Ahoj Brunetko,

návrh plánu pro Peťu byl hlavně proto, aby si dokázala vytvořit nějaký program, měla co dělat a netrávila tolik času na internetu, s čímž bojuje. Samozřejmě plán si může udělat každý na cokoliv. Třeba na učení a školní povinnosti je fajn mít aspoň trošku přibližný plán. Z pánu pro Peťu klidně můžeš alespoň zhruba vycházet, jen si uprav časy a aktivity podle toho, čemu se chceš věnovat, přidej školní rozvrh a tak.

Zkusím ti napsat pár tipů, jak by sis mohla sestavit svůj plán. Vždycky je potřeba vyjít individuálně ze tvých potřeb, možností a schopností, školního rozvrhu atd. Někdo potřebuje na učení víc času, někdo míň. Někdo má ve škole víc úkolů, někdo míň...

- Sepiš si, co všechno potřebuješ stihnout, nebo čemu se chceš věnovat. (Když se chceš např. začít sama učit nějaký cizí jazyk, tak si můžeš určit, že se mu dvakrát týdne budeš 45 minut večer věnovat a o víkendu si dáš půl hodinové opakování. Takové naplánování ti pomůže vytrvat. Časové rozvržení záleží na zvolené aktivitě a tvých časových možnostech.) Při plánování rozlišuj důležité a nedůležité. Čím víc povinností člověk má, tím víc musí vypouštět nedůležité úkoly.

- Plán (alespoň přibližný) na další den si udělej večer. Někomu ale může vyhovovat vstát třeba o deset minut dřív, plán si pročíst, projít si ho, něco vyškrtat a něco přidat. Občas je potřeba plán upravit během dne a přidat úkoly, které se objevily ve škole.

- Stanov si čas, kdy budeš dané věci dělat. Někdo píše úkoly hned po příchodu ze školy, protože už by se k nim nedonutil. Někdo si zase potřebuje po příchodu ze školy trochu odpočinout a úkoly píše až později. Správný návod neexistuje.

- Nezapomeň na pohyb. Pokud chodíš na nějaké sportovní kroužky a máš dost pohybu tam, tak není potřeba už nějak cíleně plánovat další pohyb. Pokud nejsi moc sportovně založená, je fajn vyrazit na aspoň procházku, nebo jít ze školy pěšky nebo vystoupit o zastávku dřív a strávit nějaký čas venku na vzduchu, pokud to samozřejmě situace dovoluje. (A nezapomeň říct rodičům, že jdeš pěšky, ať o tebe nemají strach, že jdeš pozdě ze školy.) Taky to může být procházka s kamarádkou atd.

- Důležitý je i odpočinek. Je fajn být produktivní a pořád něco dělat, ale člověk se taky potřebuje odreagovat. Odpočinek není jenom sezení a nic nedělání, ale je to i nějaká činnost, kterou máš ráda, čtení, kreslení, poslech hudby... I ta procházka může být součástí odpočinku :)

Kdyby se náhodou stalo, že kvůli koronaviru budou zavřené školy (ale snad k tomu nedojde), může vytvoření nějakého plánu hodně pomoct zvládnout všechny povinnosti a člověk se tak vyhne tomu, že se mu nahromadí úkoly za několik týdnů :)

Plány jsou super, stejně tak i různé rutiny, které nám umožňují dělat věci rychleji, nebo třeba To do listy. Spoustě lidem pomáhají zůstat produktivní a splnit své povinnosti. Je potřeba mít na paměti, že každému vyhovuje něco jiného. Někdo potřebuje plán přesný na minuty, někomu stačí plán orientačí, někdo ani nemá diář a nesnáší rutinní aktivity a rád má každé ráno jiné, ale stejně je produktivní. Někdo zastává názor, že je super vstávat v pět ráno, někdo zase radši pracuje dlouho do noci... Ponocování sice moc nedoporučujeme, ale zkus přijít na to, co je nejlepší pro tebe a jaký způsob ti vyhovuje, aby sis v klidu zorganizovala čas, všechno stihla a měla i volný čas pro sebe.

A i když jsou plány fajn, tak bych chtěla zdůraznit, že život vždycky nejde podle plánu. Dost často musíme improvizovat, měnit své plány a tak, takže nebuď smutná, když se ti občas nepodaří jet podle plánu a musíš dělat změny. Umět improvizovat a přizpůsobit se, je taky důležité.

V zářijovém čísle našeho časopis In! budeme mít článek o organizaci času, tak na něj mrkni.

Ať se ti daří a kdyžtak se zase ozvi. Martina

PS: Ještě jsou prázdniny, takže si užívej léto a nestresuj se učením! :)

Ahoj Barčo,

díky za tvůj dotaz. Ptáš se, jak si v září na gymnáziu najít kamarády. Podle tvého věku usuzuju, že jdeš do primy, kde budete všichni noví a pravděpodobně nebude nikdo nikoho znát. O to bude seznamování snazší, protože se budou seznamovat všichni se všemi.

Je naprosto v pořádku, že jsi trochu stydlivější, každý jsme nějaký. Vím, že je to pro tebe těžké se takhle s někým seznámit, protože i já jsem stydlivější, tak jsem to mnohokrát zažila. Když se budeš s někým seznamovat, představ si, že i mnoho tvých spolužáků může být stydlivých a bát se druhého oslovit. Tím, že se nějakému spolužákovi/spolužačce představíš, začneš konverzaci. Mlžeš se ptát na to, kam chodil předtím na školu, jak se mu tady zatím líbí, co rád dělá, na jaký předmět se nejvíc těší atd. a k tomu říct i něco o sobě. Během pár dní se můžete bavit o tom, jak se vám zdají jednotliví vyučující a předměty, co se vám zdá nejzajímavější... Jen pozor, vyhni se nějakému pomlouvání a negativním soudům.

Jako tip ti tu dávám ještě odkaz na náš článek, jak dobře působit na ostatní. Možná by ti to také mohlo pomoct při komunikaci s ostatními: https://www.in.cz/clanky.php?idUmisteni=pratelstvi&clanek=jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv

Myslím na tebe, ať se ti v nové škole líbí a najdeš si spoustu kamarádů. Zatím si ještě užívej prázdniny! Martina

Ahoj retse,

díky za tvůj dotaz a za důvěru. Píšeš, že sis za tři roky ve třídě nenašla žádné kamarády. Podle tvého věku usuzuju, že jsi možná přestupovala na jinou školu nebo do jiné třídy? To bývá dost těžké. Někdo je víc otevřenější, takže mu nedělá problém se začít s někým bavit. Ty jsi zřejmě uzavřenější, takže to pro tebe není tak lehké. Spolužáci dost často vycítí, že je někdo trochu jiný a můžou si na jeho účet dělat různé vtípky, třeba právě utečou na druhou stranu třídy.

Určitě se nevzdávej toho, že by sis ve třídě našla kamarády. Není tam někdo, s kým máte nějaké společné koníčky a nestojí taky ve středu dění, ale drží se spíš stranou? Je dost pravděpodobné, že teď po prázdninách bude ve třídě úplně jiné uspořádání. Nějaká přátelství poleví atd. Můžeš vzít začátek školního roku jako takové předsevzetí, že zkusíš alespoň s někým ze třídy navázat kontakt. Vím, že je to těžké, když pro tebe není snadné začít si s ostatními povídat. Zkus to po malých krůčcích. Zeptej se, jak se mají, jaké měli prázdniny, kde byli, pochval jim něco atd. Mrkni se na náš článek Jak být holkou do nepohody, mohl by ti dát inspiraci, jak na druhé lépe působit a o čem se třeba bavit: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Samozřejmě pokud by přetrvávalo nějaké nepěkné chování ze strany tvých spolužáků, posměch, odstrkování, urážky atd. určitě se obrať na nějakého vyučujícícho, školního poradce a rodiče, aby i oni zasáhli a předešlo se tomu, že dojde k nějaké vážné šikaně. Takové věci je třeba řešit a nikdo nemá právo ti ubližovat.

Teď jsou prázdniny, tak si je zkus pokud možno užít, odreaguj se od školy a moc na ni nemysli. Kdybys potřebovala, klidně nám zase napiš, trochu víc se rozepiš a zkusíme spolu přijít na to, co by se dalo dělat dál :) Martina

Ahoj,

díky za dotaz. Spolužáci občas mají prolém přijmout někoho, kdo se něčím odlišuje - třeba právě koníčky. Na čtení ani psaní není vůbec nic špatného, jsou to super koníčky a nemusíš se za ně stydět. Úplně chápu, že si nejspíš radši čteš, než aby sis povídala se spolužáky. Zkus s nimi ale občas prohodit pár slov, zeptat se, jak se mají, popovídejte si o škole, trochu víc se poznejte atd. Začni nějakými drobnostmi, později se s nimi třeba můžeš pobavit i o tom, co čteš a proč tě to baví. Čtení je super a tohle vůbec neznamená vzdávat se svého koníčku kvůli ostatním. Ale je potřeba také nezapomínat na to, že důležitá je i komunikace s ostatními :) Martina

Milá Adele,

díky za tvůj dotaz a tvoji důvěru. Chceš slyšet náš názor, co bychom dělali my, a ne radu, že si to máš rozmyslet. Tak dobře :) Podle toho, co nám píšeš, říkám, že já osobně bych jet zkusila.

Zkusím ti napsat pár důvodů, díky kterým si já myslím, že by to mohlo být super a není třeba se tolik obávat:

- Máš už mobil? Pokud ne, zkus rodiče poprosit, zda doma nemají nějaký starší, který by sis na lyžák mohla půjčit. Je naprosto v pořádku, když se ti někdy stýská po mamce. Mně se taky hrozně dlouho na školních výletech s přespáním a táborech po rodičích stýskalo. Možná když si s mamkou občas zavoláte nebo napíšete zprávu, nebude se ti tolik stýskat. Pokud máte chytré telefony, můžete si zavolat i s videem a vidět se. Navíc píšeš, že lyžák je na týden, a to uteče jako voda. Celé dny budete lyžovat a budete mít i další program, takže toho času na stýskání nebude tolik.

- Moc mě pobavila tvoje poznámka, že se bojíš, že skončíš jako sněhová koule, že které vyčuhují lyže, ruce a nohy :D I to je pochopitelné. Nikdy jsi na lyžích nestála, takže je normální, že máš obavy z toho, jak ti to půjde. Neboj, každý nějak začínal a vsadím se, že všichni tví spolužáci na začátku z lyží taky padali a končili někde v závěji. Určitě vyučujícím a instruktorům řekni, že lyžovat neumíš, oni se vás určitě budou ptát, kdo to jak umí. Není se za co stydět, protože ne každý jezdí od malička lyžovat. Když náhodou při lyžování spadneš, zkus to brát s humorem a taky se trochu zasmát sobě a z případného smíchu ostatních si nic nedělej. Prostě to k tomu patří a žádný učený z nebe nespadl. A ještě mě napadá, nemohl by tě někdo z rodiny vzít před lyžákem na nějakou sjezdovku nebo aspoň na malý kopec, aby sis tam aspoň trochu lyže vyzkoušela a nejela úplně nezkušená?

- Píšeš, že jsi v nepříjemné třídě. Právě různé lyžáky atd. bývají skvělou příležitostí poznat se i mimo školu, zažít spolu něco nového. Dost často to pomůže kolektiv víc spojit. Je to něco jiného než jen společné sezení v lavici, budete mít společné zážitky, o kterých se budete moct bavit atd. Taky by tě třeba mohlo mrzet, až se spolužáci o lyžáku budou bavit a budou vzpomínat, ale tys tam nebyla a přišla o to.

Vím, že nechceš slyšet, že si to máš rozmyslet. Sama nejspíš víš, že si to nakonec budeš muset rozmyslet ty sama. Určitě existují i jiné okolnosti, které jsi nám nenapsala, ale mohly by ti pomoct s rozhodováním. Zkus si v klidu sepsat na papír, proč na lyžák jet nebo nejet. Zamysli se, jak vyřešit důvody, které ti brání tam jet. Taky se neboj promluvit si o tom s rodiči - nejen o financích, ale i o tvých pocitech a obavách. Určitě i oni ti poradí s rozhodováním. Asi by byla škoda, aby pak pro tebe lyžák doopravdy zůstal jen ošklivou vzpomínkou.

Myslím na tebe, ať dospěješ k rozhodnutí, které ti bude vyhovovat a klidně se nám zase ozvi :) Martina

Ahoj H., díky za dotaz. V redakci si myslíme, že rubriky k diskuzím a dotazům na našem webu jsou dostačující. Diskutovat v rubrice Diskuze můžete jak mezi sebou, tak můžete kdykoliv napsat i do redakce nebo poprosit ostatní o modlitbu. V rubrice Poradna máte podrubriky Láska, Škola, Rodina, Kamarádi, Víra a Péče o tělo. Zdá se ti to málo?:) Někdy dokonce stačí, když si podrubriku, do které chceš napsat dotaz, "prolistuješ" a podobnou odpověď na podobnou otázku najdeš, takže ani nemusíš nic psát, protože některé otázky bývají dost podobné. Např. špatné známky, šikana ve škole, problémy se sourozenci, první láska atd. Hezký prázdninový čas. M.

Milá Vanesso,

ptáš se, co dělat, když ti rodiče nechtějí dovolit stát se herečkou. Důležité je o tom mluvit v klidu s rodiči. Představit jim, proč tě to zajímá a co se ti na tom líbí atd. Zároveň je třeba poslechnout si v klidu i jejich názor, proč ti to nechtějí dovolit. Povolání herečky je něco, o čem mají dospívající dost často poněkud zkreslené a idealizované představy. Na sociálních sítích a v televizi vypadá herectví hrozně snadno, ale ve skutečnosti je to dřina a má to i své stinné stránky, je nesmírně obtížné se prosadit. Možná také mají rodiče strach, aby ses dokázala uplatnit, uživit herectvím atd.

Myslím, že ještě máš čas se rozhodnout, jestli půjdeš herectví studovat. Napadá mě, zda nemáš ve svém okolí nebo přímo ve škole nějakou příležitost navštěvovat dramatický kroužek. Dramatický kroužek by pro tebe mohla být super příležitost si herectví vyzkoušet. Zároveň to ale neznamená, že se dáváš na hereckou kariéru, takže by to mohl být fajn kompromis. Promluv si s rodiči o tom, že by sis to tam mohla vyzkoušet, zjistit, jak je náročné pamatovat si texty a vystupovat před lidmi. Zároveň bys mohla dostat zpětnou vazbu, jak ti to jde. Mohlo by ti to pomoct ujasnit si, jestli to opravdu chceš dělat, rodiče Ať se daří! Martina

Ahoj Oli,

pokud tě zajímá, co si v redakci myslíme o jazykové škole, tak si myslíme, že pro spoustu lidí to může být super příležitost. Pokud o ní uvažuješ, je potřeba popřemýšlet o tom, jaký konkrétní přínos to bude přímo pro tebe, protože každý jsme jiný a nejde tedy úplně obecně říct, že je to super příležitost opravdu pro všechny.

V klidu si sepiš, co od školy očekáváš, co bys chtěla dál dělat, nastuduj si, co škola nabízí, a jestli máš nějaké dotazy, neboj se školu oslovit a zeptat se. Také by bylo fajn, kdyby sis mohla popovídat s někým starším, komu důvěřuje, poradit se s ním a probrat to, aby ses mohla rozhodnout, zda to bude pro tebe super škola :) Martina

Milá H.,

pokud se nepletu, tak podle tvých předchozích dotazů nastupuješ teď do šestky na gymnázium. Jestli budete mít nějaký adapťák, tak tam budou všichni noví, nikdo nikoho nebude znát a nejspíš budou z cizích lidí a z cizího prostředí všichni trošku vyděšení. Ber ten adapťák jako skvělou příležitost více poznat svoje nové spolužáky a seznámit se s nimi. Pár rad, jak dobře působit na ostatní, najdeš v našem lčánku na webu: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Na adapťáku budou úplně jiní lidé, než byli na té škole v přírodě, takže si zkus nenechat kvůli jedné nehezké zkušenosti zkazit těšení na adapťák s novými spolužáky. A jak jsi sama řekla, teď jsou prázdniny, tak si zkus pokud možno co nejvíc užít volno, než zase přijde čas jít do školy :) Myslím na tebe, aby se adapťák vydařil. Měj se hezky! Martina

Milá Bettynko,

díky za tvou důvěru, že ses ozvala znovu :)

Moc mě mrzí, že ses u dospělých ve svém okolí nesetkala s pomocí, kterou by sis představovala. Proč s tím paní učitelka nemůže nic dělat? Ona právě by se měla snažit s tím něco dělat. A i když ti spolužačky dělají něco v autobuse, pořád jsou to spolužačky a je to tedy i školní záležitost. Zkus popřemýšlet, jestli ve škole není nějaký jiný učitel nebo poradce, za kterým bys mohla jít. A nemáte třeba ve škole schránku důvěry, kam bys mohla anonymně napsat, co se ti děje?

Vytrvej i ve svěřování se rodičům. Popiš jim, jak se cítíš, ohledně toho, co ti spolužačky provádějí. Není někdo další v rodině, komu by ses mohla svěřit a popovídat si o tom? Třeba babička nebo teta?

Teď budou prázdniny. Zkus na školu moc nemyslet, odpočinout si od ní a odreagovat se. Kdo ví, třeba to spolužačky do září přestane bavit a budeš mít klid. Teď se tím každopádně netrap, dělej něco, co tě baví a máš z toho radost. Prázdniny jsou tady od toho, aby si člověk odpočinul od školy :)

Milá Bettynko, nám samozřejmě můžeš napsat kdykoliv, i když se budeš potřebovat třeba jenom svěřit :) Pokud bys chtěla, můžeš nám napsat i na email, kdybys nechtěla, aby se to všechno objevovalo v poradně. Napiš nám na mejl soutez@in.cz, do předmětu napiš šikana nebo něco takového, a my si to tam vyzvedneme a můžeme si spolu vyměnit pár emailů, pokud myslíš, že by ti pomohlo si takto s někým popovídat :) Martina