Otázka: Jaký dárek dát kamarádce k narozeninám? Milá redakce, moje dobrá kamarádka bude mít 15 a já jí chci dát dárek. Máte nějaký nápad? (Cca do 200,-) Děkuji :) Ps: prosím nic na vyrábění tuto část mám vymyšlenou ;) 14.9.2015 22:31
Katulík, 14 let
Odpověď:
Milý Katulíku,
myslíme si, že na tuto otázku znáš nejlépe odpověď Ty sama. Zkus se jen lépe zamyslet. Každému člověku totiž uděláš radost něčím jiným. Někoho potěší kosmetika, jiného knížka, cédéčko, desková hra, bižuterie, sladkosti,... Také záleží na tom, jestli je obdarovávaný spíš sportovní typ nebo má rád hudbu, kytky, cestování; maluje, věnuje se nějakému neobvyklému koníčku,...
Protože Tvoji kamarádku neznáme, netroufáme si radit, co by ji potěšilo. Máme však jeden tip do budoucna: kdykoli budeš příště se svojí kamarádkou a ona o něčem prohlásí, že se jí to líbí, někam si to zapiš (např. do mobilu). Když se zase budou blížit její narozeniny nebo svátek, bude stačit jenom sáhnout po seznamu a nechat se inspirovat.
Držíme palce, ať Tvůj dárek kamarádku potěší!
redakce IN!
Otázka: Jak se přátelit s kluky? Jak může holka získat přátelství s kluky? Jsem taková, že se s kluky raději nebavím a většinou je ignoruji... Dík:)) 14.9.2015 18:23
Kaktus, 15 let
Odpověď:
Milý Kaktuse,
v první řadě by bylo dobré se zamyslet nad tím, proč se s klukama nebavíš. Může to být tím, že ti kluci nejsou "vzácní", třeba proto, že se od malička mezi klukama pohybuješ (máš bratry, bratrance,...). Nebo jednoduše proto, že jsi zatím neměla příležitost potkat kluky, se kterými bys měla nějaký společný zájem (hudbu, skaut, spolčo, sport, filmy, akce,...). Nebo je ten důvod úplně jiný.
Možná řešíš teď věci, které raději probereš s kamarádkama. Na tom není nic špatného a je to úplně normální. Určitě se časem objeví i příležitost začít se bavit s kluky a navazovat přátelství s nimi. Je dobré se do ničeho nenutit, klidně vyčkej, až ten čas přijde. A potom si na nic nehraj, buď přirozená, ptej se na jejich zájmy (i když to není tvoje parketa, můžeš se něčemu přiučit) nebo jim povídej o tom, čím žiješ ty. Obecný recept na to, jak se kamarádit s kluky, ti dát nemůžeme, protože každý kluk je trochu jiný. Ale určitě nic nepokazíš trochou zájmu, občasnou pochvalou, povzbuzením, dobrou náladou.
Měj se moc pěkně!
redakce IN!
Otázka: Jak si najít kamarádky a zvýšit sebevědomí? Dobrý den, IN!, potřebovala bych poradit. Jsem introvertka a takový přemýšlivý člověk. Na ZŠ jsem neměla \"pořádné\" kamarádky, ze kterými bych chodila ven, svěřovala se a tak. Možná to je tím, že pocházím z velké rodiny (mám dost sourozenců) Maximálně jsem se se spolužačkami bavila o domácích úkolech, písemkách apod. Možná mi navázání přátelství přerušila zkušenost slovní šikany-především ze strany mých spolužáků; byla jsem v podstatě jediná věřící ve třídě, měla jsem jiné zájmy a byla jsem hodně přecitlivělá...uzavřela jsem se do sebe a doma jsem vypustila svůj smutek a hněv na sourozence a rodiče- často jsem si říkala, že se k nim chovám špatně ale nešlo to být jinačíí.když mi něco špatného řekli nebo se mi smáli, hned jsem se rozbrečela-byla to moje slabost. A kdekoliv jsem byla já a někdo se něčemu smál, myslela jsem si, že se směje mě... nebylo týdne, kdy bych nebrečela, nebo si nestěžovala. Snažila jsem se to řešit se třídní uč. ale ona mě nedokázala pochopit... Taky mi říkala, že na střední budu mít problémy (s komunikací-jsem hrozně nesmělá)... Vůbec jsem nevěděla, kým chci být, a tak jsem se dostala na gympl. Nastalo období, kdy jsem si pomalu zvykala na nový režim školy. Byla jsem na adapťáku, kde jsem se s někým z nové třídy aspoň trochu seznámila. Najednou jsem totiž měla čistý štít, nikdo nevěděl o mé předchozí zkušenosti se spolužáky. Začala jsem se s jednou holkou- nevěřící V. , se kterou jsem seděla v půlených hodinách a tak. Nic moc jsme neměly společného- jen jsme obě rády četly (ale jiné žánry). Postupně se z ní stala moje kamarádka. Ale neříkala jsem jí žádné tajemství, dozvěděla se že jsem věřící ale asi jí to nevadilo(a já jsem čekala že se se mnou přestane bavit)... apod. Pak jsem se začala bavit taky se dvěma věřícíma holkama z mé třídy a chtěla jsem abychom byly kamarádky. Na konci roku jsem se s nimi domluvila že k nim přijedu. Stalo se tak, bylo to skvělé odpoledne. Poté začala opět škola-druhák. Znovu se bavím s V. ,ale zdá se mi, že můj vztah s těmi věřícími holkami poněkud ochladl. Když chci s nimi mluvit, vždy jdu za nimi, ony moc nezačínají hovor. Snažím se mít dobrou náladu, dělat vtipy apod. Ale zdá se mi, že asi nikdy nenajdu žádnou dobrou kamarádku... :-( Modlím se za ně a za to, aby naše přátelství vydrželo. Doufám že jsem toho nenapsala moc, ale potřebovala jsem se vypsat. Když se chci svěřit někomu z rodiny, už mě znají, mou přecitlivělou povahu a tak řeknou nic si z toho nedělej apod. Možná to až moc řeším, ale nevím jak mám změnit svou povahu, svůj přístup k životu...Co mám dělat? Jak si najít kamarádku, která mi bude oporou? Jak zlepšit své sebevědomí? Sestry mi doporučovaly centrum mládeže (=animátory) ale já na animátorku pravdu nemám(chybí mi ty schopnosti a odvaha)...Děkuji za jakoukoli odpověď.... 10.9.2015 17:43
Přecitlivělá, 16 let
Odpověď:
Milá Přecitlivělá,
jeden moudrý člověk napsal, že lidé nás vidí právě takové, jak se cítíme. Pokud si připadáš ustrašená a přecitlivělá, vnímá tě tak i tvé okolí. Dobrá zpráva ale je, že se s tím dá něco dělat. V jednom z minulých čísel časopisu jsme doporučovaly knížku "Jak přežít, když si nevěřím" od nakladatelství Portál. Chtěla bych Ti ji moc doporučit, najdeš v ní praktické rady, jak pracovat na Tvém sebevědomí. Sebevědomí si totiž můžeme vybudouvat bez ohledu na to, jakou máme povahu.
Osvědčené je i toto: Každé ráno, když přijdeš před zrcadlo, usměj se na sebe a v duchu se pomodli "Pane, děkuji Ti, žes mě tady chtěl takovou, jaká jsem. S mým vzhledem, moji povahou, se všemi mými dary a talenty." Ze začátku to možná půjde obtížně, ale uvidíš, že vytrvalá modlitba opravdu proměňuje srdce.
To jsou první důležité kroky. Přijmout sama sebe, naučit se nacházet na své povaze i klady, nejenom se nimrat v jejích nevýhodách. Určitě máš velmi citlivé srdce a dokážeš druhým naslouchat. Můžeš to využívat třeba při rozhovorech se stašími lidmi, kteří bývají vděční za to, když se můžou někomu vypovídat. Ne každý člověk je bavič nebo šoumen, ale to je jedině dobře. Kdyby byli všichni lidé baviči, koho by bavili svými vtipy? Svět je krásně pestrý právě díky bohatosti našich povah. Buď ráda za tu, kterou máš a snaž se ji přijmout. Když se Ti totiž podaří srovnat se sama se sebou, najednou budeš mít druhým z čeho dávat a to je bude přitahovat. Přátelství totiž není jenom o tom, že druzí jsou tady pro nás, ale hlavně o tom, že my jsme tu pro ně. Nemusíme se spolu pořád jenom smát, často stačí jenom si naslouchat, sdílet svoje pocity.
A pokud jde o akce na DCŽM? Rozhodně se toho neboj. To, že zajedeš na diecézní centrum života mládeže, neznamená, že se musíš stát animátorkou. Naopak. Na diecézních centrech se koná během roku spousta akcí - duchovní obnovy, tvořivé a sebepoznávací víkendy, brigády,... kam může přijet opravdu každý. Navíc tam přijedeš s čistým štítem, nezatížená svojí minulostí a můžeš se tam cítit jako první dny na střední škole. I kdyby sis tam hned nenašla kamarády na život a na smrt, určitě Tě taková akce posune někam dál a dá Ti trochu jiný pohled na svět. Takže rozhodně neváhej a jeď!
Myslíme na tebe a držíme palce.
redakce IN!
Otázka: Můžu mít nevěřící kamarády? Ahoj redakce IN! Chtěla bych znát váš názor na situaci, kterou vám hned vysvětlím. Mám kamarády jak mezi věřícíma, tak mezi nevěřícíma. Tyto prázdniny jsem trávila dost času právě s tou partou, která není věřící. Jezdím s nimi na tábor jako vedoucí. Máme skvělou partu, je mi s nimi dobře. Někdy si dokonce říkám, že mi je s nimi líp než s kamarády, kteří jsou věřící. Připadá mi, že tato parta mi vždy nabídne lepší zážitky, takové adrenalinové, takové, co bych jinak nezkoušela. A baví mě to. Někdy si ale říkám, že to je možná až za hranice slušnosti. (např. jsme na táboře šli v noci do řeky nazí. A všichni - jak kluci, tak holky.) Nějak zvlášť mi to nevadilo, ale nedokážu si představit, co by na to řekli moji rodiče, kdyby to věděli. Moji rodiče neví, co všechno s tou partou dělám. Často pijeme alkohol, ostatní i kouří (já teda ne). Co se týče té víry, tak většina z nich je nevěřící a oni zase ví, že já jsem věřící. Ale jsme v pohodě. Jenom si někdy říkám, že bych měla přece být radši s těmi věřícími kamarády. Že tito mě možná kazí, i když mi to tak nepřijde. Co si o tom myslíte vy? 30.8.2015 20:03
A., 19 let
Odpověď:
Milá A.,
z Tvého příspěvku cítíme, že Ty sama si myslíš, že to, co děláš, není úplně OK.
Není nic špatného na tom mít nevěřící kamarády. Z každého člověka si můžeme vzít něco dobrého. Navíc máš možnost jako věřící vydávat i jakési svědectví o životě s Bohem. To znamená, že by z Tvého chování mělo jít poznat, že máš nějaké zásady, přes které nejdeš. Které jsou třeba v rozporu s Tvým svědomím. I za cenu toho, že se možná vystavíš posměchu. Aspoň můžeš poznat, jestli jsou Tvoji přátelé ochotní Tě brát takovou jaká jsi. Je totiž špatně, když se necháš zatáhnout do něčeho, s čím vnitřně nesouhlasíš nebo bojuješ jenom proto, abys zapadla a nevybočila. V těchto chvílích takové "přátelství" omezuje Tvoji osobní svobodu. Přemýšlela jsi nad tím, co Ti to vlastně dává a co spíš bere?
A že Ti parta nabízí lepší zážitky? Často člověk s odstupem času zjistí, že to, co vypadalo jako velká zábava a adrenalin, bylo jenom prázdné vyplňování času. A postupně zábava v takové partě může sklouznout už jenom k pití alkoholu a kouření. Možná by bylo dobré, kdybys své kamarády zkusila motivovat k jinému adrenalinu, který také nabízí netypické zážitky, ale není to na hranici (nebo za hranicí) slušnosti. Můžete podniknout nějaký výlet nebo dobrodružnou cestu, navštívit nějaké netypické místo, začít se věnovat geocatchingu apod.
Držíme palce!
redakce IN!
Otázka: Stydím se tancovat. Co s tím? Ahoj redakce,mohla bych se zeptat na váš názor odledně mně?Jedná se o to že mě sestřenice přemlouvá abych s ní chodila na taneční.Mám z toho strach.Z toho že se ztrapním,že to prostě nedám.Už kvůli tomu že naši jsou děsně nespolečenští co se plesů týče!Hlavně se děsím těchto věcí: podpadků,toho že se mi budou smát ostatní,a taky rytmu tance.Ale zase si říkám že chci umět tancovat když mě někdo pozve na svatbu třeba :) Nedávno jsem byla na zábavě a tančila jsem se strejdou a ten mě docela pochválil.Jak mám strach překonat?? 18.8.2015 23:21
Stydlivka :), 17 let
Odpověď:
Ahoj,
z tvého dotazu je vidět, že jsi nerozhodná, ale zase na druhou stranu chceš umět tancovat. Myslím, že bys to měla zkusit. Když výzva přišla až k tobě, tak to vyzkoušej. Klidně si o tom se sestřenicí popovídej, proberte to a možná zjistíš, že strach není tak velký, jak to ze začátku vypadalo :-).
Podpatky si vyber takové, aby ses v nich cítila dobře. Na tanec se ani moc vysoké nedoporučují. V tanečních má každý starosti sám se sebou :-) takže smíchu se bát nemusíš a rytmus zřejmě máš v těle (soudě podle strejdy). Přestaň si říkat: Mám strach. Říkej si: Chci umět tančit! Držím ti palce.
Marie Stejskalová
Otázka: Kámoška se naštvala a nechce se mnou sedět v lavici. Co s tím? Ahoj, dozvěděla jsem se, že se na mě kámoška naštvala a už se mnou nechce sedět v lavici. Napřed jsem tomu nevěřila, ale když jsem se ji pokusila zkontaktovat, tak neodpovídala moje zavolání sice vzala ale chovala se dost stroze. Nechápu a nevím co jsem jí udělala. Dost dlouho jsem o tom přemýšlela ale nic čím bych ji mohla naštvat mě nenapadlo. Leda, když jsem na konci roku šla do cukrárny s holkou, kterou bezdůvodně nesnáší (zatímco ona šla čekat na svého kluka). Co mám dělat? Chci aby to bylo jako dřív, jenže ona se tak moc změnila! 31.7.2015 14:00
Ell, 14 let
Odpověď:
Ahoj Ell,
díky za dotaz. Píšeš, že se tvá kámoška na tebe naštvala, a už s tebou nechce sedět další školní rok v lavici, a ty přemýšlíš a nevíš proč.
Myslím si, že nejlepší bude si o tom se svou kámoškou popovídat. Víš, říct jí, že tomu nerozumíš, že bys ráda pochopila, co se stalo, a jestli jsi třeba i nevědomky něco zapříčinila ty, tak že by jsi to ráda věděla a rozebrala to s ní...
Kamarádství je bezva a bylo by škoda o něj přijít jenom kvůli nějakému nedorozumění, protože problémy jsou přece od toho, aby se řešily. A z tvého dotazu je zřejmé, že je řešit chceš.
Držíme palce a myslíme na vás na obě. Hezké prázdniny:)!
redakce IN!
Otázka: Mám trápení s kamarádkami. Prosím o radu. Ahoj In!, už dlouho mám starosti. V uplynulém šk. roce jsem se rozešla s kámoškou, naštvala se na mě a napsala mi dopis, který mě hodně ranil, mám pocit, jako by tam schválně napsala všechno špatné a zraňující, dopis v takovém duchu napsala vždy, když na mě byla naštvaná..., kromě tohoto posledního jsem se vždycky udobřily, ale teď si uvědomuji, že hlavně z mojí iniciativy, že jsem se omlouvala já, a ona se za tyto strašně dopisy NIKDY neomluvila, nikdy je nepopřela!! V tomto posledním mi k jedné věci napsala, že s ní souhlasí i jedna naše spolužačka, přitom ta spolužačka se se mnou příjemně baví...? A já vážně NEVÍM, jestli je je pravda to, co bylo v tom dopise, a kdyby ano, proč se se mnou ostatní úplně v pohodě baví? Nebo si to taky myslí a jenom se přetvařují? A jestli by to pravda nebyla, proč to ta kamarádky nikdy nevzala zpátky? Jak mám zjistit, jestli to je, nebo není pravda???!!
A ještě jedna otázka. Když jsme si jednou s jinou kámoškou povídaly, chtěla jsem po ní, aby mi řekla, co jí na mě vadí. (Abych s tím mohla něco udělat) Řekla mi to, a já se podle toho změnila, myslím, že docela podvědomě...?, ale ne negativně. Je to známka toho, že mě nedokáže přijmout takovou, jaká jsem??? Někdy mi řekne, abych to, co jsem právě udělala, už nikdy nedělala, že je to hrozné..., je taky trochu sobecká. S touhle kamarádkou jsem se hodně kamarádila už loni, v uplynulém šk. roce jsem se zase kamarádila s tou první. Teď si moc rozumím s tou druhou, ta chce být hlavně se mnou, a já si nemůžu pomoct, ale někdy mě napadne, že mě chce zpátky, potom jí omrzím..., jako loni. Jak to teda je???!!
A pak ještě, přijde mi, že když té první řeknu, že jsem jela autobusem s tou druhou, je víc naštvaná, než kdybych řekla úplně někoho jiného... Přijde, že je proti ní vysazená... Hlavně ta první je dost žárlivá, takže jsem se moc nekamarádila s tou druhou, i když jsem chtěla..., naše kamarádství mě svazovalo, bála jsem, že když třeba přespím u té druhé, ta první se na mě zase naštve, takže jsem docela ráda, že naše kamarádství skončilo, ale chtěla bych vědět, jako to je s tou pravdou...?! (Na začátku) Omlouvám se, že je to tak dlouhé. ;) 28.7.2015 14:59
Cecilie, 14 let
Odpověď:
Milá Cecilie,
jestli to chápu správně, trápíš se jednak kvůli kamarádce, se kterou jste se přestaly bavit v minulém školním roce, a která ti napsala ošklivý dopis, ve kterém mj. uvedla, že takové názory jako ona má i jiná vaše spolužačka. A ty teď nevíš, jestli je to pravda nebo ne. Na Tvém místě bych se řídila heslem „vždycky hledej v druhých to dobré“. Tvoje kamarádka mohla v rozčarování napsat i věci, které nejsou úplně pravda, a které ji teď třeba mrzí. Spolužačka, o které psala, mohla sice podobné názory mít, ale klidně je mohla změnit. Tyto věci neovlivníš. Ani to, jestli se Ti někdo omluví nebo ne. Můžeš ale udělat jednu důležitou věc: odpustit a chovat se k oběma, jako by se nic nestalo. Je to těžké, ale nejsi na to sama. Můžeš prosit každý den v modlitbě Ježíše o sílu, abys to zvládla. Neodplácet zlé zlým, ale dobrým. Uvidíš, že tohle Tvou bývalou kamarádku dokonale odzbrojí a nakonec možná přivede i k omluvě. A kdoví? Třeba se zase začnete kamarádit.
Podobná rada platí i na Tvé další trápení s jinou kamarádkou. Odpouštět, odpouštět, odpouštět. Vztahy (zvlášť mezi děvčaty) bývají často komplikované a tak se stává, že se zraňujeme a občas si ublížíme i více. Ale mnohem lepší než donekonečna pátrat po pravdě (kterou má každý stejně „tu svoji“), je odpustit a zapomenout na křivdy. Můžeš svým kamarádkám napsat dopis, ve kterém vyjádříš, jak Ti na nich záleží. Můžeš je obě někam pozvat, třeba na společný výlet a uvidíš.
Držíme palce a myslíme na Tebe!
redakce IN!
Otázka: Můžu se dívat s kamarádkami na film stažený z internetu? Ahoj In. Pojedeme s kamarádkami na prázdniny a jako každoročně bývá zvykem, pouštíme si tam každý večer film. Zjistila jsem však, že stahování filmů a dívání se online je špatné. Když se však pokusím jim říct, ať se na ty filmy nedíváme, nebude to mít cenu. Je jich velká přesila a já jsem asi jediná, kdo se nebude chtět dívat. Co mám dělat. Mám jít pryč a nedívat se? To je asi vůči nim dost blbé. Můžu se na ty filmy dívat s nimi, a není to hřích, když to budou pouštět ony a ne já? díky 23.7.2015 09:46
peťa, 15 let
Odpověď:
Milá Peťo,
uvažuješ správně, že stahovat písně a filmy není úplně OK. Na druhé straně současní výrobci musí počítat, že se jejich díla budou na internetu šířit. Pro osobní potřebu nebo pro potřebu přátel bych ve stažení filmu neviděl zásadní problém. Jiná věc by byla, kdyby si někdo film či hudbu stáhl, pouštěl a nechal lidi za to platit. To by bylo i trestné.
Když se s nimi budeš koukat, jistě to není hřích.
Další otázka je, na jaké filmy se díváte. Zda jsou vhodné, poučné nebo trochu či více hloupé či nemorální. Jsou-li věřící, co jim třeba nabídnout nějaký film o svatých? Existuje v současnosti už celá řada českých či slovenských dabingů kvalitních filmů. Na tvém diecézním centru pro mládež nebo pan farář Ti třeba poradí a nějaký půjčí.
A ještě jeden tip IN: Dívat se každý večer na filmy? Není to moc? Co takhle nějaký večer si společně povídat, udělat si delší modlitbu, zahrát si hry?
Jan Balík
Otázka: Mám jiné zájmy než vrstevnice, nemám si s nimi co říct. Prosím o radu. Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Už dlouho mám pocit, že svým vrstevnicím nerozumím a že si s nimi nemám moc co říct. Zajímají se o kluky, řeší, co si vezmou na sebe, kdy půjdou nakupovat, pořád cosi píší na mobilu, ... Mně to nic neříká a mluvit jen o škole je hloupé, ačkoliv mně na škole záleží. Hodně se učím, snažím se pomáhat rodičům (máme dům a zahradu) a ve volných chvílích telefonuji s babičkou a dědečkem a dívám se na jeden seriál, co nikoho nezajímá. Co si o tom myslíte? Mohla bych mít více kamarádek (mám jednu, sedíme spolu a řešíme hlavně školu), ačkoliv nemáme stejné zájmy a trávíme čas jinak (kromě školy)? Nechci se ale do ničeho nutit, předstírat, že mě něco baví, když ne. Děkuji. 30.6.2015 10:02
XYZ, 16 let
Odpověď:
Milá XYZ,
je fajn, že jsi upřímná. Z toho, co jsi napsala, je poznat, že se ani sama nedokážeš přetvařovat a nevidíš v tom smysl. Píšeš, že si nerozumíš se svými vrstevnicemi, protože ti hodně záleží na škole a také spíš trávíš čas s rodinou a udržuješ vztahy s prarodiči. Na tom není vůbec nic špatného. Naopak!
Člověk stejně většinou v budoucnu zjistí, že rodinné vztahy jsou jedny z mála, které mu zůstanou. Přátelé se mění, staří odcházejí, noví přicházejí, a jen málo vztahů nám vydrží po celý život. Ale rodinná pouta, to je něco jiného. Proto je dobře, že se snažíš rodičům pomáhat a telefonuješ svým prarodičům.
Je dobře, že děláš to, co tě baví, a nesnažíš se přetvařovat a silou se do něčeho nutit. Nebylo by to upřímné, a kdyby ses tak chovala jen proto, abys zapadla mezi vrstevnice, dřív nebo později by stejně pravda vyšla najevo. Raději dělej dál, co tě baví.
Pokud jsi věřící, můžeš zkusit zajet na některé z diecézních center života mládeže. (http://www.cirkev.cz/cirkev-se-setkava/mladez/diecezni-centrum-zivota-mladeze/) V jejich nabídce je celá řada akcí, od duchovních obnov až po adrenalinové víkendy, stačí si jen vybrat podle svého rozpoložení. Odvezeš si odtamtud spoustu zážitků, a protože společné zážitky lidi spojují, je možné, že tam najdeš i nové kamarády.
A že máš "jen" jednu kamarádku? Můžeš se na to dívat i jinak. Máš kamarádku! Kolikrát je lepší budovat a rozvíjet jeden přátelský vztah než být oklopená spoustou lidí, ale nemít nikoho blízkého, kdo ti rozumí a přijímá tě takovou, jaká jsi. I když si nerozumíte úplně ve všem (i to je výhoda - můžeš se něco přiučit od ní a ona zas od tebe), máte jedna druhou. Važ si toho přátelství a své rodiny a nesnaž se zapadnout za každou cenu. Jsi jedinečná právě taková, jaká jsi.
Myslíme na Tebe!
redakce IN!
Otázka: Pokouším se bavit s kamarádkou, která ale nejeví zájem a baví se jenom se sestrou. Prosím o radu. Ahojky, trápí mě, že když se pokouším bavit s kamarádkou tak ona nejeví zájem. Nevím proč... Docela často si proto připadám sama a úplně zbytečná... Sestra se baví hodně s kamarádkou, se kterou já mám příští rok sedět, ale vůbec se podle toho nechová. Nebaví se se mnou a jenom se sestrou. Mám pocit, jakoby mi ji(tu kamarádku) \"brala\" nebo jakoby mi unikalo něco důležitého... a já nevím co! Nebo když sestra a ta kamarádka a já někam společně jdeme, tak se taky baví mezi sebou. Sestra mě se taky na něco občas vyptává, ale já mám stejně pocit, že to dělá jen tak, \"aby se neřeklo\". Nevím, jak mám se s tou kamarádkou bavit stejně jako sestra. Prostě potom se nebavím skoro s nikým, taky oni nechtějí, a jsem sama... Prosím poraďte... 18.6.2015 18:20
Anička, 14 let
Odpověď:
Milá Aničko,
trápí Tě, že se kamarádka nebaví s Tebou, ale jenom s Tvojí sestrou. Myslíme si, že by stálo za to si se sestrou někdy v klidu sednout a otevřeně a poctivě jí říct, co Tě trápí. Protože dokud své problémy dusíme v sobě, druzí často ani něvdědí, že nám svým chováním nějak ubližují. Sestra Tě přece jenom dobře zná a možná by Ti mohla i poradit, jak to udělat, abyste spolu s kamarádkou vycházely. A kdyby ne, minimálně si uvědomí, že nějak ranila Tvé city a bude to moct nějak napravit. Vyzkoušej a uvidíš.