Milý moníku,

klidně můžeš postupovat pomalu a nikam nespěchat. Přece jenom takové nenápadné pohledy a postupné "oťukávání", jestli se tomu druhému líbíme nebo ne, je jedno z nejkrásnějších období. Tak se o něj nenech ochudit. Strach je známkou toho, že nechceš nic pokazit. Pro začátek úplně stačí, když se dokážeš usmát nebo mu oplatit pohled. Jsi ještě velmi mladá, tak by bylo nejlepší být s ním nejdřív dobrá kamarádka. Jen tak ho můžeš opravdu poznat.

A ještě něco. Pokud se s tebou nebude chtít bavit nebo zjistíš, že sis jeho zvědavé pohledy vyložila špatně, měla bys to respektovat a do ničeho jej nenutit. Svoboda je pro každého člověka hodně důležitá, jak pro nás samotné, tak i pro ty druhé.

Měj se moc pěkně.

Milá v,

rozchod je vždycky hodně bolestivá věc a nedá se z něj dostat jen tak za den nebo za týden. Chce to především čas. Ale i velká bolest se dá zmírnit. Jak?

Dovol si truchlit. Najdi si čas, který budeš mít sama pro sebe, pusť si smutnou písničku, napiš svému bývalému klukovi příběh, povídku nebo báseň na rozloučenou, namaluj obraz, zahraj si na hudební nástroj a pořádně se vyplač. Není dobré dusit emoce v sobě. Je důležité první nápor smutku dostat ven.

Vezmi všechny společné fotky, dárky, věci, které Ti tvého bývalého kluka připomínají, a srovnej je do krabice, kterou odlož někam do kouta. Nezbavuj se těch věcí úplně, ale jakmile je odložíš a zaklapneš víko krabice, uvědom si, že se ti otevírají nové možnosti a příležitosti!

Nezůstávej sama. Napiš své kamarádce nebo kamarádkám a navrhni nějakou akci. Pokdu by si přesto nenašly čas, buď s rodinou. Snaž se být co nejvíc mezi lidmi, pomáhat jim, podporovat je,... Nebudeš mít tolik času se "rýpat" ve svém osobním životě.

Najdi si nové koníčky a začni se jim věnovat. Porozhlédni se kolem sebe, zapoj se třeba do dění ve farnosti, jak dobrovolník v nějaké organizaci, začni dělat nějaký sport, navštěvovat zájmový kroužek nebo kurz, nauč se na hudební nástroj,...

A samozřejmě všechno, co prožíváš, odevzdávej Bohu v modlitbě. Můžeš třeba začít častěji chodit na mši svatou a přijímat eucharistii, je to velká posila a pomoc.

A na závěr: Uvědom si, že každá bolest dříve nebo později pomine a ani ten nejlepší kluk na světě nestojí za to, abychom si kvůli němu vyplakaly oči. Rozchody patří k životu a i když se ti to teď nezdá, hodně nám do života dávají, posunují nás dopředu. Tak to ber jako odrazový můstek a novou příležitost.

Myslíme na Tebe.

Milá valko,

 zamilovanost je často slepá, jak se říká - a moc si nevybereme, do koho se v životě zamilujeme. A tak se stává, že se občas zamilujeme do někoho, o kom víme, že by to nemělo budoucnost nebo bychom museli rozbít něčí vztah. Zamilovanost je sice silná, ale pořád to ještě není láska. Protože právě láska bere ohled i na city druhého, na jeho štěstí, jeho svobodu. 

Pokud vidíš, že Tvůj vzdálený příbuzný má přítelkyni, je mezi vámi velký věkový rozdíl, a navíc Tvé city zřejmě neopětuje, nezbývá Ti, než se na něho pokusit zapomenout. Je to sice náročné, ale jde to. V některých z předchozích odpovědí v poradně Láska najdeš řadu tipů, jak zapomenout na někoho, do koho jsme (platonicky a nešťastně) zamilované. Věříme, že Ti některé z nich pomohou. Nejlepším lékem je čas a to, že nebudeš vyhledávat jeho přítomnost. 

Myslíme na Tebe!

Milá Saso,

znám několik párů, které spolu začaly chodit bez počáteční slepé zamilovanosti (někdy byl zamilovaný jen jeden z nich, jindy šli do vztahu oba "z rozumu". Zvlášť s postupujícím věkem už totiž není tak samozřejmé se do někoho bláznivě zamilovat jako v mladším věku.) Jak to fungovalo? V některých případech vztah vydržel, v jiném se po čase rozešli. Každý vztah je totiž originální a nemůžeme stanovit obecná pravidla platná pro všechny.

Při každém chození poznáváme, jestli si "sedíme" nebo ne. Ať už jsme na začátku oba zamilovaní nebo jdeme do vztahu z rozumu.

Někdy je i lépe, když nejdeme do vztahu úplně pobláznění, protože pak hrozí, že když zamilovanost vyprchá, najednou pro nás bude těžké toho druhého přijmout takový, jaký je. Ale ani toto není pravidlo. 

Ještě jedna věc: Nestačí jenom to, že s někým chceme chodit. Ve vztazích musíme vždycky respektovat i svobodu toho druhého. Takže je důležité, aby zájem projevil i ten kluk, o kterém píšeš. 

Myslíme  na Tebe a přejeme hezké dny. 

Ahoj, podle mě je to úplně normální. Tvůj věk je ideální na snění a platonické lásky. Nikam nespěchej.

Majka

Ahoj eMko,

proč se zamilováváme? Je to jednoduché. Jsme nastaveny na vztahy. Mladé dívky jsou ale opravdu riziková skupina :-) Jste plné emocí a někdy nezvládnutých tužeb. Říká se, že žena miluje ušima. Což by vysvětlovalo to, že nás lehce dotyčný obalamutí krásnými slovy. My totiž potřebujeme ze své podstaty, být ujišťovány, ať už o kráse, potřebnosti, jedinečnosti ...

A proč se zamilujeme, i když nechceme? Zkus chodit kolem čokolády a říkat, ne nevezmu si, to nemá smysl, měla jsem už  včera - co se stane? Nakonec ji sníš. Stejné je to s klukem, o kterém stále přemýšlíš, i když říkáš, že se nechceš zamilovat, stále ho udržuješ ve své hlavě a nakonec... :-)

Rada na konec. Pokud nechceš být zmítaná svými emocemi:

1/ Nastav si hranice a když už je to přes čáru, tak prostě odejdi

2/ Vybuduj si svoji sebejistotu ať  víš, v čem jsi dobrá a nikdo tě neutáhne na vařené nudli. 

3/ Kluka, kterého vyhodnotíš jako nevhodného pro vztah jednoduše uzemni a hlavně na něj nemysli :-)

Ahoj Karlo,

díky za dotaz. No, těžko říct:). Mohl tam být např. jenom chvíli a žádosti si prostě nevšiml nebo má nějaký svůj osobní "klíč", koho chce mít na fb a koho ne a podle toho se řídí, nebo se ještě rozmýšlí... 

Asi nejlepší by bylo se ho na to zeptat. Jedině tak se totiž dozvíš, jak to opravdu je.

Přejeme ti z redakce pěkně prožité prázdninové dny.

Ahoj Anno,

píšeš, že tě před třemi lety na koncertě zaujal jeden kluk, a od té doby na něho myslíš, a ráda by ses s ním blíže seznámila, ale nevíš jak nebo jestli to má vůbec nějakou cenu.

Možná by nebylo od věci zkusit si s ním na nějaké nejbližší akci popovídat - jenom tak, kamarádsky. Potom uvidíš, jestli nějaké šance máš nebo ne.  Jestli se už znáte trochu víc, můžeš mu zkusit občas napsat na chatu...A časem zjistíš, že vaše sympatie jsou vzájemné nebo taky ne.

Otázkou potom je, jestli má nějaký smysl se upínat na člověka, který o tebe nejeví zájem a neopětuje tvé city. K lásce nikoho nepřinutíme. V takových případech je asi lepší vzdát se všech nadějí (zvlášť, když takový stav trvá déle než rok) a začít se poohlížet po budoucím partnerovi jinde. A nebo na nějaký čas přestat úplně řešit vztahy a "vrhnout" se do nějaké zájmové činnosti, pomoci druhým, prostě do jiných aktivit.

No a samozřejmě  modlitbu je dobrá:). Za sebe i za svého budoucího manžela, za svůj budoucí život.

Myslíme na tebe.

Ahoj Tess,

chápu tvoje obavy a rozumím, že jsi nerozhodná a nervózní. Přes seznamku je to přesně, jak píšeš.  Odpoví mnoho dívek. V podstatě se neznáte, takže slovo "nezávazně" podle mého názoru znamená: Dobrá, seznámíme se, ale nemusí to být hned rande. Seznamka je trochu loterie a i ty bys měla jít na první "opravdové" seznámení  také "nezávazně". Bez upnutých představ a snů. Protože realita může být jiná. Až se poznáte a budete si sympatičtí, potom si dáte opravdové rande. Veř mi, že je lepší nechat věci plynout - aby se staly - a neřešit je předčasně.

Držím palce.

Ahoj A...,

nejjednodušší rada je: Prostě se ho zeptej, co se děje. Možná je nesmělý a chce si jen psát. Možná, možná... Pokud se nezeptáš, nebudeš vědět. I za cenu toho, že tě odbude. Tvůj návrh povznést se nad to a už to neřešit, je také dobrý. Ale pokud se tak rozhodneš, tak už to doopravdy neřeš :-) 

Držím palce Majka