Milá Sereno,

díky za otázku. Je třeba toto slovo dobře chápat, protože má více významů.

Fyziologické panenství je dáno neporušenou panenskou blánou.

Pak je panenství pro Boží království - darovat se plně Pánu Ježíši a jeho církvi.

Pak je panenství také označení dívky či ženy, která neměla pohlavní styk, žije tedy ve zdrženlivosti, v předmanželské čistotě. Zachovává čistotu jako ctnost - své životní síly uchovává nedotčené, aby se jednou mohla stát plně darem pro svého manžela nebo pro Boha. Může se to říci také tak, že zachovává svou intimitu jako dar pro budoucí jednu jedinou volbu. Když se tedy žena oddává sexuálním praktikám, které nejsou prožívány ve shodě s životní volbou (manželství), narušuje jednotu své osoby.

Někdy se také hovoří o duchovním panenství, které může prožívat i žena, která měla předmanželský sex, ale litovala a znovu se snaží najít harmonii ve svém životě a zachovávat intimitu své bytosti. 

K tvojí otázce bych rád doplnil: Je dobré se ptát, proč jednáš v sexuální oblasti tak, jak jednáš? Není to jen z důvodu prožívaného citu? Je takové jednání pravdivé? Můžeš se mrknou na "trojúhelník života", kerý najdeš v brožurce, kterou lze stáhnout na: 

http://www.cirkev.cz/cirkev-se-setkava/mladez/dokumenty/dokumenty-2014/na-ceste-k-cloveku/ , a to na str. 53. 

Milá Katty, 

kladeš si velmi důležité otázky - je vidět, že se nechceš po hlavě vrhnou do vztahu, který by nakonec vám dvěma jen ublížil.

U vztahu na dálku je hodně důležité si dopředu ujasnit, jestli by někdy v budoucnu bylo možné se začít vídat i osobně, být spolu i v reálu. Zda by bylo možné se třeba časem vzít. Pokud oba víte, že to možné nebude, pak takový vztah budoucnost nemá. Může to být hezké přátelství, milé dopisování a telefonování, ale ne partnerský vztah v pravém slova smyslu.

Komunikaci "tváří v tvář" totiž sebelepší technologie nenahradí. Navíc mohou v komunikaci vznikat "šumy" - při chatování nebo telefonování nevidíš výraz jeho tváře, nevíš, co právě prožívá, můžeš si něco vyložit špatně a on také, nemůžeš ho obejmout nebo pohladit, když je smutný nebo když má naopak velkou radost.

Když nad tím tak přemýšlím, není to vlastně ani chození v pravém slova smyslu, protože nemáš ani šanci poznávat toho druhého v různých situacích (víc do hloubky) a hrozí nebezpečí, že si z něj uděláš jen jakéhosi "dokonalého virtuálního partnera", že si ho zidealizuješ, protože se budete znát jenom z jednoho prostředí - od počítače. Pokud si řeknete, že se chcete v budoucnu potkávat víc, bylo by dobré, abyste si to, co jsem napsala, oba už na začátku ujasnili. Neříkám, že je nemožné takový vztah posunout až k manželství, jen je to opravdu těžké. Aspoň některá rizika jsem nastínila. Pokud už teď víte, že nebudete mít možnost se setkávat a ty sama pochybuješ, jestli vůbec takový vztah na dálku má cenu, počkala bych, až zamilovanost trochu vyprchá, a zůstala u přátelství. Tím nic nezkazíte. 

Držíme palce a myslíme na vás! 

Milá Jájo,

jsi teď ve věku, kdy to snad bez zamilovanosti ani nejde. Neznamená to ale, že hned musíš s někým chodit nebo se snažit, aby láska byla oboustranná. Většinou se totiž stává, že se zamilujeme do toho, kdo zrovna chodí s někým jiným. A k lásce nemůžeme nikoho přinutit. Je to sice smutné, ale k tomuto věku zklamání z neopětované lásky jaksi patří. Za několik let uvidíš, že tě to mnohému naučilo. 

Naše rada zní: Nepořádej žádný "hon na kluka". Prostě ho nech být a dělej to, co tě baví. Rozvíjej svoje zájmy, navazuj nová kamarádství, každý den si něčím udělej radost. A také druhým. Třeba právě to, že budeš v pohodě, se mu na tobě zalíbí. 

Měj se co nejlíp to jde!

Milá lily,

souhlasím s tím, že ve dvanácti letech máš ještě na opravdové chození dost času. A Tvoje kamarádky (natož tak ty mladší) také.

Důležité slovo je OPRAVDOVÉ chození. Když Ti kamarádka říká, že "chodí s klukem", co to vlastně znamená? Že si s ním píše na chatu víc než s jinými? Nebo se potkají několikrát za týden venku či před školou? Možná, že ani to ne a jenom se předvádí, chce být zajímavější.

Opravdové chození je něco daleko víc, jde v něm hlavně o vzájemné poznávání se a o lásku - takovou, která je schopna obětí, buduje vzájemnou důvěru, roste v dávání a odpouštění,... A do takové lásky musí člověk postupně dorůstat a učit se jí. Jak? No přece v kamarádských vztazích. Osobně si myslím, že to, co tvoje kamarádky nazývají chozením, není ničím jiným než kamarádstvím. Poznávají kluky a s některým si rozumí víc než s jinými, na tom není nic špatného. I Ty můžeš takové vztahy vytvářet a rozvíjet - poznávat, jaké vlastnosti se Ti klucích líbí a co Ti naopak vadí, učit se odpouštění, komunikaci, pochvale, ale i přijímání kritiky. Takže si z řečí kamarádek nedělej žádné vrásky. To, že se chlubí tím, že s někým chodí, jenom potvrzuje, že na opravdové chození ještě nejsou připravené. 

Už teď slibujeme, že v únorovém čísle najdeš speciální dvoustranu na téma "chození", kde to, co jsem napsala, bude vysvětleno podrobněji a jasněji.

Měj se moc hezky a užívej každého okamžiku!   

Milá tazatelko,

z toho, co jsi napsala, jde poznat, že sama víš, kde máš rezervy, na čem je potřeba pracovat. Říkáš, že nejsi dotykový typ a že s tím nic nenaděláš. Ptáš se na jiné tipy. Ráda bych Ti dala jiné rady, ale přijde mi to stejné jako kdyby lékař na žádost pacienta, který má chřipku, začal raději léčit jeho zdravé nohy nebo oči. Snad mi rozumíš.

Myslím si, že je důležité, aby ses zaměřila na to, s čím máš problém a čím se trápíš namísto abys hledala nějaký únik před problémem. Říct, že s něčím "nic neudělám" je jednoduché, ale nic to neřeší. Naopak, člověk může hodně změnit, když chce. Jen je dobré začít postupně. Co třeba si pořídit nějaké chlupaté domácí zvířátko (psa, kočku, morče, králíka, křečka), které bys mohla občas pohladit, a tak se pomaličku začít dotekům a objímání učit? Nebo pochovat malé dítě (ze svého okolí) v náručí?

Hledej příležitosti jak se postupně dotykům učit. Protože i když potom přijde do Tvého života kluk, nebude to o tom, že jenom on bude objímat Tebe. Vztah je především o vzájemném dávání. Třeba bude potřebovat právě on povzbuzení a obejmutí od Tebe. I proto má smysl se snažit se svou "nedotykovostí" něco dělat. Myslíme na Tebe! 

Milá Lolo,

křesťané se řídí podle slov a učení Pána Ježíše, která nám vždy radí dobře. Jeho přikázání jsou pro naše dobro a tak je velice moudré je dodržovat. Jsou to takové dopravní značky, které prospívají člověku, aby dobře žil.

Dle Písma tedy vyplývá, že sex je dobrý a krásný, protože ho stvořil Bůh, a to pro dobro člověka. A jako stvořitel mu dal určitá pravidla: je projevem lásky mezi mužem a ženou v manželství, v trvalém vztahu, do kterého mohou být přijaty děti. Sex je tedy spolupráce na Božím stvořitelském díle. Manželé spolupracují zvláště ve chvíli manželského spojení, ze kterého vznikne člověk, s Bohem. Prožívat sexualitu mimo manželství Písmo považuje vždy za nesprávné.

Předmanželský sex, sebeukájení, pornografie, smilstvo (sex mezi svobodným mužem a svobodnou ženou, kteří neuzavřeli manželství), cizoložství (sex, kdy aspoň jeden je vázán manželstvím), homosexuální sexualita, prostituce, znásilnění atd. je vážným porušením důstojnosti sebe sama a druhého člověka; ve svém důsledku je podlehnutím pokušení, že bez Boha bude život zábavnější a šťastnější. Jedná se o jednání, které je lží, není projevem lásky, i když se tak tváří, a proto ničí to, co je tak krásné, Bohem člověku darované.    

Pokud si chceš najít místa z Bible, která se k těmto Božím směrnicím o sexu vztahují, doporučuji Ti otevřít si Katechismus katolické církve (2331-2400, 2514-2533), kde najdeš celou řadu odkazů. 

Milá Simono,

píšeš, že se už čtyři roky trápíš kvůli klukovi, který Ti nechce dát najevo své city, i když se mu všichni kolem snaží pomáhat, dokonce jsi za ním zkusila zajít i s kamarádkou, ale on se vymluvil a utekl. To je opravdu zvláštní a jak píšeš, absurdní. Ale možná jinak, než to vidíš ty.

Nejdřív si ujasni, z čeho usuzuješ, že Tě má opravdu rád jinak než jako kamarádku? Když jste spolu, jakým způsobem se na tebe dívá? Dal Ti nějak najevo, že se mu líbíš? Řekl to někomu jinému? Pokud jsi si opravdu jistá, že zájem z jeho strany je, řekla bych, že jsi zapomněla využít jedné možnosti, jak prolomit ledy. Přijde mi totiž absurdné, že jste za ním šly s kámoškou, když víš, jak je nesmělý. Přece se nebudete domlouvat na schůzce před třetí osobou, i kdyby to byla Tvoje nejlepší kamarádka. Nebo to, že se mu všichni snaží pomáhat - to musí být pro kluka přinejmenším ponižující. A možná i proto nechce nic udělat, když vidí, jak všichni čekají na jeho krok. Pokud je nesmělý, nemá rád popularitu a dokud ho někdo bude postrkovat, ještě více se zatvrdí, aby pak všichni neříkali "no konečně, to ti to trvalo". Takže radím: Pokus se zabránit ostatním, aby se o vás dva starali a potom za ním někdy zajdi SAMA. A třeba ho někam pozvi nebo se domluvte na schůzce později. Ale nechoď s kámoškou, jenom ho zbytečně vyplašíš. Buď připravená i na odmítnutí, ale ať už to dopadne jakkoli, budeš vědět, na čem jsi. 

A modlitba? Určitě v ní pokračuj, Bůh Tě slyší. Jenom je otázka, jestli nasloucháš jeho hlasu i Ty. Jak? Nečekej, že bys v hlavě najednou slyšela jasné věty, slova shůry. Boží slovo ale můžeš slyšet při každé mši svaté a nebo si zkus denně přečíst kousek z Písma, třeba před spaním. Tam najdeš odpovědi na spoustu otázek a návod, co dělat. Také je dobré se modlit za to, abys poznala Boží vůli a dokázala ji ve svém životě přijat.

Myslíme na Tebe, ať se všechno vyřeší!  

 Milá tazatelko,

děkujeme za upřímný dotaz. Je z něj poznat, že to máš v hlavě dobře srovnané. Ale zároveň silně toužíš po objetí. Tuto touhu máš spojenou se snem o klukovi, což je ve Tvém věku úplně normální. Přemýšlela jsem nad Tvou otázkou delší dobu a napadlo mě aspoň částečné řešení. Zkus se zamyslet: Kolikrát za den nebo za týden, měsíc někoho obejmeš? Ať už z rodiny nebo mezi kamarády? Možná je totiž Tvůj problém i v tom, že Ti chybí objetí jako takové. Vyzkoušej následující věc. Snaž se častěji potkávat s lidmi, které bys mohla obejmout a nebylo by Ti to nepříjemné. Třeba dobrou kamarádku, babičku, malé děti,... Nebo zkus začít chodit jako dobrovolnice do domova důchodců nebo hospicu - v těchto zařízeních je spousta lidí, kteří touží po objetí podobně jako Ty. 

Řešením je podle mě začít objetí dávat. Je to podobné jako s láskou. Říká se: "Chceš-li být milován, miluj!" Já si to dovolím upravit na Tvou situaci a říct: "Chceš-li být objímána, objímej!"

Myslíme v modlitbě na Tebe i na Tvého budoucího partnera, abys potkala někoho, komu objetí nebuide cizí. Měj se moc pěkně! 

Milá adko,

nejspíš z mé odpovědi nebudeš moc nadšená, ale všechno má svůj čas. Nech na tom klukovi, který se ti líbí, jestli se s tebou bude chtít dál setkávat a bavit. Nemůžeš ho k zájmu o tebe nijak donutit. Víš, pro kluky (i pro holky) je moc důležité, aby si prošli obdobím, kdy si nacházejí kamarády stejného pohlaví, potom se přátelí s vrstevníky opačného pohlaví a nakonec si najdou nejlepšího (důvěrného) kamaráda / kamarádku. Všechny tyto fáze jsou moc potřebné pro rozvoj osobnosti a nevyplácí se žádnou z nich přeskočit. Jenom díky tomu se totiž můžeme sami poznávat.

Takže pokud tomu klukovi v tomto období stačí jeho nejlepší kamarád, snaž se to respektovat a do ničeho ho netlač. Tak bys vaše přátelství mohla lehce zničit. Láska je trpělivá, takže radím - snaž se zatím hledat si jiné kamarády a kamarádky, poznávej, co se ti líbí na chování kluků kolem tebe, přátel se s nimi a poznávej se. Vymýšlej akce pro mladší děti, zapojuj se aktivně do dění ve třídě, škole, doma nebo ve vaší farnosti.

Je krásné být mladá, i když to s sebou nese spoustu nových objevů a nějaké ty starosti, ale každý den máš šanci udělat dnešek ještě krásnějším než byl včerejšek. Tak ji zkus využít. Myslíme na Tebe.   

Milá Nešťastná,

jsi zamilovaná a ON tvoje city (zatím) neopětuje. Ke své situaci můžeš přistupovat různě - o tom je právě zmíněný článek. Buď se tím budeš trápit, chodit se svěšenou hlavou a všude šířit pochmurnou náladu... a nebo se staneš holkou do nepohody, se kterou se kluci budou cítit dobře, která bude mít zdravé sebevědomí a každý, kdo se s ní potká, bude odcházet o něco radostnější. V tom spočívá práce na sobě. O vybudování zdravého sebevědomí jsme psali letos v květnovém čísle IN! na straně 3 (článek "Jsem fakt dobrá!"). Pokud časopis neodebíráš, je možné si nechat poslat jenom toto číslo. Stačí napsat na objednavky@in.cz.

Na duševní stránce se dá pracovat i tak, že budeš rozvíjet své zájmy a také si najdeš zájmy nové, začneš třeba dělat dobrovolníka v nějakém zařízení apod. Další možností je najít si kamarády, se kterými můžeš jezdit na akce, na kterých se dá duchovně růst (založit nebo začít navštěvovat nějaké společenství, zajet na diecézní centrum života mládeže na nějakou duchovní obnovu nebo jiný víkend apod.), častěji chodit na mši svatou a ke svátosti smíření, častěji přijímat eucharistii,... Je ještě spousta jiných možností, jak na sobě pracovat, ale to už si musíš určit podle toho, co tě baví a láká. Rozhodně je ale důležité jedno moudré heslo: "Nehledej štěstí v jiném člověku (nikdy Ti ho nepřinese). Buď šťastná sama a potom rozdávej štěstí. S druhým člověkem toto štěstí jenom sdílej." 

A ke tvé druhé otázce: Myslím, že nic nezkazíš občasným úsměvem, pozdravem, pochvalou, povzbuzením či podporou a modlitbou. Jde o to nebombardovat ho stále vzkazy na chatu nebo otázkami při osobním setkání a nedělat nic, co by bylo nepříjemné Tobě, kdyby Ti to dělal někdo jiný (o koho bys třeba ještě neměla zájem). 

Myslíme na Tebe!