Otázka: Mám závislost na masturbaci Dobrý den,chtěla bych se zeptat,co mám dělat,když mám závislost na masturbaci?Párkrát jsem se za to pomodlila,ale zase jsem to nevydržela a spadla jsem do toho znovu,už si nevím rady,poraďte mi prosím.... 12.3.2019 18:36
Táňa, 15 let
Odpověď:
Ahoj Táňo, děkujeme za dotaz. Odpovídali jsme na podobné dotazy v naší Poradně už mnohokrát, z toho vidíš, že tyto problémy řeší více děvčat, a také chápeme, že tě to hodně trápí. Dobrá zpráva je, že se této závislosti dá zbavit. Je to často běh na dlouhou trať, ale věříme, že to dokážeš, i když třeba po malých krůčcích. Hlavně to nevzdávej!
A zde je odpověď P.Jendy Balíka:
Masturbace je považována za těžký hřích, protože člověk dar sexuality, který má pro vytvoření společenství a pro otevření se daru plodnosti, využívá sobecky jen pro sebe a svůj pocit.
Ale pozor, těžký hřích je: svobodné, dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci. Masturbace vážná věc je, ale je vždy svobodná? Jakmile si člověk na masturbaci zvykne, nemůžeme říci, že jde vždy o těžký hřích. Je zde zmenšená svoboda, a tak v takových případech hovoříme sice o hříchu, ale ne o těžkém. V praxi je dobře, když člověk po pádu jde ke zpovědi. Pokud se stává masturbace častěji, vždy ihned lituj a můžeš jít k sv. přijímání, ale měla bys v takovémto případě často chodit ke zpovědi – např. jednou za týden či 14 dní. O tom je dobré si popovídat s dobrým zpovědníkem.
Jak se s tímto hříchem vypořádat jako děvče?
Sebeukájení u žen vzniká ne tolik ze sexuálního nucení jako u muže, ale z psychologických důvodů. Žena se cítí sama, nepřijatá, utápí se ve svém žalu, je neuspokojená ve svém životě, prožívá stav nepřijetí od druhých, nelíbí se sama sobě… Někdy se také stane, že se již jako malé dítě naučí onanovat - ze zvědavosti se začne nějak dráždit.
Zbavit se tohoto hříchu je věštšinou dlouhá cesta. Je důležité se modlit, třeba takto: Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší.
Pamatuj, láskyplná Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu, kdo vzýval tvou moc, kdo prosil o tvou přímluvu. V této důvěře se také já k tobě utíkám, Panno panen a Matko. K tobě přicházím, před tebou stojím, já kající hříšník. Dobrá Matko věčného Slova, neodvracej se od mých slov, ale slyš je a vyslyš. Amen.
Další cestou je nechat Pána vstoupit do všech zákoutí své duše a uvěřit, že Tě Pán má rád takovou, jaká jsi. I přes vše, co jsi v životě zažila, co nejrůznějších negativních zážitků máš, přes to vše Bůh Tě má rád. Přeji Ti, abys dokázala prožít ve své duši chvíle, kdy se v modlitbě schoulíš k nohám Pána Ježíše, schoulíš se v klínu Boha Otce. „Nebudete-li jako děti,...“, říká evangelium. Být dítě Boží. Spolehnout se ve všem na Pána. Vše mu svěřovat, důvěřovat mu. Učit se odhalovat jeho plán s Tvým životem. To je cesta k osvobození se od hříchu.
Je třeba, aby ses nechala milovat od Pána Ježíše, který Tě má opravdu rád. Proto můžeš mít ráda i sama sebe. Děkuj v modlitbě Pánu za sebe: za své ruce, vlasy, srdce,… děkuj mu i za hřích, do kterého jsi se nechcíc zamotala – a říkej mu, že mu děkuješ proto, že teď může on sám oslavit sebe tím, že Tě uzdraví z hříchu.
No a pak je také třeba prostě se naučit odolat pokušení. Trénovat svsou vůli, aby vládla tělu. Prostě si říci: neudělám to. Ono se to pak občas také podaří a začne dařit. Je to jako takové otužování či sportovní trénování vůle.
Jan Balík
Otázka: On už se se mnou nechce bavit, ale já ho miluji. Chci se zeptat
Miluji kluka ze stejný školy
Bavili jsme se jako kamarádi a bylo to strašně fajn,ale najednou to přestalo blokl si mě i na messu a já jsem kvůli němu brečela ve škole i doma.Já nevím jestli před klukama to hraje a nebo se semnou nechce už bavit
Když jsem se ho ptala,proc se semnou nechce bavit a on mi řekl,že nechce neřekl mi důvod
Ptala jsem seho jestli mu něco kluci a nebo někdo jiný něco nenakecal špatného a on řekl,že ne.
Nevím jestli ke mě něco cítí a nebo opravdu ne
Nevím jestli je ňejaká šance 7.3.2019 23:21
Mickey mouse, 16 let
Odpověď:
Ahoj Mm:), díky za dotaz. Píšeš, že jsi zamilovaná do kluka ze stejné školy, bavili jste se jako kamarádi, ale on si tě najednou blokl na soc. sítích a nechce se s tebou bavit. Ptala ses ho na to, "proč"? A on prostě nechce. Tak co s tím? Možností, proč se s tebou přestal bavit, může být více. Mohl tě brát jako kamarádku, a pak se mu mohlo začít zdát, že u tebe už je to víc, lekl se toho, a couvnul, protože nic jiného, než kamarádství nechtěl nebo je hodně nesmělý, anebo měl jiný důvod, který ti nechce prozradit... V každém případě ti asi nezbude nic jiného, než se s tím smířit. Nejlepší by asi bylo, kdyby ses nad to dokázala povznést a už to neřešit. Zkus svůj volný čas naplnit jinak: Zajdi si za kamarádkou, do kina, zasportuj si, přečti si hezkou knížku, ... prostě dělej co tě baví a naplňuje. Z redakce myslíme. M.
redakce IN!
Otázka: Kluk se se mnou rozešel, protože jsem mu řekla, že na sex ještě nejsem připravená. Kluk se se mnou rozešel protože jsem mu řekla že na sex ještě nejsem připravená, že chci počkat jak se nás vztah vyvine. Na to on mě úplně odstřihl a nikdy víc se neozval. 3.3.2019 15:12
Ája, 19 let
Odpověď:
Ahoj Ájo, díky za dotaz. Píšeš, že se s tebou rozešel kluk, protože jsi mu řekla, že nejsi ještě připravená na sex, a on už se potom nikdy neozval. Z dotazu není zřejmé, jak dlouho jste spolu chodili, ale věřím, že tě rozchod bolel nebo ještě bolí. Na druhé straně, jestli se po podobném rozhovoru kluk s holkou rozejde, tak to něco vypovídá o tom klukovi, i o jeho pohledu na vztahy. Chození je nebo mělo by být o vzájemném poznávání, povídání, důvěře, a také o řešení různých pohledů a názorů na svět. Ty jsi mu upřímně řekla, jaký máš pohled na sex ve vašem vztahu, který se vyvíjí a on ti také jasně odpověděl. Jeho Já bylo důležitější než Ty. Vůbec ho neznám, možná to není špatný kluk, jenom je zvyklý mít všechno hned, možná je úplně jiný. Díky tvému pohledu si ale mohl spoustu věcí uvědomit nebo uvědomí třeba později, kdo ví? V každém případě jsi se ale zachovala správně. Nikdo totiž nemá právo nutit tě do něčeho co nechceš nebo na co nejsi připravená. Moc ti z redakce fandíme:). M..
redakce IN!
Otázka: Jak poznám, jestli jsem připravená na svatbu? Ahoj,
jak poznám, jestli jsem připravená na svatbu?
Mám za sebou víc než roční vztah s nevěřícím klukem, on by se chtěl brát, já se toho trochu bojím. Přijdu si nedospěle, ještě nemám hotovou školu, nepracuji a jsem tak pořád hodně závislá na rodičích. Celkově mi přijde, že mám v životě věci, které bych potřebovala vyřešit.
Co když si \"vyberu špatně\", co když některé vlastnosti (např. to, že je nevěřící) budou v manželství moc velkou překážkou? Co když je někde někdo, s kým bych si rozuměla víc? Přeci jen je to rozhodnutí na celý život...
Jeden z hlavních důvodů, proč by přítel chtěl svatbu co nejdřív, je sex. Chce respektovat, že sex až po svatbě, ale v tom případě chce svatbu brzy. Nechci být ve vztahu pořád jen ten \"zlý policajt\", který na všechno říká ne - ale asi to nedokážu jinak vysvětlit.
Kdybych chtěla být před svatbou dokonalá a vzít si pana dokonalého, tak se asi nikdy nevdám, na druhou stranu asi je potřeba určitý stupeň \"vyspělosti\"....?
Děkuji 28.2.2019 08:21
Bea, 22 let
Odpověď:
Milá Beo, děkuji Ti za vážnou otázku, se kterou se na nás s důvěrou obracíš.
Zcela poctivě uvažuješ, protože vstup do manželství je na celý život. Jedná se tedy o vážnou záležitost.
Určitě není dobrá motivace k svatbě možnost sexu. Je zajímavé, jak si lidé mylně myslí, že v manželství je to super, sex se žije, jak se chce atd. Vždyť to tak přece není. Kolikrát manželé spolu být nemohou, protože to nejde (nemoc ženy, rizikové těhotenství atd.). Předmanželská zdrženlivost je učením se lásce, která dokáže být odpovědná a neřídí se pudem.
Jak popisuješ svůj vnitřní stav, je docela zarážející, že tolik přemýšlíš. Lidé, kteří jsou hodně zamilovaní, ti většinou jsou za svým citem a rozum pokulhává. Podívej, asi by bylo nejlepší, kdybys spolu se svým chlapcem absolvovala kurz partnerství. Oba dva se tam více poznáte, budete diskutovat nejrůznější oblasti vztahu. No a pak uvidíte. Ty kurzy jsou pořádány na Moravě a začínají vždy na podzim. Známost trvající rok ještě není tak dlouhá. Obecně se udává, že je vhodné, aby známost trvala tak 2 až 2,5 roku.
Myslím si, že cesta, kterou můžeš získat přiměřenou jistotu, že on je ten pravý a že můžeš vstoupit do manželství je:
1) Modlit se o světlo k Duchu Svatému a Pannu Marii prosit o přímluvu.
2) Zajděte za nějakým manželským párem, třeba za těmi, co vedou kurzy partnerství, a popovídejte si s nimi o svém vztahu.
3) Spolu se svým chlapcem více diskutujte o nejrůznějších oblastech lidského, manželského a rodinného života. Sdílejte své názory. Tak poznáš, zda jste si vnitřně blízcí nebo zda se v mnoha podstatném rozcházíte. Kde vzít inspiraci? Existuje zajímavá knížečka:
Traxler, Ladislav a kol. Příprava snoubenců na manželství.
Tam najdete celou řadu otázek, které vás mohou provázet. Budete-li si naslouchat a diskutovat, buď se sblížíte nebo zjistíte, že se v mnohém podstatném rozcházíte.
Nakonec vstup do manželství vyžaduje odvahu a rozhodnutí, že celý život chci žít pro dobro druhého, pro dobro dětí, že chci své životní síly stravovat pro lásku k druhým a v tom nacházet radost a životní naplnění.
Jan Balík
Otázka: Už dva roky chodím s jedním starším ženatým mužem, a teď jsem těhotná... Dobrý den,
už dva roky chodím s jedním starším mužem. I když náš vztah po všech stránkách klape,je to nejlepší muž a milenec jakého jsem kdy měla, mám jeden velký problém. Nechce se rozvést se svojí současnou manželkou a vůbec jí o mě, ani svým dětem neřekl. Hrozně se kvůli tomu hádáme. Ale on přesto tvrdí, že mě miluje a stále mi nosí drahé dárky. Naši se mnou kvůli tomu nemluví a já nevím jak jim i jemu mám říct, že s ním čekám dítě. Co mám dělat? Prosím pomozte mi! 23.2.2019 21:15
Sára, 17 let
Odpověď:
Ahoj Sáro, díky za tvou otevřenost i odvahu, podělit se se svým příběhem. Co na to říct... Že ses do všeho pořádně zamotala, už teď asi vidíš i ty sama. Ono uhýbání a zatajování nikam nevede. Co s tím? Zkus posbírat odvahu a o svém těhotenství řekni jak otci dítěte, tak potom i svým rodičům. Je jasné, že to pro tebe nebude jednoduché, ale je to nutné. Pomoc i bližší radu můžeš najít na stránkách organizace Nesoudíme, pomáháme nebo např. na Lince Bezpečí. Je tam spousta odborníků, kteří si s tebou popovídají, klidně jenom po telefonu, a když se pak domluvíte, tak i osobně. Tento konkrétní odborník tě pak může i podporovat dál. Z redakce moc myslíme, ať všechno dobře dopadne. Budeme rádi, když se nám ozveš, jak se ti daří. M.
https://hnutiprozivot.cz/nesoudime-pomahame
https://www.linkabezpeci.cz/
redakce IN!
Otázka: Ráda se bavím s kluky jako kamarádka. Ráda se bavím s kluky jako kamarádka. Ale mám strach, že kluk který se mi líbí si to začne třeba vykládat jinak . Co mám teda dělat? 13.2.2019 11:56
K, 13 let
Odpověď:
Ahoj K, díky za dotaz. Je ti třináct let a v tomto věku je podle mě důležité učit se s klukama kamarádit, jen tak se poznávat, oťukávat, zjišťovat,co se ti na klucích líbí, co ne, co bys od svého kluka čekala, co by ti naopak moc vadilo. A taky se naučit znát lépe sama sebe, zvýšit svoje sebevědomí, umění komunikovat a vycházet s lidmi – to se ve vztahu taky moc hodí. Kamarádství s klukama je velmi cenné samo o sobě, a nikde není řečeno, že z něj po čase nemůže být i něco víc. Ve tvém věku ale není vůbec kam spěchat, kamarádstvím tedy rozhodně nic nezkazíš. A pokud si to nějaký kluk začne, jak ty píšeš, vykládat jinak, a chtěl by s tebou např. chodit a ty nechceš? Stačí říct, že je to bezva kamarád, ale ty zatím chodit s nikým nechceš. Myslím si, že je důležité říkat věci tak jak jsou, a nevodit nikoho za nos. Z redakce fandíme. M.
redakce IN!
Otázka: Jsou kluci žárliví ? Mám otázku. Jsou kluci žárliví ? 11.2.2019 11:08
Kika, 13 let
Odpověď:
Ahoj Kiko, díky za dotaz. Myslím si, že kluci žárlí podobně jako holky. Některý víc a některý míň. M,
redakce IN!
Otázka: Ukončila jsem vztah, a teď nevím, jestli mi chybí nebo je to jenom lítost Ahoj in, obracím se na vás ohledně vztahu, před rokem jsme začla chodit s klukem ze stejné školy, bylo mi 16 a hrozně jsme v tu dobu chtěla vztah. Byli jsme spolu 8 měsíců a já vztah ukončila. teď dva měsíce poté začínám mít zvlaštní výčitky, po rozchodu jsme byla ráda, že jsem toukončila, že jsem to dokázala, ale ted mi začíná chvilema vadit pocit smaoty (samozžejmě mám rodinu a kamarády, ale víte jak to myslím). Hodně ted nad naším vztahem přemýšlím, jeslti jsme nebyla moc naročná, jeslti si ted vubec někoho najdu, jestli na mě nebyl dost dobrý atd... Přitom jsme neměli moc věcí společných a byly chvíle , kdy jsme brečela a přemýšlela o rozchodu, ale byl hodný a opravdu mě miloval a já si pak říkám, že mám být ráda, že někoho mám a uplně jsem si to vyčítala, měla jsme to tak často, že jsme to tedy ukončila. Jneže ted nevím, mám chut mu napsat a říct, že se za vše omlouvám a že nad tím pořád přemyšlím a pak zase už nevím, protože nechci ten vztah znovu. Taky mě zaráželo, že jsme si víc rozumněla s kamarády než s ním. Jsme ted hrozně zmatená, je mi líto a, ale nevím jeslti z němu ještě něco cítím, zase byl to můj první vztah a já jsme taková citlivější a nevím, jak tohle řešit, už mě ted ani na chodbách nezdraví, jeho kamarád mim řekl, že mu dlouho trvalo se z toho dostat. Jsme ted ve stavu, kdy nevím, nevím, co se se mnou děje,e jestli mi chybí, nebo jestli to je jenom lítost? Děkuji za názor a odpověd 6.2.2019 21:24
Eliška, 17 let
Odpověď:
Ahoj Eliško, včera jsem odpovídala na podobný dotaz, přečti si ho, je také v této rubrice. Ale asi pořád platí: Nejlepším lékem je čas. Tu větu jsi určitě už slyšela a jistě ji ještě mnohokrát uslyšíš. Je totiž pravdivá. Časem silné city k němu odezní samy. Důležité heslo pro tebe zní: ŽIJ TADY A TEĎ! Neohlížej se zpátky ani si nevysnívej budoucnost s ním, ale žij tou vteřinou, kterou právě máš. Je ve tvém okolí někdo smutný? Zajdi za ním a naslouchej mu, napiš mu, zavolej. Je tu kamarádka, která by ráda někam vyrazila? Pozvi ji k vám, zajděte do kina, na výlet! Potřebují rodiče nebo prarodiče, abys s něčím pomohla doma? Udělej to bez reptání. Hlavně nezůstávej sama a neutápěj se ve svých myšlenkách. Když budeš mezi lidmi a s lidmi, nebudeš mít tolik času na něj myslet. A že si na něho vzpomeneš třeba večer před spaním? To je přece normální. Můžeš se za něj pomodlit a třeba v modlitbě odevzdat i všechny své myšlenky na něj. Uvidíš, že časem začneš vnímat i jiné kluky/muže a "dostaneš ho z hlavy". Měj se hezky. M.
redakce IN!
Otázka: Chodili jsme spolu 9 let, ale rozešli jsme se a já nevím co dál... Ahoj, potřebuji poradit. Jsem už trošku starší je mi víc jak 25 let Ale nevím si vůbec rady.
Měla jsem přítele chodili jsme spolu 9 let měli jsme se i brát.
Opravdu hodně jsem toho spolu zažili jak krásné věci tak i opravdu hodně těžké. Ale rozešli jsem se.
Já teď vůbec nevím co mám dělat vše bylo tak jasné a teď prostě vůbec nic....
Je to už skoro půl rok ale mě je pořád hrozně. Myslím, že je to ještě horší... Okolí vůbec nic netuší. Nechci nikoho otravovat. Nemůžu vůbec spát pořád mám šílené pocity úzkosti a už jsem úplně vyčerpaná.Taky jsem pořád mám nějaké zdravotní menší problémy třeba rýmu, afty opary atd...
Když už se mi podaří usnout tak se mi zdává většinou něco hnusného.
Do toho se snažím zvládat normální život.
Každý mi teď říká, že si musím někoho najít což chci ale zároveň se nového vztahu bojím a navíc hlavně vůbec netuším jak si někoho najít????Všechny kamarádky se už v mém věku vdávají nebo jsou vdané a některé třeba mají i děti. Nebo s někým chodí. Já??? Jsem sama... Nic prázdno
Taky tak často nechodím ven není s kým a ani kam.Jsem skoro pořád doma jen povinnosti z velké části.
Také se hrozně bojím, že už nikdy nikoho nebudu tak milovat jako bývalého přítele.
Ale i přesto se snažím chodit ven třeba na nějaké akce abych někoho poznala a taky aby nikdo nic nepoznal.
Ale opravdu jsem nezajímavá.Vždycky se chlapi zajímají jen o mé kamarádky.
Taky mám kamarádky co jsou o dost starší než já a jsou sami. Hrozně se bojím, že tak dopadnu. Oni jsou šťastné ale já určitě ne. 2.2.2019 20:49
Viktorie, 25 let
Odpověď:
Ahoj Viktorie, díky za otevřenost a upřímnost. Píšeš, že jsi chodila 9 let s klukem, měli jste před svatbou, ale pak následoval rozchod. Je ti úzko a špatně. Ani po půlroce ti není líp, a ty nevíš, co máš dělat. Úplně to chápu, musí to být pro tebe hodně bolestné a náročné. 9 let je hodně dlouhá doba a nejde ji smazat mávnutím ruky. Vím, že se to jednoduše napíše, a daleko hůř žije - ale musí to přebolet. A myslím si, že k tomu patří i ten smutek, hněv, strach, nezájem a podobné reakce. Podle mě na ně máš právo, ale neměly by trvat moc dlouho. Proč? Protože by tě zbytečně ubíjely a ničily. Psala jsi, že jste spolu zažily krásné, ale i hodně těžké chvíle. Za ty krásné jsi určitě vděčná, a z těch horších se zkus "poučit" pro další život. Chození je cesta, kde zjišťuješ, o sobě i tom druhém spoustu věcí, a vzájemně také zjišťujete, jestli dokážete být spolu celý život nebo ne. Neber to prosím jako prohru (a opravdu ti věřím, že prožíváš těžké chvíle), ale jako zkušenost. Píšeš také, že okolí nic netuší. Není někdo, s kým by sis mohla popovídat? Víš, říká se, že sdílená bolest, je poloviční bolest. Člověk, když se může vypovídat, tak se mu obyčejně i hodně uleví. Můžeš se také ze všeho vypsat, a pak třeba papír spálit. Nenuť se za každou cenu hned do dalšího vztahu. Všechno má svůj čas. Udělej si každý den nějakou malou radost (dobrá knížka, výstava, film, poslouchání hudby, zákusek...) prostě cokoliv, z čeho budeš mít dobrý pocit. I když si momentálně asi připadáš rozbitá na malé kousíčky, zrazená a nemilovaná, není to celá pravda. Máš rodinu, kamarádky, známé? Povídej si s nima, a zkus se radovat z maličkostí. Můžeš změnit také např. účes, najít si nový koníček, jít na pouť, jet někam na víkend.... Někdy pomáhá i to, podívat se na sebe cizíma očima. Co vidíš? Slečnu, která má dvě zdravé ruce i nohy, vidí, slyší, je soběstačná, má domov, práci, atd. Kolik lidí na světě má takové štěstí? A při takovém přemýšlení si často člověk uvědomí, že je mu sice pořád nic moc, ale taky poznává, že spousta lidí je na tom, daleko, daleko hůř... Viktorie, moc na tebe myslím a věřím, že to zvládneš. A klidně se zase ozvi. M.
redakce IN!
Otázka: Proč jsou krásní lidé a pak lidé, kteří té vnější krásy moc nepobrali, proč jsou oblíbení a neoblíbení...? Ahoj! Proč se rodí lidé, kteří jsou pěkní a to třeba i uvnitř, a pak lidi, kteří moc té vnější krásy nepobraly? Proč Bůh nemůže dávat všem alespoň trochu stejně? Proč pěkni lidé jsou oblíbeni a otáčí se za nimi skoro každý a za těmi méně pěknými se otočí jen málokdo a kdyz uz, tak jen v případě, aby se podíval, co to je za člověka, že může žít na téhle planetě?... 28.1.2019 20:55
:), 17 let
Odpověď:
Ahoj :), díky za dotaz. Vždy, když se snažím odpovědět na nějaký dotaz, představuju si, že dotazující sedí naproti mně a povídáme si:), protože je dost těžké odpovídat imaginárně a přesně na míru. Už proto, že je to jenom pár vět, které nám o sobě řeknete, navíc to mohou být i otázky obecné. Těžko říct, kam paří zrovna tato, ale obecně si myslím, že se každý z nás (nebo skoro každý:)) obyčejně soustředí na to, co nemá. Např. znám dvě holky, které mají krásné dlouhé vlasy. Jedna vlnité, druhé rovné, a vždy si to přály mít naopak, jedna je pořád žehlila a rovnala a druhá zase kulmovala a natáčela. A po několika letech "zkoušení" přišly obě dvě na to, že vlastně nejlíp se cítí v těch svých vlasech, nemusí s nima nic moc dělat, a přesto jsou krásné. A to se mi zdá, že je obyčejně ten problém, proč jsme často tak nespokojení a smutní. Soustředíme se totiž na věci, které nemáme, místo abychom byli vděčni za ty, co máme. Nezdá se ti také, že často vidíme hlavně to negativní v nás, a nezaměřujeme se na to pozitivní? Myslím si, že oblíbený člověk nemusí být nutně krásný, spíš je veselý, komunikativní, dokáže druhým poradit, zajímá se o druhé a o věci okolo sebe, dokonce se dokáže zasmát i sám sobě, a potom může mít např. křivé nohy, nebo velký nos, a nikdo si toho ani nevšimne. Proč? Protože ty druhé zaujme to pozitivní, to dobré, co z tebe vyzařuje. Myslím si, že každý člověk je originál, a i když se to může zdát na první pohled hodně těžké, je důležité se umět přijat a naučit se mít rád. A pak to půjde i s lidma okolo. Dotaz o sebedůvěře je přímo pod tímto tvým dotazem. Mrkni na něj. Myslíme na tebe. M.