Ahoj majjko, asi jediné co můžeme doporučit, je vydržet! Zkus si prosím znovu přečíst, co jsme ti doporučovali minule. Je tam spousta různých aktivit a možností. A co bychom brali jako hodně důležité, ti znovu napíšu: Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času na něj myslet. A že si vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky a "dostaneš ho z hlavy". Je pravda, že to třeba nepůjde hned, protože všechno chce svůj čas. A taky musíš chtít!:). Věříme, že to ty ( i tvá kamarádka, která má podobný problém) dokážete. Z redakce na vás myslíme. M.

Ahoj ehmmm, díky za dotaz. Víš, ve tvém věku je úplně normální, že se ti někdo líbí a za týden už to může být dokonce třeba někdo jiný:).... Ale kluci v tomto věku na "zamilovávání se" ještě moc nejsou. Ti mají obyčejně úplně jiné starosti.: fotbal, kolo, počítač, hry... A na opravdové chození? To máte ve vašem věku ještě spooooustu času. Víš, život je krásný právě v tom, že se skládá  z řady období a každé z nich je hezké něčím jiným. Období přichází postupně a každé má svůj čas. A nevyplácí se nějakou etapu překočit, protože pak už se ta doba nikdy nevrátí. Například pro tebe a tvoje spolužáky je důležité hledat si nové kamarády a učit se kamarádství rozvíjet - naslouchat druhým, odpouštět si, ocenit druhého, pomáhat si navzájem, komunikovat spolu. Protože když se to člověk nenaučí v kamarádství, nebude to umět ani později během chození. Možná už tušíš, kam tím mířím. Než začneme s někým chodit, měli bychom se naučit vycházet s kamarády a rozvíjet kamarádství (i s klukama). Vždyť právě z přátelství můžou časem vzejít i hezké partnerské vztahy. Nenech se o žádné období života okrást tlakem kolem sebe a dobře prožívej každý den, protože už se nikdy nevrátí. Určitě není kam spěchat - jenom by sis to jednou vyčítala. Držíme palce:)! M.

Ahoj Kiki, díky za dotaz. Zkusím to stručně shrnout: V Krakově ses zamilovala do jednoho kluka, později i on ti řekl, že se mu líbíš, ale líbí se ti i jeho brácha, a ty teď nevíš, co s tím... My holky se zamilujeme raz dva, že?:) V patnácti letech je "zamilovávání", poznávání, povídání a vůbec řešení různých vztahů (nejenom kluci, ale i kámošky, rodina) moc důležité. Učíš se tak poznávat, rozlišovat, odpouštět (když se něco pokazí) i radovat (když se naopak něco podaří). A to si myslím, že je pro další, nejenom tvůj, ale pro život každého člověka, moc důležité.

Je docela pravděpodobné, že jeho brácha tě může brát "jenom" jako moc dobrou kámošku svého bráchy, se kterou se mu dobře povídá, prostě je mu s ní hezky. A tečka. Ale je to tečka?:) Není to spíš bezva, že máš kamaráda, se kterým si můžeš povídat, smát se a je ti s ním prostě dobře? A jestli je do tebe náhodou taky zamilovaný? Tak to poznáš, i když to nemusí být hned  a někdy to chce hodně trpělivosti, protože kluci jsou prostě jiní než holky. Je takový jeden citát, který se k tomu myslím docela hodí:  Co nic nestojí, za nic nestojí...A jestli je "jenom" dobrý kamarád, to přece není vůbec málo. Dobrých kamarádů je jak šafránu, a šafrán je vzácný:)! Měj se hezky. M.

Ahoj Peggy, díky za dotaz. Na podobné otázky jsme nedávno v Poradně odpovídali, je vidět, že podobné starosti má hodně z vás, a hlavně, že je chcete řešit  a nejsou vám lhostejné, a to je moc dobře. Je prostě moc  fajn, že o hranicích mezi holkou a klukem přemýšlíš. Co mají kluci (a muži) společné, je touha dotknout se. Bez ohledu na to, jestli je to zrovna vhodné nebo ne. Muž se chce dotknout a tečka. V tomto směru kluky a muže "vychováváme" my, dívky. Kluk zajde jenom tam, kam mu dívka dovolí. To platí nejen v partnerských vztazích, ale také třeba při tanci či náhodných setkáních. Pokud kluk (muž) drží dívku níž než by měl, pak mu přece dívka může ruku odsunout, napomenout ho nebo klepnout přes prsty. A pokud ani to nepomůže, nemusí s ním tančit. Potom si jistě uvědomí, co s dívkou jeho dotyky dělají.

Jestli kluk bude spěchat nebo ne, záleží tedy hodně na tobě. Jakto? Vztah po fyzické stránce držíme v rukou my - ženy. Muži jsou v oblasti sexuality mnohonásobně slabší a je pro ně mnohem těžší udržet svoji touhu na uzdě než pro nás ženy. Takže záleží jenom na nás, kam až klukovi dovolíme zajít. Pamatuj, že pokud tě (kdokoli, nemusí to být jenom tvůj kluk) bude nutit do něčeho, co sama nechceš, nejde o lásku, ale o sobectví ze strany toho druhého (jakkoli může tvrdit, že tě má rád). Naopak ten, který má opravdu druhého rád, respektuje jeho hodnoty nebo se je učí respektovat a nejde za hranice jeho svobody.

Doporučuju přečíst si knížku, která existuje i v elektronické podobě:  http://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html#.V5PrdRJK_1t.

Je sice malá, (což je zase pro kluky fajn, obyčejně neradi čtou:)), ale hodně dobrá svým obsahem. Možná by stačilo jenom říct, že bys byla ráda, kdyby si přečetl tuto knížku (Sex, šlehačka na dortu), že tebe hodně zaujala, a chtěla by sis s ním o ní popovídat, protože je to pro tebe hodně důležité. Víš, myslím si, že jako holka máš právo být "náročná" a oni to ti kluci nakonec ocení, a i když se to možná na první pohled nezdá, takových opravdových holek si váží.

Myslíme na tebe a z redakce přejeme hezký den. M.

Ahoj Ájo, to, že se ti ve tvém věku líbí kluk je úplně normální a přirozené. O kluky se samozřejmě zajímat můžeš, ale zatím jako o kamarády:)... Už teď získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Samozřejmě, že se ti čas od času některý z nich bude líbit (jako třeba teď) - bez zamilovanosti a trápení kvůli ní by ani nebylo dospívání :-), ale je to období tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. To je úplně normální a většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá už dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. Snaž se brát kluky zatím jako kamarády, a pokud ty, kteří ti úplně "nesedí" nedokážeš hned úplně odmítnout, aspoň jim vysvětli, že kamarádit s nimi můžeš, ale na chození máš ještě dost času. Je to sice těžké, ale věřím, že to dokážeš. Uvidíš, že se tak vyhneš dalšímu zbytečnému trápení. V redakci držíme palce. M.

Ahoj A, odpověď na tvou otázku najdeš v rubrice Poradna, ale podrubrice Víra ne Láska. Měj hezké dny. M.

Ahoj Vendy, díky za důvěru. No možné to je:). A podle toho, co píšeš, to vypadá, že je zamilovaná jenom jedna strana - ta holka. A jestli by se mohli dát někdy dohromady? To víš, že mohli:), možné je všechno, ale záleží na spoustě věcí a okolností. Tak např. Znají se osobně? Jsou kamarádi nebo se viděli jenom párkrát a ten druhý ani neví, že je do něho někdo tak dlouho zamilovaný? Někdy se může stát, že je holka zamilovaná ( i když to ten kluk třeba vůbec netuší), maluje si vše narůžovo, málem chystá svatbu s někým, koho vlastně ani nezná a přehlédne kvůli tomu fajn kluka, který sice má (tak jako každý) nějaké ty chyby, ale který ji bude mít opravdu rád, jenom potřebuje ještě (společně s ní) k manželství dospět. Každý vztah se vyvíjí. Od nesmělých pohledů, chození do kina, letmých doteků a držení se za ruce směrem ke stále větší vzájemné důvěře, upřímnosti a zodpovědnosti, překonávání překážek. Tomu všemu se Ti dva společně učí. A to je na chození právě to krásné... A to je jenom pár myšlenek k zamyšlení. Určitě najdeš další. Fandíme ti. M.

Ahoj Niki, je ti 13 let, a to je věk, kdy se Ti začínají líbit kluci. A můžu tě ubezpečit, že je úplně normální, když se ti chvíli líbí jeden kluk a o pár dnů později už jiný nebo když se ti líbí víc kluků najednou. Vztahy v tomto období jsou křehké a rychle se mění. Začínáš dospívat a tím, že se zamilováváš a více si kluků všímáš, zjišťuješ, co se ti vlastně na nich líbí a co ne. Zamilovat se do někoho ještě neznamená, že s ním musíš začít chodit. Hlavně se nenech tlačit do schůzek, které sama třeba vlastně ani nechceš.

Prostě se stává, a je to úplně normální, že se holky ve tvém věku  často do kluků zamilovávájí a také se před nimi stydí. A tak také ty získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Říká se tomu období tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. Bez podobných pocitů by snad ani nebylo dospívání. Většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá už dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. Snaž se brát kluky zatím jako kamarády, a pokud ty, kteří ti úplně "nesedí" nedokážeš hned úplně odmítnout, aspoň jim vysvětli, že kamarádit s nimi můžeš, ale na chození máš ještě dost času. Je to sice těžké, ale věříme, že to dokážeš. Uvidíš, že se tak vyhneš dalšímu zbytečnému trápení.

Ahoj Amy, vážíme si toho, že k nám máš takovou důvěru. Je dobré, že přemýšlíš předtím, než se rozhodneš někomu otevřít své srdce. V redakci jsme uvažovaly nad tím, co odpovědět. Na jedné straně jsi ještě hodně mladá, na druhé straně to, že s někým chodíme, ještě neznamená, že si ho musíme později vzít. Na tvém místě bych začala kamarádstvím (i když ti bude nabízet něco víc). Tak poznáš, jestli o tebe má skutečně zájem nebo jestli si vůbec rozumíte. My holky totiž dospíváme dřív než kluci, takže pokud je mu např. stejně jako tobě, zřejmě ještě není na vztah dost zralý. Je zbytečné dělat si starosti něčím, co zatím není. Třeba časem zjistíš, že si vůbec nerozumíte, že máte úplně odlišné zájmy a vyznáváte jiné hodnoty a nakonec nedopadne ani to kamarádství a nebo se z vás bezva kamarádi stanou. To dopředu nevíš... Je ti 17 let, celý život máš ještě před sebou a tak vůbec není kam spěchat. Z redakce přejeme hezké zimní dny. M.

Ahoj Terko, díky za dotaz. Zrovna dnes jsme dostali do redakce jeden citát: Nebýt problémů, nikdy bychom nezjistili, jak jsme dobří... Píšeš, že kluk, se kterým je ti dobře, má z dětství z rodiny špatné vzpomínky.  Kolikrát jsou to hodně bolestivé věci, co člověk může doma prožít, ale v dospělosti se z toho může taky poučit. Např.  má díky tomut odpor k šikaně, brání slabší, je pozorný ke druhým...(viz citát) Na tvém místě bych si s tím klukem zkusila otevřeně promluvit.  Navrhni mu, jestli byste se nemohli sejít nebo využij příležitosti, když budete na nějaké akci oba spolu. A potom mu řekni, že nevíš, co si máš myslet a že tě taková nejistota už nebaví. Možná se pak ledy prolomí a on tě nebude chtít ztratit. Nebo zjistíš, že je to celé jinak. To ale dopředu nevíš. Chce to odvahu, tak se za ni můžeš modlit. I za celý ten rozhovor. Každopádně už budeš vědět, na čem jsi a nebudeš si muset domýšlet různé varianty. Myslíme na Tebe! Měj hezký den. M.