Otázka: Nejlepší kamarád Štěpán nebo Adam? Je to moc složité, co s tím? Ahoj, mám kluka (Štěpán) se kterým se znám od narození a dokonce jsme se narodili den po sobě. Chodíme spolu už 4 měsíce, ale stále jsme se v našem vztahu nikam neposunuli... Žádná pusa, objetí ani držení za ruce !!! A ubíjí mě to !!!
No a taky jsem potkala jedno kluka (Adam). To mu je 15 a máme toho hodně společného... Dokonce mě dobrovodil domů i když bydlí úplně na druhé straně města a pozval mě na rande den po té, co mám rande se Štěpánek (na které jsem ho musela pozvat já)... A já řekla ano... Popravdě mě to o trochu víc táhne k Adamovi, protože nikdy není chvilka ticha a pořád se máme o čem bavit.. Zato se Štěpánem je to už docela ,,nuda,,. Ale kdybych se s ním rozešla, tak bych přišla o nejlepšího kamaráda !!! Cítím se hrozně už jen proto, že myslím na Adama...
Co mám dělat??? Prosím, nevím si s tím rady... 28.1.2017 16:52
Niki, 13 let
Odpověď:
Ahoj Niki, je ti 13 let, a to je věk, kdy se Ti začínají líbit kluci. A můžu tě ubezpečit, že je úplně normální, když se ti chvíli líbí jeden kluk a o pár dnů později už jiný nebo když se ti líbí víc kluků najednou. Vztahy v tomto období jsou křehké a rychle se mění. Začínáš dospívat a tím, že se zamilováváš a více si kluků všímáš, zjišťuješ, co se ti vlastně na nich líbí a co ne. Zamilovat se do někoho ještě neznamená, že s ním musíš začít chodit. Hlavně se nenech tlačit do schůzek, které sama třeba vlastně ani nechceš.
Prostě se stává, a je to úplně normální, že se holky ve tvém věku často do kluků zamilovávájí a také se před nimi stydí. A tak také ty získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Říká se tomu období tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. Bez podobných pocitů by snad ani nebylo dospívání. Většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá už dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. Snaž se brát kluky zatím jako kamarády, a pokud ty, kteří ti úplně "nesedí" nedokážeš hned úplně odmítnout, aspoň jim vysvětli, že kamarádit s nimi můžeš, ale na chození máš ještě dost času. Je to sice těžké, ale věříme, že to dokážeš. Uvidíš, že se tak vyhneš dalšímu zbytečnému trápení.
redakce IN!
Otázka: Něco mi v našem vztahu chybí. Ahoj holky,
mám dotaz. Jeden kluk mi pořád píše, rozumíme si, myslím si, že se mu líbím, ale mě prostě něco v našem \"vztahu\" chybí.. Nevím, jestli mu mám prostě říct, že ho nechci nebo ho dál poznávat. Už jsem odmítla tři kluky před ním a myslím, že tento by byl fajn, ale něco tomu prostě chybí. 24.1.2017 18:35
Amy, 17 let
Odpověď:
Ahoj Amy, vážíme si toho, že k nám máš takovou důvěru. Je dobré, že přemýšlíš předtím, než se rozhodneš někomu otevřít své srdce. V redakci jsme uvažovaly nad tím, co odpovědět. Na jedné straně jsi ještě hodně mladá, na druhé straně to, že s někým chodíme, ještě neznamená, že si ho musíme později vzít. Na tvém místě bych začala kamarádstvím (i když ti bude nabízet něco víc). Tak poznáš, jestli o tebe má skutečně zájem nebo jestli si vůbec rozumíte. My holky totiž dospíváme dřív než kluci, takže pokud je mu např. stejně jako tobě, zřejmě ještě není na vztah dost zralý. Je zbytečné dělat si starosti něčím, co zatím není. Třeba časem zjistíš, že si vůbec nerozumíte, že máte úplně odlišné zájmy a vyznáváte jiné hodnoty a nakonec nedopadne ani to kamarádství a nebo se z vás bezva kamarádi stanou. To dopředu nevíš... Je ti 17 let, celý život máš ještě před sebou a tak vůbec není kam spěchat. Z redakce přejeme hezké zimní dny. M.
redakce IN!
Otázka: Mám dát vztahu šanci? Ahoj, jak na vztah s klukem, který si s sebou táhne z dětství špatné vzpomínky (šikanu a vydírání ze strany rodičů, sourozenců)? Má vůbec cenu s ním do vztahu jít? I když mi je s ním dobře, jen prostě důsledkem těchto zážitků je takový jakoby nesmělý - že sice mě chce, ale není \"schopen\" pro to něco udělat. Dát mu šanci? 18.1.2017 18:50
Terka, 20 let
Odpověď:
Ahoj Terko, díky za dotaz. Zrovna dnes jsme dostali do redakce jeden citát: Nebýt problémů, nikdy bychom nezjistili, jak jsme dobří... Píšeš, že kluk, se kterým je ti dobře, má z dětství z rodiny špatné vzpomínky. Kolikrát jsou to hodně bolestivé věci, co člověk může doma prožít, ale v dospělosti se z toho může taky poučit. Např. má díky tomut odpor k šikaně, brání slabší, je pozorný ke druhým...(viz citát) Na tvém místě bych si s tím klukem zkusila otevřeně promluvit. Navrhni mu, jestli byste se nemohli sejít nebo využij příležitosti, když budete na nějaké akci oba spolu. A potom mu řekni, že nevíš, co si máš myslet a že tě taková nejistota už nebaví. Možná se pak ledy prolomí a on tě nebude chtít ztratit. Nebo zjistíš, že je to celé jinak. To ale dopředu nevíš. Chce to odvahu, tak se za ni můžeš modlit. I za celý ten rozhovor. Každopádně už budeš vědět, na čem jsi a nebudeš si muset domýšlet různé varianty. Myslíme na Tebe! Měj hezký den. M.
redakce IN!
Otázka: Nevím, co s tím.... Milá redakce,
ráda bych se s Vámi o něčem poradila. Před pár lety jsem udělala v životě jednu velkou chybu - přišla jsem o své panenství v průběhu sebeukájení se s přítelem. I když to byl partner katolík, nedělala mu čistota takový „problém ve svědomí“ jako mně, a tak když jsem byla s ním, tak bylo otupené i moje svědomí. Nesvádím to ale na něho, byl to čin z mojí osobní slabosti. Taky jsem ho následně velmi litovala. Za pár dní jsem se vyznala u svaté zpovědi, která byla mimochodem velmi krásná a silná. Přesto si od té doby říkám, kéž by šel vrátit čas. S přítelem jsme se po nějaké době rozešli.
Nyní jsem šťastně zamilovaná do kluka, se kterým bych chtěla strávit společný život. Velmi si rozumíme, nasloucháme si, modlíme se spolu... Oba dva jsme se shodli na tom, že chceme zachovávat během našeho chození čistotu. A já teď v sobě řeším dilema a ptám se: mám mu říct, že už nejsem panna nebo ne? Jsem si jistá, že ho to bude velmi mrzet. Snad ne natolik, aby se se mnou rozešel, ale byl by nejspíš zklamaný a možná by ho sžíraly otázky, co jsem kde dělala. Myslím, že si je jistý tím, že panna jsem a ani se mě na to nehodlá ptát. I tak se ale děsím toho, aby na to někdy nepřišla řeč. Nevím, jak bych měla reagovat, a jestli by bylo správné, kdybych mu sic nelhala, ale třeba ani neřekla úplně všechno.
Já bych se chtěla zachovat tak, jak by to bylo nejlepší pro něho. Nevím, ale jaká je ta nejlepší cesta. Asi by mně bylo lehčeji, kdyby to věděl. Je ale správné, když druhého zraním a jen já budu ta, které se uleví? Myslím, že je to sobecké. Stejně tak bych asi nechtěla za každou cenu vědět o manželské nevěře, když by jí dotyčný litoval a nehodlal v ní pokračovat. Je jakési zadostiučinění už jen s tím žít.
Na druhou stranu, není to záležitost, kterou by měl vědět, než se vezmeme? Není sobecké mu to naopak neříct? Mám jen přihlížet, když mě jiní pokládají za lepší, než jsem? Když mě oceňují, za něco co jsem vlastně nedokázala? Jen on je hoden toho ocenění, já ne.
Děkuji za vaši reakci, velmi si toho cením. 7.1.2017 22:55
Jana, 21 let
Odpověď:
Ahoj Jani, díky za důvěru, moc si jí vážíme.. O odpověď jsme poprosili paní Mgr. Hanu Imlaufovou, a moc za ni děkujeme.
Pokud prožíváš nový opravdový vztah, ve kterém se počáteční zamilovanost začne proměňovat do opravdové lásky, budete mít s tvým hochem přirozenou potřebu otevírat se jeden druhému vice a komunikovat otevřeněji a pravdivě o všem. Konec konců otevřenost ve vztahu přináší také větší důvěru a v určité fázi vztahu má člověk potřebu co nejvíce hovořit o tom, co prostě k mé minulosti patří. Jakoby vypovědět to, co bylo v mém životě, než jsme se poznali. Pokud tě má tvůj hoch opravdu přijmout celou se vším, co k Tobě patří, musí Tě přijmout I s tím, že již nejsi panna fyzicky. Ale pozor, vaše upřímnost a snaha žít ve vztahu čistě až do svatby (pokud opravdu někdy vy dva máte spojit své životy v manželství) může vytvořit novou hodnotu, které říkáme panenství srdce / v případě mužů panictví srdce. Samozřejmě, že bude pro tebe těžké někdy ve vhodné situaci povědět to, jak jsi to měla v minulém vztahu, ale pokud se setkáš s láskyplnou odezvou a snahou Ti odpustit a důvěřovat, je to dobré znamení. Pokud bys tuto skutečnost záměrně skrývala, stejně by někdy vyšla najevo a byla by to obrovská rána pro důvěru tvého kluka k tobě. A bez důvěry se nedá stavět stabilní a dlouhodobý vztah. Tato nepříjemné zkušenost z minulosti tě naopak může ještě více posílit v tom, že hranice tělesného sbližování budeš se svým současným hochem držet pevně pod kontrolou. Přeju Ti, aby se Ti to dařilo.
Mgr. Hana Imlaufová
redakce IN!
Otázka: Ahoj myslím, že se mi líbí můj učitel autoškoly... Ahoj myslím, že se mi líbí můj učitel autoškoly. Není nejhezčí, ale má dobré srdce. Co mám dělat ? 20.12.2016 20:27
lola, 18 let
Odpověď:
Ahoj lolo, píšeš, že si myslíš, že se ti líbí učitel z autoškoly. A to se stává často, že nás tkzv. zamilovanost nebo spíš zalíbení k někomu sympatickému, milému, zajímavému...najednou "pohltí" a my máme jedinou touhu - nějak se svému vysněnému idolu přiblížit, zjistit, jak to vidí on. Víš to, že je na tebe hodný a je trpělivý, může být taky jednoduše dané tou jeho profesí. Autoškola a jízdy zvlášť, jsou pro mnoho lidí stresující, tak se možná svým citlivým přístupem snaží, aby to pro vás žáky bylo pohodové. I v běžném životě je přece spousta lidí vstřícných, hodných, má citlivý přístup, jsou nám sympatičtí a my jim, ale nemusí to nutně znamenat partnerský vztah.
A důležitá poznámka: Nevíme kolik má let, a jestli není třeba i ženatý nebo tatínek od rodiny. V takovém případě je to určitě jasné. Patří manželce a dětem!
redakce IN!
Otázka: Jak poznám, že se někomu líbím? Líbí se mi jeden kluk. Jak poznám že se někomu líbím? 21.11.2016 18:20
beruška, 15 let
Odpověď:
Ahoj beruško, způsobů, jak nám kluci dávají najevo, že se jim líbíme, je spousta - v jednom z článků jsme se je pokusily zobecnit.
Otázka: Jak se zbavit zamilovanosti? Jak se odmilovat, přestat na něho myslet? 14.11.2016 20:50
MÁJA, 15 let
Odpověď:
Ahoj MÁJO, díky za upřímný dotaz. To, že se zamiluješ, je často proti všem pravidlům (jak se obrazně říká, často se naše srdce staví proti rozumu). Pokud se chceš zamilovanosti zbavit, platí, že nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Časem silné city k tomu klukovi odezní samy. Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ PŘÍTOMNOSTÍ Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, do cukrárny, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělej to bez reptání. Nebo vymysli aktivitu (oslavu, výlet, hru) pro celou rodinu...Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času na něj myslet. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky/muže a "dostaneš ho z hlavy". Držíme palce. M.
redakce IN!
Otázka: Jeden kluk mě zná jen díky mému talentu ztrapnit se...Můžu se s ním normálně bavit? Ahoj IN, předem se omlouvám za dlouhý dotaz.. Jsem na šestiletém gymplu, v o dva roky starším ročníku je jeden kluk, říkejme mu třeba Radim. Neznáme se.. teda, ne přímo. Zná mě jen díky mému talentu ztrapnit se během čehokoliv. Bydlí v malé vesničce. Byla jsem tam s kamarádkou, a ztratila jsem průkazku na autobus. Nějaký občan ji našel, zanesl starostovi..jelikož je to opravdu malá vesnička, starosta se pravděpodobně znal s Radimem.. :( ještě v den ztráty mi Radim napsal na fb, že mu volal starosta, že se našla moje průkazka.. :D
následovalo ještě páár menších trapasů, kde byl poblíž Radim, ale tak hrozné, jako to s průkazkou to rozhodně nebylo..
myslíte si, že je možné se s ním při nějaké příležitosti bavit úplně normálně, jako by se to nestalo: jako bych pro něj nebyla jen ta trapná a nemožná holka? 13.11.2016 16:34
Tereza, 14 let
Odpověď:
Ahoj Terezo, to víš, že se s ním můžeš normálně bavit, když bude, jak píšeš, nějaká příležitost. Trapasy i menší trapásky se stávají kdekomu:). A i když ze začátku ti to připadá "STRAŠNÉ!!", tak za pár dnů či měsíců se tomu zasměješ. Ať se ti daří. M.
redakce IN!
Otázka: Jak mu mám dát najevo, že se mi líbí? Ahoj, líbí se mi kluk z naší třídy. Občas se na mě podívá, protože sedí přede mnou. Jak mu mám dát najevo že se mi líbí? 5.11.2016 16:37
Pájinka, 15 let
Odpověď:
Ahoj Pájinko, s klukama je to občas komplikované a zvláště ve věku, kdy se teprve učíš vyznat se sama v sobě a svých pocitech. Dojem nejlépe uděláš tak, že se nebudeš moc snažit žádný dělat a budeš přirozená - budeš rozvíjet své zájmy a věnovat se tomu, co tě baví, rozvíjet vztahy s kamarádkami a kamarády, posilovat své sebevědomí a učit se přijímat se taková jaká jsi a učit se být ženou a radovat se z toho. Radostní a milí lidé, kteří se dokážou zasmát sami sobě, mají totiž v sobě něco, co druhé přitahuje. Třeba si toho všimne i kluk, který se ti líbí. Každopádně bych zatím nikam nespěchala a snažila se s klukama spíš kamarádit. Ušetříš si tím hodně trápení a zranění. Všechno má svůj pravý čas. Měj se hezky. M.
redakce IN!
Otázka: Přistěhoval se k nám jeden kluk, líbí se mi, chtěla bych ho víc poznat... Ahoj In, posledni dobou nevim co to se mnou je, pristehoval se k nam do baraku jeden kluk.posledni dobou na nej porad myslim citim ze ho potrebuju videt nebo potkat, parkrat jsem si s nim i psala na fb a kdyz jsme se potkali vzdycky se na mne usmival a pozdravili jsme se ,ale nevim co si o nem mam myslet prijde mi hrozne fajn ale vlastne ho ani moc neznam . Jednou jsme se domluvili ze pujdem pristo tyden ven, ale on uz mi pak nenapsal a nikam jsme nesli. Nevim co mam delat, mam mu zase napsat nebo to nechat na nem ( nechci aby to vypadalo ze se vtiram nebo neco takoveho)...? Uz se mi o nem dokonce zdaji i sny a nemuzu prestat nad nim premyslet je to neco co jsem jeste nikdy nezazila...a moc bych ho chtela nejak vic poznat ale nevim jak to ma on... 30.10.2016 23:49
Dido, 14 let
Odpověď:
Ahoj Dido, díky za dotaz. Víš, lásku, dokonce ani kamarádství si na nikom nemůžeme vynutit. Pokud ten kluk nedává najevo žádný větší zájem o tebe (a to bys určitě poznala), je pravděpodobné, že tě bere jenom jako známou holku od vás z paneláku. Snaž se s ním normálně komunikovat, když se naskytne vhodná příležitost, když se mu něco podaří, můžeš ho pochválit, naslouchej mu, povzbuzuj ho - tak jako se chováš k jiným kamarádům. Působí to mnohem přirozeněji, než kdybys mu psala vyznání ve vzkazech nebo mu je řekla osobně. A ještě něco: Jestli jsi věřící, můžeš toho kluka každý den "odevzdat nebi". To znamená, že se nebudeš modlit "prosím, ať si mě všimne, ať...", ale "ať se stane tvoje vůle, Pane". Bůh chce pro tebe to nejlepší. A pro něho také. Když si to uvědomíš, dokážeš dát i tomu klukovi svobodu a nebudeš ho do ničeho tlačit. V redakci držíme palce. M.