Milá kÁ,

svět může být hezké místo právě díky tomu, že každý z nás je trochu jiný a různě se doplňujeme. Představ si, jaké by to bylo, kdyby všichni lidé byli skvělí baviči, ale nikdo by je neposlouchal, nikdo by se jim nesmál, protože by každý jden čekal na příležitost, až bude moci "zazářit". Možná, že nejsi prvoplánově zábavná a ostatní nepadají smíchy ze židlí, když něco vyprávíš, ale určitě máš smysl pro humor, a co je ještě důležitější, dokážeš druhým naslouchat a navazovat blízké kontakty s lidmi.

V době dospívání, ve které se teď nacházíš, má člověk pocit, že musí mít co nejvíc kamarádů, aby zapadl do kolektivu, aby ho druzí brali, respektovali. Až později v životě zjistí, že mu stejně zůstane jen pár opravdových přátel. A že je lepší mít jednoho nebo dva opravdové přátele než dvacet falešných, kteří s tebou jsou třeba jen proto, že je s tebou zábava, ale jakmile se něčím trápíš, rozprchnou se a nechají tě samotnou.

Ty máš dar jít ve vztazích do hloubky, tak ho využívej. Nehoň se za povrchními vztahy a za klamavým smíchem spolužaček, to všechno je jenom takové pozlátko. Opravdový kamarád se pozná v těžkostech. Rozvíjej to, v čem jsi dobrá a nesnaž se být někým jiným - mluv o tématech, která Ti nedělají problém, vyslechni druhé, pochval je, potěš slovem, a pokud Tě nic vtipného ve větší skupině nenapadá, netrap se tím. Připomeň si, že máš jiné dary a raději se zaměř na to, aby sis všímala toho, co se Ti daří, co Ti jde. Tak budeš pozitivně naladěná a pro své přátele budeš obohacením.

Držíme palce!

Milá Z.,

víš, tři kamarádky, to je vždycky těžké. Většinou se dřív nebo později spojí dvě proti jedné. A něco podobného teď prožíváš. To, jak se k Tobě ta děvčata chovají, nemá už s kamarádstvím moc společného a neměla by sis nechat naschvály a výsměch líbit. 

Na Tvém místě bych si s nimi buď otevřeně a upřímně promluvila a tom, jak na Tebe jejich chování působí, a nebo se rozhlédla kolem sebe a přestala být závislá jenom na těchto dvou kamarádkách. Určitě je ve Tvém okolí někdo, kdo by o Tvé přátelství stál. Když s Tebou nejdou ven Tvé "kamarádky", můžeš zkusit oslovit někoho jiného. A pokud by sis s hledáním kamarádů nevěděla rady, zkus se přihlásit na nějakou víkendovou akci na nejbližší DCŽM. Věříme, že se Ti podaří najít takové kamarádky, které si budou Tvého přátelství vážit.

A kdo ví? Možná si až potom Tvé "kamarádky" uvědomí, koho v Tobě ztrácejí a začnou se chovat jinak. Myslíme na Tebe.

Ahoj kikino,

protože tento seriál sama nesleduji, zeptala jsem na názor kamarádky, která má větší přehled.

Řekla toto: "Záleží na tom, kolik člověku, který seriál sleduje, je let, a co si z toho odnese. Já osobně bych to určitě doporučila až tak od 15 let. Je to sice fantasy dobře a čtivě psaná, ale je to hodně o násilí, sexu, hře bez pravidel. Jde tam o získání moci a většinou vítězí ten, kdo je lstivější, prohnanější, víc bez ohledů na druhého a většina těch, co jsou aspoň trochu dobří, velice brzo umírá. Je to rozhodně určené spíš pro dospělé. Záleží, co si z toho kdo odnáší.

Pokud by to mělo někoho vést k nějakým násilnostem nebo to v něm vzbuzovat nějaké představy atd., pak je lepší se tomu vyhnout, jako každému jinému pokušení. Pokud někoho baví ten příběh, pak to podle mě může klidně sledovat, ale asi až od určité vyzrálosti."

Zbytek nechám na Tvém (vašem) uvážení, je dobře, že nad takovými věcmi přemýšlíš a nechceš sledovat něco jenom proto, že to "sledují všichni". Z redakce Ti přejeme hezký den!    

Milá Any,

je složité kamarádit se s lidmi, kteří se hádají, že? Mohla by ses každé zvlášť zeptat, co jí na druhých kamarádkách vadí. Uvidíš, co Ti řeknou. Třeba by něco z toho šlo změnit.

Chování druhých změníš jen těžko, ale můžeš se snažit být dobrou kamarádkou všech a pokusit se svým kamarádstvím "nakazit" i je. Jednoduše trvej na tom, že se budeš bavit se všema, protože je máš ráda a záleží Ti na nich. Samozřejmě nic nepokazíš ani tím, že se za ně budeš každý den modlit. Jak se zachovají, je už na nich, ale Ty budeš vědět, že jsi pro jejich usmíření udělala maximum. 

Myslíme na Tebe a přejeme Ti hezké dny! 

Milá Majdo,

je vidět, že máš dobré a citlivé srdce a hádka kamarádek Tě moc trápí.

Nevíme, proč se tvoje kamarádky hádají, takže je obtížné poradit, co máš konkrétně říct. Můžeš pomoci hlavně tím, že se jim svěříš se svými pocity - řekneš, jak moc Tě trápí, že se hádají, že máš ráda obě ráda a byla bys ráda, kdyby se zase spolu bavily. Můžeš také zkusit kamarádkám navrhnout, aby si to vyřešily mezi sebou a netahaly do toho zbytek třídy. A rozhodně nic nezkazíš modlitbou.

Zbytek si už Tvé kamarádky musí vyřešit samy. Někdy se musíme smířit i s tím, že se druzí chovají jinak, než bychom chtěli a že všechno neovlivníme. Každopádně na vás všechny budeme pamatovat i my!

Milá Natko,

děláš si obavy z toho, jaké to bude na nové škole, zda Tě mezi sebe přijmou noví spolužáci. Máš strach, že Tě budou šikanovat. A také by sis ráda našla aspoň jednu kamarádku. Je přirozené, že se trochu bojíš toho, co přijde. Snad každý člověk se bojí toho, co je pro něj nové a neznámé. Naštěstí je ale pravda, že většina věcí, kterých se bojíme, se vůbec nestane.

A ty máš navíc jednu velkou výhodu - můžeš se na přestup na novou školu připravit. Jak? Zkus zůstat v kontaktu se svými současnými kamarády (možností je dnes více - internet, mobil nebo klasické dopisy -ty tyké mají něco do sebe). Nebudeš si tak hned na začátku připadat odstrčená a sama, protože kamarády mít budeš. Teď půjde jenom o to, skamarádit se s někým na nové škole.

Stěhování může být dobrá životní zkušenost, při které se naučíš trochu zbavit stydlivosti. Když nebudeš pasivní a čekat, že kamarádi přijdou sami, určitě si nějaké najdeš. Udělej první krok, naslouchej, ptej se, projev zájem o to, co dělají, mluv i o svých zájmech. Buď pozorná a měj oči otevřené. Z případných poznámek spolužáků si nic nedělej, snaž se jim třeba zasmát nebo je ignoruj. Na začátku budou možná někteří zkoušet, kolik si k tobě můžou dovolit. Když ale uvidí, že si jejich poznámky nepouštíš k tělu, dají Ti pokoj.

Myslíme na Tebe, aby se Ti na nové škole dařilo!

Milá Elizabeth,

s kamarády je někdy potíž. Rádi bychom, kdyby všechno chápali a prožívali jako my, ale tak to bohužel nefunguje. Kamarádství je pro nás přínosem právě proto, že se můžeme od druhého učit jinak se dívat na svět. Tvá kamarádka si nejspíš myslí, že to, co Ti říká, je dobrý vtip, ale Ty takový druh humoru nechápeš a vezmeš si to osobně.

Píšeš, že ses jí to už snažila vysvětlit, ale neúspěšně. Kamarádku se Ti tedy změnit nepodařilo (a myslím, že změnit jakéhokoli člověka se nám nikdy úplně nepodaří). Klidně si s ní o tom znovu promluv nebo jí to napiš, myslím, že tím nic nezkazíš.

Máme ale ještě jeden tip: Můžeš změnit svůj postoj k jejím narážkám. Píšeš, že ji máš ráda a jinak si rozumíte. Bylo by proto hloupé vaše přátelství zničit kvůli jejím - občas nevhodným - poznámkám. Zkus se od ní trochu učit. Občas jí zkus její "vtipnou" poznámku vrátit nebo se jí od srdce zasměj a dej jí naoko za pravdu. Trénuj se v postřehu a v umění "vrátit jí nahrávku". Někteří lidé si takovými "vtipy" jenom vynucují naši pozornost. Nevím, proč se Tvoje kamarádka neučí, ale možná to má těžké doma nebo prochází nesnadným životním obdobím a podobné poznámky jsou pro ni jakýmsi "voláním o pomoc". Ber jako velké plus to, že si všímá toho, co jí říkáš a co děláš, a reaguje na to. Po svém, ale reaguje. Když ji budeš jenom kritizovat a trápit se tím, nikomu tím nepomůžeš. Pokud její komentáře ze začátku nedokážeš vzít jako vtip, klidně je přejdi mlčením a v duchu popros Boha, aby ses na kamarádku za to nezlobila a aby Tě učil, jak podobné poznámky přijímat.

Držíme palce!  

Ahoj Cecile,  

píšeš, že tě na ples pozval kamarád, fajn kluk. Ale nechce se ti tam jít, protože tam bude jeho sestra, která tě nemá v lásce (což tvůj kamarád neví). Na tvém místě bych na ples šla. Jdeš tam přece kvůli kamarádovi a ne proto, že bys chtěla jeho sestru nějak provokovat. Nemusíš s ní přece na plese vůbec být, pokud nechceš. To, že tě ona nemůže vystát, je smutné. Můžeš se s ní o tom zkusit (třeba ještě před plesem) pobavit, napsat jí, udělat vstřícné gesto. Třeba si to vysvětlíte. Ale pokud svůj postoj nezmění, je to už její problém a ubližuje tím sama sobě. Časem na to nejspíš přijde. Jde o to, aby ses nenechala jejím chováním otrávit, a tak nezkazila ples sobě i kamarádovi. Hlavně si nedělej starosti dopředu a nemaluj čerty na zeď. Ples bude takový, jaký si ho uděláš. Věříme, že bude moc fajn.  

Myslíme na Tebe!  

Milá Káčo,

popisuješ poměrně zvláští přátelství se svým vrstevníkem a zároveň kamarádem, se kterým se poslední dobou pořád hádáte - většinou kvůli tomu, že mu nevěnuješ pozornost, ale bavíš se s někým jiným nebo mu nepíšeš. Navíc tě často krititzuje, což ti vadí. Ptáš se, co udělat proto, aby s tebou zase začal komunikovat.

Když si ještě jednou přečteš svoji otázku, najdeš tam popis situace ze svého pohledu. Přemýšlela jsem, jak asi všechno vnímá tvůj kamarád. Ví o tom, že jsi sice ráda, že ti radí, jak se máš chovat, ale někdy to cítíš jako kritiku? Řekla jsi mu, že ti na něm záleží, ale teď se potřebuješ učit na důležitý test, takže si s ním nebudeš psát? Možná mu právě takové ujištění chybí. Třeba si myslí, že dělá všechno špatně nebo, že ho ignoruješ. Mohlo by to být příčinou, proč se teď zatvrdil. Kluci navíc dospívají později než my holky, takže je zrovna ve věku, kdy se hodně mění. Může mít špatné období, různé výkyvy nálad nebo spory s rodiči, doma. Nebo se zrovna zamiloval (a možná i do Tebe) a neví, jak se k tomu postavit, jak se chovat. Příčin může být spousta. 

Ať už je to jakkoli, vynucováním si pozornosti z něj ale žádné odpovědi nedostaneš. Kluci obecně o svých problémech mluví méně ochotně než holky. Možná by pomohlo zkusit mu napsat takový osobní dopis, ve kterém upřímně popíšeš, jak moc je pro Tebe vaše přátelství důležité, a co Ti naopak vadí. A potom mu necháš čas, aby za Tebou přišel, až sám bude chtít. Klidně mu to tam můžeš i napsat. Pro kluky je moc důležité, aby mohli o svých problémech přemýšlet v klidu a hledat řešení. Nemají takovou potřebu si o nich povídat. Takže mu dej čas a doufej, že se podaří vaše přátelství zachránit. Držím palce!

Milá kašno,

trápí tě, že kamarádka ve tvé přítomnosti neustále smskuje nebo si píše přes skype se svým klukem a na tebe nereaguje. Zkoušela jsi jí to říct, ale nepomohlo to. Ptáš se, jak jí dát najevo, že ti to vadí.

Na tvém místě bych vyzkoušela léčbu šokem. Pokud kamarádka nereaguje na to, co jí říkáš a věnuje se víc svému klukovi než tobě, řešila bych to následovně. Až budeš příště u ní na návštěvě a ona si zase začne psát na skype a nebude na tebe reagovat, beze slova se zvedni a odejdi z místnosti. Pokud se zeptá, kam jdeš, můžeš říct, žes zkoušela, jestli si všimne, že odcházíš, protože máš pocit, že je víc se svým klukem než s tebou a že si připadáš nadbytečná. Pokud si ani nevšimne, že jdeš pryč, pak odejdi domů. V každém případě by sis s ní měla potom otevřeně promluvit a poprosit ji, jestli by aspoň během návštěvy nemohla skype nebo mobil vypnout, případně aspoň nereagovat na zprávy, protože pak máš pocit, že jim děláš "třetího". Snad si tvá kamarádka potom uvědomí, že to může být někomu opravdu nepříjemné. Někdy prostě potřebujeme, aby s námi něco otřáslo. 

Myslíme na tebe v modlitbě a držíme palce, ať to dobře dopadne!