totiž sama o sobě hříchem není, pokud by se však člověk rozhodl podle ní jednat, samozřejmě už by to byl vážný problém.

Měj se krásně! :)

Milá Tess,

díky za dotaz a za důvěru. Píšeš, že po tobě nemáme chtít, aby sis s babičkou o chování, které tě z její strany zraňuje, promluvila. Věř, že po tobě nic takového nechceme, ale možná bys to měla chtít ty sama. Být přímý a pravdivý je často tou nejlepší strategií k vyřešení mnoha problémů, ale chápu, pokud je to pro tebe těžké.

Myslím, že si babička ani neuvědomuje, jak moc ti může ubližovat, protože to jistě není jejím cílem. Je to jako s fiktivním příkladem ježka, který by chtěl někoho obejmout a dát mu najevo svou lásku, ale místo toho jej popíchá bodlinkami. A někteří lidé jsou v projevech citů zkrátka ježky, aniž by chtěli. Možná, že ti chce dát babička více prostoru, protože si třeba myslí, že jsi v období, kdy jej potřebuješ, možná, že se s tebou do školy nepřipravovala proto, že jsi na ni působila sebejistě a samostatně, možná, že se vůči tobě snaží být ohleduplná a její záměr se míjí účinkem.

Tím, že tě občas napomene, ti dává najevo, že jí na tobě záleží - ač ti to tak nemusí připadat. Při její výtce zkus vždycky zatnout zuby a místo odseknutí nebo znechuceného obličeje si připomeň, že ji máš ráda a ona má určitě ráda tebe a nemyslí to s tebou zle. Na starší dítě jsou také zpravidla kladeny větší požadavky v zájmu toho, aby šlo příkladem mladším sourozencům. Nenech se tím ale otrávit a co je důležité, nenech si pokazit vztah s mladším bráškou. I jemu jsi určitě dávána občas za příklad ty a ani jemu to zaručeně není dvakrát milé. Za babičku a zlepšení vašeho vzájemného vycházení spolu se nezapomínej modlit, držíme ti palce! :)

Milá beruss,

srovnat se s takovou diagnózou by nebylo pro nikoho jednoduché. Boží plány jsou ale nevyzpytatelné a hlavně - život tím nekončí. Obavy z toho, jestli si najdeš partnera, kterému nebude tvůj zdravotní stav vadit, jsou pochopitelné, ale upřímně věřím, že pravá láska si nevybírá podle parametrů. Osobně znám několik manželů, kteří dopředu věděli, že nebudou moci mít děti, a žádnou překážkou to pro ně nebylo. Někteří si děti adoptovali a mají krásné rodiny, jiní zůstali sami, ale ve společném štěstí jim to nikdy nijak nebránilo. Naopak to pro tebe může být užitečným kompasem při hledání partnera - ten, který tě bude mít skutečně rád, to, věřím, ustojí.

Babičku zpráva asi nějakým způsobem mrzet bude - už jen kvůli tobě. Nakonec jí ovšem nezbyde nic jiného, než se s touto realitou smířit (stejně jako ses s ní musela smířit ty). Pokud je to součástí Božího záměru, nezbývá než mu důvěřovat - protože On pro tebe zaručeně nemá přichystáno nic zlého.

Jako perličku přidávám i zkušenost jedné kamarádky, které v 18 letech předpověděli rovněž neplodnost. Nikdy se proto nezajímala o PPR (metodu přirozeně plánovaného rodičovství) a o 6 let později se vdala. Po dvou týdnech manželství pak byla velmi překvapená, když zjistila, že je těhotná, dokonce s dvojčaty. V jejím případě to byl doslova zázrak a samozřejmě ti nemůžu "slíbit", že se ti něco podobného přihodí také. Chci tím jen akcentovat, že u Boha není nic nemožné. Tedy ani to, že budeš mít skvělého manžela, fungující rodinu a budeš na 100 % šťastná i bez možnosti mít vlastní děti.

Přeji ti hodně sil! :)

Milý ajušku,

rada je poměrně jednoduchá, provedení složitější. Měla by ses pokusit v klidu, bez křiku a urážek sestře vysvětlit, že se Ti nelíbí, jak Tě oslovuje. Jiným způsobem to nezměníš. Přece jenom i mezi sourozenci je potřeba rozvíjet komunikaci a vzájemnou důvěru. Někdy to prostě chce sebezapření a trpělivost. 

Držíme palce, ať najdeš odvahu a sílu si se sestrou promluvit. 

Milá Katy HC,

moc si vážíme Tvé důvěry, se kterou jsi nám napsala. Tvoji otázku jsme poslaly naší kamarádce psycholožce. Tady je její odpověď: 

Ahoj Katy,
určitě ti doporučujeme návštěvu paní doktorky. Chtěj s ní delší dobu mluvit. Aby tě mohla poznat a mohla s tebou mluvit
o všem, co máš na srdci. Přejeme ti důvěru v tyto odbornice. Můžeš zkusit zaměstnat pusu zvýkačkou, nahráváním něčeho -když pusa bude mluvit, bude aktivní i mozek. Uvidíš, co ti poradí paní doktorka.

A ještě odpověď od paní psychoterapeutky:

1. Měla by sis vymoci, že budeš na návštěvě u psychiatra mít možnost mluvit sama, bez přítomnosti maminky.
2. Bylo by dobré navýšit individuální psychoterapii na frekvenci 1x týdně.
3. Musíš porozumět mechanismuu sebepoškozování, tedy co Ti to přináší. A pokud je to úleva, tak se pokus najít náhradní úlevové činnosti, aby sis nekousala tvář (někomu např. pomáhá lámání tužek, mít na zápěstí gumičku a pouštět ji, nějaký druh pohybu,...).

Držíme Ti palce a myslíme na Tebe! Pamatuj, že ve svém trápení nejsi sama. Pokud chceš, můžeš na našem webu poprosit o modlitbu i ostatní holky. Nebe existuje a může být i na zemi. To, že to teď nevidíš, je jen dočasné. Až se uzdravíš, poznáš to. 

Milá Katy HC,

rozumíme tomu, že jsi rozrušená. Hádky rodičů určitě nejsou ani pro ně ani pro Tebe nic příjemného. Na druhou stranu i hádky a konflikty patří k životu. Lidé tak řeší své problémy a někdy taková hádka "pročistí vzduch" lépe než tiché a útrpné mlčení. Důležité je, abychom se v životě naučili hádat "správně". To znamená, aby hádka jenom nezraňovala, ale vedla k usmíření a odpuštění. A to se bohužel ne vždycky daří.

Neznáme Tvoji rodinu, takže nevíme, zda to byla velká hádka nebo jen hádka kvůli něčemu banálnímu, která Tě třeba rozhodila víc než jindy, protože zrovna prožíváš stres ve škole a máš citlivější období. Určitě ale můžeš vztahy ve vaší rodině a všechno, co prožíváš, svěřit Bohu každý den v modlitbě.  

Pokud Tě to, co se stalo, stále hodně trápí, kontaktuj odborníky z tzv. Modré linky důvěry. Tato služba je bezplatná, anonymní a můžeš si vybrat, zda zvolíš telefon nebo raději skype, chat či e-mail. Na druhém konci jsou odborníci, kteří Ti ochotně poradí. http://www.modralinka.cz/?page=ld

Snaž se také své pocity ventilovat a ne je dusit v sobě. Antidepresiva nevyřeší všechno a spoléhat se jen na léky není dobré. Raději napiš všechno, co prožíváš, na papír, a potom ho třeba roztrhej nebo znič. A ještě něco. Kdyby nic nepomáhalo, můžeš zavolat psycholožce a zeptat se, zda by Tě nevzala v dřívějším termínu.

Milá jarče,

i přesto, že tě máma, jak píšeš, nenechá nikdy nic říct, zkusily bychom si s ní o tom upřímně a otevřeně promluvit. Řekni jí o svých pocitech, že ti vadí, že tě nenechá mluvit a že o tobě říká nepravdivé věci.

Ale pozor! Důležité je předtím mamku správně "naladit": Jak? Zamysli se nad tím, co má tvoje mamka ráda, co ji potěší - například návštěva cukrárny, nějaké výstavy, tvoření, procházka v přírodě, sportovní aktivita něco dobrého na zub,,... - možností je spousta. A potom ji zkus někam pozvat nebo jí uvař kávu či čaj a k tomu kup zákusek nebo připrav něco dobrého. Udělejte si chvíli nebo odpoledne jenom pro sebe, kdy budete samy, najděte si na sebe čas.

Jsi ve věku, kdy si začínáš vytvářet vlastní názory a postoje, a je přirozené, že s mamkou nebudeš vždy souhlasit. Začínáš vnímat, že i maminka má svoji povahu a osobité reakce. A právě v dospívání se učíš tomu, že lidé nebudou vždy reagovat podle toho, jak si to představuješ. Záleží ale vždycky jenom na tobě, jak se k tomu postavíš. A také na tom, že se budeš snažit chápat i mamku a její důvody a vyslechneš je.

Držíme palce, aby se vám podařilo s maminkou všechno vyříkat a aby se váš vztah postupně zlepšoval.

Ahoj Terko,

je pochopitelné, že je toho na tebe najednou moc. Nová škola, změny doma. Také se ti možná zdá, že ostatní doma na tebe trochu zapomněli a jsou spíše ponoření do svých starostí.

Zkus udělat něco, co by pomohlo otevřít mezi vámi komunikaci. Například jestli se sejdete spolu na oběd nebo večeři, zkus vnímat, jestli máš sílu k tomu, abys jim to řekla. Řekla jim, že chceš s nimi sdílet jejich starosti a prosíš je, aby i oni sdíleli starosti tvoje. Zkus je popsat, jaké to jsou, zkus i říct, čím můžeš ty přispět doma.

Pokud by nic nepomohlo, zvaž, jestli chceš mámě napsat dopis. Kde by sis mohla i uspořádat svoje myšlenky. Doporučuji ti, ať mluvíš sama za sebe - co ty prožíváš, o co ty prosíš.

Zkus zavnímat, jestli máš i někoho blízkého kolem sebe, kdo by ti s tím pomohl.

Uvidíš, jak se ti to podaří, přeju ti všecko dobré.

PhDr. Ilona Špaňhleová

Milý kadlíku,

konflikty s rodiči a různá nedorozumnění k dospívání svým způsobem patří. 

Co můžeš dělat? Nabízíme několik tipů: 1) Všímej si, jestli se tvůj táta chová stejně i k ostatním sourozencům, pokud nějaké máš. To by totiž lépe ukázalo, zda konflikty jsou opravdu jen ve vztahu k Tobě, nebo zda se jedná o tátovo reagování na všechny děti.

2) Píšeš, že táta je faj. Určitě si proto vybavíš i nějaké pozitivní chvíle (např. v neděli po obědě, při nějaké společné činnosti apod.). Takovou „pohodovou“ chvíli zkus využít k tomu, že to prostě tátovi řekneš. Že tě mrzí, že máte spolu konflikty a že bys to chtěla změnit. Přemýšlejte oba společně, jak konfliktům předcházet, co by měl dělat jinak on a co bys měla dělat jinak Ty, abyste takovým nepříjemným situacím předcházeli.

3) Také se zamysli, jestli dokážeš být důsledná a dělat věci tak, jak jsi slíbila. To totiž mnohdy rodiče oprávněně štve. Pokud se totiž rodiče opakovaně přesvědčují o tom, že nemohou svému dítěti důvěřovat, že mu musí neustále pokyny připomínat, že dcera neudělala, co udělat měla… Prostě jim pak nezbývá, než to stale připomínat a připomínat. A konflikt je na světě. Čím více ukážeš svým vhodným přístupem k životu svoji dospělost, mohlo by se podařit, že ji začne i Tvůj tatínek vnímat a uznávat.

4) Je možné, že Tvůj vztah s tátou je mimořádně odtažitý a jste si velmi vzdáleni, pak nezbývá, než o této tvé starosti hovořit s mamkou, aby Ti pomohla a poradila Ti, co bys mohla dělat jinak, aby ke konfliktům s tátou tak často nedocházelo. ALE pozor, ne že budeš s mámou vytvářet "koalici" proti tátovi!

A také se, kadlíku, za zlepšení svého vztahu s tatínkem modli. Možná, že také on je ve své roli otce někdy bezradný a potřebuje Boží pomoc a vedení. Zkus mu někdy vědomě udělat něčím radost – uvidíš, že i drobné činy pozornosti či lásky vůči němu mohou být klíčem k porozumění s ním.

Držíme Ti palce!