Ahoj a, díky za dotaz. Hned na úvod bych tě chtěla uklidnit: podobně přemýšlí spousta dívek v tvém věku, dokonce  i dívky mnohem starší. Napadlo tě někdy zamyslet se nad tím, proč vlastně kluka chceš? Proto, abys nebyla sama? Ale ty přece nejsi sama! Máš rodinu, možná i nějakého sourozence, určitě i kamarády a známé. Zkus zapracovat na těchto vztazích - prohlubuj stará přátelství a seznamuj se s novými lidmi, dělej radost lidem kolem sebe. Hledej si další kamarády a uč se druhým naslouchat a mluvit s nimi. Pokud nevíš, kde hledat, zajeď si třeba na nějakou víkendovou akci na DCŽM, tam poznáš spoustu nových skvělých lidí. Postupně se tak zbavíš ostychu a začneš se bavit i s klukama. A třeba nějaké přátelství později přeroste i v lásku, kdo ví?:) Víš, všemu se musíme učit. A protože kluci dospívají později než my holky, je s tvými spolužáky a vrstevníky možná i těžká domluva. Ale za několik let se to změní, až se kluci trochu zklidní. ;-)  Všechno má svůj čas. Proč se trápit tím, že nemáš kluka - vždyť máš před sebou celý život. Já vím, že se to lehko říká, když teď s tebou zmítají různé nálady a emoce. Ale pokud se rozhodneš, že se zaměříš na něco jiného než na vyhlížení prince na bílém koni, půjde to. Můžeš se i modlit za budoucího partnera, a přidat také prosbu o trpělivé a radostné srdce. Je ti šestnáct let, celý život máš ještě před sebou a vůbec není kam spěchat. Snaž se žít přítomným okamžikem, nedělej si příliš starosti s tím, co bude zítra nebo za sedm let a raduj se z toho, že můžeš být tady a teď. Myslíme na tebe a přejeme krásné prázdniny. M.

Ahoj JN, díky za dotaz. Na začátku bych ráda zdůraznila důležitou věc: Pokud se někdo někomu posmívá, pokřikuje na něj ponižující věci atd., vypovídá to něco o tom "křiklounovi". Chápu, že je ti hodně nepříjemné, když se ti posmívají kvůli vzhledu. Jedna z možností je si  tvých bývalých spolužáků vůbec nevšímat, protože obyčejně, když nemají žádnou odezvu, tak je to přestane brzy bavit. Můžeš jim také s upřeným pohledem do očí říct např. Starejte se o sebe. To na mě nezkoušejte. Nechte si ty řeči atp., v klidu odejít a už si jich nevšímat. Pokud by se tento nátlak na tebe ale stupňoval a připadala by sis ohrožená, popros o pomoc někoho dospělého, komu věříš. To není žádné stěžování si na někoho, je to ochrana před agresory, a to je moc důležité, nikdo totiž nemá právo druhému člověku ubližovat, malí ani velcí.

A ještě jednou připomínám: To že se ti někdo jakýmkoliv způsobem posmívá, neznamená, že jsi špatná ty, je to obvykle člověk, který si moc nevěří a má sám nějaké problémy, které si "léčí" na druhých.

Určitě nic nezkazíš ani modlitbou za sebe i za ty posměváčky. Myslíme na tebe. A klidně se můžeš ozvat, jak to dopadlo M.

Ahoj Nelčo, díky za dotaz. Píšeš, že se ti zdá, že na tebe rodiče "řvou" kvůli každé blbosti, a ty pak přemýšlíš nad tím, že jsi k ničemu...Zkusme se na to mrknout, pokud možno nezaujatě, z obou stran. Ty vnímáš rodiče poslední dobou tak, že na tebe "vyletí" kvůli všemu. Dotýká se tě to, jsi z toho pak rozladěná, připadá ti, že jsi k ničemu. Na druhé straně, připousťme si, že je možná něco, čím rodiče, i když třeba úplně nechtěně, provokuješ, a oni pak takto reagují. Víš, i rodiče jsou jenom lidé, mají svoje radosti, ale i starosti, chodí do práce, starají se o rodinu a dalších spoustu věcí, a když je toho moc, tak se může stát, že vyletí. Ty jsi zase ve věku, kdy dospíváš, a to taky není úplně jednoduché období, člověk kolikrát neví co sám ze sebou, ne tak ještě s ostaníma lidma. Takže je to náročné na obou stranách. Asi je to hodně o vzájemné komunikace, ale i na tu by měla být oboustranná nálada, tzn. že není dobré o něčem důležitém začínat, když přijdou rodiče unavení z práce, ale je fajn si najít prostor třeba někdy po obědě, např. když je volný den, říct vašim, že by sis chtěla popovídat, a zkusit to v klidu, říct co tě trápí, ale také nechat prostor rodičům, aby i oni se mohli vyjádřit a říct svůj názor. Takovéto společné povídání i naslouchání tomu druhému může hodně "pročistit" vzduch. A spousta věcí se může projasnit. Ale to, že  nebudou už žádné problémy, to taky není pravda. Protože vztahy se budují a prohlubují a pracuje se na nich vlastně celý život. Každý den máme všichni šanci se posunout aspoň o kousíček dál... A myslím, že ty máš celkem dobře nakročeno, už jenom poroto, že situaci u vás chceš řešit a máš dobrou vůli. Myslíme na vás. M.

Ahoj čtenářko, díky za dotaz. Chápu, že to pro tebe není jednoduché a taky tě to někdy štve, že si chce kamarádka povídat jenom o svém klukovi. Ne nadarmo se říká, že zamilovaný člověk má růžové brýle, a tak i ta tvá kamarádka možná mluví o svém klukovi pořád dokola, a ani jí to nepřijde nijak divné, prostě to tak momentálně cítí. Kamarádství je ale něco jiného než zamilovanost. Ta může časem vyprchat nebo se změnit nebo trochu opadnout, ale dobré kamarádství to vydrží. Možná jí můžeš někdy kamarádsky říct, že chápeš, že má toho svého kluka moc ráda, ale že by ses někdy ráda bavila i o něčem jiném:). A pak asi už jenom vydržet, přečkat toto období a časem se ukáže, jak pevné vaše přátelství je. Nezapomeň, že také záleží na tobě, aby bylo příjemné s tebou být, aby se s tebou kamarádka nepřestala bavit jenom proto, že proti jejímu vztahu něco máš. Ve vašem věku je často tkzv. chození s klukem spíš takové oťukávání toho druhého, kluci v tomto věku nejraději ještě kamarádí s klukama a o holky se zas tak moc ještě nezajímají. A není nic divného na tom, když jeden týden spolu holka s klukem kamarádí  nebo "chodí", a pak už třeba zase ne, protože to není ještě to chození v pravém slova smyslu. Může se ti líbit jeden kluk, ale za měsíc zase někdo jiný, v tomto věku je to úplně normální. Ale kamarádství je vzácné, a je fajn na něm pracovat a starat se o něj.

Z redakce přeji krásný den. M.

Milá Lído, ptáš se na Matku Terezu, svatou ženu, která udělala mnohé pro chudé a také se na přání sv. Jana Pavla II. velmi angažovala v ochraně nenarozeného života, což ji stálo mnoho úsilí, utrpení a proto také mnoho cestovala!

 Nabídnu Ti několik pohledů:

1) Matka Tereza prožila z vůle Boží velice hluboké vnitřní utrpení. O tom pojednává kniha: Temné noci Matky Terezy od Greg Watts, vyšlo v Karmelitánském nakladatelství. Od svého povolání prodělávala tzv. temnou noc, tedy prožívala v duší utrpení Krista, který volá "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil. Něco podobného Bůh daroval jen málo lidem v dějinách. Je velikou svatou.

2) Církev je při zkoumání života člověka, o jehož svatosti uvažuje, velice přísná. Kdyby se objevila jediná námitka, bude vždy s pečlivostí studována. Tedy zřejmě se nic nenašlo, co by její svatost zpochybnilo. 

3) Pak církev žádá zázrak na přímluvu toho kterého člověka, o jehož svatosti uvažuje. Je to znamení Boží, potvrzení toho, k čemu církev dospěla. Tedy ani Bůh nevyužil možnosti zastavit proces svatořečení (např. nějaké finanční skandály či tvrdost při vedení kongregace). Vyčítat jí, že byla operována v zahraničí? Vždyť si ji mnozí velice vážili a chtěli, aby ještě žila a sloužila Kristu.    

4) Jinou věcí je kongregace a její řízení. Misionářky lásky žijí velice stroze a podle přísných pravidel. Není to řád charitativní, ale kontemplativní. Každý den mají dlouhou adoraci, žijí jako nejchudší z chudých. Nevím, jak dnes, ale například praly ručně a nesměly mít pračku. Vznikly v Indii a  prostě chtěly být jako nejchudší. Je to tedy náročné do této kongregace vstoupit. Tedy, mohlo se stát, že některé ženy odešly a měly pocit, že to bylo až moc přísné. 

5) V Indii je náboženstvím hinduismus, který nezná lásku k bližnímu, ale má kasty. Hinduisté tedy nadšeni z práce Matky Terezy nebyli a nejsou. V Indii je dlouhodobě proti křesťanům vedeno pronásledování. Takže i zde může být snaha Matka Terezu diskreditovat.

Pokud si pročteš knihu Temné noci Matky Terezy, uvidíš svatou bez obalu, ženu, která slouží Bohu a zároveň velice trpí.

Ahoj Krtečku, díky za dotaz. Píšeš, že ti bude 13 let, měříš necelých 170 cm a vážíš 56-58 kg. Měla jsem to dost podobně, dokonce už koncem 4.třídy jsem se hodně "vytáhla" a byla jsem samá ruka, samá noha. Ale už v páté třídě nás takových bylo víc a v šesté a v sedmé se to krásně srovnalo. Někdo vyroste dřív, někdo později, záleží také na tom, jak velcí jsou tví rodiče atd. A s tím pocením? Vzhledem k tomu, co píšeš, jsi štíhlá, žádné gramy tuku navíc:), tak ani pocení téměř není, co by za to jiné holky daly... Pokud nemáš tedy žádné zdravotní problémy a cítíš se fajn, nemusíš si dělat starosti. Krásný zbytek prázdnin. M.