Otázka: Taťka je učitel matematiky a mně matematika nejde. Jak si s ním promluvit? Dobrý deň,potrebovala by som poradiť.Viete,môj ocko je matematikár a mne matika nikdy tak úplne nešla a ani som ju nemala rada.A vždy keď dostanem zlú známku,ocko mi niečo zakáže,väčšinou je to tanečný krúžok na ktorý chodím rada a na ktorý som sa sama dobrovoľne prihlásila.Príde mi to dosť ako systém \"za odmenu bude tanečný\".Ako mám ockovi slušne a pokojne vysvetliť svoje rozpoloženie??:) 9.4.2016 21:05
Tereza, 13 let
Odpověď:
Milá Terezko,
myslím, že když mu celou záležitost předložíš tak, jak jsi ji výličila nám, určitě se vám společně podaří dojít k nějakému řešení nebo alespoň kompromisu. Je jasné, že matematika nemůže být silnou stránkou všech. Pokud máš ale přímo doma tu možnost zeptat se na to, co ti není jasné, využij jí a možná, když tatínek uvidí, že máš snahu se zlepšit a jsi ochotná za ním i přijít s prosbou o vysvětlení složitější látky, bude přístupnější. Hlavně se spolu bavte na rovinu a upřímně. Pravdivá komunikace je klíčem k vyřešení mnoha problémů. Přejeme hodně štěstí! :)
redakce IN!
Otázka: Co říct mladší ségře na to, když se jí údajně líbí holky? Dobrý den, co mám dělat, když je moje třináctiletá ségra přesvědčená o tom, že se jí líbí holky? Je teď do jedné zamilovaná a předtím se jí prý jedna nebo dvě líbily. Předtím se jí normálně líbili kluci, prý to všechno začlo cca před půl rokem. Co jí mám na to říct? Předem moc díky. 18.3.2016 23:09
Anonym, 15 let
Odpověď:
Milá anonymní,
ve 13 letech může člověk procházet ledasčím, hledá sám sebe, snaží se nějak definovat a ukotvit. To, že tvoje sestra tvrdí, že se jí líbí děvčata, může být jenom jedním z jejích pokusů o sebeurčení, tedy to tak ve skutečnosti vůbec být nemusí. Být tebou, dala bych jí trochu času, aby si sama uvědomila, zda jsou její pocity pravdivé nebo je to celé jenom póza a pokus o získání pozornosti.
Pokud by v pozdějším věku skutečně poznala, že je její orientace homosexuální a není svobodně zvolená, bylo by nutné to respektovat. Nesvobodně zvolená homosexuální orientace totiž sama o sobě hříchem není, pokud by se však člověk rozhodl podle ní jednat, samozřejmě už by to byl vážný problém.
Měj se krásně! :)
redakce IN!
Otázka: Babička se víc věnuje mladšímu sourozenci, nevycházím s ní. Co dělat? Ahoj :(. Jsem třetí dítě ze 4 a je mi 15. Mám babičku, ale ta mi hrozně leze na nervy. Mého bráchu (12 let, tudíž je nejmladší) se mi zdá, že chce rozmazlit, ale mě ne. Když u nás zrovna je, tak nás chodí kontrolovat, vytýkat, že se neučím, ale že jsem na počítači, že jdu spát pozdě. A každý večer chodí nahoru a jde za bráchou a přitom říká. Já se jdu pomodlit s Vojtou. Někdy nás při zve taky, ale spíš nás nezve. Za mnou nikdy nepřišla a neřekla mi, že se jde se mnou pomodlit. Nikdy... Každý den, když Vojta přijde ze školy, tak říká: "Pojď, udělám s tebou ukoly, naučím se s tebou a pak spolu přehrajem na harmoniku." JE MU 12!!! A je v 6. třídě na gymplu!!! Měly by ho nechat, ať se osamostatní... Tohle není dobrý. Jasně, chápu. když mně bylo 9, tak jsem ráda dělala ukoly s někým, ale ve 12?! To je moc. Někdy se mi, že nám chce nahradit mamku. Ale já chci mamku, a ne ji! Já ji mám ráda, ale někdy mi opravdu leze krkem... Kdyby jste jen tak věděly, jak mě to trápí, jak mě to štve, jak mě mrzí, že se ke mně takhle nikdy nechovala. Jak mi je líto, to co jsem ji dělala. Tím nemyslím, že jsem ji nějak mučila, ale znáte to. Puberták jsem. Takže furt na někoho křičím, hádám se... A babičku to někdy chytne... Co mám dělat? Ja ani nevím, na co se chci ptát.. Asi jak v ní hledat dobré věci, jak na ní nebýt zlá, jak si na ni zvyknout. Ale jestli budete chtít abych si s ní promluvila o tom, proč se ke mě takhle nikdy nechovala, nebo proč rozmazluje bráchu = > tak to ani náhodou... To po mně nechtějte. Mamka říká, že babičku máme nechat být. Prý je to ve stáří těžký, tak se k ní máme chovat slušně a nechat a se k bráchovi takhle chová. Tak jsem Vám to snad docela ujasniľa jak to u mě chodí a doufám, že mi nějak poradíte. Děkuju a mějte se :) 2.3.2016 16:31
Tess, 15 let
Odpověď:
Milá Tess,
díky za dotaz a za důvěru. Píšeš, že po tobě nemáme chtít, aby sis s babičkou o chování, které tě z její strany zraňuje, promluvila. Věř, že po tobě nic takového nechceme, ale možná bys to měla chtít ty sama. Být přímý a pravdivý je často tou nejlepší strategií k vyřešení mnoha problémů, ale chápu, pokud je to pro tebe těžké.
Myslím, že si babička ani neuvědomuje, jak moc ti může ubližovat, protože to jistě není jejím cílem. Je to jako s fiktivním příkladem ježka, který by chtěl někoho obejmout a dát mu najevo svou lásku, ale místo toho jej popíchá bodlinkami. A někteří lidé jsou v projevech citů zkrátka ježky, aniž by chtěli. Možná, že ti chce dát babička více prostoru, protože si třeba myslí, že jsi v období, kdy jej potřebuješ, možná, že se s tebou do školy nepřipravovala proto, že jsi na ni působila sebejistě a samostatně, možná, že se vůči tobě snaží být ohleduplná a její záměr se míjí účinkem.
Tím, že tě občas napomene, ti dává najevo, že jí na tobě záleží - ač ti to tak nemusí připadat. Při její výtce zkus vždycky zatnout zuby a místo odseknutí nebo znechuceného obličeje si připomeň, že ji máš ráda a ona má určitě ráda tebe a nemyslí to s tebou zle. Na starší dítě jsou také zpravidla kladeny větší požadavky v zájmu toho, aby šlo příkladem mladším sourozencům. Nenech se tím ale otrávit a co je důležité, nenech si pokazit vztah s mladším bráškou. I jemu jsi určitě dávána občas za příklad ty a ani jemu to zaručeně není dvakrát milé. Za babičku a zlepšení vašeho vzájemného vycházení spolu se nezapomínej modlit, držíme ti palce! :)
redakce IN!
Otázka: Nebudu moct mít děti. Bojím se, že si nenajdu životního partnera, nevím, jak to říct babičce. Dobrý den, před pár lety mi v nemocnici lékaři diagnostikovali vrozenou vadu, kvůli které nemůžu nikdy v životě počít dítě. S touto skutečností se snažím s pomocí Boží vyrovnávat, ale někdy je to dost složité. I přesto, že se cítím být povolána do manželství, mám obavy, že budu mít problém si najít životního partnera, který to vezme v pohodě a bude mě mít rád, takovou, jaká jsem. Jednou bych si ráda děti adoptovala, nebo se v tomto směru věnovala dobročinnosti. Další věc je, že jsem o mém zdravotním stavu neřekla jedné mojí babičce. Chtěla bych jí vše vysvětlit, ale mám strach, že ji to bude moc mrzet. Moc děkuji za radu a povzbuzení. 23.2.2016 20:12
beruss, 19 let
Odpověď:
Milá beruss,
srovnat se s takovou diagnózou by nebylo pro nikoho jednoduché. Boží plány jsou ale nevyzpytatelné a hlavně - život tím nekončí. Obavy z toho, jestli si najdeš partnera, kterému nebude tvůj zdravotní stav vadit, jsou pochopitelné, ale upřímně věřím, že pravá láska si nevybírá podle parametrů. Osobně znám několik manželů, kteří dopředu věděli, že nebudou moci mít děti, a žádnou překážkou to pro ně nebylo. Někteří si děti adoptovali a mají krásné rodiny, jiní zůstali sami, ale ve společném štěstí jim to nikdy nijak nebránilo. Naopak to pro tebe může být užitečným kompasem při hledání partnera - ten, který tě bude mít skutečně rád, to, věřím, ustojí.
Babičku zpráva asi nějakým způsobem mrzet bude - už jen kvůli tobě. Nakonec jí ovšem nezbyde nic jiného, než se s touto realitou smířit (stejně jako ses s ní musela smířit ty). Pokud je to součástí Božího záměru, nezbývá než mu důvěřovat - protože On pro tebe zaručeně nemá přichystáno nic zlého.
Jako perličku přidávám i zkušenost jedné kamarádky, které v 18 letech předpověděli rovněž neplodnost. Nikdy se proto nezajímala o PPR (metodu přirozeně plánovaného rodičovství) a o 6 let později se vdala. Po dvou týdnech manželství pak byla velmi překvapená, když zjistila, že je těhotná, dokonce s dvojčaty. V jejím případě to byl doslova zázrak a samozřejmě ti nemůžu "slíbit", že se ti něco podobného přihodí také. Chci tím jen akcentovat, že u Boha není nic nemožné. Tedy ani to, že budeš mít skvělého manžela, fungující rodinu a budeš na 100 % šťastná i bez možnosti mít vlastní děti.
Přeji ti hodně sil! :)
redakce IN!
Otázka: Nelíbí se mi, jak mě sestra oslovuje. Co mám dělat? Co mam dělat když mě ségra říká Andrejko a já jí neumím říct že se mi to nelíbí. 21.1.2016 11:57
ajušek, 18 let
Odpověď:
Milý ajušku,
rada je poměrně jednoduchá, provedení složitější. Měla by ses pokusit v klidu, bez křiku a urážek sestře vysvětlit, že se Ti nelíbí, jak Tě oslovuje. Jiným způsobem to nezměníš. Přece jenom i mezi sourozenci je potřeba rozvíjet komunikaci a vzájemnou důvěru. Někdy to prostě chce sebezapření a trpělivost.
Držíme palce, ať najdeš odvahu a sílu si se sestrou promluvit.
redakce IN!
Otázka: Ze stresu jsem si rozkousala tvář a mám sebevražedné myšlenky. Prosím, pomozte. Ahoj to jsem zase já, doma už je to v pohodě naši se po týdnu udobřili. Problém, ale je, že jsem tátovi ještě nedokázala odpustit. K tomu škola a pololetí (pro mě o to víc důležité protože jsem tam od listopadu). Už dřív jsem si občas prokousla vnitřní stranu tváře, ale dnes už je to podruhé za tři dny- a opravdu hodně-mám teď v tváři díru...a bolí to hlavně když jím. Dnes jsem se kousla asi hluběji než jindy, protože mi brněly chvíli rty. Myslím, že to byl nerv nebo co. V pátek jdu k psychiatričce, ale té to říct nemůžu, protože je tam se mnou mamka. K psychložce jdu až 1.2. Také mám stres z tanečních moc mi to nejde a představa, že mě bude sledovat spousta lidí na prodloužené mě skutečně děsí. Také se mi do hlavy vkradly myšlenky na sebevraždu a že to v nebi nebo kdekoliv bude lepší. Za to asi může film nebe existuje-jak ten klučina popisoval nebe. Samozřejmě bych to asi nedokázala udělat. Hlavně kvůli mamce. Teď jsem začala cvičit, ale nepomáhá mi to. Nemáte nějakou radu, jak zaměstnat pusu a hlavu jinak než tkovými myšlenkami a kousáním?? Nechci si brát oxozepam-pomáhá při úzkostech do deseti minut. Vím, že to není zdravé a hlavně může být návykový. 17.1.2016 20:17
Katy HC, 15 let
Odpověď:
Milá Katy HC,
moc si vážíme Tvé důvěry, se kterou jsi nám napsala. Tvoji otázku jsme poslaly naší kamarádce psycholožce. Tady je její odpověď:
Ahoj Katy,
určitě ti doporučujeme návštěvu paní doktorky. Chtěj s ní delší dobu mluvit. Aby tě mohla poznat a mohla s tebou mluvit
o všem, co máš na srdci. Přejeme ti důvěru v tyto odbornice. Můžeš zkusit zaměstnat pusu zvýkačkou, nahráváním něčeho -když pusa bude mluvit, bude aktivní i mozek. Uvidíš, co ti poradí paní doktorka.
A ještě odpověď od paní psychoterapeutky:
1. Měla by sis vymoci, že budeš na návštěvě u psychiatra mít možnost mluvit sama, bez přítomnosti maminky.
2. Bylo by dobré navýšit individuální psychoterapii na frekvenci 1x týdně.
3. Musíš porozumět mechanismuu sebepoškozování, tedy co Ti to přináší. A pokud je to úleva, tak se pokus najít náhradní úlevové činnosti, aby sis nekousala tvář (někomu např. pomáhá lámání tužek, mít na zápěstí gumičku a pouštět ji, nějaký druh pohybu,...).
Držíme Ti palce a myslíme na Tebe! Pamatuj, že ve svém trápení nejsi sama. Pokud chceš, můžeš na našem webu poprosit o modlitbu i ostatní holky. Nebe existuje a může být i na zemi. To, že to teď nevidíš, je jen dočasné. Až se uzdravíš, poznáš to.
redakce IN!
Otázka: Rodiče se hodně pohádali, jsem z toho špatná. Prosím, pomozte. Doma se naši hodně pohádali-můj táta je fakt ... Mamka smutná, doma ticho, ze školy stres a k tomu beru antidepresiva-moc ale nefungují...K psycholožce jdu až za týden a mám pocit, že se do té doby zblázním... 5.1.2016 16:59
Katy HC, 15 let
Odpověď:
Milá Katy HC,
rozumíme tomu, že jsi rozrušená. Hádky rodičů určitě nejsou ani pro ně ani pro Tebe nic příjemného. Na druhou stranu i hádky a konflikty patří k životu. Lidé tak řeší své problémy a někdy taková hádka "pročistí vzduch" lépe než tiché a útrpné mlčení. Důležité je, abychom se v životě naučili hádat "správně". To znamená, aby hádka jenom nezraňovala, ale vedla k usmíření a odpuštění. A to se bohužel ne vždycky daří.
Neznáme Tvoji rodinu, takže nevíme, zda to byla velká hádka nebo jen hádka kvůli něčemu banálnímu, která Tě třeba rozhodila víc než jindy, protože zrovna prožíváš stres ve škole a máš citlivější období. Určitě ale můžeš vztahy ve vaší rodině a všechno, co prožíváš, svěřit Bohu každý den v modlitbě.
Pokud Tě to, co se stalo, stále hodně trápí, kontaktuj odborníky z tzv. Modré linky důvěry. Tato služba je bezplatná, anonymní a můžeš si vybrat, zda zvolíš telefon nebo raději skype, chat či e-mail. Na druhém konci jsou odborníci, kteří Ti ochotně poradí. http://www.modralinka.cz/?page=ld
Snaž se také své pocity ventilovat a ne je dusit v sobě. Antidepresiva nevyřeší všechno a spoléhat se jen na léky není dobré. Raději napiš všechno, co prožíváš, na papír, a potom ho třeba roztrhej nebo znič. A ještě něco. Kdyby nic nepomáhalo, můžeš zavolat psycholožce a zeptat se, zda by Tě nevzala v dřívějším termínu.
redakce IN!
Otázka: Máma mě nenechá nic říct a říká o mně nepravdy. Co mám dělat? Máma mě nikdy nenechá nic říct.Říká o mně co není pravda a já se nemohu bránit.Co mám dělat? 17.11.2015 10:15
jarče, 12 let
Odpověď:
Milá jarče,
i přesto, že tě máma, jak píšeš, nenechá nikdy nic říct, zkusily bychom si s ní o tom upřímně a otevřeně promluvit. Řekni jí o svých pocitech, že ti vadí, že tě nenechá mluvit a že o tobě říká nepravdivé věci.
Ale pozor! Důležité je předtím mamku správně "naladit": Jak? Zamysli se nad tím, co má tvoje mamka ráda, co ji potěší - například návštěva cukrárny, nějaké výstavy, tvoření, procházka v přírodě, sportovní aktivita něco dobrého na zub,,... - možností je spousta. A potom ji zkus někam pozvat nebo jí uvař kávu či čaj a k tomu kup zákusek nebo připrav něco dobrého. Udělejte si chvíli nebo odpoledne jenom pro sebe, kdy budete samy, najděte si na sebe čas.
Jsi ve věku, kdy si začínáš vytvářet vlastní názory a postoje, a je přirozené, že s mamkou nebudeš vždy souhlasit. Začínáš vnímat, že i maminka má svoji povahu a osobité reakce. A právě v dospívání se učíš tomu, že lidé nebudou vždy reagovat podle toho, jak si to představuješ. Záleží ale vždycky jenom na tobě, jak se k tomu postavíš. A také na tom, že se budeš snažit chápat i mamku a její důvody a vyslechneš je.
Držíme palce, aby se vám podařilo s maminkou všechno vyříkat a aby se váš vztah postupně zlepšoval.
redakce IN!
Otázka: Taťka nechodí do práce, mamka naopak do tří a je přetížená. I na mě je toho moc. Prosím o radu. Ahoj IN!,
v rodině máme teď problémy. Taťka je doma, nechodí do práce. Naopak mamka chodí do třech prácí. Já jsem tento rok přestoupila na gympl. Když příjdu domů, většinou jdu rovnou ke mně do pokoje, a jsem jen tam. Když je víkend, tak to ale nejde. To mě mí rodiče nenechají ani chvíli volno, pořád musím hlídat sestru, nebo poklízet, prostě pořád něco... Už toho je na mě opavdu moc. Mamka je podle mě dost vystresovaná ze všech těch prací, odchází brzo ráno a vrací se kolem sedmé večer. to jen dohlídne na úkoly a učení a jde spát. Taťka s ničím moc nepomůže. A když chci mít chvilku volna, a řeknu to mamce, řekne že ne, a ať na ni nejsem zlá, ať se podívám, co pro nás dělá... Já to chápu, ale já už prostě potřebuju pauzu, od všeho... :/. Prosím o názor a radu, co mám dělat? 16.11.2015 16:20
Terka, 13 let
Odpověď:
Ahoj Terko,
je pochopitelné, že je toho na tebe najednou moc. Nová škola, změny doma. Také se ti možná zdá, že ostatní doma na tebe trochu zapomněli a jsou spíše ponoření do svých starostí.
Zkus udělat něco, co by pomohlo otevřít mezi vámi komunikaci. Například jestli se sejdete spolu na oběd nebo večeři, zkus vnímat, jestli máš sílu k tomu, abys jim to řekla. Řekla jim, že chceš s nimi sdílet jejich starosti a prosíš je, aby i oni sdíleli starosti tvoje. Zkus je popsat, jaké to jsou, zkus i říct, čím můžeš ty přispět doma.
Pokud by nic nepomohlo, zvaž, jestli chceš mámě napsat dopis. Kde by sis mohla i uspořádat svoje myšlenky. Doporučuji ti, ať mluvíš sama za sebe - co ty prožíváš, o co ty prosíš.
Zkus zavnímat, jestli máš i někoho blízkého kolem sebe, kdo by ti s tím pomohl.
Uvidíš, jak se ti to podaří, přeju ti všecko dobré.
PhDr. Ilona Špaňhleová
autor _externí
Otázka: Mám problémy s tátou. Prosím o radu. ahoj,mám tátu který je fajn ale jako každý má i své stiné stránky.Včera jsem mu dělala kafea zalila ho vlažnou vodou a o mi vinadal že to chce teplí a začal mně před ostatními ponižovat tak jsem mu žekla že mu to kafe taky už nemusím dělat ( když mně uráží) a on mi pak řek že si tohle nebudu dovolovat a já nevím co ale nezajmá ho proč jsem mu to řekla on má svou pravdu a hotovo.Nebo také to už se stalo skoro pravidlem že já se na něco dívám a on mi sebere ovladač k TV a řekne že když už jsem viděla 2032 díl tak nepotžebuju vidět další a dá si to na zprávy a hotovo a já nevím jak se mám bránit ( bojím se ) protoře mi vihrožuje fackou i za to kafe ale mě vadí jak se ke mě chová.CO mám dělat ?????? 15.11.2015 11:19
kadlík, 13 let
Odpověď:
Milý kadlíku,
konflikty s rodiči a různá nedorozumnění k dospívání svým způsobem patří.
Co můžeš dělat? Nabízíme několik tipů: 1) Všímej si, jestli se tvůj táta chová stejně i k ostatním sourozencům, pokud nějaké máš. To by totiž lépe ukázalo, zda konflikty jsou opravdu jen ve vztahu k Tobě, nebo zda se jedná o tátovo reagování na všechny děti.
2) Píšeš, že táta je faj. Určitě si proto vybavíš i nějaké pozitivní chvíle (např. v neděli po obědě, při nějaké společné činnosti apod.). Takovou „pohodovou“ chvíli zkus využít k tomu, že to prostě tátovi řekneš. Že tě mrzí, že máte spolu konflikty a že bys to chtěla změnit. Přemýšlejte oba společně, jak konfliktům předcházet, co by měl dělat jinak on a co bys měla dělat jinak Ty, abyste takovým nepříjemným situacím předcházeli.
3) Také se zamysli, jestli dokážeš být důsledná a dělat věci tak, jak jsi slíbila. To totiž mnohdy rodiče oprávněně štve. Pokud se totiž rodiče opakovaně přesvědčují o tom, že nemohou svému dítěti důvěřovat, že mu musí neustále pokyny připomínat, že dcera neudělala, co udělat měla… Prostě jim pak nezbývá, než to stale připomínat a připomínat. A konflikt je na světě. Čím více ukážeš svým vhodným přístupem k životu svoji dospělost, mohlo by se podařit, že ji začne i Tvůj tatínek vnímat a uznávat.
4) Je možné, že Tvůj vztah s tátou je mimořádně odtažitý a jste si velmi vzdáleni, pak nezbývá, než o této tvé starosti hovořit s mamkou, aby Ti pomohla a poradila Ti, co bys mohla dělat jinak, aby ke konfliktům s tátou tak často nedocházelo. ALE pozor, ne že budeš s mámou vytvářet "koalici" proti tátovi!
A také se, kadlíku, za zlepšení svého vztahu s tatínkem modli. Možná, že také on je ve své roli otce někdy bezradný a potřebuje Boží pomoc a vedení. Zkus mu někdy vědomě udělat něčím radost – uvidíš, že i drobné činy pozornosti či lásky vůči němu mohou být klíčem k porozumění s ním.