Otázka: Rozešla jsem se s klukem a nemůžu na něj přestat myslet. Dobrý den, mohla bych se zeptat, co mám dělat když jsem se právě rozešla s klukem, a nemůžu na něj přestat myslet?kamarádky mi poradily ať si prostě pustím písničky a na nic nemyslím, jenže když jsem to zkusila, tak se mi akorát začalo chtít brečet. Co s tím? 10.4.2023 20:56
Jenny, 12 let
Odpověď:
Ahoj Jenny, díky za dotaz. Možná není nutné na toho kluka úplně zapomenout (vymazat si jej z paměti), protože to ani nejde. Je ale možné nemyslet pořád jenom na něho, i když je to ze začátku těžké. Nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá.:) Neznamená to ale, že bys měla jenom pasivně sedět a čekat, až vzpomínky vyblednou. Naopak. Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ TADY A TEĎ! Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, do cukrárny... Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělaj to bez reptání. Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času myslet na toho kluka a trápit se. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něho pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky a "dostaneš ho z hlavy". Hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Pravá láska Ahoj holky, jsem tu celkem nová. Čtu In jen asi pár měsíců. Chci se zeptat na otázku, o které přemýšlím už dlouho. Myslíte si, že když bych chodila s klukem už ve 14, tak že to může být ten pravý? Nebo je to jen taková ta první láska. Protože si myslím, že když s klukem začnu chodit tak brzo, že ten vztah dlouho nevydrží. Nebo si myslíte že když jsou ti dva fakt dobří kamarádi, tak by to vydrželi? Díky za rady a názory. 10.4.2023 17:54
T-e-r-k-a, 14 let
Odpověď:
Ahoj Terko, díky za dotaz. Oslovuješ holky, ale napsala jsi do Poradny, kde odpovídá redakce.:) Pokud bys chtěla odpověď od dalších čtenářek, napiš prosím do Diskuzí, podrubrika Holky holkám. A já ti tedy zkusím odpovědět za redakci.:)
Myslíme si, že vztahy ve čtrnácti letech jsou spíše než chozením v pravém slova smyslu jakýmsi bližším kamarádstvím - je to něco mezi přátelstvím a láskou. Protože se začínáte postupně měnit a poznávat sami sebe (tzv. se hledat), zjišťujete, jaké to je se zamilovat a jak je potřeba ve vztahu dávat a ne jen brát, sbíráte zkušenosti. V tomto věku je kromě prožívání prvních (platonických nebo skutečných) lásek také moc důležité hledat si blízké kamarády a postupně poznávat, jaké vlastnosti a chování se nám na klucích líbí a jaké ne. A teď ke tvé otázce, jestli ve 14 letech to může být ten pravý? Stát se to určitě může, znám několik párů, pro které první láska byla zároveň i láskou celoživotní a jedinou. Když se ale rozhhlédneš kolem sebe, sama zjistíš, že mnohem častější je, že (zvlášť mladí) lidé svého životního partnera hledají déle a postupně si ujasňují, co je pro ně důležité a co ne. Právě k tomu je moc důležitá doba chození - abychom navzájem poznali povahu, názory a také hodnotový žebříček toho druhého a zjistili, jestli je to člověk, se kterým chceme prožít zbytek života, jestli si spolu rozumíme. A může se stát, že jeden z páru zjistí, že takhle si to nepředstavoval, že to není ono a následuje rozchod. Není to žádná tragédie. Rozchody patří k životu a mohou být cennou zkušeností. Takže i když první láska nevydrží, není to konec světa, ale může to být i cenná deviza pro vztah nový. Z redakce přejeme krásnou dobu velikonoční. M.
redakce IN!
Otázka: Můžu být vážně na holky? Ahoj, nevím, kde začít... Mám strach se komukoliv svěřit, tak píšu sem. Jako malá jsem se několikrát zamilovala do spolužáků ve školce a na prvním stupni základky. Poslední rok jsme se ale začly hodně bavit s jednou spolužačkou, se kterou jsem se předtím nikdy moc nekamarádila. Začly jsme spolu trávit dost času. V létě jsme obě byly na společném táboře. Hned druhou noc, když jsme se chystaly spát, se mi pokusila dát pusu. Byla jsem zaskočená, ale líbilo se mi to. Takhle to pokračovalo dál, když to šlo a nikdo nás neviděl, líbaly jsme se a tak podobně. Na konci tábora mi kamarádka řekla, že mě miluje a já to opětovala. Po zbytek léta jsme se ale neviděly a já byla zoufalá - stýskalo se mi, ale zároveň jsem se styděla a říkala jsem si, co by na to asi řekli rodiče a moji ostatní kamarádi, kdyby se to o nás dozvěděli. Přemýšlela jsem, co to všechno znamená - jsem na holky? Je to hřích? Po zbytek léta jsme se viděly už jenom jednou a opakovalo se to, co na táboře - líbání a tak. Od září každá chodíme na jinou střední a máme to daleko, takže se skoro nevídáme. Ze začátku jsme si hodně psaly, ale já se začala čím dál víc stydět a cítit špatně, bála jsem se - co kdyby se to o nás někdo dozvěděl? Co když to je všechno hřích? Tak jsem se začla vymlouvat a postupně jsme si přestaly psát. Já se ale pořád cítím hrozně a mám strach - co když se to bude někdy opakovat? Můžu být vážně na holky? 22.3.2023 20:28
anonymka01, 15 let
Odpověď:
Ahoj anonymko,. díky za dotaz. Chápu, že tě pocity, které prožíváš, zneklidňují. A děkuji za tvoji důvěru, za to, že ses se svými starostmi na někoho obrátila. Tvrdit, že jsi "na holky", je podle mě předčasné. Je ti teprve 15 let a dospíváš, všechno se postupně mění. Podle psychologů, kteří vycházejí ze zkušeností tisíců dívek po celém světě, je úplně normální, když si dívka v dospívání najde blízkou kamarádku ("nejlepší", "na život a na smrt"), se kterou sdílí nejenom své zájmy, ale také své nejvnitřnější pocity.
Odborně se této životní etapě říká "individuální izosexuální fáze" a nastává ještě před tím, než se u dívek vytvoří zájem o
opačné pohlaví (než se začnou zajímat o kluky). Je také běžné, že se kamarádky chytí za ruce nebo si dají pusu a zažívají
při tom pocity, jaké později budou zažívat s kluky, muži. Protože je to všechno nové a vzrušující a všemu se vlastně "učí".
Možná tě podobné pocity zmátly a zneklidnily, obzvlášť, když se dnes o sexuální orientaci více mluví. Pro nás ženy je ve vztahu také důležitá citová blízkost - to, že nám někdo rozumí a sdílí s námi naše přání, touhy, radosti i bolesti. Není proto divu, že dívky v tomto období mluví o svých kamarádkách, které všechno toto splňují, jako o někom, koho "milují"... Protože je jim spolu dobře, věří si, sdílí spolu všechno, co je potká a učí se poznávat své tělo a jeho reakce, emoce a také hodnoty, které jsou pro ně důležité a které budou dál v životě hledat a rozvíjet. Je také důležité, v jakém prostředí jsi zvyklá se pohybovat. Pokud jsi např. od malička vyrůstala mezi kluky nebo se mezi nimi často pohybuješ, není divu, že jsou pro tebe jiné dívky něčím "neznámým", což tě svým způsobem může přitahovat.
Ať už je to jakkoli, chtěla bych tě především uklidnit. Sexuální orientace se podle odborníků dá bezpečně poznat až po
skončení období dospívání. Proto si myslím, že je předčasné dělat závěry typu "Co když jsem na holky" nebo "Nikdy se mi nebudou líbit kluci". Zůstaň klidná a prožívej tuto dobu jako součást svého života. Nemá cenu se znepokojovat a trápit předem něčím, co může být nakonec úplně jinak. Z redakce ti přejeme hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Jsem zmatená a smutná.... Ahoj! Jsem teď hodně zmatená a smutná, ale vím, že je to potřeba rychle vyřešit...chodím s klukem 8 měsíců, máme se rádi. Ale asi jak opadla z mé strany zamilovanost, tak jsem si uvědomila strašně moc věcí. Mám dojem, že se k sobě nehodíme, že jsme každý úplně, ale úplně jiný. Já jsem introvertní, on extrovertní. Ze začátku to bylo moc fajn, pořád bylo o čem povídat (spíš teda povídal on, mně se to líbilo). Má mnoho kamarádů, má rád svou rodinu, na kterou je ale docela dost upnutý, je křesťan, je strašně moc chytrý a má mě rád. Po čase jsem ale zjistila, že není moc věcí, které bychom spolu mohli dělat, co by nás nějak spojovalo. Jediný, co děláme, tak to je to, že chodíme na procházky. Já mám ráda módu, mám ráda, když si vezmu hezký šaty, cítím se tak dobře. Líbí se mi, když o sebe kluk alespoň trochu pečuje, chodí hezky oblečený, ne ve vytahaných teplákách a vytahané bundě. Přesně tak je to u něj. Já vím, že vzhled není nejpodstatnější, ale mně na tom docela dost záleží. Taky mám moc ráda cestování (letíme nakonec spolu do Lisabonu, ještě se ségrou a jejím klukem, se kterým můj kluk je velký kámoš), přírodu, květiny,...Už jednou jsme se málem rozešli (nejen kvůli Lisabonu), protože jsme měli naplánováno, že všichni 4 poletíme, ale on řekl, že tam nakonec letět nechce, že mu to přijde zbytečný a že tam bude moc lidí a to on nemá rád. Mě to moc mrzelo, mrzelo mě taky to všechno, co jsem vám napsala, jak nic nemáme společného,... já mu všechno řekla, co mě trápí a on říkal, že to zlepší. Nabídla jsem mu svou pomoc, že můžeme spolu někdy koupit něco na sebe atd. Nakonec se rozhodl, že poletí, abychom mohli být spolu. Cítím se teď fakt hrozně, že kvůli mně poletí do Lisabonu, ale já přemýšlím o rozchodu. Ale prostě si nás nedokážu představit, že bychom se měli vzít, měli spolu bydlet, mít rodinu a zestárnout. Nejsem šťastná. Co by jste na mém místě dělaly vy? Děkuju moc za odpověď a prosím o modlitbu. 10.3.2023 21:06
Prostě smutná, 17 let
Odpověď:
Ahoj, zdravím tě z redakce a děkuji za dotaz. Zkusím to trošku shrnout. Chodíš s klukem 8 měsíců, máte se rádi. Ale tím, jak z tvé strany opadla první zamilovanost, najednou vidíš věci, které jsi předtím neviděla. Že jste každý jiný - extrovert/introvert, ráda se hezky oblékáš, tvůj kluk to moc neřeší, zřejmě upřednostňuje pohodlnější a praktičtější oblečení, atd. Taky spolu poletíte do Lisabonu na světové setkání mládeže a tebe trápí, že tam jede jenom kvůli tobě, protože velké akce nemá moc rád... Píšeš, že ses nakonec rozhodla, a o všem, co tě trápí ve vašem vztahu jsi mu řekla, a on ti řekl, že se to zlepší. Ty se teď cítíš hrozně, protože si nedovedeš představit, že byste zůstali spolu a přemýšlíš o rozchodu... V prvé řadě bych tě chtěla uklidnit. To tak bývá, že když opadne první zamilovanost, spadnou tkzv. růžové brýle, kdy vidíš jenom to nej a nepřipouštíš si i nějaké chyby... a najednou je vidíš. Začínáš si všímat i těch negativních věcí. A tak to je, můžu tě ubezpečit,:) v každém vztahu, protože žádný člověk není bez chybičky, a každý člověk, tvůj kluk, ty i já, všichni nějaké chyby máme. Teď jde spíš o to, jestli je dokážeš přijat. Myslím si, že tvůj kluk se zachoval férově, po tom co jsi mu řekla, se rozhodl a řekl, že některé věci, co ti vadí, zkusí zlepšit. Alespoň tak jsem to pochopila. Asi teď záleží, jaký krok ve vašem vztahu uděláš ty. Jak moc dokážeš respektovat vaše odlišnosti, jak moc chceš dát vašemu vztahu ještě šanci, protože z tvého dotazu se mi zdá, že tvůj kluk o tento společný vztah zájem má. Slibuji ti modlitbu a určitě bude fajn, když za správné rozhodnutí budeš v modlitbě prosit i ty. Nevím, možná i Lisabon ukáže, jaký má váš vztah šanci. V terénu, v horku, v určitém nepohodlí, i tam se hodně ukáže co a jak. Myslím na vás. M.
redakce IN!
Otázka: Mám dva dotazy Ahoj,
prosím vás, mám dva dotazy...
1. ... zajímá mě, jestli se kluci v mém věku (12-13 let) zamilovávají stejně často jako holky... Někdy se mi zdá, že většině kluků v mé třídě jsou holky úplně ukradené. A když se bavím s mými kamarádkami, mluví o tom docela dost... Umí to kluci jenom líp skrývat, nebo jim na tom opravdu začíná záležet až v pozdějším věku?
2. ... Líbí se mi jeden kluk... Vím, že už je to takové ošoupané, ale asi to tak bude. Jenže je to trošku složitější... Totiž, není to zamilovanost. Jen mi přijde fajn, snažím se před ním vystupovat dobře... A ráda třeba přemýšlíme o tom, jaký by to bylo, kdybychom spolu chodili.... Ale myslím, že já jsem mu docela jedno. Myslíte si, že bych na něj měla zapomenout? On totiž chodí do naší třídy... Asi jsem moc naivní, protože on se třeba kamarádí s úplně jinými holkami a já jsem pro něj nejspíš jako vzduch... Ale zároveň je mi příjemné na něj myslet. Co si o tom myslíte? Měla bych na něj pořád myslet a doufat, že jednoho dne si mě třeba všimne (nebo se třeba i snažit udělat první krok - ale to nevím, jestli moc půjde, je dost tichý a s lidmi, nebo alespoň se mnou se moc nebaví), nebo bych si měla takový nápad vyhnat s hlavy? Taky jsem o tom taky ještě nikomu neřekla... Je mi při tom trochu trapně.
Díky moc za radu!!! ♥️♥️♥️ 2.3.2023 20:37
Mia, 12 let
Odpověď:
Ahoj Mio, díky za dotazy. A hned začnu u toho prvního: Kluci ve tvém věku se nezamilovávají tak často jako holky, to jsou spíš výjimky, pokud už se to stane. Řeší spíš se svými kamarády fotbal, hry na počítači, kolo, který mobil je lepší a podobné věci. A k té druhé tvé otázce: Píšeš, že se ti líbí jeden kluk, ale není to podle tebe zamilovanost, jenom ti přijde fajn a snažíš se před ním vystupovat dobře... A to je ve tvém věku úplně v pohodě. O kluky se samozřejmě zajímat můžeš,:) ale zatím spíš jako o kamarády. Už teď získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Samozřejmě, že se ti čas od času některý z nich bude líbit, jako třeba teď, protože bez zamilovanosti a trápení kvůli ní by ani nebylo dospívání :-). Je to období tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. To je úplně normální a většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. Snaž se brát kluky zatím jako kamarády, buď usměvavá, příjemná a milá. Tvůj věk je ideální na snění a platonické lásky. Nikam dál zatím nespěchej. Přejeme ti z redakce hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Internetové seznamky Ahoj, chci se zeptat, jestli někdo z Vás, máte zkušenost s internetovými seznamkami. Je nějaká čistě křesťanská? Trošku se seznámení touto formou bojím. Děkuji za odpověď 2.2.2023 08:25
Hanka, 25 let
Odpověď:
Ahoj Hanko, díky za dotaz. Myslíme si, že internetová seznamka je vždycky velká neznámá a nedivíme se ti, že se této formy trochu, jak sama píšeš, bojíš. Chápeme to, odpovídáš někomu, koho vůbec neznáš, nevíš, kdo je na druhé straně. Jasně, může to být bezva kluk, ale může to být taky nějaké podivné "individum", takže na místě je ostražitost a opatrnost. Pokud by ses chtěla takto seznámit, určitě doporučujeme nedávat nikomu nějaké svoje osobní údaje a při např. pozdějším osobním setkání se sejít na nějakém veřejném místě. Taky je dobré říct někomu dalšímu kam a s kým jdeš. Přece je to jenom někdo, koho zatím neznáš. Jestli bychom ti ale mohli v redakci něco doporučit, tak jsou to akce, které jsou fajn a můžeš na nich poznat spoustu nových lidí, kamarádů a možná...:) Tak např. Absolventský Velehrad, kde se schází spousta mladých lidí nebo Centra mládeže také někdy pořádají víkendovky pro "starší", nejenom pro děti na základní a střední škole. Nechceš vyzkoušet třeba tuto alternativu? Hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Líbí se mi jeden kluk... Dobrý den ,
chtěla bych se zeptat vlastně jde o jednoho kluka chodí ale do druhé třídy potkáváme se jenom ve skautu ,na náboženství ( na chodbě ve škole).Ale když jsem někde kde je on přestanu dost mluvit .Navíc holky s druhé třídy si ho přivlastňují myslim že mi to dělají na schval němu se to asi líbí protože chce zapadnout.Co mám dělat?
Moc děkuji za odpověď
Jjj 24.1.2023 17:54
Jjj, 13 let
Odpověď:
Ahoj Jjj, díky za dotaz. Jak píšeš, chodíte do stejné školy, do nábožentví i do skautu. Pokud bude příležitost, můžete se spolu bavit třeba o učitelích, o písemce, která vás čeká, můžeš mu poradit v něčem, co mu zrovna moc nejde nebo naopak se zeptat na něco, co zrovna neovládáš ty, můžeš si k němu přisednout na obědě, nebo ho jenom ho pozdravit na chodbě ve škole nebo když přijdeš do skautu (bez ohledu na to, jestli jsi ho viděla ve škole nebo ne - lidé se přece zdraví i častěji). Na druhé straně je pravda, že ve třinácti letech kluci obyčejně mají jiné zájmy než "holky". Ty je začínají zajímat až o něco později, prostě je to tak.:) Ale kamarádským přístupem k němu (i k ostatním spolužákům a kamarádům) určitě nic nezkazíš, naopak.:). Tak, ať se ti daří. Hezký den. M.
Otázka: Jak si můžu být jistá, že se mu opravdu líbím? Chodí se mnou do třídy jeden kluk, kterému se asi líbím. Kamarádka mi říká, že se mám rozhodnout a říci mu jestli u mě má šanci nebo ne. Nevím jestli to je dobrý nápad a také nevím jak bych mu to měla říci. A jak si můžu být jistá, že se mu opravdu líbím? 22.1.2023 20:21
Marie, 14 let
Odpověď:
Ahoj Marie, díky za dotaz. Myslím si, že svému spolužákovi nemusíš říkat vůbec nic. Zdá se ti to divné?:) Víš, někdy stačí se "jenom" usmát, když se potkáte, prohodit pár milých slov, nebo si jenom tak o něčem povídat. Tak se o druhém člověku dozvíš daleko víc. Ve čtrnácti letech je toto poznávání, povídání a vůbec řešení různých vztahů (kluci, kámošky, rodina) moc důležité.
Učíš se tak poznávat, rozlišovat, odpouštět (když se něco pokazí) i radovat (když se naopak něco podaří). A to si myslím,
že je pro další, nejenom tvůj, ale pro život každého člověka, moc důležité. Zajímavý článek o tom, jestli oslovit nebo neoslovit kluka, máme i na našem webu. Je to anketa, zajímavé zkušenosti kluků, můžeš si přečíst: https://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/anketa-oslovit-ci-neoslovit-kyp.htm
Z redakce přeji hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Nevím, co mám dělat... Nevím co mám dělat...
Dobrý den, moc prosím o radu. Letos o Velikonocích jsem si při mši všimla jedné paní učitelky ze zušky a doma jsem si našla její profil na FB a instagramu. Díky tomu jsem zjistila že má tři syny a ten nejmladší se hrozně zalíbil. Je o dva roky starší než já, takže jsem v duchu zajásala. Od tohoto dne jsem začala snít jaké by to bylo kdyby to byl třeba jednou můj kluk. Pak jsem toho kluka viděla na autobusové zastávce a jel se dokonce stejným autobusem co já do stejného města do školy, ale samozřejmě na jinou školu. Dá se říct, že jsem od té chvíle do něj byla úplně zamilovaná. Jezdil stejným autobusem jenom občas, ale i to mě vždy potěšilo. Pak jsem ho jednou potkala v obchodě a zjistila jsem, že má holku. Sice jsem si nalhávala, že to nebyl on. Později se však ukázalo, že holku opravdu má. Byla jsem z toho hrozně nešťastná. Musím přiznat, že jsem ho nikdy neoslovila a možná ani neví že existuji. Přišlo léto a já jsem na něj zapomněla a našla si kamaráda se kterým mi bylo fajn, ale lásku jsem necítila. Pak v září jsem ho opět viděla a stále ho potkávám v autobuse. Zprvu mě to těšilo teď mě to spíš mrzí. Omlouvám se za takovou slohovku, ale proč vám vůbec píšu. Každý večer před spaním o něm sním, pak si ale přes den uvědomím realitu. Nechci mu nijak překazit vztah spíš ho chci nějak dostat z hlavy, protože pravděpodobnost na vztah je téměř nulová. Nevím jak přestat o něm před spaním snít.... Jsem z toho opravdu smutná, možná je to i tím, že jsem žádný vztah nikdy neměla a bojím se jestli vůbec někdy budu mít... Za odpověď budu moc vděčná. Děkuji 2.1.2023 15:30
Luna, 17 let
Odpověď:
Ahoj Luno, díky za dotaz. Jestli to správně chápu, sníš o klukovi, kterého vlastně ani osobně neznáš a on nezná tebe. Navíc ten kluk je zadaný. Možná je to trošku jako v pohádce nebo v romantickém filmu. Sleduješ děj a říkáš si, ten kluk je moc hezký, má takové a takové vlastnosti (v té pohádce, filmu), ten by se mi líbil a představuješ si, jaké by to asi bylo. Komu z nás se to nestalo... Ale všichni víme, že je to jenom pohádka, že je to jenom film. Je to takové to dívčí snění a řekla bych, že možná prožíváš něco podobného. Jenom tvůj idol není z televize, ale sem tam ho vídáš v autobuse. Ty už máš nějaké představy, něco sis vysnila, ale on o tobě zřejmě vůbec neví, má svůj život a navíc má i svou holku. Je fajn, že si uvědomuješ, že je to jenom tvé snění a nechceš jejich společný vztah pokazit. Taky úplně rozumím tomu, že bys nějakého kluka, se kterým byste měli hodně společného, chtěla potkat. Ale všechno má svůj čas. Možná si říkáš, to se jí lehko píše, ale je to tak:)... Mám takovou zkušenost, že čím víc člověk tkzv. tlačí na pilu, tím je více vystresovaný, že nikoho zatím nemá. Ale co to otočit? Říct si třeba, mám teprve 17, všechno to krásné na mě teprve čeká... A zkus se věnovat něčemu, co ti dělá radost - knížky, hudba, sport, pěkný film, povídání s kamarádkami,... Vím, že je to asi těžké, ale zkus se neupínat na to, že teď zrovna nemáš kluka a věnuj se tomu, co tě baví. Obyčejně to tak bývá, že až to budeš nejméně čekat, někdo se objeví... Ale chce to čas a každá/ý to má jinak. Moc ti děkuji za tvou upřímnost a opravdovost. Už to jsou dvě cenné devize, které jsou ve vztahu opravdu potřeba. Moc ti z redakce fandíme. M.
redakce IN!
Otázka: Kdy je nejlepší se rozejít? Ahoj, kdy si myslíte, že je nejlepší se rozejít? Jaké jsou dobré důvody pro rozchod? Jaké jsou naopak špatné? Moc se bojím, že nepoznám, kdy je dobré se rozejít, nebo kdy je dobré ve vztahu zůstat. Bojím se, že nepoznám, kdy by nějaká věc mohla být komplikací v budoucnu. Prosím, poradíte mi? Děkuji. B. 15.6.2022 11:06
B., 16 let
Odpověď:
Ahoj B, díky za dotaz. Podle tvého dotazu úplně nevím, jestli se ptáš konkrétně nebo spíš teoreticky, co by kdyby... Tak zkusím odpovědět obecně. Když s někým začneš chodit, obyčejně je to proto, že se ti ten druhý líbí, sice ho ještě moc neznáš, ale jsi okouzlená, zamilovaná do jeho očí, postavy, úsměvu... To je určitě moc důležité na začátku, protože tak se lidi navzájem potkávají a najdou v sobě nějaké zalíbení, super, ale to je teprve začátek. Začínáte se poznávat - svoje záliby, svoje povahy, svoje náhledy na život, učíte se, jak spolu řešit i rozdílné názory a pohledy na svět, svoje kamarády... O tom všem a ještě mnoha dalších věcech chození je. A může se stát, že jeden z vás nebo i oba, po nějaké době zjistí, že vlastně takto by jim to nevyhovovalo, že s něčím u toho druhého nesouzní, nesouhlasí tak moc, že bude lepší se rozejít. (Nepíšu vůbec o nějakých násilnostech, hrubostech, přezírání atd., tam by to bylo snad jasné) A potom není nic špatného na tom, když se dva lidé rozejdou, protože prostě zjistili, že si nerozumí. Nikdo neví dopředu, jak to dopadne, ale od toho chození je, jeden druhého poznávat, komunikovat spolu, být k sobě upřímný a otevřený. A když to nevyjde? I tak může člověk z tohoto vztahu odejít obohacený o nové zkušenosti, které mu pomohou zase v další životní cestě. Přejeme ti z redakce hezké dny. M.