Ahoj B, díky za důvěru. Začnu od konce tvého dotazu. Jasně, že modlitba je moc důležitá, a to v každé situaci, doporučuji pokračovat dál:).... A k tomu svědectví holky, která zažívala něco podobného: Milé čtenářky IN! Já měla děsný problém, že s nikým nechodím. A protože jsem dívka činu, rozhodla jsem se, že do sedmnácti to zvládnu a pak budu jednat. A když jsem i měsíc po sedmnáctinách byla stále sama, víceméně náhodně jsem odpověděla na inzerát se seznamky. Můj požadavek na druhou polovičku byl po dlouhém čekání jasný: bude to pěknej kluk a bude bydlet blízko... Ozval se kluk, co bydlel blízko. Bylo to úžasné. Celý týden vždycky večer volal a mě strašně bavilo poslouchat jeho životní příběhy a smát se jim, protože byly od mého života úplně odlišné. Ano, týden jsem se smála, jak se můj drahý po večerech opíjí, padá opilý ze schodů, jezdí jak šílenec na motorce, nechodí do školy, nechal se vylít ze střední školy na učňák. Po týdnu se smál on mně, že chodím do kostela, občas se doma učím a nechodím v postní době na diskotéky.Za dva týdny jsme měli první vážnou neshodu: nějak neuměl pochopit, že teď, po dvou týdnech chození s ním opravdu nebudu spát. Pak jsem se s ním rozešla... Došlo mi, že mi nejde o to mít kluka, ale mít někoho, kdo mě bude mít rád. A že si radši počkám do osmdesáti než ztrácet čas s někým takovým. Najednou mi bylo strašně dobře. A bylo mi dobře - mně samotné. Bavilo mě chodit na diskotéky s holkama, se třídou chodit do kina nebo jen tak sama jezdit na výlety na kole... A když mi bylo nejlíp, tak se to stalo. Potkala jsem se s NÍM. Byl hezký, milý, věřící a zažila jsem s ním nejkrásnější prázdniny. Sice jsem si na tu první opravdovou lásku musela počkat, ale stálo to za to. Takže jednoduchá rada: nikdo nepřijde, když člověk sedí doma a užírá se, že je sám. Nejdůležitější je začít být šťastná sama se sebou, učit se radosti ze života a pak jde všechno.

Na webu v rubrice Vztahy a podrubrice Kluci a holky si můžeš přečíst další články na toto téma. Z redakce ti přejeme krásný, naplněný život.

Ahoj A, díky za dotaz. Vždy, když některá z vás napíše taková nebo jiná trápení a bolesti, je mi moc líto, že si spolu nemůžeme sednout a někde při zákusku nebo zmrzce všechno pořádně probrat. Věřím, že je ti smutno, a že nevíš co s tím. Tak to zkusíme spolu trošku rozebrat online?:)  Seznámila ses s o dva roky starším klukem, který přijel s maminkou z Ameriky, kde předtím bydleli. Tatínek tam zůstal (rozvod). Ze začátku bylo všechno skvělé, ale poslední dobou je hodně náladový, tlačí na tebe i v sexuální oblasti, a možná to všechno pramení i z toho, že jeho maminka je dost nešťastná (nová zem, rozvod, práce, kde ji nadřízený možná i vydírá..) a syn má o ni strach a samozřejmě se to projevuje i ve vašem vztahu. Rozumím tomu, že tvůj kluk může být nervózní, nešťastný, z toho, jak to u nich doma vypadá, z toho, že má o maminku strach. Ale v žádném případě ti nesmí ubližovat. Víš, každý člověk má svou jedinečnou cenu. Nikdo, nikdo, tě nemůže nutit do ničeho, do čeho ty nechceš! Je pravda, že jednu věc za tebe nikdo neudělá: doporučuji ujasnit si, co chceš a pak s tím zkusit něco postupně dělat. Protože jinak to bude takový začarovaný kruh. Napiš si např. na papír, co je pro tebe opravdu důležité, co ti vadí, atd. Když to člověk vidí napsané na papíře, tak se hned líp orientuje. A potom si myslím, že je opravdu moc důležitá komunikace. Řekni třeba svému klukovi, že si s ním potřebuješ promluvit, a potom mu zkus upřímně říct, jak a co cítíš, a proč nechceš některé věci. Jestli tě má opravdu rád, tak to pochopí. Jestli jsi věřící, zkus prosit o pomoc i P.Boha. Vím, že i ta dnešní doba je hodně náročná, zmatená, pro každého. Vyzkoušej: Každý den jednu maličkost, která ti udělá radost. Šlo by?:) Nemusí to být nic velkého, stačí opravdu maličkost, ale poctivě a každý den. A třeba si můžeš taky psát, co ti každý den udělalo radost. A když ti bude pak někdy mutno, tak si to pročítej. A zjistíš kolik dobrého jsi mohla zažít. Každý den kousíček a za týden, měsíc už to bude pořádná dávka dobra. Zkus takto poctivě jít minutu po minutě, den po dni, a když se někdy něco pokazí, nic se neděje, vstaň a běž dál. Když se člověk z nějaké chyby nebo průšvihu poučí, tak je to pro jeho další život velká diviza a postrčí ho to dál. Moc ti fandím. A klidně se zase ozvi. M.

PS: Posílám písničku: https://www.youtube.com/watch?v=P9YbcmlgONo&list=PLh8i2DPPOjUpr1r3DQtKSdjvmmslhVbNS&index=3

Milá tazatelko, děkuji za důvěru. Rozumím Tvým obavám, hledání a také jistému strachu z možného rozchodu. Nejprve je třeba si položit otázku? Proč církev tvrdí, že sex patří až na dobu po svatbě a ne mimo manželství? Proč je tedy nedobré spolu spát před svatbou či spolu před svatbou bydlet? Protože to odporuje řádu, který Bůh vložil do nitra člověka. Kdo tento řád nedodržuje, ten si škodí. Příklad: auto má jezdit po kolech a ne po střeše. Jede-li po střeše, tak je to havárie.

Boží řád vložený do člověka poznáváme svým rozumem a víra v Boha nám umožňuje poznat ho snadněji a podrobněji. Sexualita je dar Boží a má své mimořádné místo při sjednocení muže a ženy v manželství. Tam lidské tělo hovoří řečí lásky a je otevřené početí nového člověka - plodu lásky. Mimo manželství jde o nepravdu, faleš, lidské tělo lže, protože svým tělesným spojením hovoří o sjednocení, ale ve skutečnosti o žádnou jednotu nejde, jedná se jen o vyhovění pudu.

Hříšnost sexuality mimo manželství vychází i z Písma svatého. Příklad z Písma: Geneze 2,24 a slova Pána Ježíše evangelium podle Marka 10,11 a Matouše 5,27-28.

V současnosti si mladí lidé myslí, že chození s druhým skoro vždy znamená též spaní spolu. Ale co je láska? Schopnost být s druhým sladěn, být schopen pro druhého se obětovat. To nikomu nejde samo od sebe. Každý muž a každá žena se lásce musí učit. Cvičiště je známost.

Neboj se hovořit se svým chlapcem o důvodech, proč chceš změnit styl života, proč s ním nechceš bydlet před svatbou. Má-li Tě skutečně rád, i když to pro něj bude těžké, postupně pochopí. Pokud Tě nechá, i když Tě to bude bolet, nic tak vážného se neděje, jeho láska je příliš egoistická a stejně by Tě někdy v budoucnu pravděpodobně opustil.

Možná, že se Ti moje odpověď zdá tvrdá. Jen tak vypadá. Kdyby lidi dělalo šťastnými to, že spolu spí před svatbou, bydlí spolu před svatbou, kdyby to vedlo k pevným manželstvím a rodinám... ale pravý opak je pravdou: rozchody, střídání partnerů, děti bez otce...

Modlím se za Tebe a za Tvé hledání a přeji krásné setkání s Ježíšem.

Ještě nabízím několik knížek, kde se můžeš více o daru sexualita dozvědět:

Kateřina Šťastná: Umíš v tom chodit. Paulínky

Kateřina Šťastná: Jedeme v tom spolu. Paulínky

Jan Balík: Máš na víc. Paulínky

West: Teologie těla pro začátečníky, Paulínky

Heylová: Muží

Martin Kvapilík: Proč spolu před svatbou nebydlet a nespat (lze koupit na: www.knihydobrovsky.cz).

Healyová: Muži a ženy jsou z ráje. Paulínky

Ahoj Růženo, díky za dotaz. Bývají někdy ty vztahy pořádně zamotané, že? Zamilovat se, vzplanout velkou láskou, být přitahována k tomu druhému, těšit se na něj a trávit např. spoustu času před zrcadlem, abych se mu líbila, je sice krásné, ale je to pořád jenom cit. Dnes si lidé často myslí, že bez zamilovanosti nemůžou jít do vztahu. Někteří se dokonce snaží budovat vztahy jenom na zamilovanosti. Ale zamilovanost (cit) nebývá úplně dobrým rádcem. Zamilovanost je sice krásná, ale nestálá. Od zamilovanosti ke skutečné lásce (ochotě žít pro dobro druhého, sloužit druhému) je dlouhá cesta. Během zamilovanosti ti tvůj protějšek připadá skvělý a dokonalý (ne nadarmo se říká, že druhého vidíme přes růžové brýle). Pravá láska ale přichází ve chvíli, kdy jsi schopná vidět toho druhého i s jeho chybami. Přijde jakési "vystřízlivění". Najednou si všímáš více toho, že přijde na schůzku pozdě, že má různé zlozvyky, že má i špatné povahové vlastnosti, které jsi dříve přehlížela.Skutečná láska spočívá právě v ROZHODNUTÍ mít druhého rád, i s jeho chybami a nedostatky. Přijímat ho takového, jaký je. Tomu se učíme po celý život. Rozhodovat se pro druhého každý den znovu, odpouštět, budovat důvěru, otevírat své srdce. Když s někým chodím, tak ho poznávám, povídám se s ním, zažívám různé situace, a také se rozhoduji (já i on), jestli si spolu sedneme, jestli je nám spolu dobře. A někdy se stane, a není na tom vůbec nic špatného, že dva lidé, kteří spolu chodí, tak přijdou na to, že měli jiné představy, atd. A rozejdou se, to se stává a není na tom opravdu vůbec nic zlého, od toho doba chození je, abychom se navzájem dobře poznali a poznali, jestli k sobě patříme nebo ne. I toto rozhodnutí, jestli budeš se svým spolužákem chodit nebo ne, za tebe nikdo jiný nerozhodne. Ať už se rozhodneš jakkkoli, přejeme ti, ať pravou lásku ať už teď nebo v budoucnu zakusíš a ať v ní denně rosteš. Měj se moc pěkně. M.

Ahoj Terko, díky za dotaz. Myslím, že sis vlastně už i sama odpověděla: připadá ti důležité se rozejít osobně. Chápu to. Ty totiž nejlíp víš, jak silné bylo mezi vámi pouto, jak dlouho jste spolu chodili, prožívali společné krásné i méně hezké chvíle. A cítím to tak, že chceš, aby ten rozchod byl co nejméně bolestivý... To ale opravdu znamená, že budeš muset asi počkat, než se tato stávající omezení (mezi okresy) zruší. Na druhé straně máš čas zvážit všechna pro a proti, a také rozmyslet si a promyslet, jak to tvému klukovi sdělíš. 

Posílám ti také odkaz na článek na našem webu. Hezký den. M.

https://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/uz-mi-nevolej-dhz.htm

Ahoj Bety, díky za dotaz. Je super, že takto přemýšlíš a jdeš správným směrem:)... Nabízím ještě další pohled: Chození znamená spolu chodit, poznávat jeden druhého, zažívat různé situace a hlavně spolu hodně komunikovat. Prostě si spolu povídat, vysvětlovat si různé svoje postoje a názory, zkoumat je, přemýšlet, ... Myslím si, že nikdo 100%ně neví, že ten druhý je na 100% pravý! Každý z nás by si to určitě moc přál, ale na druhé straně, každý z nás také není značka ideál:), máme své nesporné klady, ale taky, a to opravdu každý z nás, i chyby! Moc se mi líbí, že manželství není konec, ale naopak je to ZAČÁTEK dvou lidí, kteří se vydávají na společnou cestu, a společně a každý den se učí objevovat stále více toho druhého - nasloucháním, pomocí, každodenním odpouštěním... Je to cesta na celý život. A teď k tomu bydlení. Pokud se mají dívka a kluk moc rádi, tak je to k sobě i hodně tělesně přitahuje, to je jasné a úplně normální. V jednom dotazu se nás ptala čtenářka, proč církev učí, že sex patří až do manželství. Nemám právo poznat svého kluka celého – i po tělesné stránce? Moc hezky na to odpověděla paní psycholožka Hana Imlaufová. Odpověď jsem ti okopírovala, ať ji nemusíš složitě hledat. Zde je:  

Sexuální spojení muže a ženy slouží k vytváření a posílení jednoty. Je stvrzením slov manželského slibu – Odevzdávám se ti a přijímám tě. Má tedy své místo až v manželství.Pro vztah kluka a holky, muže a ženy, je nezbytně nutná pravdivost „řeči těla“. Co se tím myslí? Že to, co dělám svými gesty (doteky, polibky, pohlazení, obejmutí apod.), odpovídá pravdivě úrovni našeho vztahu. Odpovídá blízkosti, kterou ti dva zažívají v jiných oblastech. O jejich blízkosti vypovídá i to, jak si spolu opravdu rozumí, jak otevřeně si spolu povídají, jak si dokážou naslouchat, jak dokážou prožívat duchovní porozumění a zvládat obtíže života.Žít v čistotě až do svatby je přikázáním Desatera. Stejně jako všemi ostatními přikázáními Desatera nám Bůh nechce zbytečně znepříjemnit život. Naopak nám dává dobrý návod, jak žít, abychom sami sobě ani jiným neškodili.Dnes je také důležité pochopit jasné Boží upozornění, že sex není pro zábavu, ale je to největší projev vzájemné lásky muže a ženy a že nám byl dán jako odpovědnost za děti, které se z tohoto spojení mohou narodit. To, že kluk a holka žijí zdrženlivě, znamená, že mají k sobě navzájem úctu a že se dívka nestává nástrojem k uspokojení sexuální touhy svého chlapce a naopak.Dokáže-li kluk žít v čistotě před manželstvím, vytváří to do budoucna pro oba velkou jistotu, že když v manželství nastane období, během kterého spolu nebudou moci mít sexuální styk, budou si moci věřit, že takové období zvládnou a že z netrpělivého hocha, který neuměl počkat do svatby, se nestane nevěrný muž, který prostě bez sexu nemůže být. Výzkumy ukazují, že muži, kterým chybí sebeovládání, nejsou spolehlivými partnery pro život.Také se setkávám s častým argumentem, že sex se musí před svatbou vyzkoušet (Půjde nám to spolu v posteli?). Avšak sexuální život se po svatbě teprve rozvíjí a trvá delší dobu, než najdou muž a žena svou „řeč těla“. Podobně jako lyžovat se člověk nenaučí snadno, ale musí mnohokrát sjet kopec, a přitom se mu jistě stane, že upadne. Kvalita sexuálního životav manželství odráží daleko více, než jen schopnost tělesného spojení. Skutečný prožitek je výsledek celkového vztahu muže a ženy. Dívka by nikdy neměla dopustit, aby byla v roli „pokusného králíka“ nebo žila ve strachu, že když se sex v manželství hned nepodaří, že ji kluk pošle pryč.Panenství je nádherná hodnota mladé dívky, ženy. A pokud je přinese jako dar tomu opravdu vyvolenému, tedy tomu, který s ní chce být celý život, nabídne mu nesmírně vzácný dar. Pro předmanželskou čistotu jsou také důvody zdravotní. Mnoho ověřených lékařských studií potvrzuje zvýšené nebezpečí virových i bakteriových onemocnění pohlavních orgánůmladých dívek, které předčasně začnou žít sexuálním životem. V této krátké odpovědi není možné popsat všechny důvody a vysvětlení, proč je dobré spolu před svatbou nespat. Závěrem tedy ještě jeden postřeh: ve své praxi jsem potkalajiž mnoho žen, které litovaly toho, že nezůstaly pannou až do svatby. Nepotkala jsem však žádnou, která by litovala, že pannou do svatby zůstala.Mgr. Hana Imlaufová, křesťanská pedagogicko-psychologická poradna Praha.

A já ti z redakce přeji hezký den. M.

Ahoj Kiko, věřím, že tě pocity, které prožíváš, zneklidňují. A děkuji za tvoji důvěru, za to, že ses se svými starostmi na někoho obrátila. Je ti teprve 14 let a dospíváš, všechno se postupně mění. Podle psychologů, kteří vycházejí ze zkušeností tisíců dívek po celém světě, je úplně normální, když si dívka v dospívání najde blízkou kamarádku ("nejlepší", "na život a na smrt"), se kterou sdílí nejenom své zájmy, ale také své nejvnitřnější pocity. Odborně se této životní etapě říká "individuální izosexuální fáze" a nastává ještě před tím, než se u dívek vytvoří zájem o opačné pohlaví (než se začnou zajímat o kluky). Je také běžné, že se kamarádky chytí za ruce nebo si dají pusu a zažívají při tom pocity, jaké později budou zažívat s kluky, muži. Protože je to všechno nové a vzrušující a všemu se vlastně "učí". Možná tě podobné pocity zmátly a zneklidnily, obzvlášť, když se dnes o sexuální orientaci více mluví. Pro nás ženy je ve vztahu také důležitá citová blízkost - to, že nám někdo rozumí a sdílí s námi naše přání, touhy, radosti i bolesti. Není proto divu, že dívky v tomto období mluví o svých kamarádkách, které všechno toto splňují, jako o někom, koho "milují"... Protože je jim spolu dobře, věří si, sdílí spolu všechno, co je potká a učí se poznávat své tělo a jeho reakce, emoce a také hodnoty, které jsou pro ně důležité a které budou dál v životě hledat a rozvíjet. Je také důležité, v jakém prostředí jsi zvyklá se pohybovat. Pokud jsi např. od malička vyrůstala mezi kluky nebo se mezi nimi často pohybuješ, není divu, že jsou pro tebe jiné dívky něčím "neznámým", což tě svým způobem může přitahovat. Ať už je to jakkoli, chtěla bych tě především uklidnit. Sexuální orientace se podle odborníků dá bezpečně poznat až po skončení období dospívání. Proto si myslím, že je předčasné dělat např. závěry typu "nikdy se mi nebudou líbit kluci". Zůstaň klidná a prožívej tuto dobu jako součást svého života. Nemá cenu se znepokojovat a trápit předem něčím, co může být nakonec úplně jinak. Z redakce ti přeji pěkný den. M.

Ahoj Jane, díky za dotaz, a samozřejmě nevadí, od toho tu jsme:). Pokud se mají dva lidé rádi, a jeden z nich se pak z nějakého důvodu rozhodne vztah ukončit, tak to tu druhou stranu (holku nebo kluka, to bych asi nerozlišovala) bolí. Rozchod je, myslím si, vždycky bolestivá věc a nedá se z něj dostat jen tak za den nebo za týden. Chce to především čas a postupné uvědomění si, že každá bolest dříve nebo později pomine a ani ten nejlepší kluk (holka) na světě nestojí za to, abychom si kvůli němu vyplakaly oči. Vlastně to platí pro holky i pro kluky. I když to každý může prožívat trošku jinak. A rozchody, i když se to tak v první chvíli nezdá, mohou posouvat dopředu, jako odrazový můstek a nová příležitost. Hezký den. M.

Ahoj Karolíno, díky za dotaz i důvěru k nám. Máš pravdu, přijetí sebe sama je moc důležité. Chce to velkou trpělivost a pevnou vůli, ale zdravé sebevědomí se vytvořit dá. Moc fajn knížka je např.: Jak přežít, když si nevěřím od nakladatelství Portál. Najdeš v ní praktické úkoly, jak si vybudovat sebevědomí. A nějaký konkrétní plán, se kterým můžeš začít třeba hned? Existuje takové "desatero" sebepřijetí. Článek vyšel v INu už v roce 2014 (květen), pokud jsi IN odebírala, mrkni:), pokud ne, napíšu ti ho v bodech. Nemluv o sobě negativně. Když selžeš, přiznej si to. Buď k sobě laskavá jako k jiným lidem. Nesrovnávej se s ostatními, protože jsi jedinečná. Najdi si přátele, se kterými ti bude fajn. Nauč se smát. Uvolni se a netrap se. (Když se něco nepovede, zkus to znovu). Jednej podle svého svědomí. Zkus mluvit o druhých jenom pozitivně. Když tě někdo kritizuje, neužírej se tím, ale raději začni pomáhat ostatním, protože příležitostí je vždycky dost:)! 

A začni jenom jedním bodem!, tím, který se ti zdá nejsnadnější, a zkus ho den, dva, týden...dodržovat. Záleží jenom na tobě, jaké tempo si nastavíš. A až tento bod zvládneš, zkus další, a pokus se dodržovat oba, potom přidej třetí, čtvrtý atd. A nevzdávej se! Nic nejde samo a i s chybou a opravnými pokusy se počítá. Vytrvalost se v tomto případě rozhodně vyplatí. Budeme rádi, když se s námi podělíš o to, jak ti to jde. M.

Články u nás na webu, které by se ti také mohly hodit:

https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/vis-ceho-si-na-tobe-druzi-ceni-dcs.htm

Milá tazatelko, píšeš, že Ti je 16 let. V tuto chvíli se opravdu nemusíš trápit s klukem. Jsi ve věku, ve kterém se různým způsobem a v různých oblastech teprve vytváří Tvá identita. V současnosti, kdy na děti a mladé lidi mají veliký vliv média, hlavně sociální sítě, není divu, že dospívající daleko obtížněji hledají sami sebe.

Mnoho zajímavých informací, často málo zveřejňovaných, najdeš na: http://homosexualita.cz/.

Doporučuji Ti ke studiu knihy pro mladé lidi od super francouzského kněze Daniela Ange, který má veliké zkušenosti s mladými lidmi:

ANGE, D.: Tvé tělo je stvořeno pro lásku. KNA, Kostelní Vydří 2013.

ANGE, D.: Homosexuální….KNA, Kostelní Vydří 1995.

A ještě jedno doporučení. Psychoterapeuté Chvála a Trapková ukazují, jak je někdy identita chlapce či děvčete narušena vlastní rodinou, která nefungovala tak, jak má: LOUCKÁ, P. − TRAPKOVÁ, L. – CHVÁLA, V.: Žena a muž v rodině.

Budeš-li mít odvahu ke čtení výše uvedených materiálů, uvidíš, že najdeš klid a pomůže Ti to k dozrání Tvé identity.

Co dodat? Ještě jedno. Máš někoho, s kým můžeš o svých pocitech povídat? Třeba kněze – zpovědníka? To by bylo moc dobré, mít si s někým možnost popovídat více o sobě, o pocitech, které v sobě nosíš a vůbec o tom, jak přemýšlíš atd.