Ahoj Moniko, díky za dotaz. Je fajn, že o  takových podstatných a důležitých věcech  přemýšlíš a vlastně sis v dotazu zároveň i odpověděla.

Vztah dvou lidí by měl být vystavěný na spoustě různých věcí. Např. společné hodnoty, které jsou pro oba dva důležité, vzájemná komunikace, aby se mohl jeden na druhého opravdu spolehnout a navzájem si věřit, fajn jsou i nějaké společné zájmy, .. atd. A samozřejmě nikdo z nás není dokonalý, ale je fajn se k tomu ideálu snažit po krůčcích přibližovat. A když se někdy něco nepovede, někde selžeme, tak to zkoušet znovu a znovu.  A myslím si, že je moc důležité se za  vztah modlit a prosit. Krásný první zářijový den. M.

Ahoj Kiki, díky za dotaz. Píšeš, že máš nejlepšího kamaráda Mikiho, který ale poslední dobou dává přednost tvé spolužačce a tobě to vadí. Píšeš také, že se spolu baví o hudbě, kterou mají zřejmě společnou a moc je baví, tebe naopak tato hudba vůbec nezajímá. A tady je možná ten "problém". Miky našel někoho, kdo s ním sdílí stejnou hudbu, stejný názor na ni, proto si spolu mohou povídat a mají pořád o čem, je to něco, co je spojuje. Pokud je ale tvůj nejlepší kamarád, určitě i vy dva spolu máte  spoustu společného. To že se ti nelíbí stejná hudba jako jemu, ještě vůbec nemusí znamenat, že si nerozumíte v dalších věcech. Možná by bylo fajn si o tom spolu popovídat. Říct mu, co cítíš, jak to vidíš,... Kamarádství je vzácná věc a bylo by škoda o něj přijít. A to břicho tě může bolet ze stresu, ale pokud tyto problémy s břichem míváš, a nejsou to třeba pravidelné bolesti při menstruaci, asi by bylo dobré navštívit lékaře nebo se alespoň svěřit mamince a poradit se s ní. Myslíme na tebe. M.

Ahoj Nelčo, díky za dotaz. Píšeš, že se ti zdá, že na tebe rodiče "řvou" kvůli každé blbosti, a ty pak přemýšlíš nad tím, že jsi k ničemu...Zkusme se na to mrknout, pokud možno nezaujatě, z obou stran. Ty vnímáš rodiče poslední dobou tak, že na tebe "vyletí" kvůli všemu. Dotýká se tě to, jsi z toho pak rozladěná, připadá ti, že jsi k ničemu. Na druhé straně, připousťme si, že je možná něco, čím rodiče, i když třeba úplně nechtěně, provokuješ, a oni pak takto reagují. Víš, i rodiče jsou jenom lidé, mají svoje radosti, ale i starosti, chodí do práce, starají se o rodinu a dalších spoustu věcí, a když je toho moc, tak se může stát, že vyletí. Ty jsi zase ve věku, kdy dospíváš, a to taky není úplně jednoduché období, člověk kolikrát neví co sám ze sebou, ne tak ještě s ostaníma lidma. Takže je to náročné na obou stranách. Asi je to hodně o vzájemné komunikace, ale i na tu by měla být oboustranná nálada, tzn. že není dobré o něčem důležitém začínat, když přijdou rodiče unavení z práce, ale je fajn si najít prostor třeba někdy po obědě, např. když je volný den, říct vašim, že by sis chtěla popovídat, a zkusit to v klidu, říct co tě trápí, ale také nechat prostor rodičům, aby i oni se mohli vyjádřit a říct svůj názor. Takovéto společné povídání i naslouchání tomu druhému může hodně "pročistit" vzduch. A spousta věcí se může projasnit. Ale to, že  nebudou už žádné problémy, to taky není pravda. Protože vztahy se budují a prohlubují a pracuje se na nich vlastně celý život. Každý den máme všichni šanci se posunout aspoň o kousíček dál... A myslím, že ty máš celkem dobře nakročeno, už jenom poroto, že situaci u vás chceš řešit a máš dobrou vůli. Myslíme na vás. M.

Ahoj M, díky za dotaz. Zkusím tvou otázku přetočit - představ si to naopak, tak jak jsi se zachovala ty ke své kamarádce, přesně tak by to udělala ona tobě. Jak by ses cítila? Nevadilo by ti to nebo by ses cíttila zraněná? Přišlo by ti pak správné, kdyby ti kamarádka řekla, promiň, tak jsem to nemyslela, nebo bylo to ode mě hloupé... Každý člověk dělá někdy chyby, ale měl by se k nim postavit čelem. A  myslím si, že vyvyšovat se nad někoho jiného, i kdyby to bylo "jenom" v legraci, není OK. Je moc dobře, že sis to uvědomila a myslím si, že nějaká forma omluvy by byla moc fajn. A pak třeba pozvání na něco dobrého?:) Zkus popřemýšlet, co by tvé kamarádce udělalo radost. V každém případě jsi udělala první krok - uvědomila sis, že to asi nebylo dobré a chceš s tím něco dělat. A to je bezva krok dopředu. Držíme palce. Pěkně prožité postní dny. M.

Otázka existence očistce je velmi důležitá a je skvělé, že se na ni ptáš. Očistec je projev Boží nekonečné lásky a milosrdenství. Je to stav, ve kterém se duše, které již patří Bohu, očišťují od následků svých hříchů, aby mohly vstoupit do plné radosti nebe . Víra církve má základ v Bibli: 

1. Modlitba za zemřelé (2. kniha Makabejská) Nejjasnější biblický důkaz o tom, že můžeme pomáhat těm, kteří zemřeli, najdeme ve Starém zákoně. Juda Makabejský nechal přinést oběť za padlé vojáky, aby jim byly odpuštěny hříchy. Písmo o tom říká: „Je to svatá a zbožná myšlenka modlit se za zemřelé, aby byli zbaveni hříchů“ . Pokud by neexistoval žádný stav mezi nebem a peklem, kde by duše potřebovaly pomoc, modlitba za zemřelé by byla zbytečná .

2. Odpuštění v budoucím věku (Matouš 12,32) Ježíš v evangeliu říká: „Kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno; kdo by však řekl slovo proti Duchu svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím“ . Z těchto slov církevní otcové (např. sv. Řehoř Veliký) vyvozují, že pokud některé hříchy nebudou odpuštěny v budoucím věku, znamená to, že jiné hříchy mohou být odpuštěny i po smrti .

3. Očištění ohněm (1. Korintským 3,15) Svatý Pavel píše o tom, jak budou naše skutky zkoušeny: „Kdo však na tomto základě staví... jeho dílo se ukáže. Den soudu je totiž vyjeví, protože se ukáže v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám však bude spasen, ale tak, jako skrze oheň“ . Tento „oheň“, který očišťuje, aniž by duši zničil, je tradičně chápán jako obraz očistce .

Tedy i po smrti je možné odpuštění hříchů. Proto se za zemřelé modlíme, necháváme za ně sloužit mši svatou, získáváme pro ně odpustky. 

Očistec je tedy důkazem toho, že Bůh nás nezatracuje za naše nedokonalosti, ale trpělivě nás očišťuje, abychom mohli být s ním. Je to místo naděje, protože duše v očistci mají jistotu, že jejich cílem je nebe.

Milá čtenářko a studentko psychologie, doporučuji ke studiu knihu:
https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/hypnoza-pastoralni-kauza-24897
Obecně je hypnóza záležitost mravně nelišná, tedy je to nástroj, který může sloužit k dobru i ke zlu. Záleží velice na hypnotizérovi, jaký má postoj k životu, zda věří v Boha vyváženou křesťanskou vírou či zda vyznává jiné
názory či nekřesťanská náboženství. Svou filosofií může hodně ovlivnit léčeného. Vybíráme si zubaře podle jeho schopností, přístupu a poctivosti. Daleko více si musíme vybírat odborníka na psychiku a na takové metody jako hypnóra musíme moc zvažovat, komu se svěříme.