Ahoj An, díky moc za dotaz. Už jsme si spolu o všem psali minulý rok v prosinci, že? To co jsme napsala tehdy, platí i dnes. A co se týká školy? Asi by bylo fajn si o tom promluvit s rodiči. Šlo by to? Sednout si spolu třeba při odpoledním kafíčku rodičů a probrat to spolu, prostě si popovídat, co si o škole, učení a svých schopnostech k učení myslíš ty, jak to vidí oni, a třeba na něco přijdete společně... A s tím seznamováním máš pravdu, přijít do nového kolektivu je ze začátku náročné asi pro každého, přece jenom třída už se vzájemně zná a nováček je vždycky víc na očích. Ale tak je to všude, kde přijdeš poprvé. Na webu máme prima článek na toto téma: Jak být holkou do nepohody, můžeš si ho přečíst.https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm. A vůbec neotravuješ, klidně zase napiš.:) Hezké prázdniny. M.

Ahoj anonymko, díky za dotaz. To, o čem přemýšlíš, je moc důležité, a myslím, že to tak nějak prožíváme v určitých okamžicích svého života všichni a je to dobře. Co je dobře? Že se snažíš přemýšlet o svém životě, že ho chceš hezky prožít a ne jenom tak nějak přežít... Tak se nad tím spolu zkusme zamyslet  a pojďme hezky od začátku:. Co je to sebevědomí? Znamená to, že si mám uvědomovat sebe samu, to, co prožívám, co cítím, co potřebuji... Uvědomuji si své dobré vlastnosti, to co umím, to co znám, ale zároveň také moc dobře vím, že mám i své chyby (jako každý člověk) a spoustu věcí neumím. Ale i to je v pořádku, nejsem robot, jsem člověk a můžu se měnit, snažit se být lepší. UVědomuji si svou hodnotu, to že jsem důležitá a jedinečná, nikdo na světě není stejný, každý z nás je originál, tak to prostě je.:) I proto může být svět okolo nás tak pestrý, rozmanitý a krásný, protože ho tvoří jedineční lidé. A co se týká tvé budoucí školy a nerozhodnosti? Možná by ti pomohlo napsat si na papír co tě baví, a podle toho vyprofilovat i vysokou školu. Ten papír je, myslím si, docela důležitý, protože když to vidíš napsané, je ti to jasnější. A najednou třeba zjistíš, že humanitní obory ano, nebo naopak ne, a tak můžeš pokračovat dál a dál... Existuje i spousta testů a knížek, jak si budovat zdravé sebevědomí, ale myslím si, že to základní, ten první krůček už je za tebou. Ty totiž CHCEŠ něco dělat, chceš se posunout v životě dál, a to je moc důležité. Klidně se zase ozvi. Z redakci přejeme hezké letní dny. M.

Ahoj Eliško,

chápu tvoje pocity, každého by zamrzelo, že není v kolektivu přijímaný takový, jaký je. Sama jsem si něčím podobným kdysi prošla a proto vím, že je to těžké. V ideálním světě by se každý bavil s každým a všichni by se navzájem respektovali, ale tak to bohužel vždycky není. Zkus se proto zaměřit na budování přátelství s těmi spolužáky, kteří tě berou takovou, jaká jsi. Píšeš, že jednu takovou spolužačku ve třídě máš – je fajn trávit čas hlavně s ní. Stačí mít pár skutečně dobrých přátel než obrovskou partu, která tě ve skutečnosti ani pořádně nezná. A taky nemá cenu se snažit zavděčit někomu, kdo nás z nějakého důvodu nepřijímá mezi sebe. Někdy najdeme nové přátele na místech, kde bychom to vůbec nečekaly – rozhlížej se kolem sebe ve spolču, ve farnosti, při volnočasových aktivitách, na setkáních mládeže a podobně. Rozhodně se nevyplatí snažit se zavděčit všem, stejně se zčista jasna objeví někdo, s kým si zkrátka padneme do noty.

A teď k těm posměškům od kluků. Jak se tomu bránit? Hlavně nesplnit jejich očekávání, oni totiž čekají na to, jak se začneš rozčilovat, brečet, jak zrudneš a utečeš. Můžeš ale reagovat naprosto opačně. Máš dvě možnosti – nenech se vytočit a ignoruj je. Pak už pro ně tahle zábava nebude mít smysl. Uvidí, že jsi nad věcí, že jsi suverénka. Chovají se jako malé děti a ty jim to tímto způsobem dáš najevo. Druhou možností je, si to nenechat líbit. Ukaž jim, že se nedáš zastrašit a můžeš jim nějak peprně odseknout. Často jsou posměváčky právě ti, kteří jsou si nějak nejistí a něco ti závidí nebo z tebe mají strach. Případně jsou to lidi trpící nějakým komplexem.

Kdybys ses někdy potřebovala svěřit s tím, že tě něco trápí, neváhej oslovit svou kamarádku nebo rodiče, případně vyhledat školního poradce. Neboj se být svá a obklopuj se lidmi, kteří to ocení 😊

Ahoj Eliško,

mrzí nás, že ti tohle spolužáci říkají. Záleží, proč se to děje, ale občas se to stává. Máme jiné koníčky než ostatní ze třídy, zajímají nás jiné věci, a tak si se spolužáky nemáme moc co říct. Je v pořádku být svá, mít svoje zájmy a koníčky, protože všichni jsme jedineční a nestojí nám za to se před ostatními přetvařovat.

To, že si tvoji spolužáci myslí, že jsi divná, ale v pořádku moc není - znamená to, že neumí respektovat, že je někdo jiný. Takový člověk je pak snadno označen za divného, vyloučen z kolektivu a to není úplně fajn.

Říkáš, že se chováš ve škole divně - co tím přesně máš na mysli? Zkus popřemýšlet nad tím, proč se dokážeš chovat přátelsky jen mimo školu. Máš mezi spolužačkami aspoň nějakou kamarádku? Pokud se cítíš sama, možná ti pomůže taky náš článek, který ti prozradí 6 klíčů k dobrým kamarádům.

Kdybys potřebovala, určitě se nám ještě ozvi a neboj se víc rozepsat :) Myslíme na tebe. Martina + Verča

Ahoj Lído,

chápu tvoje pocity i to, že tě můžou trápit. Nejdřív ze všeho bych ale chtěla říct, že tvůj přístup je úplně přirozený a nemusíš se za něj nijak stydět. Každá jsme úplně jiná, a i když to vypadá, že všichni kolem tebe jsou cílevědomí a chtějí mít všechno perfektní, ve svém okolí bys určitě našla i ty, kteří věci zkrátka tolik „nehrotí“. Mně samotné se taky často zdá, že jsou kolem mě samí spolužáci, kteří jsou dychtiví po vzdělání a seberozvoji a klidně by učení věnovali mnohem víc času, než by mně samotné bylo milé. S takovými lidmi se budeme potkávat celý život, takže si na jejich pohled na věc prostě musíme zvyknout. To ovšem neznamená, že ten náš je špatný. Právě naopak. Každá z nás má odlišné životní hodnoty, jiné koníčky, každá z nás ráda tráví volný čas jinak a má jiný vztah ke škole. Tím pádem bychom všechny měly žít tak, aby nám samotným to vyhovovalo. To ale samozřejmě neznamená, že by ses měla přestat snažit o dobré známky, ty o nás vypoví mnoho dobrého.  Ale rozhodně není potřeba být vždycky ve všem nejlepší. Z tvého psaní jsem pochopila, že tě znervózňují kamarádky, které si dělají vyšší jazykové certifikáty. To určitě neznamená, že by ses měla cítit provinile, když si stejný taky neuděláš – tvé kamarádky mají své priority zkrátka nastavené jinak a možná ten certifikát budou v budoucnu potřebovat k naplnění svých cílů. A samé dobré známky jim třeba dělají radost, proto se zkrátka učí víc.  Proto nemá smysl se s kamarádkami nějak porovnávat nebo něco udělat jen proto, že to dělá někdo jiný. Zkus se pokaždé, když budeš na pochybách, sama sebe zeptat: je to mně osobně k něčemu dobré? Udělá mi to radost? Zužitkuji to v budoucnu nějak?

Nejdůležitější je žít tak, abys se sebou byla sama spokojená a nelitovala toho, že svůj čas strávíš tak či onak. I když to někdy vypadá, že jsou všichni kolem tebe na jiné vlně, neznamená to, že ty jsi ta „divná“. Jen jsi prostě JEDINEČNÁ :) Verča

Ahoj Veve,

chápu, že máš obavy. Z toho, co píšeš, mi vyplývá, že by mohlo jít o strach z mluvení na veřejnosti. Zkus se o celé věci poradit s rodiči a navštívit vašeho školního psychologa/školní psycholožku, případně odborníka mimo školu. Možná by bylo dobré pouvažovat taky o vyšetření hlasivek na foniatrii - jen pro jistotu. Vůbec se nemusíš bát svěřit se někomu druhému – určitě nejsi první ani poslední, koho podobný problém potkal. Odborníci ti se vším pomůžou nejlíp, od toho tam koneckonců jsou. Držím palce, ať vše dobře dopadne! Verča

Ahoj Ambar,

zkus začít u toho, co tě baví a co ráda děláš ve volném čase. Jaké máš koníčky a co jsou tvé oblíbené předměty? Klidně si je sepiš na papír. Trochu ti to pomůže zorientovat se v tom, jaká jsi a co by tě při dalším studiu a při tvém budoucím povolání mohlo bavit.

Nápady můžeš objevit i při hledání samotné školy a oborů, které nabízí. Dostali jste ve škole nějaký katalog středních škol v okolí? Většinou ho dostávají deváťáci a hodně jim to pomáhá. Na přehled středních škol ale můžeš mrknout třeba na https://www.atlasskolstvi.cz/stredni-skoly nebo https://www.stredniskoly.cz/. Udělej si první takový výběr, kdy vyškrtáš školy, o kterých už teď víš, že nebudou nic pro tebe, a uděláš si kratší seznam škol, které by mohly přicházet v úvahu. Vybrat hned jednu je těžké, takže si jich na začátku vyber víc a z nich pak budeš vybírát dál. Při výběru mysli také třeba na tyto věci:

- Obor s maturitou nebo bez? Pokud s maturitou, zjisti si, z jakých předmětů se ve škole maturuje.

- Jak je škola daleko od tvého bydliště - jak dlouho budeš dojíždět, zvládneš být na internátu?

- Budeš chtít jít pak ještě na vysokou? (Jasně, teď asi nevíš přesně a možná se to ještě změní, ale zkus to trochu promyslet a udělat si aspoň nějakou představu, abys věděla, jestli budeš mít uplatnění jenom se střední školou, když na vysokou chtít jít nebudeš, nebo jestli budeš mít možnost ještě chvíli ve studiu pokračovat.)

- Co s vystudovaným oborem budeš dělat? Bude tě to bavit? Jaké budeš mít uplatnění?

Prohlédni si stránky vybraných škol, podívej se na jejich rozvrhy, zjisti si, jaké škola nabízí mimoškolní aktivity a kroužky. Moc doporučujeme vyrazit na dny otevřených dveří a nebát se v případě nejasností do vybraných škol napsat dotaz. Nech si čas na rozmyšlenou a přemýšlej o vybraných školách, zkus si sama sebe představit, že tam studuješ a děláš takové povolání...

Možná to všechno zní děsivě, ale neboj :) Prober to s rodiči, podívejte se na nabídku škol ve tvém okolí a zkuste popřemýšlet o tom, co by mohla být nejlepší volba pro tebe. Neboj se poradit i ve škole s třídní učitelkou (učitelem) nebo poradcem, kterého ve škole pravděpodobně máte. 

Moc ti držíme palce, abys našla nějakou školu, kde tě to bude bavit :) Martina + Verča

Ahoj N,

z toho, co píšeš, mi připadá, že problém je někde jinde než ve škole. Zkus popřemýšlet nad tím, odkud se tvoje pocity berou – děje se teď ve tvém životě něco nepříjemného? Doma, mezi kamarádkami – nebo skutečně jde jen o školu? Než s problémem začneš pracovat, je potřeba ho pojmenovat, určit si sama pro sebe, co přesně tě trápí. Pololetí teprve začíná, nasbíráš během něj ještě spoustu známek, takže se nemusíš bát, že bys propadla, pořád je spousta času si průměr zlepšit. Takže z toho špatné pocity mít nemusíš. Píšeš, že se cítíš unavená a nemůžeš spát. Proto je důležité si připomenout důležitost odpočinku a odreagování od učení. Jakkoliv moc potřebuješ dohánět známky, je potřeba si udělat čas nejen na školu, ale i na své koníčky a dát si zkrátka pauzu. Učení s čistou hlavou bude navíc mnohem efektivnější. Mnohem lepší než se z náhlého pocitu viny z neúspěchu snažíme všechno dohnat během jednoho večera a pak kvůli plné hlavě myšlenek nemůžeme usnout. Z toho důvodu navrhuju se před spaním neučit, ale naopak si udělat čas pro sebe a nějakou klidovou aktivitu – čtení, seriál, poslech relaxační hudby a tak dále. Pokud budou špatné pocity nebo únava přetrvávat dlouhodoběji, neboj se promluvit si o nich s odborníkem, klidně přímo ve škole. Od toho tam přece jsou 😊Takže nádech – výdech. Všechno zvládneš, o to se nebojím. Verča

Ahoj milá pisatelko,

chápu, že se lyžáku kvůli svým pocitům stesku bojíš. Na stesk se většinou z pochopitelných důvodů díváme jako na nepřítele, ale zkus se na něj podívat i z té druhé stránky. Je to právě on, kdo nám doopravdy prozradí, že nám na někom záleží, že ho máme rádi. Současně se díky němu více těšíme na toho, kdo nám zrovna chybí, a když se pak vrátíme, čas s ním je nám dražší. Takže to není až takový strašák 😊 Bylo by dobré si před odjezdem s mamkou (klidně i s oběma rodiči) o tvých pocitech promluvit. Vím, že se možná bojíš, ale kdo jiný ti s nimi dovede pomoct lépe a dokáže tě uklidnit? Za stesk se nemusíme vůbec stydět, právě naopak – jak už jsme zjistily, dokazuje, že nám na druhých záleží. To ale neznamená, že se s ním nemusíme učit pracovat. Zkus brát lyžák jako osobní výzvu k překonání svého strachu. Každé další odloučení pak bude postupem času jednodušší. Důležité je se nějak zaměstnat, abys na domov pořád nemyslela. Povídej si s kamarády, díky lyžáku máš jedinečnou možnost se s nimi ještě víc sblížit a trávit s nimi hezké chvíle. Pokud máš ve třídě nějakou dobrou kamarádku, na kterou je spoleh, svěř se jí se svými obavami, ať v tom nejsi sama. Určitě tě ráda rozveselí, když bude potřeba – hlavně večer, jak říkáš. Pokud se to ani po lyžáku nezlepší, zkus po poradě s rodiči navštívit odborníka, který ti ukáže další cesty, jak se steskem pracovat. Budu na tebe moc myslet, ať si lyžák co nejvíc užiješ a dokážeš zdárně bojovat se smutkem. Verča

Ahoj Anet,

jasně, zkusím ti tu dát pár tipů, které by ti mohly pomoct při rozhodování a výběru školy :) Je to těžké rozhodování, vybíráš si školu, na kterou budeš chodit další tři nebo čtyři roky, ale nemusíš se bát. Určitě to zvládneš! Někdo ví, co by chtěl v životě dělat, a tak je pro něj výběr střední školy docela snadný. Pro někoho je to trochu náročnější, ale je pochopitelné, když člověk ještě ve čtrnácti, v patnácti neví, co by chtěl dělat celý život.

Zkus začít u toho, co tě baví a co ráda děláš ve volném čase, jaké máš koníčky a co jsou tvé oblíbené předměty? Klidně si je sepiš na papír. Trochu ti to pomůže zorientovat se v tom, jaká jsi a co by tě při dalším studiu a při tvém budoucím povolání mohlo bavit.

Dostali jste ve škole nějaký katalog středních škol v okolí? Většinou ho dostávají deváťáci a hodně jim to pomáhá. Na přehled středních škol ale můžeš mrknout třeba na https://www.atlasskolstvi.cz/stredni-skoly nebo https://www.stredniskoly.cz/. Udělej si první takový výběr, kdy vyškrtáš školy, o kterých už teď víš, že nebudou nic pro tebe, a uděláš si kratší seznam škol, které by mohly přicházet v úvahu. Vybrat hned jednu je těžké, takže si jich na začátku vyber víc a z nich pak budeš vybírát dál. Při výběru mysli také třeba na tyto věci:

- Obor s maturitou nebo bez? Pokud s maturitou, zjisti si, z jakých předmětů se ve škole maturuje.

- Jak je škola daleko od tvého bydliště - jak dlouho budeš dojíždět, zvládneš být na internátu?

- Budeš chtít jít pak ještě na vysokou? (Jasně, teď asi nevíš přesně a možná se to ještě změní, ale zkus to trochu promyslet a udělat si aspoň nějakou představu, abys věděla, jestli budeš mít uplatnění jenom se střední školou, když na vysokou chtít jít nebudeš, nebo jestli budeš mít možnost ještě chvíli ve studiu pokračovat.)

- Co s vystudovaným oborem budeš dělat? Bude tě to bavit? Jaké budeš mít uplatnění?

Prohlédni si stránky vybraných škol, podívej se na jejich rozvrhy, zjisti si, jaké škola nabízí mimoškolní aktivity a kroužky. Moc doporučuju vyrazit na dny otevřených dveří a nebát se v případě nejasností do vybraných škol napsat dotaz. Nech si čas na rozmyšlenou a přemýšlej o vybraných školách, zkus si sama sebe představit, že tam studuješ a děláš takové povolání...

Možná to všechno zní děsivě, ale neboj :) Prober to s rodiči, podívejte se na nabídku škol ve tvém okolí a zkuste popřemýšlet o tom, co by mohla být nejlepší volba pro tebe. Neboj se poradit i ve škole s třídní učitelkou (učitelem) nebo poradcem, kterého ve škole pravděpodobně máte. Je normální že v tomhle věku přesně nevíš, co bys chtěla studovat a je to zřejmě první velké rozhodnutí, které deláš, ale určitě máš okolo sebe lidi, co ti pomohou s rozhodováním.

Kdybys ještě potřebovala, klidně zase napiš. Moc ti držím palce, abys našla nějakou školu, kde tě to bude bavit :) Martina