Ahoj Marie, tak to je zajímavá otázka. Toxický člověk je člověk, který vnáší do vztahů neustálé napětí, špatnou náladu, někde jsem se dokonce dočetla, že je to takový "vysavač" energie lidí. Ale to určitě není tvůj případ. Když si jenom vzpomenu, kolikrát jsme se ve třídě pohádaly s holkama, a když jsme si pak po nějaké době vysvětlily o co šlo, tak to obyčejně bylo spíš nedorozumění. Možná by stálo za to, si zkusit popovídat se svou nejlepší kamarádkou, jak to vidí ona, co tím myslela atd. Je totiž těžké "uhodnout", jak přesně to tvé spolužačky myslely, a jestli vůbec ví, co to slovo znamená. Pravděpodobně jenom byly kvůli něčemu naštvané a takhle nešťastně se vyjádřily. Ale obecně k té toxicitě, abychom si objasnily, co to slovo vlastně znamená: Víš, každý z nás nemá jenom sluníčkové dny, někdy jsou dny, co "nestojí za nic", a má je, myslím, každý z nás. Důležité je, abychom jich v našem životě bylo co nejméně. A to můžeme ovlivnit: když mě někdo naštve, já se můžu rozhodnout, jestli na něj budu naštvaná taky nebo jestli mu odpustím, když budu mít špatnou náladu, můžu hledat způsoby, jak si ji vylepšit (dobrá hudba, procházka, kousek čokolády, nějaký sport...), když mě zklame kamarádka, můžu se rozhodnout, jestli si to spolu vyříkáme a zkusíme se navzájem pochopit, nebo jestli už to kamarádství za nic nestojí.. Takže k tvé otázce: aby se člověk stal toxickým a tkzv. si v tom "lebedil", takových lidí asi moc není. A pokud jsou, věřím, že nejsou moc šťastní a spokojení. A jak poznat, že je někdo, i když třeba jenom chvíli, "toxic"? Pořád někoho kritizuje, neustále lže a vymýšlí si, neumí si přiznat svou vlastní chybu, rád manipuluje s druhými, nemá k ostatním respekt ani úctu, neustále někoho napadá slovně (nebo i fyzicky)... Už jenom proto, žes položila takovou otázku, vidím, že si člověk, který se po věcech pídí a snaží se jim porozumět, a to je moc dobře. Moc díky za tvou otázku Marie, možná i díky ní si můžeme i my ostatní uvědomit, o co bychom se mohli snažit a na co si dávat pozor, aby nám společně bylo fajn. Měj se hezky a krásné podzimní dny. M.

Ahoj Králíku,:) díky za dotaz, za to, že jsi měla odvahu, a tak hezky jsi svůj dotaz popsala. Protože se srovnáváním bojujeme asi každá/ý z nás. Nedávno jsem k tomuto tématu četla docela dobrý příklad: mrknu na Instagram a vidím tam krásnou, mladou a hlavně štíhlou holku, která se cpe, a s úsměvem, velkou ocukrovanou koblihou. A autorka píše, hned jsem si pomyslela, no to se ti cpe, jsi tak hubená, to já NIKDY nedokážu. A pak se zamýšlí nad tím, že možná ta hubená holka pak tři dny skoro nejedla, jenom aby si nepokazila postavu, nebo možná může opravdu sníst co chce a má dobrý metabolismus, možná... Člověk vlastně denně srovnává nebo porovnává, a možná že někdy i nevědomky, svůj život s ostatním. A porovnávání nemusí být špatné, když si z toho pro sebe vezmu to dobré.:)  Myslím, že je fajn, že o tom přemýšlíš, a přiznáváš si, že máš nějaký problém, protože když si něco přiznám, tak pak to můžu i řešit. Píšeš: Kamarádka je hezká a mám pocit, že jí vše jde. Pro každého "hezká" může znamenat něco jiného - pro někoho šibalský úsměv, modré oči, dlouhé vlasy, souměrná postava nebo třeba dolíček na bradě. Je to hodně individuální, a to je moc dobře, představ si, že bychom byli všichni stejní, to by byla nuda, ne?:) První úkol: zkus se na sebe podívat do zrcadla,ale jako na někoho úplně cizího. Co se ti na "něm" líbí? Určitě něco najdeš.:) Dále píšeš, mám pocit, že jí všechno jde. Možná to tak je, možná, že jí to dá taky práci, akorát o tom třeba nemluví... A pokud se ti zdá, že opravdu flirtuje s tvým klukem, zkusila bych si s ní o tom promluvit mezi čtyřma očima. A druhý úkol nebo spíš takové doporučení: zůstaň sama sebou. Víš spousta holek se vydává za někoho kým nejsou, jenom proto, aby na sebe nějak upozornily, možná skrývají nějaká zranění, chtějí tím zakrýt nějaký svůj nedostatek, podobat se svým instagramovým idolům... Moc ti přeju, abys dokázala být sama sebou, být svá, mít svou hodnotu a uvědomovat si ji. Vážit si sama sebe, je totiž moc moc důležité. Díky za tebe a krásný zbytek prázdnin. M.

Ahoj Fanny, díky za dotaz. Tak se na to zkusíme společně mrknout.:) Máš dlouholetého kamaráda, ale poslední dobou se ti
zdá, že je mezi vámi z jeho strany něco jinak, že by asi chtěl něco víc než jenom kamarádství. Ale ty zatím nechceš s nikým chodit, protože se ti zdá, že jsi ještě dost mladá a taky protože ho máš ráda jaké kamaráda, ale tím to končí. Je pravda, že holka, asi nějakým svým "šestým smyslem", obyčejně pozná, jestli se jí kluk dvoří nebo ne. Pokud si tedy myslíš, že ano a není ti to příjemné, zkus si s ním o tom popovídat. Upřímně, citlivě a otevřeně, tak jak ty to cítíš. Jestli se mu opravdu líbíš, asi to pro něj nebude úplně jednoduché, ale na druhé straně ocení, že ho netaháš za nos. Je taky ale možné, že v tom něco víc vidíš jenom ty. V každém případě tím, že si popovídáte, se věci vyjasní. A modlitbou před rozhovorem určitě taky nic nezkazíš. Z redakce přejeme hezké dny. M.

Ahoj Aničko, díky za dotaz. Píšeš, že máš kamarádku nebo spíš spolužačku, která tě přehlíží, nedodrží ti, co slíbila atd. Zkoušela ses s ní tom pobavit, ale pokaždé tě přesměrovala k jinému tématu. Chápu, že tě to mrzí i štve. Ale asi není ani tak důležité, jak se zachová ten druhý člověk, (ve tvém případě tvá kamarádka a spolužačka) protože to moc neovlivníš, ale důležité je, jak se zachováš ty. Nejrůznější vztahy budeš totiž řešit, tak jako i my ostatní, celý život. Nevím, jak to máte ve třídě, možná se vám nepodařilo vytvořit  fajn kolektiv, možná máte momentální problémy, možná máš třeba ty raději samotu a stačila ti jedna kamarádka, možná...... Spoustu věcí člověk  nedokáže ovlivnit nebo změnit, ale u sebe začít může.:) Na webu máme super článek o tom, jak být holkou do nepohody, okopírovala jsem ti ho sem, ať ho nemusíš hledat. Je to takový malý návod na to, jak se přiblížit k ostatním, protože chování druhých člověk těžko ovlivňuje, ale tím, jak se chová sám, ovlivnit druhé už může. Je fajn se to učit... Víš, každý z nás je originál, a každý z nás je moc důležitý. Nenech se otrávit ani trápit, tím co nemůžeš změnit, ale zkus přispět něčím svým (třeba z našeho článku) a uvidíš.  A ještě jenom takový dovětek: není jenom škola a spolužáci, co třeba nějaké mimoškolní činnosti, jestli nemáš, zkus se mrknout, a třeba zrovna bezva kamarádky a kamarády najdeš tam. Přeju ti hodně odhodlání, trpělivosti a také radosti ze všeho nového, co objevíš. Ať se ti daří. M.

A tady je ten slibovaný článek: https://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm

Ahoj Anonymní slečno, díky za dotaz. Myslím, že dělat nemusíš nic, pokud o tebe tvůj spolužák stojí a líbíš se mu, poznáš to. Způsobů, jak vám kluci dávají najevo, že se jim líbíte, je spousta. V jednom ze starších článků jsme se je pokusily vážně i nevážně:) zobecnit. Víc najdeš tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/diagnoza-zamilovanost-gnp.htm. Hezký den. M.

Ahoj Pando,

mrzí mě, že tvoje kamarádka něco takového prožívá. Jsi hodná, že máš o svou kamarádku starost a chtěla bys jí nějak pomoct.

Šikana je něco, s čím se potýká nejen spousta žáků ve školách. Je to opakované chování, které má za cíl někomu ublížit, ponížit ho nebo zastrašit. Nemusí to být jen fyzické ubližování, jak si dost často spousta lidí myslí - i slovní napadání nebo psychický nátlak je formou šikany. Mnohdy začíná nenápadně a stupňuje se. Je proto fajn zachytit ji už na začátku, což nebývá vždycky snadné.

Ty osobně tu hlavně můžeš být pro svoji kamarádku, vyslechnout její trápení, povzbudit ji a být její kamarádkou, protože to je nejspíš něco, co jí v její třídě chybí. Je super ji ujistit, že není její chyba, že se jí něco takového děje a že nikdo nemá právo jí jakkoliv ubližovat.

Co ještě můžeš udělat ty? Povzbudit kamarádku, aby se šla svěřit rodičům a třídnímu učiteli, učiteli, kterému důvěřuje, výchovnému poradci, školnímu psychologovi apod. Možná se bude bát, tak můžeš jít s ní a podpořit ji. Ve školách bývají schránky důvěry, takže je možné napsat o problému tam, třeba aspoň anonymně, že v některé třídě dochází k tomu a k tomu. Dále je možné nahlásit šikanu přes formulář projektu Nenech to být, buď přes počítač na stránce https://www.skoly.nntb.cz/ nebo je možné stáhnout si jejich aplikaci do telefonu. Užitečné informace najdete i na stánkách https://www.stop-sikane.cz/ . Školy by pak měly vědět, jak se k situaci postavit a začít s tím něco dělat.

Moc vám oběma držím palce - a nezapomeňte, že na to nejste samy. Martina

Milá Ambar,

moc díky za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Jsem moc ráda, že tu pro tebe můžeme být :) V první řadě bych ti chtěla říct, že mě moc mrzí, co se stalo a jak to s kamarádkou dopadlo. Přátelé jsou lidé, před kterými se nemusíme bát být nedokonalí, věříme jim a svěřujeme si jim s našimi sny a podobně. Když dojde k neshodě, tak bohužel může dojít k tomu, že někdo zneužije předchozí důvěru, jako se to stalo tobě. Chápu, že za nastalé situace se ti vůbec nechce soutěže účastnit a přemýšlíš, co s tím.

Moc bych doporučila zkusit si sepsat pro a proti účasti v soutěži. S rozhodováním ti pomůže, když to budeš mít sepsané a před očima. Argumenty pro účast v soutěži určitě budou to, že je to skvělá zkušenost, vyzkoušíš si vystupování před publikem a nejspíš dostaneš i nějakou zpětnou vazbu od poroty, pokud nějaká bude. Na druhou stranu proti účasti v soutěži může být právě případný posměch tvých spolužáků. Někdo totiž nemá takovou povahu, že nad posměšky dokáže jen tak mávnout rukou.

Taky bych se zamyslela nad tím, kdy přesně bude ta pěvecká soutěž. Jestli bude až za delší dobu, tak to mezitím tvé spolužáky s velkou pravděpodobností přestane bavit, budou se věnovat jiným věcem a tvoje video bude už jen taková vzpomínka, které se spolužáci sice zasmějí, ale už to nebude jejich hlavní zábava.

Co kdybys zašla za paní učitelkou na hudebku nebo za někým, kdo soutěž pořádá, a popovídala sis s nimi o tom, že by ses ráda zúčastnila, ale že máš obavy z reakce a posměšků svých spolužáků? Třeba zjistíš, že bude soutěž probíhat bez diváků, protože asi není úplně ideální, aby se při pandemii shromažďovala celá škola na jednom místě a sledovala vystoupení. Nikdo tě neuvidí a že jsi byla na soutěži, spolužáky nemusí zajímat. A nebo možná nakonec budou spolužáci koukat, až uslyší, jak zpíváš doopravdy, protože to se s nepovedenou nahrávkou nedá vůbec srovnávat.

Ať se rozhodneš jakkoliv, bude to v pořádku. Je fajn postavit se za to, co v životě chceme a co nás baví, i když se nám ostatní smějou. Na druhou stranu je ale v pořádku si říct, že teď se na něco necítím a raději to nechám na příště. Je to lepší, než být ve stresu.

Myslím na tebe a klidně zase napiš. Jsme tu pro tebe, i kdyby ses jen potřebovala svěřit a vypovídat :) Martina

Ahoj anonymko,

díky za tvou důvěru. Je moc hezké, že máš o kamaráda starost, věci jsou pak snažší, když máme kolem sebe přátele :)

Takové situace, co popisuješ, bývají náročné a není to něco, co by člověk ve tvém věku zvládal sám. V tomto věku je důležité říct o těchto věcech někomu dospělému. Ideálně rodičům (tvým nebo kamarádovým, záleží, jak se znáte a jaké máte vztahy), výchovnému poradci ve škole, třídnímu učiteli... Ti se pak mohou spojit s rodiči tvého kamaráda, aby mu byla zajištěna adekvátní pomoc. Můžeš začít třeba tím, že víš, že tvůj kamarád má takové a takové problémy a snažil se je řešit, ale ty máš o něj strach, protože často mluví o tom, že by chtěl odejít navždy, a nevíš, jak mu pomoct... Je přirozené, že máš o kamaráda strach, a všichni tito dospělí pochopí, že se na ně obracíš. Předpokládám, že tvůj kamarád bude v podobném věku jako ty. I když dospíváte, pořád jste ve věku, kdy jste děti a nezletilí a tyto věci je potřeba řešit s dospělými, kteří mohou zařídit, aby se kamarád dostal tam, kde mu bude poskytnuta odborná pomoc.

Terapie u psychologa trvá delší dobu, chce to vytrvat a postupně na věcech pracovat. V některých případech je potřeba i léčba u psychiatra. Není to nic, za co by se musel člověk stydět. Je normální chodit k lékařům a někdy je prostě potřeba zajít k těm, co léčí duši. Můžeš proto kamaráda povzbudit, aby se nebál pokračovat k chození k pschologovi, se kterým může probrat to, co ho trápí, nebo vyhledal pomoc jinde.

A co jinak můžeš pro kamaráda uděla ty ještě navíc k tomu, že o situaci informuješ dospělé? Být tam pro něj a třeba navrhnout nějakou společnou činnost (ale do ničeho ho nenutit). Neodsuzovat a nevyčítat, když kamarád zruší setkání, neodepisuje apod., protože i pro tvého je to velmi náročné období. Nedělat žádnou vědu z toho, že chodí k psychologovi, prostě to tak je a je to úlně normální. Povzbudit ho, aby si šel popovídat s někým osobně, když ho budou přepadat takové myšlenky... Opravdu je ale důležité, aby o tom věděli dospělí lidé v jeho okolí.

V případě naléhavé potřeby existují i telefonické linky, kam je možné se obrátit. Můžeš o nich třeba říct kamarádovi, kdyby chtěl svou situaci raději probrat s někým anonymně:

- Klasická bezplatná linka důvěry/bezpečí: https://www.linkabezpeci.cz/

- Modrá linka, co funguje na podobném principu, akorát volání není zdarma, ale podle tvého tarifu. A mají tam i chat nebo skype: https://www.modralinka.cz/

- Česká asociace pracovišť linek důvěry má seznam, kde jsou čísla na tyto linky pomoci podle krajů a měst: https://www.capld.cz/linky-duvery-cr/

- Možností může být i Dětské krizové centrum: https://www.ditekrize.cz/

Moc na tebe i tvého kamaráda myslím a moc držím palce, aby kamarád našel pomoc, kterou momentálně potřebuje. Martina

Ahoj Gábi,

díky za dotaz. Moc mě mrzí, že se teď s kamarádkou nemůžete vidět. Když kamarádka bydlí daleko, je vždycky náročné se vidět. Teď je navíc před Vánoci, všichni mají spoustu práce a situace okolo pandemie nám věci taky zrovna moc neusnadňuje. Dá se tak pochopit, že se tvoje maminka zrovna moc nehrne do nějakého plánování a organizování, protože toho má hodně.

Co tedy dělat? Zkuste s kamarádkou vymyslet co nejjednoduší řešení. Pro koho je snazší, aby přijel? Pojedeš ty za kamarádkou nebo ona za tebou? Nebo zkusíte najít nějaký kompromis a sejdete se někde uprostřed? (Vzhledem k počasí teď ale asi není úplně ideální sházet se někde venku, ale zkuste se mrknout, kde byste se mohly sejít.) Pokud se za kamarádkou dá dojet bez přestupu, co takhle se domluvit, že tě maminka posadí na vlak/autobus a v cílové stanici si tě zase vyzvedne kamarádka s její maminkou a pak tě takhle pošlou zase zpátky? Může s tebou za kamarádkou vyrazit někdo jiný než maminka? Třeba babička, starší sourozenec? Setkání můžete spojit i s tím, že se potkáte obě rodiny a něco společně podniknete. Různé tipy na výlety najdeš třeba na www.kudyznudy.cz, http://www.kam-na-vylet.cz/, www.informuji.cz....

Píšeš, že by ses s kamarádkou setkala ještě do Vánoc. Možná by stálo za to zvážit možnosti, že byste se setkaly těsně po Vánocích o prázdninách. To by přece jen mohlo být trochu klidnější období a lepší příležitost se s kamarádkou vidět. Rodiče budou mít zřejmě nějakou dovolenou, tak pro ně bude snazší pomoct vám zorganizovat nějaké setkání.

I když volání nenahradí osobní setkání, určitě využívejte videohovory a tak, ať máte aspoň nějaký kontakt. Ostatní je potom hlavně o komunikaci s rodiči. Tak zkuste s kamarádkou udělat nějaké návrhy, jak by bylo možné osobní setkání uskutečnit a pak to proberte s rodiči, dolaďte detaily, ať máte co nejlepší řešení pro všechny zůčastňěné. Držím palce, ať se ti podaří s kamarádkou brzy sejít. Martina

Ahoj X.,

určitě není nic špatného na tom s někým ukončit kontakt. Když nám někdo ubližuje, využívá nás, nechová se k nám hezky, svádí nás na špatnou cestu... Je úplně v pořádku odejít.

Dost tedy záleží na tom, co myslíš tím, když někdo není v kamarádství spokojený. Kamarádství je druh vztahu mezi lidmi a na všech vztazích je potřeba pracovat. Byla by škoda zahodit přátelství jen z rozmaru nebo kvůli nějaké maličkosti. Když se nám tedy na přátelství něco nezdá, je vhodné si s naší kamarádkou (kamarádem) popovídat a popřemýšlet, co by se dalo zlepšit a jak na kamarádství pracovat.

Někdy to ale nejde a důvodů může být mnoho. Jak dospíváme, mění se naše zájmy a rozchází se naše cesty s některými přáteli. Oslabení přátelství nebo úplný konec přátelství a ztráta kontaktu s některými lidmi patří k životu... Martina