Ahoj Péťo,

díky za tvůj dotaz. Problém se závislostí na internetu je poslední dobou u mnoha mladých lidí velký problém. Je super, že si uvědomuješ, že je to problém a že bys s tím chtěla něco dělat.

Sama jsi moc dobře přišla na to, že je potřeba mít nějaký řád. Vím, že teď je to komplikované, protože jsou prázdniny, nejspíš si celý den doma, takže to láká zapnout si počítač nebo koukat do mobilu. Chce to pevnou vůli, aby sis dokázala vytvořit řád a hlavně ho dodržovat.

Moc doporučuju stanovit si limit, jak dlouho můžeš na internetu strávit. Takový rozumný počet by teď o prázdninách mohl být hodina nebo dvě. Možná to nepůjde hned, takže klidně začni na víc a postupně snižuj. Dodržovat limit na počítači není zas tak obtížné, zapneš si počítač, nastavíš si budík na požadovanou dobu a pak počítač vypneš. U mobilu to může být horší, protože ho máš neustále po ruce. Existují ovšem aplikace, které ti měří, jak dlouho mobil používáš a kolik času trávíš na jednotlivých aplikacích. Já osobně používám aplikaci Usage Time. Dá se tam nastavit limit, takže mě aplikace upozorníš, když jsem třeba strávila moc času na Instagramu. Když zapátráš na internetu, najdeš i jiné aplikace na podobném principu, které ti možná budou vyhovovat víc. Pokud nehrozí, že tě budou shánět rodiče, klidně mobil vypni. Pokud je z nějakého důvodu potřeba, abys byla na příjmu, dej telefon na jiný konec místnosti, kde uslyšíš zvonění, ale nebudeš ho mít hned po ruce, takže tě to nebude tolik lákat.

Také je potřeba trénovat svoji pevnou vůli nejen co se týče internetu. Zkus si někdy odříct sladkost, na kterou máš chuť, nebo jít právě naopak hned udělat něco, co po tobě chtějí rodiče... Jsou to maličkosti, ale pomůže ti to natrénovat pevnou vůli, aby ses naučila, že teď na internet nepůjdeš, nebo ho teď vypneš, protože už jsi na něm byla dlouho.

Super je sepsat si seznam aktivit, které tě baví a které děláš ráda a nepotřebuješ k nim internet a mobil. Může to být třeba čtení, kreslení, psaní (na papír), nějaký sport, procházky, vyrábění... Vytvoř si seznam aktivit, kterými můžeš naplnit svůj den a čas, kdy nebudeš na internetu. Může tam být i pomoc rodičům, nějaká hra se sourozenci, pokud je máš, návštěva prarodičů... Pokud máš prázdninové číslo In! najdeš tam spoustu inspirace na to, co dělat o prázdniných a co zažít.

Chtěla bys poradit nějaký řád. Zkusím ti tedy udělat nějaký návrh, jak by mohl vypadat tvůj den, ale ber prosím na vědomí, že je potřeba si ho upravit podle tvých možností atd. Každopádně řád prázdninového dne, kdy nebudeš moc na internetu, by mohl vypadat třeba nějak takhle:

7:30 - budíček, ranní hygiena

7:45 - ustlat postel

7:50 - dát si malou rozcvičku (Stačí pár cviků, co znáš z tělocviku, aby ses protáhla.)

8:00 - snídaně (V klidu a bez elektorniky. Klidně si sedni k otevřenému oknu a užij si jídlo.)

8:30 - chvilka na mobil. Odepiš kamarádkám, podívej se, co se děje nového.

9:00 - tady si dej nějakou aktivitu, třeba procházku, nebo malování... Může to být inějaká pomoc v domácnosti. Klidně popros maminku, aby ti nechala doma nějakou práci, třeba lehký úklid, žehlení... Ty se zaměstnáš a maminka bude určitě ráda za pomoc.

11:00 - příprava oběda (Nevím, jak to teď o prázdninách máte doma vyřešené.)

12:00 - oběd

12:30 - umývání nádobí

13:00 - chvilka pauzy na mrknutí na mobil

13:15 - odpolední aktivity, po obědě nějaké klidnější, třeba čtení. Nebo návštěva kamarádky, procházka s kamarádkou... (A dejte si výzvu a nevytahujte při setkání mobily :))

15:00 - chvilka na počítač - koukni na youtube, na nějaký seriál, přečti si, co tě zajímá...

16:00 - už by mohli být rodiče z práce, zeptej se, jestli něco potřebují, popovídejte si... Jinak si sem napánuj nějakou tvoji aktivitu. Třeba nějaký sport s kamarádkou.

17:00 - pomoc s přípravou večeře

18:00 - večeře

18:30 - umývání nádobí, úklid

19:00 - chvilka na mobil

19:15 - program s rodiči, popovídejte si, něco si zahrajte nebo si pusťte společně film.

20:45 - sprcha atd.

21:00 - čtení před spaním

22:00 - čas jít spát.

Jak už jsem psala výše, je potřeba program přizpůsobit tomu, jak to funguje u vás doma. Důležité ovšem je, abys měla co dělat a mohla si něčím vyplnit svůj čas, takže nebudeš mít tolik myšlenky na to, že si jenom tak sedneš k počítači a budeš na internetu. Sepiš si svůj program na papír a klidně si odškrtávej, co už máš splněno.

Neboj se také promluvit si o celé věci s rodiči, svěř se jim se svým problémem a popros je o nějakou radu. Určitě ti pomůžou vymyslet něco, co můžeš dělat místo sezení u internetu :)

Zkus popřemýšlet o tom, co jsem ti napsala, a kdybys potřebovala, zase se ozvi :) Myslím na tebe, ať se ti daří! Martina

Ahoj Evičko,

ptáš se, jak se cítit útulně v rodném městě. Co třeba si zkusit sepsat seznam věcí, které máš na svém městě ráda? Můžou to být maličkosti, třeba nějaká oblíbená lavička v parku, nějaká zapadlá ulička, oblibený obchod, kino, knihovna, divadlo... Popřemýšlej na tom, určitě najdeš spoustu skvělých věcí. Také budeš mít určitě spoustu míst, kde jsi zažila něco pěkného - třeba kam chodíte s kamarádkou nebo s rodiči na zmrzlinu... Hledej maličkosti, díky kterým můžeš mít svoje město ráda, i když na tebe jako celek na první pohled nepůsobí dobře. Martina

Ahoj,

o prázdninách můžeš dělat spoustu věcí, na které přes školní rok nemáš moc času. Záleží na tom, co tě baví, jaké máš koníčky atd. Já třeba jsem si vždycky o prázdninách hrozně ráda četla, kreslila a malovala a trávila spoustu času venku s kamarádkami. Určitě doporučuju trávit co nejméně času na mobilu a počítači a užívat si hezké počasí, vyrazit ven s kamarádkami, k vodě, na zmrzlinu... Můžeš také vyzkoušet nějaký sport, vyrábění, hru na hudební nástroj... V prázdinovém čísle máme spoustu inspirace na to, co o prázdninách zažít, tak se tam mrkni :)

Martina

Ahoj Tess,

na tvůj dotaz už jsem ti odpovídala hned, jak nám přišel. Je třeba si na horní liště rozkliknout konkrétní poradnu, do které jsi nám psala. Sjeď si na stránku trochu dolů a tam ji najdeš :) Martina

Ahoj Tess,

díky za dotaz. Nám stránky dělá externista, který se věnuje vytváření webů, takže nevím moc konkrétně, kam tě odkázat. Webové stránky se určitě dají vytvářet přes Wordpress a k tomu si koupit vlastní doménu. Existují i jednodušší portály, např. Webnode nebo Blogger, ale to je spíš na blog, i k nim se pak dá přidat vlastní doména. Zkuste se s tatínkem podívat na internetu na různé články, jak vytvořit web atd. Taky popřemýšlejte, jestli byste se neobrátili na nějakého odborníka, který by vám pomohl se založením a ukázal vám, jak se web ovládá :) Martina

Ahoj J, díky za dotaz i důvěru k nám. Moc si toho vážíme. Píšeš, že tvoje starší sestra začala nosit obojky (s různými ponižujícími nápisy) od svého přítele, ale že chce, aby jí takto ponižoval. Tobě to vadí, a nevíš co máš dělat. Tomu úplně rozumíme. Je hezké, že chceš svou sestru chránit, ale asi má pravdu v tom, že je to její volba. Nevím, kolik je tvé sestře let, ale do 18.let jsou za ni zodpovědni rodiče. Nevím, jaký na to mají názor, jestli spolu o tom mluvili, atd. Ale ty jako sestra jí pomoci můžeš. Jak? Že jí budeš mít ráda takovou, jaká je. Asi bych jí řekla, že se mi to nelíbí, že o ni mám strach, že já osobně bych se od přítele ponižovat nenechala, protože v tom lásku, úctu a porozumění nevidím, ale že je to její volba, a i přesto, že já tomu nerozumím, a nechtěla bch to tak, ji mám moc ráda, a jsem tu pro ni. A jestli jsi věřící, tak se za ni můžeš modlit. Jsme moc rádi, že ses ozvala, a kdykoliv zase napiš. M.

Milá Tess,

díky za zajímavý dotaz. Slova jsou samozřejmě nejjednodušší způsob, jak něco vyjádřit a druhému sdělit. Pokud to umožňuje váš vzájemný vztah (je to např. kamarádka nebo někdo z rodiny), můžeš poděkování doplnit třeba objetím. Vděčnost pak můžeš dát najevo i tím, že si na dotyčné lidi jen tak vzpomeneš a projevíš o ně zájem, pošleš jim třeba pohled z nějakého zajímavého místa, napíšeš jim, jak se mají, pošleš přání k narozeninám, k svátku nebo k Vánocům... Martina

Ahojky,

díky za dotaz. Nejlepší by bylo zkusit si s maminkou znovu promluvit. Jak na to? Počkej na nějakou vhodnou příležitost, kdy budete mít klid a dostatek času to probrat a promluvit si. Zeptej se maminky, proč ti to nechce dovolit, jaké ji k tomu vedou důvody. Zamysli se nad tím, co ti řekne. Ty pak v klidu mamince vysvětli, proč si chceš nohy oholit - že by ses chtěla cítit v kraťasích a sukni dobře, že je ti nepřijemné, když na tebe někdo kouká kvůli neoholeným nohám nebo se ti dokonce směje, že je teď opravdu vedro a ráda bys nosila i něco jiného než dlouhé kalhoty... Zároveň si dopředu nastuduj něco o holení, ať mamka ví, že to bereš zodpovědně. Martina

Milá Evo,

moc díky za tvůj dotaz. Nejlepší by bylo o všem si v klidu promluvit s rodiči. Sedněte si spolu ve chvíli, kdy budou mít všichni dost času, abyste nemuseli pospíchat. Svěř se jim se svými pocity z nové učitelky a že ti hra v tuhle situaci už nedělá takovou radost jako dřív. Zkuste spolu zvážit různé možnosti.

Vezmi v potaz to, že už jsi hraní na klavír věnovala spoustu času a energie, aby ses toho tolik naučila. Možná by byla škoda to všechno zahodit? Také je potřeba zamyslet se nad tím, jestli bude tvoje hraní na hudení nástroje jenom koníček (V takovém případě už by asi mohlo stačit to, co ses naučila a mohla bys zkusit něco dalšího.), nebo máš ambice zkusit jít třeba na konzervatoř a věnovat se hraní profesionálně. (V tom případě zřejmě budou potřeba ještě další roky přípravy.) Klidně se o tom s rodiči můžete pobavit i s tvojí paní učitelkou, zeptat se jí na názor.

Bylo by třeba možné, abys změnila paní učitelku na klavír? Nová učitelka nebo učitel by ti mohli pomoct vrátit nadšení ze hry na klavír, která tě předtím bavila a dělala jsi to ráda. Na ostatní nástroje bys pak mohla hrát ve volném čase, protože už máš nějaké hudební vzdělání, neměl by to pro tebe být takový problém.

Pokud bys chtěla změnit nástroj, na který budeš hrát, je potřeba dobře to zvážit. Podle toho, co píšeš, si nejsi v tuhle chvíli jistá, na jaký nástroj bys chtěla hrát, protože tě zřejmě baví spousta hudebních nástrojů různého typu. Zkus se domluvit třeba na nějakých ukázkových hodinách, abys viděla, jak to probíhá. Klidně se i zeptej učitelů, jestli si myslí, že bys pro ten daný nástroj měla vlohy. Neý uděláš nějaké ukvapené rozhodnutí a necháš být těch několik let věnovaných klavíru, v klidu se rozmysli, dej si na to dostatek času a nech si to projít hlavou.

Ať se ti daří a hlavně ať ti hudba dělá radost a baví tě! :) M.

Milá Pájo,

díky za tvůj dotaz. Vztahy mezi sourozenci bývají někdy složité, hlavně v pubertě. To je celkově obtížné období. Je dobře, že hledáš cesty, jak s bráchou vycházet a chtěla bys zlepšit vaši komunikaci.

Jednou z cest, jak zlepšit komunikaci, je snaha o co nejlepší pochopení toho druhého. Podle toho, co píšeš, se mi zdá, že tvůj brácha není v úplně jednoduché pozici. Má samé sestry, takže k sobě možná nemá v rodině žádného parťáka. Navíc má starší sourozence, takže nejspíš vnímá, že je v tuhle chvíli slabší. Zároveň máte ještě nejmladší sestru, takže brácha není ani v pozici benjamínka, kterému by se dostávalo největší pozornosti. Brácha se možná snaží najít svoje místo v rodině a prosadit, což tak nějak k pubertě patří.

Je super, že ses popisovaný konflikt rozhodla řešit v klidu. To je dobrá cesta. Je úplně v pořádku být naštvaná, když brácha udělá něco, co se ti nelíbí. Nauč se tyto svoje pocity pojmenovat. Ale to, jak na danou situaci zareaguješ, je pak tvoje volba. Klidně vždycky počítej do pěti a zhluboka se nadechni, abys předešla neúváženým reakcím, kterých pak budeš litovat. Důležité je snažit se zůstat v klidu. Někdy pomůže na chvíli odejít do jiné místnosti. Možná bude třeba dát bráchovi čas, aby se trochu vyvztekal a dalo se s ním mluvit. Vyjádři pochopení nad tím, že ho něco naštvalo, zároveňo ho ale zkus nasměrovat k nějakému rozumnému řešení. Můžeš to zkusit třeba nějak takhle: "Mrzí mě, že jsi naštvaný, ale nevím proč. Když mi řekneš, co tě štve, můžeme to spolu vyřešit, aby se to už příště nestalo. Křičením a kopáním to nevyřešíme. Je mi líto, že se hádáme, chtěla bych, abychom spolu vycházeli dobře." Zároveň je třeba umět se omluvit, když to ujede mně a udělám třeba v rozčilení něco, co druhému ublíží.

Nevím, jak moc trávíte čas společně, jestli spolu něco podnikáte a jak spolu vycházíte v ostatních chvílích. Máte nějaké společné koníčky nebo něco, co můžete dělat dohromady? Mělo by to být něco, co baví bráchu, třeba nějaký sport, výlet na kole nebo deskové hry. Můžete třeba vzít se starší ségrou někdy bráchu na zmrzlinu nebo do zoo. Kluci nejsou moc na povídání, ale nějaká společná aktivita by vás mohla sblížit a rozproudit debatu. U toho by se vám třeba mohlo podařit popovídat si o tom, co vás štve, co byste si přáli zlepšit. Rozhodně by to ale nemělo být obviňování, že "Ty děláš tohle a tohle špatně, protože křičíš..." Spíš něco ve stylu: "Mrzí mě, že spolu občas nevycházíme, chtěla bych najít způsob, jak to zlepšit."

Píšeš, že teď dokonce máte období rvaček v uvozovkách. To mě trošku zaráží. Pokud dochází k nějakým fyzickým útokům, je potřeba to řešit intenzivněji. Nikdo nemá právo ti takhle ubližovat a brácha už je dost velký na to, aby se dokázal alespoň přiměřeně ovládnout a aby věděl, že takhle by svůj vztek řešit neměl a rozhodně by si neměl zvykat, že mu to prochází. Je sice potřeba k druhému přistupovat s pochopením a respektem, ale jsou věci, které bychom si líbit neměli nechat. Co na bráchovo chování říkají rodiče? Nejen na případné rvačky, ale vztekání, kopání a pláč celkově? Rozhodně si s nimi promluv o tom, jak tuto situaci vnímáš ty. Zeptej se jich, co si o tom myslí oni a co by se s tím podle nich dalo dělat. Zkuste se zamyslet, jestli to, co popisuješ, jsou u bráchy jen nějaké výjimečné stavy, které by se daly připsat k projevům puberty, nebo jestli jeho chování nemůže signalizovat nějaký jiný problém. V takovém případě by stálo zvážit nějakou konzultaci u psychologa nebo výchovného poradce ve škole.

Také by mohlo být dobrým řešením, kdyby si s bráchou mohl promluvit tatínek takzvaně jako chlap s chlapem. Jemu by se mohlo podařit zjistit, co bráchu rozčílilo, co ho trápí a proč se tak chová. Mohl by mu vysvětlit, že se problémy dají řešit i jinak než vztekáním. Kluci moc o svých pocitech nemluví, brácha tak má možná problém svoje emoce pojmenovat a reaguje poněkud nepřiměřeně. Možná má brácha nějaké trápení, se kterým si neumí poradit, bojí se svěřit a svůj vztek si vybíjí takhle.

Ať se ti daří, Pájo. Klidně zase napiš, jak to vypadá :) Martina